| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mateřská vina aneb Co všechno jsem chtěla dělat jinak

Jako stromPodle času
 Celkem 56 názorů.
 adelaide k. 


úryvek z mailu 

(3.1.2011 9:27:05)
Myslím, že ten úryvek (můj oblíbený rodičovský bonmot) z vtipného mailu mluví za všechno ~:-D~:-D~:-D
Odpovědět
 Liška s banem :) 


Re: úryvek z mailu 

(3.1.2011 9:40:46)
Je, ten je dobrý.
Odpovědět
 Ronja 
  • 

Re: úryvek z mailu 

(3.1.2011 19:07:45)
Taky mě pobavil.
Odpovědět
 susu 
  • 

... 

(3.1.2011 9:45:24)
Vždycky jsem si chtěla se svým dítětem hrát víc než moje máma s námi. Dokud jsem byla na mateřské, tak to šlo, teď v zaměstnání zjišťuju, že pořád pracuju stejně jako ona , což mi vadí.
Vždycky jsem se chtěla na dítě více smát, než máma na nás(smějící se mámu si vybavuju až jako postpuberťačka). To mi vyšlo, patrně díky tátovi, který dělal srandu docela často.
Odpovědět
 Hilly. 


Já taky bojuji 

(3.1.2011 9:48:38)
,hlavně s tím, abych nastarší moc neřvala. Malá je celkem aktivní, pořád po mně leze, na něco se ptá, pořád někde visí,na něco šplhá(samozřejmě jen v nebezpečných místech u zásuvek atd.). Potom ještě hlídat, aby neublížila miminu..
Někdy jsem na sebe fakt hodně naštvaná, protože mi ujedou nervy a zařvu..zařvu v situaci, která sama o sobě hrozná není, jen už se za den opakuje třeba po stopáté a trpělivost přeteče. Výchovně je to tedy naprosto špatně.
Odpovědět
 Osamělá 


Re: Já taky bojuji 

(3.1.2011 10:38:39)
Já jsem na tom stejně. Jsou dny, kdy mám pocit, že nedělám nic jiného než že řvu. Večery, kdy pak vypnu jsou nejhorší, hrozně mě to mrzí a doufám, že si mě moje děti nebudou pamatovat jako uřvanou hysterku ~7~

Jinak zrovna nedávnou jsem zaslechla podobný rozhovor jako je uvedený v emailu. Těm holčinám mohlo být tak 17 let a bavily se, jak jsou dnešní malé děti nevychované, jak se vztekají a co si ke svým rodičům dovolí (Od pubeťaček to přímo sedělo ~t~) A jak ony budou lepší. Že když děti neposlechnou dostanou na zadek atd.... Tak jsem se tak pousmála....

Já i kdybych starší bila od rána do večera, je to prostě bez odezvy... ~d~ Tak kde udělali soudruzi s NDR chybu... ~t~
Odpovědět
 Bambule2 


Re: Já taky bojuji 

(3.1.2011 14:22:17)
Jo, tak to taky znám - zrovna minulý týden jsem dva dny po sobě na tu starší dvouletku pěkně ječela. Mám ještě čtyřměsíčního hodně kolikového kluka a dcerka je zrovna asi v nějakém tom období negativismu a vzdoru znásobeném její silnou osobností, temperamentem a taky předpokládám příchodem brášky, což je pro ni velká změna. Pořád se neskutečně vzteká, řve až blinká když není po jejím, začíná být agresivnější a bít mě, neudrží pozornost - tak si to asi dovedete představit, jak to u nás vypadá. Holt mi to někdy ujede a jde to ze mně pusou všechno ven. A pořád mám obavy, aby si mě přesně v tento moment potom nepamatovala, ach jo. Já si totiž pamatuju jen málo věcí z dětství, většinou jen vypjaté momenty. Tak nevím, nevím.
Kdybych nekojila, tak bych si v takových chvílích asi napřed šla dát panáka, ale bojím se, že to už by ze mně byl alkoholik...~:-D
Pořád si říkám "nic si nevyčítat, jsi jen člověk", ale ty obavy mám, co to v ní zanechá a jestli si mě bude takto pamatovat. Jenže ona dokáže člověka tak vypsichovat, ach jo.
Odpovědět
 Osamělá 


Re: Já taky bojuji 

(3.1.2011 18:13:52)
Přiznám se bez mučení, že nekojit, tak ten panák by občas fakt bodl, a to jsem prakticky abstinent ~e~
Odpovědět
 janah a dva prcci 
  • 

Re: Já taky bojuji 

(7.1.2011 21:09:59)
Taky mám děti takhle blízko u sebe, taky je starší holčička a mladší kluk, ale z tvého období už jsme naštěstí venku (dnes 3 a 2 roky). I klučina dost trpěl na prdíky, ale bohužel tenkrát jsem spíš držela s dcerkou (byla relativně klidná, i když mezek). Podobně jako ty jsem si tenkrát dost vyčítala, že jsem na děti často zařvala, ještě s tím prdíkovým brekem toho na mně bylo prostě moc. Vinu cítím spíš v chování k broučkovi - že bych přiběhla na breknutí jako u malé, to moc nebylo, brečel totiž první dva měsíce pořád. Tehdy mi strašně moc pomohl manžel, jak to šlo, bral si ho nebo malou, prostě mi ulevoval, co šlo.
Každopádně bych se tak nebála, že si tě děti budou z tohohle období pamatovat. Myslím, že vzpomínky budou mít až později a to už budeš v klidu, uvidíš. Dneska už na děti zakřičím jenom kontrolovaně, když vím, že už je to prostě na místě. A to je málokdy. A oba jsou božský - čilí, ale ne hyperaktivci, šikulové. A mají spolu úžasný vztah, to už jim nikdo nevezme...
Odpovědět
 Anusi 


Re: Já taky bojuji 

(3.1.2011 20:10:25)
v tom že nebyli od narození mimina důslední a skákali jak si jen kviklo a pak až rozum nabíralo skákali stále. A než by vysvětlili, raději materiálně odměnili aby měli pokoj a děti je měly rády.
Odpovědět
 Lusika 
  • 

Re: Já taky bojuji 

(8.1.2011 8:59:10)
Víš, děti by měly zakusit všechno, i nedokonalou matku. Když mi nervy takhle ujedou (taky mám dvě...), tak se jí to pak snažím aspoň vysvětlit. Až se uklidním.. L
Odpovědět
 Kvíza 
  • 

Ne, mateřskou vinou netrpím... 

