Zabitý čas na návštěvě u kamarádky
Asi se spíš potřebuji "vykecat". Sama už nevím, co s tím...
Mám velmi dobrou kamarádku, moc si rozumíme.. ale.
Kdykoliv k ní jdu (a není to x krát do týdne, zajdu na kávu cca 1x do měsíce), vracím se domů úplně vyždímaná.
Problém není v ní, ale v jejích velmi, ale opravdu velmi nezvladatelných dětech. Řev televize, řev dětí, pak řev její.. na konci pravidelně pláč mladší. Nedokáže je srovnat, a já je srovnávat nemůžu. Dneska už sem se ozvala, když mi kluk strčil nohama na konferenčním stolku do kávy...
Její reakce nic
Oopravdu je taková opičí láska normální? Řešením není se nestýkat, nebo se stýkat bez dětí (je s nimi sama) - můžu dělat vůbec něco? Jak jí dát najevo, že je mi z návštěvy u ní psychicky zle - a to se opravdu vídáme málo
Odpovědět