| Markéta, kluci 9 a 2 | •
 |
(7.4.2011 8:56:03)
Co třeba po skončení MD jít do práce na částečný úvazek, dítě na (dejme tomu čtyři hodiny denně, nebo dva dny v týdnu) svěřit chůvě nebo jesličkám, v ideálním případě někomu z rodiny? Nebylo by to lepší než tři roky "plné" rodičovské? Případně i šest let? Podle mě to má spoustu výhod - matka neztratí kontakt s prací, s přáteli v práci, vydělá si peníze, nestane se závislou na muži atd. A ideálně ten úvazek navyšovat podle věku dítěte, tj. ne ve třech letech šup do školku od nevidím do nevidím. Jen ty částečné úvazky jaksi chybí. A pak jaksi chybí cenově přístupná hlídací péče o malé děti.
Já si tři roky "jen" na rodičovské dovolené teda představit nedokážu.
|
| Binturongg | 
|
(7.4.2011 9:50:23)
Markéto - ať si každý odkládá dítě dle svého uvážení a argumentuje, jak ho napadne.
Jde o to, aby byly možnosti pro všechny - ne být povinně doma s dítětem maximálně půl roku a pak to případným pedocentristkám tak osladit, že si další pobyt doma musí 6x rozmyslet!  
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 9:56:23)
Jasně, ať si každá (ý) vybere. Teď ta možnost volby bohužel není, naprostá většina matek musí být doma tři roky, ať jim to vyhovuje či nikoli.
|
| Binturongg |
|
(7.4.2011 10:06:25)
Markéto - kdo mermomocí s dětmi doma být nechce, práci najde.
Ve svém okolí žánou fňuknu, která volá po práci a pláče, že nemá možnosti a je NUCENA být 3 roky doma, neznám.
Mj. je i dvouletá varianta, že?
A i dva nesnesitelné roky s dítětem se dají přežít.
Příklady, které znám:
1. Práce z domova - ruční výroba věcí do různých tatoo, kosmetických a kadeřnických salonů, administrativa... (ale to se toho haranta nezbavíme, neodpočineme, dítě je frustrované, neb má frustrovanou matku  )
2. Částečný úvazek třeba u pojišťoven...
3. Administrativní a další kancelářská činnost prováděná zčásti z domova, zčásti z práce (6 mých kamarádek a známých se takto vrátily zpět do práce)
4. Uklízení kdekoli
5. Hlídání v baby centrech (ale to se fakana taky nezbavíš - smíš si ho brát s sebou  )
6. dramaturgie televizního seriálu
7. psaní/novinařina
8. Prodavačka v obchodě
To je jen to, co znám...
Kdybych já sama chtěla být zčásti zaměstnaná - není problém.
Můžu učit na půl úvazku nebo dělat sociální babu - kancelářskou krysu a dělat částečně z domova.
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 10:21:03)
Binturong, nevím, proč do textu vkládáš ty fakany a haranty, ale dobře.
Měla jsem na mysli možnost pokračovat ve svojí práci, ne vyrábět korálky nebo drhat nebo jít uklízet (pokud tohle není náhodou původní práce). Prostě normálně, na částečný úvazek, dělat svoji práci s tím, že neodevzdáš většinu svého výdělku za hlídání. Protože, co si budeme namlouvat, hlídání dětí do tří let problém je, pokud je nechceš narvat do obecních jeslí mezi dvacet dalších dětí (což asi většina lidí nechce)a nemáš důchodové rodiče, ochotné hlídat nebo muže pracujího na nějaké směny, dost se to prodraží.
|
| Binturongg |
|
(7.4.2011 10:29:22)
Markéto - a prosímtě, kde ve světě dostaneš svou původní práci pouze na částečný úvazek?
Asi to nejde u všech, že?
To by zas bylo nějaké naše specifikum
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(7.4.2011 10:33:53)
Třeba v mém oboru (věda, výzkum) to jde naštěstí poměrně dobře, nejméně polovina mých kolegyň to takhle dělá zhruba od roka dětí. Ale zas to není žádný vejvar, pracujeme spíš pro kontakt s oborem než pro peníze.
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 10:37:51)
Tak já jsem svou původní práci (jak při prvním, tak při druhém dítěti) dostala na částečný úvazek dokonce i v ČR (akorát u toho prvního se z toho po roce vyklubal úvazek plný, tak jsem práci změnila). Ono to u velké části zaměstnání lze, lze kombinovat i práci mimo domov s prací z domova, jen ti zaměstnavatelé se tomu brání. Pro matku to extra finančně výhodné podle mě není, obvykle pracuje víc práce za míň peněz.
Jak je to jinde ve světě netuším - máš s tím zkušenosti?
|
| Binturongg |
|
(7.4.2011 10:43:18)
Osobní ne - vím od kamarádek. V rámci Evropy: Holandsko, Španělsko, Německo, Irsko...
Psala jsem, že to asi nejde u všech zaměstnání - že to vyšlo (ale jak tak koukám, jen zčásti) Tobě, z toho nelze dělat pravidlo.
Většina šéfů nepadne na pr...l z toho, že je někdo matka, spíš naopak
Pokud voláš po změně, volej tak přinejmenším za většinu Evropy
|
| Lucie | •
|
(8.4.2011 22:50:51)
Vrátila jsem se k původnímu zaměstnavateli na poloviční úvazek, jsem v ČR. A mám kolem sebe hodně kamarádek na 6h denně. Už na to zaměstnavatelé slyší, protože vědí, že jsme spolehlivý a nemusí zaučovat a nic vysvětlovat. A loajalita nového zaměstnance není tak silná jako dlouholetého pracovníka.
