Re: Svobodná matka

Dobrý den, Marine,

pár dní jsem tu nebyla a musím říct, že se to celkem pěkně rozběhlo. Nevím, nakolik znáte tento server a jeho účastníky, ale aby nedošlo k nedorozumění, předem uvádím, že mé názory (zejména k tomu o čem píšete) najdete zde (bylo-li by třeba upřesnění) : Něco za něco - nebo jen šťastné náhody, Interrupce - osvěta - jednoduché počty , Jak by měla prevence a osvěta vypadat (zmínila to tu Dana).
Myslím si, že základní chybu a chaos jste způsobil tím, že jste odpovídal v rámci diskuse na otázku Zuzky nazvanou Svobodná matka. Samozřejmě, že vaši odpověď pokládám za odpověď adresovanou jí, ačkoli po přečtení celé diskuse soudím, že jste se prostě jen rozčílil a zaplakal na špatném hrobě nad tím, nad čím jsme se rozčilovali i my ostatní v jiných rubrikách - nad nezodpovědným přístupem k životu vlastnímu a zejména k životu cizímu (darovanému). Měla-li vaše odpověď patřit Zuzce, pak byla skutečně nepřiměřená. Nechtěla přece návod na to, jak si správně hrát před státem na chudinku opuštěnou svobodnou matku a ždímat ho, kde to jen jde ?! Ona přece jen napsala : "Ani nevím, na co všechno mám jako matka nárok a sociálních pracovnic se teď už bojím." Já jsem vdaná a plánujeme rodinu a ač ještě nejsem těhotná, také mě už teď zajímá, na co všechno mám jako matka nárok. Týká se to prostě naprosto všeho počínaje tím, co mi vyplývá ze Zákoníku práce vůči zaměstnavateli ... . Někde jste uvedl, že nepobíráte mateřskou ... to není zásluha, je to logické, když oba pracujete. Také jste si prostě spočítali, co je pro vás přednější a přínosnější po všech stránkách. Já vás nesoudím a neříkám, že je to špatné, prostě jste se nějak rozhodli a jiní lidé se zase rozhodují jinak. To je celé. Proto nesuďte ani vy je a opravdu je nedávejte do jednoho pytle. A netvrďte, že to neděláte, když to děláte. Napíšete to jednou větou a následně tuto větu musíte dalším příspěvkem rozvinout, aby každý pochopil, že vás štvou stejné věci jako nás. Nám se také nelíbí maminky s kočárky v zaplivaných hospodách a lidé, kteří zneužívají sociální systém. Na druhou stranu právě proto, že ho nechceme zneužívat, bychom od něj rády nějaký čas (po dobu mateřské) něco dostaly nazpět. My ho totiž platíme zrovna tak, jako vy, pane Mariane. A jen nás zajímá, jak moc se na něj můžeme spolehnout. A protože nemůžeme, víme zase jen my, jak těžké to je a bude.
Navíc i toto jsou jednoduché počty. Co se chce ? Co chce stát ? Chce mít maminky po 3 roky doma (odborníci tvrdí, že první 3 roky jsou v psychickém vývoji dítěte nejdůležitější), nebo je chce mít v práci (je jedno, jestli jako pošťačky nebo vědkyně) a děti ve státních či soukromých zařízeních ? Prostě ne každý má babičku. A ne každá babička je zvědavá na to, aby se v důchodě denně starala o něčí dítě zadarmo. Vy nechodíte do práce s nadějí na klidný, slušně finančně zajištěný důchod ? A nedělá-li to zadarmo, je ráda, že si přivydělá, tak ji také musí někdo zaplatit. Takže pokud máme zaplatit chůvu či jesle, pak na to musíme vydělat. To však znamená, že musíme vydělávat tak, aby nám z toho také něco zbylo. Strávit celý den v práci, přinést výplatu a dát ji chůvě či jeslím by bylo přece celkem nesmyslné. A kde na to máme vydělat ? A kdo takto vydělává ? Ta prodavačka či pošťačka určitě ne. A to jsou věci, které ví téměř každá žena před odchodem na mateřskou velice dobře. Hlavním bodem je zde však celkový užitek pro rodinu. A nejhlavnějším bodem je celkový užitek pro dítě. Štěstí vašeho dítěte je hlavně vaší zásluhou. To by snad mělo být normální, stejně tak jako bude jen vaší zásluhou jeho neštěstí, pokud mu nějaké způsobíte. Pracovala jsem jako au-pair s miminkem menším, než vaše dcera. Vždycky šťastným úsměvem vítala kteréhokoli z rodičů, když přišel z práce, ať byla jakkoli unavená. I to je normální, byla to prostě změna, přišla nová energie. Nebyli s ní celý den, tak si ji chvíli odpoledne či večer užili a ráno zase vítala zářivým úsměvem mě - další změnu, další energii. Nevítala takto každého, jen lidi, které znala a s nimiž trávila čas. To vše je přece normální a ne projevem jejího štěstí proto, že oba pracujete a jednoho dne ji budete moci zaplatit studium či stáž v zahraničí. Co často říkají všechny matky se zde jen potvrzuje - jsou s dítětem celý den, starají se o něj ... , ale jakmile přijde večer tatínek, tak jsou zcela mimo zájem dítěte, ..., ale běda jak se dítě uhodí či lekne ..., už se běží k mámě, aby mu pofoukala bolístku. A o tom to právě je, proto chce být spousta maminek s dětmi do 3 let doma, aby věděly, kdo jim pofouká bolístky (je jim jedno, kdo jim platí hodiny angličtiny). Ta malá běhala s bolístkami za mnou. Já jsem byla tím, kdo viděl její první úsměv, slyšel ji se poprvé smát nahlas, poprvé chodit, když se s odvahou vydala napříč kuchyní, ..., a díky této zkušenosti vím, že se o to nenechám u svých dětí nikým připravit (nebudeme-li sociální případ) a bylo-li by to jen trochu možné, přála bych si být na mateřské spolu se svým manželem, abych mu o tom všem nemusela jen vyprávět (utopie). Tím samozřejmě neříkám, že by vaše dcera běžela s bolístkou vždy za babičkou. Máte štěstí anebo jste si to předem zařídili (promysleli, ...), že vaše žena chodí ve 3 hodiny z práce domů. Ale kolik takových pracovních příležitostí se ženám s dítětem ve věku do 6 let nabízí ? Ty maminky s tříletými dětmi jsou rády, když je zaměstnavatel vůbec opět zaměstná a určitě nejsou denně ve 3 doma. A navíc platí to, co jsem již napsala, kolik musí za tu dobu vydělat, aby zaplatily hlídání, to je druhým problémem.
