| Pawlla |
 |
(15.11.2012 9:10:52)
Příjde mi divné,že paní Martina z článku příjde domů jako první a má v předsíni jak po výbuchu a špinavé nádobí.Kdo udělal nepořádek a kdo zašpinil nádobí,když nejsou doma?Proč vaří teplou večeři?Prádlo když si vyžehlí o víkendu,tak by taky v týdnu už neměla mít nebo určuitě ne horu.Taky jsem zaměstnaná na plný úvazek,taky mám děti ve škole,dokonce sama studuju,ale takhle se teda nehoním.Je to přehnané.
|
| Markéta, kluci 10 a 4 | •
|
(15.11.2012 9:28:14)
Bordel i nádobí zůstalo od rána, možná od včerejšího večera, když padla na hubu dřív. Náhodou, když tady pročítám diskuse, přijde mi, že je to spíše obvyklý stav. Partnera má paní Martina asi jen na to, aby se pohádali (třeba jí vyčetl, že na něj není dost milá a nechce se jí do sexu).
No, já jsem zvědavá na sebe, doteď jsem pracovala na částečný úvazek plus nějaké přednášky, teď od ledna jdu na plný, tak to bude velká změna. Můj muž ale je vždy dva nebo tři dny v rámci pondělí - pátek doma, takže my to nějak rozdělíme na oba.
A moc mě pobavilo, jak jsi napsala, že prádlo SI mohla vyžehlit o víkendu. U nás je to vyřešené tak,že nežehlíme, ale klidně by SI to prádlo mohl vyžehlit i ten chlap, ne?
|
| Pawlla |
|
(15.11.2012 9:44:09)
Může,jasně,jestli pracují oba celý týden,tak o víkendu na to mají oba vletět.Pořád mi to nepříjde jako,že to je normální stav,dobře jednou se může stát,že tam to nádobí je,ale pokaždé?Já nevím,když jsme oba s manželem v práci a děti ve škole,tak fakt doma binec ani špinavé nádobí při příchodu nemám. Ovšem pokud lpí rodina na teplé večeři každý den,tak to je zase kopa nádobí navíc,takže to bych odbourala jako první.
|
| Markéta |
|
(15.11.2012 9:51:41)
Souhlas.
|
|
| Tereza | •
|
(15.11.2012 10:03:52)
Tak já se paní Martině vůbec nedivím. Zažila jsem něco podobného. Kluci začali chodit do školky, manžel neobědvá v práci - takže vařit večeře (a já s tím souhlasím, protože představa, že ráno jíme všichni pečivo, na svačinu pečivo občas i k obědu a večer zase pečivo, mi nepřijde jako moc pestrý a zdravý jídelníček). Takže půl roku jsem to nějak vydržela plná euforie, že zase můžu mezi lidi a kluci na mně nejsou nalepení 24 hodin denně. A pak jsem se začala hroutit, měla jsem pocit, že každou chvíli umřu vyčerpáním, šla jsem po ulici do práce a brečela jsem jak želva a ne a ne to zastavit, no nerada na to vzpomínám. A co můj muž? Prostě to nechápal. Nechápal, že by měl s něčím pomoct. Měl své práce dost - máme barák a zahradu a nepochopil, že místo péče o mrkev by mi měl pomoct. Nakonec se to vyřešilo příchodem prázdnin, kdy jsem do práce nechodila a odpočinula si a tím, že děti vyrostly a začaly taky pomáhat.
|
| Pawlla |
|
(15.11.2012 10:16:41)
Práce se má rozdělit mezi oba manžele,to souhlasím,ale pořád je to o prioritách a čím méně doma trávíme času,tím více musíme ubírat na domácích pracech a bohužel je třeba u toho i přemýšlet.Nikdo mě nepřesvědčí,že je nutné každý den luxovat,i dny,kdy celá rodina chodí až večer,nikdo mě nepřesvědčí,že to nejde jinak,než že je každý den plný dřez nádobí,prádlo na šňůře a ještě kopa nevyžehleného.Co se týče jídla,pokud mají všichni teplý oběd,není nutná teplá večeře,takže bych prioritně řešila,aby všichni ten teplý oběd měli,většinou to tak už všude je.
|
| 7kraska | •
|
(15.11.2012 10:27:55)
to je nesmysl, ne kazdemu chlapovi staci teply obed, ne kazdy chlap ma cas se v poledne poradne najist......a moje dite je vecer tak hladove, ze taky musi mit teplou veceri (teply obed ma a odpoledne 2 svaciny) - proste teple vecer neodbouram, kdybych se na hlavu postavila
|
| Pawlla |
|
(15.11.2012 10:33:11)
Znovu,je to o prioritách,pokud je prioritou teplá večeře,o.k,ale pak musí jít stranou něco jiného,prostě pokud mi práce + cesta zabere nějakých 10 hodin,další 3-4 vyzvednutí dětí + nákup+ kroužky,pak něco jít stranou musí,to jsou jednoduché počty,den není nafukovací a i ta největší hrdinka se musí občas vyspat.
|
| Pawlla |
|
(15.11.2012 10:37:39)
Nehledě na to,že teplá večeře se dá ošidit hustou polévkou na tři dny a jsou i jiné vychytávky.Zase budou lidi,kteří napíšou,že jejich rodina musí mít každý večer čerstvě uvařené jídlo a někdo musí mít každý večer řízek ,tak tam potom není pomoci,pokud tohle žena akceptuje k plnému úvazku v zaměstnání,pak nemůžu napsat nic jiného než dobře jí tak.
|
| Jája | •
|
(15.11.2012 11:47:29)
Ono i to vyzvedávání dětí: dítko osmileté se může na kroužek dopravit autobusem. A druhé dítko může vynést koš s odpadem, to zvládne i předškolák. Nebo to vyneseme cestou na autobus. Ano, taky jsem se někdy hroutila, ale byla jsem samoživitelka, bez rodičů (to kvůli hlídání dítěte), bez alimentů a později žijící s partnerem. Jinak bych se složila už dávno.
|
| Jája | •
|
(15.11.2012 12:31:50)
Tak holt nebude všechno dělat sama.
