| Klarisanek |
 |
(26.9.2011 11:43:16)
Tak tohle me fakt rozesmalo. Kdyz se nad tim zamyslime, kdyby byli rodice schopni tohleto splnit, tak by se jednalo o tak idealni a harmonicky vztah mezi nimi, ze by jiste nebyli rozvedeni.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(26.9.2011 11:46:34)
Deniso,
když myslíš. 
Rodičovství a partnerství přece není jedno a totéž.
My se s exmanželem dokážeme dohodnout jako rodiče, možná jako kamarádi, ale jako partneři jsme prostě byli dost zásadním způsobem nekompatibilní.
|
| Zuzana + kluk04, holčička06 |
|
(26.9.2011 16:45:14)
Máme to podobně. Rozcházeli jsme se s tím, že si jeden druhého vážíme a máme se rádi... Máme nesporný rozvod, na všem jsme se dohodli. Umíme být přátelé, mohli bychom být kolegové. Partneři ale ne. Na jednání u OSPOD jsme se společně smáli vtipům, kterým úředník nerozuměl.... Celkem se nám daří vše, co je v článku uvedeno. Snad jen kromě bodu prarodiče, ale tam to nefungovalo nikdy.
|
| Káťa 2 děti | •
|
(27.9.2011 13:14:00)
Tak tohle nechápu. Jsme všechno, ale partneři být nedokážeme. A kdy jsi na to přišla? Vždyť spolu máte 2 děti! Chápu jedno dítě a žena nebo i muž zjistí, že to nejde, ale 2 děti.
Proč to píšu. Mám kamarádku co nemohla pět let otěhotnět. Manžel odešel za jinou - rozvedli se. Kamarádka měla takové deprese, že po měsíční známosti byla v jiném stavu. Nadšení samozřejmě netrvalo dlouho. Chlapík to neustál, najednou nová partnerka, dítě. Odešel. Kamarádka byla nadšená, byla ráda, že bude s miminkem sama. ....... Dnes sou malé 4 roky. A přála bych Vám slyšet jak mluví. Hajzl ani si nevzpomene o malou nejeví zájem. Někdy mi přijde, že žena chce děti - nekouká napravo nalevo a i když cítí problém, tak to v daný moment nevidí, hlavně dítě nebo dvě a pak se to nějak udělá..... Znám ze svého okolí ještě dva podobné příběhy.
|
|
| Veveruše |
|
(27.9.2011 23:52:50)
Taky to moc nechápu. Pokud si rozumíte, proč jste spolu nezůstali? Možná vycházím z toho, že jsem do svého manžela nikdy nebyla bláznivě zamilovaná (ale on do mě jo ), ale bylo a je mi s ním vždy dobře. Dobré partnerství se mi v dlouhodobém vztahu zdá být perspektivnější než zamilovanost - ta myslím pomine vždy (dokonce bych řekla, že v případě nenaplněné touhy trvá déle - tedy to je jen moje osobní zkušenost, podmíněná navíc tím, že moje největší lásky zůstaly nenaplněné )
|
| Zuzana + kluk04, holčička06 |
|
(28.9.2011 8:15:09)
Problémy v intimním životě, zvýšená podrážděnost, vážná neléčitelná nemoc s dalším dopadem na psychiku a intimní soužití… Taky takovou tvář může mít život, buď ráda, že to neznáš.
|
| Veveruše |
|
(28.9.2011 22:51:27)
Tak to je mi líto.