To, že jste při vzdálenosti vašeho zaměstnání 140 km večer doma na koupání a trávíte doma víkendy, je také jen záviděníhodné. To rovněž není pravidlem. My to máme do práce 15 km a jsme tam oba denně 12 hodin včetně 80% víkendů a státních svátků a bez dovolené (snad mimo vánoc). A není to proto, že bychom chtěli vilu na Floridě, ale právě proto, že asi přistupujeme zodpovědně k životu našemu i tomu, jenž chceme počít. Chceme mít pro to malé slušné bydlení a maminku (mě) 3 roky k dispozici. Poté bych také ráda našla takovou práci, z níž bych chodila ve 3 domů, ale nevěřím, že se mi to podaří.
Plně souhlasím s Míšou, že vzdělání s duchaprázdností nesouvisí a že ani maminka na mateřské dovolené nemusí vypadnout zcela z oboru. Avšak i toto je často otázku peněz.
Kriminalita lidí ve věku od 8-18 let rozhodně nesouvisí s tím, je-li matka na mateřské dovolené 6 měsíců nebo 6 let. To by bylo další delší téma, ale tato souvislost se mi zdá směšná a příliš jednoduchá. Rovněž souvislost s bohatstvím. Bohatství samo o sobě z dětí kriminálníky nedělá. Ve většině případů se jedná o problém vznikající ze vzájemných rodinných vztahů. Takže opět jsme u hesla, že rodina je základem státu. Otázkou je, co je to rodina. Ve vašem případě vy, vaše manželka, babička a dědeček = vy všichni jste základem pro vaše dítě. V našem případě to budeme manžel a já, kdo budeme základem pro naše dítě. Když na to budeme mít, tak občas i nějaká ta studentka, která mi povozí kočárek, když to budu potřebovat. Asi tím padnu do té sorty lidí, o nichž píšete, že si nechávají vozit kočár ... . Promiňte, ale je v tom takový rozdíl, jestli vám vozí kočárek babička a mě ho jednou bude vozit nějaká třeba i žákyně deváté třídy, když si bude chtít přivydělat a bude zodpovědná ...(dělala jsem od 7.třídy totéž) ?
Dále si myslím, že to, že nepracovala matka vašeho spolužáka vám bylo divné, protože jste v tom vyrostl a tento názor vám byl dán. To není váš vlastní názor, ten jsme se všichni naučili a postupně zjišťujeme, že nemusí být jediný. Není to tak dávno, co mužům připadalo divné volební právo žen či naopak to, že by se ženy neměly starat o rodinu, ale chodit do práce. Ta matka vašeho spolužáka nebyla na dovolené a jsem toho názoru, že ani nežila na úkor státu či váš. Prostě mít mámu doma třeba bylo pro danou rodinu prioritou, jako je pro vás prioritou mít peníze na školní výlet vaší dcery. Navíc to, že je matka doma do věku 3 let dítěte, nebude asi rozhodujícím momentem v jeho 18 letech (nebude-li doma po celou tu dobu), když mu bude říkat, že si prostě na tu stáž bude muset přivydělat nebo půjčit, protože někdo na některé věci má a jiný ne. A jsme opět u priorit. Pro mého strýce je představa jednoho dítěte v dnešní mladé rodině víc, než strašná (je to až moc). Předpokládá, že každému ze svých dětí je nutné dát tu možnost dosáhnout nejvyššího (v jeho myšlení nejdražšího) vzdělání. Tím mám na mysli skutečně studium v Americe. Mluvíme-li před ním s manželem o tom, že bychom rádi děti 3-4, jsme nezodpovědní hazardéři. Nikdy jsme neřekli, že se necháme živit státem a že si je pořídíme všechny najednou. Prostě je to otázkou toho, jak na tom budeme i finančně, ale víme, že pro nás nebude rozhodující, jestli jim budeme moci všem poskytnout studium v zahraničí.
Nesuďte maminky a ženy, které jsou svobodnými matkami, protože jim odešel "nezodpovědný" partner. Lidé se mění a kdo se dnes jeví jako stoprocentně zodpovědný může se zítra v nové ještě nepoznané situaci projevit jako zcela nezodpovědný. To však není vina těch maminek a nikdo jiný než ony sami neví líp, jak těžké tyto momenty pro ně jsou a jak těžké je rozhodování, co dál. Už jste si někdy představil, že jste - třeba jako sekretářka s platem 12 tisíc hrubého a pronajatou garsonkou - tou jedinou osobou, která má rozhodnout o celém dalším životě človíčka, kterého nosí pod srdcem, najednou úplně sama, ačkoli na to měli být a byli od začátku dva ? Ty mámy za to přece nemůžou, ale jsou a budou to vždycky ony, od kterých se bude očekávat, že to vše zvládnou.