Názory k článku Bude nás pět?

..  nedej  (12.9.2008 9:21:03) ahoj Metty, určitě ho nedej...vždycky je lepší, když je v rodině o jednoho víc než o jednoho méně... tak hold kluci nebudou chodit na dva kroužky, ale jenom na jeden...zato budou mít bráchu nebo ségru, kterýho jim ani za milion nekoupíš .))) Odpovědět  jana38  Re: nedej  (12.9.2008 9:30:09) Taky se nám zadařila ta samá věc Já jsem teda ještě nenastoupila do práce, právě jsem se chystala začít po druhé mateřské s hledáním od září, ale začala jsem loni studovat VŠ a ke konci letošního letního semestru jsem zjistila, že jsem neplánovaně potřetí těhu. O potratu jsem neuvažovala. Důvod jestli nenaštvu šéfa, že jdu znova na mateřskou mi přijde pro zabití dítěte, promiň mi to, ale jako poměrně malichernej Děti se na dalšího sourozence a kumpána do party moc těší a já taky. Nějak se to zvládne, jde jenom o pár prvních let. Jen si ho nech, uvidíš, jak za to rozhodnutí budeš za pár let ráda. Odpovědět  jana38  Re: nedej  (12.9.2008 9:33:14) A s VŠ to mám vymyšlený tak, že začnu tenhle semestr, udělám co nejvíc zkoušek do porodu a když pak zjistím, že je to k nezvládnutí (mmch taky máme v příštím semestru terénní praxi), tak prostě na rok školu přeruším. Odpovědět  Jana+ tři děte    •  Těžké rozhodování  (14.9.2008 14:06:02) Má tchytně má dva kluky. Onehdy se mi svěřila, že po rozvodu otěhotněla potřetí se svým nynějším mužem. Šla na potrat. Dnes je jí 60 let a nejvíc z celého života si vyčítá, že tehda šla na potrat, že mohla mít třeba dceru a všechno by bylo jinak než dnes ( s námi snachami si úplně na 100% nerozumí). Já byla na potratu taky, když mi bylo 18 a řeknu vám, že už bych to znovu neudělala. Výčitky svědomí jsou hrozné, my to přebili právě třemi dětmi (nevím, jestli je to tak správně, ale nějak jsem to tak cítila). Myslím, že je to jedno z nějtěžších rozhodnutí našeho života. Držím pěsti, ať si vybereš správně. Odpovědět  Jana+ tři děte    •  Těžké rozhodování  (14.9.2008 14:06:28) Má tchyně má dva kluky. Onehdy se mi svěřila, že po rozvodu otěhotněla potřetí se svým nynějším mužem. Šla na potrat. Dnes je jí 60 let a nejvíc z celého života si vyčítá, že tehda šla na potrat, že mohla mít třeba dceru a všechno by bylo jinak než dnes ( s námi snachami si úplně na 100% nerozumí). Já byla na potratu taky, když mi bylo 18 a řeknu vám, že už bych to znovu neudělala. Výčitky svědomí jsou hrozné, my to přebili právě třemi dětmi (nevím, jestli je to tak správně, ale nějak jsem to tak cítila). Myslím, že je to jedno z nějtěžších rozhodnutí našeho života. Držím pěsti, ať si vybereš správně. Odpovědět  MartinaNov (dva rošťáci  Re: nedej  (12.9.2008 11:40:59) tady nemůžu než souhlasit!!!! Ty si sice můžeš připadat v práci jako podrazák, ale kdybys třeba vážně onemocněla, tak by si taky za tebe museli hledat náhradu, ne??? A co kdyby onemocněl sám šéf?? Nikde není řečeno, že třeba za měsíc nebudou propouštět a los nepadne na tebe... Pokud uvažuješ o potratu jen z tohoto důvodu, pak říkám, potrat ne! Další věc jsou finance, v tomhle ti rozumím. Člověk zase musí propočítat rozpočet atd... Můj (bezdětný) kamarád rád říká, že když dal bůh vajíčko, dá taky zrníčko. Zase jde "jen" o 3 roky, kdy vaše situace bude horší. Říkala jsi, že ti zvedli plat, tak to je dobrá zpráva, vzhledem k tomu, že zvedli mateřskou, ne??? Prostě se na to miminko finančně připravíte, psala jsi, že jste se z nejhoršího dostali. A teď máš třičtvrtě roku na to, aby sis vše rozplánovala... Já jsem vždy dělala tak, aby se mě potrat netýkal. A kdybych náhodou otěhotněla neplánovaně, abychom byli miminko schopni uživit. Teď čekám druhé a vím bezpečně, že na potrat nikdy nepůjdu! Odpovědět  Bozina  Selhalo tělísko  (16.9.2008 19:54:03) Když jsem četla tenhle příspěvek, docela mě polil pot. Jsme totiž v naprosto stejné situaci. Tedy úplně ne, nečekáme třetí mimi. Jinak vše odpovídá, po 5 letech MD jsem v práci, máme dvě děti, splátky atd. Spíš mě udivil termín nejedné z vás. Slhalo tělísko? já ho mám taky, už 3roky a věřím, věřila jsem mu na 100% Teď abych se bála, že není zas takovou pojistkou. Jinak jsem pro víc dětí, ale až později, jak se říká pro radost. Až ty dva darebáci vyrostou a nebude kdo by o nás stál. Odpovědět  Karavela  Re: Selhalo tělísko  (16.9.2008 20:44:15) Taky jsem se začetla do diskuze pod článkem a počet selhaných IUD mě skoro vyděsil, v jednom případě dokonce dvakrát:- o ale uklidňuju se tím, že se nejedná o vzorek průměrné populace, pod takhle laděným článkem se vedle odpůrkyň potratů většinou sejdou hlavně ženy, kterým se taková věc už stala ... Odpovědět  kaMyš  Re: nedej  (12.9.2008 15:57:51) Ahoj, přidám se k holkám. Chápu, jaké zmatky přináší nečekané těhotenství, mě trvalo měsíc, než jsem se s tím srovnala, a to jsme třetí dítě plánovali, jen ne tak brzy. A celé těhotenství jsem měla čas od času záchvaty paniky, jak to zvládnu, jestli se z toho nezblázním. Obzvlášť ve chvíli, kdy mi leckdo říkal, jak jsem dobrá, že se do toho pouštím tak rychle potřetí (děti jsou po dvou letech od sebe) - a možná si tiše myslel něco o bláznech. Ale musím říct, že po narození benjamínka jsem v klidu, on je fakt úžasnej Okolí mi ochotně pomáhá - a té práce navíc není zas tolik... No, to je moje osobní zkušenost, ty píšeš, že v zásadě rozhodnutá jsi, tak držím palce! Odpovědět  Jiřule a 3 skřítkové  Re: nedej  (13.9.2008 14:39:24) metty taky bych nedala a podle mě děláš dobře. Nás je taky 5 a nikdy bych to číslo nechtěla menšit Odpovědět  Brebina, E+M  Re: nedej  (15.9.2008 10:02:50) Taky bych ho nedala. Mám dvouletá dvojčata a teď řešíme problém skoro stejný. Těhotná sice nejsem, ale řešíme teď touhu po třetím dítěti (Vždy jsme chtěli 3) a návrat do práce či hned další těhotenství. Jelikož synek ještě nechodí a má trošku problém s levou stranou těla, tak hodně zvažuju další těhotenství, protože by nástup do školky nemusel ustát - chodívají na procházky a já netuším kdy začne chodit a jestli by ty procházky zvládal - na kočárku ho jistě nikdo vozit nebude. A taky je tu otázka finanční, jestli to vydržet ještě 3 roky za stávajících podmínek a pak jít do práce a tím si finančně polepšit a začít umořovat ty dluhy. Myslím, že kdybych přeci jenom za ten rok nastoupila do práce, tak už by se mi asi nechtělo vracet na mateřskou, protože se finanční nároky na domácnost stále zvyšují a už bychom to nemuseli finančně ustát. Je to dilema, které mi vrtá v hlavě čím dál více. Je krásné mít větší rodinu, je hned veselejší život a dívat se jak děti krásně rostou a jsou šťastné, je prostě úžasné. No a že nebudou navštěvovat všechny kroužky co by chtěli, no co, my taky nechodili do všech a měli jsme krásné dětství - byli jsme totiž 4 Odpovědět  Ilca a kluci 6/06  Re: nedej  (18.9.2008 9:35:00) Brebi, jsme na tom stejně, mým klukům jsou dva roky a já se silně zaobírám myšlenkou na další mimi.Někdy víc a někdy míň. Vidím, že všechna pro a proti máme stejná Když mi bylo 5 a ségře 2,5, tak naše mamka neplánovaně otěhotněla přes DANU potřetí, bylo z toho dost šoklá mimi už nechtěla, ve 20 tt zjistili že čeká dvojky Byla vyřízená)) Dneska tvrdí, že to nejkrásnější, co jí v životě potkalo jsou děti. Neměla to v životě vůbec lehké, otec nás brzo na narození dvojčat opustil a ona to táhla sama, nicméně jsem měla krásné dětství a mít hodně sourozenců je super. Odpovědět  Pampela  Re: nedej  (15.9.2008 11:58:57) Přesně tak! To miminko, co máš v bříšku, už je - i dyž ty ještě nevíš, jestli je to kluk nebo holka a jak přesně bude... ale už to je rozhodnuté... a ono chce určitě být! Už teď je to taky tvoje dítě. Určitě ho budete všichni milovat a jak už bylo napsáno - brášku nebo ségru svým dětem nekoupíš ani za milión! Odpovědět  Pampela  Re: nedej  (15.9.2008 12:00:48) Omlouvám se za překlepy, kojím u toho svou dceru... Třetí... Je to náročné s třetím dítětem, ale jsme hrozně šťastní, že ji máme. Když už se to stane a člověk otěhotné - asi to tak má být, brala bych to jako cestu a šanci, ne jako průšvih. Odpovědět

Jaana2  dobře nebo špatně  (12.9.2008 9:25:42) Milá zakladatelko, ono to není postavené na dobře nebo špatně. Ty jsi sama pro sebe rozhodnutá, když si miminko necháš, budeš si třeba vyčítat tu spoustu věcí, které jsi tady napsala ( od finanční situace přes manželovy pocity až po ... práci ...), když půjdeš na přerušení, budeš si třeba vyčítat do konce života, že jsi to udělala a budeš z toho mít deprese. To se bohužel nedá odhadnout předem, jestli deprese přijdou či ne. Já třeba vím, že určitě už dítě nechci, v žádném případě. Proto, kdyby se mi stalo to co Tobě, nezaváhám ani na chvilku a (byť s vědomím, že jsem neměla dopustit otěhotnění) půjdu na přerušení, protože prostě další dítě nepřichází v úvahu, přestože mám partnera, který by to také ustál, když by nezbylo jinak. Ale nechci já. V Tvém případě je to těžší v tom, že Ty v duchu chceš a prakticky řešíš jen to, zda to zvládnete. Hlavně si uvědom, že VEŠKERÁ práce by byla kolem Tebe a přestože teď manžel říká, že bude respektovat Tvoje rozhodnutí, mohlo by se stát, že Ti vyčte - já přece nechtěl. Dítě je obrovský závazek na celý život, vychovávat děti je krásné, ale velmi náročné. Pokud se rozhodneš, že si miminko necháš, přeji Ti hodně sil a optimismu ( naše babičky a maminky zvládaly víc děětí s méně vymoženostmi a penězi ) , pokud se rozhodneš opačně, hlavně si nic nevyčítej. Všechno zlé je pro něco dobré. Odpovědět  luca    •  Re: dobře nebo špatně  (12.9.2008 23:57:53) Souhlasím, výborně řečeno, rozumné. Opravdu hodně záleží i na partnerovi, jestli to ještě taky dá. Odpovědět  Jana + 3 rošťáci  Re: dobře nebo špatně  (13.9.2008 18:54:49) Ano, správně - partner snad taky byl při oplodnění. Takže by měl také nést následky. Patřím taky do klubu pětičlených rodin - všechny ale plínované. První dítko nám trvalo 6 měsíců a byla to hrůza, druhé dítko si počkalo dokonce 8 měsíců, než jsem mohla zařít jásat a mávat kolem sebe testíkem se dvěma prožky. Po čase jsme se rozhodli, dát si jediný měsíc na třetí dítko. A má dnes už 2,5 ročku - po dvou dcerkách klučina! Nikdy bych neměnila a to jsem už 11 let doma s dětmi!!! Odpovědět

