Re: Jak dlouho má člověk právo truchlit

Buď smutná, jak dlouho potřebuješ. Okolí je třeba taky smutné, jen ten smutek prožívá jinak. Mně se zhroutil svět, když mi umřel můj milovaný děda. Neměla jsem ani sílu se s kýmkoli vidět, rodina se sešla a truchlila, zařizovala pohřeb a já několik dní brečela doma. Na pohřbu rodina brečela, já ne, protože jsem v sobě měla tolik Neurolů, že moje největší starost byla to, jestli mi sluší sluneční brýle. Prášky ze mě vyprchaly na smuteční hostině, která už byla takřka veselá a moje slzy se opět válely v talíři s bramborovým salátem. Svět je divnej, truchli, jak potřebuješ. A upřímnou soustrast