Pes - budou luxovat děti
Fotbalista - když může lítat na hřišti za mičudou, tak si po sobě binec uklidí. Pokud to nezvládá, musí holt ten fotbal omezit. To mu má máma dělat služku? Tak se holt musí naučit nandat prádlo do pračky a třeba i vyžehlit.
A tak bych mohla pokračovat.
Nebojme se dětičky zapojovat do domácích prací. Až budou dospělé, tak se jim pro vlastní domácnost skvěle hodí zjištění, že pomocná ruka se nachází výhradně na konci vlastního ramene a co si neudělají, to není.
Pochopme už konečně, že máma NENÍ SLUŽKA vlastní rodiny!
|
|
| Pawlla |
|
(16.11.2012 5:09:25)
Qertty,ale tady se píše o standardní rodině,kde nikdo spešl dietu nemá,pokud mají psa v situaci,kdy nejsou celé dny doma,opět to raději nekomentuji,to není nic,co musí a dítě s ADHD dokonce i s autismem mám taky,přesto trvám na tom,že se takhle nehoním,není důvod.Já opravdu odmítám litovat někoho,kdo si nastavil laťku co nejvýš,aby byl nejlepší a teď se hroutí.
|
|
|
|
| Margot+1 | 
|
(15.11.2012 18:58:55)
Pawllo,
já třeba vařím skoro denně proto, abych měla na druhý den s sebou oběd do práce. U nás si lze pouze objednat z hospody, je to nechutné, studené a drahé. A i tak mám 3x do týdne špagety, protože dělám na 1,5 úvazku...
|
| konny, 3 děti | •
|
(19.11.2012 8:25:42)
mám to přesně tak. do práce si jídlo musím nosit, chleba či pečivo s něčím, to prostě každý den nejde. když máš syny sportovce, tak prostě vařot musíš, ať tě to baví či ne, prostě ty děti mám a basta. ano, věci si mohou vyprat sami ( ten starší tzo dělá).. ALE až ucpe pračku odpadky z kapes, tak si budu zase dost srbat hlavu. Jsou zkrátka věci, které k dětskému věku nepatří a jednou z nich je suplovat rodiče. Zkrátka rodič vyprat musí, není to povinnost desetiletého kluka. Sama jsem z domu 12 h denně , jen cesta do práce a zpět mi zabere 3 hoďky, ale člověk je rád, že má alespoň slušně placenou práci, byť daleko. Já osobně největší problém vidím v tom, že je kladen na zaměstnance ( netvrdím, že všude)velký tlak na produktivitu a občas je to tak, že práce, kterou mají dělat 3 lidé, se rozdělí mezi dva. já sama odcházím každý den po 9 h v práci a přesto na mě nakoukají skrz prsty, protože oni ( chlapi) zůstávají mnohem déle. Jen nevím, jestli té práce mají tolik, či jestli se jim k těm dětem a manželkám až tak moc nechce.
Můj názor je ten, že dnešní doba je pro ženu- matku hodně nepříznivá. Má sice dostatek ulehčujících pomocníků ( sušička, myčka, polotovary), ale bere jí to, co ještě před dvaceti lety měla téměř každá a to je čas... čas na děti, na sebe. Pracovní trh a prac. krize vůbec, staví na první místo výkon v práci, na to další po čase moc sil nezbude. Paní v článku není ani tak unavená z toho, co dělá, ale spíš z toho, že je to nekončící kolotoč a strašlivá únava, ze které se nejde vyspat, člověka budí zmatené sny a stres. Když dám příklad to praní. Ano, pračka vypere a sušička usuší, ale člověk to musí hlídat....a nemůže jít spát
|
| Jana, 5, 6 let holčičky | •
|
(19.11.2012 15:30:40)
Mě se to, co se píše v článku nezdá tak nereálné, naopak. Jeden den doma neuklidím a vypadá to, jako kdybych neuklízela týden a to nevařím teplé večeře. Nejvyčerpávající je přesně ten kolotoč, každý den to samé, i když se snažím holkám vnucovat úklid, aby si aspoň po sobě uklízely, tak to jen opakuji pořád dokola, až toho mám opravdu někdy dost. Přesně jak se píše v článku, vstanu první, abych připravila oblečení a snídani, následuje rychlá sprcha, vypít kafe, uklidit po snídani, mezitím kontrolovat holky, zda si vyčistily zuby a jsou oblečené, pospíchat do školky, pak do práce, v práci uvažovat nad tím, jestli mám vše hotovo, nebo zda jsem něco nezapomněla udělat, aby nenastal průšvih a vyhazov z práce, pak rychle do školky, než ji zavřou, něco nakoupit. Po příchodu domů svačina, dát prádlo do pračky, nějaký běžný úklid, pak si sednu ke kafi a snažím se odpočívat, ale děti to nechápou a stále něco potřebují. Nevypiju si ani to kafe v klidu a už se dopere prádlo, popřípadě zapípá myčka a pokračuji dál a to až do večera, než jdou holky spát. Pak si teprve sednu - všechno je hotové - ale přemýšlím už o dalším dnu, co všechno musím stihnout doma i v práci. To ani nemluvím o dnech, kdy jdeme plavat a domů se dostáváme až v sedm večer, takže toho moc nestíhám. A to jsem zapomněla na úkoly, večerní koupání, čtení pohádek...a čas pro sebe...toho moc nemám...