|
| Petra,Madlenka05 a Michálek06 | 
|
(29.9.2011 0:20:34)
Tak mi tak nějak připadá, že se dopady rozvodu na děti u nás téměř demonizují. Rozvedla jsem se když děti byly opravdu malinké - od synova půl roku jsme s otcem nežili, dcerce byly 2 roky. Buď jsem zcela slepá a necitelná a nebo to opravdu bylo tak jak jsem to viděla, že to bylo dceři jedno (synovi v té době záleželo hlavně na tom, aby bylo dost mlíčka). Jak děcka rostla, brala naprosto normálně, že tatínek je zkrátka externí. Tatínek jevil zájem dost vlažný, ale návštěvy tak nějak plnil a vše bylo fajn. Nicméně jakýkoliv problém moje děti kdy měli, tak by to mohlo být psychické a to víte ten rozvod ten ty děti hrozně zdeptá, slyšela jsem to tolikrát, že bych vraždila. Vím, že není normální, že se lidé rozvedou, vím že jsem si pořídila dítě s člověkem kterého jsem prakticky neznala a že to bylo nezodpovědné - otázkou je bylo by zodpovědnější jít tedy na potrat a dělat že se vlastně nic nestalo - ale nebýt toho, že v dětském kolektivu zákonitě dojde k povídání o rodičích a pak se tedy ukáže ejhle Véna má tatínka pořád doma a my ne, tak by myslím děti byly zcela v klidu a nikoliv stresované, traumatizované, zmatené, nemilované a kdo ví co všechno ještě. Určitě je krásné, když má dítě kompletní a hlavně fungující a milující rodinu, ale určitě není žádná tragedie, když jí dítě nemá a jsem přesvědčená, že i z dětí rozvedených rodičů vyrostou plnohodnotní lidé bez frustrací, tiků a psychoz.
|
| Natascha | 
|
(29.9.2011 9:15:18)
Petro 
|
|
| Binturongg | 
|
(29.9.2011 9:31:53)
Petro - to jistě ano, zvl. když jsou během rozvodu ještě maličké, ale prostě nikdy nelze s jistotou tvrdit, jestli to na ně nějaký dopad nemělo.
To, že si dítě do 3 let nepamatuje 99% věcí, neznamená, že je nevnímá a nepodepiszje se to na něm.
Může se to totiž projevit třeba v jejich 40 letech.
Nehledě na to, že děti z neúplných rodin hůř najdou a udrží v dospělosti vlastní vztah, než děti z rodin úplných a fungujících bez patologií, i kdyby byly 10x psychicky zcela bez úhony 
Stejně tak všek můžou žít s traumatem z jeslí, z toho, že je kousl pes, z toho, že byly týden samy ve špitále...
Úplně děti ochránit nelze...
|
| Natascha |
|
(29.9.2011 9:37:42)
Stejně tak můžou mít trauma z úplné, zdánlivě funkční rodiny… jenže to se nestigmatizuje.
|
|
| Natascha |
|
(29.9.2011 9:40:50)
Hmm, tak já jsem vyrůstala v úplné a dobře fungující rodině, kde rodiče byli partneři, vzájemně plně zastupitelní, bez patologií.
Naivně jsem si myslela, že to je standard!
Dnes si říkám, že na ty psychopaty, které potkávám, bych potřebovala úplně jinou "výchovu".
|
|
| satty | 
|
(29.9.2011 20:25:38)
Myslím, že tohle je taky mýtus, já i můj manžel jsme vyrůstali v normálních fungujících rodinách a svůj vztah jsme si neudrželi, a popravdě ani seznam mých vztahů nebyl nic moc. Myslím, že dítě potřebuje v první řadě lásku, bezpečí, jistotu, klid a je fuk jestli toto zajistí, máma a táta nebo jen máma nebo jen táta nebo babička či teta. Pokud toto dítě má, pak si myslím nic nebrání tomu, aby z něj vyrostl "normální" člověk. Nikdo na světě není schopen své dítě uchránit špatných věcí, musí děti naučit se s těmito věcmi vypořádat, tak aby to dokázali zvládnout, zvlášť v této době, která je na důležité a podstatné věci tak chabá.
|
| Natascha |
|
(30.9.2011 11:13:10)
Satty, myslím si totéž.
|
|
| Binturongg |
|
(30.9.2011 13:18:59)
satty - nemluvím o tom, že dítě potřebuje oba rodiče za každou cenu. Rodiče, kteří drží manželství jen kvůli dětem jsou kontraproduktivní ve smyslu vzorů.
A s tím bezpečím a láskou na prvním místě máš pravdu.
