| BIBI | •
 |
(1.7.2010 9:07:44)
když budeme od dětí vyžadovat řád a poslušnost, budou z nich neurotici, když je necháme dělat si co chtějí, budou v pohodě a úžasní lidé.
Mám pocit, že hodně lidí si plete děti (lidi) s kávovarem, zmáčknu tenhle čudlík a budu mít espresso, zmáčknu tenhle čudlík a budu mít latté.
Myslím, že co člověk to originál. Mám dvě děti, cíl výchovy máme jasný a u obou stejný, přesto u obou je ke stejnému cíli jiná cesta.
A to co je v článku popisováno, mi docela připomíná "volnou výchovu", díky které už je řada lidí na děti doslova alergická.
|
| Ecim | 
|
(1.7.2010 9:23:21)
Článek má něco do sebe, s větší částí článku souhlasím, ale je pár věcí, které vidím jinak. Také jsem ve svém okolí zažila výchovu (jednalo se o cizince), kdy děti jako malé mohly skoro všechno a byly na zabití a pak z nich vyrostli vyrovnaní, milí a úspěšní jedinci. Já si ale myslím, že to chce rozumné mantinely už od útlého dětství. Nerada bych se dožila toho, že se všem lidem okolo bude dělat nevolno, jen co se moje děti objeví na obzoru. Snažím se o kompromis, dávám dětem manévrovací prostor, diskutujeme, vysvětluji, děláme kompromisy a příkazy a zákazy si nechávám jen pro nejnutnější případy.
|
| Kvíza | •
|
(1.7.2010 9:29:26)
Asi jsem článek pana Vacka nepochopila - připadá mi, že tam "zmatlal" několik věcí dohromady. Možná to ani sám tak zmatlat nechtěl, ale výsledek mi tak připadá.
|
|
| BIBI | •
|
(1.7.2010 9:32:23)
Mě se nelíbí na článku, že je psán stylem tahle výchova = neurotik, tahle výchova = úžasný člověk.
I já znám lidi, kteří nechali svého syna rozvíjet, vyhovovali jeho potřebám, respektovali jeho přání, je stejně starý jako má dcera, dnes v 27 letech, má jejich syn za sebou 2 neúspěšné drogové léčby a 3 roky ve vězení.
Určitě jsou děti, kterým stačí volná výchova a vyrostou z nich fajn lidé, ale jsou i děti, které potřebují přesný opak, aby z nich byli ti fajn lidé.
A myslím, že i ta volná výchova by měla mít své hranice. Dítě totiž není středobodem světa úplně všech lidí. Ani já bych nechtěla, aby lidé v mém okolí utíkali jen, co uvidí mé dítě. A řekněme si to upřímně, pokud budu v restauraci na obědě a bude tam ječet nečí dítě, budu velmi ráda, když se v tu chvíli rodiče vykašlou na jeho potřeby a rozvoj a usměrní ho.
|
| Kvíza | •
|
(1.7.2010 9:34:24)
Jo, přesně tak stejně to Bibi cítím i já.
|
|
| withep | 
|
(1.7.2010 9:53:25)
Bibi, pointa je v tom, že existuje ještě jiná možnost vedle těch dvou: vedle autoritativní a volné výchovy. A myslím, že o té třetí možnosti pan Vacek píše. Ony ty "děti na zabití" mu tak připadaly v době, kdy ještě sám o výchově nijak hluboce nepřemýšlel a jediná, kterou si dovedl představit, byla ta direktivní, a tak nabyl dojmu, že tyto děti nemají výchovu žádnou. Člověk se toho hodně naučí až od svých dětí. Vzpomínám si, že nad námi máti nadávávala "no počkejte, až budete mít svoje vlastní dětičky, ty vám dají zabrat!". Asi tím myslela, že z pohledu matky jí dám za pravdu, ale já s ní právě z pohledu matky musím o to víc nesouhlasit - jde to prostě i jinak a jde to tak mnohem líp. A to jsem byla v porovnání s vrstevníky vesměs poslušné dítě, holt asi ne poslušné dost(a neurotikem se cítím být).