|
|
| BlankaRyb |
|
(20.11.2012 12:19:14)
Taky jsem byla na tom podobně ohledně dojíždění do práce, ale když si to tu čtu, uvědomuji si, že mám asi v sobě nějakou klapku, která vyhoření zabrání. Nyní jsem na mateřské, ale když jsem jezdila do práce tak v okolí jako VŠ práci neseženu, tedy jsem dojížděla, většinou mi zabrala 2,5, ale měla jsem místo které nebylo poblíž nádraží a tak jsem cestoval ještě po městě a to byli 3h denně. Takže jsem vstávala v 5:15 a vracela se v 18h, pak mě čekalo převléct se, nachystat nějaký zeleninový salát. (Některá teplá jídla by dali méně práce, ale manžel chce salát.) tak byla 1,5h pryč, pak jít na procházku se psem 0,75h, psa se vzdám, vždy večer volala mamka 0,5h, protože má 30min volání zdarma, učit se němčinu 0,75h, to jsem pak omezila, někdy zalívat zahradu nebo jiná domácí činnost umýt nějaké nádobí, stejně ho dost zbylo na víkend. spát jsem chodila ve 23h nebo o půlnoci, myslím častěji o půlnoci, tak jsem se strašně těšila na víkend, že se vyspím, k tomu někdy firemní akce na které se mi zoufale nechtělo zásadně bývali v pátek tedy v den na který se těším, že přijdu domů a budu spát dlouho, ještě že byli jen jednou za půl roku, odvahu nejít jsem neměla, protože jsem nechtěla přijít o místo. A do této honičky, ještě se stalo tohle, byla jsem zrovna na tom místě kde mě dojíždění zabralo tolik času, kromě toho mi vedoucí dala úkol na potopení, jsem o tom přesvědčená do dnes. Takže jsem vstávala 4:30 a vracela se ve 20h a to jsem musela jít od nádraží 3km pěšky protože tak pozdě k nám nic nejede, kromě toho, když jsem byla v práci tak na mě vedoucí štěkala do telefonu, neštěstí vedoucí seděla v jiném městě. Takže že bych doma umyla nějaké nádobí nepřipadalo v úvahu, byla jsem strašně nevyspalá spala jsem jen 4h a těšila se na víkend a už ve čtvrtek na mě začala vedoucí štěkat, že bych měla jít o víkendu do práce, přemýšlela jsem jak se tomu vyhnout a kdyby to nešlo, měla jsem v plánu vzít si sebou deku, protože v práci byla pohovka a byla bych tam sama, tak bych se vyspala, tady nešlo o to abych udělala nějakou práci, vedoucí šlo jen o to, aby mě nesmyslně honila. Já jsme na toto honění po týdnu reagovala tak, že přeci nebudu mít šílené přesčasy a chodila jsem domů podle toho, jak je to prac. smlouvě a to že má problém úkol splnit mi bylo naprosto jedno a děla jsem to co se mi řeklo, když jsem věděla ,že je to nesmysl. (V práci jsem byla nejnovější a vedoucí mi dala úkol, ze kterým by ji každý vyhodil a já jsem nevěděla do čeho jdu, kromě toho jsem vedoucí musela psát nesmyslné zprávy, které byli dobré k tomu aby se hodili do koše, nikdo jiný je nepsal. Nakonec jsem po 7 měsících od začátku prac. poměru dostala výpověď, to mi spadl kámen se srdce, ale první 4 měsíce tam byli fajn. Horší bylo, že jsem si musela najít nové místo a to se mi povedlo za měsíc.)
Když jsem měla té práce tolik, tak se ještě stalo toto, maminka mi začala telefonovat, že jedna paní má dluhy ať jí půjčím 14tis. Byli to hrozné telefony, zoufalé na nich bylo, že trvali 2h, kdy do mě klavírovala, že mám peníze půjčit, když telefon trval dlouho tak jsem si říkala, dnes tedy neumyji nádobí, pak jsem postupně rušila další věci, dnes se nebudu moct umýt atd.. Nakonec abych měla právo na spánek tak jsem 14 tis. půjčila a po nějaké době jsem zjistila, že je to chyba zase mě otravovala o další peníze a to jsem si uvědomila, že musím být neoblomná a byla jsem, naučila jsem se nebrat telefony, taky jsem v té době neměla děsné už děsné místo. Nejhůř mě jde odolat nápadům mamky, ta si klidně v pátek vzpomene, že chce někam jet v sobotu a slibuje mi, že budu za chvíli doma, tak nakonec se s ní domluvím a jedu s ní, protože nedá jinak pokoj a počítám že odjedu v 8.30 a vrátím se ve 12h, ale maminka tam začne přidávat další a další věci co pro ni musím udělat, od rodičů odjet nemohu dřív než ve 20h, to že namítám, že mám přeci kuchyň plnou špinavého nádobí, že jsem za týden nevyspala, mamka kuchyň viděla, řekla na to máš to tady děsné, ale já ti s tím nepomohu. Zkrátka odjet od rodičů dřív nemohu, protože na to mám neděli abych se vyspala a udělala co je třeba. Takž jí neříkám, když je manžel o víkendu na služební cestě, jinak by mě naplánovala nějakou co pro ni mám dělat, to vždycky začíná jaký je ona hrozný chudák. Je to můj problém naučit se říkat "NE", obzvlášť rodičům mi to dělá problém. Jako děti jsem museli velice poslouchat a vlastně jsme neměli právo o ničem rozhodovat.