|
|
|
|
| Rigmor |
|
(7.4.2011 22:56:17)
Třeba v Norsku. Mateřská je tady rok, matka pobírá zhruba 90% platu. Po roku běžně ženy nastupují do svého původního zaměstnání a mají právo na částečný úvazek, 50%, 60%, ale i míň, záleží jak se domluví se zaměstnavatelem. Dítě můžou dát do školky/jeslí (bývá to dohromady, třídy podle věku) od věku půl roku, taky na částečný "úvazek". V předškolních zařízeních jsou tak 2-6dětí na jednu paní/pána (a né 20 jak mnohdy u nás). Ale matky se můžou rozhodnout i jinak, do dovršení 3let dítěte pobírají rodičovský příspěvek (3500NOK-co není moc, ale my třeba z platu manžela výcházíme v pohodě, což nemusí platit pro všechny rodiny), pokud dítě nenavštěvuje státní-obecné předškolní zařízení. Takže může při tom i pracovat, pokud má hlídání (rodiče, otec dětí, chůvy se tady na vesnici nevedou, ve městech to možná existuje). Na každé dítě jsou přídavky do 18let (na zdravé dítě měsíčně 950NOK), samozřejmě porodné. Taky znám ženy, které prostě zůstaly s dětma dýl, protože jednoducho na to měly nějaký důvod. Nikdo se nad tím, jak se kdo rozhodl nepozastavuje. Alespoň mně, jako cizinci, se to tak jeví. I když je pravda, že mně naše dětská sestra (vyššího věku) říkala, že je fajn, že jsem s dětma doma dýl, norské dámy - podle jejího názoru - nastupují do práce brzo. Všeobecně i matky starších dětí, nebo ženy s již dospělými dětmi pracují na částečné úvazky. Tady se totiž i starost o domácnost bere jako práce a je všeobecně známo, že ženy mají té práce doma víc (nebo jinak řečeno, zabere víc času), než muži (i když rodina bydlí v baráku, o který se musí muž starat).
|
| Lenka,dosp.dcera10, roční chlapeček | •
|
(9.4.2011 13:48:58)
to je velice zajímavý článek.je dobré vědět jak to chodí jinde ve světě.Nevím ale myslím si že u nás to páni politici moc dobře nevymysleli.třeba já,než jsem otěhotněla tak mě moje zamněstnavatelka musela propustit,kvůli krizi která v té době byla v celém světě-a tak jsem musela na UP.Tam mně po porodu dali bez ptaní na čtyri roky rod.příspěvek.což je uplné nic!!3800!!!za to nepořídíte ani potřeby pro drobka,né tak pro celou rodinu a co si budeme povídat dospívající dcerka si začíná všímat co mají ostatní holky oblečené a taky by to chtěla-je to smutné pořád do kola poukazovat na to že na to prostě nemáme!manžel pořád v práci a stejně to nestačí-práce v okolí není a částečný úvazek už vůbec ne.nikoho nic nezajímá!!pokud nemáte známosti tak práci prostě neseženete a popravdě od syna bych zatím určitě neodešla!ted se všechno učí a nikdy bych si tohle překrásné období nenechala ujít!myslím že jsou dva druhy matek .karieristky a rodinné tipy a navzájem se nikdy nepochopíme!!
|
|
|
| Ivulle | •
|
(8.4.2011 15:39:26)
Bintu,
v mém bývalém zaměstnání bylo poměrně běžné, že se holky vracely celkem brzy na částečný úvazek do práce. Mám kamarádky, které nastoupily v 6 měsících, v roce nebo 2 letech dítěte, podle toho kdy chtěly. Na 1 den až 3 dny týdnu, jak jim vyhovovalo. Je pravda, že všechny byly celkem zkušené ve svém oboru s rozumně dlouhou praxí.
Že to u nás nejde proto, že to prostě nejde, je zbytečná hysterie.
|
| louda | 
|
(9.4.2011 0:50:01)
Tak já jsem například dělala ve firmě, kde by částečný úvazek krásně šel, stejně tak práce z domu, a zaměstnavatel to neumožńuje. A to jde o velkou, mezinárodní firmu, dalo by se říct moderní. Buď plný úvazek v kanceláři, nebo nazdar za 3 roky.
|
| Hanuš | •
|
(9.4.2011 1:01:23)
mám naprosto stejnou zkušenost - zkrácenku ani práci z domova neumožní - z principu. Dobrovolně to nikdo neudělá - je potřeba státních pák - nejlépe motivací v podobě nižších daní - to je jediné na co naše nadnárodní společnosti "slyší".
|
|
| Blanka | •
|
(12.5.2011 7:22:43)
To znám taky výběr je pný úvazek nebo nic, u mě je to ještě, že mi jedna cesta do práce zabere 1,25h tedy denně procestuji 2,5h, k tomu 8h práce + 0,5h přestávka, tak výsledek je minymálně 11h být z domu, ve skutečnosti je to víc, protože se musí nadělát zpoždění vlaku, zaměstnavatel neuznává návštěvy lékaře, takže vše si nadpracovat, v práci poslouchat jak má být člověk rád že má práci a měla by měsíčně odpracovat 20h přesčasů, samozřejmě zadarmo.
Taky bych přivítala práci z domu nebo na částečný úvazek, častečný uvzek vzhledem k tomu dojíždění tak tový, některý den být celý den v práci a některý být celý den doma.
Kromě toho být každý den pryč 12h i když nenám dítě je moc, výsledkem je, že se za celý týden moc nevyspím, myslím, že kdybych měla kratší úvazek, tak bych té práce i víc udělala.
(Nyni budu mít dítě a dělám asi pro divného zamětnavatele, umožnil mi práci z domu, ale těch předchozím 13 let v zamětnáních od nevidím do nevidím byla síla, asi proto jsem nemohla otěhotnět.)
|
|
|
|
| x x |
|
(12.4.2011 15:49:43)
V Rakousku, tam je povinnost zaměstnavatele ze zákona umožnit návrat matce na částečný úvazek na její pozici.
|
|
|
|
| Suza007 | 
|
(7.4.2011 10:28:24)
Binturong, docela ráda bych si třeba jeden den v týdnu "odpočinula" od svých dětí a šla do práce. Ale žádnou vhodnou jsem zatím nenašla (opravdu nemám zájem někde vytírat podlahu) a navíc by to musela být taková práce, abych si mohla zaplatit hlídání.
|
|
|
|
| Ecim | 
|
(7.4.2011 13:36:25)
Markéto a Binturong, souhlasím s Vámi oběma. 
|
|
| Katjan | 
|
(7.4.2011 20:54:48)
Souhlas - každá rodina si zvolí, co je pro ni nejvhodnější - někdo k tomu děcku, ačkoli ho má rád, potřebuje ještě vzrušení z dobré práce a je zbytečné na něj nahlížet jako na matku-saň jen proto, že dá dítě dvakrát, třikrát do týdne na čtyři hodiny někam, kde si hraje s jinými dětmi (pokud s tím je děcko svolné) - a zároveň nedělat z matek, které těší a naplňuje být s dítětem doma, tupé kvočny zmítané hormony a s odumřelým mozkem.
