tisk-hlavicka

Dokter laki-laki aneb Český lékař v Indonésii

27.6.2016 Dalibor Stoszek s přispěním Petry Lazákové 3 názory

Zhruba před rokem to se mnou vypadalo, že už budu cestovat maximálně mezi Třebihoští a fakultní nemocnicí.

  • Sledujte spolu s námi život českých lékařů a záchranářů na indonéském ostrově Lombok!
  • Sledujte spolu s námi slasti a strasti lidí, kteří vytváří zdravotnický projekt na Lomboku!
  • Sledujte spolu s námi, jak vzniká charitativní CD plné pohádek, říkanek a písniček pro děti!
  • Sledujte spolu s www.rodina.cz organizaci DORRA (DOctoRs foR Asia/Africa)!

Seznamte se prosím: vedoucí lékař organizace DORRA Dalibor Stoszek:

„Zhruba před rokem to se mnou vypadalo, že už budu cestovat maximálně mezi Třebihoští a fakultní nemocnicí.” Tvrdí Dalibor Stoszek – praktický lékař, internista a záchranář. A taky člověk, který byl v roce 2011 zvolen „praktickým lékařem roku” – a naprosto bytostně nesnáší, když se tato skutečnost zmiňuje…

Daliborovi byla krátce před maturitou diagnostikována pokročilá forma rakoviny mízních uzlin. Náročná léčba trvala takřka rok. I přesto se mu ale podařilo dostat se na vysněnou medicínu. Před rokem bojoval o život podruhé. „Bylo zrovna 1. dubna – tedy Apríl. Jel jsem autem do Hradce Králové na seminář a najednou mě začala opravdu hodně „bolet záda”. Po pár minutách jsem začal tušit, že by to mohlo být i něco horšího. Ale ve 38 letech si to holt člověk nepřipustí. Na seminář jsem nutně potřeboval a tak jsem alespoň zavolal kamarádce ve fakultní nemocnici, jestli by mi nemohla píchnout něco od bolesti. Jenže - dostihla mě má minulost, ve které jsem si z této skvělé kamarádky často dělal legraci. „Jako apríl dobrý..”, napsala mi do SMS a na volantu se mi začala dělat louže potu. Naštěstí mi hned volala zpátky a pak zalarmovala kolegy na emergency. Dojet si tam sám hodnotím zpětně jako strašlivou hloupost, pacientovi bych za to hrozně vynadal. Pak to šlo ráz naráz. Na EKG obrovský infarkt, do dvaceti minut jsem byl na katetrizačním sále a naštěstí byla ucpaná céva otevřena do tzv. „zlaté hodiny” - tedy doby, kdy se dá infarkt přežít bez větších následků. Za další tři měsíce mě čekal trojnásobný bypass. Kardiologové a kardiochirurgové odvedli opravdu skvělou práci a díky manželčině ohromné obětavosti a starostlivosti jsem měl maximum času na rekonvalescenci. Takže už pár týdnů po operaci jsem mohl opět začít „vymýšlet kraviny” - jak s láskou komentuje Andrea. Často si vzpomenu na scénu z filmu „Jára Cimrman ležící, spící”. Znáte ji? Na nábřeží se potká Cimrman s manželi Holubovými a na dotaz, zda Emil Holub zase pojede do Afriky, odpoví místo Holuba jeho manželka: „Doma bude, už se narajzoval dost”. Já mám na ženu zjevně větší štěstí. Spolu s kamarádkou a redaktorkou Českého rozhlasu Petrou Lazákovou jsme tedy mohli rozjet lékařský projekt na indonéském ostrově Lombok!”

Petra vypráví a ptá se:

S Daliborem jsem se poznala v Africe. Monitorovali jsme několik zdravotnických projektů v Etiopii a Dalibor měl vyučovat na lékařské fakultě, která byla podporována Českou rozvojovou agenturou. Oba jsme přijeli z této cesty zklamaní. Lépe řečeno – naštvaní. Oba jsme se znovu přesvědčili, že peníze daňového poplatníka a mnoha ochotných dárců často mizí na zaprášených dvorech afrických nemocnic a ve špinavých učebnách lékařských fakult. Afrika dostává hodně, ale využívá minimum. A minimálně v tomto případě platila rovnice - Spousta peněz = Minimální efekt.

