Re: Jací jsou vaši puberťáci?

No já nemám s tímhle přístupem osobní zkušenost s malými dětmi, protože v tý době jsem to nepraktikovala - a byl to boj. V situacích, které popisuješ, bych zkusila něco jako: "hele Honzíku, mě ta rána, jak spěcháme a děláme všechno na poslední chvíli, hodně vyčerpávají a potřebuju s tím něco udělat, mám pak problém v práci, když přijedu pozdě. Ty se ráno loudáš a pak nestíháme, mohl bys mi pomoct? Mohli bychom to změnit? Co potřebuješ k tomu, abys přípravu zrychlil?"
Je dobrý dítě vyzvat k aktivnímu přemýšlení o řešení, diskutovat o tom. A nebejt zklamanej, když se to nepovede napoprvý, má to svůj vývoj, každá situace je jeden krok, někdy se povede skok nebo běh (když se dítě učí chodit, taky neujde hned kilometr).

I s tím spaním - i když je dítě malé, ono chápe víc, než si myslíme. Popsala bych, co potřebuju, jak se cítím nevyspale (nebo někdo jiný z rodiny) a vyzvala bych dítě k hledání řešení.
Je to ale fakt proces, mě to nešlo ze dne na den, protože jednak jsem ze začátku pořád vsouvala do rozhovoru nátlak a povely a svoje naštvání a jednak i děti byly zvyklý na nátlak a reagovaly popudivě jen při náznaku.

Jako není všechno růžový ani teď, ale když se zaměřuju na řešení a ne na problém a snažím se k tomu vést i děti, tak se po malých krůčcích posouváme a když vidím, že to jde, tak se už tolik z problémů nehroutím a i při nich dokážu být v klidu a někdy i prožívat radost.