Re: Jak to chodi Na Bulovce?

Kamarádka byla na dětské chirurgii s dcerou několikrát (na opakovaných plánovaných operacích, naposledy, když malé byly cca čtyři roky). Měly svůj pokoj, malá měla postýlku, kámoška "dospělou" postel.

Nevím, jestli to je běžná praxe, ale na druhou stranu na tomtéž oddělení byla moje dcera po úraze (bylo jí tehdy 17 let, čili bez doprovodu) a malé děti, které byly bez rodičů, byly na pokojích s ostatními dětmi, a ty dvě malé děti, které tam byly s maminkou, byly na samostatných pokojích.

Na tomhle oddělení byly - aspoň když tam byla moje dcera - skvělé sestřičky, pěkně s dětmi komunikovaly. S jídlem to bylo horší, dcera z toho byla dost otrávená, prostě hromadná špitální strava - a kamarádka, která tam bývá se svou dcerou, mi říkala totéž. Čili je rozhodně lepší zařídit si nějaké domácí zásobování. Ale jak pro dceru, která tam byla 10 dní, tak pro kámošku a její malou bylo to jídlo relativně podružné.

A ještě k Bulovce jako takové: strašně záleží na oddělení, bohužel právě chirurgie je ve staré budově a není nic moc. Ale jako všude jsou hlavní lidé, a tady jsou opravdu prima sestřičky a dcera měla skvělé i ošetřující lékaře. Přijímali ji akutně a chovali se k nám pěkně.