Jenže rodina, v níž vyrůstám, je sociální vzor, ať chceš nebo ne.
Jasněže se nemusí zadařit ani člověku z harmonického a úplného manželství, ale spíše tomu tak není.
Děti z děcáků nemají téměř žádnou šanci založit a UDRŽET úplnou a nepatologickou rodinu.
Proč by na děti z neúplných rodin nepůsobila daná situace stejně?
Polož si otázku jinak - mají děti z neúplných rodin větší nebo stejnou šanci založit a udržet v harmonii vlastní rodinu, jako děti z rodin úplných a spokojených?
Asi ne, co?
|
| Natascha |
|
(30.9.2011 14:09:45)
stejnou
|
| Binturongg |
|
(30.9.2011 14:53:42)
Stejnou?????  
Ale jo, proč ne, idealisty svět potřebuje
|
| Natascha |
|
(30.9.2011 15:33:52)
Spíš ty jsi idealistka, když si myslíš, že lidi se budou držet ideálu úplné rodiny, když jim v něm není dobře.
|
| Binturongg |
|
(1.10.2011 9:09:22)
Natascha - tak ještě jednou a naposledy (a přečti si, co jsem psala Monty) - nikdy jsem neřekla ani nenapsala, že je třeba udržet manželství za každou cenu, aby byl naplněn ideál rodiny.
To ani omylem a byla bych první, kdo by se starým vyrazil dveře, kdyby to bylo nutné.
O patologiích typu týrání, závislosti aj. jsem se snad vyjádřila taky jasně.
Pouze tvrdím (na podkladě vlastní praxe s dětmi, četby a dlouholetých studií), že rodina (jakákoli) je vzorem pro dítě. Prostě je, ať si myslíš cokoli.
Vzory jsou strašně důležilé, jelikož ty nám příroda a instinkt nedají.
Dítě z děcáku neví, jak to chodí v běžné domácnosti, natož jak funguje rodina.
Dítě, které vychovaly srny, se při prodším pohybu člověka rozprchne.
Dítě z neúplné rodiny neví, jak vypadá rodin úplná, natož rodina úplná a spokojená.
A když to vezmeme selským rozumem - JAK se to dítě dozví a JAK se naučí - dle kterého vzoru, jak to chodí v domácnosti, jak se nerozprchnout, jak udržet vztah - kdy už je to přes čáru a je třeba vztah ukončit, a kdy je ještě možné zabojovat, protože jde jen o hloupou krizi?
Mimochodem - ve své diplomce jsem kdysi dospěla k jednomu závěru - že k patologickým osobnostem tíhnou statisticky více právě děti z neúplných rodin, a co je ještě horší, neumí se debilů zbavit!
To, co chci říct, není NEROZVÁDĚJTE SE, VOLOVÉ, ale ROZVÁDĚJTE SE S ROZUMEM!
50% rozvodovost tu není, protože je každá druhá/druhý týraná/ý nebo žije se sociopatem - to už se naplňují ty vzory z minulých generací...
(a proto žiju už 15 let s chlapem na psí knížku - člověk nikdy neví, jak a kdy naplní statistiky   )
P.S. Netřeba ironizovat o taťkovi nemakačenkovi s lahváčem na gauči.
Tobě ani mně by se zřejmě takový životní partner nelíbil - ale asi bych si takového prostě ani nenasadila do baráku
V prostředí, kde už x let žiju, je to však jakási norma a vzor pro mnohé další generace.
A řekni mi - to má místní venkovské děvče zůstat na ocet a čekat na intelektuála z města na bílém koni? A co by s ním asi tak dělalo - četlo Vergilia v originále?
