| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Hlavní : Strach z porodu

  (?)
 Názory 110 z 3772  [Dalších 3762 >>]
Alraune 129596
19.10.2016 12:37:40
Vtip je v tom, že ani každé zvíře neporodí a je mnoho samic, které při porodu zpanikaří a zabijí sebe i mládě. Pokud má někdo fobii, vyřešila bych to indikovanou sekcí a nazdar.
janlenk 150165
19.10.2016 12:25:51
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
janlenk 150165
19.10.2016 12:25:19
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
janlenk 150165
19.10.2016 12:24:38
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
janlenk 150165
19.10.2016 12:24:23
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
janlenk 150165
19.10.2016 12:23:47
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
janlenk 150165
19.10.2016 12:23:11
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
janlenk 150165
19.10.2016 12:22:32
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
margotka78 alias shit-roller 108560
24.8.2016 18:52:37
Já jsem si jako zvíře připadala, dle toho co všechno se mnou na tom porodním stole dělali. Přetáčeli mě z boku na bok a musela jsem ležet, jen jak oni řekli,atd. o dalším ani nemluvím.~o~
luthienka 77117
24.8.2016 15:01:25
Psala jsem, co pomohlo mě.
 Názory 110 z 3772  [Dalších 3762 >>]

Komerční sdělení

Nechcete udělat nový design Rodiny.cz?

Jirka

Již delší dobu si uvědomujeme, že po letech opět nadešel čas "občerstvit" grafickou podobu Rodiny.cz.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.