Dalibore, jak jsem pochopila, Afriku jsi miloval. Několik let jsi pracoval na lékařských projektech v různých afrických zemích. Po příletu z Etiopie jsi mi ale říkal, že už tam dlouho nepoletíš. Proč?

Afriku jako takovou mám stále rád. Ale po posledních zkušenostech s „rozvojovými projekty” se klaním k názoru, že Africe nejvíce pomůžeme tím, že jí nebudeme pomáhat. Výjimkou jsou samozřejmě humanitární katastrofy, epidemie, pomoc ve slumech a podobně. Ale s přihlédnutím k tomu, že se v Africe ročně utopí miliardy dolarů, jsou výsledky mnoha projektů tristní.

Jak by – podle Tebe – měla tedy vypadat lékařská pomoc v Africe, aby byla opravdu účinná?

Především není možné, aby zdravotnický projekt napsali, realizovali a nakonec i hodnotili lidé například se zemědělským nebo filozofickým vzděláním, bez špetky znalosti zdravotnické problematiky. Pak dochází k tomu, že se nakupují naprosto nesmyslné a drahé přístroje, které jen leží ve skladech. Než se někde vybaví operační sál, je potřeba zjistit, zda je na místě chirurg a anesteziolog, kteří na něm budou operovat. Nelze nemocnici zakoupit drahý ultrazvuk, když v širokém okolí není nikdo, kdo by s ním uměl pracovat. Nemá smysl dovážet tuny léků, když skončí prošlé na skládce. Toho všeho jsem byl já a moji kolegové mnohokrát svědky. Smysl mají zdravotnické projekty, ve kterých jsou s léky a přístroji na místo posíláni i odborníci, kteří s nimi budou pracovat a hlavně s nimi naučí pracovat místní.

Afrika Ti asi vzala ideály, ale zase Ti dala cenné zkušenosti. Díky nim teď můžeš organizovat svůj vlastní projekt v Indonésii, na ostrově Lombok. Jsi zakladatelem neziskové organizace DORRA (Doctors for Asia/Africa), která sdružuje několik zkušených lékařů, záchranářů a sester. Tito dobrovolníci vyjíždějí od začátku tohoto roku pomáhat (tedy léčit a učit) do Indonésie. Proč právě tam?

Chudoba a nemoci jsou na Lomboku stejné jako v zemích subsaharské Afriky. Také tam umírají lidé na banální zranění a infekce, neboť se nedostanou k byť alespoň základní zdravotní péči. Vybavení a léky, které na Lombok dovezeme, naši dobrovolníci používají k léčení místních. Ohromně důležitý je také fakt, že na místě už 10 let působí česká organizace Kintari, která místním pomáhá s výukou angličtiny a podporuje vzdělání jako takové. Máme tedy na místě ochotné a spolehlivé místní pomocníky.

Je něco, co Tě na Lomboku překvapilo? Třeba výskyt nějakých onemocnění, která bys tam vůbec nečekal?

Jak už jsem uvedl, dominují především nejrůznější infekce, které, pokud jsou neléčené, můžou končit i smrtelně. Ohromné je množství úrazů po pádech ze skútrů. I ty drobné se v podmínkách špíny a vlhka můžou změnit v život ohrožující rány. Velkým překvapením je pro mne jako internistu opravdu vysoké procento lidí trpících vysokým krevním tlakem a cukrovkou. Přitom nejsilnější rizikový faktor – obezita – je mezi místními v podstatě raritou.

Jakým způsobem tým DORRA na Lomboku pracuje?

