Nečekaným výsledkem skončil výzkumný projekt osmi novozélandských škol na podporu dětských her.
Původně mělo být cílem projektu podpořit aktivní hry dětí v průběhu školních přestávek tím, že se vybudují nová hřiště a další zařízení pro aktivní trávení volného času. Jenže se ukázalo, že s výstavbou a provozem hřišť je spojeno tolik pravidel a omezení, že z projektu nakonec sešlo. Škola Swanson v Aucklandu však přišla s vlastní, netradiční cestou, jak podpořit aktivní hry školáků. Zrušila veškerá pravidla pro přestávky a poskytla dětem prostor, aby si mohly aktivity hledat samy – například lezení po stromech, hraní si na hromadě dřeva, ježdění na koloběžce, ale povoleny byly i zápasy a potyčky.
Výzkumníci zjistili, že díky neomezenému aktivnímu pohybu a tomu, že děti si hledají zábavu podle své fantazie, ve škole ubylo šikany, žáci se naučí rozumně riskovat, a ve třídě se při výuce navíc lépe soustředí. Ředitel školy později řekl, že k přestávkám bez pravidel přistupovali s největšími obavami nikoli rodiče dětí, ale učitelé, kteří si byli vědomi své odpovědnosti. Přesto se však škola odhodlala snížit počet učitelů dohlížejících na děti během přestávek – a ukázalo se, že nedocházelo k vážným úrazům, jak se učitelé obávali, a ani rodiče si na tento nový režim nestěžovali.
Znovu se potvrzuje, že přiměřený díl vlastní odpovědnosti přináší pozitivnější výsledky než super protektivní výchova a dohled na každém kroku.
Zdroj: Scio
Těhotenství |
Dítě |