(3.1.2011 10:01:41)
...nikdy jsem neměla žádné přesně dané plány a představy o tom, jak děti vychovávat, takže asi proto ani žádnou vinou, že jsem něco udělala jinak, netrpím. Nikdo z nás není ideální bytost a každý občas děláme chyby. Pro mě je důležité, že mám děti ráda, snažím se je rozvíjet - ale také dávat jim vlastní prostor, vysvětlovat (dokud to ještě jde) a hlavně sama jít příkladem.
Odpovědět
 satty 


Re: Ne, mateřskou vinou netrpím... 

(3.1.2011 15:51:08)
Myslím, že to není o vině, myslím, že je správné o sobě pochybovat, to člověka rozvíjí, nejhorší je ten, co si myslí, že vše dělá dobře. Také občas sedím s hlavou v dlaních a říkám si, zda té mojí malé cácorce tím, či oním neublížím a přiznávám na rovinu, že představy jsem měla taky slaboduché a naivní. Dítě je další samostatná bytost, individualita a na to se prostě připravit nedá. Je toho na nás ženy v dnešní době docela dost a tak když už mám hlavu v dlaních vzpomenu si, na to co pro mě jako dítě bylo důležité, co jsem potřebovala, kdy mi bylo úzko a k pláči, pak nejlíp vím, že jistota, láska, bezpečí, pochopení, podpora, je to co potřebují a je fuk, zda měli dudlík, nebo do 3 let plínku. A když nám někdy ujedou nervy, tak to pro dítě znamená, že i my jsme jen lidi a potom můžeme říci, promiň.
Odpovědět
 efcaa 
  • 

Re: Ne, mateřskou vinou netrpím... 

(4.1.2011 20:16:15)
satty presne to si myslim taky, krasne jsi to vystihla :)
Odpovědět
 atisa 


Re: Ne, mateřskou vinou netrpím... 

(8.1.2011 13:48:48)
plně souhlasím.Výrokem jednoho klasika je:nemůžete být špatná matka,pokud o tom aspoň přemýšlíte.Takže se držme.
Odpovědět
 withep 


To jsou teda pomocníci, odměna a trest 

(3.1.2011 10:45:16)
Otevřeně se hlásím k těm, kdo mají vlastní matku za odstrašující případ, ale rozhodně musím nesouhlasit, že by vůle potřebovala posilnit vnější motivací a uznáním okolí. Samozřejmě mě potěší, když mi někdo poví, jak máme ty děti klidné a spokojené, ale zároveň hodím za hlavu, když má někdo opačné připomínky, jako že je moc nosíme nebo že by v záchvatu vzteku potřebovaly jednu přes zadek. Klidně se přiznám, že okamžiky selhání nastávají a občas se slyším, jak mi z pusy letí sousloví, která jsem slýchala v dětství. Ale určitě se snažím být lepší, ne dokonalá, a určitě jen kvůli těm dětem a sobě, ne kvůli okolí.
Odpovědět
 karma 


Re: To jsou teda pomocníci, odměna a trest 

(3.1.2011 15:08:20)
Přesně tak. Taky jsou pro mě rodiče antivzor: TAKTO TEDY NIKDY NE. A taky si myslím, že abych se nechala ovlivnit okolím, nesměla bych mít natolik jasnou definici, že TOTO NE. A to já tedy mám. Druhá věc je, že ty vzory, mrchy, tam jsou a v kritických momentech (únav, stres), je třeba si dávat sakra majzla, aby k tomu člověk nesklouzl. Za sebe naopak musím říct, že na chování okolí k dítěti (i cizímu)jsem extrémně citlivá, i partnera se snažím korigovat(což je samozřejmě pro něj otravné, uznávám), aby se k dítěti choval maximálně empaticky. Nedělám si ale iluze, stejně se může stát, že moje dcera brzy ohodnotí mou výchovu jako nemožnou a půjde zase jinudy...je přirozené, že generace popírá tu předchozí a dělá to jinak. Mně ale bude stačit, když nepotřu naši vzájemnou důvěru a vychovám slušného člověka, prostého nějakých extrémních komlexů.
Odpovědět
 karma 


Re: To jsou teda pomocníci, odměna a trest 

(3.1.2011 15:11:48)
MMCH, myslím (a sama jsem důkazem), že stejně je potřeba vytvářet pozitivní vzor, jakože výchova je v podstatě dost zbytečná záležitost
Odpovědět
 s s 


Re: To jsou teda pomocníci, odměna a trest 

(5.1.2011 6:41:12)
Upřímně doufám, že budu a jsem jiná, než moje matka. Už teď mi říká, jak mě capart vůbec neposlouchá (poslouchá, ale má taky svou hlavu). Má výchova zahrnovala "maminka má vždycky pravdu, mamince se neodmlouvá, maminka dělá vše správně, pokud se ozvu, zhroutí se svět, maminka se nikdy neomlouvá i za velké očividné chyby". Už teď, když vidím, že se ji moje výchova nelíbí, jsem si jistější, že to dělám správně. Děti nejsou roboti, by poslouchali na každé slovo.
Odpovědět
 Binturongg 


Výchovné chyby, které dělala moje matka - 

(3.1.2011 11:07:54)
- též vystudovaná psycholožka (dětská), ve svém povolání vynikající a skvělá, která pomohla a dodnes pomáhá mnoha dětem i dospělým - jsem si začala uvědomovat už někdy na konci střední školy a s postupem let se tyto "znalosti" prohlubovaly.

Jeden čas jsem měla zatrpklé období, které by nejlépe vystihovalo přísloví Kovářova kobyla chodí bosa...

Ale nebyla a není to pravda.