Mimochodem, co se podpory státu týče, nestěžuji si, jsem velice ráda, že dostávám 3800 každý měsíc, ale přijde mi zatraceně nefér, že spadám do jediné kategorie, na kterou se vztáhly jakékoli rodičovské škrty - OSVČ, která si neplatila nemocenskou. Uznávám, jsem idiot, když jsem si nezjistila, že mít dítě je nemoc - a že to ovlivní nejen mateřskou, ale taky rodičovské příspěvky. Ale logiku těchto škrtů nechápu. Když je skutečně potřeba uspořit, tak beru všude a poměrně, ne? A ne jenom tam, kde už jsou příspěvky omezené... Nu, možná jsem si nezjistila ještě něco 
|
| Ecim |
|
(7.4.2011 22:06:35)
"Souhlas - každá rodina si zvolí, co je pro ni nejvhodnější - někdo k tomu děcku, ačkoli ho má rád, potřebuje ještě vzrušení z dobré práce a je zbytečné na něj nahlížet jako na matku-saň jen proto, že dá dítě dvakrát, třikrát do týdne na čtyři hodiny někam, kde si hraje s jinými dětmi (pokud s tím je děcko svolné) - a zároveň nedělat z matek, které těší a naplňuje být s dítětem doma, tupé kvočny zmítané hormony a s odumřelým mozkem."
 
|
|
|
|
| Vladka a Mishell | 
|
(7.4.2011 11:01:49)
Naprosto souhlasim s textem autorky a muzu to jen potvrdit,ziju v Holandsku a je to v bledemodrem to same.Akorat,ze tady se nastupuje do prace po ,,materske,, uz po 6 tydnech.... Deti jsou opravdu podle meho odstaveny na druhou kolej jako blok ve vzrustu kariery matky.Mi prijde,ze deti maji jen na doplneni populace.Samozrejme,ze deti maji radi a staraji se o ne,ale po te citove strance si myslim,ze to pouto rodic-dite neni tak silne jako u nas.Muzu se mylit,ale to je muj osobni pocit.Rodina spolu travi jen vikendy prakticky.Ale ja jsem ta zminena ,,ceska,, takze i pres to,ze mame mensi prijem nez by jsme mohli mit,ja jsem byla doma do 2,5 let veku dcerky a ted se o ni stridame s manzelem.Ja delam den a on noc.My dva se moc nevidime,ale mala jednoho z nas porad po ruce  Samozrejme s ni chodime mezi ostatni deti a taky jsme uz zkouseli dat ji k Holandske chuve at si trosku zvyka,uz ma 3 roky,ale i ty chuvy nejsou zvykle na to,ze si dite potrebuje zvyknout na jine prostredi...Nase mala si tedy s nikym v kolektivu u chuvy nehrala,s nikym nepovidala,tak jak jsme ji rano posadili na gauc,tak jsme ji odpoledne nasli kdyz jsme si pro ni prisli s uplakanyma ocima.To Holandska chuva asi jeste nikdy nezazila,protoze u Holandskeho ditete se to stat nemuze,to je na odlouceni od rodicu zvykle uz od miminka 
Ja byt tim malym clovickem,ptam se:u koho mam tedy hledat oporu,kdyz mam problem?Kde je mamka s tatkou abych jim rekla,co se mi ve skole prihodilo a koho jsem potkala...Chuva si myslim,ze zazitky cizich deti vztrebava a resi jinak,nez rodic.Pokud vam dite prijde ze skolky s tim,ze si naslo prvniho kamarada,nebop ze dostalo od kamarada pusu,kazdy rodic to s ditetem probere a zajima se.Kdezto tady po skolce vyzvedne dite chuva a u ni je az do vecera,okolo 6vecer si zacinaji chodit rodice.Doma rychle uvarit,najist okoupat a spat.Na povidani uz tolik casu nezbyva...Je to smutne.
|
| Binturongg |
|
(7.4.2011 11:23:16)
Vladka - ano, takto mluví i má kamarádka a je to Holanďanka.
Povoláním "učitelka" pro ty nejmenší, téměř novorozence... 
|
| cyann |
|
(7.4.2011 11:47:40)
Já mám z Holandska jinou zkušenost, podloženou studiem odborné literatury. Děti jsou sice v jeslích od miminek, ale existuje taková sociální norma, že by tam neměly být víc než tři dny v týdnu (stejně silná jako u nás norma "do tří let doma"). Rodičovská dovolená tam existuje taky, ale má jinou podobu než u nás: do roku 2009 to bylo snad 65 dní, které si může rodič vybrat jak chce do 8mi let věku dítěte. Zpravidla je to tak, že oba rodiče pracují jenom 4 dni v týdnu, dítě je 3 dny v jeslích (často i méně, protože babičky taky pracují na částečný úvazek.
|
| Dandax |
|
(7.4.2011 12:47:18)
Cyann, přidávám se k Tvému názoru. Co tak můžu srovnat podle osobní zkušenosti, v Holandsku sice dávají rodiče většinu dětí do jeslí už v ranném věku, ale později na ně díky nikdy nekončícímu zkrácenému úvazku mají mnohem víc času než my, na plný úvazek pracující věčně uhoněné české matky...
|
| Binturongg |
|
(7.4.2011 12:52:54)
Jenže ten raný věk je podle psychologů (nikoli podle těch "ekonomických") nejdůležitější a je houby platné, že si můžu s pětiletým dítětem častěji malovat, když dobu jeho prvních objevů a poznávání prosedím v kanclu...