|
|
| Luca83 | 
|
(15.2.2013 16:38:48)
Konny: Ano, souhlasím do písmene s Vaším příspěvkem 
Jsem zvědavá, jak to budeme zvládat, až se za půl roku vrátím do práce. Manžel podniká, domů se vrací pozdě večer a ještě se snaží "pofackovat" vše kolem baráku a zahrady. Takže veškeré povinnosti ohledně dětí a domácnosti jsou na mně - a zůstanou na mně i poté. Aspoň, že manžel může vozit děti do školky. A už taky obhlížím, odkud budu manželovi objednávat jídlo, abych nemusela vyvářet i v týdnu, když budu v práci.
|
|
|
|
| Gloglo, dcery 20 a 3,5 let | •
|
(21.11.2012 1:44:59)
Hehe - super matka, Vás bych chtěla mít doma :-D Hlavě jak respektujete názor druhých. Když ztratíte energii a nestačíte, resty se kupí, a pak skutečně vše vypadá jako u paní Martiny. A kdo říká, že se ho to netýká, je buď sobec, nebo zralý na syndrom. Tipla bych to první. Taky bych chtěla přepych sobeckosti. :-D
|
| Gloglo, dcery 20 a 3,5 let | •
|
(21.11.2012 2:00:23)
To bylo pro: Pawlu
|
|
|
|
| Hana | •
|
(15.11.2012 17:43:33)
Ono to ale opravdu někdy není tak jednoduché. Muž onemocněl, když jsme měli malé dítě, já musela do práce, jinak bychom prostě byli hlady, po příchodu naprostá a veškerá starost o dítě a domácnost jen na mě. Po nocích muž naříkal bolestmi a pokud ne, byla jsem stejně tak mimo, že jsem nemohla spát. Já, rodina a manžel pochopili, že to v jednom nbemůžu zvládnout až ve chvíli, kdy mě odvezla rychlá do nemocnice. Pikantní je, že pak po pouhém týdnu odpadla tchýně, která mi pořád zdůrazňovala, jak a proč to musím vše zvládnout. Od té doby jsem taky chytřejší a rodina mě má v hluboké úctě  )), ale prve jsem si tím muslea projít.
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(15.11.2012 10:30:42)
To je totiž krásná ukázka toho,jak si ženy umějí samy udělat ze života brannou hru a vůbec nikoho k tomu už nepotřebují.Tyhle typy při přechodu z mateřské do zaměstnání nic nezredukují,protože ony to zvládnou,jejich rodina nebude trpět tím,že by večer jedla chleba s pomazánkou,budou mít stoprocentně naklizeno a budou i stoprocentní manželky,tuhle laťku si nastaví samy,o pomoc partnera zpravidla ani nepožádají,protože ony jsou jak se i v článku píše perfektcionistky.K zhroucení dojde tak do roka a není to chyba jen rodiny a okolí,je to vina hlavně té ženy.
|
| DaVinci | 
|
(15.11.2012 14:40:50)
Naprosto souhlasím s Pawllou a názory, že manžel v domácnosti nepomáhá, už radši ani nekomentuji. Jak může pomáhat s něčím, co je jeho? Oba pracujeme, oba se chceme věnovat svým koníčkům, tak to znamená, že buď oba doma máknem a nebo něco oba společně ošidíme. Scházíme se doma navečer, jeden vaří, druhý pofackuje domácnost, o víkendu jeden věší prádlo, druhý naštípe třísky. Na zahradě mákneme jednu sobotu do měsíce oba. A zapojujeme dítě. Odmítám hrát zhroucenou ženu, na to se mám moc ráda.
|
|
| Rigmor |
|
(15.11.2012 14:46:35)
Taky si myslím, že si to ženy dělají samy. A některé to dělají i jiným ženám a to jak přímo, tak výchovou svých synů...třeba, když jsem poprosila manžela, aby sklidil stůl po večeři, tak jeho maminka, která byla u nás na návštěvě, vyskočila, aby to udělala sama. Přece nemůžu po chlapovi chtít, aby se staral o domácnost, to je přece úloha ženy. Namítla jsem, že téměř žádnou mužskou práci přeci nemá (dřevo kupujeme a skládáme jednou za rok a dělám to i já, taky si ho nanosím, když chci zatopit...auto se odveze do servisu).