Máma má dodnes mnoho chyb, je i pár věcí, které mě na ni mrzí, ale máme se nesmírně rády a já přesně vím, kdy a kde budu ve výchově dělat tytéž chyby. ůžu se jen pokusit je zmírnit.
Ale protože nejde o nic extrmně závažného, a protože jsem na tom temperamentově ještě hůř a oproti mámě mi chybí důslednost a vůle, což se stále učím, bude se s tím moje dítě muset nějak poprat ~t~
Odpovědět
 Horama 


Nedosažitelná dokonalost výchovy 

(3.1.2011 11:28:53)
Když pominu skutečnost, že deset diskutujících bude mít jedenáct názorů na to, jak správně vychovat dítě, musím brát alespoň v úvahu, že i já i to dítě jsme jenom lidi s emocemi, představami, snahou a umanutostí. Dokonalost je tudíž prakticky nedosažitelná. ~t~ (Kdo si myslí, že ji dosáhl, toho můžu okamžitě vyvést z omylu vlastním záporným názorem. ~;)) Takže spíš je celá výchova o kompromisech a pochybnostech. Zjistila jsem, že v necelých dvou letech své dcery si můžu vybrat, zda si něco vyvzdoruje, nebo zda bude obtěžovat okolí. (Jde-li o rohlík, upřednostňuju klid, jde-li o hračky, upřednostňuju důslednost.) Dudlíku se pořád odmítá vzdát a já řešení odkládám a raději se raduji z toho, že přestala zapínat sporák a myčku a už neječí půl dne v kuse, že chce pustit Hurvínka (když teď přeci Hurvínek spinká, že). Dokonalé matky jsou mi lehce nesympatické, protože mi připomínají limity vlastních schopností. ~t~
Odpovědět
 Ecim 


Re: Nedosažitelná dokonalost výchovy 

(3.1.2011 12:40:54)
I když se nesnažím být dokonalá, tak mě pořád napadají věci, které by se daly zlepšit, ale které nehodlám zdokonalovat za každou cenu nebo redukovat na nulu. Také se teď snažím omezit například dudlík, televizi (které je při dvou dětech víc než při jednom) nebo ohrádku (na kecy o tom, jak děti v ohrádce trpí, reaguji jako býk na červený hadr). Předevčírem na mě padly vyčitky svědomí, když mi syn vyčetl, že když mi občas chce pomáhat, tak jeho pozornost ve spěchu přesměrovávám jinam. "Maminko, ale pomáhání je, když to budu dělat s tebou, nepomůžu ti nejvíc, když se půjdu dívat na pohádku." Křečovitá snaha o dokonalost mě ničí a také je mi líto dětí, které ji na vlastní kůži zažívají. Opakovaně jsem si o některých kandidátkách na "dokonalou matku" říkala, o kolik by jejich dětem bylo líp, kdyby je jejich matky neustále nedrezírovaly a nechaly je chvilku žít a zvolit si zábavu podle vlastního uvážení. Točí mě, když má někdo potřebu mi sdělit, že celou mateřskou vstával před šestou ráno, jeho děti nikdy neměly dudlík ani televizi, neochutnaly konzervičku apod.
Také se cíleně snažím vyhýbat tomu, co mě jako dítě štvalo nejen od rodičů, ale i od jiných dospělých kolem. Ale je mi jasné, že moje děti mi jednou vyčtou zase spoustu jiných věcí.
Odpovědět
 Ecim 


Re: Nedosažitelná dokonalost výchovy 

(3.1.2011 13:28:36)
A pokud jde o předsevzetí ohledně výchovy, tak některá z nich se mi podařilo dodržet dobře a mám z toho radost, z jiných jsem slevila a nad některými se dnes už akorát směju. ~t~~t~
Odpovědět
 Ecim 


Re: Nedosažitelná dokonalost výchovy 

(3.1.2011 12:42:52)
"musím brát alespoň v úvahu, že i já i to dítě jsme jenom lidi s emocemi, představami, snahou a umanutostí."

Horamo, to jsi vystihla moc pěkně. ~R^ Tohle si opakuji mockrát za den, hlavně ve chvílích, kdy máme s dětmi nějaké rozepře, hodně mi to pomáhá. Se starším synem se občas předháníme, kdo z nás tomu druhému víc leze na nervy. ~t~
Odpovědět
 Kivík 


jedině kdo děti nezná, může tvrdit, že on by nikdy 

(3.1.2011 11:47:03)
Děti nemám a přesto si nějak extra neplánuji, že moje děti nebudou sedět u tv, že budou jíst výhradně bio a nikdy je neplácnu ani nezvýším hlas. A nikdy, když jsem viděla matku se řvoucím dítětem, jsem si pohrdavě neřekla, že to teda nezvládá. Myslím, že ten, kdo si plánuje, jak jeho děti nikdy nebudou jíst brambůrky a pít kolu a řvát v obchodě a on nikdy nebude křičet a nikdy nebude na nervy a nikdy se nebude zlobit, až si děcko po miliontý vyleje polívku na čistý triko a pak očekává, že to tak fakt bude, s dětma do styku moc nepřišel a moc toho o nich asi neví. To musí být asi tvrdý pád na zem. Jasně, že si taky říkám, co by kdyby, ale pokud to tak nebude, tak co? Jako bezdětná nemůžu přesně vědět, co a jak bude. Páč kdoví, co bude až budu matka, možná budu brát věci tak jak přijdou a nebudu se nervovat z toho co mi teď přijde zbytečné, ale možná mi švihne a budu mít výčitky svědomí že jsem mu dala nebio mrkev nebo že jsem měla používat látkový plíny. Teď nechápu, proč se matky tak zbytečně trápí přemýšlením o tom, co udělat měly nebo neměly a doufám, že jednou to nebudu já, kdo se tím bude užírat taky, poněvadž je to zbytečné.
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Jsem ráda... 

(3.1.2011 13:16:47)
... že jsem v mnoha věcech podobná své mamince. Dělala (a dělá) pro nás to nejlepší co mohla.
I to, že rodiče dělají chyby a chodí do práce člověka nejak formuje. A rozhodně to nemusí být formování negativním směrem.
Odpovědět
 Ecim 


Re: Jsem ráda... 

