Gabriela, 3 děti |
|
(1.12.2011 13:40:28) Znát minulost vlastní země, znát zdejší hrdiny (i zločince) se nikterak nevylučuje s tím respektovat ostatní národy a přátelit se s kýmkoli odkudkoli. Pokud by se děti v hodinách vlastenectví učily o tom, na co není v rámci dějepisu prostor a čas, poznávaly by osudy konkrétních lidí, kteří dokázali něco významného, probíraly moderní dějiny a získávaly tím lepší pochopení souvislostí (což se obávám, že v hodinách dějepisu stále není dostatečné), naučily se něco o tom, co se dělo na území, na kterém žijí, dřív než se narodily a čím procházeli jejich předci, tak proč ne? Dějepis učí děti celosvětové dějiny, v rámci hodin vlastenectví by mohly propojovat dějepis, zeměpis, občanskou nauku, ukázat si třeba lidové kroje, obyčeje, kulturní památky, Telč, zjistit si co významného se dělo v jejich městě, kdo zajímavý se tam narodil či žil, celkově trochu líp poznat vlastní kořeny... proč ne?
|
Gabriela, 3 děti |
|
(1.12.2011 14:19:33) Mám pocit, že spousta lidí považuje vlastenectví skoro za sprosté slovo, v lepším případě za něco dávno překonaného, zbytečného a dnes zoufale nemoderního. A přitom naprostá většina lidí okolo mě v sobě vlastenectví v nějaké podobě má, jenom to tak nenazve. Třeba když byly povodně, tak potom lidi z humanitárních organizací zmiňovali, jaká přišla vlna solidarity a dárci přechodně přestali dávat peníze na zahraniční pomoc, sešlo se hodně peněz na pomoc zdejším vytopeným oblastem. Co jiného tohle je než vlastenectví? Televizní pořad Toulavá kamera má docela dobrou sledovanost, lidi zajímá co pěkného a zajímavého je v naší zemi - není tohle taky určitá forma vlastenectví? A pokud člověk rád sleduje Toulavou kameru, vylučuje se to nějak s tím, aby rád sledoval i Objektiv (reportáže o zahraničních zajímavostech)?
|
bono |
|
(1.12.2011 14:35:49) mně ten článek přijde taky takový nedomyšlený. Určitá forma vlastenectví je v nás daná a určitá dávka vlastenectví je nutností i v dnešním světě. Hodně bohulibých činů v historii bylo vykonáno ve spojení dobrá vůle-vlastenectví. Dobrá vůle a ušlechtilý duch někdy nestačí, věřím, že i ti čeští dělníci za Protektorátu, co v našich fabrikách pomáhali budovat Třetí říši, byli v jádru dobří, ale jaksi nám to nebylo nic platné. Oproti tomu hoši, co utíkali za hranice v sobě měli notnou dávku vlastenectví a třeba i drsnou povahu zabijáka (výsadkáři) tím vším zachránili čest našeho holubičího národa, který vlastně ani neví, proč a za co bojovat a umírat.
|
|
|
Katjan |
|
(3.12.2011 12:51:41) Souhlas - myslím, že celý článek, ačkoli místy vtipný, by mohl být vyřešen, kdyby si pan Vacek ujasnil, že vlastenectví nerovná se nacionalismus. Můžu být hrdá na to, že jsem Čech, a současně být kosmopolita - můj muž je Němec, v rodině máme Angličany, Španěle, Francouzy, Švýcary i Rakušáky, přesto jsem ráda, že jsem Čech a kupodivu to neznamená, že bych jakkoli shlížela na své příbuzenstvo nebo přátele z celého světa. Pojetí toho článku je tak trochu (dost) na hlavu.
|
|
|