Já prostě práci nehodlám dělit na mužské a ženské. Jistě, většina mužů upřednostňuje jisté činnosti a většina žen zase jistý okruh činností. Já to beru tak, že tady máme nějaký objem práce, který je potřeba si rozdělit. A to spravedlivě, což nemusí znamenat všichni stejně. Práce jsou totiž různé náročnosti, či už fyzicky, nebo časově...Já to měřím objemem volného času. Tchýně mi na to řekla: to jakože měříš, o kolik minut má víc volného času? Ne, o minuty mi opravdu nejde, ale hodiny je opravdu znát...a když já se ke svému koníčku měsíc nedostanu, tak disproporce tady určitě je.
Jsou práce, které si oba rozdělí přirozeně, protože je baví a zvládnou je tak nejlíp. Pak jsou práce, které nikoho nebaví, ale je také potřebné je udělat. Dá se samozřejmě diskutovat, jestli je opravdu potřeba to dělat. Pokud opravdu ano a nikdo není ochoten, můžeme si je zaplatit. Tak si vyber, podělíš se se mnou o uklízení, nebo si zaplatíme někoho na úklid? (az tehdy mu to docvaklo) Nemusím mít každý den naklizeno, ale chci se doma cítit opravdu dobře a taky se chci trochu věnovat dětem.
Taky mi to nedošlo hned a po nástupu do práce jsem jela v domácnosti, jako když jsem byla doma. Na výsledek nebylo třeba dlouho čekat. Ale protějšku to samozřejmě nedošlo dřív než mně. Někdo se podivuje, proč si žena neřekne o pomoc. Kdyby stačilo jednou říct o pomoc, bylo by to fajn. Podle mých zkušeností je opravdu potřeba partnera přesvěčit a ukázat mu věc pokud možno objektivně a třeba i na papíře formou seznamu...Protože prosit a žádat nejde pořád, nebaví mě pořád někomu říkat, co má dělat, nebo furt prosit o něco, co by mělo být samozřejmé.
Pokud ale páru to takzvané tradiční rozdělení rolí vyhovuje (možná i většině lidí), rozhodně nemám nic proti. Každá rodina ať si to ve své domácnosti a vůbec v životě udělá tak, jak jí vyhovuje. Hlavně aby byli spokojení a realizovali se v tom, co je nejvíc baví, co má pro ně smysl. Nechápu potřebu lidí mluvit druhým do jejich činností...
Taky se marně snažím pochopit hlášky typu: v dnešní době se stírá role mezi mužemi a ženami, muži jsou víc ženami a ženy muži...
Vždyť žena, matka je přeci ženou i něčím jiným, než jen svojí prací...o muži, otci platí totéž...
Spíš si myslím, že mezi minulostí a dnešní dobou je akorát ten rozdíl, že je míň mužské práce a ženy se můžou realizovat i jinak, když jim té ´tradiční´ práce taky podstatně ubylo.
Příklad z článku mi taky přijde, že jde o samoživitelku. Tam opravdu nezůstává nic jiného, než něco vypustit a najít si čas i na regeneraci. Myslím, že děti potřebují víc pohodovou mámu, než naklizenou domácnost, ale mámu vyčerpanou a nervózní. Pro děti je taky přínosné, když budou něco dělat. Ale opravdu si dát záležet, a dát jim dělat jen to, na co mají a čeho smysl chápou. (Pamatuju si, že já jako devítiletá a segra pětiletá jsme tepovali koberec, přitom nám furt někdo pindal, jak to máme dělat pořádně...hrůza – dokonalý způsob, jak dětem znechutit práci. Kdyby to třeba někdo dospělý dělal s náma a nějakou formou hry, nebo alespoň povídání u toho...)
Je to jen na nás a boj proti předsudkům je dlouhodobý...
|
| Xantipa. | 
|
(15.11.2012 15:10:23)
Nikomu jsem nedělala služku - a přesto. Ani nebylo vzorně naklizeno.
Ale souhlasím, že si za to mohou ženy samy.
Vyhoření - to se stane tak nenápadně, až to děsí. A jestli to na mně bylo vidět - to nevím, nikdo mi to neřekl a já to nepoznala.
A přesně jak je to v článku - jednoho dne jsem nakonec nevstala.
Taky jsem si myslela, že se mi zrovna tohle nemůže stát - proč by mělo? Na nic nejsem sama, tak co. Jenže to se přidá jedno k druhýmu a ani si nevšimneš a už v tom jedeš.
|
|
|
| Natascha | 
|
(15.11.2012 15:31:03)
Tak třeba ty samoživitelky si za to někdy úplně nemohou, a stejně to musí stihnout, někdy toho může být na jednoho moc.
|
| Pawlla |
|
(16.11.2012 5:14:10)
Natasho může,ale já se vyjadřovala k uvedenému příkladu a ta paní toho moc neměla nebo spíš měla,ale nastavila si to tak sama.
|
|
|
|
|
|
| Zdena | •
|
(15.11.2012 17:41:24)
Nádobí patří do myčky. Pokud otec má pocit, že myčka je zbytečný spotřebič, pak má nádobí mýt on. Tedy - když je žena dost rozumná a raději přehlíží, když on úmyslně dělá věci špatně, aby ho od toho odehnala. Místo toho mu pak má servírovat v tom špatně umytém talíři a sobě a dětem ho umýt Můj muž myl nádobí kvalitně, i když nerad. Teď už jsme jen dva a pořád máme myčku. Bohudík netrpím syndromem dokonalé ženy.