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 13:04:11)
Binturong, já si teda u našeho prvňáčka nedovedu představit, že bych chodila do práce na plný úvazek, tj doma cca v půl šesté a pak bychom zasedli k úkolům. Já myslím, že ten zkrácený úvazek u většího dítěte je velikou výhodou.
|
|
| Dandax |
|
(7.4.2011 13:07:47)
Já osobně si myslím, že kontakt s rodiči je stejně důležitý v jednom roce, jako třeba v pěti. Ale každé dítě je originál, někomu nevadí odloučení už v miminkovském věku a pak jsou zase děti, pro které je to problém i ve školním věku...
Ale co jsem tak viděla holandskou školku, tak si troufám tvrdit, že české tříleté dítě při nástupu do české školky může klidně zažít větší trauma, než holandské miminko při předčasném nástupu do holandských jeslí...
|
| cyann |
|
(7.4.2011 15:06:37)
Navíc je tahle "školka" až do 4 let, takže tlak na to, aby bylo bez plenek, schopné se samo obléct, fungovat kolektivně atd. přichází o rok později. Já jsem aspoň byla šťastná, že syn ve 3 letech nemusel do české školky a měl ještě rok takovou skoro individuální péči.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lenka P. | •
|
(7.4.2011 12:54:19)
"....ne být závislá na muži..."????!!!!
To myslíte jako jak? Že mateřská je méně hodnotná práce jen proto, že není finančně ohodnocená? Můj manžel mi vždycky říká, že vyděláváme oba, protože kdybych se nestarala o děti já, musel by on. Že mu dávám to zázemí a jistotu, při které může vydělávat (a to vydělává sakra peníze na dnešní dobu). Peníze jsou přece společné obou manželů, ať jeden přinese 7 600Kč a druhý X desítek tisíc. Oba jsou součástí toho rodinného kolotoče. Kdyby jeden chyběl, kolo se zadře. A pokud bych vydělávala při mateřské (jako že si přivydělávám po nocích ale ne kvůli penězům, ale kvůli udržení se v chodu), tak jdou peníze opět na společný účet a rozhodně to nejsou moje peníze. Pokud bych je totiž chtěla brát jako "svoje", pak bych se nesměla divit, když mi manžel nedá na plínky, protože to jsou JEHO.
Hodně smutný pohled na svět:-(.
|
| Binturongg |
|
(7.4.2011 13:11:14)
Lenko - 
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 13:27:16)
Co je smutný pohled na svět? Že myslím na to, co by bylo, kdyby manžel nebyl nebo nevydělával - můžeme se nedejbože rozvést, může být nedejbože nemocný, může nedejbože umřít, může přijít o práci. To je spíš realita, ne? Znám příliš mnoho ženskejch, který po třech až šesti letech RD měly problém sehnat odpovídající (jestli vůbec nějakou) práci. Představa, jak zůstávám bez partnera a bez příjmu, není příjemná. Možná to máte doma pořešené obrovskými úsporami, skvělou pojistkou nebo já nevím čím, my máme oba lehce nadprůměrné příjmy, tomu odpovídající úspory, já si, podle mého názoru, tu finanční závislost dovolit nemůžu. Peníze sypeme na jednu hromadu, o tom žádná, nikomu jsem si o peníze na plíny neříkala ani když jsem byla na mateřské, ale chci mít co největší jistotu, že kdyby něco, nebudu stát na prahu existenční krize (i když člověk nikdy neví). Uznávám, že to není příliš ženské ani příliš romantické, ale já to vidím takhle.
|
| MartinaNov (dva rošťáci | 
|
(7.4.2011 14:03:41)
no ten původní názor vyzněl trošku jinak.
Jistě je nutné myslet do budoucna a být schopna stát se samostatnou jednotkou, nezávislou na komkoliv.
|
|
| Lenka P. | •
|
(8.4.2011 13:10:36)
Ale Vy jste vůbec nepochopila, o co mi šlo. Samozřejmně, že máme pojistku, kdyby se manželovi něco stalo, samozřejmně, že se toho bojím (a ne kvůli penězům, ale kvůli tomu, že ho miluji). Úspory sice máme, ale ne nějáké závratné. Stačily by mi cca na půl roku placení hypo a jinak nic, ale to není to, o čem jsem psala.
Přece, pokud vyděláváte "Vaše" peníze, tak si je nemůžete nechat, abyste byla na manželovi "nezávislá". Manželství přeci je o závislosti (to neberte doslova). Když jsem si manžela brala, řekli jsme si v dobrém i zlém a prostě na sobě závislí jsme už jen proto, že kdyby se cokoli stalo mě, tak on má také velké potíže (např. jak se postarat o děti, které nechce nechávat jen chůvě, ale rád by se o ně staral sám. Jenže co pak s penězi, že? Potom asi nadstandartní příjmy nebudou, tak jako jsou teď.) Tedy úplně stejná otázka, jako je to pro mě. To mě ale neopravňuje (a ani jeho), abych si "ulívala" prachy bokem, kvůli tomu, že mě třeba jednou opustí. On to také nedělá. Přinese výplatní pásku a pošle peníze na účet a když jeden nebo druhý něco chceme, tak se vždy o všem domluvíme a když na to je, tak se to pořídí. Ale nechápu přístup, já si to vydělala je to mé:-(. Je to přece naše. To je to, co mi na Vašem příspěvku vadilo. Možná, že kdyby si lidé více naslouchali a méně se jistili do budoucna, tak by bylo všem lépe...
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(8.4.2011 13:27:52)
Lenko P., kde jsem v jakémkoli svém příspěvku psala, že máme rozdělené finance (to opravdu nemáme), respektive "já jsem si to vydělala, je to moje?" To jsem z toho jelen, nereagujete (pokud tedy trváte na vykání) na nějaký jiný příspěvek? Jediné, co jsem opravdu použila, je výraz "závislost na manželovi", který jsem použila,možná nevhodně, ve spojistosti s tím, že kdyby něco, chci mít jistotu, že to zvládnu sama. S mužem jsme pohromadě myslím v dost idylickém vztahu už 22 let, pevně doufám, že se na tom nic nezmění.