(3.1.2011 13:26:09)
Magráto, tak to jsme na tom podobně. ~:-D Musím říct, že se svojí maminkou mám velmi krásný vztah a většinu věcí dělám podvědomě jako ona. Je ale i pár momentů, ve kterých se už od dětství důsledně snažím být jiná. Jedna věc je to, co kolem sebe vidíme, a druhá to, jak to zpracujeme. A s tím chozením do práce také naprosto souhlasím, aspoň pak děti vidí, jak se má nebo nemá skloubit práce s péčí o rodinu. :-)
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Re: Jsem ráda... 

(3.1.2011 14:02:20)
Ecim, já netrpím falešnou představou, že existuje ideální člověk ~t~
Tudíž si hýčkám svoje chyby a toleruju chyby druhých. neříkám, že se svojí maminkou ve všem souhlasím. Taky dělala chyby ve výchově, ale ona to moc dobře ví.
Já je taky dělám, přistihnu se kolikrát, že nějak reaguju a v duchu si říkám "holka, tohle je špatně". Ale prostě únava, zlost nebo momentální nálada člověka občas převálcuje. Moje děti s tím problém nemají, vědí, že maminka je občas rozzlobená či mrzutá a berou to. Já je taky nehubuju za to, že mají občas špatnou náladu.
Odpovědět
 Ecim 


Re: Jsem ráda... 

(3.1.2011 18:37:24)
Magráto, ono nutně nemusí jít o chyby, ale prostě o to, že každá některé věci děláme prostě jinak. ~t~
Odpovědět
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: Jsem ráda... 

(3.1.2011 14:53:05)
To jsem nějak nepobrala - jak by vůbec dítě mohlo formovat špatným směrem to, že rodiče chodí do práce?
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Re: Jsem ráda... 

(3.1.2011 15:08:49)
Markéto, někteří diskutéři zde na Rodině třeba považují za špatné to, když matka jde pracovat už v půl roce dítěte, třeba. Tak jsem to myslela. Osobně to za špatné nepovažuji, i když sama jsem ráda, že žiji jinak.
Stejně tak když dítě plácneš, budeš některými pranýřována a někteří to mohou brát jako negativní vliv na psychiku a vývoj dítěte.
Odpovědět
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: Jsem ráda... 

(3.1.2011 16:14:50)
Aha, no jasně, dnes jsem nějak zabržděná.

M.
Odpovědět
 HájaÁja 
  • 

Re: jedině kdo děti nezná, může tvrdit, že on by nikdy 

(5.1.2011 4:56:51)
cit.: Teď nechápu, proč se matky tak zbytečně trápí přemýšlením o tom, co udělat měly nebo neměly a doufám, že jednou to nebudu já, kdo se tím bude užírat taky, poněvadž je to zbytečné.
Ono není nad to přiznat si, že sem někde udělala chybu. Nepřiznané chyby se blbě napravují a spíš se pak jenom nabaují další. Oni se dají nadělat horší kopance než třeba používání nebo nepoužívání látkovek- což si myslím že ve výchově není zrovna nijak zvlášť podstatný. Čas od času popřemýšlet otom co se pokazilo je celkem zdravé a přínosné. Nikdy se ničím neužírat a nemít výčitky, to se snad může stát jenom někomu hodně slabomyslnýmu, tím nechci říc že to seš zrovna Ty. Jesli se Ti podaří být vždy tak v poho tak bych Ti pak ráda pogratulovala.
Odpovědět
 Hanka 
  • 

vliv sestry 

(3.1.2011 13:15:58)
Skutečnost, že mám o deset let mladší sestru, nejspíš způsobila, že na děti hledím relativně bez iluzí. Miminka vnímám jako něco, co je třeba nakrmit, přebalit, ponosit a přežít :-) A i se staršími dětmi je to podobně. Takže si moc nevyčítám své výchovné nedokonalosti, užívám si s dětmi to, co mě baví (stavebnice, společenské hry), občas trpím při tom, co mě nebaví (korzování parkem, sáňkování - teda přihlížení sáňkování) a přežívám :-))

Se starší dcerou jsem si říkala, že s tou důsledností není takový problém - v tom smyslu, že si na mě dítě nic nevyvzdoruje, protože jsem umanutá a tvrdohlavější než ono, a dětský vztek ve mně tvrdohlavost spolehlivě probouzí. Druhá dcera mě vyvedla z omylu, protože místo dětského vzdoru nasadila v případě, že se jí nevyhovělo, výraz "hromádka neštěstí" :-) Ale i s tím jsem se nějak vyrovnala, zřejmě nepříliš slavně, ale zase se nemusím srovnávat, že jo :-)
Odpovědět
 vejbzrng 


Já to měla naplánováno pěkně 

(3.1.2011 13:50:35)
a u prvního syna mi to ještě ke všemu dost vycházelo. Všichni mě obdivovali, jaký je syn šikulka, byl opravdu hodné, poslušné dítko, uměl si hrát sám, uklízel po sobě hračky, zkrátka na dětském hřišti jsme do jeho 2 let byli za hvězdy. Pak přišlo mimi, já byla utahanější a utahanější, povolovala a když se narodilo 3.mimi, s mými výchovnými předsevzetími byl ámen. Ven už se všemi třemi nevycházím, protože už bych je v životě nesehnala dohromady, na nákup vyrážíme pouze hromadně s manželem. O příkladné stravě nemůže být ani řeč. Řídíme se heslem: kdo zaváhá, nežere. Jediné, co u nás je stále, je veselo.Co chtít víc? Zdravé a veselé děti.
Odpovědět
 Balbína 


Re: Já to měla naplánováno pěkně 

(3.1.2011 15:37:25)
~:-D u manželových rodičů se nás často sejde hodně a přesně tam platí to vaše heslo: kdo zaváhá... a oč je všechno jednodušší ~:-D
když jsem měla jedno dítě, tak jsem kroutila hlavou nad švagrovou, která měla děti dvě: jak nemají režim, kdy chodí spát, kdy chodí ven, co jim dává jíst, že jí mladší neleží, když ho přebaluje...haha, kdepak, musela jsem si to zažít s mladším, abych se poučila a v duchu kála.
Odpovědět
 Adriana, 3 děti 19,14 a 3 roky 
  • 

