Velká sociální neobratnost

Jsem opravdu hodně sociálně neobratná a děsně mi to vadí. Slon v porcelánu proti mně hadra. Když s někým mluvím, tak říkám věci, které vyzní úplně jinak než jsou míněny. Já to myslím dobře, ale vyzní to kriticky, případně úplně zcestně, špatně. Mluvím, kdy nemám. Mlčím, kdy nemám. Směju se kdy nemám. A nejhorší je, že mi to dojde až s velkým zpožděním. Připadám si jako debil (a těm ostatním určitě taky).
Do toho se mi stává, že vynechávám slova, části vět, takže mluvím nesouvisle. Někdy zapomenu uprostřed věty téma a to je teprve trapas. Proč? Co je ve mně tak špatně? Dá se to nějak naučit - ta sociální komunikace?