Vše pro mé dítě aneb jak rozvíjet dětské schopnosti a dovednosti 2 - O škole

Školní nároky

S nástupem intervence institucionálních vlivů (školka a následně škola) se rodiče dostávají do situace, kdy je dítě většinu času v péči profesionálů. Program ve školských zařízeních má většinou pevnou strukturu a je zaměřen na rozvoj základních znalostí a dovedností. V českých podmínkách hraje významnou roli i nutnost nástupu matek na mateřské dovolené do pracovního procesu. Na děti jsou tedy kladeny nároky související se separací od osob a prostředí, které vnímají jako známé a bezpečné. Zároveň se ocitají v prvním konkurenčním prostředí, kde rodiče mají větší možnost srovnávat s ostatními dětmi. Často tedy vyvíjí na děti tlak související s představou, že by jejich dítě nemělo "zaostávat" za ostatními. Zvyšuje se i tlak na "nutnost" zapojit dítě do aktivit, které jej rozvíjí tak, aby bylo schopné lépe zvládnout následné nároky školy. Samotný nástup do základní školy je pro dítě velkou zátěží. I zde je rodič důležitým prvkem, který má posoudit, zda je dítě dostatečně zralé na zvládnutí požadavků ve škole.

Školní nároky nesouvisí pouze s naučením se číst, psát a počítat. Je nutné akceptovat zátěž související i se samotným nástupem do nového prostředí. Dítě se musí přizpůsobit novým požadavkům - nové prostředí, nový režim, noví dospělí (často několik), kteří kladou nové požadavky, nové povinnosti a to jak ve škole, tak doma. Toto období je velice zatěžující i pro rodiče. Je tedy s podivem, kolika aktivitami jsou následně děti zahlcovány. Rodiče se pak stávají logistiky, kteří se snaží zorganizovat aktivity dětí v rodině a skloubit je se školními povinnostmi. Všechny tyto změny však zatěžují dítě fyzicky, psychicky, sociálně i emočně.

Puberta

Nástupem puberty se děti často snaží osamostatnit, mají velkou potřebu volby vlastních aktivit a jejich samostatnou organizaci v rámci denního režimu. Tato snaha dospívajícího dostává rodiče do nové situace a je nutné, aby byli schopni změnit svou roli učitele a organizátora. Mary Lynne Fernandezová nabízí rodičům možnost postoupit ve vztahu k dospívajícímu dítěti a zaujmout novou roli - roli kouče. Vnímáme-li pojem "kouče", v moderním pojetí, tedy jako osobu, která jedinci pomáhá objevit jejich možnosti, podporuje je v dosažení jejich cílů a v uskutečnění jejich snů, pak má rodič možnost stát se pro mladého člověka pomocnou osobou v období hledání a zmatků. Je nutné i zde zvažovat potenciál dítěte, míru zátěže jak v množství aktivit, tak v jejich četnosti - zvažovat kvalitu i kvantitu.

Vhodnou mírou zatěžujících mimoškolních aktivit má rodič možnost naučit dítě využívat své možnosti, budovat si zdravé sebevědomí a realizovat se v rámci sociální skupiny, ve které je schopno nalézt si své místo. Volnočasové aktivity mají tedy jistě místo v životě dětí. Je na zodpovědnosti a kompetenci rodičů, aby s rozumem zvážili jejich míru v jednotlivých životních fázích dítěte.

Žádný rodič by zároveň neměl zapomínat na důležitost zkušenosti s neřízenou a nestrukturovanou aktivitou dítěte. Spontánní hra je vysoce funkčním prvkem pro rozvoj jedince. Zde se jedinec učí hledat vlastní činnost - zabavit se. Často má možnost realizovat se v aktivitách, které jej baví a je v nich úspěšný. To má významný vliv jak na jeho sebevědomí, tak i pozitivního prožívání, relaxace, pocitu spokojenosti.

Pro podporu funkčnosti jednotlivých aktivit dítěte, a to jak povinností ve škole a volnočasových aktivit, tak i spontánních, nestrukturovaných aktivit, je nutné, aby rodič nebo "důležité osoby" aktivně přicházely se zájmem o tyto aktivity a pozitivně hodnotily veškeré, i malé úspěchy. Význam pochvaly a pozitivního hodnocení je důležitý i tam, kde dospělý považuje dané úspěchy za "samozřejmé" či nevýznamné.