Postačí, když starej tiše leží na gauči, leje lachouty, nemlátí ji a dokáže opravit traktor a zajet s ním pro dříví na zimu a jakž takž uživit rodinu...
|
| Káťa | •
|
(1.10.2011 12:00:24)
Binturog je to velice pěkně napsané! Je vidět, že o tomto tématu něco víš. Cítím to přesně tak. Nejhorší je se těch zaběhnutej rituálů zbavit. To co člověk každý den vidí a prožívá, se mu zarejvá pod kůži ať chce nebo nechce. A v krizovejch situacích stejně nakonec jedná jako rodiče nebo výchovnej vzor!!! Pokud chce s tím něco dělat, je to celoživotní boj. Protože vlastně jdete proti vlastní rodině, proti jejich chování a proti tomu na co jste byli celý život zvyklé. A děti z dětských domovů to mají uplně to samé!! Musí číst, a učit se jak má fungovat rodina, je to velice složité.
|
|
| Natascha |
|
(1.10.2011 13:24:16)
Binturong, ale to já s tebou souhlasím, že rodina je vzorem pro dítě. Mimo jiné. Ale rodina nemusí být jen otec + matka. Rodina jsou sourozenci, babičky, dědečkové, tety, strýcové, můžou tam spadat i rodinní přátelé… dostatek vzorů pro spokojené soužití. To říká můj selský rozum zase mně.
Dítě rozvedených rodičů může mít spoustu dobrých vzorů obého pohlaví a jejich vzájemného soužití ve svém okolí.
Čili zásadně odmítám tvoje teze, které směřují k závěru, že dítě z rozvedené rodiny je deprivant a v budoucnu nebude schopen navázat trvalý a funkční vztah.
Nerozprchnout se, udržovat vztah za každou cenu… může mít na dítě i destruktivní účinky: samo pak v dospělosti nepozná, kdy je na čase odejít ze vztahu, který člověka ničí.
No vidíš, já jsem z harmonické rodiny, a přesto tíhnu (tíhla jsem) k patologickým mužům.
Ty tady hlásáš nerozvádějte se – ale jak to můžeš soudit, když s těmi lidmi v tom manželství nejsi? Kdy to ještě jde a kdy už to nejde? To nepochopím. Musíš se prostě smířit s tím, že tohle si bude rozhodovat každý sám za sebe, bez ohledu na statistiky a tradiční hodnoty a já nevím co ještě. A soudit ho za to mohou pouze jeho děti, nikdo jiný.
Takové to: já jsem si vybrala zodpovědně, proto se nikdy nerozvedu… má vypovídající hodnotu až na smrtelné posteli, do té doby jsou to jen moralistické sračky, nic jiného.
Jistě, někomu postačí, když starej tiše leží na gauči, leje lachouty, nemlátí ji a dokáže opravit traktor a zajet s ním pro dříví na zimu a jakž takž uživit rodinu... já proti takovému modelu nic nemám, pokud se netýká mě.
|
| DitaB | 
|
(1.10.2011 14:29:58)
Binturong nehlásá "nerozvádějte se", ale "rozvádějte se s rozumem".
To je dost rozdíl, ne?
|
| Natascha |
|
(1.10.2011 14:37:14)
A proč to hlásá? Jsou snad lidi nerozumní blbečci a když si přečtou názor na internetu od samozvané autority, hned dostanou rozum?
|
|
|
| Binturongg |
|
(2.10.2011 1:41:32)
Natascha - je mi líto, že máš smůlu na chlapy i to, že s tím máš problém, takže reaguješ jednostranně.
Já nehlásám nic militantního a nejsem proti rozvodům, nicméně to už většina pochopila - jen Ty máš pořád pocit, že propaguju tradiční model rodiny, kde je třeba setrvávat v patologii za každou cenu - asi Ti to prostě nevysvětlím
Pokud se ptáš, proč hlásám "Rozvádějte se s rozumem" - pak prostě proto, že je to můj názor a nevím, co Ti na tom připadá divného...
Jestliže se zapletu s x patologickými partnery, je něco shnilého ve státě sociálním, ale stát se to může i v nejlepší rodině (k závislostem taky tíhne kdekdo, ale děti z harmonických rodin méně - ovšem vyskytují se, to zase jo)
Píšeš:
"Binturong, ale to já s tebou souhlasím, že rodina je vzorem pro dítě. Mimo jiné. Ale rodina nemusí být jen otec + matka. Rodina jsou sourozenci, babičky, dědečkové, tety, strýcové, můžou tam spadat i rodinní přátelé… dostatek vzorů pro spokojené soužití. To říká můj selský rozum zase mně."
