Re: Dokázaly jste změnit pohled na sebe sama?

o přeprogramování - no, spíš u mě nastalo jakési "utlumení" protože jsem byla nervák, choleri, startovač na první našlápnutí, a teď s těma dětma to prostě už nejde, to bych se urozčilovala až by mě kleplo, takže jsem se tak nějak zklidnila, už umím některé věci "hodit za hlavu". Jenže myslím že je to z velké části taky tím,že nejsem už 7 let v práci, takže si jakoby šéfuju sama a neštve mě nikdo zvenku kdo by na mě měl nějaký zásadní vliv. Což tedy asi není pplně o přepnutí se, ale o změněných vnějších podmínkách.

O fyičnu - to je u mě taky oříšek, zrovna dneska jsem z toho krapet hotová, zjistila jsem že je mi 34 a stále se NEUMÍM oblíknout na formální příležitost aby mi to slušelo a nevypadala bych jak Nanyka do zelí nebo "selka asi metr velká". Prostě nejsem spokojená:
a) se svou postavou (kila navíc, nohy jak sloupy - třeba kotníky nejsou skoro znát a kolena mám taková pěkná "ovarová", nos jak orlí zoban, pleť po akné (respektive stále s akné), vlasy jsou dobrý - dlouhý, hustý, pěkná barva, jenžesi je neumím nijak upravit krom culíku a copu, vždy ofina....),
b) se svým stylem - oblečení co se mi na ramínku líbí sebevíc se na mě promění v beztvaré (nebo naopak přespříliš prostorově vytvarované) hadry, neumím věci k sobě zkombinovat, neumím si vybrat vhodné oblečení na danou příležitost

To jsem zjistila když jsem si dneska před zrcadlem zkoušela oblečení ve kterém jdu ve čtvrtek na státnice, bylo mi do breku. Přitom každá druhá by si normálně vzala kostým a do toho halenku a hotovo, já v tom vypadám spíše jak chovanka ústavu pro mentálně postižené (omluva těmto lidem).

Co s tím, to nevím. Samozřejmě zhubnout je krok číslo jedna, ale dál.... Jo a taky jsem zjistila, že mám hooodně našlápnuto k tomu vypdat brzo jako moje vlastní matka - dneska jsem ji tak pozorovala a ..... mám ji ráda ale NECHCI takhle vypadat!!!