Lenka    •  Moje zkušenost  (12.9.2008 9:31:13) Hned jsem si vzpomněla, jak jsem si skoro před dvěma lety nad ránem dělala těhotenský test a pak jsem s brekem budila manžela, že jsem těhotná. Odpovědět  Phoebe1  Re: Moje zkušenost  (12.9.2008 9:55:21) Milá Metty, rozhodnutí je jen na tobě, ano, vše má své pro i proti. Já řešila to samé,byla jsem na MD se třetím dítkem (a to jsem otěhotněla dva měsíce po nástupu do nového zaměstnání), holčičce bylo 17 měsíců. Taky mi bylo hrozně trapně, jak to vysvětlit v práci, když už jsem takhle s nimi "vyčůrala" poprvé. Řešila jsem, jestli to zvládneme - finančně i já zdravotně (další dítě mi už dr. nedoporučovali). Jenže já koukala na ty svoje tři, jak si spolu hrají a perou se a nadávají si a říkala si - Takovéhle mám v bříšku..mám ho zabít? Já vím, jsou to hormony a je fakt, že se jinak mluví, dokud k tomu nedojde. Já si taky říkala, že bych v žádném případě další dítě nechtěla. V žádném případě. Jenže ty hormony udělají s ženskou svoje...Příroda to dobře zařídila, potvora...To jsem řekla svému gynekologovi, když jsem mu sdělila svoje konečné rozhodnutí, že tedy do toho půjdeme. Musím říct, že bylo krásné, když mi řekl- Jste úžasná. Prostě jsem si říkala, že bych si to vyčítala do konce života. Je fakt, že to bylo s stále je dost těžké, státnicovala jsem v šestém měsíci, byla jsem na zhroucení, ale zvládla jsem to. Taky ty peníze - jasně, že když je víc dětí, nemůžeš jim dopřát tolik, jako když je jedno nebo dvě. Ale nelituju toho, že jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla. (manžel se k tomu postavil stejně jako tvůj, řekl, že moje rozhodnutí bude respektovat, protože já budu ta, která to nejvíc odnese, ať už to bude tak, nebo onak). Právě dneska Matyášek slaví první narozeniny. Po třech dcerách má můj manžel syna (já syna mám, z prvního manželství), je z něj totálně "podělaný". Když jsem na něj koukala v porodnici, chtělo se mi pořád brečet, že je tak krásný a úžasný a já vůbec přemýšlela, jestli ho chci. Já vím, to jsou hormony na pochodu a dobře se to mluví, když má člověk kde bydlet a ví, že bude mít dětem na boty a na jídlo...neříkám, že žijeme v přepychu, ale uznávám, že bych asi svoje rozhodnutí přehodnocovala, kdyby byla situace jiná. Ještě jednu věc - možná to teď přirovnám strašně blbě - ale dost často mám pocit, jakoby to malý věděl nebo cítil, že jsem se rozhodovala, jestli se má narodit nebo ne. Jakoby byl vděčný,že jsme se ho nevzdali. Je to sluníčko, pořád se směje, je to úžasné, krásné a hodné miminko. Někdy říkám z legrace, že je jak toulavé kotě. Prostě šťastný,že tady může být. Já vím, blbé přirovnání,ale po malém zbojníkovi, kterým je naše dcera, ani nechápu, jak se mi mohlo narodit takové super klidné a pozitivně naladěné děťátko. Přeju ti hodně sil při rozhodování. A na řeči okolí nedej, mně taky většina lidí v okolí říkala, že jsem blbá,že jsem nešla na potrat. Naučila jsem se pak říkat - Vy mi ho živit nebudete...většinou sklapli. Takže ať tak nebo tak, je to tvůj život a tvoje rozhodnutí. Držím ti palce!!!! Odpovědět  MartinaNov (dva rošťáci  Re: Moje zkušenost  (12.9.2008 11:49:56) máme chlapečka 2,5 roku, jsem v 7. měsíci, manžel je totálně zedřený (maká 16 hodin denně). Nedávno se mi svěřil, že už se těší, až nastoupím do práce a finančně trošku vypomůžu..... A předevčírem mi řekl, že by chtěl ještě jedno miminko, možná i dvě (pochází ze 4 dětí). Když se v noci tulil k tomu našemu kolouškovi a ruku měl na mém hýbajícím se bříšku.... Nebohatneme hmotnými statky.... Bohatneme našimi dětmi.... Odpovědět  Amálie P  Re: Moje zkušenost  (12.9.2008 19:01:11) Jsi skvělá to má doktor pravdu.Né všichni by to zvládli. My máme zatím jen syna, ale už plánujem další. Pisatelce článku držím palce a přeji jí, aby nikdy svého rozhodnutí nelitovala Odpovědět  LentilkaH  Re: Moje zkušenost  (12.9.2008 10:04:50) I já tímto prošla. Těšila jsem se, jak se vrátím do práce a najednou jsem byla znovu těhotná. 6 týdnů jsem to rozdýchávala a uvažovala o přerušení. U nás k tomu došlo i v době, kdy jsme s manželem prožívali docela velkou krizi. Manžel byl rád za mé rozhodnutí si dítě nechat. Díky mému těhotenství jsme se oba začali víc snažit urovnat naše vztahy. Teď už jsou dceři 4,5 měsíce a já vůbec nelituju. Dokonce s odstupem času ani nedokážu pochopit mé tehdejší pocity. Odpovědět

Gábina    •  A co adopce?  (12.9.2008 9:35:19) Uvažovala jsi, že dítě donosíš a pokud bys i na konci těhotenství měla pocit, že do vaší rodiny již nepatří, dala ho k adopci? Přijde mi to jako lepší varianta než dítěti vůbec nedat šanci na život. A hlavně myslím, že za těch 8 měsíců se to tak vytříbí, že už si ani nevzpomeneš, že jsi další dítě nechtěla. (je to spíš obecný názor, vím, že Ty jsi ukončení již zavrhla) Přeji hodně štěstí!!! Odpovědět  Hanka 75  také bych na ni pomýšlela  (12.9.2008 14:00:13) Metty, máš těžké rozhodování, ale já sama bych v tvé situaci také pomýšlela na adopci. Spíše než na interrupci. U mě budeš hrdinka, když to zvládneš, obdivuju ženy, které tohle zvolí spíše než-li potrat. Miminko i jeho budoucí rodiče uděláš šťastnými. Nejnáročnější je toto pro tebe, a proto ten můj obdiv. Všechno dobře zvaž a držím ti moc palce, ať tvé rozhodnutí je pro tebe a tvou rodinu dobré. A ještě jednu drobnost, já jsem ze třech dětí, kdy poslední také myslím nebylo plánované. Teď v dospělosti jsem za své dva sourozence moc vděčná, žádné kroužky, dovolené atd. by nevyvážili neexistenci jednoho sourozence. To je tedy pohled dospěláka-sourozence. Odpovědět  Helois+Hela03/06+Dia07/09  Re: A co adopce?  (12.9.2008 14:37:46) Teda mě by tohle řešení přišlo reálné maximálně tehdy, když by měla matka možnost se na pár posledních měsíců těhu odstěhovat někam daleko od bydliště a od svých dětí, protože si nedovedu představit jak by pak vysvětlovala svým dětem, že je těhotná a najednou není, ale mimčo taky není (úmrtí nenarozeného dítěte je jiná situace, to se dá dětem vysvětlit), respektive jak by vysvětlila dětem, že čekají miminko a možná si ho nechají a možná ne... No já nevím, dceři je teprve 2,5 ale ani před ní bych to neutajila... Další a mnohem HORŠÍ je reakce okolí, když navíc ženská bydlí na malé obci (tak jako my)... Těch blbých pohledů a otázek, těch pomluv... Donosit dítě a dát ho k adopci je jistě záslužný čin, ale nemyslím, že je psychika ženy je na to stavěná... Jsou situace a okolnosti, kdy je to jistě to nejlepší řešení, kdy to ta ženská v sobě zpracuje a dokáže s tím žít, ale nemyslím, že pro tuto konkrétní ženu a pro tuto konkrétní rodinu je to vhodné řešení... Osobně bych si dítko určitě nechala, idkyž finance budeme asi řešit celý život, ale kdo neřeší Odpovědět  Hanka 75  Re: A co adopce?  (14.9.2008 0:32:40) No s tím jak vysvětlit daní dítěte k adopci jeho sourozencům si myslím není zase tak nic těžkého. Obdobně jako když má do rodiny přijít jiný sourozenec cestou adopce, tj. vždy přiměřeně věku dítěte, nelhat, nevymýšlet si. A nechala bych si příp. poradit od odborníka, i když je pravda, že ani odborníci možná nemusí vždy poradit, protože tahle problematika určitě není častá. Navíc podle věku dítěte si myslím, že by takové rozhodnutí měli rodiče i s ostatními dětmi konzultovat. Tj. nerozhodnout zcela bez nich, jedná-li se o starší děti. Umím si představit "neštěstí" a nepochopení pro rozhodnutí rodičů 12-leté slečny, že maminka čekala miminko a to teď nemají. Ráda by si sama tohle i onohle pro miminko odpustila.. Není to jednoduché rozhodování ani životní situace, proto má můj obdiv maminka, která přes často naprosto nezaslouženě nepříznivé reakce okolí (které snáze akceptují a méně odsuzují interrupci, než donošení miminka a jeho svěření do péče jiné rodině - rodině, která chce dát dítěti to nejlepší a po dítě většinou roky touží). Je tu FOD, který myslím umožňuje i osobní setkání rodičů. Pro někoho to může být nežádoucí a stresující pro jiné osoby naopak přínosné. A miminko může putovat přímo k náhradním rodičům, bez jakýchkoli průtahů. Jak jsem četla z jiných reakcí, někdo s interrupcí u neplánovaného dítěte neváhá. Já bych to nedokázala, rozhodování by i pro mne bylo těžké. Vlastně nyní ve svém věku, vím, že bych volila dítě si ponechat a kdyby to opravd nebylo možné, tak právě náhradní rodinu. Potrat nikdy. Nicméně zpětně nevím, jak bych se rouzhodla např. v 17 letech, v době, kdy podobná informovanost a možnosti ani nebyly, já nedospělá, partner by to viděl jednoznačně, okolí třeba také... Přeji autorce, ať své těžké rozhodování zvládne spolu se svou rodinou a myslím, že ona to dokáže dobře. Odpovědět  10.5Libik12  Re: A co adopce?  (14.9.2008 0:48:08) Hanko, já myslím, že jsi teoretik myslící to dobře, ovšem fakt si nedovedu představit sociálně zdravou rodinu, kde se rodiče rozhodnou přenechat neplánované dítě k adopci a navíc to sdělí sourozencům přiměřeně jejich věku:) To, co píšeš, je naprosté odosobnění od emocí a vztahů. Moje mutter kdyby dala ségru k adopci, tak jak je obě nesnáším:), tak to bych nikdy nerozchodila. Autorka článku, jak správně píšeš, v této situaci nebude, nebo´t děcko přijme a bude za něj ráda. Odpovědět  Hanka 75  Re: A co adopce?  (14.9.2008 19:54:12) Když jsem to psala, vybavovala jsem si mimo jiné jeden televizní dokument o mamince, která dávala dítě k adopci, protože si už další miminko nemohli z existenčních důvodů dovolit. Náročnost situace pro všechyn zúčastněné v žádném případě nepodceňuji, právě proto je pro mne maminka, která podstoupí to těžké pro sebe v zájmu dítěte hodna obdivu. Píšeš že, kdyby mutter dala ségru k adopci, tak bys to nikdy nerozchodila. Jakou zprávu bys brala radši: to, že tvoje matka dala dítě k adopci nebo šla za stejných okolností na interrupci ? Fakt by mě to zajímalo. Já vím, jak reagovala dospělá, velice vyrovnaná dcera mojí kolegyně z práce, když se dozvěděla, že její maminka čekala ještě jedno (třetí dítě) a šla na interrupci. Nedělala jí scénu, "rozchodila to", ale řekla jí, mami, jak si to mohla udělat, já bych chtěla dalšího sourozence, přemýšlím, jaký by byl... I ty by ses mohla (teoreticky, není to nic osobního a na tvou matku) dozvědět se takovou zprávu. Nevím jak bys reagovala ty, když píšeš, že adopci bys nerozchodila.. Já si myslím, že oboje člověk rozchodí. A když si představím tu dceru mé kolegyně, tak si jsem jistá, že by mnohem více brala tu druhou situaci tedy adopci. Já v tomhle nechci nikdy nikoho soudit, jen si myslím, že dát dítě do adopce nemusí být tak bolestné, jak na první pohled vypadá, a vysvětlení sourozencům nepřekonatelnou překážkou. Že to všechno může jít i docela dobře. A že je to všechno lepší, než-li jít na potrat a dítěti nedat život. ta maminka v dokumentu, který zmiňuji na začátku vypadala vyrovnaně. Věděla proč toto rozhodnutí dělá, pro koho ho dělá a stímhle přístupem si to myslím jde zvládnout bez trvalých šrámů na duši. A protože donosit dítě a dát ho k adopci je prý psychicky náročnější než interrupce, maminky, které tuto cestu volí před interrupcí mají můj obdiv. A nerada bych, aby když to někdo zvládne dobře, vypadal jako bez citu ! Odpovědět  10.5Libik12  Re: A co adopce?  (15.9.2008 22:45:22) Já souhlasím s adopcí jako menším zlem než potrat, ale ve svém případě si nedovedu představit, že dávám dětem pusu na dobrou noc a při tom vím, že někde jde spát ještě jiné dítě, které je moje. V televizi dávají mnoho pěkných dílek, o lásce a hlavně ať to dobře dopadne. Odpovědět  Aja, 2 děti    •  Re: A co adopce?  (14.9.2008 14:01:54) No to snad nemyslíš vážně, že není problém vysvětlit dětem, že děťátko sice nosím, ale pak se jej vzdám a žádný sourozenec tedy nebude.... Já si myslím, že tohle problém je a velký, rozhodně větší než to vysvětlit ostatním v okolí. Odpovědět  Astrit  Re: A co adopce?  (12.9.2008 15:54:22) Vím, že dát k adopci nechtěné dítě je chvályhodný čin. Ale mám dvě děti a vím, že bych to nedokázala! Nesnesla bych to pomyšlení, že můj drobeček vyrůstá beze mně, na někoho jiného se směje a říká mu "maminko". To by mi utrhlo srdce, stejně jako potrat. To můj manžel nechápe, třetího (neplánovaného) těhotenství se bojí jako čert kříže a už teď mluví o potratu kdyby něco.. až je mi z něho úzko. Chlapi neví, jaké to je, cítit v sobě toho malého tvorečka, jak v tobě roste, hýbe se, poslouchá tlukot tvého srdce. Většina chlapů až na výjimky to bere pragmaticky - budeme potřebovat více peněz, větší bydlení, větší auto, zase se tři roky nehneme z domu atd. (na jedné straně se jim nedivím, je to stres, opatřit pro rodinu dost peněz). Nevím, co bych dělala, kdybych neplánovaně otěhotněla. Ale nejspíš bych se miminka nedokázala vzdát, ovšem nevím jak by se s tím srovnal manžel. Pro něho je potrat jen chirugický zákrok, pro mě vstupenka do blázince. Odpovědět  Petra Neomi    •  Re: A co adopce?  (13.9.2008 0:42:20) Ona to imho není ani tak záležitost pohlaví, kdybych neplánovaně otěhotněla, nebudu se rozpakovat. Vím, že další dítě nechci, vím, že objektivní komplikace by byly obrovské a rozhodně nevěřím tomu, že "když dá bůh kravičku, dá i travičku". Nedá, to by nebylo tolik exekucí. Imho je třeba opravdu realisticky zvážit, jestli se další dítě zvládnout dá, či ne. Nejde jen o to, jestli se odhodlá matka, ale jestli to zvládne celá rodina. Odpovědět  katka+katka    •  Re: A co adopce?  (13.9.2008 8:22:24) Přesně tak, hlavně to s tou kravičkou a travičkou. Odpovědět  Belatrix+A(10/09)+J(09/11)  Re: A co adopce?  (13.9.2008 8:35:38) Exekuce nemají s počtem dětí co dělat. Problém je, že si lidí pořizují věci, na které nemají. Nepotřebuješ barák za 5 mil, nové DVD soupravu, auto atd. Jsou to věci, bez kterých jde žít i se 3 - 4 dětmi. Ale lidi se neradi uskromňují. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: A co adopce?  (14.9.2008 17:32:01) Budu hnusná, ale 3-4 děti taky NEPOTŘEBUJEŠ. Nepotřebuješ žádný. Je to o tom, co CHCEŠ. Někdo chce ten barák a někdo ty děti... a nikdo nemá právo soudit, kdo je lepší, morálnější a ušlechtilejší. Odpovědět  Iveta    •  Zásadní rozdíl  (17.9.2008 1:45:17) je v tom, že baráku se jaksi nic nestane, když si ho nepořídíme, ale děti jsou živé a jsou na cestě i přes zodpovědné plánování. I když je rodina NEPOTŔEBUJE. Pravděpodobně ale oni tak trochu POTŘEBUJÍ žít a jsou jaksi rozpaky se na ně vykašlat, jedná se koneckonců o vlastní děti, náš otisk. Hmotným statkům neublížíme, když si je nepořídíme. Odpovědět  mata    •  Re: A co adopce?  (15.9.2008 14:07:01) tak to je suverénně nejblbější řešení, protože polovičatá řešení nevedou nikdy nikam Odpovědět