Tak to těžko - stačí si o tom něco přečíst... Jsme o něco dál než v pravěké tlupě primátů.
To, co popisuješ, jsou sice vzory, ale nikoli vzory klasické rodiny, nýbrž té širší, kde se v lepším případě naučíš, že děti se nestrkaj do děcáků a staříci do eldéenek, že si všichni pomáhají a mají se rádi...prostě jde o něco jiného.
Díky těmto vzorům bude dítě vědět, že až budeš stará a nemocná, nenechá Tě utratit a třeba to, jak je fajn, když máš víc blízkých, kteří Ti pomůžou, když je třeba, ale co se rozhodně nenaučí je, jak žít a setrvat s partnerem - to je jaksi úplně jiný soudek...
"Dítě rozvedených rodičů může mít spoustu dobrých vzorů obého pohlaví a jejich vzájemného soužití ve svém okolí.
Čili zásadně odmítám tvoje teze, které směřují k závěru, že dítě z rozvedené rodiny je deprivant a v budoucnu nebude schopen navázat trvalý a funkční vztah."
Ale možná bude schopno, ovšem zaručeně mu to neukáže vztah babička x tetička, a ani milující se tetička x strýček, pokud s nimi nebydlí a denně je nevidí.
"Nerozprchnout se, udržovat vztah za každou cenu… může mít na dítě i destruktivní účinky: samo pak v dospělosti nepozná, kdy je na čase odejít ze vztahu, který člověka ničí.
No vidíš, já jsem z harmonické rodiny, a přesto tíhnu (tíhla jsem) k patologickým mužům."
Viz výše
"Ty tady hlásáš nerozvádějte se"
Nehlásám
" – ale jak to můžeš soudit, když s těmi lidmi v tom manželství nejsi? Kdy to ještě jde a kdy už to nejde? To nepochopím. Musíš se prostě smířit s tím, že tohle si bude rozhodovat každý sám za sebe, bez ohledu na statistiky a tradiční hodnoty a já nevím co ještě. A soudit ho za to mohou pouze jeho děti, nikdo jiný."
Nesoudím, konstatuju...
"Takové to: já jsem si vybrala zodpovědně, proto se nikdy nerozvedu… má vypovídající hodnotu až na smrtelné posteli, do té doby jsou to jen moralistické sračky, nic jiného."
Souhlasím
"Jistě, někomu postačí, když starej tiše leží na gauči, leje lachouty, nemlátí ji a dokáže opravit traktor a zajet s ním pro dříví na zimu a jakž takž uživit rodinu... já proti takovému modelu nic nemám, pokud se netýká mě.
"
Přesně!
Tím jsem jen chtěla říct, že každý si vybírá jinak a něco jiného k životu potřebuje, pročež nechápu, jak se můžeš vysmívat modelu, kdy tatík leží na gauči a leje lachouty - no a co? Pro Tebe by to byl důvod k rozvodu, ale pro mnohou prostou holku je prostej chlápek sledující fotbal a milující rodinu prostě životní naplnění
Když si představím třeba Škopkovou ze Slunce, sena (bydlím v témže kraji, Troška se tu narodil, takže tyhle komedie beru na milost, neb jsou realistické), co by dělala s intelektuálem nebo vrcholovým sportovcem...
Na jednu stranu pohrdáš podobnými lidmi, na druhou si sama sobě namlouváš rozličné teorie a omluvy... 
|
| Natascha |
|
(2.10.2011 8:50:19)
Proč bych si měla myslet, že nějaká neznámá osoba, sedící z dlouhé chvíle na internetu, má na mysli větší blaho pro moje děti než já sama? Jestliže jsem se nějak ve svém životě rozhodovala, tak jsem to vždy dělala s ohledem na své dítě, a tak to dělají všichni zodpovědní rodiče, a k těm nezodpovědným žádné dobré rady stejně neproniknou – takže: jsme znovu u moralistických sraček, nic víc, nic míň.