|
| Jája | •
|
(15.11.2012 21:15:46)
Ne každý má doma myčku. A dřív nebyly vůbec. Stejně tak automatky. Pro jednoho se obvykle nevyplatily.
|
|
|
| ALL | 
|
(15.11.2012 21:53:09)
Ano, my například na teplé večeři trváme, protože s mužem jinak nemáme teplý oběd. Bordel v kuchyni je tak každý večer opravdu raz dva, síly na mytí se ovšem už ne vždycky najdou...
|
| ALL |
|
(15.11.2012 22:02:02)
Tím vůbec ovšem nechci říct, že jsem na všechno sama a rozhodně nemám dokonalou domácnost. Přesto mám často dojem, že je toho na mne moc. Čím to, že je kolem tolik dokonalých žen, které například o víkendu nejsou unavené z pracovního týdne, nedospávají a poté si nečtou v klidu u kafe noviny jako já, ale "vlítnou" na to žehlení? 
|
| Pawlla |
|
(16.11.2012 5:23:09)
AL klasicky nepochopila o čem se píše.Právě ženy,které si vypijí v klidu kafe a přečtou knížku v týdnu mají ještě chuť a sílu vlítnout na žehlení o víkendu.Nebo naopak budu šůrovat byt a žehlit přes týden a víkend budu odpočívat a trávit s dětmi.Já fakt nevím,že se zase vracím k příkladu p.Martiny,proč když přes týden každý den uklízí,žehlí,pere vaří,proč když příjde víkend,tak zase musí všechno pořádně uklidit.Přesně tohle vypadá jako syndrom dokonalé ženy,jak někdo psal.
|
| ALL |
|
(16.11.2012 18:21:03)
A Pawla se chce klasicky hádat a být ta chytřejší
Já jsem jen chtěla vyjádřit pochopení pro ty teplé večeře a hromadu nádobí...
A navíc jsem si tak trochu chtěla postěžovat, že ačkoli nepatřím k těm, které by se za každou cenu chtěly strhat, stejně si pořád připadám strhaná a do toho žehlení se mi nějak nechce...
Taky se mi moc nelíbí, jak spousta žen hned přispěchá s tím, jak ony na to jdou mnohem lépe a vše tudíž zvládají z přehledem. Samozřejmě vědí, jak by to ty ostatní ženy měly všechno dělat lépe a jinak...
|
|
| ALL |
|
(16.11.2012 18:21:05)
A Pawla se chce klasicky hádat a být ta chytřejší
Já jsem jen chtěla vyjádřit pochopení pro ty teplé večeře a hromadu nádobí...
A navíc jsem si tak trochu chtěla postěžovat, že ačkoli nepatřím k těm, které by se za každou cenu chtěly strhat, stejně si pořád připadám strhaná a do toho žehlení se mi nějak nechce...
Taky se mi moc nelíbí, jak spousta žen hned přispěchá s tím, jak ony na to jdou mnohem lépe a vše tudíž zvládají z přehledem. Samozřejmě vědí, jak by to ty ostatní ženy měly všechno dělat lépe a jinak...
|
| ALL |
|
(16.11.2012 18:21:37)
Pardon, dvakrát jsem to nechtěla.
|
|
| Pawlla |
|
(17.11.2012 17:50:02)
Al,tak nevím kdo přispěchal s tím,že všechno dělá lépe,já nic takového nečetla.Naopak spousta lidí,tak jako já napsala,že hodně věcí nedělá vůbec a to z jednoho prostého důvodu,že nejde všechno stihnout.Na ideální ženy si podle mě hrají ty,které tvrdí,že jde-teplé večeře,každodenní luxování atd.Já netvrdím,že bych to zvládla lépe,naopak tvrdím,že bych tohle všechno časově nezvládla a proto to redukuju a dělám to nejdůležitější.Pokud to někdo zvládá,já o tom pochybuju,ale dobře.V článku se,ale píše o ženách,které se z toho hroutí,takže jednoznačně je to špatně,nic není tak důležité,aby se z toho někdo zhroutil.
|
| ALL |
|
(17.11.2012 23:35:33)
No, například jsme se dozvěděli, že Pawle se špinavé nádobí ani nevyžehlené prádlo nakupit nemůže... Já ale naprosto souhlasím s tím, že se nikdo nemá honit, právě že já se nehoním. A právě proto se mi to nádobí i prádlo pořád kupí 
|
| Lenina 2 děti | •
|
(17.11.2012 23:40:12)
tak to bych chtěla opravdu umět!!!! nekecám já jsem jak psychopat nejdu spát dokud není uklizená kuchyně...ale jak to zastavit?:(
|
| ALL |
|
(18.11.2012 14:48:31)
Leni, to Ti neporadím, u mne je to zřejmě vrozená schopnost
Možná proběhnout kuchyní se zavřenýma očima a zabouchnout za sebou rychle dveře?
|
|
|
| Pawlla |
|
(18.11.2012 4:40:33)
Al,nevím jak to dělám,ale fakt když není nikdo doma,tak se mi samovolně špinavé nádobí ani prádlo nekupí.
