Diskuze : Ostatní : Náboženství

Moje sestřenice se narodila s těžkou vadou srdce. Dr. tehdy tetě a strejdovi řekl,že není šance na záchranu,ať počítají s nejhorším.No a sestřence je teď 28 a je zcela zdravá.
A zázrak jsem zažila i já. Před rokem se nám narodil syn, měl apgar 1. V porodnici mu taky nedávali naději,byl na tom hodně zle.Pořád mám před očima,jak ke mě po porodu dr.přišla s vážným výrazem a sdělila nám, že se uvidí,jak malej přežije noc...
No a malej to dokázalje mu teď necelej rok a je fitPři kontrole v nemocnici,řekl doktor,který měl malýho na JIP,že v něm byla obrovská touha žít! Jsme za to strašně rádi, je to náš poklad

Moje teta měla záhadnou nemoc, byla v Ikemu, nevěděli co s ní, rozkládala se zaživa, chtěla se zastřelit, už jsme jí pohřbili. Pak její dcera (moje sestřenice) zorganizovala modlení v přesně danou hodinu, v deset večer, a od tý doby se začal stav tety zlepšovat. Dnes je ok a nikdo neví, co jí bylo. Naprostej zázrak, byla už na smrtelný posteli.
Pak strejda, už před třema rokama mu zjistili rakovinu, a pořád žije, už jsme ho několikrát pohřbili, že to má na játrech a tak, no a vždycky skoro umírá a pak mu zázračně pomůže chemoterapie, jsem z toho jelen. Ale jsem moc ráda, že je tady.

DeeDee

To je moc zajímavý. Mně se stalo, že jsem se jednou v noci probudila s intenzivním pocitem, že něco není v pořádku. Prošla jsem celý byt, zašla i k dětem do pokojíčku a tam byla hrací matrace, co měli na válení, přikopnutá k akumulačkám a už začínala doutnat. Tehdy jsem usoudila, že mě asi probudil zápach, ale později jsem si uvědomila, že to není možné. Přes zavřené dubové dveře a metrovou zeď.
A jednou jsme s manželem bourali, čelně, chvilku poté, co jsme vyložili z auta děti, ještě jsme si nestihli ani zapnout pásy a nějaký kretén nám vjel přímo před čumák. Auto na odpis, v kufru byl nákup napadrť a nám se nestalo vůbec nic. Měla jsem jen bouli na čele, na kterou mě upozornila až odtahovka, když konstatovala, že někdo si dal hlavičku - bylo rozbité přední sklo. Ačkoliv jsem byla celou havárii při plném vědomí a bylo to jak v zpomaleném filmu, ten okamžik, jak rozbíjím přední sklo hlavou v paměti prostě nemám . Nemít bouli, tak tomu zkrátka neuvěřím.

Tak já doufám,že zázrak žiju,vzhledem k tomu,v jakém stavu se narodil syn a v jakým stavu je dnes a doufám,že ještě zažiju-že bude úplně dobrej....

...ale mrzí mě,že nemůžu zázrak podělit mezi "slunce", HaM, Michala, mezi všechny začarovaný děti,co znám.