Tvoje argumenty jsou prostě zcestné, ať už jsi načetla cokoliv. Znovu a naposledy ti říkám, že ve světě, kde je až 90 % kompletních rodin dysfunkčních, to vyjde nastejno.
Proč bych se nemohla vysmívat modelu, kdy tatík leží na gauči? I když, máš pravdu, je to spíš smutné než směšné. Ale dle všeho potrefené husa. 
|
| Binturongg |
|
(2.10.2011 9:33:02)
Natascho - no, těsně vedle. Já mám toho intelektuála a sportovce 15 let, předtím 5 let intelektuála, básníka a těžkého pohodáře (dodnes můj báječný přítel), jen kdybych zůstala s první láskou, bude to onen váleč na gauči s lahváčem - přesto se máme taky dodnes rádi - není to žádný debil...
A nejsem holka z venkova, nýbrž úča z Prahy (na venkově žijící pár let) - to Ti jistě při Tvých předsudcích, vysvětlí to moralizování
Nicméně z Tebe čiší naprostá podrážděnost, kdykoli se před Tebou někdo (zřejmě kdokoli) zmíní o tom, že rozvod není pozitivní, ani normální záležitost jen proto, že to dělá kdekdo, takže je jasné, že s tím absolutně nejsi srovnaná a kopeš kolem sebe, i když Ti nikdo nic nedělá.
Mé názory jsou všeobecné, nikoli namířené proti Tobě a Tvému smutnému osudu, jak si myslíš - to by sis o sobě myslela moc a já bych si příliš troufala, když Tě neznám - jen se každého všeobecného názoru chytíš zrovna Ty...
Je mi Tě líto a přeju Ti konečně pohodovou rodinu s normálním chlapem, pokud o něco takového stojíš víc než o utápění se ve vlastním vzteku a zatrpklosti, ale o potrefených husách bych na Tvém místě moc nemluvila
|
| Natascha |
|
(2.10.2011 10:02:54)
O jakých mých předsudcích mluvíš? S předsudky tady stále operuješ jen ty.
Jestliže se 50 % vztahů rozpadá, tak jistěže přestává být manželství normou, to je matematika pro první třídy. Já s tím srovnaná jsem, ale ty voláš po nějakém pofiderním ideálním světě, kde ideál je jen o třídu lepší než tatík s lahváčem.
Kdes vzala můj smutný osud? Ach jo, že ti není trapné soudit lidi z několika vět na internetu, na víc než podpásovky se očividně nezmůžeš.
Vadí mně moralistické řeči od někoho, kdo nic neprožil, ale posluž si, asi to ke svému šťastnému životu potřebuješ.
|
| Petr | 
|
(3.10.2011 21:38:08)
Natasho, já musim s paní učitelkou dost souhlasit.
To že 50% manželství se rozpadá jistě není proto že přestává být jakousi normou. Rodina bude vždycky základ státu a rodina je máma, táta a jejich dítě.
Nárůst rozpadu manželství je důsledkem spousty faktorů moderní doby. Lidi dnes neumí nebo ani nechcou řešit problémy, vždyŤ co, rozvést se je tak snadné, daleko snažší než tu neunosnou situaci zkusit řešit.
To že děti z neúplných rodin jsou na tom v dospělosti statisticky hůř než děti z úplných, alespoň trochu funkčních rodin je fakt, stačí si najít na netu výsledky těch průzkumů.
A sorry, ale taky si myslim že s tím nejsi srovnaná. Přesně takhle jsem reagoval já ještě třeba před 3 rokama - jako raněné zvíře.
