Re: Příspěvek
Ahojte holky,
no já žasnu. Jsem tu dnes nová a všechny příspěvky jsem si přečetla. Je až neuvěřitelné, že jsem se v několika situacích přímo viděla. Není každá rodina stejná, ale jsou situace, které se opakují a o k terých je moc dobře si popovídat, varovat se jich, a nebo být na ně připravené.
Moniko, ten tvůj vztah se hodně podobá tomu našemu, též chodím s přítelem 4 roky a plánujeme svatbu (ještě teda o ní žádná strana neví). No s tím jídlem to je fakt kapitola sama o sobě. Též to fungovalo, že snídaně, obědy večeře jsme trávili u nich v kuchyni s tím, že jsem chodila tchýni pomáhat s vařením (opbalit řízky, nastrouhat brambory, umýt nádobí...), ale pak jsem se dověděla od partnera, že v jedné hádce se svým otcem muvyčetl, že se nedokáže osamostatnit, že ho musí živit...tak mě to vzalo, že když jsem u nich i já (máme u nich v domě v provozu přízemí po babičce),t akže i kuchyň, snažím se snídani pro nás dva nachystat. Pouze obědy trávíme společně, ale stane se že mi tchýně i řekne abych uvařila, že bude třeba umývat na vánoce okna, tak jsem ráda, protože mám pocit, že jim to můžeme trošičku vrátit. Když jsme u mých rodičů, tak uvařím, nachystám...a přijde mi to samozřejmé. Ještě se mamka snaží nám nějaké jídlo dát se bou (vajíčka, sádlo, zavařeniny).
Ale je pravda jedna. Je potřeba se více otevřít a komunikovat a člověk si rodiče získá. Měla jsem krizi, zemřel mi blízský člověk a já jsem se uzavřela do sebe, tudíž jsem s nikým nekomunikovala, všem jsem se vyhýbala a asi po dvou měsících jsem měla pocit, že to jsou pro mě cizí lidé. Dokonce tcýně místo pozdravu ahoj, mě zdravila "dobrý den".
Určitě tu za váma občas nahlédnu, člověk se tu obohatí, holky držím nám všem palce ať to máme co nejjednodušší a ať je spokojenost na všech stranách. Zdraví Paja
Odpovědět