Jiný vtipný e-mail 

(3.1.2011 14:01:16)
říká, že vnoučata jsou božím darem za to, že jsme nezabily vlastní děti.... :) Pokud se to vezme velmi zjednodušeně, vše co potřebujeme při výchově je nadhled....
Odpovědět
 babi_ 


Re: Jiný vtipný e-mail 

(3.1.2011 14:52:47)
a moji rodiče říkavali: moje vnoučata nás pomstí (když my - děti - jsme zlobily), a samozřejmě dochází na jejich slova
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Re: Jiný vtipný e-mail 

(3.1.2011 15:10:29)
Moje maminka zas říkala: "Však on ti to Pán Bůh vrátí na dětech" a rozhodně to nepoužívala jen v pozitivním smyslu slova ~t~
Mě když dcera hodně vytáčí, taky jí říkám "Jo, jo, holka, těším se až ti to za mě vrátí tvoje děti" ~y~
Odpovědět
 Ecim 


Re: Jiný vtipný e-mail 

(3.1.2011 18:42:05)
Syn mi některé mé dětské excesy, které jsem dělala svojí mamince, vrací jak přes kopírák. Válíme se nad tím smíchy obě dvě. ~t~ Žasnu nad tím, co všechno se dědí. ~t~
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Re: Jiný vtipný e-mail 

(3.1.2011 19:58:07)
To je fakt, moje maminka vždycky dodá "Celej maminka" ~t~ Já byla fakt občas hrozný dítě.
A je pravda, že od doby, co mám vlastní děti, si svých rodičů mnohem víc vážím a skoro denně si říkám "jak to mohly s námi všechno vydržet". A to zdaleka ještě nemáme děti odrostlé, to lepší teprve přijde~z~
Odpovědět
 Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) 


Re: Jiný vtipný e-mail 

(19.1.2011 21:44:03)
Magrato,

pekne si to napsala...

... a jeste - kdyz si mame stezuju, co kluci a tak, odpoved: To máš za to :-) :-) :-)
Odpovědět
 Grape a Marťa+Dainka 


Re: Jiný vtipný e-mail 

(5.1.2011 7:54:00)
Chacha..tohle přesně říkala moje tchýně..a my jí teď už tři roky vyčítáme, že naše deti nejí a zlobí právě kvůli tomu ~y~
Jinak jsem se dneska ráno upřímně zasmála..i když všechno k smíchu není..nad článkem i komentáři. Dívám se na ty naše zlatíčka, pro které by jsme cedili krev, jak z metru a půl čumí do bedny (jen co se probrali, protože to prostě v zimě dělají) a říkám si, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Jsou dny, kdy se vznáším blahem metr nad zemí, dny, kdy pochybuju, jestli jsem dobrá matka a dny, kdy se snažím přežít a řvu jak pardál (i na panáka dojde). Asi to patří k vývoji, myslím, že neexistuje vzorec pro správnou výchovu, ovšem snaha se cení. Buď nám odměnou úsměv našich dětí..~;((
Odpovědět
 andyŠ 


Re: Jiný vtipný e-mail 

(9.1.2011 0:23:16)
Grape - hezky jsi to napsala :-)) Já tedy patřívala k těm, které sice bližním do výchovy nemluvila,ale pak jsem to probírala třeba s mojí mamkou - např. jak je možné, že jim ještě 2leté dítě na nočník nechodí, jaktože je ukňourané, histerické, že si vše vyřve .... kouká na televizi, dostává sladkosti, ... a ejhle asi do 18 měsíců našeho Venouška jsem si říkala jak jde vše jak po másle, docela krásně chodil na nočník (stále jsem kritizovala ty, kteří na nočník nechodili), i když měl ještě přes den plenku, protože prostě dopoledne čůral tak často, že by musel prosedět celé dopoledne na nočníku. Od asi 2 let už měl jen plenku na noc, no a teď má období, kdy se zas přes den počůrává. Takže jsem přestala kritizovat ty, jejichž dítka prostě na nočník ještě ve 2 letech ne a ne. Sladkosti do jeho 2 let také skoro neznal, nechtěla jsme mu je kupovat a on je ani nepožadoval. Teď každý den si říká o "mňamku" či bonbónek a když už je to s ním k nevydržení, tak mu nějakou mňamku dám. Mám tedy zásadu, že nikdy ne hned ráno před snídaní nebo před obědem. Jinak on není histerický, ale hrozně rád se předvádí a má pocit, že jeho neposlouchání je k smíchu. Např. chceme-li ho obléknout, on před námi utíká a hrozně se řehtá. Nebo zas naopak se umí pěkně vztekat. Když mi ujedou nervy, také na něj pěkně zařvu a to přitom kritizuji manžela, když na něj zařve on. Teď se trochu už umím lépe ovládat, ale někdy jsem byla skoro nepříčetná a zařvala jsem více než jsem chtěla, i ta sprostá slova ze mě občas vyletěla a když už jsme byla totálně vyřízená, šla jsme do koupelny, kde jsem se řádně a sprostě vykřičela do umyvadla. ~q~
pamatuji se, že když byl malinkatý miminečko a řval a řval a řval a přitom byl nakojený i přebalený a já nevěděla kudy kam, tak jak byl v kočárku, tak já ho začala vzteky tak intenzivně houpat až v tom kočárku nadskakoval. nedávno se mi podruhé zasebou počůral, když byl oblečený na ven - v kombinéze. To jsem ujela a zařvala jsme na něj jak si to představuje a chytla za kobinézu pod krkem a zacloumala jsem s ním. Pak večer spytuji svědomí a je mi to líto, že na něj jsem tak ošklivá. Ale pak když to probírám s mojí mamkou po telefonu, tak se dozvím, že nebyla jiná. Taky ujížděla. A já si to nepamatuji a jen doufám, že mé děti si mojí nedokonalost také nebudou pamatovat. Též nevím, kde udělali soudruzi z NDR chybu, že to nejde tak jak jsme si představovala. Teď jsem se dostala do fáze, kdy chápu maminy proč posazují své děti k televizi, dávají jim mňamky a už to tak neodsuzuji (i když tedy také všeho s mírou, takže stále i v tomto nějaké zásady mám- -třeba jsem nepochopila maminku v obchodě, která v regálu vzala nějaké brambůrky, otevřela je a doslova je vnutila svému taky asi 2,5 letému synkovi se slovy "Na, vem si". Přitom synek se jich vůbec nedožadoval. Prostě stále nějaké své zásady či předsevzetí dodržuji, ale jsou ztenčeny o více než 50%. To jsem se tu zas rozepsala. Jak jsi napsala, buď nám úsměv našich dětí odměnou. U našeho Venouška se to dá říkat několikrát denně, protože když se nevzteká, tak dělá "šášulu". Chceme ho za něco potrestat a on začne dělat takové grimasy a smát se, že místo trestu se kolikrát rozesmějeme také. On to asi ví, proto na nás hraje takové divadýlko. Takže nám i našim dětem zdar. A také přeji ten nejkrásnější a dokonalejší rok 2011 i přesto, že své předsevzetí nebudeme moci kolikrát dodržet. A hlavně žádný stres a nohy v teple.
Odpovědět
 Balbína 


