Diskuze : Ostatní : Náboženství

Bůh mně řídí a vede, nebo spíš - neřídí, vede.
žádná církev a žádný člověk mě totiž v tomto ohledu neuřídí a myslím, že to víře není na překážku.
Spoustu zla napáchali lidé a mnohdy ve jménu Boha a ohánějí se Božím slovem.......atd, nerozumím tomu, proč se to takto děje, ale........někdo prostě rozumí všemu ve víře, já skoro ničemu, jenom s tím nechci mít nic společného a nemusím vědět všechno.
Jsem si jistá, že Bůh to pochopí a stejně tak pochopí, že nechci ubližovat někomu ani slovem a už vůbec ne v jeho jménu, jen proto, že se to kdesi píše.

Štěpánko, já neumím odpovědět ani na jednu z tvých ptázek.
Těmi úvahami jsem se zabývala, ptala se a odpověď se neobjevila.
Netvrdím, že to mám správně, ale pro mě víra není církev, nejsou to lidé, kterých se ptám, ani písmena v knihách.
Je to něco, co existuje a může existovat nezávisle. Pravda, doufám, že odpovědi se časem objeví. Zkus se nechat vést jen sama sebou.
Jako když jdeš po temné cestě a najednou se objeví světlo, které tě vede správným směrem. Myslím, že ten správný směr poznáš.

to už by to jaksi asi nebyl Bůh Jako věřící si připouštím, že řada věcí je nad mé chápání, že, jak je napsáno v Bibli "Boží myšlení je vyšší než to naše a Jeho cesty jsou vyšší než ty naše". Když jsme prožili s manželem osobní tragédii, tak si pamatuju, jak jsem si říkala, že to je asi chvíle, při které se řada lidí ptá "proč" a od Boha se odvrací. Ale já ne, že bych se neptala "proč", ale od Boha mě to rozhodne neodvedlo, právě naopak.

jak už jsem tu psala, téma utrpení je hodně složité a na dlouhý hovor... tak snad jen, že právě proto, že, jak se píše v Bibli "svět ve zlém leží", přišel (jak tomu my křesťané věříme) Bůh sám na tuhle zemi, žil život jako my a také v utrpení zemřel na kříži.

Podívej, Tabitho, když napíšeš slušný příspěvek jako je tento, mohu na něj slušně odpovědět. Až zase budeš psát urážky, agresivní věty, příběhy zavánějící tím, že sis je vymyslela a nasadíš blahosklonnost, tak končím.....

Vím jak se církev postavila k čarodějnickým procesům a i k holokaustu. Přesto tento postoj neodpovídá na mou otázku - Jak mohl dobrotivý Bůh něco takového dopustit? Jakou svobodnou vůli měly oběti těchto procesů? Lidé jiné víry nejsou lidmi, kteří si dobrotu zaslouží?
Nevím, jak je postaráno o zemřelé malé děti, oběti vražd a podobně. Zati vidím, jak nevýslovně trpí pozůstalí - jak si oni mohli zvolit? A je jejich utrpení dobrovolné? Pokud Bůh nechává trpět nevinné, kteří za nic nemohou, ani se nemohou rozhodnout, ani svůj osud ovlivnit, omlouvám se, ale jeho dobrotu nevidím. Dobrovolné utrpení - prosím, je-li nedobrovolné a skončí např.sebevraždou, pro mě je to přímý rozpor s dobrotou "toho, kdo to způsobil".
Jaké věčné dobro myslíš že mají matky v Africe, jejichž děti umírají hlady nebo jsou zabity ve válce, nebo se stanou oběťmi genocidy. Kdybych byla na jejich místě, musím přiznat, že Bohu o takovou lásku skutečně nestojím.
Nechci působit nijak rouhačsky, ale to co jsem napsala mi prostě nikdo nevysvětlil a promiň, Tabitho, ani tvoje "vysvětlení" mě fak neuspokojilo, protože mi to připadá opět jen jako jakési omílání frází, které jsem již MNOHOKRÁT slyšela.
Zjevně největší rozpor pro mě je ta fiktivní svobodná volba a nekonečná dobrota. Asi tu debatu radši ukončíme, aby se nám to zase nezvrhlo tak, kam ani jedna z nás nechceme.