Re: odpovědnost

Souhlas, Jentak.

Konvalinka je ocividne u zdi a nevi, co s tim. Nekdy se clovek potrebuje jen vybrecet a nic moc menit nemusi, jen pohladit a pak jde dal. Jen staci i predstavit, ze s detma je cele dny jen sama, nema zadnou hodinu 16,45, kdy se otevrou dvere a nekdo vejde a prevezme aspon na chvili. A jak receno, stokrat nic umorilo osla. Jecet na deti porad dokola "ted budeme..." a oni nereaguji, tak to proste postupem casu udela sama a detem to nijak neprijde, a tak jdou dny a ona dela vic a vic, protoze to je rychlejsi a jednodussi, nez neustale buzerovat deti skrz dalsi a dalsi ukoly. A jak jednoduche to je pak zacit neco menit? Zrovna ted nema silu, neni schopna, tak potrebuje brecet.

Ja mam taky hodne casto pocit, ze kdyby nebylo mne, tak by se zboril svet, jen ja ja ja vsecko musim a nikdo nic... Protoze ve chvili, kdy se sama lituju, nic kolem nejsem schopna vnimat - nic, ze nekdo jiny neco taky a ze nekde je nejaka naruc, ktera by mne pohladila a vystridala.