| Verča 2 dítka 4 a 6 let | •
 |
(24.8.2012 11:08:29)
To zas někdo objevil Ameriku. Zajímalo by mě, kdo tyhle výzkumy o ničem platí. Nejsem žádný vědec, psycholog atd. a přesto vím, že pokud se bude moje dítě pohybovat venku a sportovat, bude zdravější, odolnější a bude mít menší sklony k obezitě, než když bude vysedávat u počítače. Nejde to ale paušalizovat, jsou věci dané geneticky, se kterými prostě nehnete (alergie, snížená imunita, atd.). Je jasné, že když jsou rodiče "líní" :)) (každej jsme nějakej)na pohyb, asi k němu (alespoň v předškolním věku) nebudou mít extra vztah ani jejich děti. Obezitu bych do toho netahala, ideální váhy se dá přeci dosáhnout i jinak než pohybem. Je pravda, že jsme s manželem hodně aktivní (a naše děti taky), takže kolo, lyže, míčové hry, pěší túry atd. jsou pro nás všechny stejně samozřejmé, jako třeba dýchání. Ale ani náhodou by mě nenapadlo pohlížet na někoho, kdo se nehýbe, jako na někoho méněceného.
|
| Barča 2 kluci | •
|
(24.8.2012 12:22:36)
Přesně tak, každý podle svého. Já jsem líný rodič. Jako dítě jsem na škole závodila v běhu na 1500m, v gymnastice. Ve volném čase jsem hrávala s klukama fotbal, hoňku apod. Asi od 16let jsem lenoch, lenoch a ještě jednou lenoch - světe div se nemíním s tím nic dělat. Je mi 43let a mám50kg/160cm. Můj starší syn chodil od 3let na gymnastiku, od 6let hrál závodně tenis. Podotýkám, že hrál protože chtěl, hrozně ho to bavilo. Seknul s tím asi ve 14letech,jeden důvod byl, že už nechtěl snášet ty malé Lendly (sprostí, hnusní spratci, kteří byli od mala nuceni dělat sport vybraný rodiči, kteří u mě jsou jen bahno a odmítala jsem už na turnaje jezdit) v očích svých nekritických rodičů. Ty rodiče dokonce sprostě nadávali protihráči, když jejich geniální sportovní dítě porazil. Tohle se dělo hlavně u "sportovců" z velkých a větších měst (Brno a okolí) když přijeli na malé město. Zajímavé je, že když syn byl na hostování ve větším městě tak to chování bylo jiné. Nyní je tak trochu lenoch a v 21letech má 183cm/73kg. Můj manžel sportovec od mala a dosud má ve svých 43letech 176cm/105kg. Ml. syn nenávidí sport a ve svých 12letech má 38kg/150cm.
|
| Barča 2 kluci | •
|
(24.8.2012 12:24:42)
Oprava - můj manžel je velký sportovec od mala až dosud.
|
|
| Barča 2 kluci | •
|
(24.8.2012 14:21:22)
Přesně tak, nesportuji. Já budu chodit na houby a budu bloudit v lese třeba celý dopoledne, budu tancovat apod., ale např. jezdit na kole protože je to in fakt ne.
U nás se také tatínek snaží a tak mladší dostal za výzo ve čtvrté třídě úplně nový kolo (kolo měl po st.bráchovi a už na něj bylo malý) - obrečel to. Byl na něm 2x a to jde letos do sedmé.
|
| Hilly. |
|
(24.8.2012 18:27:49)
Tak on pán sportem nazývá i normální pohyb, výlety, co jsem tak pochopila.Já mám taky moc ráda pohyb. Nesnáším ale závodění a soupeření, akorát je to pro mě další stres.
|
| Margot+1 | 
|
(25.8.2012 9:06:47)
Zbytečně se rozčilujete. To, že se někdo podpořil všeobecně (možná) známý fakt výzkumem, neznamená, že by nebyl hodný pozornosti.
