Hodní lidé mezi námi

Ležím si doma v posteli (před dvěma hodinama mi vytrhli dvě osmičky) a tudíž mám čas zabývat se i niterným životem chrousta. A říkám si, po všech těch katastrofách, založím něco pěkného.

Dneska jsem jela v tramvaji, potřebovala jsem si zapsat do diáře a pán hned vedle mě slyšel a půjčil mi tužku. Před týdnem ve vlaku jsem potkala průvodčího, takovej laskavej milej člověk, kam se vrtnul, všude rozdával úsměvy, člověka to hned zahřálo, nechal za sebou usměvavou brázdu.
Pamatuju si na jednu prodavačku, když jsem byla malá. Hrozně dlouho se na ní čekalo, ale nikomu to nevadilo. Ta paní snad byla anděl. Když vám podávala pět rohlíků a deset deka debrecínky, měli jste pocit, že se koupáte v její záři a laskavosti a svět poposkočil a hned na něm bylo o trochu líp. Přitom nedělala nic zvláštního, jenom se skutečně zajímala. Na anděly nevěřím, ale říkám si, kdyby existovali, byli by určitě převtělený do takovejch hodnejch lidí mezi námi. Do sestřičky, která si najde soucit i mezi každodenní rutinou, do té holčičky, co mi podávala mobil, když jsem se vymajzla na náledí.
Znáte někoho takovýho kolem sebe ? Hodnýho člověka, kterej se vyznačuje tím, že se v jeho přítomnosti cítíte blaženě ? A je úplně jedno jakou dělá profesi.