Článek je hezký a příjemný i proto, že je krátký, srtučný, výstižný. A může být takový jen na úkor detailního vysvětlování věcí, kterých si všimne možná jen takový čtenář, jenž už o nich má nějaké tušení.
|
| Tenna /2 | 
|
(1.7.2010 10:01:51)
|
|
| Ecim |
|
(1.7.2010 11:32:21)
Withep, mám dojem, že jsi uhodila hřebíček na hlavičku. 
|
|
|
| Hilly. |
|
(1.7.2010 9:56:05)
Bibi, pokud v restauraci dítě ječí, tak se asi nudí a místo záhlavce by bylo třeba dobré mu dát papír a pastelky, nebo nějakou hračku. Myslím, že vím, jak to pan Vacek myslí..děti jsou děti a ne žádní roboti co jsou tiše a vyleze z nich jenom "ano prosím", "ne prosím".
Autor se zmiňuje o tom, že děti, co jsou agresivní a bezohledné prostě nemají ŽÁDNOU výchovu a to je špatně.
Jinak je u malého dítěte snad normální, že halasí, běhá a je poněkud hlučnější..Když jsem s malou v restauraci, tak je většinou hodná, jen jednou jsme měli konflikt s nějakou zapšklou bábou, které vadilo, že 1,5 leté dítě ťuká lžičkou do stolu.(tu jsem jí dala jako hračku aby nezlobila)..ještě mě upozornila na to, že tedy její děti byly v tomto věku vychované ..No prostě kráva
|
| BIBI | •
|
(1.7.2010 10:53:28)
Určitě je normální, že malé děti jsou hlučnější (nebo lépe řečeno hlučné), ale jde o to, že jsou situace, kdy je potřeba to krotit. Jasně, že když jsem byla s holkama na písku, nekřičela jsem na ně - buďte po tichu, na hřišti si můžou vyřvávat jak chtějí. Naopak třeba, když jsme byli se starší v knihovně a jí nenapadlo nic lepšího, než si tam začít zpívat "okolo Frýdku cestička", tak jsem jí napomenula, ona začala zpívat znova, znova napomenutí a když se potřetí ozvalo okolo Frýdku.., dostala jednu přes zadek. Nejsem zastáncem násilného bití dětí nebo drezury, ale jsou chvíle, kdy je prostě potřeba děti omezit, aby neobtěžovaly okolí a pokud to nejde po dobrém, tak po zlém.
Starší dceru jsem plácla jednou přes zadek já (viz knihovna), jednou manžel, byla a je zlaté dítě. Dnes už je dospělá. Myslím, že ona by byla ideální typ dítěte na "volnou výchovu bez hranic". Adoptovali jsme ji v pěti letech, vždy byla dost zodpovědná, o její školu a učení jsme se téměř nemuseli starat, po příchodu domu jsme měli vždy na stole sešity s lístečkem - prosím, podepsat. Situace, kdy jsme museli zasáhnout do jejího chování, bych asi spočetla na prstech jedné ruky.
Manžel byl jako dítě přesný opak a od 1 do 5.třídy měl pevnou výchovu (příkazy i tresty), protože to fakt potřeboval. On v té době prostě kašlal na všechny, všechno. Jakékoli domluvy (od kohokoli) bral stylem "jen se vykecej", vliv na něj neměl nikdo, nikoho nerespektoval a jel si prostě po svém. V 6.třídě se to samo od sebe zlomilo a jeho rodiče si oddychli. Kdyby v té době neměl pevnou výchovu byl by žákem zvláštní školy.
Mě se jen nelíbí to zobecňování v článku- tenhle styl výchovy = úspěch, tenhle styl výchovy = debakl. Kdyby to bylo takhle jednoduché, svět je plný šikovných, spokojených a úžasných lidí, věznice a drogové léčebny jsou prázdné, psycholgové bez práce
Styl výchovy by se měl přizpůsobovat povaze dítěte, některé děti nepotřebují prakticky žádnou výchovu, jiné naopak potřebují pevnou ruku a přísná pravidla.