Co se týče těch vašich příběhů - mám dojem, že spíš dávají autorovi za pravdu, viz. "nesnáším soutěžení, je to pro mě další stres". Právě sportování a soutěžení v dětství přece člověka naučí tento druh stresu zvládat. Teprve zkušeností se přece dítě naučí, že porážka sice bolí, ale dá se zvládnout a vítězství je příjemné, ale nesmí se mu podlehnout jako droze. Říkejte si co chcete, jsou cíle, o které člověk v životě musí soutěžit, jinak na ně nemá šanci dosáhnout.
|
| Hilly. |
|
(25.8.2012 9:51:33)
Margot, reaguješ dost mimózně, ne? Ćlánek se mi líbí, jen uvádím, že závodní varianta sportů by mě stresovala. V běžném životě je soutěžení a závodění až až.Je to indiviuální a ty mi tu začneš povídat nějaký nesmysly, který s tím, co jsem napsala, vůbec nesouvisí, jako že se rozčiluju atd.
|
| Margot+1 |
|
(25.8.2012 11:54:17)
Jo, pověsila jsem to špatně. Nebylo to na tebe, netřeba se ohrazovat.
|
|
|
|
| Insula | 
|
(26.8.2012 9:21:44)
Jako dítě jsem jezdila na kole, chodila na houby, výlety, hrály jsme vybíjenou, líný tenis, bandmington, plavali, skákala jsem gumu (jestli někdo pamatuje), brusle, běžky, zkrátka jsme lítali od rána do večera venku. Zvláště o prázdninách. Teď jsem dospělá a líná. Sport mě absolutně nebere, nebaví mě jezdit na kole, do bazénu na zahradě vlezu tak dvakrát za rok. Pravda, jsem tlustá. Moje dcera lítá na kole, jezdí na koni, letos chce tancovat. Syna sport nebaví. Tedy taky lítá na kole. Oba baví plavání (pokud se to plaváním dá nazvat).  Oba jsou hubení.
Moji rodiče byli taktéž štíhlí a já jsem tlustá. Leč tlustá byla i moje babička. A všichni mi říkali, že jsem jako ona a to ještě v době, kdy jsem byla štíhlá. Měli pravdu???? Nevím.  Ale něco na tom asi trochu bude. Vím, že se zhubnout určitě dá, ale taky vím, že někdo je štíhlý "za housku" a pro jiného je to boj na celý život. 
A jak zvládám stres???? Jsem flegmatik. Je pravda, že s věkem se to maličko zhoršilo, ale zjistila jsem, že nejlepší výkon podávám hlavně ve stresu. Jsem pak víc pozorná a pracuji "intenzivněji". Nebo jak to mám nazvat.
|
| Veveruše |
|
(11.9.2012 21:21:43)
Já jsem zas téměř nesportovala jako dítě, tedy v tom smyslu, že jsem nic netrénovala (chtěla jsem jezdit na koni, ale to mi rodiče nedovolili; to , co mi nabízeli - volejbal, jsem zas nechtěla já - tedy nabízeli tím stylem "mohla bys třeba chodit někam na volejbal"; o spoustě sportů jsem ani nevěděla, že existují). Venku jsem se naběhala sice dost, ale dvojky z tělocviku mívala taky často. Fakt je, že plavání, jízdu na kole a lyžování (což všechno mě naučil táta) jsem považovala za naprosto samozřejmé asi tak jako naučit se chodit, takže mě později překvapovalo, když jsem potkávala lidi, kteří to neumí. Nicméně závodnímu sportu jsem propadla až v 19ti, kdy jsem objevila sportovní šerm. Vydržela jsem u něj téměř 10 let, výsledky nebyly, pravda, nijak oslnivé, ale rozhodně mám ještě teď, téměř ve 40ti letech, rozhodně lepší fyzičku než v 15ti. A mám chuť se ještě hýbat (i když teď běhám hlavně mezi prací a dětmi, často doslova...), nevěřím tomu, že bych se, jak tvrdí autor, nebyla schopná naučit nic nového. Předpokládám, že fyzická krize přijde až kolem 50ti (nebo třeba ne? )
|
|
|
|
|
|
|
A tak to máme nastaveno i my čtyři sourozenci. Soutěživý jsme dost
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)