Dobrovolná skromnost

Zakládám téma, ke kterému mě vyprovokovala v předchozí diskusi Aky tím, že, parafrázuji "nehodlá zbytek života bydlet ve 2 + 1 a jezdit felicií".

Protože mi to nedalo se nezamyslet nad tím, co je na uvedené situaci vlastně tak hrozného?

Spousta mých spolužáků včetně mě ve 2 + 1 vyrostla a někteří neměli ani tu felicii. Jako určitě se to dá i pohodlněji, ale přesto nemám pocit, že by to byla nějaká hrůza. Není snad felicie normální auto, které mě i s nějakým nákladem převeze z místa na místo přesně tak, jak to potřebuju? Jakou přidanou hodnotu oproti ní bude mít auto, které bude 3 x dražší? A jakou přidanou hodnotu oproti 2 + 1 bude mít dejme tomu barák 6 + 1? O trochu větší komfort, o trochu větší soukromí, ale když budeme 4, tak ty 2 místnosti stejně budou prázdný?

Opravdu potřebujeme tak strašně moc životního prostoru, že se musíme rozpínat pořád víc a víc? A kam až? A opravdu budeme tak moc nešťastní, když to rozpínání bude mít nějaké meze?