pravdivé 

(3.1.2011 15:29:18)
zajímavý a pravdivý článek. Mám dobrou mámu, akorát používala dost autorativní výchovu a občas vybuchla. Mám to stejné a snažím se to korigovat. V tomto směru je pro mě dobré, že nebydlíme s našima, sklouzla bych, přesně jak se píše v článku. Na druhou stranu je pro nás hrozně přinosné se s rodiči často vídat, protože mamka si s dětmi hraje jinak a moc pěkně a tím mě zase pozitivně inspiruje.
Dovolím si odbočit. Slyšela jsem, že děti si pamatují hlavně silné emocionální zážitky a to jak pozitivní, tak negativní. Proto prý první vzpomínky často bývají na dveře jeslí. Přemýšlela jsem. Nepamatuji se přesně, kdy a jakou mi četla pohádku máma, protože ta četla pořád. Ale pamatuji se, kdy a jakou mi četl táta, to byl pro nás svátek, tolik pozornosti nám moc často nevěnoval. Pamatuji se, kdy na mě křičeli. Pamatuji se i na hezké zážitky. Ale málo na ty "všední". Je to trochu nespravedlivé. Přijde mi, že teď začínám mámě víc rozumnět a chápat jí.
Odpovědět
 Jája 
  • 

Jedné chybě se vyhnu, dvě další udělám.  

(3.1.2011 16:28:49)
Všechna předsevzetí jsou nám při výchově na kočku. Jedné chybě se vyhnu, dvě další udělám. Přesto se snažím to, co dělám, udělat co nejlépe to jde.
Odpovědět
 Ecim 


obráceně 

(3.1.2011 18:43:45)
Pak bych ještě zmínila další aspekt výchovy. Občas mají z některých svých výchovných postupů z minulosti trauma naopak RODIČE, zatímco děti to s odstupem času berou s nadhledem nebo jim to ani nepřijde. :-)
Odpovědět
 Insula 


Jsem jiná matka 

(4.1.2011 4:11:39)
Myslím, že jsem jiná máma, než byla ta moje. A musím dodat, že bohužel. Nevím, po kom jsem převzala ten vzor, ale v rodině po nikom. ~d~
Odpovědět
 Magnolya 


Děkuju 

(4.1.2011 8:12:20)
Za článek i za to, co pod ním čtu. Dítě pro mě vždycky byla akorát zlost a hlavně jsem se bála, že budu stejně protivná a výbušná jako byli moji rodiče. Proto jsem děti nikdy nechtěla. No potkala jsem chlapa, se kterým jsem to jedno zatoužila mít. Mám ho a dělám přesně to, čeho jsem se bála, to, proč jsem ty děti nikdy nechtěla. Nikdy jsem neříkala, že "nebudu jako vy", ale vždycky jsem se bála, že budu jako oni a jsem. Ale jsem tak ráda, když čtu, že ujeté nervy neznamená zbořený svět. Tedy, vím, že neznamená, ale kolikrát si připadám tak špatná.
Tak jsem ráda, co tu píšete.
Mimochodem, jediné, co mně bude moje dcera z puberty vracet, je náladovost a nechuť učit se vařit (obojí mi teda bohužel vydrželo). Tak snad přežijem :-) Kdyby byla v pubertě po mně, budu mít krásně vycíděný byt :-)
Odpovědět
 Barča 
  • 

Jednoduchá matka 

(4.1.2011 11:42:31)
Mě trochu zaskočil příběh o jednoduché mamince, která své dceři řekla - došlo i na tebe. Ta paní se nezajímala o zájmy své dcery, ta s ní nemohla diskutovat, protože byla jednoduchá. To přece nemá vůbec nic společného se sezením doma. To její dcera pak na pár let rezignovala na koníčky a věnuje se miminku přece neznamená, že nebude v budoucnu podporovat jeho zájmy a diskutovat s ním o tom, co ho zajímá. Věta - i na tebe došlo - vypovídá o "inteligenci" matky z příkladu.
Odpovědět
 maja 
  • 

Re: Jednoduchá matka 

(4.1.2011 19:20:14)
jak to myslíš? Jako, že když je máma ( nyní babička) se svými dětmi doma a věnuje se plně rodině, že je jednoduchá ? To snad ne..... tohle mě vždycky pobaví, to je jako bys řekla, že máma co je mámou na 100%( vaří, pere, žehlí , nakupuje, chodí do práce, stará se s láskou o své děti, manžela, zahradu a já envím co všechno ještě) je jednoduchá , kde je napsáno, že 100% matka musí dětem zajišťovat koníčky, výlety , všelijakou zábavu , ráda cestovat, jezdit na lyžích atd .... přeci existují lidé, pro které třeba např. cestování nic neznamená a neznamená to, že by byli jednodušší. A mnohým dětem, to ani nechybí.
Odpovědět
 M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) 


A která z nás je vubec dokonalá :-D 

(5.1.2011 0:26:56)
zajimalo by me vzhledem k článku která o sobě na 100% muže s jistotou řict ja jsem dokonala matka....
a pokud ano tak samochvala pěkně smrdí... :-D

