Já kouřit nebudu a vím proč

Mohlo by se zdát, že protikuřácká výchova je v tomto věku předčasná, nevhodná a zbytečná. Současné poznatky psychologů nás však vedou k poznání, že právě předškolní období je velice významné pro rozvoj dětské osobnosti, resp. pro vytvoření relativně trvalých osobnostních charakteristik. Ukazuje se, že vše, co do dítěte v tomto věku „výchovně uložíme“, se zhodnocuje daleko později v jeho životě.

V rámci protikuřáckého programu děti poznávaly svoje pocity. Lukáš Kotýnek namaloval sebe, když má strach, bolí ho hlava a je moc smutný.

Období prvních šesti let života dítěte tak může být důležité pro položení základů jeho zdravých životních návyků včetně odmítavého postoje ke kouření. Děti se setkávají s kouřením zcela běžně, téměř na každém kroku. Tomu se asi dnes nelze vyhnout. Je ale možné alespoň částečně ovlivnit, jaký postoj ke kouření dítě zaujme.

Dovedu se ovládnout

Cílem primární prevence proti vzniku a rozvoji kuřáctví je zvýšení odolnosti dětí, jejich orientace do oblasti zdravého životního stylu. Nezastupitelné místo v preventivní strategii proti kouření mají i metody založené na teoretické bázi aktivního sociálního učení, metody zaměřené na rozvoj sebekontroly, na vytváření vztahu dítěte k vlastní osobě, k ostatním.

Co děti vědí o kouření? Přečtěte si v malé anketě.

Preventivní protikuřácký program je mnohem účinnější, zařadíme-li do něj výuku určitých emočních a sociálních dovedností, např. ovládání pohnutek a vzteku. Děti někdy jednají impulzívně. Konflikty bývají různé, u mladších dětí vznikají většinou kolem ochrany „vlastních“ hraček. Někdy děti jednají i agresívně s úmyslem vynutit si vedoucí postavení, získat určitou výhodu, pozornost učitelky nebo ostatních dětí. Odstraňování dětské impulzivnosti je dlouhodobý a náročný úkol.

Jsem se sebou spokojený

Začneme vytvářením vztahu dítěte k vlastní osobě, vytvářením sebesystému. Různá období předškolního věku se na tomto procesu, který lze nazvat sebeuvědomováním, podílejí různou měrou. Za nejpodstatnější považuji zpětnou vazbu, kterou dítě dostává prostřednictvím svých vztahů s okolním světem. Z reakcí lidí ve svém okolí odezírá informace o sobě, přebírá pohled dospělých, vrstevníků a utvrzuje se v něm. Dítě je posuzováno učitelkou, rodiči, dětmi, hodnoceno buď kladně, nebo záporně.

Mezi záporné hodnocení počítám i nezájem, přehlížení potřeb dítěte, nerespektování potřeby uznání, pochvaly, porozumění. Dětem se přidělují vlastnosti jako „šikovný kluk, hodná holčička, zlobivý, lakomý, oblíbený“ apod. Tyto vlastnosti začíná dítě vnímat jako svoji určitou hodnotu. Prožívání osobní hodnoty a z ní vycházející pocity se s největší pravděpodobností budou projevovat i v zaměřenosti chování. Je potřeba dokázat, aby se dítě mělo rádo, bylo se sebou spokojené.

Děti s převahou negativních rysů v sebesystému a nízkým sebevědomím jsou často pasívní, izolované v kolektivu ostatních dětí, ale také naopak mohou využívat příležitosti k tomu, aby se „předváděly“. U takových jedinců je víceméně pravděpodobné, že v pozdějším věku sáhnou po cigaretě, protože si potřebují „dodat“ odvahy, vyrovnat se s negativní situací nebo se „předvést“. Chtějí dokázat sobě i ostatním, že jejich hodnota je vyšší, než je jim přiznáno. I děti s nepřiměřeně vysokým sebevědomím mohou být problémové. I u těchto dětí bude nosným prožitkem pocit křivdy a nespravedlnosti.

Jsem kamarád

V protikuřáckém programu je důležité vytváření určitých sociálních dovedností. Řada příběhů v programu se zabývá takovými tématy, jako je uvědomování si potřeb svého kamaráda, sdílet s ním pocity, snažit se mu porozumět. Učitelka s dětmi hovoří o tom, co je to ohleduplnost, pravdomluvnost, slušnost, kamarádství.

Je potřeba s dětmi mluvit i o špatných vlastnostech, návycích či způsobech chování, jako je např. bezohlednost (silnějšího ke slabšímu, kuřáků k nekuřákům), nepřátelství, útočnost (snaha druhému ublížit, lhaní, nespolehlivost apod.).

Od toho, jak se dítě cítí, jakou má pozici a jak ji vnímá, se odvíjí i vztah dítěte ke světu, k okolí, ostatním dětem, dospělým. Dá se říci, že s citovou výchovou úzce souvisí rozvíjení základů povahových rysů dítěte, jeho sociální zaměření a vztah k životnímu prostředí v nejširším slova smyslu.

Vyrovnám se se stresem

Protikuřácká výchova je postavena na výchově citové. Emoční gramotnost úzce souvisí s prohlubováním charakteru, s morálním rozvojem a se smyslem pro lidskost.