Lenka    •  Moje zkušenost  (12.9.2008 9:38:11) Hned jsem si vzpomněla, jak jsem si před dvěma lety nad ránem dělala těhotenský test a pak jsem s brekem budila manžela, že jsem těhotná. O interrupci jsme neuvažovali, ani jeden z nás by to nerozdýchal, nicméně těhotenství jsem taky přijímala dost těžko - Už jsme měli dvě děti a další jsme neplánovali, už jsem začala chodit do práce a byla jsem tam moc spokojená. První rok s malým byl fakt náročný, protože to bylo hrozně uřvané mimino. Ale dneska je skvělý - optimista, plný elánu... Už je z nich taková spokojená banda - jsou blízko u sebe (6,4,a 1 rok) a já rozhodně ničeho nelituju. Odpovědět

katka+katka    •  Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 9:38:55) ať se rozhodneš jakkoli, vždy něco ztratíš. Píšeš, že jsi v pátém týdnu, takže na rozhodování ještě čas máš. Co takhle nechat chlapi doma samotné přes víkend a někam odjet, kde si to můžeš v klidu rozmyslet. Přeci jen v práci na přemýšlení moc čas nemáš a doma s dětmi taky ne. ALE HLAVNĚ se musíš rozhodnout ty sama, nerozhoduj se podle toho, co ti kdo řekne, napíše do diskuze apod., protože to budeš ty, kdo porodí, bude se starat o dítě, bude několik let doma, ztratí práci, danou možnost vzdělání nebo kdo podstoupí interupci. Takže na ostatní nedej!!! Odpovědět  jana38  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 9:43:32) Katko, jasně. Ale kdyby nechtěla poradit, tak by sem ten článek nepsala, že. Jenom mi přijde zvláštní, dávat na jednu misku vah možnost ztráty práce (ona o ni ale nepřijde, jen bude znovu na mateřský. Nehledě k tomu, že může firma za měsíc po interrupci zkrachovat a práci ztratí stejně), ztrátu vzdělání (nikde není řečeno, že ty zkoušky udělá a určitě se dá dohodnout nějak posunutí terénní praxe) a na druhou misku ztrátu dítěte. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 9:46:17) spíš jsem to myslela tak, aby se prostě nenechala úplně ovlivnit názory ostatních, protože jde o její život, její tělo... Já na těch vahách zase nevidím nic špatného. Prostě něco by těhotenstvím získala, něco ztratila, kdyby to znamenalo mít oboje, nebylo o čem přemýšlet, o čem se rozhodovat. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 9:46:37) spíš jsem to myslela tak, aby se prostě nenechala úplně ovlivnit názory ostatních, protože jde o její život, její tělo... Já na těch vahách zase nevidím nic špatného. Prostě něco by těhotenstvím získala, něco ztratila, kdyby to znamenalo mít oboje, nebylo by o čem přemýšlet, o čem se rozhodovat. Odpovědět  jana38  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 9:51:27) No ono už v tuhle chvíli nejde jenom o její tělo, že Taky o tělo toho mimina Samozřejmě že se rozhodnout nakonec musí sama, ale asi to jsem psala, aby zjistila, jestli se někdy někdo nacházel v podobný situaci a jak se zachoval a jak to dopadlo. Si myslím. Tak není nic špatnýho, když jí tady lidi napíšou, ano nechala jsem si třetího neplánovance a jsem za to teď hrozně ráda. Třeba jí tu někdo napíše, nechala jsem si třetího neplánovance a je to horor, strašně toho lituju, škoda že jsme na tu interrupci nešla. Nebo jí někdo napíše Šla jsem na interrupci a nelituju toho, mám se báječně a práce je super. No a ona si to pak přebere a rozhodne se. Odpovědět  jana38  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 9:52:31) Oprava: ...asi to sem psala... Odpovědět  katka+katka    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 9:58:13) na tom určitě nic špatného není, jen jsem myslela, aby to nebylo takové to "převálcování názory". Koneckonců co vzládne bez problémů jeden, nemusí zvládnout druhý, každý jsme originál a neseme různé věci různě. Jinak já jsem byla v situaci, kdy jsem podle doktora (resp.oznamovala mi to sestra) byla těhotná. A chystala jsem se na jedné klinice podstoupit interupci, protože s manželem druhé dítě v žádném případě nechceme a na té klinice mi zjistili, že těhotná nejsem. Sestra mi pak vysvětlovala, že tam mají ještě další ženy se stejným příjmením jako já a prostě se stala chyba. No pochopení pro chybu jsme teda neměli ani nejmenší. Odpovědět  Lenka    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 11:28:03) Souhlasím s tím, že rozhodnout se musíš jenom ty sama, ale manželův názor a svoje pochybnosti bych určitě zvážila, zrovna jako bych úplně nepodceňovala stránku finanční, i když zde padla prachy nebo život, ale kdo byl na mateřské a není zrovna milionář, tak ví, že nedostatek peněz dokáže hodně otrávit život, i když já jsem si vždycky řekla, že nic pro mě není důležitější než to, že děti jsou zdravé, mám dvě, miluju je, ale do třetího bych nešla. Odpovědět  Jaana2  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 9:59:46) Majdo švagrová se švagrem měli dva už odrostlejší děti. Ona otěhotněla neplánovaně, manžel byl docela proti, aby si dítě nechala, přesto se kluk narodil a nakonec to dopadlo tak, že táta od rodiny odešel ( dva starší jsou dnes dospělí) k nejmladšímu nemá žádný vztah ani si ho nebere, tomu je teď 8. Našel si paní v jeho letech, která má už taky děti velké a tudíž společně žijí v klidu a bez starosí o malé dítě. Píšu to proto, že ne vždycky to dopadne dobře a jak jsem psala, zakladatelka by si měla uvědomit, že opravdu to v důsledku bude všechno na ni. Velkou výhodu vidím jen v tom, že má děti ještě malé a tudíž ta péče se bude překrývat, nebude to velký skok. Odpovědět  Markéta, syn 6 l.    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 11:02:04) No tak nedopadne dobře - pro toho nejmladšího to dobře dopadlo, ne? Odpovědět  MartinaNov (dva rošťáci  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 11:52:39) tatínek asi neodešel kvůli novému miminku, zřejmě by práskl do bot i tak. Už i kvůli dalšího dítěte, bych řekla, že je to pěkný grázl, když nechal svou exmanželku s JEHO 3 dětmi na krku samotnou.... I to poslední přece zplodil on, ne??? Odpovědět  Jaana2  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 13:14:55) ne, otec dětí je slušný člověk. Dvě děti velmi dobře vychoval, kluci už byli dost velcí kdy přišlo další těhotenství. Údajně neplánované, jestli to na něj jeho žena narafičila, to se neví. On vyloženě další dítě nechtěl, nadřel se docela dost a asi ta představa, že ho čeká další x let starostí ho nijak nefascinovala. Že byly drobné problémy v manželství beru v normě, ostatně kde nejsou. Ale kdyby to třetí dítě nebylo, s největší pravděpodobností by byli spolu dodnes. Odešel z baráku, nechal tam všechno a šel bydlet ke své mámě, která tou dobou už potřebovala pomoc. Partnerku si našel až po čase. K tomu nechtěnému dítěti opravdu nemá žádný vztah, přesto platí výživné. Ale jak sám říká, to je asi tak všechno, co pro něj mohu udělat. Už nemá sílu na to, aby ho učil lyžovat, hrát fotbal apod. Ono se bohužel láska k dítěti nařídit nedá. Odpovědět  zuni  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 13:50:05) slušný člověk? Pokud to dítě zplodil a pak protože "už nechce" tak opustí rodinu, to podle mýho teda není moc velká slušnost. a pokud on to nebere tak, jako že v jeho ženě je nový život (a ne jen kus nějaké hmoty, asi jejího vlastního těla) a žena třeba jo... Je to přece o rozhodnutí dvou manželů, ne jen jednoho. To mi opravdu zrovna třikrát slušné nepřipadá. Odpovědět  Hana    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (14.9.2008 8:37:46) Taktéž nevidím na tom člověku nic slušného, když žije manželským životem, musí se počítat s tím, že žena taky někdy otěhotní. A pokud ona nemá morálně na to, aby šla na potrat (br, já bych nešla), tak se s tím halt musí nějak vyrovnat. Pokud ne, je slaboch a hotovo - a děti vychovával možná ne špatně, ale jen tehdy, když se to hodilo jemu, ne když se to hodí dětem a to je špatně. Já bych na místě té ženy byla ráda, že jsem se ho zbavila. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (14.9.2008 8:47:03) No, nevím, jen žena má právo rozhodovat, zda dítě bude nebo nebude a muž má právo se s tím akorát tak vyrovnat? Podle mě to teda slaboch není, nechal manželce bydlení, na syna platí... Odpovědět  lila    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (15.9.2008 14:23:21) je to pěkný hajzlík, měl si ho nechat ufiknout nebo se chránit pepinem, když už vůbec nechtěl. ale užívat si asi ještě chtěl, co , když manželku do toho převedl Odpovědět  Radka + chl.9let+chl.5let+holč.2roky    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (18.4.2011 22:16:58) Jj, pod to se podepíšu...Byl to pěkný sobec, který myslel jen na sebe..Když chlap žije rodinným životem, tak musí počítat s tím, že se prostě taková věc může kdykoliv stát..Přírodě neporučíš!! A musí se pak umět k tomu postavit jako CHLAP a ne utéct od problému.. Jak si sám sebe pak může vážit a hlavně, jak to pak vysvětlí tomu dítěti, až se ho jednoho dne, třeba v dospělosti zeptá ?? V životě je spousta věcí které prostě musíš dělat, i když se Ti zrovna dvakrát nechce !!! Odpovědět  katka+katka    •  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 15:58:31) Jani, já to chápu a myslím, že to může být slušný člověk. Sami jsme na tom s manželem stejně. Jsme rádi, že máme Káťu, ale další už bysme nechtěli. Popravdě ten miminkovský věk byl docela "opruz". Samozřejmě byly tam krásné chvilky (první úsměv, první slůvko...), ale na rovinu už bych si to nechtěla zopakovat a prožívat to celé znova. Takže rozumím, pokud to byl pro někoho důvod k odchodu. Myslím, že rozhodnutí, zda dítě mít či nemít, by měli učinit dva (přeci jenom ho taky dva udělali. Když se prostě jeden rozhodne proti vůli toho druhého, tak se pak ani nemůže divit, že na to zůstane sám. Ale co oceňuju, že platí výživné (je to smutné, ale dost mužů neplatí) Odpovědět  MartinaNov (dva rošťáci  Re: Všem se nezavděčíš,  (12.9.2008 18:39:44) no nevím, myslím si, že musel nějaké signály zpozorovat, když jeho žena ještě toužila po dalším dítěti (narafičila, jak píšeš....). Anebo, pokud chtěl mít jistotu, tak všichni snad víme, jak se chlap má chránit.... Když se na to podívám z pohledu toho dítěte: jeho se nikdo neptal, jestli chce na svět, jestli mu nebude vadit, že se o něj tatínek nezajímá.... A kvůli tomu opustit i zbývající členy rodiny, tak koho vlastně trestal.... Samozřejmě do problému nevidím, jenom si myslím, že na světě je tolik zbytečných hrůz, že započítat do toho narození děťátka mi přijde dost divné. Odpovědět  lklasinka  Re: Všem se nezavděčíš,  (14.9.2008 8:18:28) nechceš ještě napsat že je to hrdina???????,, jestli se tak zachoval je to sobec a hůř Odpovědět

