Re: Rodiče

Milá Lenko, asi chápu jak Ti je, ale určitě se najdříve zeptej na vše "svých" rodičů.Pátrat po
své identitě je dost pochopitelné, ale na vlastní pěst riskantní. Rodiče Tě adoptovali jako mamlé mimi, neptali se odkud jsi a jaká budeš. To bilogičtí rodiče mohou odhadnout. Zamilovali si právě Tebe jako jedinou, takovou jakou Tě poprvé spatřili a pro kterou chtějí žít. Sama mám 2 malé holčičky. Adoptovala jsem je také když byly miminka. Jedna má 4 roky a druhá 2,5 měsíce. I já mám strach jim to říct. Při psychotestech nám bylo vše jasné jak to vyřešíme, ale skutečnost a láska k tomu tvorečku které máš doma potom ochromuje. Máme strach to říci abychom neublížili dítěti, které za nic nemůže. Aby nebylo nešťastné, že ho "někdo" nechtěl.Ale máš doma mámu adoptivní a to je ta pravá máma. Ta u Tebe seděla noci, když jsi měla horečky, to je máma, která se o tebe bojí, která tě nikdy neopustí. A čeká až jí povíš třeba, že jsi zamilovaná, že máš potíže nebo, že jí povíš našla jsem papíry, týkají se mě? Trápí mě to, prosím pověz mi to. Uleví se Tobě i jí. Ale bude se bát o Tvou lásku.To mi věř. Nebuď prosím nespravedlivá. Tahle máma Tě k sobě přivinula, když jsi zůstala na světě sama. A žena ,která Tě na svět přivedla je možná již mámou jiné rodině protože kdysi něco nebylo úpně dobře a za minulostí má tlustou čáru. Možná by nebyla ráda, kdyby ses jí objevila přede dvěřmi jen tak.Nebo by Ti byla špatnou mámou a věděla to. Podívej kolik je týraných dětí. Nebo byla příliš mladá, aby se mohla o Tebe dobře potarat, bez peněz, kdo ví.Ale maminka určitě základní informace má a určitě to s Tebou probere tak, aby Tvoje dušička byla zase klidná. Je ještě jeden rozdíl mezi dětmi vlastními a adoptivními. A to ten , že adoptivní děti jsou děti opravdu "chtěné", ale to se o biologických rodičích vždy říci nedá. I když děti nakonec vychovají. Ale ani u vlastních rodičů úplně všechny děti nenajdou tolik lásky a pohody jakou Ti nabídli třeba rodiče u kterých vyrůstáš. Měj se moc krásně. Buď šťasná a ať se Ti v životě daří. A třeba dej vědět jak Ti to dopadlo. Víš co bych si přála já ,až moje dvě "světýlka " (tak jim říkám) vyrostou? Aby mi řekly "JENOM TY JSI MOJE MÁMA". I když víme celou pravdu. A aby neměly potřebu hledat minulost a konfrontovat se s ní a která by nás všechny moc bolela...Majka