Re: Dnes je světový den bez tabáku

Já jsem kouřila od svých šestnácti, přes 10 let, 10 cigaret až krabičku denně, zvlášť ve zkouškovém, tam i krabičku a půl denně. S manželem jsme si vždycky našli společnou chvilku, šli na balkon a 5 minut nebylo co dělat, než si povídat, to na tom bylo fajn. Nikdy mi to nechutnalo, kdyby to mělo dobrou chuť, kuřáci by vylizovali popelníky a dělaly by se žvýkačky s chutí cigár. To, že to někomu chutná znamená, že když cítí v puse nebo čichem ten typ dýmu, má to spojeno s tím, že mu to dělá dobře.

Ale je to nejrychlejší způsob, jak dopravit do těla drogu, ta droga funguje na stejném okruhu jako pohlazení nebo podobném jako čokoláda. Tím, jak rychle se do organismu dostane, zažívá kuřák jakýsi nájezd uklidnění a pohlazení, prostě je to jako dudýnek.

Pro mě cigarety psychicky skončily tím, když se mi narodilo miminko, manžel ho pohojdal a dostal chuť na vítěznou a už neslyšel neviděl a kdyby měl dítě položit na zem, tak by to udělal, aby si mohl zapálit.

Dřív jsem moc nechápala, co nekuřákům na kuřácích vadí a už to chápu. Manžel mi smrdí, kuřáci v MHD mi smrdí, kolemjdoucí kuřáci mi smrdí, v hospodě mi smrdí všechno a i já pak smrdím. A tím, že se kouří v hospodách, tak to nabádá nekuřáky, aby si taky zapálili, že to tam patří, k tomu patří... že je to jedno, když už stejně v tom smradu jsou... a kuřáky to nabádá, aby si zapalovali víc. Řeknete si, tak proč chodit do hospod? Cožpak nutnost kouřit uvnitř hospody je důležitější než setkání lidí, kteří tvoří jakousi partu? To opravdu budou kuřáci raději, když do hospody přestanou nekuřáci chodit nebo budou chodit do nekuřáckých? Ano, bohužel, tabák je droga a pro kuřáky je na prvním místě, aby mohli kouřit. (Ne pro všechny, pro ty, kteří už tuto absurditu nevnímají.)

Mám problém chodit do hospod, protože když přede mnou někdo kouří a já mám v sobě alkohol, mám strašnou chuť si zapálit, chybí mi ten nájezd, ale zhnusení nad otroctvím té drogy a zdravotní stránka mě odrazuje od toho začít zase kouřit.

Přestala jsem se s manželem líbat, já prostě nemůžu, cítím dehet, že se mi zvedá žaludek říkám tomu Boží trest, protože jsem líbání vždycky milovala, a to jsem ateista

Líbí se mi jedno heslo:

NORMÁLNÍ JE NEKOUŘIT