Nejčastější příčiny návštěvy místních v našich provizorních ambulancích jsou nejrůznější infekce, úrazy, bolesti všech částí těla. Není ale možné k pacientům přistupovat jako k těm našim doma, kde při sebemenším stesku následuje mnoho více či méně přínosných vyšetření. Našim hlavním cílem je mezi místními vyhledat a dle možností zaléčit ty stavy, které jsou přímo nebo potencionálně ohrožující na životě nebo by neléčené mohly vést k invaliditě a snížení schopnosti samostatné obživy (tedy většinou práce na poli). Tyto pacienty často indikujeme a doprovázíme do jedné z místních nemocnic, kde jsou schopni provést potřebná doplňková vyšetření (rentgen, ultrazvuk, vyšetření krve). V případech, že pacient nemá žádné pojištění (což je většina) za něj také hradíme veškeré náklady.

Pracujeme 4 dny v týdnu, kdy máme pravidelnou ambulanci ve vesnicích Ngolang (již v pralese) a Petiwung. Pokud je potřeba (převazy, aplikace injekcí, infuzí…), za pacienty dojíždíme k nim domů, případně nás přes místní koordinátory kontaktují doma. Náš zdravotník je tedy na telefonu dostupný pro případné akutní stavy nonstop. Jelikož jsou naši dobrovolníci většinou ne-lékaři (záchranáři nebo zdravotní sestry), jsou nepřetržitě spojeni přes mobilní aplikaci s lékaři konzultanty v České republice. Kdykoliv se tak mohou poradit s praktickým a očním lékařem, pediatrem, chirurgem nebo kožní lékařkou.

Co je pro správné fungování takové lékařské pomoci v rozvojové zemi vůbec nejdůležitější?

Zcela zásadní je zázemí na místě. Je obrovské plus, že máme na Lomboku jak místní koordinátory, tak v podstatě nepřetržitě několik českých dobrovolníků vyučujících pro Kintari angličtinu. V neposlední řadě potřebujeme fungující wifi, díky které jsou naši dobrovolníci v nepřetržitém spojení s českými specialisty. Nutně sháníme samozřejmě i sponzory – na některé zdravotnické vybavení, na pomoc dobrovolníkům s ubytováním, na skútr, bez kterého se neobejdeme a který si musíme pronajímat.

Dalibore, mnoho lidí na vás lékaře, záchranáře, sestřičky, kteří pomáháte v chudších zemích světa, hledí jako na „hrdiny”. Mají k vám ohromný respekt – naprosto zasloužený respekt. Ty se ale těmto přirovnáním k hrdinům strašně bráníš. Vysvětli – proč?

Rozhodně nejsme žádnými hrdiny, snad jen máme více odvahy se poprat s neobvyklými výzvami. A pro mnoho z nás je to skvělá prevence syndromu vyhoření z našich pacientů, kteří jsou, mírně řečeno, trochu rozmazlení. A především, po určité době se vrátíme do svých skvěle vybavených ordinací a nemocnic. Jenže místní, ať už v Indonésii nebo v Africe, musí zůstat na místě. Pro mne jsou hrdinové právě oni.

To tvrdí Dalibor Stoszek – lékař, který měl několikrát možnost poznat medicínu i z druhé strany – tedy i jako pacient.

P.S.: A co to vlastně znamená "Dokter laki-laki?" Není to šťastný lékař, jak by se mohlo angličtinářům zdát. V indonéštině je to prostě DOKTOR.

Ale doktoři z DORRA jsou na Lomboku opravdu šťastni...

DORRA je nezisková organizace založená a vedená lékařem Daliborem Stoszkem. DORRA spolupracuje s dobrovolníky z řad lékařů, sester a záchranářů. Tým DORRA mnoho let působil v zemích subsaharské Afriky. Teď se ale zaměřuje na lékařskou pomoc v Asii - především na indonéském ostrově Lombok! Lidé z DORRA tvrdí: „Nejsme žádní hrdinové. Děláme jen práci, která nás baví. A to, že tím někomu pomáháme, je jen velmi příjemný bonus.”

Více zde: www.dorra-doctors.cz a https://www.facebook.com/dorra.africa

Názory k článku (3 názorů)
Pomoc v rozvojových zemích Bernardetta 27.6.2016 15:3
Pomoc x x 28.6.2016 7:24
Přesně řečeno Analfabeta 28.6.2016 9:24




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.