Re: Dědictví domu mezi sourozenci - lze vůbec řešit spravedlivě?

Mám ve svém okolí dva různé případy, a bohužel, jak jde o majetek, všechno jde dost do háje.

Jeden případ:
Původně velký rodinný dům s jednou bytovou jednotkou, později předělaný na 3 bytové jednotky jedna má zcela samostatný vchod, dvě mají společný vchod, chodbu, oddělené jsou byty. Ze všech bytů přístup na společnou zahradu. V domě bydlí majitel a jeho dvě dcery s rodinami, další dvě dcery bydlí jinde, jsou poměrně dobře zajištěné, jedné už byl vyplacený podíl na domě po matčině smrti, nevím teď, jestli v tom byl započítaný i potenciální dědický podíl po otci, takže by už po jeho smrti neměla dědit vůbec. Každopádně právě tato dcera si žádá další a další podíly a vyplácení, odmítá přijmout, že už byla vyplacena, prostě se pořád považuje za spolumajitelku, dělá zle...
Dále jedna z těch, co v domě bydlí, odmítá jakékoliv řešení za života otce (prodej, darování) a zároveň nemá na to, aby vyplácela kohokoliv po jeho smrti.
Druhá z dcer, co v domě bydlí, se marně snaží najít jakoukoliv domluvu. Bohužel to jediné, co by vzhledem ke dvěma zmíněným sestrám bylo asi jediné možné, tedy odejít z domu a začít žít jinde, naráží na to, že veškeré finanční prostředky jsou vráženy od začátku do tohoto domu, takže prostě nemají za co někde jinde začít. Také jsou jediní, kdo se stará o toho otce, ani ta dcera, co bydlí v domě s rodinou, ani ta poslední, co v domě občas bydlí v bytě u otce, a co ještě rodinu nemá, se o otce nepostarají, ani porce jídla navíc u nich nikdy není, nikdy nemají čas, nikdy nic nemůžou....
Poslední roky začal i boj o zahradu. Je prakticky nemožné cokoliv dohodnout, od běžné nedomluvy se přešlo k naschválům...
Zoufalství.

Druhý případ:
Dvě majitelky, jedna měla jedno dítě, druhá tři. Jedna už zemřela, její podíl převzal jediný syn. Ten v domě žije. Druhá stále v domě žije, stejně tak jedno z jejích dětí. Další dvě děti mají své domy jinde.
V domě jsou momentálně 4 bytové jednotky, z toho dvě plnohodnotné, dvě takové...bydlet se tam dá, ale jedno je suterén, druhá má zase většinu místností nezkolaudovatelných jako obytné kvůli nízkým stropům.
Současní majitelé odmítají jakékoliv řešení jako darování, převod na jiné majitele, rozdělení domu na jednotky apod. Takže po smrti současné majitelky ideální poloviny domu to bude tak, že jednu ideální polovinu bude mít jeden z tam žijících, o druhou ideální polovinu se budou dělit tři, z nichž jeden tam žije. Všichni jsou to už poměrně staří lidé, každý se dvěma dětmi, které všichni už mají své partnery, rodiny, až na jednoho, který se kvůli zdravotním problémům stal nesamostatným a je závislý na rodičích.
Takže bydlet v tom domě mohou jen ti, co v něm v současnosti bydlí. Hodnota domu je obrovská, nikdo z nich už kvůli věku nedostane hypotéku a nikdo z nich nemá potenciál kohokoliv vyplatit. Na jednu stranu vlastně nikdo z nich v tom domě nepotřebuje a ani nedokáže bydlet sám, ale také se nikdo z nich není ochotný vzdát svého podílu, který fakt není zanedbatelný. K tomu zamozřejmě obrovská zahrada, o kterou se nikdo z nich není schopný dlouhodobě starat.
Nabízí se jediné řešení, ale k němu budou muset dospět budoucí dědici a možná až jejich děti, z nichž žádné už v tomto domě nebydlí a bydlet nehodlá.
Žádné vzdávání se majetku ve prospěch kohokoliv se nekoná, bez ohledu na velmi dobré rodinné vztahy a ochotu pomoci kdykoliv v různých životních situacích.

Mám dojem, že to nějak souvisí s tím, že tyhle rodiny si udržely majetek i v době, kdy všechno patřilo všem, mají pocit, že je jejich povinností o rodinný majetek pečovat, udržovat ho, případně rozšiřovat....

V naší rodině to je jiné, tam snad nikdy nikdo nic neměl, takže dědit není co. Moje ségra se dlouho snažila nic nevlastnit, i když do nájmů vrazila víc, než kolik by dala za hypotéku na byt, ve kterém bydlí, můj bratr zase nemá problém cokoliv kdykoliv prodat a koupit místo toho něco jiného. Exot jsem jen já, já když už si něco pořídím, tak proto, že to chci mít, a pak mám problém se toho vzdát, i kdybych mohla získat něco lepšího. Takže se obávám, že jestli jednou splatíme hypotéku na tenhle barák, tak ho také nedokážu prodat a jít do něčeho menšího a zbytek věnovat dětem, což by bylo nejrozumnější. A rozčtvrtit ten barák taky nepůjde. Tak leda zvládnout ještě 3 takové domy, pro každou jeden, ať se s tím pak vypořádají, jak chtějí .