Když jsem to poprvé dostala…

„Když jsem to poprvé dostala, vůbec jsem netušila, co se děje. Bála jsem se, že umírám. Nacpala jsem si tam nějaké papíry, snažila jsem se ve škole nehýbat, ale krev stejně protekla skrz uniformu... a já se styděla a měla jsem hrozný strach.”

To jsou slova dívky, která vypadá jako úplně normální vzdělaná atraktivní mladá dáma. Jmenuje se Dewi. Je jí kolem dvaceti let. Přesný věk neví. Žije v Indonésii, na ostrově Lombok.

„Později jsem si v ty dny vždycky oblékala více spodního prádla. Ale to samozřejmě stejně nepomohlo.”

Dewi potvrzuje jeden letitý fakt – na Lomboku se prostě o „ženských záležitostech” moc nemluví. Dewi pochází z malé sasacké vesničky, která leží nedaleko letiště v Praya a poblíž pobřežního turistického městečka Kuta. Dewiiny rodiče mají stejně jako většina lidí z této oblasti malý domek a rýžové pole. Prodej rýže je živí. Ale na rozdíl od většiny lidí z této oblasti si přáli pro svou dceru jinou práci, jiné vyhlídky, jiný život. A toto je nanejvýš důležitý předpoklad pro lepší budoucnost dětí – tedy ta chuť rodičů změnit léta zaběhlý a neustále opakující se příběh celé rodiny!

Vzdělání nebo práce na poli?

Na muslimském Lomboku jsem se setkala s několika lidmi, kteří měli chytré a nadané děti. Holky a kluky, kteří toužili chodit do školy a „někam to dotáhnout”. Některým rodičům to ale přišlo zbytečné, nijak o vzdělání svých dětí neusilovali. V některých případech dokonce další studia svým potomkům přímo zakazovali. Prostě chtěli, aby jim děti dále vypomáhaly na poli a jednou tu starost o obživu převzaly za ně. Když znáte místní poměry a zvyklosti, tak takový postoj bez potíží pochopíte. Lidé tu obvykle žijí ze dne na den, žijí přítomností. Pohled do tak vzdálené budoucnosti, kterým dosažené vysokoškolské vzdělání dítěte a následná dobře placená práce určitě je, je prostě opravdu hodně mlhavý. Dewi má ale rodiče, kterým to zamlžené vidění budoucnosti nevadilo – chtěli, aby jejich dcera jako jediná z rodiny vystudovala – Dewi podporovali.

Hello misteeer!

Když bylo Dewi 8 let, začala si vydělávat způsobem, kterým získává peníze většina dětí poblíž turistického centra Kuta – prodejem náramků. Volání „hello misteer” slyšíte od menších i větších dětí v okolí Kuty neustále. „Některé náramky jsem sama upletla. Ty složitější jsem kupovala na trhu. Po škole jsem chodila na pláže u Kuty a večer do restaurací a snažila se ty náramky turistům prodat.” Dewi byla nadmíru úspěšná prodavačka. Kouzlo jejího úspěchu tkvělo v jednoduchosti: „Byla jsem na turisty prostě milá a přátelská. Mnohokrát jsem viděla, že někteří turisté se nás dětí i bojí, že je jim nepříjemné nás odmítat. Jiní to zase vnímali jako protivné vyrušování z vysněné dovolené. Já jsem si s nimi proto jen s úsměvem povídala, vůbec jsem je nenutila k nějaké koupi. A dobré bylo, že tím povídáním jsem nejen získala jejich sympatie, ale také jsem se vlastně učila angličtinu.” Dewi za den prodala asi 20 náramků a vydělala obvykle kolem 50 000 rupií – tedy v přepočtu asi 100 korun. To je na Lomboku pěkná suma peněz! Zhruba polovinu částky dávala mamince a druhou polovinu si ukládala na studia. Zpravidla to ale chodí tak, že děti odevzdávají celý svůj výdělek rodičům. A ti ho využijí po svém. Za školní potřeby a případné školné ale většinou tyto peníze neutrácí.

Proč bych to nezvládla taky já?

Jednoho dne od Dewi koupila několik náramků Češka z organizace Kintari Jana Wolfová. Jana v Indonésii studovala, takže na Dewi mluvila její řečí. A to Dewi přimělo k jedné zásadní myšlence: „Říkala jsem si, že když se ta milá cizinka naučila tak skvěle indonésky, proč bych se já nemohla naučit tak skvěle anglicky!” Dewi tedy na sobě tvrdě pracovala, a nakonec získala srdce i jiných turistek, které se rozhodly, že podpoří její studium. Dewi prošla s výborným prospěchem střední školu, a poté se dostala i na univerzitu na Jávě. Jejím oborem byla – jak jinak – angličtina. Dewi promovala jako jedna z nejlepších studentek ročníku. Na „obyčejnou prodavačku náramků” z malé lombocké vesničky parádní výkon!

