Re: Nespaní Pro Orionku a Julii

Ahoj Orionko,

nevím, jestli se ti moje teorie bude líbit, ale mám ji ověřenou na dvou dětech, tak třeba bude platit i na Davídka :-) Víš, já si totiž myslím, že to, čemu se říká "kolika" není z bolení bříška, ale z přetažení. Čím je dítě větší, tím je zvědavější a tím snadněji ho něčím upoutáš. Nemusíš mu ani dávat před oči hračku, stačí, že je obraz na stěně. Takže přestože už začíná být ospalé, mne si oči a kňourá, snadno to kňourání zastavíš, když ho budeš nosit, povídat mu, dáš mu hračku, nebo svou ruku na hraní. Probere se, pohraje si, pak zjistí, že je ještě unavenější a tak dál.

Takže u nás fungovalo, když s tím kňouráním začal, dát mu ukazováčky do jeho pěstiček, svými dlaněmi obejmout jeho ručičky a předloktí, on si srovnal sám pěstičky k uším :-), něco jsem mu broukala, nebo s ním trochu kolíbala (ležel v postýlce) a během chvíle spal. Když jsem to prošvihla a na takovou jemnou pomoc k usnutí bylo pozdě, uspavala jsem ho na míči, nebo na ruce, ale nechodila jsem s ním po bytě, snažila jsem se, aby se mu výhled ode mě moc neměnil a přestal ho brzy bavit :-) Nebo jsem mu rovnou udělala z plínky stan - přehodila jsem si ji přes rameno a přes ruku, na které jsem ho měla. Pomáhalo hlazení prstem po čele a kolem očí - přivíral oči a nakonec je nechal zavřené a spal. Podle mě je Davídek na metodu "ukřičení" ještě moc malý.

Večer je to nejtěžší, vidím sama u sebe, že to mám nejvíc práce a málo času na sledování, jestli už je ten pravý čas na uspávání. Zrovna před týdnem mi došla trpělivost. Do té doby jsem malého měla v tom kňouracím období u sebe, hráli jsme si se starším synem, pak když už se malý hodně zlobil, vzala jsem si ho na balon a staršímu četla pohádky. Zabíralo to dobře, ale takovým uspáváním jsem trávila několik hodin denně. Pak mě "nahlodala" Julie s Anabellkou. Nastudovala jsem její návod, ujasnila si, že noční křičení nepřichází vzhledem k okolí v úvahu, ale samostatné denní usínání by se hodilo :-) Když vidím, že je ten pravý čas, dám malého do postýlky a jdem si se starším hrát. Když malý začne nespokojeně kňourat, jdu za ním, uklidní se hned, zase odejdu. Nejdřív mu takové uspávání trvalo hodinu a já chodila do pokoje každou chvíli. Nechtěla jsem, aby se rozkřičel, na to bych neměla nervy. Ale celý den se dokázal uspávat sám. Jen já večer byla sice ráda, že mě nebolí záda, ale měla jsem pocit, že jsem si ho přes den moc neužila. Večer jsem ho zcela nepedagogicky dobrovolně uhoupala na balonu a div ho neumačkala :-))

Ale stejně bych chtěla Julii poděkovat, praktikujeme to samouspávání už několik dní, jde to bez jakéhokoli kříku a já mám víc času na staršího syna. Třeba se, Julie, dopracujeme i k tomu, že se v noci nebude budit vůbec :-)) Ale zatím se po probuzení dá uspat v postýlce docela dobře, tak mi to tolik nevadí. Díky
Lída