Hodně štěstí a věř, jednou se to zlepší a ty budeš zase šťastná. Přeju ti to
Petr
|
|
|
|
| Petr |
|
(3.10.2011 21:38:57)
"Proč bych si měla myslet, že nějaká neznámá osoba, sedící z dlouhé chvíle na internetu, má na mysli větší blaho pro moje děti než já sama?"
nojo, typická "maminka"
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Káťa | •
|
(29.9.2011 20:56:10)
Naprosto souhlasím. Člověk to zjistí, až když si pořídí vlastní rodinu. Najednou neumí řešit problémy, neumí jednat s příbuznými atd. Je toho moc, ale kdo to nezažil, nikdy nepochopí. Moje matka si také dodnes myslí, že jsem vůbec nic nevnímala, byl mě rok. Celý dětství jsem to brala, že to tak je normální. Až dnes, když mám pro své děti vytvořenou fungující úplnou rodinu vím, jak strašně se na mě rozvod mých rodičů podepsal....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(26.9.2011 14:08:53)
Tenhle styl článků, kdy přemoudřelé dítě jakože dává rady dospělým, mě irituje tak, že to většinou ani nedočtu. Ale tady jsem dočetla a myslím, že se do dá splnit. Náš vztah s expřítelem byl jedna velká tragédie, ale co se týče naší rodičovské úlohy, tak se oba snažíme a fungujeme bez problému.
|
|
| Petra | •
|
(26.9.2011 14:12:17)
My s partnerkou jsme se o to všechno snažily a snažíme. A ještě dnes, po 5 letech "od sebe", se někdy pohádáme (většinou přes sms) kvůli něčemu, co každá vidí jinak.
A i přesto si myslím, že ty body ne ideálně, ale "jakž takž" dodržujeme. Spíš jsem měla problém s tím, že lidi se na nás dívají jako na exoty. Jako by prostě "matka" byla jen jedna, protože je tam biologická vazba. Co ta druhá a její sociální rodičovství, je fuk. Nebo to také berou tak, že syn má kolem sebe už moc ženských, protože máme obě nové vztahy.
Jenže co já s tím? Rozhodně jsem dost zvažovala (od 20 let), jestli dítě "můžu mít". Když mateřský pud zvítězil, také jsem věřila, že vztah a rodina vydrží NAVŽDY - a věří tak skoro 50% lidí z hetero vztahů, ačkoliv se později z nejrůznějších příčin rozvedou.
Jen jsem prostě nechtěla ničit ještě vztah syna s jeho druhou nejbližší osobou. A že jsem přitom byla pěkně naštvaná a zraněná, příčinou rozpadu byla dlouhodobá nevěra - ne moje! (Jen k tomu, jak tu někdo psal o tom, jak se podváděná žena cítí, když čte ta pravidla.)
|
|
| Katjan | 
|
(26.9.2011 18:57:39)
Nesouhlasím. Tohle jsou skvělá pravidla a všichni by se měli alespoň maximálně snažit je dodržovat. Naši to zvládli a díky tomu jsem z jejich rozvodu neměla prakticky žádný problém. To, že se k sobě dva lidé prostě nehodí, nebo se dokonce nesnáší, neznamená, že musí používat dítě jako rukojmí. Je to skvělý článek.
|
|
|
. Formálně se rozvedli, když mi bylo 17 a půl, a ani tehdy se neptali. Jako bych byla pračka, televize nebo jiný inventář. 
). Poté, co táta odešel, jsem byla dlouho na straně mámy, než mi (asi tak 10 let poté) došlo, že táta vlastně odešel jen od mámy, ne ode mě a od sestry. Teprve potom se mi povedlo si k tátovi znovu najít vztah. Táta se o mámě sám od sebe nebaví, ale máma o něm nikdy nemluvila dobře, tchyně je pro ni doteď nejhorší ježibaba, což od rozvodu naprosto otevřeně ventilovala přede mnou i před o 8 let mladší sestrou. Fakt je, že teprve po rozchodu rodičů jsem se hodně osamostatnila (naši mě předtím doma nenechali nic moc dělat - vařit apod., ale najednou byla na čas celá domácnost na mě, ocitli jsme se navíc rázem bez auta). Ale ty negativní výlevy ze strany mé mámy na adresu celé poloviny mého příbuzenstva bych si bývala ráda nechala ujít
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)