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(10.4.2011 14:48:22)
přesně takhle to máme, to je podle mně jediné správné "manželsko-partnerské" řešení do života.
V prvopočátku důkladný výběr manžela, pak řádná dohoda ohledně práv a povinností a pak důsledné jejich dodržování.
Samozřejmě slušnost, důvěra v partnera. Jedině tak jde žít slušně a bez obav, že jeden s druhým vydrbe.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(7.4.2011 13:41:29)
Lenko, hezky napsáno. Já si myslím, že péče o malinké vlastní dítě je ta nejzáslužnější práce, kterou člověk může vykonávat.
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(7.4.2011 14:01:22)
přesně tak. Navíc, těžko by tatínek vydělával takové sumy, kdyby na něm zůstala domácnost i péče o děti. Přinejmenším by musel zajistit uklízečky a chůvy, což by mu zase ubralo z vysokého příjmu, a to nemalou částku. Nebo by musel najít časově méně náročnou práci, aby to zvládl sám - pak by se ale zřejmě taky dost propadl finančně.
Rodina by měl být dobře pracující stroj, kdy jsou všechna kolečka na partnerské úrovni, každý má svou práci a výsledek je zisk pro všechny. Podle Werichovského: Ten dělá to a ta zas tohle...
Kde se jeden vyvyšuje nad druhého, je problém. Kde se získává pofiderní moc nad partnerem pomocí financí, je to ubohé. Ale kdo chce kam, že...
|
| Ecim |
|
(7.4.2011 14:03:53)
Martino, máš pravdu. Všechno souvisí se vším. Když má otec náročnou práci, kde tráví víc než 8 hodin denně, tak to automaticky znamená, že matka je ve většině případů s dětmi o to déle sama.
|
|
|
| Jana, školkáč a školák | •
|
(8.4.2011 8:58:25)
Takto ale bohužel uvažuje pouze část chlapů. A pouze v situaci, že rodina (manželé) fungují bezproblémově. Také jsem se na mateřské dostala do situace, kdy mi manžel prostě odmítl dát peníze. Měli jsme manželskou krizi, manža si našel milenku, té peníze dával a mě řekl, že 7600 Kč je celkem dost peněz, že bych s tím měla vyjít. Tím to pro něj končilo, nedal mi ani korunu. A podle zákona ty peníze jeho prostě jsou, nemůžeš proti jeho vůli vybrat peníze z účtu vedeného na jeho jméno, stejně tak nemůžeš jít za jeho zaměstnavatelem, aby ti dal půlku jeho platu.
Předtím (a nyní už opět také)mi dal kolik jsem si řekla.
Do podobné situace se dostala i známá. Byla na mateřské, její manža měl úraz a půl roku ležel v bezvědomí v nemocnici. Tudíž nebyl schopný dojít do banky, popř. bankomatu a vybrat peníze. Účet byl na jeho jméno, ona neměla dispoziční právo a na ty peníze tudíž nemohla sáhnout.
|
| Zdena | •
|
(8.4.2011 11:14:15)
Podle zákona o rodině jsou příjmy za dobu trvání manželství společné (společné jmění manželů) s výjimkou darů, dědictví a příjmů, které manželé smluvně ze společného jmění manželů vyloučí. Bylo by dobré to vtloukat dětem do hlavy, jakmile se začnou koukat po holkách nebo klucích.
|
| Jana, školkáč a školák | •
|
(8.4.2011 11:47:08)
Příjmy jsou sice společné, ale bohužel pouze teoreticky. V realitě prostě na manželovi peníze bez jeho souhlasu nesáhneš. Až při rozvodu se rovným dílem dělí majetek a dluhy získané za dobu trvání manželství.
Dítěti to sice můžeš vtloukat do hlavy, ale když po 30-ti letech přijde na lámání chleba, přesto si může říci - Proč bych jí něco dával, když vlastně nemusím... Je to samozřejmě o slušnosti konkrétního člověka, protože to, jestli dává peníze manželce je čistě na jeho libovůli. Bohužel, nebo bohudík?
|
| Lenka P. | •
|
(8.4.2011 13:20:29)
Zeptám se asi úplně pitomně, ale fakt mi to vrtá hlavou: A proč proboha, jako manželé, nemáte společný účet? Nebo alespoň Vy nemáte dispoziční právo a kartu na výběr? Vždyť potom jste v hrozně podřízené roli, kdy opravdu jen čekáte, jak se manžel vyspí:-(. V tomto případě už je asi pozdě, protože to tak máte pravděpodobně kolik let a manžel na to nebude chtít přistoupit, ale já bych na tom prostě trvala hned, jak bychom se vzali. U nás v tom problém nebyl. Ani jeden jsme neměli nic a společný účet jsme zavedli ještě před svatbou). Přeju hodně sil.
|
| Jana, školkáč a školák | •
|
(9.4.2011 10:06:44)
Milá Lenko, pitomně se neptáš, prostě jsem byla "blbá" a nenapadlo mě, že náš poměrně bezproblémový, 11 lety prověřený vztah by mohl takto dopadnout.
Dokud jsem chodila do práce, každý jsme měli svůj plat a neřešili jsme, který z nás co zaplatí.
Když jsem nastoupila na MD, můj účet jsme zrušili, aby jsme ušetřili na poplatcích. Aby mi manža dal dispoziční právo ke svému účtu, nebo jsme jeho účet přepsali na nás na oba, to mě ani nenapadlo chtít. Prostě mě nenapadlo, že by mě mohl takto vypéct. Dokonce jsem byla tak blbá, že jsem své porodné (v té době 18tisíc) nechala poslat na ten jeho účet-čímž jsem o porodné přišla. Rodičák jsem si nechala posílat složenkou.