Ja jsem jaka jsem dělam chyby a těmi se učim.čeká mě páté miminko a stejně vim že ač milionkrat poučena předchozími dětmi chybu mužu opět někde udělat....

co mě ale při tolika dětech už nechava uplně klidnym jejich ječení,křik hadky atd proste když dělaji bordel - a proč mi jsme jako děti nebyli jini a jen vlastnimi chybami jsme se naučili probojovat se v tomto svete a zaujali nějake misto....

co se týče maminek tak zde bych radeji neřikala nic..

jasne řika se jablko nepada daleko od stromu a proto jsem rada že nebydlim v blízkosti ani jedne znich jak moji tak mojeho muže....

ja od sve matky neznam pohlazeni,poděkovani,nebo jen hloupe oceneni.jako nejstarsi jsem se starala o sve tři dalsi sourozence protože nasi nemeli cas.taky se mi obcas honilo hlavou tak proc si nas pořidili tedy...

i dnes dela moje matka rozdili mezi nami ma sveho oblibence benjaminka nejmladsi moji svicu ktere se pred rokem narodila holcicka..

svica je chytra jak radio s male dela maleho geniuse,k smichu i k placi mi byli jeji keci když male chystala jidlo že ji zdvojnasobi umeli mliko a da min vody prej ju to vic zasytí - na moje zdeseni a jen dobre minenou radu že ju takto odrovna že vyrobce vi proc udava dane množstvi od te doby radeji jen mlcim a doufam že neteř ve zdravi dožije plnoletosti :-D

to same i s autosedackou když se jen tak prijela pochlubit s tehdy 3mesiční když jsem se ji zeptala opet jen v dobrem,proc tu kolibku ma špatne danou že se jak ve predu tak i v zadu ma vozit proti smeru a kor když je tak malinka mi s pohrdavosti rekla že to se muže a že tak je sedačka delana....asi jsem byla slepa když i velkym napisem a kresbou byl navod na jeji autosedačce presne jak jsem ji rekla já.

a moje matka svica si ji hned stežovala že prej do ni ryju,a jak jinak ta stala pri ni pry terezka ma pravdu.
.za nas pry sedacky nebyli a jidlo sme dostavali hustou kasi a neumreli jsme...

pritom je zbytečne se hajit když je nekdo chytrej jak radio at si je ja krome techto dvou veci jsem ji nikdy nic nerekla protože at si dela co chce .....

ja nejsem žadnej fanatik ani do jidla ani do jinych veci...ale jidlo jako pripravuje ona male bych nikdy nedelala,natož bych nevozila deti v aute jinak než se ma to nemusim mit v aute nic ...nejsem dokonala a ani byt nechci....

moje deti hřeší stejně jako já,sedime i u televize,sežereme na co mame chut,zažereme se i do pc a her,a proč ne? ted hrajeme od vanoc šipky koupili jsme si společnou hru...
a je u ni srandy taky plno..
až se počasi umoudři nenavidim zimu tak zase budeme litat jen venku a delat kraviny tam..

a že nebude doma naklizeno jako ze žurnalu a co je to moje domacnost....najezeni jsou,čistě oblečeni také,na smetišti nežiji,co potřebuji maji.

bych musela uklizet od rana do večera deti v zapeti stejne roztahaji hračky všude...
roztřihaji papirky na atomy,plastelina zašlapana v plovoučce,šampon i mydlo jinde než by melo byt,malej (19měsíců) objevil nedavno kouzlo toaletaku lita snim po celim baraku neustale splachuje se mu asi libí ta modra voda nekdy i zelena,s myčky na nadoby je myčka na autíčka,s pračky odkladište vseho možneho,v koši na pradlo najdu i rohliky to si malej dela asi zasoby nebo hraje na schovavanou,skrinky v kuchyni ty mam v jednom kuse vyhazene protože vaři nééé...

stači 10vteřin nepozornosti a hned je rozsypana mouka nebo čočka dokonce i strouhanka už poznala kouzlo vysypani se a rozmetani rukama po kuchyni a pak prijede vsežravec vysavač a celej ten bordel slupne do sebe...~t~

no co když to neni nic horšiho nic se neděje...jak řikam nejsem dokonala a plno veci jsem se naučila ignorovat.

a že někdy zařvu jo a pořádne když je volam a oni si sedi na ušich to mam pocit že přijdu i o hlasivky...
a obzvlašt když si mladej postaví hlavu a děla ze me pitomca že on ne.on by diry do zdi neudělal,nebo on na tatkovo naradi nehrabal - nebo on přece ulohy do škole žadne nema,učitelka je magor i já jemu jedinemu ulohy nedava...žakovskou nosí třeba tyden než si vzpomene kam ji vubec dal...rano ho dostat s postele je tak najmout si asi bagr a nechat ho odtahnout....
a pak mu asi v hlavě přecvakne kolečko a je zase zlatej opět to ,ale musim parkrat zaječet aby se mu asi rožlo v te hlavě....

holky jsou zlaty naštěsti.ty bordel nedelaj ani žadny psí kusy,ve škole jsou taky v pohode takže... takže tady jsem ušetřena ztraty nervu...

co vic dodat k jinak pekně napsanemu članku ~R^
iluze - přání a realita versus děti ~t~ ~x~~x~~x~~x~~x~~x~~x~
Odpovědět
 nefeli 


Re: A která z nás je vubec dokonalá :-D 

(6.1.2011 23:25:25)
Ahoj, moc se mi libi tvuj prispevek. Mam to podobne. Co to vlastne znamena dokonala matka? Myslim, ze ta, co dokaze dat detem dostatek lasky. A hranice. Deti potrebuji hranice, slavny bonmot. I to zarvani obcas deti potrebuji stejne jako nove boty ci zdrave jidlo i chipsy. Takze vsem, co se snazi a kdyz obcas chybuji nebo detem ustoupi - delame to, protoze sve deti milujeme.
Odpovědět
 Kacka, dcera 2 roky 
  • 