Jsou-li emoční dovednosti od počátku pěstovány a rozvíjeny tak, aby to dítěti prospívalo, může to mít pozitivní vliv na jeho citový a společenský život. Důsledkem může být i menší počet těch, kteří ve vypjatějších situacích selžou, protože se nedokážou vyrovnat např. s nějakou stresovou situací. Podlehnou kouření, které lze považovat za selhání, protože – normální je nekouřit.

Jestliže chceme zkvalitnit citovou výchovu, měli bychom přehodnotit i způsob, jakým postupujeme u dětí s kázeňskými problémy. Právě ve chvílích, kdy dítě „zlobí“, má učitelka příležitost předávat dítěti chybějící dovednosti, např. schopnost vysvětlit své pocity, umění ovládat vlastní pohnutky či schopnost řešit konflikty, které vznikají většinou kolem jeho vlastního „já“.

Často se například stává, že před odchodem na vycházku chtějí jít určité děti první, dojde k slovním půtkám, k dětským svárům. I tady má učitelka možnost dětem ukázat, že existují i nestranná, spravedlivá řešení malicherných sporů. Může dát dětem hádanku, říct, aby se pokusily uhodnout určitou písničku, číslo, na které myslí apod. Takový zásah učitelky je inspirativnější, nežli neustálé napomínání, zastrašování, nebo dokonce trestání.

Protikuřácký program

Program vznikl na podnět Ligy proti rakovině Praha, jejímž cílem je i výchova populace ke zdravému životnímu stylu. Je určen dětem předškolního věku a učitelkám mateřských škol na pomoc proti vzniku a rozvoji kuřáctví a kouření. Program může být využit i rodiči dětí, kteří by měli zájem cíleně vychovávat své dítě jako nekuřáka.

Nekuřácké prostředí a zásadně odmítavý postoj rodičů ke kouření zvyšuje šance dítěte, že kuřákem nebude a že kuřáctví se všemi jeho důsledky odmítne. Nekuřáctví lze napomoci i tím, že dítě chráníme před vlivem kuřáckého prostředí a že dítěti od věku, kdy je schopno chápat, nabízíme pravdivé poznatky o kouření a jeho vlivu na zdraví. Dítě vybavené takovýmito poznatky a zkušenostmi patrně později lépe pochopí další složitější informace a bude snadněji čelit nevyhnutelnému nátlaku.

Na základě programu by dítě mělo získat

• informace o zdravotním riziku kouření pro kuřáka,

• poznatky o škodlivosti kouření ve vztahu k okolí,

• pozitivní vztah ke zdraví,

• dovednost chránit své zdraví proti kuřákům.

Program obsahuje tematické bloky:

• Znám lidské tělo, umím pojmenovat jeho důležité části a vím, co se v něm děje

• Vím, co mému tělu prospívá a co mu škodí

• Vím, co způsobuje kouření v těle kuřáka

• Vím, jak škodí kouř svému okolí

• Mám právo na zdravé prostředí – umím říci kuřákům, že mi kouř vadí

• Já kouřit nebudu

Normální je nekouřit

Výchovu k nekuřáctví nemůže účinně provádět kouřící osoba. Je nezbytné, aby učitelka vždy vystupovala jako nekuřák, aby své nekuřácké postoje důsledně vyjadřovala a prosazovala. Svým chováním by měla být dětem vzorem zdravého způsobu života.

Je zřejmé, že tam, kde dítě vyrůstá v kuřáckém rodinném prostředí, je nekuřácká výchova obtížná. Informovali jsme rodiče o protikuřáckém programu a požádali je o spolupráci; nikdo nebyl proti. Uvědomujeme si, že nemůžeme chtít, aby děti „vychovávaly“ rodiče, aby je odnaučovaly kouřit. I v této oblasti je důležitější, aby byl zachován prioritní citový vztah mezi dítětem a rodiči, případně prarodiči, aby nebyl kvůli protikuřáckému programu narušen. Společně s rodiči si musíme uvědomit, že preventivní působení je proces dlouhodobý a že poznatky a základy formování postojů, kterých se dětem dostává v předškolním věku, je nutné dále rozvíjet. Rodiče jsou průběžně informováni a upozorňováni na skutečnost, že s jejich dětmi se o této problematice hovoří.

V mateřské škole můžeme vytvářet prostředí, které dítěti jasně napoví, že normální je nekouřit. Stačí se důsledně chovat jako nekuřák, vyjadřovat svůj odmítavý postoj ke kouření, občas připomenout, že kouřit je nezdravé a zbytečné a při vhodných příležitostech vysvětlovat dětem, proč.

Kdo se připojí?

Preventivní program o kouření a zdraví pro předškolní děti vypracovaly PhDr. Kateřina Smolíková z VÚP Praha, Alžběta Palatinová z MŠ Naskové, Praha 5 a kol. Pro realizaci projektu vydala Liga proti rakovině tyto materiály: Publikaci Normální je nekouřit – já kouřit nebudu a vím proč, která obsahuje charakteristiku programu, textovou část s metodickými pokyny a obrázkové karty k jednotlivým tematickým blokům, popis her a čtyři pohádkové příběhy o zdraví a kouření. Pohádky jsou zároveň nahrány na mag. kazetě. Další pomůckou je pexeso a omalovánky k rozlišování dobrého a špatného chování. Všechny pomůcky ilustrovala Edita Plicková.

Mateřská škola, která má zájem o tento program, může uvedené pomůcky získat zdarma na níže uvedené adrese.

Alžběta Palatinová

MŠ Naskové 3, 150 00 Praha 5

tel.: 02/57215683