Re: Kamarádství a reciprocita

Jo, chápu, tohle je otravné, taky se to v tomto směru snažím korigovat.

Ale někde to tam asi bude sedět pořád.

Když o tom přemýšlím, tak z přátelství vždycky musím mít nějaký "zisk" a i tomu druhému ho poskytnout. Vůbec to nemusí být nic materiálního, ale být to tam musí. A kdo tvrdí, že to tak nemá, tak podle mě nemluví pravdu.

Tím ziskem je HLAVNĚ to nemateriální uspokojení, vůbec si myslím, že přátelství se odehrává hlavně v té nemateriální rovině. Systém "dones mu koláče, zabíjeli" by mi vadil, protože představa, že se s někým bavím jen kvůli tomu, co si vzájemně můžeme materiálně poskytnout, mi připadá jako oboustranná ztráta času.

Ale ta materiální složka tam je taky v tom směru, že i to materiálno může být výrazem péče o někoho, Když mi můj pěstoun nabídl, že nás odveze na autobus, abychom mohli jet na dovolenou (jel z jiného města a my bychom museli šachovat s kuframa ve vlaku nebo v buse, než bychom se tam dostali), tak jsem to vnímala hlavně jako akt lásky vyjádřený prostřednictvím toho materiálna. Nebo jako když babička napeče vnukům buchty - to přeci není JEN obyčejný kus těsta, který si můžeš koupit kdykoli v krámu. Nebo když kamarád uprostřed pochodu někde v divočině vytáhne a rozdělí tabulku čokolády - taky to není JEN o tom kusu čokolády.