Martina+Berťas+?    •  těžké rozhodování  (12.9.2008 9:42:41) ale myslím, že pokud jsi rozhodnutá mimčo si nechat, tak by sis později vyčítala že jsi se nechala přesvědčit okolnostma. "když se chce, všechno jde" podle mně pořád platí. otázka je jak moc nechce manžel. my teď taky čekáme malé neplánovče, ale v opačné situaci, raubíř má 8 měsíců a stále (2 roky) čekáme až se nám dostaví bydlení a budeme moct vypadnout z garsonky. fakt bych se spolíhala na vlastní pocity, děti si zvyknou jako už asi zvyklé byly, s jedním mrňousem doma je člověk taky volnější a nabízí se více řešení. co se týká plavání - co změnit zdravotní pojišťovnu? ad práce - nelze třeba částečně pracovat z domu? vzdělávání bych nevzdávala dopředu, chce to zkusit co půjde, když ne tak ne, taky dělám druhý rok VŠ a zatím se to vždycky nějak udělalo. chápu že jsi se těšila do práce a že si budeš připadat trapně že zase odcházíš, ale jsou fakt důležitější věci než práce. třeba vlastní svědomí. p.s. na interrupci jsem byla v 18ti, dá se to přežít, ale dnes už vím jaký to je držet v náručí právě narozenýho mrňouska, bylo by to mnohem mnohem těžší. p.p.s. doporučuju shlídnout český film Tajnosti, třeba pomůže:) přeju hodně síly ať se s manželem rozhodnete jakkoliv Odpovědět

Magda & 2    •  Asi blbej dotaz...  (12.9.2008 9:48:15) Zajimala by me jedna vec. Z meho okoli mam vypozorovano, ze pokud jsou v rodine 2 deti stejneho pohlavi, tak v pripade tretiho (byt i neplanovaneho) tehotenstvi se (neverejne a treba i v skrytu duse) pocita s tim, ze by treti dite mohlo byt opacneho pohlavi nez prvni dve. Takze dalsi motivace k "ponechani si ditete" by mohla byt i v tom smyslu: "treba uz budeme mit toho kluka/holku!". Je jasny, ze to neni jediny a asi ne ten nejzavaznejsi duvod, ale zajimalo by me, jak velkou roli to v rozhodovani hraje....Jinak drzim zakladatelce pesti, at se rozhodne spravne. Moje mama byla taky na potratu, kdyz jsme s brachou byli v puberte, a musim rict, ze jsem tu zpravu vzala tezce, brala jsem to jako podraz, nelehkovaznost a selhani svych rodicu. Ted, kdyz mam vlastni deti, jsem k tomuhle tematu mnohem schovivavejsi, i kdyz si zatim dovedu predstavit, ze bych (i neplanovane) treti dite jeste zvladla....M. Odpovědět  Jaana2  Re: Asi blbej dotaz...  (12.9.2008 10:04:07) viz příspěvěk výš. Švagrová si taky myslela na holčičku a má třetího kluka. Bohužel rodina se jí rozpadla a na toho třetího, neplánovanýho zbyla sama a navíc kluk je docela problémovej ( nikdo neví po kom, prostě se někdy zadaří) Odpovědět  Baba Jaga  Re: Asi blbej dotaz...  (12.9.2008 16:21:50) Ja znam zase rodinu, ktera se rozpadla proto, ze cekali treti dite a jeji manzel nechtel... v podstate ji dotlacil k potratu a ona mu to nikdy neodpustila. Odpovědět  Janijaja  Re: Asi blbej dotaz...  (13.9.2008 22:56:02) Hum anebo je problémovej proto, že sám je/byl "problém". Myslím, že musí být dost hustý žít s tím, že táta odešel od mámy, protože mě nechtěl. Připadá mi to jako případ přímo ušitý na rodinné konstelace.. Odpovědět  Insula  Re: Asi blbej dotaz...  (12.9.2008 10:08:41) Magdo, mám dvě děti a v březnu bych se měla vrátit do práce. Kdybych teď otěhotněla (nebo později až budu v práci), tak se v tom budu plácat úplně stejně jako autorka článku a máme obě pohlaví. U mě je navíc problém i v tom, že ani jedno těhotenství neproběhlo úplně v pořádku (vysoký tlak, druhé totéž plus těhu cukrovka) a navíc oba porody byly císařským řezem. Navíc byla při druhém porodu velmi ztenčená děloha v místě první jizvy. Takže pro mě by prostě bylo třetí dítě opravdu riziko. Přesto nemůžu říct, že bych prostě šla na potrat. Opravdu bych se těžce rozhodovala a spíš se přikláním k tomu, že bych si dítě nechala. A to vím, že manžel už další dítě zkrátka nechce. A já bych prostě nevěděla, co mám dělat. Odpovědět  Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06  Re: Asi blbej dotaz...  (12.9.2008 10:41:44) Insulo, přesně vím, co myslíš, taky bych o tom asi hódně přemýšlela ... ale musím se přiznat (a to nechci být za cynika), že z dnešního pohledu a neovlivněna hormony si myslím, že třetí dítě je pro mě jízdenka do blázince, a že nešťastní bychom byli všichni. Jsem totálně vyhořelá ... já už potřebuju prostě něco dělat ... takže neříkám, že nikdy, ale teď by se to fakt nehodilo. Jenže, já vím, život se neptá, hodí se/nehodí se ... Myslím, ovšem, že autorka článku rozhodnutá je ... přeju jí, aby miminko bylo zdravé a k tomu i doma zůstala pohoda. Odpovědět  Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05)  Re: Asi blbej dotaz...  (12.9.2008 10:52:38) Zdravotně jsem na tom jako Insula. Myslela jsem si, že mě Mates vyléčil ze všech miminek (nespavec a loupežník Kolem 2,5 let se sklidnil, začali s Kačkou hrát a najednou zjišťuju, že by další přítustek nebyl zas až tak špatný. Takže já neřeším 3. dítě z ekonomického hlediska (máme kde bydlet a manžel práci jistou a já tak polojistou), ale ze zdravotního hlediska. Autorce článku přeji, aby se rozhodla co nejlépe v souladu se svým přesvědčením a nikdy nemusela rozhodnutí litovat Odpovědět  Insula  Re: Asi blbej dotaz...  (12.9.2008 11:28:49) Jano, přesně tak. Taky se cítím už úplně vycucaná a na blázinec. Takže fakt nevím, jak bych se nakonec rozhodla. Ale potrat si taky neumím představit. Doufám, že mě tohle rozhodování nečeká. Odpovědět  Gréta  Sterilizace...  (12.9.2008 10:56:19) Ahoj Insulo, mám tři děti císařem, vím že se na mě už při třetím doktoři dívali jako na riskéra a další dítě z téhož důvodu jako Ty mít už nemůžu. Takže jsem si nechala udělat sterilizaci - obrečela jsem to, je to divnej pocit - ale aspoň do sebe nemusím cpát hormony a nemusím se takto šíleně rozhodovat - jestli děloha vydrží nebo ne. Odpovědět  Insula  Re: Sterilizace...  (12.9.2008 11:33:33) Gréto, kdybych věděla, že po dvou císařích mám na sterilizaci nárok, tak bych do toho šla. Ale nikdo z doktorů o tom neřekl ani slovo. Odpovědět  Gréta  Re: Sterilizace...  (12.9.2008 13:52:21) Nevím, jak je to s tím nárokem. Kamarádce to udělali po dvou císařích. Taky je tam nějaká možnost z důvodu věku, ne? Odpovědět  Gréta  Re: Sterilizace...  (12.9.2008 13:52:45) Nevím, jak je to s tím nárokem. Kamarádce to udělali po dvou císařích. Taky je tam nějaká možnost z důvodu věku, ne? Odpovědět  Insula  Re: Sterilizace...  (12.9.2008 14:11:53) No, dřív platilo něco jako, že když jsi starší 35 a máš 3 děti, tak si o to můžeš požádat. Nebo 4 děti a mladší 35 let, opakované císařské řezy nebo když by další těhotenství ohrozilo tvůj život či zdraví. Vím, že si o to můžu požádat i teď, ale nechce se mi na další operaci. Kdybych o tom věděla před druhým císařem (ten byl plánovaný), tak by mi to udělali při tom. Odpovědět  Magda Pugnerová    •  Re: Sterilizace...  (13.9.2008 17:03:24) Prvního kluka jsem rodila císařem. Před druhým porodem po mně chtěli v nemocnici podepsat, že souhlasím v případě císařského řezu ze sterilizací. Nevěděla jsem ani doktoři, zda se druhé narodí císařem nebo přirozeně. Souhlas ke sterilizaci jsem nedala. Nevěděla jsem, jak se rozhodnout. Také pro mne bylo nepříjemné udělat takové rozhodnutí. Druhý syn se narodil normálně. Tehdy jsem si říkala, když porodím přirozeně, že budu chtít ještě 3 dítě. všichni říkali, že jsem blázen - 3 děti. Také si to myslím. Teď mám těsně před porodem a jsem šťastná a moc se s klukama (8,4 roky) a s manželem na mimčo těšíme. V prosinci 2008 mi končila mateřská, hledala jsem práci. Měla jsem několik pěkných nabídek a když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak mi ani jedna pracovní nabídka nakonec nestála za to mimča se vzdat, i když jsem o všem také hodně přemýšlela. Práce neuteče... Odpovědět  Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05)  Re: Sterilizace...  (16.9.2008 13:21:41) Mě to jeden doktor vnucoval, že by se to "spláchlo" s druhým císařem. Když jsem odmítla, tak byl na mě hnusnej (na mě to nezapůsobilo, ale manžel měl z toho trošku šok), líčil mi katastrofické scénáře a celé to ukončil, že nezná žádnou ženu, která by měla 3 císaře. Já mu odpověděla, že znám svoji matku. V průběhu našeho hovoru přišel do vyšetřovny další lékař (znala jsem ho z předchozího pobytu v porodnici) a za zády svého nadřízeného mi ukázal zdvižený palec. Jinak prý není problém domluvit si sterilizaci po ukončení šestinedělí... Odpovědět  Limetka*  Závidím......  (15.9.2008 15:28:04) Ahoj všichni, já jsem pro mimi si nechat. Nic na světě se nevyrovná tomu, porodit a vychovávat děťátko. Já mám jednu 3letou holčičku a dala bych všechno za to, abych mohla mít ještě aspoň jedno mimi. Manžel je, bohužel, proti. Jak já bych si přála, aby nám selhala antikoncepce..... Kdyby to bylo na mně, už by "selhala" dávno, ale je to na manželovi a je v tom tak striktní, že nějaká nehoda nehrozí. Snažila jsem se mu vysvětlit, že je to pro mě to nejdůležitější, ale má jen jeden argument - je na to už starý /43/. Původně jsme plánovali jen jedno dítě, ale se mnou si mateřské pudy dělají, co chtějí :-( Odpovědět  Dádulka  Re: Závidím......  (15.9.2008 16:01:33) Ahoj.já jsem na tom podobně akorát,že si šíleně přeju 3 mimi,ale manželovi už 2 stačí,nepoužíváme žádnou ochranu,tak je to na něm a já doufám,že k nám ještě jedno mimi přijde. A ještě něco v 17 jsem byla na mini UPT a vyčítám si to do dnes i když se snažím brát to racionálně,ale nemůžu na toto mimi zapomenout a i když jsem ho nepřijala je vlastně stále se mnou a já na něj nemůžu zapomenout.A proto jestli můžu něco k tomu říct: nechte si je,protože až se miminka narodí,tak si situaci přizpůsobíte,ale pokud půjdete na přerušení a za 9 měsíců uvidíte,že byste vše zvládali,tak čas už zpátky nevrátíte a zbydou vám jen vzpomínky. Odpovědět  DENISA    •  Re: Závidím......  (16.9.2008 18:59:54) Marketo dopredu se omlouvam, ale tvuj manzel je blb. Jeho argument je fakt smesny, proc ti radeji narovinu neprizna ze je pohodlny sobecek a dve deti uz by mu moc nabourali soukromi. Ve 43 letech mnoho otcu v zemich na zapad od nas, teprve pomysli na prvni. Je to jednak kulturou, jednak tezce a dlouho buduji pozici v praci, buduji hnizdo a financne se vice zabezpecuji, protoze tam jim nikdo neda zadne soc. davky. Mit prvni, natoz druhe dite v 45 je naprosto NORMALNI a argument, ze to dite nestaci vychovat je samozrejme na miste u lidi co huli, chlastaji a uz v tech 43 vypadaji na 70. Jednak je mi lito tebe, protoze tim jak se zda dost trpis a asi cely zivot budes a hlavne te male, protoze bude jedinacek, byt by ji urcite ve dvou bylo veseleji. Odpovědět

Helena    •  Rozhodla si sa dobre  (12.9.2008 9:53:56) Rozhodla si sa dobre, určite to zvládnete, podľa toho, čo píšeš, neriešite, že by ste nemali kde bývať alebo čo jesť... A tie krúžky tiež, určite si dokážeš všetko zorganizovať tak, aby ste to zvládli, mimino je prispôsobivé, hlavne, keď je s tebou. A čo sa týke práce - predsa nepripravíš mimčo o život kvôli tomu, aby si šéf nemyslel, že si podrazák... Odpovědět  Ledule  Myslím, že ses už rozhodla  (12.9.2008 10:01:10) Aspoň tak na mě působí ta věta, že ho nedáš. Já bych ho taky nedala. Přeju ti, ať to ustojíš a nedáš se zviklat okolím. Odpovědět