Re: A která z nás je vubec dokonalá :-D 

(8.1.2011 19:37:38)
Dekuju maminy, za krasne prispevky. I ja jsem z tech, ktere nejsou moc trpelive, a kdyz dopadne posledni kapka, a pohar trpelivosti pretece...jecim jak tur.
Ale jak vetsina z vas pise, dulezite je, ze umime i jine veci, nez rvat - postarat se, nakrmit, hrat si...a hlavne milovat!
U nas se uklizi snad jen pred navstevou tchyne, jinak delame co je treba az je treba.
Moje svagrova sice neni absolutne moje krevni skupina, ale rekla jednu chytrou vec - ve vsem je potreba balanc, zadny extremy - uzivat zivota bez pocitu viny. Tak si nic nevycitejme, opravdu jsme jen lidi.
A pak neco, co jsem poradila ja kamaradce, kdyz se tesne pred porodem zacala bat, ze nezvladne byt dobrou mamou: Vsechno co potrebujem, aby jsme byly dobry mamy, je laska - ostatni prijde samo.
Odpovědět
 Gabča 
  • 

:-) 

(8.1.2011 21:00:41)
Moc se mi líbí článek i příspěvky, u některých jsem se i upřímně zasmála. Já mám podobné zkušenosti, ale naštěstí jsem už našla klid. Taky jsem chtěla být tkzv. dokonalá matka, manželka, atd. Po tom co se mi narodila první dcera, dnes je jí 4,5 roku, to šlo krásně. Malá je od malička šikovná, živější, ale moc chytrá, chápavá, vše jí šlo hned, nikdy nebyla ukňouránek, od narození do osmi byla v postýlce a spala celou noc, no prostě krása. Nebylo nač si stěžovat. Vše mi šlo jak jsem si představovala, péče o dítě, domácnost, zahrádku, psa :-) No a pak se nám narodila druhá dcera, nyní 9 měsíců. A nastal problém. Už jsem nic nestíhala jako dřív. Prvních pár měsíců to bylo fajn, ale jak malá roste a začíná se projevovat, tak se ukazuje, že je to pořádná palice (znamení býka). Malá ubrečená, pořád vyžaduje maminku, myslí si že si všechno vykřičí, a když ji musím dát třeba na chvíli do ohrádky, tak si říkám že nám asi spadne střecha na hlavu jak řve. No a jak jsem tu změnu zvládala? Zhroutila jsem se. Ještě že mám doma takovýho chlapa, který mě podržel a pomohl mi se s danou situací vyrovnat. Už nejsem puntičkář, už nemusím mít každý den dvakrát vysáto, teď jsem ráda když stihnu obden :-) Papání tedy vařím domácí, nekupuji, na tom si trvám, ale už neřeším jestli budeme my obědvat přesně ve dvanáct nebo až ve dvě hodiny. Hračky jsou všude po bytě, do svých kontejnérků se dostanou svátečně, a psa už nemučím třikrát denně na dlouhou procházku, ale stačí jedna a dvakrát vypustím jen před barák (pes je důchodce a moooc mu to nyní vyhovuje :-), žehlím jen to nejnutnější, a volný čas trávím s holkama většinou venku a nebo doma na zemi mezi hromadou hraček. A jsme všichni spokojení. Občas mě sice přepadne špatný pocit, že to nezvládám, jak jsem si představovala, ale když vidím holky jak mají radost když dělám s nima kraviny, tak to ten pocit rychle zažene. :-) :-) :-)
Odpovědět
 andyŠ 


začátek jako když mluví za mne 

(8.1.2011 22:45:13)
Začátek tohoto článku včetně odstavce: "Kde jsem udělala chybu", jako by mluvil za mne. Těch předsevzetí jsem měla, defakto ty samé, co autorka článku. Jen jemný rozdíl je v oblasti vzdělání mých dětí. Budu ráda i když budou mít vzdělání technického směru, ale alespoň s maturitou :-). Manžel je vyučen tesařem a uvědomuji si, jak toto povolání je důležité. Já mám maturitu v oboru polygrafie a uvědomuji si, jak dnes je maturita důležitá. Takže mé předsevzetí je, že když náš Venoušek (2,5 roku) bude chtít být tesařem, tak ať je, ale s maturitou. Jinak se vrátím k jiným dřívějším předsevzetím, které více souvisejí s mojí výchovou a krásným dětstvím mých dětí. Předsevzetí pouštět pohádky jen v neděli a za odměnu, třeba když bude venku ošklivo - porušila jsem. Skoro každé ráno začíná kouzelnou školkou. V průběhu dne nějaká pohádka na DVD (krteček, Jája a Pája, Potkali se u Kolína, Mumínci, atp.), odpoledne Kouzelná školka, večer Večerníček a občas animáček. Mé každodenní předsevzetí: "zítra se budu malému věnovat víc - např. si s ním číst, kreslit, něco vytvářet..." se každý den rozplývá jak pára nad hrncem a každý den je zakončen tímto předsevzetím. Když jsem s malým chodila na plavání, tak to bylo super, užili jsme si společných chvil krásně a já byla spokojená. Pak už jsem chodit plavat nemohla, teď čekáme v únoru druhé. Najednou od včerejška se snažím s malým domazlit ty chvíle, kdy jsem se mu moc nevěnovala (ta domácnost mi nějak dává časově zabrat, neumím být rychlá). Uvědomuji si, že jsem mu mohla z mého času věnovat víc, asi mé těhotenské hormony způsobují, že je mi čím dál tím více líto času, který jsem se malému nevěnovala. A mám další předsevzetí - až se narodí druhé, budu se oběma věnovat co nejvíce to jde. Kvůli tomu jsem si i nedávno objednala myčku nádobí, na kterou tedy ještě čekám a jen doufám, že to už s mým časem bude jen lepší. Doufám, že tentokráte nezůstane jen u předsevzetí, ale přitom už předem mám strach že to poruším. takže přeji všem maminkám je ty nejkrásnější chvíle s ratolestmi. Mé předsevzetí je, nedělat si hlavu s domácností, ale věnovat se více svým dětem. Domácnost mne bude čekat celý život, ale dětství trvá jen chviličku.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.