|
| Tenna /2 |
|
(1.7.2010 11:16:42)
Není pravda, že některé děti nepotřebují prakticky žádnou výchovu. Výchovu rozhodně potřebuje každé dítě. Jen je otázkou, k čemu to dítě chceme vychovat, jaké metody použijeme a jak dítě na zvolené metody reaguje. A to může být skutečně velmi různé v závislosti na povaze dítěte. A je rozhodně chybou používat u dětí, které např. obtížně přijímají autority nebo se obtížně přizpůsobují pravidlům, metody, které je zastrašují, snižují jejich sebeúctu apod. Bohužel tyto metody jsou nejjednodušší, ovšem mohou zanechat negativní stopy na duši dítěte, i když na první pohled vedou ke kýženému výsledku.
|
|
|
| Margot+1 | 
|
(1.7.2010 15:23:19)
Pane bože, komu vadí v knihovně Okolo Frýdku?! Pokud jde o mě, můžu se učit třeba na nádraží...
Tak nevím. Zdá se mi, že lidi si nějak moc zvykli, že děti se až do patnácti někde internují, jenom aby snad někoho nerušily nebo aby se někomu v hospodě nedělalo nevolno... A koho internujeme dál? Seniory? Vozíčkáře? Lidi se zubní náhradou / brýlemi?
|
| katschka | 
|
(1.7.2010 21:47:55)
Tak to je přesně ono. Taky si myslím, že většina lidí už protáčí oči, jenom se do jejich blízkosti dostane malé dítko. Dřív mi, například, pohledy v metru byly dosti nepříjemné. Ale časem to člověk začne ignorovat. Češi jsou prostě takový zamračený národ. Zas na druhou stranu jsem se setkala i s příjemnými lidmi.
|
|
| Beruška | •
|
(2.7.2010 23:04:56)
Jenomže na nádraží může být hluk, který tam prostě zakázaný není. Do knihovny se chodí, když chce čtenář mít klid.
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci | 
|
(4.7.2010 1:34:28)
my si takhle se synem (4 roky) zpívali na pohotovosti. Lepší, když zpívá, než aby pískal jako lokomotiva, vrčel jako bagr či něco podobného (to on ano, u nás prostě jedou "pracovní" auta).
Je ale fakt, že pokud matka řekne, že v knihovně musí být ticho, dítě by mělo poslechnout. Potřetí je to už provokace.
Nejsem zastáncem ani té ani druhé teorie. Někdy pomůže vysvětlení a domluva, někdy jedna dobře mířená. Paradoxně v těch vážných a důležitých tématech funguje vysvětlení.
|
| ZuziP | 
|
(6.7.2010 3:50:55)
Ja skor nechapem, naco do kniznice brat ditko, ktore nie je vo veku, kedy dokaze pochopit, ze kniznica je tiche miesto. Este potom to dieta trestat, navyse fyzicky.. no neviem, neviem.
|
| KačkaH | 
|
(14.7.2010 11:25:10)
Zuzi a co chceš dělat, když máš jedno starší a jedno mladší?? To to mladší přivážeš před knihovnou na vodítko??? Prostě to musí pochopit a basta, ve 4 letech snad dovede pochopit knihovna = ticho. Určitě tam nebyli dvě hodiny a pár minut klidu by měl vydržet každý. Navíc šeptem určitě mluvit mohli.
|
|
|
|
| Simona, brzy doufam maminka | •
|
(26.1.2011 20:55:18)
Ano, zrovna to, ze si male devcatko zpiva okolo okolo Frydku i treba v knihovne, me vzrusovat nebude. Za tohle ja osobne dite nikdy bit nebudu. Je to prece male ditko a je normalni, ze si hraje, zpiva i na mistech, kde se to nehodi. Podle me je vetsina ceskych matek velice netrpeliva a deti se trestaji a rve se na ne dle meho nazoru za uplne banality, ci nazory, ktere nejsou stejne s rodici.
Ano jsou i pripady, kdy i ja bych dala starsimu diteti vyprask, napriklad kdyz starsi dite umyslne ublizuje jinemu ditku, za sikanu, za hazeni kruzizkem po tride, zkratka zkutecne za nebezpecna umyslna jednani, ktere muzou nekoho vazne zranit.
|
|
|
| katschka |
|
(1.7.2010 21:39:44)
Bibi, je fakt, že moje děti jsou hodně malinký na to, abych mohla říct, že můj a manžela styl je ten správný. Ale myslím, že dát děcku na zadek jenom pro to, že se mu na jazyk vnutila písnička.. co já vím.. Ale je to každého věc.