Adéla+ syn     •  Znám i když ...  (12.9.2008 10:01:31) Ahoj.Přečetla jsem si všechny příspěvky a s většinou souhlasím.V životě jsou chvíle,kdy se musíš rozhodnout jen jestli ANO nebo NE.Žádná jiná možnost není.V tvém případě ať uděláš cokoliv,vždycky budeš trošku litovat,žes nevybrala tu druhou možnost. Moje zkušenost: pracovala jsem doma (díky zaměstnavateli,který mi to umožnil) od 6ti měsíců našeho syna (neodsuzujte mě,prostě bez 2. výplaty bychom to nezvládli) a bylo to strašné.Vůbec jsem si MD neužila a dodnes na to nerada vzpomínám.Když šel kluk ve 3 letech do MŠ a já do práce,cítila jsem se jak v sanatoriu.Ten klid na práci a pak doma na rodinu se nedá popsat.V té době jsem si řekla,že kdybych otěhotněla,šla bych 100% na potrat.Vydíš a netrvalo to tak dlouho a názor mám úplně jiný.Přeci jen bych ještě jedno mimčo chtěla. Možná zkus navrhnout manželovi,ať zůstane na MD on.Uvidíš jestli se vyděsí,nebo na to přistoupí.Rozhodování bude zas o něco lehčí.Držím ti palce.Ahoj. Odpovědět  luca    •  Re: Znám i když ...  (13.9.2008 0:08:31) Ano ano, pěkný příspěvek, taky mě to napadlo. Já bych třetí už nezvládla, jedině že by manža zůstal na mateřské. Možná hraje i roli jak kdo snáší těhotenství. Mě osobně děsí představa dalšího prozvraceného půl roku, s nutností se starat o 2 děti. Odpovědět

Květa    •  blahopřání  (12.9.2008 10:12:26) Dobrý den, já nepíšu kvůli tomu, abych poradila, protože mám zatím jen jednu dcerku. Ale spíše bych chtěla autorce od srdce blahopřát. Vždyť dnes už to není zdaleka taková samozřejmost přirozeně otěhotnět (tady sice neplánovaně), zkrátka si myslím, že máte veliké štěstí! Živit početnou rodinu jistě není jednoduché, ale ze zkušenosti ve svém okolí často vidím, že jisté uskromnění posílí charakter všem v rodině. Má příbuzná podstoupila kdysi přerušení třetího těhotenství, ačkoliv by dítě rozhodně hladové a neoblečené atp.nechodilo, dnes by jistě rozmýšlela více. Rodině to ke šťastnějšímu životu rozhodně nepomohlo. Pokud by se mělo narodit zdravé dítě, nevidím žádnou překážku, která by tomu měla bránit. Hodně štěstí! Odpovědět

Květa    •  blahopřání  (12.9.2008 10:12:26) Dobrý den, já nepíšu kvůli tomu, abych poradila, protože mám zatím jen jednu dcerku. Ale spíše bych chtěla autorce od srdce blahopřát. Vždyť dnes už to není zdaleka taková samozřejmost přirozeně otěhotnět (tady sice neplánovaně), zkrátka si myslím, že máte veliké štěstí! Živit početnou rodinu jistě není jednoduché, ale ze zkušenosti ve svém okolí často vidím, že jisté uskromnění posílí charakter všem v rodině. Má příbuzná podstoupila kdysi přerušení třetího těhotenství, ačkoliv by dítě rozhodně hladové a neoblečené atp.nechodilo, dnes by jistě rozmýšlela více. Rodině to ke šťastnějšímu životu rozhodně nepomohlo. Pokud by se mělo narodit zdravé dítě, nevidím žádnou překážku, která by tomu měla bránit. Hodně štěstí! Odpovědět

SendyWendy  Děláš dobře  (12.9.2008 10:15:02) Klukům určitě neublížíš tím, že nebudou mít na všechny kroužky. Tím se existence bráchy/ségry nedá vyvážit. Odpovědět

Sisi+3  Řešila jsem to samé  (12.9.2008 10:16:07) Naprosto Tě chápu, před pár měsíci jsem řešila to samé. Mám devítiletého syna, po jeho porodu jsme museli dlouho čekat na druhé - měla jsem vadu srdce, kterou mi později operovali. Když mu bylo sedm, narodila se nám vymodlená holčička. Vloni v září přišel manžel o zaměstnání a dlouho nemohl sehnat nové. Na krku rozestavěný dům, hypotéka a splátky, kam se podíváš. Malé byly téměř dva, šla jsem do práce a dohodla se na nástupu po druhých narozeninách, finančně už jsme na tom byli opravdu bídně. Manžel by zůstal doma a snažil se dál hledat, v případě, že by našel, bychom řešili asi jesle nebo hlídání. Týden před Eliščinými druhými narozeninami jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem strašně nešťastná, manžel měl šílenou radost. Otěhotněla jsem přes antikoncepci, ale v době angíny, s ATB, zvracením atd. Naše chyba, ale je fakt, že nás to ani ve snu nenapadlo... Já byla navíc naštvaná na manžela, jak se může radovat v takové situaci. Zjistila jsem to až v 7. týdnu, všechny potíže jsem stále připisovala prodělané angíně a únavě. Vnitřně jsem ale věděla, že si ho chci nechat... V práci jsem to okamžitě ohlásila, ale myslím, že mě stejně už po třetím nebudou chtít. Navíc se moje práci se třemi dětmi asi opravdu neslučuje, asi bych ji naplno nezvládala ani se dvěma, tak to budu řešit tak jako tak. Manželovi je 44 let, mně je 37... O tři děti jsme přišli, to v mém rozhodování asi sehrálo taky velkou roli. Mám pocit, že za každé ztracené dětátko jedno přišlo (tedy poslední teprve přijde) a že to tak mělo být. Natálka se má narodit za tři až čtyři týdny a všichni se na ni strašně těšíme. Jen já mám trochu výčitky, že jsem se ty první týdny nedokázala radovat jako u těch předchozích. U nás je šťastný konec - manžel našel od června novou práci (i když do té doby jsem měla pocit, že se asi půjdeme pást), zatím asi nejlepší, co kdy měl, dluhy pomalu splácíme a věříme, že nejhorší máme za sebou. Já jsem si založila živnost (už když bylo Elišce 8 měsíců a bohužel jsem do toho tenkrát vložila peníze netušíc, jak brzo a jak nutně je budeme potřebovat) a v posledních měsících se mi začalo nečekaně dařit - až se obávám, jak to teď budu stíhat , takže do budoucna plánuju, že zůstanu na volné noze a budu časově flexibilní pro děti. Držím moc palce, ať se rozhodneš jakkoli, asi budeš mít výčitky, ale je to jen vaše rozhodnutí. Odpovědět  Natanela  Je úžasné, když vybereme dětem život.  (12.9.2008 10:58:24) Sisi, je to moc krásný příběh. Přeji Ti hodně radosti z tvých dětiček i všem ostatním, které vybraly svým dětem život Nikdy jsem tuto situaci neřešila, ale jedno vím jistě, nikdy bych své dítě nedala. Vím, že okolnosti někdy vypadají hrozivě, ale jsou to jenom oklnosti a ty se stále mění. Co dnes vypadá jako nemožné, zítra může být úplně jinak. Život dítěti už nikdo nikdy nevrátí. Bůh Vám všem žehnej i těm nenarozeným dětičkám. Odpovědět

Honza Bl. (3holky+1kluk)  Sofiina volba...  (12.9.2008 10:31:54) Ja myslim, ze Ty uz si se rozhodla, ze si dite nechas, takze se nebudu pokouset davat nejake rady. Za prve jsem chlap, takze by to asi stejne znelo nekompetente a za druhe bych stejne nevedel co poradit. Kazdopadne u nas je to tak, ze cekame treti dite a teprve to treti je planovane. Zamerne nepisu chtene, protoze chteli jsme i nase holky, ale proste prisly neocekavane. To treti jsme dlouho rozmysleli a pak jsme si rekli "jo"... A neni to kvuli tomu, ze bychom chteli kluka. Na to se nas vsichni stale ptaji, ale mi uz ta otazka sama o sobe prijde trapna. Copak se dite vybira??? No, jsme za podiviny i z toho duvodu, ze jsme si nenechali rict pohlavi dopredu. My jsme "nenarocni" . "Staci", kdyz ten clovicek bude zdravi. V podstate jsem chtel napsat, ze petka je docela hezke cislo... Odpovědět  Honza Bl. (3holky+1kluk)  Re: Sofiina volba...  (12.9.2008 10:37:38) Az jsem to odeslal, tak jsem si vsiml tech chyb "nekompetentne" atd. Takze pardon. Ale o to tady doufam nejde. Snad i analfabet ma pravo se vyjadrovat na verejnosti... Dekuji za shovivavost. Odpovědět  Honza Bl. (3holky+1kluk)  Re: Sofiina volba...  (12.9.2008 10:50:10) No, lepsi bude, kdyz ten clovicek bude zdrav"y". Kdyby byl zdrav"i", to uz by nas bylo alespon sest a to uz zase tak hezke cislo neni... (slibuji, ze priste si to po sobe prectu jeste drive, nez to odeslu) Odpovědět  Insula  Re: Sofiina volba...  (12.9.2008 11:35:59) Honzo, spolužačka mého bratra (40 let) čeká sedmé dítě a já si říkám, že sedmička je přece šťastné číslo, no ne???? Odpovědět  Insula  Re: Sofiina volba...  (12.9.2008 11:36:56) Jo a není to o víře, je ateistka. Jen sama říká, že jí stačí vyklepat trenýrky a je v tom. Odpovědět  zuni  Re: Sofiina volba...  (12.9.2008 13:54:11) to je úžasný! Sedmé dítě! Odpovědět  Róza    •  Re: Sofiina volba...  (12.9.2008 11:00:53) Asi něco jako když nás všichni chválí, že se nám po holčičce povedl chlapeček. Jako by se o to snad dalo nějk zasloužit . Odpovědět  Lusika, Lucinka+20tt    •  Re: Sofiina volba...  (13.9.2008 14:46:06) Ahoj, mě taky přijde úlet řeči, tak snad vyjde ten kluk.. apod. Znám chlapa, co má 4 dcery. Ty poslední dvě vznikly pouze za účelem chlapečka. Děsivé. Lusika Odpovědět  Honza Bl. (3holky+1kluk)  Re: Sofiina volba...  (16.9.2008 9:33:00) My to opravdu neresime. Rozhodli jsme se pro treti dite, ale pohlavi neni podstatne. To spise nase holky... Jedna by chtela segru, druha brachu... Jinak jsem znal taky jednu rodinu, kde tatinek chtel porad syna. Mel uz tehdy 4 holky, ale ten syn mu stale vrtal hlavou. Tak se jim pak jeste narodila dvojcata... Holky... A ten pribeh je pravdivy. Ty holky se mnou chodily do tridy. ;-) Odpovědět

.Žaba  nie je to jednoduché  (12.9.2008 10:46:38) Metty, nemáš to jednoduché. Ako písala tuším Katka, všetkým sa nezavďačíš, neexistuje jednoznačne "dobré" či jednoznačne "zlé" rozhodnutie. Myslím, že v diskusii zistíš, že mať tri deti nie je tak ojedinelý jav, a to je veľmi povzbudivé. Je mi ľúto, že ste s tým nepočítali a že to pre vás predstavuje takú finančnú záťaž. Ale pokiaľ by bol problém len toto, verím, že sa to vyriešiť dá. Možno prácou na čiastočný úvazok čo najskor po porode - samozrejme, ak vám to zamestnávateľ povolí. U nás to možné nie je, ale skúšam sa zase trochu osamostatniť. Momentálne čakáme tretie dieťa (po dvoch chlapcoch to má byť dievčatko), a ja som sa "dala" na účtovníctvo. Ako totálny neznalec som si hneď na začiatku tehotenstva zaplatila kurz účtovníctva, a teraz sa do toho pomaličky dostávam, aj keď zisk z toho ešte nie je, doležité sú skúsenosti, a ja som odhodlaná sa k nim prepracovať A verím, že časom budem zvládať domácnosť, deti a ešte k tomu trochu práce z domu na prilepšenie rozpočtu Držím palce, aby ste to zvládli k čo najvačšej spokojnosti Odpovědět

Jana, snažilka, 7letý syn    •  Prachy nebo život!  (12.9.2008 11:07:39) Peníze nebo život? To je to nejtěžší rozhodnutí v životě. Teta má 3 děti. 3. dítě je pěkná mr..a. (Důsledek nechtění?) Je to sice moje sestřenice, ale je jiná, než ty děti před ní. Pak teta otěhotněla počtvrté. Toho už dala pryč. Dodnes brečí, když si na to vzpomene a miluje každou těhulku, kterou zná. Myslím, že pokud se rozhodneš si miminko nechat, měla bys ho chtít tak, jako by bylo plánované. Pokud se rozhodneš pro potrat, chtělo by to prostě "zapomenout". Já nejsem člověk, který lituje toho, co udělal. Beru to jako poučení. Sama, když jsem čekala Tomáška, neměla jsem nic. Jen mamku a tetu a pocit, že budu mít někoho, koho budu milovat navždy a kdo bude milovat mě. Ať se rozhodneš jakkoliv, nelituj se, nelituj své rozhodnutí a nelituj proto okolí (děti, manžela). Postavit se za své rozhodnutí a být přesvědčená o jeho správnosti je jediné možné řešení. A je jedno, jaké bude! Ať se rozhodneš jakkoliv, držím pěsti. Buď pro šťastný život mezi dětmi nebo šťastný život v kariéře. (Já se vrátila do práce po 3letech. Pomohla mi mamka s hlídáním.) Odpovědět