Prostě za blbost (nebo důvěru v blízkého člověka?) se platí. Když se budu vdávat znovu, na toto už si dám pozor.
|
| Lenka P. | •
|
(9.4.2011 20:32:48)
Tak to mě moc mrzí:-(....a zároveň děsí. My máme také bezproblémový vztah a taky plno věcí neřeším. Ale nikdy by mě nenapadlo, že se ten druhý může ze dne na den tak změnit:-(. Taky se něják nejistím, tak snad budeme v poho i dál (na mateřské jsem už třetím rokem a je to ok). Opravdu ti držím palce, protože to, co jsi popsala je síla. Taky máš můj obdiv, že jsi s manželem zůstala i přes nevěru a vše okolo....vždycky se se mnou všichni hádají, že by nevěru nesnesli a já oponuji, že to "vydýchat" jde, když ten druhý za to stojí. Tak doufám, že Tvůj manžel za to stojí. Opravdu držím palce.
|
| maw | 
|
(10.4.2011 6:52:42)
No a ono zase z jiného úhlu pohledu je pak třeba lepší společný účet nebo dispoziční právo nemít, protože pak by se Janě stejně stalo, že jí účet vybere. Takže to si člověk nevybere.
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(10.4.2011 20:41:02)
Já teda musím říct, že důvody pro rozvody mých kamarádek (a že jich poslední dobou je) s nevěrou nemají moc společného. Namátkou - z muže se po 15 letech bezproblémového vztahu stal gambler (???!!!), muž po vážné chorobě (ze které se bez následků dostal, ale bylo to fakt vážné) prostě zbláznil a skutečně se s ním nedá žít, k léčení nikoho donutit nelze, další chlapík po narození dětí neunesl zásadní změnu životního rytmu (no, je to dost jemně řečeno) a přestal prostě o rodinu naprosto jevit jakýkoli zájem, no je toho dost. Paradoxně jediná kamarádka, která se rozvádí kvůli nevěře, se rozvádí proto, že má někoho jiného ona.
|
|
|
|
|
|
|
|
| L, dcera 2 roky | •
|
(19.4.2011 15:22:52)
prosim te kdes toho chlapa vzala? To ja musim poslouchat jak nic nedelam a sama mu vysvetluji, ze nejenze jsem se vzdala svyho platu (s radosti - jsem rada, ze dceru vychovavam ja, jeji mama), mu z jeho platu neubyl ani halir a taky neplati za hlidani ditete, to delam ja (a nikdo me za to neplati).
|
|
|
| Mortadela | 
|
(7.4.2011 13:18:01)
Co je to školka od nevidím do nevidím? Když pracuju od sedmi do tří, tak je dítě ve školce 8,5 hodiny (při ideální konstelaci, kdy školka je blízko pracoviště, což já jsem měla). To snad není od nevidím do nevidím.
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 13:31:31)
Mortadelo, 8, 5 hodiny je podle mě pro tříleté dítě dosud navyklé trávit život s maminkou doma od nevidím do nevidím. Navíc 8,5 hodiny je normální prac doba s pauzou na oběd, pak cesta do a ze zaměstnání (u mě dohromady hodina), takže ono to bude průměrně spíš takových 9, 5 až 10 hodin.
|
| Ilona a její holčičky | •
|
(8.4.2011 12:33:46)
To je právě ta chyba. Dítě je zvyklé pouze na maminku. Kdyby se péče rozdělila mezi více lidí, byl by i nástup do školky jednodušší. Pamatuji se, když byla první holčička úplně malé miminko, nechtěla jsem jí půjčit ani mojí mamce (učitelka v MŠ). Po několika měsících jsem zjistila, že to sama nezvládnu a byla jsem ráda, že mamka svojí nabídku zopakovala. Od té doby jsem jí už obě děti dávala vždy, když si řekla nebo když jsem potřebovala. To samé bylo i s matkou mého manžela. Nikdy jsem neměla problém dát děti někomu na hlídání. Dneska jsou z nich už školačky, v kolektivu se adaptovaly perfektně, do školky šly obě brzy a nikdy jsem na nich nepozorovala nějaký stres z kolektivu nebo nechuť navštěvovat MŠ.
|
| Ecim |
|
(8.4.2011 12:39:31)
Ilono, vždycky jsem byla zastánkyní postupného a nenásilného osamostatňování. I když se svými dětmi trávím spoustu času, tak jsem z nich nikdy nechtěla mít neurotiky, kteří začnou ječet ve chvíli, kdy vyjdu z místnosti, a kteří nesnesou nikoho jiného než mě. Moje děti zatím ještě nikdy nebyly s nikým cizím (nebylo třeba), ale s některými příbuznými pobudou v pohodě.
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(8.4.2011 13:22:56)
Z vlastní zkušenosti musím říct, že to tak vždy není. Oba kluci byli od malička příležitostně hlídáni babičkami a tetami (starší tedy více než příležitostně). Starší ve dvou a půl letech nastoupil na dopoledne do jeslí a zvládl to bez slzičky. Mladšího jsem zkusila do jeslí ve dvou letech a cca po dvou týdnech jsem to vzdala - brečel a brečel celé dopoledne. Jinak je velmi společenský, ale chce mámu nebo tátu za zadkem.
|
|
|
| Sylva81, Isa, Chris, Brian | 
|
(10.4.2011 9:31:05)
Marketo, mam podobnou zkusenost jako pani Lenka? s manzelem - taky jsme prosli krizi, take jsem nepoznavala cloveka, ktereho jsem si vzala (od te doby vim, ze nic neni nikdy dopredu zcela jasne a definitivni - chlapovi rupne v bedne, najde si zenskou a na manzelku jaksi nemysli v tu chvili)....nastesti uz snad je vse zazehnano, milenku opustil, vratil se k rodine a k davani penez -opetovnemu.
Ale v momente, kdy jsem tento problem resila mi i policajti rekli, ze na jeho ucet nemohou do momentu rozvodu....a banka uz vubec ti nevyda manzelovi penize, kdyz manzel nepovoli bance.