Co si já s sebou do výchovy nesu, to je naprosto liberální přístup mojí mamky ke mě a k ségře. Určitě nám někdy šoupla na zadek. Ale je fakt, že si na to nepamatuju. Když domlouvala něco, co se týkalo nás, vždycky si s námi nejprve promluvila. A to už od mala. Když byl problém, tak ho s námi probrala. Nikdy nám nepřikazovala, jak ho řešit. Ale snažila se s námi najít nejlepší řešení. Je pravda, že každé dítě potřebuje něco jiného. Ale osobně si myslím, že křičení a "dání" jedné přes zadek je nezvládnutí situace právě ze strany rodičů. Kdy dítě zlobí? Když je unavené, když se nudí, když má najednou moc podnětů... Zkusme to nejdřív tak, že se zamyslíme nad sebou. A když vznikne nějaká situace, kterou bysme řešili jednou na zadek, tak zkusme vymyslet plán, jak situaci našim dítkům usnadnit. A ne je trestat za to, že tu situaci prostě nezvládají a potřebují pomoct. Jednou na zadek jim nepomůžeme.
Ještě jedna věc. Mamka je učitelkou na prvním stupni základky. Má děti od 1. do 5. třídy. Svůj styl výchovy aplikuje na školní děti. Ve třídě nemá snad nikdy ticho. Neustále je tam slyšet hlásky, děti občas prostě vstanou, jdou na záchod nebo vyhodit odpadek. Někdy dostanou žízeň, tak se napijí.. Prostě. Mamča śe jim snaží vyhovět ve všem, co to jenom jde. Oni jí za to respektují.. nebojí se jí, ale respektují. A z páté třídy vychází seběvědomé děti, které třeba neumí přesné datum a hodinu bitev ve středověku.. ale ví, o co se v té bitvě jednalo, kde si mohou najít informace. Také samostatně řeší většinu problémů. Takže já říkám v článku popsané "nevýchově" ano.
|
| Tenna /2 |
|
(2.7.2010 12:23:32)
|
|
|
|
| Margot+1 |
|
(1.7.2010 15:17:33)
To mi připomnělo, že jsem v neděli byla v kostele na benefičním koncertu duchovní hudby s dcerou (18měs.) Malé se to děsně líbilo, když ovšem při klavírním kuse "hrála" prstíčkama na lavici před sebou a tleskala, regenschori nás vyhnal pohledem. Bylo mi to líto. Mám pořád pocit, že zas tak hlučné to tleskání být nemohlo...
|
|
|
| withep |
|
(1.7.2010 10:00:18)
No a ječící (malé) dítě v restauraci je vysloveně důsledek toho, že rodiče jeho potřeby nerespektují (berou ho s sebou do prostředí, které je pro realizaci jeho potřeb nevhodné, a ono se jen brání). Usměrnit by potřebovali oni.
Samozřejmě, jíst se musí (někdy i mimo domov). Proto s malými dětmi vyhledávám restaurace, kde se nekouří a kde je nějaký dětský koutek nebo zahrádka s pískovištěm. Ale že je jich zatím zoufale málo... 
|
| Kvíza | •
|
(1.7.2010 10:25:55)
Holky promiňte, teď se trochu zastanu Bibi - ona přece nikde nic nepíše o záhlavcích a fyzických trestech? Upozorňuje pouze na to, že výchova musí mít hranice! A hranice musí být důsledně vyžadovány - a to neznamená, že děti musí být fyzicky trestány?
