| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Syn lže a krade. Co s tím?

Jako stromPodle času
 Celkem 17 názorů.
 Miluše 
  • 

Je mi líto toho dítěte 

(25.6.2013 10:16:28)
Když mi někdo říká, že jeho dítě lže, vzpomenu si na své vlastní dětství. Od dětství jsem lhala rodičům úplně ve všem. Měla jsem rodiče, kteří mě od malička "rozebírali", pořád se zabývali tím "jaká jsem". Otec mě neustále kritizoval, byl perfekcionista, nikdy nebyl spokojený. Nepamatuju se, že by dokázal někdy vyřešit nějaký banální problém. Třeba když se něco porouchalo nebo nepovedlo, bylo dusno týden. Nezažila jsem, že by někdy řekl "to nevadí". Kritizoval mě úplně za všechno. Jak chodím, jak se tvářím, že nejím, že moc jím, že se dívám tak a tak. Když jsem mu dala dárek, nikdy se mu nelíbil, vždycky objevil něco, co bylo špatně. Lhala jsem rodičům úplně ve všem, protože jsem vlastně nevěděla, jak "by to všechno mělo být správně". Někdy jsem vlastně ani nevěděla, jestli mluvím pravdu nebo lžu, protože jsem prostě jen věděla, že to, co je ze mě, je špatně. A tak docházelo k paradoxním situacím, například k tomu, že jsem se přiznávala k průšvihům, které jsem neudělala. Trestem u nás bylo jedině mlácení, protože zakázáno jsem měla úplně všechno. Nesměla jsem nikdy chodit ven a mít kamarády, vždy jen do školy a ze školy, takže vlastně ani nebylo co zakázat. Nesměla jsem mít záliby, směla jsem se jen učit, protože dobře se učit je prý to nejdůležitější. O víkendech a prázdninách jsem seděla celé dny u učebnic. Co v nich bylo, nevím. Měla jsem nakonec tak špatný prospěch, že jsem se šla vyučit. Vysokou a střední jsem si dodělala až v dospělosti. Taky až v dospělosti jsem se dozvěděla, že můj perfekcionistický otec celá léta tajně chlastal... (mimochodem on ve škole propadal). Takže, prostě, když mi někdo řekne, že jeho dítě lže, je mi toho dítěte líto. Nevěřím totiž, že nějaké dítě lže a podvádí jen tak bez příčiny.
Odpovědět
 Líza 


Re: Je mi líto toho dítěte 

(25.6.2013 12:54:05)
Miluše, poslední věta je logická chyba. Ty jsi lhala z vážných příčin, neznamená to ale, že stejně vážné příčiny má každé dítě, které lže.
Dokonce některé to prostě jenom baví...
Odpovědět
 Petr+4 
  • 

to není tak nelogické 

(25.6.2013 13:46:36)
Neříkám že tento klučina lže ze stejného důvodu jao lhala Miluše, ale jestli jsem se při práci s lidma něco naučil, tak to, že pro všechno co lidi dělají, mají nějaký důvod.

I když si toho důvodu čsto nejsou vědomí. Lidi mají důvod pro dělání nepodstatných banalit, ale tím spíš mají důvod pro dělání věcí, s kterými potom mají opakovaně potíže. Takže odpověď na otázku proč toho ten člověk nenechá, když mu to zjevně škodí, je většinou taková: má k tomu nějaký důvod. Třeba blbý (nahlíženo nezaujatě), ale má.
Odpovědět
 Saina 
  • 

Re: to není tak nelogické 

(25.6.2013 15:34:06)
Souhlasím s Petrem, vždycky je nějaký důvod, ať vážný či zdánlivě vážný nebo nedůležitý, ať už akceptovatelný nebo ne. Ale důvod neomlouvá jednání, vůbec ne u dospělých a podle mého k tomu tak nelze přistupovat ani u dětí. Já chápu, že vezme ve školce auto, protože přesně tohle nemá (ikdyž má jiných 20) a zrovna ho hrozně chce, ale když mi začně lhát, že ho našel, tak ho jeho touha po něm neomlouvá ani z krádeže, ani ze lhaní.
Odpovědět
 Petr+4 
  • 

Saino 

(26.6.2013 14:19:20)
takhle jsem to nemyslel. To že uznám, že někdo má důvod k tomu, aby dělal něco špatného, ještě neznamená, že ho tím omlouvám.

To jenom znamená, že když tomu důvodu porozumím, můžu nějak dosáhnout toho, aby to ten člověk už nedělal. To může být i práce pro psychologa, zvlášť když si ten člověk vůbec není vědomý proč něco dělá.