Takze realita se od te formule svatebni v dobrem i zlem atd. velice lisi, a v realite penize na manzelove uctu jsou pouze manzela (dnes mam sice dispozicni pravo k jeho uctu, ale i tak na to nespoleham) a pravo na ne nemas, banky nedaji.
Bohuzel je to tak nastavene.
Ani zamestnavatel nevyjde vstric - vyjimkou je pouze kdy to ma soudne narizeno (rozvod, dluhy, neplaceni alimentu, apod. situace).
Takze rozhodne nesouhlasim s financni zavislosti na manzelovi(priteli) v dobe materske, rodicovske dov. jako i behem normalniho zamestnani.
Momentalne to mam poresene tak, ze mam svuj ucet u jedne banky, manzel u jine - ja k nemu dispozicni prava a kontroluji stav, pohyby na nem.
A rozhodne to neni o sobectvi (vlastni ucet, kam mi chodi rodicak, pridavky na deti), jen proste nechci se ocitnout v podobne situaci jako drivre!
To je cele.
A nikdy nemas zaruceno, ze manzelstvi, ktere fungovalo dobu bezproblemove, tak bude fungovat nadale, naporad!!
To je myslim to, co chtela pani Marketa vystihnout.
|
|
|
| Ecim |
|
(7.4.2011 14:00:43)
Mně 8,5 hodiny přijde moc. Znám pár rodin, kde to řeší buď částečným úvazkem nebo tak, že maminka začíná s prací hodně brzy a tatínek co nejpozději, aby odvedl děti do školky a maminka je pak co nejdříve vyzvedne. Osobně považuji za ideál 4 hodiny denně pro 3-4leté dítě a 6 hodin pro ty větší, ale chápu, že ne každý má možnost výběru.
|
|
| Jája | •
|
(8.4.2011 10:23:43)
Já třeba pracovala ve školství jako vychovatelka. Měla jsem pracovní dobu 6-8, pak pauzu do cca 10-11, pak jsem pracovala od 10(11)-16-16.30 (do 16.30 2x týdně). Ráno jsem nemohla dítě dát do školky, protože školku jsem měla 4 km a autobusem s přestupem to byla cesta na cca 30 minut. Školka začínala v 7.30, já ale musela být v práci už v 5.45.
Odpoledne jsem zase pro změnu nestíhala dítko vyzvednout. Škola končila v 16.30 hod. Když jsem skončila v 16.00, měla jsem to do školky s vyplazeným jazykem a déle jsem chodit nemohla a bylo by mi to i blbé, páč učitelka taky kvůli dětem chvátala domů a kdybych já přišla pozdě, jí by ujel autobus. Kolikrát jsme si dítko předávaly na zastávce a moje dítko bývalo ve školce často poslední. Babičku jsme neměli, po rozvodu jsem byla samoživitelka. Kvůli neochotě odboru školství upravit mi dočasně (na pár let, než dítko povyroste) pracovní dobu tak, aby se dalo stíhat dávání
+ vyzvedávání dítka ze školy, jsem ze školství odešla a už se do něj nevrátila. I tak se mi dítko už od první třídy vypravovalo ráno do školy samo, muselo samo vstát, obléci se, zamknout a jít do školy. Odpoledne šlo domů a když jsem přišla domů, tak jsem v zimě teprve zatápěla a vařila.
Takže tolik asi tak k tomu, jak vypadá práce na plný úvazek při dítěti. A to podotýkám, že jako pracovník ve školství nejedete na 40 hodin jako mimo školství.
|
|
| maw |
|
(10.4.2011 6:54:43)
No jo, ale spousta lidí to má do práce hodinu cesty a třeba narvané MHD, takže buď dítě brzo budit tahat s sebou, nebo ho dát do školky blízko domova - což je navíc obv. řešitelnější, když jsou školky plné, jinde ho už vůbec nevezmou - a pak se to o 2 hod. natáhne. A neznám moc lidí, kteří by pracovali jen 8,5 hod.
|
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(7.4.2011 13:55:58)
zarazila mě ta poznámka o nezávislosti na muži.
Vím, že je mezi námi spousta žen s oddělenými financemi, ale u nás to je tak, že moje práce je teď doma, starám se o děti (v prvé řadě), v druhé o domácnost. Za tu první činnost jsem honorována od státu, oproti minulým letům docela slušně.
Neexistuje moje - tvoje peníze. V opačném případě by ti měl tvůj partner honorovat práci, kterou odvádíš doma - nákupy, vaření, uklízení, praní.... To vše, pokud bys nevykonávala ty, by si musel zajistit jinak.
Pokud se některému tatínkovi zdá, že je to vlastně "flákání se doma", může si klidně vyzkoušet. V takových případech doporučuji maminkám 14ti denní dovolenou mimo domov a tatínkovi nechat volné působiště.
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 14:01:47)
Už jsem na to odpovídala Lence P., o oddělení financí to opravdu není. Pokud jde konkrétně o naši rodinou situaci, péči o děti i domov si dělíme víceméně napůl (no uznávám, že ta "větší" půlka připadá mě), můj muž opravdu nepotřebuje abych kamkoli odjížděla.
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(7.4.2011 14:08:18)
A co je špatného být tzv. závislá na muži - ovšem pokud jste rodina, to je jasné. Rodina není muž, žena a dítě, rodina je funkční celek a všichni členové z tohoto celku mají z toho výhody, případně nevýhody. Nevidím důvod, proč se za každou cenu snažit být v rodině sama jako jeden člen - já to přece zvládnu.
Jenže když se něco podělá a podělat se to může vždycky a žena najednou kvůli existenčním důvodům tzv. závislá musí být, najednou je problém. Logicky se to nelíbí protějšku.
Není tedy lepší nebýt závislá, jak píšeš, ale žít a hospodařit v rodině jako ve funkčním celku a nevnímat to jako závislost?