|
| Hilly. |
|
(18.11.2012 10:17:38)
Pawllo, tak může to být z předchozího dne od večeře. Nám to doma taky tak vždycky zůstalo. Večer jsme si dělali různé pochoutky, čaje, džusy u toho třeba civěli na telku a pak padli do postele a spali. Ne každý jí v šest hodin a pak se s nadšením vrhne na nádobí. To samý s tím bordelem v bytě a prádlem, večer to ze sebe nějak všechno sházíš, ráno zase něco na sebe nevlečeš, spoustu věcí necháš rozházených,pověsíš prádlo, zděláš to staré ze sušáku, nestihneš poskládat, potom ještě nádobí od snídaně, nepořádek v koupelně po ranní a večerní hygieně čtyřech členů rodiny a je bordel hotový. Uvědomuji si ale, že je mezi námi spousta organizovaných a schopných lidí, kteří s tím problém nemají, protože i kdyby měli padnout na držku tak vše po sobě uklidí takměř hned. Mezi ně zřejmě patříš i ty, tak to co ti tu píšu stejně nepochopíš
|
| ALL |
|
(18.11.2012 14:40:07)
Hilly, to jsem ráda, že to má někdo stejně jako já...
|
|
| Pawlla |
|
(19.11.2012 4:50:27)
Hily,pochutiny k TV?Ona přece na TV nemá čas,do půlnoci uklízi.Nádobí od snídaně?Nevím co snídáte ráno doma vy,ale my máme nádobí zanedbatelné množství,že i kdybych ho měla mýt v ruce,je to otázka pěti minut.Já už se opravdu musím smát,jak mě tu přesvědčujete,že po celém dni,kdy v bytě nikdo není musí být každý večer bordel jak v tanku.My se ráno oblečeme a jdeme,neumím si představit jak by kdokoliv mohl stihnout ještě zabordelit celý byt a že třeba syn je na to expert,ale v tak krátkém časovém úseku to nestíhá ani on.
|
|
|
| ALL |
|
(18.11.2012 14:55:55)
No ale to vypadá na ohromnou dokonalost: nádobí po večeři i po snídani okamžitě umyté, prádlo po vyprání ihned vyžehlené nebo aspoň složené a uklizené... (u nás se pere i v týdnu, víkend na vše často nestačí- z prostorových i časových důvodů). To je podle mne heroický výkon!
|
| Rigmor |
|
(18.11.2012 22:48:43)
No, nádobí hned umyté nemám, ale alespoň je schované v myčce, kde ho není vidět - to se mi ostatně na ní líbí nejvíc, najíš se, nastrkáš do ní nádobí a je uklizeno. Každý druhý den pustím jednu pračku a taky jednu várku suchého prádla poskládám. Věci na žehlení střádám i dva týdny. Teplé večeře vařím taky, taky na dva dny, neboť nikdo z nás teplý oběd nemá a to včetně školkového dítěte. Jsem nadšená z nového mixéru, který umíchá kynuté těsto za 5minut...když jsem byla doma na rodičovské, všechno jsem dělala ručně. Takhle se to dá stíhat. Luxuje manžel, taky umyje koupelnu, na utírání prachu oba úspěšně zapomínáme, naštěstí máme spartansky zařízený byt...
Pořádek není dokonalý, ale cítim se doma celkem dobře. Ve skříních a v komoře se bordel nakupí...
Každý máme pro sebe dva sportovní večery.
|
|
| Pawlla |
|
(19.11.2012 5:01:32)
Al,no právě,kdybys četla co píšu zjistila bys,že to tak není.Právě proto,že se necítím dokonalou ženou a hlavně nevidím žádný důvod proč bych měla být,spoustu věcí nedělám.Dělám to co je důležité a když se nad tím člověk zamyslí,zjistí,že těch opravdu důležitých věcí není moc.Rozhodně k nim nepatří každodenní luxování ani vaření složitých večeří.Já třeba když příjdu z práce zkontroluju synovi úkoly,popřípadě mu pomůžu,ale jinak nedělám nic.nehroutím se proto že jsem dokonalá,ale protože nemám z čeho.Je pravda,že co se týče nádobí mám myčku,ale pokud bych měla umýt nádobí po snídani,jedno jestli ráno nebo večer,čtyři misky a čtyři hrnky opláchnu za pět minut.Oblečení kupuju spíš takové,které žehlení nevyžaduje,opět proto,že nejsem tak dokonalá,abych denně žehlila.A tak můžu pokračovt donekonečna.Mít dvě zdravé děti není taková hrůza,aby se člověk hroutil,jsou ženské,které mají děti nemocné,ještě se třeba starají o prarodiče,mám takovou kolegyni a ano ta padá na hubu a tu polituju.Ale příklad popsaný v článku,to je pro mě pohoda,má zdravé děti,má práci,zřejmě i partnera.Jestli musí kvůli sobě denně luxovat o.k,ale pak ať si nestěžuje,že se hroutí.
|
| ALL |
|
(19.11.2012 17:46:46)
Jasně, že luxovat nemusí. Mně ale připadá trošku nefér rozhodovat, kdo má nárok "padat na hubu" a kdo už ne. Každý má své hranice toho, co je už pro něj moc, jinde. A nikdo si je sám nevybírá.
|
| Pawlla |
|
(20.11.2012 5:52:09)
Al,nárok má každý a každý má nárok ho politovat nebo ne.Tak jako nelituju alkoholika,který si prochlastal játra a taky je na tom hodně špatně,tak nelituju někoho,kdo "musel" mít každý den vyluxováno a teď je na tom psychicky hodně špatně.Lituju ty děti,protože na rozdíl od večeří,luxování a žehlení nebyly prioritou.