Splněné sny prodavačky náramků

„S maminkou a tatínkem jsme se někdy koukali na oblohu a pozorovali jsme s úžasem letadla. Nikdy mě nenapadlo, že v takovém obřím stroji budu jednou sedět.” Dewi v letadle seděla už mnohokrát, zcestovala hodně asijských i evropských zemí, zúčastnila se několika mezinárodních studentských akcí, získávala cenné zkušenosti a nezbytný nadhled… A splnila tak nejen svůj sen, ale i sen svých rodičů – možná hned tři jejich sny. „Rodiče jsou šťastní, že jsem jako první z rodiny vystudovala vysokou školu. Při té příležitosti jsem je také vzala s sebou na Jávu – poprvé letěli letadlem. Byl to pro ně ohromný zážitek. A taky si užili jednu věc, kterou vy z Evropy možná nepochopíte. Byli se mnou v jablečném sadu a najedli se spoustou jablek! Jablka jsou na Lomboku vzácná a velmi drahá. A oni je prostě milují – ale nemohou si je dopřávat. Tehdy si připadali jako v ráji!”

Mezi námi děvčaty

Dewi teď ve volném čase pomáhá mimo jiné i organizaci DORRA (DOctoRs foR Africa/Asia), která léčí a učí na Lomboku. I díky Dewi se naši lékaři a zdravotní sestry domluví se svými pacienty – Dewi totiž především tlumočí do sasačtiny nebo indonéštiny. Ale teď stojíme před nemalou překážkou. Dívek, které dokáží překládat z angličtiny do indonéštiny a sasačtiny, je na Lomboku velmi málo – a my je teď zoufale potřebujeme. Chceme totiž rozjet další téma DORRA zdravovědy, kterou na tamních dvou školách vyučujeme. Tentokrát se bude naše výuka týkat pouze dívek – chlapci ani mužští překladatelé nejsou vítáni. „Mezi námi děvčaty” - to bude výukové téma naší nové dobrovolnice - gynekoložky Kláry Jandzíkové!

Pšššt – o tom se nemluví!

Proto teď sháníme „dámskou” tlumočnici a snažíme se vytvořit program pro velmi „ožehavé” lekce DORRA zdravovědy. Jedno je jasné – budeme se pohybovat i v tom indonéském horku na velice tenkém ledě, protože o sexu, antikoncepci, kondomech a hygieně intimních partií se na Lomboku moc nehovoří ani mezi vzdělanými.

Zajímavé je, že Indonésie je země, kde se podle statistik kondomy téměř nekupují. Zatímco například v Dánsku je už v devadesátých letech používalo údajně více než 22 procent mužů, v Indonésii je to dnes necelé 1 procento. A takové nízké číslo ještě k tomu zcela určitě ovlivňuje především ostrov Jáva. Indonésii totiž tvoří neuvěřitelných více než 17 000 ostrovů (těch obydlených je okolo 6 000)! A jistě zcela pochopitelně je mezi těmito ostrovy velký kulturní rozdíl. Na Jávě leží hlavní indonéské město Jakarta. Je to místo, kde je většina univerzit, velkých firem, a tudíž vysoké procento vzdělaných lidí. Oproti jiným ostrovům na východ od Jávy je to úplně jiný svět, který si třeba lidé na druhém konci Indonésie vůbec nedokáží představit.

Indonéské dívky se stále velmi brzy vdávají a také velmi brzy otěhotní. Pochopitelně, že ne vždy jde o chtěné těhotenství. Proto se někdy tyto mladé ženy snaží plodu ve své děloze zbavit dost žalostným způsobem. Až 14 procent mladých matek umírá kvůli špatně provedeným nelegálním potratům.

Tenký led ve velkém parnu

I proto chce DORRA zaměřit další výuku zdravovědy tímto směrem! Budeme muset našlapovat velmi jemně, s respektem k místní kultuře. Ale určitě se pokusíme alespoň v jedné komunitě předat dívkám informace, které pak budou moci předávat dál. Indonésie potřebuje vzdělané ženy – ženy, které i po dosaženém vysokém vzdělání zůstanou ve své zemi a budou motivovat další lidi kolem sebe – třeba tak jako to dělá Dewi!

P.S. A pokud máte nějaké nápady k tomuto specifickému tématu zdravovědy, klidně nám je sem napište! Budeme jen rádi!

Příběh DORRA – DoctoRs foR Africa/Asia – organizace, která léčí a učí v Indonésii:

Na začátku bylo nadšení pomáhat lidem v Africe. Později ale oba ztratili růžové brýle a realita rozvojové pomoci jim otevřela oči. Internista, záchranář a praktický lékař Dalibor Stoszek a rozhlasová redaktorka a autorka charitativních CD Petra Lazáková se nakonec rozhodli využít své zkušenosti a pomáhat trochu jinak. V rámci Daliborovy organizace DORRA (DOctoRs foR Africa/Asia) rozjeli smysluplný rozvojový projekt v Indonésii. DORRA teď spolupracuje s dobrovolníky z řad lékařů, zdravotních sester a záchranářů. Tým DORRA tedy léčí a učí v několika vesničkách na malém ostrově Lombok. K tomu, aby mohla DORRA v Indonésii pracovat i v budoucnu, ji pomáhá výtěžek z Petřiných CD – Do Afriky nejen za pohádkou a Do Indonésie nejen za pohádkou!

Autorka textu Petra Lazáková:
Autorka 3 „pomáhacích” CD pro děti Do Afriky nejen za pohádkou, Do Sýrie nejen za pohádkou, Do Indonésie nejen za pohádkou / redaktorka a moderátorka Českého rozhlasu / autorka rozhlasových pořadů pro děti o cestování, chudších zemích světa, jinakosti a medicíně / koordinátorka zdravotnického projektu DORRA v Indonésii.