Jana, snažilka, 7letý syn    •  Prachy nebo život!  (12.9.2008 11:07:39) Peníze nebo život? To je to nejtěžší rozhodnutí v životě. Teta má 3 děti. 3. dítě je pěkná mr..a. (Důsledek nechtění?) Je to sice moje sestřenice, ale je jiná, než ty děti před ní. Pak teta otěhotněla počtvrté. Toho už dala pryč. Dodnes brečí, když si na to vzpomene a miluje každou těhulku, kterou zná. Myslím, že pokud se rozhodneš si miminko nechat, měla bys ho chtít tak, jako by bylo plánované. Pokud se rozhodneš pro potrat, chtělo by to prostě "zapomenout". Já nejsem člověk, který lituje toho, co udělal. Beru to jako poučení. Sama, když jsem čekala Tomáška, neměla jsem nic. Jen mamku a tetu a pocit, že budu mít někoho, koho budu milovat navždy a kdo bude milovat mě. Ať se rozhodneš jakkoliv, nelituj se, nelituj své rozhodnutí a nelituj proto okolí (děti, manžela). Postavit se za své rozhodnutí a být přesvědčená o jeho správnosti je jediné možné řešení. A je jedno, jaké bude! Ať se rozhodneš jakkoliv, držím pěsti. Buď pro šťastný život mezi dětmi nebo šťastný život v kariéře. (Já se vrátila do práce po 3letech. Pomohla mi mamka s hlídáním.) Odpovědět

Jana, snažilka, 7letý syn    •  Prachy nebo život!  (12.9.2008 11:08:08) Peníze nebo život? To je to nejtěžší rozhodnutí v životě. Teta má 3 děti. 3. dítě je pěkná mr..a. (Důsledek nechtění?) Je to sice moje sestřenice, ale je jiná, než ty děti před ní. Pak teta otěhotněla počtvrté. Toho už dala pryč. Dodnes brečí, když si na to vzpomene a miluje každou těhulku, kterou zná. Myslím, že pokud se rozhodneš si miminko nechat, měla bys ho chtít tak, jako by bylo plánované. Pokud se rozhodneš pro potrat, chtělo by to prostě "zapomenout". Já nejsem člověk, který lituje toho, co udělal. Beru to jako poučení. Sama, když jsem čekala Tomáška, neměla jsem nic. Jen mamku a tetu a pocit, že budu mít někoho, koho budu milovat navždy a kdo bude milovat mě. Ať se rozhodneš jakkoliv, nelituj se, nelituj své rozhodnutí a nelituj proto okolí (děti, manžela). Postavit se za své rozhodnutí a být přesvědčená o jeho správnosti je jediné možné řešení. A je jedno, jaké bude! Ať se rozhodneš jakkoliv, držím pěsti. Buď pro šťastný život mezi dětmi nebo šťastný život v kariéře. (Já se vrátila do práce po 3letech. Pomohla mi mamka s hlídáním.) Odpovědět

zuni  Můžu jen a jen svůj názor?  (12.9.2008 11:20:32) Nech si ho. Ať je vás pět. V práci to zvládnou, pochopí že opravdu antikoncepce selhala. A kdyby ne? Jejich problém. Chápu že i ty osobně jsi z věčného starání se o děti psychicky na dně... ale přesto.... Já na dítě už dva roky čekám.... Takže proto tento názor... A měla bych ho i bez čekání. Bude to váš poklad. Odpovědět  Zuza a tři holky    •  Re: Můžu jen a jen svůj názor?  (12.9.2008 11:44:13) Právě jsem dokojila náš neplánovaný poklad. Pořád jsem hledala nějaká proti, když jsme se rozhodovali, jestli mít třetí dítě a když jsem otěhotněla náhodou, byla najednou samá pro.Kdyby se to stalo znovu, budu mít klidně čtyři (a klidně čtyři holky), protože děti jsou úžasné a život je velký dar. Odpovědět  Windiska    •  Re: Můžu jen a jen svůj názor?  (14.9.2008 20:26:06) co jsem si tak přečetla všichni nesouhlasí s potratem, ale já mám jiny názor.Před lety jsem čekala druhé dítě s manželem se kterym byli jen potíže.Prvnímu synovi bylo jen dva roky a tehdejší manžel klečel na kolenou abych si mimi nechala. Když vidím jak dnes žije(jsme 13 let rozvedení),opravdu si říkám,že jsem udelala dobře. Odpovědět

Hana    •  Bude vás pět?  (12.9.2008 11:25:56) Ahoj Metty, mám 2 kluky, 15 a 3 a občas mě napadlo, co bych dělala já, kdybych se dostala do tvé situace.Stát se může cokoli. A ač rozum říká "nekomplikuj si život dalším dítětem", hluboko v sobě cítím, že bych ho nikdy nedala a raději bojovala. Nebyla bych schopná se s tím do konce života vyrovnat. Ovšem dobře se to radí... Držím ti palce, ať vše vyjde, jak nejlépe to půjde.... Odpovědět

vega5  je to těžké  (12.9.2008 11:57:57) Ahoj. Před lety jsem bojovala s rozhodnutím co dál. Jestli potrat, nebo ne. Chodila jsem 5 let s klukem, ale po rychlém rozchodu jsem otěhotněla s jiným. Byla jsem svobodná matka, doma jsem měla peklo. Bývalý byl smutný a já taky. Byla jsem na gyn., ale nedokázala jsem "to" Život nebyl vždycky peříčko, a není ani teď. Beru to tak, že by život přinesl i jiný kříž, když by nebyl tenhle. Jsou lidi na tom hůř. Jsou nešťastní, že mají nemocné děti. Mít dítě, a žít skromě, je to nejmenší. Jsem za sebe ráda, že dcerka žije, ale život mám pěkně naruby. Ale vím, že kdyby se to stalo, neunesla bych to. Odpovědět

Katka a tři lumpíci    •  Malá je naše sluníčko  (12.9.2008 12:14:16) Ahojky, prožila jsem si stejnou situaci. Loni v lednu jsem se po třech letech mateřské s druhým dítětem vrátila do práce. Byla jsem šťastná a v práci jsme začali připravovat akreditaci. V dubnu jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem zoufalá, vůbec jsem si nedovedla představit další dítě, hodně jsem plakala, jednou jsem byla pro a jindy proti. Bydleli jsme v malém bytě, já byla na vše sama, protože manžel je od rána do večera v práci. Manžel dítě moc chtěl, pár měsíců před tím mu zemřel otec a maminku už taky nemá. Mimi jsme si nechali, můj šéf to přijal s úsměvem a ptal se zda-li je to konečný počet ). Dnes máme nádherné 9-ti měsíční sluníčko. Moc se divím, že je hodná a pořád usměvavá, protože jsem první týdny moc plakala a ke konci těhotenství mi zemřela maminka. Jsem moc, moc ráda, že jí máme a dodnes se jí omlouvám, že jsem tak uvažovala. Moje starší děti (holka 9 a kluk 4) jí milují a už jí berou mezi sebe. Je těžké se rozhodnout. Držím palečky. Odpovědět  Fifinkaa  Re: Malá je naše sluníčko  (12.9.2008 12:36:31) Vždycky mi připadalo, že tři děti je už moc, taky mi vždycky připadalo, že jít na potrat je jednoduché řešení. No čím jsem starší, tím se mé názory na tyto věci mění a asi nejvíc k tomu přispěla kamarádčina dcerka, která se narodila jako třetí dítko. Stejně jako u autorky kamarádka zjistila, že je těhotná, právě když se vracela po šesti letech zpátky do práce. Finančně na tom také nebyli nejlíp, ale mimi si nechali. Když jí teď vidím, tak jsem šťastná, že je, je to strašně moc šikovná, milá a chytrá holčička, prostě byla by strašná škoda, kdyby se nenarodila. Tím vším chci říct, že při volbě peníze nebo život, bych volila život. Odpovědět  Fifinkaa  Re: Malá je naše sluníčko  (12.9.2008 12:37:37) Vždycky mi připadalo, že tři děti je už moc, taky mi vždycky připadalo, že jít na potrat je jednoduché řešení. No čím jsem starší, tím se mé názory na tyto věci mění a asi nejvíc k tomu přispěla kamarádčina dcerka, která se narodila jako třetí dítko. Stejně jako u autorky kamarádka zjistila, že je těhotná, právě když se vracela po šesti letech zpátky do práce. Finančně na tom také nebyli nejlíp, ale mimi si nechali. Když jí teď vidím, tak jsem šťastná, že je, je to strašně moc šikovná, milá a chytrá holčička, prostě byla by strašná škoda, kdyby se nenarodila. Tím vším chci říct, že při volbě peníze nebo život, bych volila život. Odpovědět

stanousek  brečím  (12.9.2008 12:45:45) Dneska se po 12 dnech dostávám na net a nestačím se divit,kolik z vás řeší, co já. Taky jsem potřetí neplánovaně otěhotněla(teď 10tt). Staršímu synovi jsou 4,5roku, menšímu 20 měsíců. Jsem z toho tak nějak rozhozená, už jsem se taky začínala těšit do práce (na MD jsem hned po vysoké)a najednou toto. Manžel se moc těší,já se moc bojím...Měla sem hodně těžký druhý porod.No ale zabít ho nenechám,prostě to nějak bude a třeba to bude dotřetice i děvčátko,kdo ví . Tak hodně štěstí všem při rozhodování. PS: co jsem těhotná tak jsem si všimla,že kolem mě je nějak hodně maminek se třema dětma, denně potkám 1-2 tak proč bysme to nezvládli i my. Odpovědět  Xantipa.  Re: všechny moje 3 děti byly plánované  (12.9.2008 13:17:13) a jsem ráda, že to vyšlo takhle. Teď ale vím, že kdyby byla znovu těhotná, je to málo pravděpodobné, na potrat bych nešla. A 3 děti není větší zátěž než 2 děti. Když k nám přijde kluk od ségry a holka od bráchy, nevidím rozdíl v náročnosti péče. Dokonce mám pocit, že skok z jenoho dítěte na dvě byl mnohem horší a složitější, než ze dvou na tři. Tam to byla brnkačka. A synovi kamarádi? Pořád fňukají, že jsou na tom špatně, protože prý mají málo hraček, když jsou sami, kdyby prý měli bráchu, bylo by těch hraček víc. Ale nejdůležitější dle mého názoru je, dítě chtít. Je špatný přístup - tak já si ho TEDA nechám, případně - všechno jsem Ti obětovala. To snad raději nic. Odpovědět  Lou+3  Je tu nekdo...  (12.9.2008 14:05:20) Je tu vlastne nekdo, kdo osobne lituje, ze se mu narodilo neplanovane miminko, ze by byvalo lepsi ho nemit? Ty priklady, co tu jsou, jsou vzdy o nekom jinem, ale je otazka, zda dotycny postizeny opravdu lituje? Ja jsem ted na zacatku tretiho planovaneho tehu, vim ze to ne vzdy budu zvladat, ale hlavne doufame, ze mimi vydrzi a bude v poradku. L. Odpovědět

JiBi*  Děláš dobře  (12.9.2008 13:17:00) Metty, myslím, že děláš dobře. Už teď tě trápí jen ta představa, že bys dítě dala pryč. Finančně zase nějaký ten rok na tom nebudete sice nejlépe, ale to se za pár let spraví. Na druhé straně, kdybys udělala to, co nechceš, jsem přesvědčena, že by tě to trápilo do konce života. Odpovědět