Samozřejmě taky funguje už od počátku, že pokud předběžně uznávám že nějaké jednání má důvod, líp se mi s tím člověkem navazuje kontakt, než když ho rovnou chci změnit a jeho důvody mne nezajímají.
Odpovědět
 Petr+4 
  • 

Důvod 

(27.6.2013 11:19:34)
To jo. Jenže jsou ještě důvody pod důvody. Takže, když děcko moc chce 21 autíčko a proto ho ukrade (důvod 0.), tak proč ho tak moc chce, že riskuje krádež (důvod 1.1)? Nebo, proč riskuje krádež, když si to autíčko může obstarat jinak? (důvod 1.2)?
Odpovědět
 Líza 


Re: to není tak nelogické 

(25.6.2013 16:42:28)
Petře, důvod je samozřejmě vždycky nějakej, ale Milušina paušalizace mi přijde trochu zbytečná.
Jak je ostatně zmíněno i v článku, strach z trestu za pravdu nemusí zdaleka být jediným důvodem lží, může to být třeba touha po upoutání pozornosti, zájmu.
Takže automaticky říkat je mi líto dítěte, které lže, protože je to určitě týranej chudák, mi přijde s prominutím poněkud laciné.
Odpovědět
 Gety, syn + dcera - 1. stupeň 
  • 

Re: Je mi líto toho dítěte 

(26.6.2013 4:46:14)
Jako bych četla přízpěvek ze svého děství. Liší se jen tím, že v mém případě to byla matka, která byla perfekcionistka. Také mi nebylo co zakázat, znala jsem cestu ze školy a do školy, potrestaná jsem byla i za dvojku, za špatný pohled. Nic jsem si nedovolila chtít, požádat o bombon mě ani nenapadlo. Lhala jsem jak o závod - když bylo potřeba, přiznala jsem se k věcem, které jsem neudělala (stejně by mě zmlátila, protože by mi nevěřila), často mi spíš uvěřila lži než pravdu, nevěděla jsem, co říct. U mých dětí je vše jinak. Když mají průšvih, tak mi ho pro jistotu telefonicky volají už od brány školy a já se moc snažím natolik se ovládnout, aby se příště nebáli mi opět přiznat pravdu. Netrestám je fyzicky (maximálně jim zakážu počítač, televizi, běhání po venku), děti dělají spoustu aktivit. Leccos se mi nedaří, protože nemám z čeho těžit (zkušenosti z vlastního dětství jsou nepoužitelné), ale čtu, hledám, zkouším a snad se mi podaří svým příkladem a svou snahou, že lhaní v naší rodině nebude mít nikdy místo. Jsem také toho názoru, že děti se lhát naučí kvůli příliš přísné výchově v rodině.
Odpovědět
 Lucka + 3 školáci 
  • 

Re: Je mi líto toho dítěte 

(26.6.2013 12:47:50)
Souhlasím, myslím, že hlavní příčinou lhaní u předškolních a mladších školních dětí je strach z případného trestu. A že šestiletý kluk vezme ve školce hračku - to udělaly moje děti mockrát. Vysvětlilo se jim, že se to bez dovolení nesmí, a druhý den ji vrátily. Žádní chorobní lháři se z nich nestali.
Odpovědět
 Mata_ 


nadané dítě 

(25.6.2013 18:48:12)
Mám doma sedmiletého šikulu. Tohle období jsme si už prošli. Byl "na zabití". Sice nekradl, zato byl agresivní. Poté, co jsem načetla co se dalo o nadaných dětech, se celá situace uklidnila. Jsem schopná ho lépe chápat a také jeho potřeby. Jsou jiní než "normálních" dětí. S tím bych se smířila a zkusila najít s ním společnou řeč. Ten můj nikdy neřekne, co se mu honí hlavou a co by chtěl. Zato našpulí pusu, zkříží ruce a nikdo s ním pak nehne. Ale i tady dělá pokroky. Nebo možná jsem schopná už teď lépe hádat, co za tím je. Nehodnoťte ho jako vrstevníky, vždycky bude někde jinde. Ten můj se "sekne" ve chvíli, kdy něco neumí nebo mu něco nejde. A pak se dějí věci. Neustále domlouváme, přesvědčujeme, že všichni se musí učit. Pomalu se to zlepšuje, ale říkejte si to někomu, kdo téměř vše zvládne hned.
Řekla bych, že bude potřebovat milující chápající mámu, protože okolí ho chápat nebude, rozumově patří mezi starší, kteří si nechtějí hrát s "prtětem". Může být sám mezi dětmi, těžko si k sobě bude hledat kamaráda. Kdyby vás posadili do první třídy, taky se budete nudit a hledat si zábavu - zlobit. Je těžké vychovávat chytré dítě. Přeji pevné nervy a hodně štěstí, snad se umoudří jako ten můj.
Odpovědět
 Anička; 