|
|
|
| ALL |
|
(19.11.2012 18:19:46)
Pawlo, tady je ale ten rozdíl. Když si nevaříte večeři, nemáte doma špinavé nádobí. Navíc máte myčku. Ale mnozí z nás ty večeře vaří a mají k tomu své dobré důvody. Každý totiž nemá v práci dostupný solidní a levný teplý oběd. A pokud si člověk nosí od večeře na druhý den s sebou oběd, nechce totéž jídlo ten den opět k večeři, celkem už potřetí za sebou. A někteří lidé nechtějí jíst pořád jen chleba s něčím. Pak to tedy znamená dennodenně vařit a pak se rozhodně nejedná jen o čtyři talířky. A někteří nemají myčku a také k tomu mají své důvody (nám se například prostě nevejde do kuchyně). A po dlouhém dni se někteří lidé nedonutí okamžitě všechno to nádobí umýt, například proto, že si dají kafe, popovídají s rodinou, přečtou noviny, přečtou dětem pohádku, nebo se prostě cítí unavení (bez ohledu na to, jestli si Ty myslíš, zda na to mají nárok).... No a tak se nádobí hromadí. Co je na tom divného? Pro Tebe je to divné, protože Ty to děláš jinak. To ještě neznamená, že Tvoje cesta je jediná možná a správná cesta pro každého. Tak, jak o tom píšeš, to totiž působí, všechny, co to dělají jinak než Ty, považuješ za neschopné a hloupé, zatímco Ty to máš dokonale zorganizované, potažmo jsi vlastně dokonalá...
|
| ALL |
|
(19.11.2012 18:23:15)
A abychom se nezasekli na těch teplých jídlech: někdo tu píše, že studené jídlo nemusí být jen chleba s něčím. Souhlasím, ale chleba s něčím je nejrychlejší a nejsnazší jídlo. Většina vyváženějších jídel, klidně i studených, už vyžaduje větší námahu a více času (a nejspíš i více nádobí
|
|
| Pawlla |
|
(20.11.2012 5:59:42)
Al,ne,ne.Ty se na mě zlobíš,když píšu,že nechápeš,ale ty fakt nechápeš,nebo to možná blbě píšu.O nádobí jsem přesně psala stejnou větu jako Ty a to,že kdybych denně vařila teplé večeře,tak bych to nádobí měla taky,proto je to věc,kterou bych odbourala jako první,protože jsou to skoro dvě mouchy jednou ranou.Ale ber to víc jako příklad,já bych to dělala takhle.Neříkám,že ona to má dělat stejně,říkám,že něco musí vypustit,jestli se shodneme na tom,že vyhoření matky dvou dětí není optimální stav a jestli po ní nechceme,aby odešla z práce,tak nezbývá nic jiného,než něco vypustit.Pokud je teplá večeře priorita o.k( a teď už se zase opakuju),tak musí najít něco jiného,třeba to luxování nebo cokoliv,co není nezbytně nutné.Nebo nafoukne den a poslední možnost je,že si něco šlehne,já opravdu víc možností nevidím.A nezlob se na mě,cokoliv vypustím raději,než aby moje děti měly matku v blázinci.Jestli jsem proto dokonalá,nechám na Tobě,já se tak necítím,nazývám to spíš pudem sebezáchovy.
|
| Peťa Patrmanová |
|
(1.12.2012 22:40:39)
Zdravím, Pawlo, a nedá mi neodepsat. Plně s Vámi souhlasím!!! Asi jste nebyla zcela pochopena. Já jsem taky pro to, aby se některé věci vypustily. Já jdu raději se synem na procházku a prádlo si pověsím tak, abych ho nemusela žehlit. Nádobí se snažím uklízet průběžně a rozhodně nešedivím z pár drobečků na koberci! Ale můj názor je ten, že dkyž je žena s jedním dítětem, tak je to snad jednodušši než ještě mít partnera...připadá mi, že muž je na péči "náročnější"m než dítě... Přeji krásný večer, obdivuji vás, jestli máte autistického syna, tak to si musíte opravdu umět užít krásných chvilek i s ním a šetřit síly... Teplé večeře nevařím, to je pravda... A názor na dokonalé ženy mi naprosto zhnusila tchyně, která zastává názor, že je nejdokonalejší ze všech a vše stíhá. hnus!!!! Držte se a krásný večer všem!
|
|
|
| Gloglo, dcery 20 a 3,5 let | •
|
(21.11.2012 1:56:25)
Souhlasím! ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ale těch do kterých jste se na diskusi pustila, jsem se zastat musela! 
Lidi popisují jen svoji zkušenost. Věřím, že někdo má jinou, než já. Ale vzhledem k tomu, že jsme normální průměrná rodina a nikdo z nás nevyniká zvláštními schopnostmi, přičemž se každý dokázal v životě uplatnit, nevidím důvod, proč kompetence ke vzdělání nenechat na dítěti samotném. Pro mne není důležité, aby dítě jednou vystudovalo vysokou školu. Pro mne je důležité, aby dělalo v životě to, co ho naplňuje a baví, ať je to cokoli (myslím cokoli slušného). A má smysl nutit dítě do něčeho, v čem ono samo smysl nevidí? Jak je to asi efektivní?
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)