metty, 3 kluci  budou dvě  (12.9.2008 13:25:37) Teď jsem se vrátila od doktorky a čekám dvojčata. Tohle už asi neustojím. Mám týden na rozmyšlenou, co dál. Jedno mimčo je výrazně menší, než to druhé. Za týden jdu na kontrolu, jestli to doroste nebo odumře. Čtyři děti si nedovedu představit. Asi nás s manželem čeká zatím ta nejtěžší debata v našem životě. Mám ale pocit, že čtyři děti už neuhájím (a chci je ještě vůbec uhajovat?) Prozatím jsme s lékařkou domluvené, že pokud to jedno přestane růst, tak pokračuji, pokud by měly být dvě, tak to asi ukončíme. V tak šílené situaci jsem ještě nebyla, nemám daleko do úplného zhroucení. Odpovědět  Teraza Horáková  Re: budou dvě  (12.9.2008 13:28:46) Metty, to tak někdy život zamotá, viď.... uvidíš.... pokud miminko neporoste, asi by to byl velký problém. My máme dvojčátka jen jedny, a taky to má něco do sebe, držím Ti palce, aby všechno dopadlo co nejlépe...... Odpovědět  Teraza Horáková  Re: budou dvě  (12.9.2008 13:29:06) Metty, to tak někdy život zamotá, viď.... uvidíš.... pokud miminko neporoste, asi by to byl velký problém. My máme dvojčátka jen jedny, a taky to má něco do sebe, držím Ti palce, aby všechno dopadlo co nejlépe...... Odpovědět  Teraza Horáková  Re: budou dvě  (12.9.2008 13:29:08) Metty, to tak někdy život zamotá, viď.... uvidíš.... pokud miminko neporoste, asi by to byl velký problém. My máme dvojčátka jen jedny, a taky to má něco do sebe, držím Ti palce, aby všechno dopadlo co nejlépe...... Odpovědět  Hanka + 2 slečny    •  Re: budou dvě  (12.9.2008 13:32:39) Taky mám dvě slečny, do práce jdu za rok, zrovna na včerejšek se mi zdálo, že jsem čekala dvojčata a sen to byl teda strašnej. Už několikrát jsem si říkala, co bych dělala, kdyby.... Před měsícem se mi hodně zpozdila menses. To rozhodování je opravdu těžký, vůbec ti to nepřeju a vlastně si tu reálnou situaci nedokážu vůbec představit. Ale pro mě je potrat fakt.... až ta nejposlednější možnost. Přeze všechny tvoje momentální emoce, pořád si myslím, že se do dá zvládnout! A pokud manžel říká, že bude respektovat tvoje rozhodnutí, určitě zas AŽ tak proti není.... Držim pěsti, ať se všechno v dobré obrátí! Ať tak nebo tak. Odpovědět  Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05)  Re: budou dvě  (16.9.2008 13:08:05) Myslím si, že dvojčata jsou lepší než 2 děti za sebou. Kdybych měla jistotu, že počneme dvojčata, tak neváhám a jdu do toho, protože na 3. a 4. dítě se necítím. A přece bychom toho 3. nenechali bez parťáka Autorce přeju ať vše dopadne co nejlépe pro ni a její rodinu Odpovědět  zuni  Re: budou dvě  (12.9.2008 13:57:50) Metty, proč bys je měla obhajovat před manželem?? Kdyby sama v sobě - ok. Ale copak manžel má nějak rozhodovat o tom, jestli život dvou lidiček ano nebo ne? Promiň, ale zní mi to prostě hrozně. Píšeš že jsi na zhroucení.... Někdo tu radil a já se přidávám, udělej si třeba jeden den úplně mimo všechny a všechno, pokud to jde, a zkus to promyslet. (a prosím, nech si ho/je) Odpovědět  Pruhovaná  Re: budou dvě  (12.9.2008 18:02:13) Pokud připustíme fakt, že vůbec lze takovou věc rozhodovat, tak kromě matky má toto právo samozřejmě také otec. Nebo je jako rodič nějak méněcenný? Nebo si myslíš, že dítě je pouhá součást těla matky a proto o něm rozhoduje jenom ona? Ale jak se situace obrátila, co? Dřív ženská nemohla v tomto směru rozhodovat vůbec, teď musí zcela... Odpovědět  Belatrix+A(10/09)+J(09/11)  Re: budou dvě  (12.9.2008 18:56:12) Proč by manžel neměl právo rozhodovat? Je přece jijich otec a žije s nimi v rodině. Odpovědět  luca    •  Re: budou dvě  (13.9.2008 19:47:04) No podle mně, pokud žena chce, aby se i otec podílel na výchově a péči o děti, měl by mít i šanci se k případnému narození vyjádřit. Ovšem pokud by to žena brala tak, že to zvládne sama, tak je to její věc. Ale to asi nebude autorčin případ, pokud čeká dvojčata a má už 2 děti, ne? Je to těžká otázka, ale i pokud je člověk zodpovědný, žádná antiko není 100%. Takže jediná varianta, pokud člověk nechce další děti, by byla si už doživotně neškrtnout, je to reálné? Odpovědět  Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06  Re: budou dvě  (12.9.2008 14:38:43) Co na tohle se dá říct, napadá mě, že život má podivný smysl pro humor, co?! Dvojčata a aby toho nebylo málo, tak jedno má problémy - drž se, holka. A udělej to, co opravdu udělat chceš, je to tvůj život a tvoje rozhodnutí, před nikým se obhajovat nemusíš, jestli chceš chceš, jestli nechceš nechceš. PS: i když můj osobní názor je, že jestli jste s manželem ten správný tým, asi jako jediný na světě k tomu rozhodně má co říct. Odpovědět  Katka    •  Re: budou dvě  (12.9.2008 19:22:51) Metty, připomínáš mi mou kamarádku, dva kluci ve věku, zhruba jako máš ty, doktorka, spoustu aktivit, práce, a zjistila že neočekávaně otěhotněla, a čeká dvojčata, prořvala celý první trimestr, ale nakonec si děti nechala. Teď má dva větší kluky, a dvě krásné holčičky a je velmi velmi šťastná, i když se moc nevyspí, stále má nějaké aktivity, a - kupodivu - najednou spoustu pomocníků. Já každým dnem očekávám narození třetího dítěte - také na tom nejsme úplně finančně nejlépe, ale mnohem víc mě straší nepříznivá prognóza zdravotní našeho miminka. Doufám také, že to zvládneme. No, nakonec musíme. Moc bych si přála, aby ses rozhodla správně - ne vždy ta lehčí cesta je ta správná. Prosím, prosím, rozmysli si to. Odpovědět  malatovic rodinka  Re: budou dvě  (14.9.2008 10:21:09) KATKO KEZ SE TI NARODI ZDRAVE MIMI ZCELEHO SRDICKA TI TO PREJU KEZ BUH UDELA ZAZRAK.HODNE STESTI Odpovědět  malatovic rodinka  Re: budou dvě  (14.9.2008 10:21:30) KATKO KEZ SE TI NARODI ZDRAVE MIMI ZCELEHO SRDICKA TI TO PREJU KEZ BUH UDELA ZAZRAK.HODNE STESTI Odpovědět  Katka    •  Re: budou dvě  (12.9.2008 19:23:44) Metty, připomínáš mi mou kamarádku, dva kluci ve věku, zhruba jako máš ty, doktorka, spoustu aktivit, práce, a zjistila že neočekávaně otěhotněla, a čeká dvojčata, prořvala celý první trimestr, ale nakonec si děti nechala. Teď má dva větší kluky, a dvě krásné holčičky a je velmi velmi šťastná, i když se moc nevyspí, stále má nějaké aktivity, a - kupodivu - najednou spoustu pomocníků. Já každým dnem očekávám narození třetího dítěte - také na tom nejsme úplně finančně nejlépe, ale mnohem víc mě straší nepříznivá prognóza zdravotní našeho miminka. Doufám také, že to zvládneme. No, nakonec musíme. Moc bych si přála, aby ses rozhodla správně - ne vždy ta lehčí cesta je ta správná. Prosím, prosím, rozmysli si to. Odpovědět  Michaela31    •  Re: budou dvě  (12.9.2008 20:51:05) Ahojky,asi ti moc nepomůžu,ale skončila jsem v naprosto stejné situaci,jen s tím rozdílem,že manželovi bylo už 44...taky nejdřív těhotenství,pak dvě bijící srdíčka,doktor,který mi říkal,že mooožná jedno odejde...a nyní?? Jsem šťastná máma dalších dvou kluků,už mám 4 o-)),a neměnila bych ani za nic.Ano,je to opravdu hrozná finanční i psychická zátěž,ale dá se to zvládnout.Ať se rozhodneš jakkoli,určitě to tvé rozhodnutí bude správné,vidíš.Míša a 4 raubíři. Odpovědět  simona, 3děti    •  Re: budou dvě  (13.9.2008 0:07:34) ahoj, my máme dvojčátka, teď je jim 10m, a k tomu skoro 3l holčičku (jsou od sebe přesně o 2r). co ti mám říct, nejtěžší bylo prvních 6m, pak už jenom a jenom lepší. jak jsou větší, hodně si spolu vyhrajou, vystačí si, fakt bych znovu neměnila. a to ukecávám manžu na 4. (poslední) mimi, ale on už nechce. i tak jsme max spokojení, a můžu zodpovědně říct, že většina mých kamarádek mi závidí :))))) Odpovědět  Lusika+Lucinka+20tt    •  Re: budou dvě  (13.9.2008 7:57:36) Ahoj, v první řadě bude nejdůležitější najíst způsob, jak se uklidnit. Což bude samozřejmě těžké. Zkus si třeba zajít na masáž, odjet k rodičům, zaplavat si.. Dle mého se až příliš ohlížíš na ostatní a na hmotné věci. Naše dítě má možná chromozomální vadu. 14 dní jsem jen brečela, přesně jako ty se bála, co na to řekne manžel, okolí a starší dcera, jak to zvládneme časově i finančně. Pak jsem si ale uvědomila, že já své dítě nejsem schopná zabít. Pro utvrzení jsem si přečetla, jak se dělá potrat. Pokud se pro něj rozhodneš - NEČTI TO! Lusika Odpovědět

liba+2 kožíšci 7 a 6    •  Re: budou dvě  (13.9.2008 13:30:10) Vzhledem k tomu, že se kluci narodili necelých 14 měsíců po sobě, jsem si plánovala, že to 3 miminko si opravdu pořádně užiju. Minulý týden jsem se na ultrazvuku dozvěděla, to budou miminka 2. Neříkám, že bych nebyla překvapená, že to nebude zase ten samý kolotoč a žádné užívání si, ale ...Zase si budou spolu hrát, tak jako kluci, kteří jsou nejlepší kamarádi. Mimochodem, když se to kluci dozvěděli, tak Pepča vykřikoval.. Hurá, jsme těhotní a budeme mít dvojčata!!!Jo a manžel už shání po bazarech auto do kterého se mu všichni vlezeme Odpovědět

Racek  Re: budou dvě  (13.9.2008 13:32:50) Nejdulezitejsi samozrejme je, jak to vidite vy. Ale kdyz to sem pises a zajimaji te nase nazory - ja bych v te situaci byla pro dite, i deti. Asi proto, ze pro me je dite clovekem od prvni chvile, takze mu priznavam stejna prava a ohledy jako ostatnim. A taky proto, ze si neumim predstavit zit s myslenkou "pripravila jsem nekoho o zivot jen proto, ze jsem nechtela slevit ze sveho standardu, a ze jsem si chtela usetrit praci". Jste zdravi (doufam, a preji vam). Mate kde bydlet. Penize asi nemate skvele, ale nejake ano. Deti mate radi, myslim. Neni to podraz na sefa ani kolegy - neslo o zamer. Navic: Sef muze prijit o zamestnance, kolega o praci (nakonec, ten uz o ni prisel, a diky tvemu odchodu naopak novy clovek praci najde), ale deti o zivot. Je fer, aby soucasne deti trpely prichodem sourozence/-u? Kdyz jsem tuhle otazku resila pro sebe, dosla jsem k nazoru, ze predpokladane "utrpeni" jednoho (kdo vi, zda a vubec bude, a zda nebude, treba pozdeji, bohate vyvazeno radosti ze sourozence) je mensi ztrata nez ztrata zivota druheho. Co kdyz by se jednomu uz zijicimu diteti stalo neco, co vyrazne omezi ostatni (uraz, nemoc...)... dala bys ho pak pryc, jen aby zbyle netrpelo? Navic - kdyz jsem byla mala, trochu mi nekdy bylo lito, ze nemam neco co nektere - taky ne vsechny - jine deti maji, ale v zivote me nenapadlo, ze bych mela radej nove lyze nez brachu. Mozna to bylo tim, ze jsem byla nejmladsi, takze "setreni detmi" by zasahlo predevsim me ;-) V nemocnici na rizikovem se mnou lezela holka, s kterou se zivot moc nemazlil - dvojnasobna vdova, matka dvou dcer (myslim tak asi 8 a 12 let), zvladala jak se dalo... a kdyz se zaclo blyskat na novy zacatek s novym partnerem, novou praci, prislo nahle necekane tehotenstvi - dvojcata, holky... Taky byla v soku. K tomu vycitky zaskoceneho partnera, ze to udelala schvalne atd. (necham bez komentare). Totalni chaos v hlave (a k tomu z nemocnice organizovat chod domacnosti o dovu pubertackach a jednom nejistem chlapovi). Holky donosila. Ted jsou jim dva roky, partner se pochlapil, jsou vsichni dohromady dobra parta. Jasne ze to mohlo dopadnout jinak - ale tentokrat to dopadlo takhle, coz ukazuje, ze ne vsechno co na zacatku cloveka totalne zaskoci musi nakonec dopadnout spatne. Opakuji, hlavni je, jak to vidis ty. (A tvuj muz, ale nakonec by to melo byt podle me vzdy hlavne rozhodnuti zeny, protoze jde o jeji telo, o jeji svedomi, o jeji zivot... zena je proste od prirody s detmi vic spojena, to mi nikdo nevymluvi.) I vasi rodice, kamaradi, kolegove, sef atd., jakkoli to s vami mysli dobre, jsou zodpovedni predevsim za sve zivoty, a ne za ten vas. Navic, at uz se rozhodnete jakkoli, spousta lidi si bude myslet, ze jste se rozhodli spatne. To je ovsem jejich problem, zkuste si to proste nebrat. Bohuzel pravdepodobne nastanou chvile, kdy sveho rozhodnuti - jakehokoli - budete litovat i vy sami. Ale myslim, ze kdyz se opravdu rozhodnete uvazene, tak po tech chvilkovych pochybach (ktere jsou uplne normalni) se jenom utvrdite v tom, ze jste se rozhodli podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi a ze jste udelali to nejlepsi, ceho jste v dane situaci byli schopni. A vic po vas nikdo nemuze chtit, ani vy sami. Odpovědět

Hana    •  Re: budou dvě  (14.9.2008 8:48:38) Metty, to je krásné! Prosímtě vydrž, dvojčata jsou děti štěstěny, nech je přijít, pokud se jim k Vám opravdu tak moc chce. Víš kolik je lidí, kteří mít děti nemůžou a budou Ti závidět větší rodinu? Já vím, že na pár let to bude blázinec, ale to se v dobrém vrátí. Odpovědět

Hana    •  Re: budou dvě  (14.9.2008 8:49:13) Metty, to je krásné! Prosímtě vydrž, dvojčata jsou děti štěstěny, nech je přijít, pokud se jim k Vám opravdu tak moc chce. Víš kolik je lidí, kteří mít děti nemůžou a budou Ti závidět větší rodinu? Já vím, že na pár let to bude blázinec, ale to se v dobrém vrátí. Odpovědět

Lendula K.  Re: budou dvě  (14.9.2008 10:08:04) Nečetla jsem všechny příspěvky, protože je jich moc a na to nemám čas. Vznesla bych jiný, dost podstatný dotaz. Co vlastně děláš za práci? Narození dítěte totiž nemusí nutně znamenat odchod z práce. Pokud chceš, napiš mi na mail lenicka.krumlova@seznam.cz. Po mnoha životních peripetiích jsem došla k názoru, že problémy jsou od toho, aby se řešily a netřeba se hroutit předem. Přeju hodně síly a trochu toho štěstí. Odpovědět

