Re: Ahooj

ahoj! jsem doma, ale nevím, jestli mám bejt ráda, nebo spíš lamentovat. no je mi hrozně a až zase budu mít nápad jít do pardubický nemocnice, tak mi někdo dejte po čuni...
na léky proti bolesti sem bezprostředně po operaci čekala i několik hodin, pořád sestry upomínala a vždycky ale jo, už to bude, hnedka... dneska sem už nedostala nic, prej si mám vzít brufen. a to sem byla řízlá předvčírem. tahání drénu včera další lahůdka. navíc ty pitomci nedávaj ani cévku, ani kapačky na zavodnění. takže to vypadalo tak, že já prostě se šprajcla, že mísu nechci, takže 4 hodiny po operaci už sem se stavěla, jenže sem se zeblila jak amina a horně sem se motala. takhle několikrát, než sem se na ten záchod dostala. jak sem ale zvracela a motala sem se k omdlení, tak sem nemohla pít a o to horší to bylo, víc a víc sem se motala.... pila sem až druhej den poprvý, kdy už to bylo nesnesitelný, ale i tak se to všechno vrhla. řekněte mi, jak může bejt drahá cévka a kapačka s vodou.... podle mýho to je snad to nejmenší, co pro toho pacienta udělaj. no sem docela nakrknutá zdenda přijde ze školky po 3 a brzo nato přijede i mamka s klukama, tak se na to psychicky připravuju. navíc mi nedali ani vstřebávací stehy, tak za týden jdu na tahání