Jak se vyrovnáváte s nemocí svých dětí?

ahoj všem. Včera synkovi definitivně diagnostikovali astma. Je mu teprve 14 měsíců a má to fakt rozjeté. Je pořád nemocný a bez foukátek nemůže vůbec existovat. Strávili jsme poslední čtyři měsíce na pohotovostech, vše se stupňovalo, časté laryngitidy, dušnosti, horečky, záněty středního ucha. Prostě všechny možný choroby, ale hlavně ta dušnost a štěkavý kašel. Zrovna teď je v takovém stavu, že musí dostávat každé dvě hodiny léky nebo inhalace. Jsem z toho na nervy, protože je to hrozná zodpovědnost- něco nezanedbat a dávat pozor kdy je dušnost velká už na fouknutí, nebo to ještě zvládneme. Myslela jsem si, že si nás nechají tak na dva dni na oddělení, aby se to dostalo trochu pod kontrolu, ale zřejmě to není tak zlé. Jenomže já jsem tady z toho hrozně úzkostná. připadám si jak matka šestinedělka, která nedovede od dítěte odejít, bojím se s ním někam jet- aby po cestě nepotřeboval fouknutí (jsou na to potřeba dva lidi hrozně se brání), bojím se, že se zhorší a bude potřebovat sanitku, bojím se jet na dovolenou, kde není blízko lékař a bojím se jít s ním někam mezi lidi, když je te´d tak rozjetý.
Vím, že jsou horší nemoci, ale zajímalo by mě jak jste to zpočátku prožívaly vy maminky, které máte takto nemocné děti, nebo mají třeba cukrovku a bez léků se taky neobejdou. Jak jste se bály, psychicky cítily, co vám pomáhalo. Já mám kolem sebe spoustu dobrých lidí, jenomže si akorát pořád stěžuju- když je kluk nemocnej, tak nemůžu říct, že se máme dobře. Časem to samozřejmě všem začne lézt na nervy, když jsme takoví tragédi. Za čtyři dni mám mít kurz, který by měl zcela změnit mojí kariéru, je to přes celou Prahu a já se tam bojím jet. Přitom bych díky tomu kurzu mohla dostat práci svých snů. Svojí práci si vůbec teď nedovedu představit, protože pořád odvolávám klienty a tak se stávám značně nespolehlivou. Prostě mě to celé dost zúskostnilo. Vím, že se to vše spraví a já se s tím naučím žít, že se může synáček dost zlepšit, ale možná by mi teď pomohlo sdílení pocitů od vás, které něco podobného potkalo, ať si tady nepřipadám jako hysterka. Díky moc