Pro přetížení dítěte jsou rizikovými fenomény požadavky kladené na něj v souvislosti se školními povinnostmi. I zde je důležité, aby rodiče citlivě zvážili možnosti dítěte v porovnání s ostatní populací. Při představě rodiče, že jeho dítě selhává, pokud nenosí jedničky, je vysoká pravděpodobnost, že dítě bude pod tlakem naplňovat požadavky rodiče, a pokud to bude nad jeho síly, dostane se do stresu a může se uchýlit k obranným mechanismům - úzkosti, somatizace (zvýšená nemocnost, bolesti hlavy, bolesti břicha, nauzea apod.), vzdory, odmítání spolupráce, pasivita, záškoláctví atp. Je tedy nutné, aby rodiče hodnotili možnosti dítěte objektivně. Pokud si nejsou v nějaké situaci jistí, může jim pomoci psychologické vyšetření schopností dítěte, popř. speciálně pedagogické vyšetření. Důležitým aspektem je nejen míra možností zvládat školní povinnosti v plném rozsahu, ale i schopnost zvládat přípravu do školy samostatně.

V době, kdy jsou na děti ve škole kladeny vysoké nároky zaměřené na podávání maximálního výkonu, je nutná intenzivní pravidelná domácí příprava. Rodičovská přímá účast, angažovanost a pomoc v domácí přípravě je u dětí nejen na prvním stupni ZŠ často nutností.

Očekávání rodičů

"Pokud jde o školní úspěch dětí, nejsou to učitelé, nýbrž rodiče, kdo drží v rukou klíč. A to v rozmezí 30 až 50 procent" (výzkum Danuše Netolické, garantky aktivity Zdravé klima v neformálním vzdělávání projektu Klíče pro život, článek "Mé dítě musí být nejlepší"). Výkony dětí se tedy odvíjí od jejich konkrétních schopností, ochotě a množství času věnovaného přípravě, ale především od očekávání rodičů. Pozitivní hodnocení i dílčích úspěchů je pro dítě výrazně důležitějším motivačním aspektem než tresty. Pod tíhou povinností a požadavků se dítě může rychle ocitnout ve stresu. Dítě se dostává do stresu a reaguje způsobem, který dospělé na tuto situaci může upozornit - nespavost, pomočování, emoční nestabilita, deprese, nízké sebevědomí (pocit, že nezvládá), únikové mechanismy - lhaní, záškoláctví, sociální patologie - parta, alkohol, kouření. Pro zdravý rozvoj dítěte je stimulující prostředí nutností, nicméně přílišná stimulace mu může také vážně ublížit.

Profesor Neuenschwander hovoří o výrazném vlivu rodičů na školní úspěšnost a varuje: "Explicitní očekávání může velmi rychle vést k přetěžování dítěte. Své výkony děti zvyšují jen k hranici vlastních možností a schopností."

Rozhodující roli v rodině hraje rovněž stimulace procesu učení a motivace, a to nejen v oblasti školních povinností, ale i ve volnočasových aktivitách. Důležitou součástí zdravého vývoje dítěte je také aktivně strávený čas s rodičem (či jiným zákonným zástupcem, "důležitou osobou"), komunikace mezi rodiči a dětmi, která by měla být samozřejmostí v rámci společného rodinného života a v neposlední řadě i sdílení vlastních zkušeností a poznatků, ať už v podobě diskuze či společných zážitků (návštěva kulturní akce, výlet atd.).

Ukazuje se, že spokojené a nepřetížené děti mají ti rodiče, kteří sami dokáží vést spokojený a nepřetížený život. Kteří znají míru a sami nepropadají perfekcionismu a workoholismu. Kteří umějí zacházet se stresem a jsou odolní vůči přemíře podnětů. Především ale mají schopnost vytvářet stabilní a uspokojivé vztahy, milují své děti bez podmínek a dokáží vytvořit domov, v němž se žije plnokrevný život včetně jeho náročnější tváře v podobě běžných konfl iktů a nutné dovednosti jejich řešení, vzájemného odpouštění, optimismu a pocitu sounáležitosti za všech okolností (Šimková, Svatava. Děti přetěžované a zanedbávané.).