A speciálně pro Withep: já ti nevím, je spousta míst, které nejsou ideální pro rozvoj dětí, ale nikdy se jim úplně nevyhneš. Nakonec celý život je o tom, že občas musíš zvládat i situace a prostředí, kterým by ses nejraději vyhnula.
|
| Hilly. |
|
(1.7.2010 10:41:13)
Ale Vacek přece taky netvrdí, že by žádné hranice být neměly.Jenom odsuzuje autoritativní výchovu bez respektu.
|
|
| withep |
|
(1.7.2010 10:48:30)
Děti samozřejmě hranice potřebují, a moc (proto je ta tzv. volná výchova poškozuje). Jenom jsem u
|
|
| withep |
|
(1.7.2010 10:48:31)
Děti samozřejmě hranice potřebují, a moc (proto je ta tzv. volná výchova poškozuje). Jenom jsem u
|
|
| withep |
|
(1.7.2010 10:57:33)
Děti samozřejmě hranice potřebují, a moc (proto je ta tzv. volná výchova poškozuje). Jenom jsem upozorňovala na to, že existuje ještě i jiný způsob, jak je stanovovat, než direktivní výchova.
Samozřejmě (bohužel) dneska žijeme v podmínkách, které jsou pro potřeby dětí příznivé jen málo. Vidím ale východisko spíš v tom, že pokud mám na starosti malé děti, budu s nimi vyhledávat ty vzácné ostrůvky, kde se mohou jakž takž realizovat (běhat, skákat, křičet, vybírat si aktivity podle svého, dovádět ve společnosti dalších dětí a setkávat se se členy širší rodiny), než že budu jejich potřeby potlačovat a přizpůsobovat je tomu nevhodnému prostředí už v době, kdy se mu ještě mohou vyhnout. A když už je občas musím vzít do nevhodného prostředí, budu pro ně mít pochopení.
|
| Kvíza | •
|
(1.7.2010 11:21:51)
Tak to si nejspíš rozumíme - jenom já nepoužívám tyhle škatulky typu: volná výchova, direktivní výchova, protože nejspíš opravdu bude problém spíš v tom, co si kdo pod jednotlivým pojmem představí
|
| withep |
|
(1.7.2010 11:48:33)
To jsem ráda .
|
|
|
| ZuziP |
|
(6.7.2010 3:52:50)
Suhlas.
|
|
| motýlek, 1 syn | •
|
(7.1.2012 20:50:43)
Zní to strašně správňácky a lidumilně, když prohlásíš, že vše podřizuješ potřebám dítěte, ale život není jen o tom. Respektive domnívám se, že ani není v zájmu správného rozvoje dítěte to, aby se vždy respektovaly jeho potřeby. Myslím si, že chci-li z dítěte vychovat člověka, který bude nejen vyrovnaný, ale také ohleduplný k druhým (na toto se v dnešních moderních trendech výchovy dítěte zapomíná), musí se dítě mimo jiné také naučit chovat se určitým způsobem (který vy vidíte jako nepřirozený pro dítě) v prostorách, které nejsou určeny a priori pro dítě. Nesouhlasím s tím, že když mám dítě, musím především navštěvovat místa uzpůsobená pro děti a nikoliv pro dospělé a za každou cenu zaměstnávat dítě něčím, co ho bude bavit, aby nerušilo. Myslím si, že život matky s dítětem by měl být takový, že matka udělá něco (hodně) pro dítě a dítě udělá také něco pro matku (= matka ho postupně s ohledem na jeho věk a schopnosti bude pomalu učit respektovat i její potřeby). Možná jsem krkavčí matka, ale nesouhlasím s tím, že je v pořádku, že matka se pro dítě maximálně sebeobětuje a na oplátku od dítěte nedostane vůbec nic (nechci diskutovat o tom, je-li či není-li to spravedlivé, ale nezdá se mi to dobré pro zdravý vývoj dítěte). Ještě chci dodat, že tady mluvím velmi jednostranně a že naprosto souhlasím i s tím, že se má brát ohled na potřeby, individualitu a vývoj dítěte, aby se z dítěte vyvinul tvor (zdravě) sebevědomý; to, o čem tady píšu, vnímám jako druhou stránku zdravého vývoje osobnosti dítěte.
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(1.7.2010 14:22:47)
ano, ale když beru děti na místa, která pro ně nejsou, beru taky zábavu a jídlo, abych děti udržela v pohodě. Těžko mohu očekávat, že při dvouhodinovém čekání u lékaře to moje dítě vydrží "hodné" jen tak, jako to vydržím já, když už prostě po půlhodině bude mít dlouhou chvíli - to je pak řada na mě vymyslet mu "program" a dodat podněty. A´t už je to pár autíček či čtení knížky, nebo pití a chleba se sýrem...
