Jak to bylo s nevěrou v minulém století?

Pořád dokola se tu řeší vztahy, kdy nesezdaný pár má dvě děti, pak si muž pořídí milenku, nové dítko a žena se jen diví. Rozvody a rozchody, rozpady rodin s dětmi...
Jak tohle bylo v minulém století? Vím, že začátkem století byla společensky situace pro záletné muže i svobodné matky mnohem ostřejší.
Za první republiky:
- Do rodného listu dítěte se vpisovalo, jestli je manželské a "nemanželské" bylo pro to dítě rovnou cejch.
- Od babičky vím, že na katolické jihomoravské vesnici byla svobodná matka (I JEJÍ RODIČE A BLÍZCÍ PŘÍBUZNÍ ! )společensky vyřízená. Sousedky si na ulici místo pozdravu před ní uplivly, v hospodě si od otce té svobodné (dědečka dítěte) odsedali apod.
- Vím o případu důstojníka, který měl nevydařené manželství, ale žena se odmítla rozvést (nestála o statut rozvedené - měla by hanbu), takže měli tzv rozluku. On si pořídil pak dítě s novou ženou, ale vzít si ji nemohl a mít nemanželské dítě by mu zablokovalo profesně postup v kariéře, takže úředně se k dítěti nemohl hlásit, zapřeli ho a dítě vychovávali příbuzní matky na venkově, matka tam jezdila jako "teta" dívenky.
Po válce:
Náš rodinný přítel, dnes velmi starý pán, mi popisoval, že těsně po válce v armádě zažil situaci, kdy mladý profesionální voják šel před vojenskou komisi a tam se řešilo, že svedl ženu důstojníka. Mladík z toho měl profesně velkej průšvih, zaměstnavatel mu za to dával nějaké tresty.
Jaké znáte vy příběhy z minulého století - jak se tehdy omezovala a držela na uzdě nevěra a předcházelo se situacím, aby muž mohl mít klidně dvě paralelní rodiny? (Na což by doplácely obě ženy i oboje děti.)