23.9.2014 14:57:55 Vítr z hor
Re: není čas umírat
Taky to naprosto chápu, zvlášť v uvedeném vyhroceném případě. Podle mě ale vždycky záleží na tom, jak je věc podána a vysvětlena. Nelze popřít, že s osobou v podstatě každého z nás jsou v očích ostatních spojeny určité stereotypy, předsudky a očekávání, a že my na ně nějakým způsobem reagujeme. Takže okolí vlastně bez ohledu na skutečnost do určité míry determinuje naše chování.
Dokážu si představit, že by nacistův syn vystoupil a řekl něco jako: "Oukej, táta provedl něco šílenýho, jsem tu, abych pomáhal ze všech sil. Nechte mě, protože abychom se všichni nezbláznili a mohli rozdělit skutečnost na minulost, přítomnost a budoucnost, potřebuju tady být a vy to vlastně potřebujete taky."
Na druhou stranu lze předpokládat, že syn takového otce je už z podstaty věci v psychicky náročné situaci a je otázka, jak to ustál (dětství, jinošství, mužství), a jak ustojí případné další více či méně nespravdelivé tlaky, a jestli to případně může být ku prospěchu jemu i společnosti.
Odpovědět