Zlobivé děti jsou vizitkou rodičů, kteří to nezvládli - a tím mám na mysli, že děti jsou od přirozenosti "hodné", to, čemu říkáme zlobení, začíná ve chvíli, kdy dospělí nezvládají časování v jejich programu.
|
|
|
|
| Insula | 
|
(1.7.2010 14:07:15)
Možná budu nazvána rasistkou, ale nedávno jsem se na vlastní kůži přesvědčila, co může znamenat "volná výchova". Kousek od nás bydlí romové a mají samozřejmě děti (jde o více rodin). Jsou "vychováváni" volně nebo jak to nazvat. A většinou to dopadá tak, že končí bez vzdělání, bez cílů, bez ambicí.  I když bych řekla, že sebevědomí jim opravdu nechybí. Tak kde dělají romové chybu???
|
| Xantipa. | 
|
(1.7.2010 14:10:24)
Insulo - řekla bych, že Romové nemají volnou výchovu, ti totiž nemají vůbec žádnou výchovu a navíc pocit, že si mohou vše dovolit, neboť na ně nikdo nemůže, protože oni jsou ti znevýhodnění.
Nikdy jsi nebyla svědkem toho, že při jakémkoli přestupu začali vyhrožovat ombudsmanem a rasovou diskriminací?
|
| Insula |
|
(2.7.2010 18:09:02)
Tak já asi mám o volné výchově zkreslené představy. 
|
|
|
|
| katschka |
|
(1.7.2010 21:55:37)
Většinou dělají chybu tam, že nechají děti růst. Jenom tak. Na východě je to povětšinou právě tak. Děti "vychovávají" děti a rodiče se o výchovu moc nezajímají. V žádným případě nejsou hloupější. Jenom většinou nemají ten základ do života, který je tak potřeba.
|
|
|
| Janina, 2 kluci | 
|
(5.7.2010 0:42:34)
Ahoj. Podle toho co myslíš tím usměrnit - když můj kluk skáče ze židle v restauraci a směje se u toho a jak Ty říkáš - neusměrním ho, je spokojený a naopak lidi kolem ho "berou". Holčička, kterou maminka stále usměrňovala, naopak stále víc plakala až "ryčela" na celé kolo. Myslím si, že je to opravdu v ročičích, co ještě povolí za přijatelné.
Sama vím podle sebe, že děti reagují na podněty jinak když jsem vyrovanná a usměvavá a jinak, když jsem podrážeěná. A též vím, že i tříleťák "bere", když se mu omluvím a vysvětlím mu situaci s tím - maminka Tě pořád miluje.
|
| Brusinka14 | 
|
(5.7.2010 17:32:59)
Dovede tvůj syn přijmout radu od jiného člověka nebo si musí všechno vyzkoušet sám? Zajímají tvého syna přání a pocity jiných lidí?
|
|
|
| Petra Vondrušková |
|
(5.9.2010 15:56:49)
je mi líto,ale nemohu souhlasit.Pan Vacek nepoužil termín volná výchova, jen mluvil o nepoužívání fyzických trestů.myslím, že spousta věcí ve výchově se dá zvládnout rituály,ale rozumím tomu, že ne vždy je ten správný den a správná nálada, sama mám dvě děti, ovšem pravidelnost pak člověka nese a děti jsou v pravidelném rytmu jistější, vědí co nastane apod..Mám pocit, že člověk musí vycházet z intuice co je pro dítě nejlepší.
K návštěvě restaurace, pokud by cizí dítě plakalo,má proto asi nějaký důvod a spíše bych se snažila jeho rodiče podpořit, děti obvykle nepláčou protože nám chtějí zkazit večeři.
No závěrem bych chtěla říct,že více tolerance by neuškodilo, každý rodič má nějaký důvod proč tak či onak reaguje na své dítě a v dané situace se nějak chová,pokud bych měla pocit,že si neví rady nabídla bych mu spíš pomoc.Tím by člověk třeba ukázal, že v tom ten druhý není sám.
|
|
| Dee.v |
|
(14.10.2012 13:38:52)
|
|
|
Ano, dítě by mělo mít ke svým rodičům respekt, ale nemělo by se jich bát. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)