Puberta ve třetí třídě nebo něco jiného?

Ahoj holky,
tak nějak mě napadá, může začít puberta u holky už v 9 letech nebo její chování je něco, co bychom měli řešit?

Naše holčička je „geniální“ brzy četla (ve třech letech) matematika je něco co jí baví, nejlepší ve třídě, paní učitelky, babičky, tety ... ji obdivují jak je hodná, milá, inteligentní , zároveň je živá, nestydlivá – to je její projev na veřejnosti od malinka – dítě na reprezentaci.... ale co doma?!

Teď popíšu to doma. Berte prosím v úvahu že jí MÁME rádi a projevy lásky od nás má, mluvíme s ní (možná je to špatně) jako s dospělou, jako s rovnoprávným členem rodiny. My dospělí spolu mluvíme slušně z dětí neděláme „blbce“. Od malička byla typ co nikoho nepotřebuje (až mi to bylo líto), období „děti rády pomáhají rodičům – nechte je pomáhat“ u ní nikdy nenastalo, projevit cit se naučila až od mladšího sourozence. Měla záchvaty vzteku, lítosti. Zároveň je velmi citlivá, takže jí vše přijde líto + má náznaky deprese (rodinné dědictví)

No a teď začala natvrdo lhát, ale kvůli hloupostem. Třeba na otázku zda něco už má hotovo odpoví, že ano, s upřeným pohledem do očí, přičemž nejde o to, že už to měla mít hotovo, spíš jen jde o připomenutí, aby na to nezapomněla. Tzn. nehrozí žádná újma.

Dřív se chovala ošklivě jen ke svému sourozenci (to jsme řešili průběžně), zároveň jsou na sobě strašně závislí, jeden bez druhého nevydrží, dokonce ona víc na něm.

No a teď začala být protivná na nás, nálady jí lítají jak na houpačce, během dvou minut přejde z nadšení do totální nudy a naštvání, všechno bere jako samozřejmost, na prosbu o jakoukoli pomoc pohodí hlavou, udělá výraz „ty idiote“ a buď vztekle odejde a udělá to, na vše se tváří opruzeně. Věta „ty jsi úplně blbá“ v souvislosti, kdy normálně bychom se zasmáli a řekli „ty, jo, to nás nikoho nenapadlo“ mě už dorazila.
Po extrémně odporném chování, kdy jí manžel řekl, že dostane najíst až se začne chovat normálně řekla, že ona se chovat normálně nebude a že kdyby jí měl rád, že by to normálně přešel. Že my kdybychom se k ní chovali jako ona k nám, tak by nás sice neměla ráda, ale přešla by to a odešla a najíst by nám dala.
To se zbláznila? Nebo my jsme divní? Nebo je to puberta? Nebo je to na psychologa? Nebo co se tu děje?