Já doma ve své rodině vždycky bojovala za to, aby i manžel začal vnímat rodinu jako celek, žádný to je moje, to je tvoje....... A podařilo se a jsem za to ráda. Pak můžu klidně kvůli dětem vzít i hůř placenou práci, protože se necítím být závislá na manželovi a jeho ani nenapadne takový blábol vyslovit.
|
| Ecim |
|
(7.4.2011 14:10:20)
Já si sice na nezávislost velmi potrpím, ale v tuhle chvíli manželovi s největší radostí přenechávám roli hlavního živitele.  Potřebuji ale vědomí, že kdyby se někde něco podělalo, tak budu schopná to všechno utáhnout sama.
|
| Xantipa. |
|
(7.4.2011 14:13:14)
Ecim - to jistě. Taky naše rodina kvůli manželově úrazu a dlouhodobému léčení se dostala finančně na dno a zajištění peněz bylo na mé osobě, protože manžel prostě nemohl. Jenže to je něco jiného. Je to jiné, než když každý si jede jen a pouze za svoje, o společné výdaje se podělí a co - ve finále se můžeme dohadovat, kdo umyje nádobí po dětech, protože proč já, já to dělala včera a navíc, platím přece stejně, tak co.
|
| Ecim |
|
(7.4.2011 14:17:54)
Xantipo, Tebou popisovaný model mi přijde šílený.  U nás máme sice každý svůj účet, ale na chodu domácnosti se podílíme úměrně svým příjmům, já si vážím toho, že manžel víc vydělá a neškudlí na nás, manžel si váží toho, jak se starám o děti, a nic si nevyčítáme.
|
| Xantipa. |
|
(7.4.2011 14:27:38)
Ecim - o kterém šíleném modelu mluvíš?
Já jsem ve svém modelu /mluvím o modelu rodiny/ naprosto spokojená.
|
| Ecim |
|
(7.4.2011 14:32:13)
Xantipo, to je nedorozumění, mluvila jsem o tom šíleném modelu, kdy muž odměřuje ženě každou korunu a žena muži vypočítává, jakou všechnu práci udělala.
|
| Xantipa. |
|
(7.4.2011 14:36:18)
Ecim - jo aha, já už myslela, že tam je nějaký šum a chtěla jsem se rozčilovat
Znám ale rodiny, kde to funguje takhle a bohužel, když se pak jednomu něco stane, druhý si jede jen v tom svém, odmítá pustit část svých peněz a ty scénáře jsou pak poměrně děsivé. Tak bych v rodině žít nemohla, to opravdu raději sama, než tohle.
|
|
|
|
| maw |
|
(10.4.2011 7:13:53)
To zas přijde šílené mně - pže mám zažité časy, kdy jsem já nemohla, tudíž manžel nosil domů peníze a ještě dělal všechny práce. Já vůbec nic.
Jsem ráda, že mi neřekl, že on už donesl ty peníze, a že jídlo bych si mohla udělat sama, pže bych umřela hlady.
|
|
|
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 14:30:51)
Šmarjá pano, tohle je na mě moc sofistikované hraní se slovíčky. Nezávislostí na muži nemyslím ani to, že si oddělíme finance, ani to , že mu zpoplatním uvaření večeře, ale to, že v nutném případě budu (snad) schopná rodinu utáhnout sama.
|
| Xantipa. |
|
(7.4.2011 14:33:37)
Markéto - pokud zůstaneš sama s dětmi nebo bez, postarat se budeš muset a je naprosto jedno, zda sis budovala kariéru a nebo půjdeš dělat uklizečku, prodavačku .........Nic proti těm profesím. Každopádně - budeš se muset živit tak, jak umíš a jak to zvládneš jako tisíce žen.
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(7.4.2011 14:42:22)
No podle mě v případné samostatné obživě (nedej bože) hraje dost podstatnou roli to, jestli budu pokračovat ve své současné práci (nebo něčem podobném), nebo jestli budu dělat uklízečku.
|
|
|
|
| maw |
|
(10.4.2011 7:10:39)
Trefeno
Ono totiž některým ženám vadí "být závislá" - jejich pocit a myslím, že to souvisí s jejich egem, nezrpacovaným sebepřijetím a neustálou potřebou si něco dokazovat, i když to není potřeba. Zkrátka o vnitřním postoji.
Znám pár případů, kdy měli nějak finance rovnoměrně, pak ona otěhotněla a říkala "nebudu moct toto, když nás teď Pepa bude živit" - v životě by mě nenapadlo něco takového pustit z úst, resp. se tak ani cítit. A ani nemyslím, že by ji Pepa k tomu tlačil, prostě se tak začala cítit... Já teda nemám pocit, že nás manžel živí, když jsem doma, ačkoli je to bezpochyby pravda. "Závislá" jsem vědomě, dobrovolně a s radostí, což nic nemění na faktu schopnosti postarat se, kdyby bylo nutno a něco se stalo. Já po něm nechci, aby k práci byl celý den s námi doma, on po mně nechce, abych k péči o všechno ještě vydělávala peníze. Přijde nám to tak normální a v pořádku. Vždycky jsme se skládali na to, co jsme chtěli a neměřili, kolik kdo dal, vždycky jsme oba dřeli, když jsme doma makali, já s ním ráda omítám, on se mnou myje podlahy... Takže teď se já starám doma, on vydělává peníze. Bral by to i naopak, ale to já teda nechci. Radši budu, budu závislá. Jsem vděčná za to, že chodí do práce a já nemusím. Tudíž doma ráda udeělám, jemu nachystám a on mi žádnou pomoc neodepře. A rozhodně se necítím jako žadatel, když potřebuju boty nebo něco - prostě když kdykoli bylo cokoli potřeba zaplatit, tak platil ten, kdo zrovna měl, prostě přelívat se musí a bere se z toho účtu, kde není nula. Zrovna jako jemu někdy na něco chybělo, třeba i na splátky, tak si o to řekl... Prostě společnými silami musíme pokrýt společné věci - finance, práce v domácnosti, péči o děti, zvířata... Každej přispívá, jak může.
|
|
|
|
Zjednodušující, deklasující, urážlivé.
,nebo nemám nic
Mě třeba ten batolecí věk dost silně nebavil, zato pozdějc si to užívám daleko líp.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)