25.5.2015 13:45:56 Žížalice
Udělat ústupek (opět), nebo ne?
Můj kolega (30) má velmi zvláštní rodinu.
Jeho rodičové jsou ""tak trošku"" manipulátoři, se mi zdá. O své (celkem 3) dospělé děti jeví zájem v případě, že děti zavolají, přijedou. Rodiče zásadně nevolají, na návštěvy k dětem jezdí velmi sporadicky. O vzdálenost nejde - stejně často navštěvují dcery, které bydlí do 10 km od nich, a jako syna, který je 150 km daleko. Prostě - zajímat se prý mají a musí děti o své rodiče.
Kolegovi rodičové si občas "usmyslí", že některé z dětí udělalo něco špatně, ale nedají vědět, co je špatně, prostě přestanou komunikovat a čekají, až se děti začnou ozývat, zjišťovat a ideálně omlouvat. Občas bohužel rodičové něco popletli a domnělý problém si v podstatě vymysleli a děti se divily, co se stalo.
Nyní se prý asi zase ""něco"" stalo, nikdo neví co, rodiče nekomunikují, kolegu už dle jeho slov nebaví stále se doprošovat jejich pozornosti a dávat pozor, zda se, byť domněle, něco zase nepřihodilo. Není si ničeho vědom, nic prý neřekl (ani on, ani přítelkyně). Prostě se rodiče zase odmlčeli, tak tam prostě nějaký čas nejezdí a ""jen tak"" nevolá. Když měl otec svátek, tak mu ale zavolal, prostě slušnost dodržuje, není to tak, že by se od rodičů odstřihl. Jen s nimi prostě denně nevisí na telefonu ve smyslu "jak se dnes máte, co u vás v jednotě nového atd. Ne že by se, takříkajíc, odstřihl. Během telefonátu otci k svátku se ale nedozvěděl vůbec nic, prý se nic neděje.
Tento víkend se ale kolega žení a ač je rozhodnut rodiče dále nekontaktovat a nechat na nich, zda dorazí (pozvaní byli, nikdo ale neví, zda dorazí). Jeho budoucí žena by ráda vztahy urovnala, zjistila, kde je problém, nerada by, aby její budoucí tcháni kvůli nějaké hlouposti na svatbě chyběli, i když ví, že ty hlouposti si v podstatě připravují sami a čekají pozornost.
On ale jakoukoliv další aktivitu odmítá - sice jej tato možnost mrzí, ale prý se takové situace opakují stále dokola, stejně se rodiče chovají i k sestrám, ty ale volají a doptávají se, co se stalo, i když je to štve. Kolega tvrdí, že další ústupky ve stejných situacích už odmítá dělat, že se stále opakuje to stejné a že by se měli ozvat rodiče, mají-li pocit, že se něco děje. Pokud se prý urazí a na radnici nedorazí, že je to jejich svobodná volba a právo.
Pořád nad tím musím přemýšlet. Chápu jeho, chápu i jeho snoubenku. Nevím, jak bych se sama zachovala, tak jsem ráda, že sama snad toto nikdy řešit nebudu muset.
Co byste dělali na jeho místě? Snažili byste se opětovně zjistit, kde je (zase) zakopaný pes, udělali byste ústupek, čistě kvůli sňatku, nebo byste také už rezignovali a i za cenu neúčasti rodičů byste jim "neskákali na špek"? Pokud byste ustoupili, hlídali byste si, aby to byl skutečně poslední ústupek a ne jen další v řadě? Nebo byste ustupovali stále, celý život, když jde o hlouposti a aby byl v rodině klid?
Odpovědět