O lhaní 

(25.6.2013 21:33:16)
Mimochodem, který dospělák vždy a za všech okolností mluví pravdu? U nás s dětmi za závažnější než lhaní či braní věcí považuji, pokud někomu vědomě způsobí bolest, ublíží mu.
Co se týká lhaní, tak když dítěti mohu snadno ukázat, že pravda je jiná a mám na to čas, tak do toho jdu. Ale rozhodně ne trestem.
Když pravda není jasná nebo její dokazování by bylo příliš náročné, dítku sdělím, že mám jiný názor a že věc se třeba ještě nějak vyvine - a pokud je to pro dítě důležité, tak si dost často i samo vzpomene, když já už třeba o tom ani nevím a překvapí mne, že tu pravdu nějak najde.
No, a já osobně jsem v 6 letech měla tak bujnou fantazii, že jsem skutečně věřila tomu, že před domem v popelnici žije lev a nechávala jsem mu tam kousek svačiny...a to jsem z funční a milující rodiny.
Odpovědět
 katka+synek2007 


Re: O lhaní 

(25.6.2013 23:15:19)
Dospělí skutečně nemluví vždy pravdu a ne jen mezi sebou. Bohužel, jak jsem vypozorovala, mnoho rodičů svoje děti nevědomky vychovává ke lži~:( ve snaze zjednodušit si komunikaci s malými dětmi. Např. malé batole se sápe po něčem co je vysoko a co by nemělo dostat. Rodič na to řekne, že mu to nepodá,že to nejde protože je to přilepené. Nebo častější případ: dítě chce bonbóny, rodič řekne, že je nemá i když je má někde schované. A tak by se dalo pokračovat....
Odpovědět
 Hana 
  • 

Re: O lhaní 

(26.6.2013 9:38:57)
S těma bonbónama jsi to rozsvítila. Kdybych byla řekla dětem, že máme doma sušenky a bonbóny, ničím jiným by se neživily. Ono stačilo, když o mlskách věděl tatínek :-) :-) :-)
Odpovědět
 katka+synek2007 


Re: O lhaní 

(26.6.2013 13:24:03)
No jo, ale je otázka času, kdy děti zjistí, že bonbóny jsou i když maminka říká něco jiného. A co si z toho odnesou? Že lhát se může. Řešení je ty bonbóny dát pod zámek nebo opravdu hooodně vysoko. Dětem na dotaz klidně odpovědět, že je máme, ale teď je nedostane proto a proto.....
Odpovědět
 Líza 


Re: O lhaní 

(26.6.2013 13:53:39)
Katko, souhlas.
Odpovědět
 Rigmor 


Re: O lhaní 

(26.6.2013 12:09:26)
Souhlas. Taky si myslím, že rodiče taky neříkají za všech okolností pravdu, ale připadá jim to jaksi v pořádku. Já mám zkušenost, že syn lže, když se bojí, že se naštvu. Ale když je to vážná věc, tak říkám, že je moc důležité znát pravdu, abychom mohli zabránit případným nasledkům...a naštvaná už vlastně jsem, takže nic horšího se už nestane.
Taky souhlasím s odpovědí na problém. Rozhodně bych netrestala. Jen bych trvala na tom, aby dítě napravilo, co způsobilo. V případě krádeže, bych mu v klidu a vážnou tváří řekla, že to musí vrátit, že je to tak správné.
Odpovědět
 toupena 
  • 

základ je láska a důvěra 

(1.7.2013 10:38:10)
Nelíbí se mi názor, že je třeba dělat opatření - nenechat volně přístupné peníze apod. Pokud není důvěra, je vše špatně. Jako dítě jsem vždy věděla, kam do šuplíku dávají rodiče peníze, v dospělosti to dělám stejně. Dítě musí pochopit, že jsou to peníze potřebné pro naše společné potřeby. Může mít i svoje vlastní, které dostane jako odměnu nebo od babičky. Může je použít na pořízení dárku apod. Myslím, že maminka by chlapce s poruchou chování neměla jen trestat a ponižovat, ale víc se mu věnovat, snažit se o společné krásné zážitky a ujišťovat ho, že ho má ráda za všech okolností. Vztekání nebo krádeže by samozřejmě neměla tolerovat. Stačilo by, kdyby viděl, jak to maminku mrzí a ani nechce jít na výlet, na který se oba těšili.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.