Trvanlivost ženského přátelství

Ráda bych znala vaše názory - sama tomu nerozumím :-(
S kamarádkou jsme byly v kontaktu 10 let - kvůli vzdálenosti především mailem, sms a telefonem. Prožily jsme spolu řadu složitých situací - její rozvod, nové manželství, trable s rodiči, moji nemoc.... prostě jsme byly jedna druhé oporou. Alespoň já to tak cítila - i když víc se obracela ona na mě, víc jsme řešily její starosti a problémy... mrzelo mě to, ale brala jsem to tak, že prostě nemá nikoho jiného, komu by se svěřila, což mi opakovaně potvrzovala.
Teď mám poměrně složité období já - a její tradiční ujištění, jak "stojí při mě",jsem neustála a zpochybnila s tím, že stejně vždy dojde na řešení a probírání jejích věcí.
Co však následovalo - napsala mi, že vidí, jak byla špatná, jak celou dobu špatně fungovala vůči mě a musí na tom pracovat.... teď že musíme jít každá svou cestou atd. Mně přijde smutné kvůli jednomu konfliktu přerušit konakty, což jsem jí i řekla, ale ona mi posílá samé sluníčkové a smajlíkové smsky o tom, jak "nevkročíš 2x do stejné řeky", "cesta je cíl" atd.
Opakovaně mě ujišťovala, že jsem osudový člověk jejího života, v každé sms mi "děkovala, že jsem" a podobné patetické řeči... a přitom stačil jeden konflikt a "dál už musí sama, aby našla cíl a směr"...
Jak to máte se svými kamarádkami vy? Pohádáte se a jedete dál? Myslela jsem, že je to normální....