Iva, Viki (8/05), Áda (1/08)  Re: budou dvě  (14.9.2008 10:54:37) ahoj, mám známou - dvě děti už větší, taky myslela, že už mají "hotovo". A bác, neplánované těhu a zrovna dvojčátka. Taky ji to na chvíli rozhodilo, ale nechala si je a nelituje. Přeji vám všem hodně štěstí a držím drobečkům palečky. Napiš prosím, jak ses rozhodla. Odpovědět

e-Liška  Re: budou dvě  (16.9.2008 10:52:16) Mila Metty, tvoje situace je opravdu tezka a rozhodnuti, co dal, se nedotkne jen tebe, neodvazuju se ti cokoli primo radit nebo doporucovat. Jen mi je trochu ouzko z toho, kolik lidi v tehle diskusi je za to, abys v tehotenstvi pokracovala. Nejsem velky privrzenec interrupci, sama mam tri deti rychle za sebou, pricemz to treti mi taky udelalo caru pres pracovni plany (a ted jsem rada, ze je tady), ale byt v Tve kuzi, asi me hodne tizi pocit, ze kdybych se rozhodla tehotenstvi ukoncit, tak se postavim proti tomu, co rika tolik jinych lidi, kteri to v podstate mysli dobre. Podle me je dulezite mit porad na vyber, a i kdyz se spis klonis k jedne variante, tak vedet, ze je tu porad jeste ta druha a ze se nerozhodujes pod necim tlakem. Je to prece jen hlavne tvoje volba - ty jsi tehotna, ty ho (je) porodis, ty pak budes kojit, krmit a vychovavat, a ty budes muset skoncit v praci. Myslim, ze interrupce neni sama o sobe spatna ani dobra, zalezi hlavne na tom, jak k ni pristupuje ten, co se pro ni rozhodne. Pokud citis, ze to je ted pro tebe ta nejlepsi ze spatnych moznosti, tak to tak proste je, a nikdo nema pravo te soudit. Preju hodne sil a klidu na rozhodovani. Odpovědět

Natanela  Potrat není dobrý ani špatný?  (16.9.2008 13:29:43) Tak tohle tedy nechápu, jak to můžeš napsat. Víš vůbec, jak vypadá potrat? Viděla jsi někdy, jak vypadá 6ti týdenní embrio? Má nožičky, ručičky, prstíky. A tohle pidimiminko roztrhají odsavačkou na kousíčky. Je to nechutné a je neuvěřitelné, že můžeš napsat, že POTRAT NENÍ ANI ŠPATNÝ A ANI DOBRÝ. POTRAT JE HNUSNÝ A NENÍ TO ŘEŠENÍ, JE TO ZABITÍ DÍTĚTE. Nevidím rozdíl v tom hodit mimino do popelnice a nebo jít o 6 měsíců dříve na potrat, je to zabití jako zabití. POTRAT NENÍ ŘEŠENÍ, ŘEŠENÍ JE ADOPCE NEBO VLASTNÍ VÝCHOVA A NE SMRT NEBO ŽIVOT. Odpovědět

metty, 3 kluci  Díky všem  (12.9.2008 13:29:06) Díky všem za rady, v současnosti jsem v takovém šoku, že nejsem moc schopná je pořádně přečíst. Ale přesto díky moc za podporu. Odpovědět  helena    •  Re: Díky všem  (12.9.2008 14:08:29) Myslím na teba, aby si sa rozhodla si ich nechať, verím, že je to správne rozhodnutie. Sú to tvoje deti. Odpovědět  Yetty,Míša 03 & Zuzi 08  Re: Díky všem  (12.9.2008 14:25:27) Metty - mám brášku staršieho. Má už dve deti dosť velké 13 a 11. A tiež sa im stalo, že otehotneli. Jeho manželka je trochu taká s menej IQ a so starostlivosťou o deti si moc starosti nerobí. Asi mala druhú jar a zatúžila po miminu. V celej rodine z toho bolo haló. No a rozhodovanie o potrate. Ale skor preto, že tie deti sú chuďatá (ona sa moc o ne neobzrie) a ich finančná stránka je samý dlh (u nas na dedine nie je moc práce a velké platy - takže ani bráška si moc nezarobí). Nakoniec sa všetci zmierili s dalším prírastkom do rodiny a oni sa narodili dve. Dvojčátka. Dnes už majú tri roky. Nie je to ideálne, neustále sa priživujú u rodičov dochodcov a žijú ako sa dá. Naši im pomáhajú ako vedia. Metty prežiť sa to dá i s málo peniazmi, je to horšie gazdovanie. A veľká rodina, pokiaľ to dokážeš može byť nekonečným prínosom. Niekedy príde i pomoc kde ju nečakáš. A deti keď majú málo, naučia sa lepšie si ceniť čo majú. Ale je to tvoje rozhodnutie. Já som bola na nútenom prerušení kvoli zmlklému tehu a myslím, že horšia vec ma nemohla stretnúť. Som tri roky na to mimčo čakala. Takže každé mimčo je požehnanie. Odpovědět  feuer  zvol zivot  (12.9.2008 15:26:51) Mam 6 deti a jen jedno planovane, tehotenstvi me takrikajic zaskocila, ale vzdy jsem vedela, ze nemohu nechat malicke usmrtit. S ostatnim se da vyrovnat a je to pestry a naplneny zivot. Interupce je definitivni konec. Ve studentskem veku jsem psala diplomku na tema Psychicke nasledky interupci, vsechny zeny, ktere ji prodelaly si nesly do dalsiho zivota zraneni i kdyz si to nektere nechtely priznat. Ukonceni tehotenstvi, krom ohrozeni zivota, je spatna cesta. Jiste zvladnete se postarat o dalsi deti, ceka vas jeste cely dlouhy zivot a ten je dobre zit s cistym svedomim. Odpovědět  Baba Jaga  Re: Díky všem  (12.9.2008 16:17:49) Metty, a co si najit chuvu kdyz u vas nejsou jesle? Urcite by se ti povedlo najit nejakou hodnou starsi pani, ktere by se par korun navic k duchodu hodilo a ty bys mela po starosti, nez by mohl jit capartik do skolky. Jinak ja otehotnela neplanovane kdyz bylo prvnimu 6 mesicu. Polovinu tehotenstvi jsem se hroutila z predstavy, jak to zvladnu, pak se po ultrazvuku ukazalo, ze maly by mohl byt vazne nemocny a ja bych si nejradsi dala par facek za to, ze jsem kdy premyslela, ze se to nemelo stat. Jen jsem si prala, aby byl zdravy. Nakonec se narodil v poradku a miluju ho k zblazneni. Vubec si neumim predstavit, ze bych ho nemela. Penize i prace budou, ale kdyby sis ho nenechala, tak vas uz navzdy bude o jednoho mene. Odpovědět  Baba Jaga  Re: Díky všem  (12.9.2008 16:18:50) Metty, a co si najit chuvu kdyz u vas nejsou jesle? Urcite by se ti povedlo najit nejakou hodnou starsi pani, ktere by se par korun navic k duchodu hodilo a ty bys mela po starosti, nez by mohl jit capartik do skolky. Jinak ja otehotnela neplanovane kdyz bylo prvnimu 6 mesicu. Polovinu tehotenstvi jsem se hroutila z predstavy, jak to zvladnu, pak se po ultrazvuku ukazalo, ze maly by mohl byt vazne nemocny a ja bych si nejradsi dala par facek za to, ze jsem kdy premyslela, ze se to nemelo stat. Jen jsem si prala, aby byl zdravy. Nakonec se narodil v poradku a miluju ho k zblazneni. Vubec si neumim predstavit, ze bych ho nemela. Penize i prace budou, ale kdyby sis ho nenechala, tak vas uz navzdy bude o jednoho mene. Odpovědět  kaMyš  Re: Díky všem  (12.9.2008 17:43:29) Metty, přeju ti sílu k rozhodování, ať už to dopadne jakkoliv. Odpovědět

Škrábalka  Mám z toho husinu...  (12.9.2008 13:33:32) Vlastně bych se měla každý večer modlit k velkému Cilestovi, že mám "jen" dva rošťáky... Máme malý byt, mini dětský pokoj a práci a nemocný rodiče na obě strany, kteří potřebují pomoc...Ale ta představa, že bych po počátečním šavlovém tanci a následným dvoum čárkám šla kamsi vzniklou situaci...reklamovat...a pak pokračovala...nebo co se v podobných situacích dělá...Ale určitě by pro mně bylo moc důležité stanovisko toho velkýho fousatýho jedince, kterej by do toho měl taky co mluvit...Tím nechci říct, že kdyby M řekl NE, šla bych... Nezávidím ti to rozhodování, každopádně přeju pevný nervy a hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoli. PS - Malý děti jsou strašně roztomilý... Odpovědět  Iveta    •  Buď jen jedno, nebo žádné - to znamená vždy ztrátu  (15.9.2008 11:54:20) Ještě k tomu problému, připadá mi hrozné takové rozhodnutí, že jestliže jedno umře, tak to druhé si necháme, jestliže ale to druhé přežije, půjdou pryč obě. Nevím, tohle je příšerné. Třeba právě by bylo dobře, kdyby byly spolu. Škoda Metty, že nebydlím poblíž. Hlídala bych Ti je zadarmo. (I když co vím, možná bydlím za rohem.) Odpovědět

Lenca    •  Fandime ti.  (12.9.2008 14:14:04) Ahoj,mam sice jen jedno dite,kluka,jsem moc stastna.Druhe zatim neplanujeme,ale chtela jsem vam rici pribeh me zname.Ma uz dva kluky 16 a 6 let, take se vratila do prace,pote zjistila ze je opet tehotna.Rozhodli se si mimi nechat a tajne doufali ze to bude konecne holcicka.prvni zdeseni prislo po ultrazvuku,jsou to dvojcatka.Dalsi rana o par mesicu pozdeji,budou to zase kluci.Kazdym dnem se maji narodit a a myslim ze uz se moc tesi az je budou moct pochovat.Tak hodne stesti,bojujte,nevzdavejte to,urcite za par let nebudete litovat. Odpovědět

Hana    •  názor  (12.9.2008 14:23:57) Jestli se k tomu mohu vyjádřit, pro mě není důvodem nechtění dítěte finanční situace. Pokud je dětí více, jsme nuceni je vychovávat skromněji, ale myslím, že je to jen pro jejich dobro. Děti pak nejsou zvyklé, že mají všechno, na co si jen pomyslí,aniž by pro to musely cokoliv udělat, ale jsou ochotné se rozdělit a pomoci. Není to do života lepší investice? Mám dvě dcery 9 a 5let a čekáme třetí miminko. Taky spravujeme dům, ale z rekonstrukce jsme unavení, zbývající práce o ty 3 roky odložíme. Děti nám za to stojí. Odpovědět  zuni  Re: názor  (12.9.2008 14:28:20) Tak to potvrzuju, pač jsem z pěti dětí a byli jsme všichni cca rok a něco od sebe!!! Když mi bylo pět a půl, narodila se nejmladší ségra - a mezitím byly ještě tři děti..... A to, jak jsme byli vychovaný, je myslím veliký plus do života. Přesto jsme všichni měli na léto kola, na zimu běžky... z bazaru, no a co? Na bazén nebo počítač jsme si spořili dohromady, vždycky sice dlouho, ale taky nám to prospělo... Já osobně považuju argument "neuživíme je" za tak trochu blbost, protože jde spíš o to, jestli rodiče umí hospodařit a spravovat své peníze, jestli nevyhazují tisíce aniž by věděli za co, a tak. Když tohle umí, tak se to prostě nějak zmákne. U nás doma to šlo...... Odpovědět

zuzkasim  Neplánovaně  (12.9.2008 14:25:56) Nevím, asi je důležité zhodnotit, jestli má větší cenu život člověka nebo místo v práci, sourozenec nebo kroužky... Myslím, že kdyby bylo miminko na světě, nikdo by nepochyboval. Že je zatím malinké, roste, vyvíjí se a je schované, svádí to k tomu tento vývoj zastavit. Dokud ho nevidíme, tak jako by neexistovalo. Ohledně financí můžu říct tolik, že v dnešní době to není zas až tak hrozné. Pokud jsi teď rok v práci, mateřská nebude zas až tak zlá. Porodné je taky slušná injekce. Ze začátku toho mimčo tak moc nepotřebuje, nároky se stupňují věkem. Rodičák není žádná almužna, myslím, že peníze při tříletém pobytu doma nejsou zlé. Ty tři roky se to finančně určitě zvládnout dá, třeba se navíc najde možnost pracovat částečně i s děťátkem, lidí, kteří za přilepšenou budou ochotni se starat pár hodin denně či týdně o cizí mičo, náhodou není zas až tak málo, stačí se ptát, zajímat se. Tím, že teď chodíš do práce, máš kontaktů docela dost, rozhodila bych sítě. Já nastoupila po škole na místo jako zástup za mateřskou. Po prvním měsíci práce jsem nedostala menstruaci a přičítala to stresu v nové práci, musela jsem se toho tolik naučit a při tom se snažit, jako že jde vše samo a hladce. Ha, ha. Doktorka mě ujistila, že je vše v nejlepším pořádku a jestli se prý nechci vdávat... Strašně jsem se styděla řediteli říct, že já, jako zástup za mateřskou jsem po měsíci v práci těhotná. Nevěřili byste, jak úžasně to vzal a uklidnil mě, že tyhle věci jsou v životě mnohem důležitější než jakákoliv práce. Podařilo se mi pracovat až do odchodu na mateřskou. Teď mám děti 2 a zjistila jsem, že člověk může být aktivní v mnoha směrech. Kdybych moc chtěla, myslím, že práci na částečný úvazek bych sehnala. Ale děti rostou tak rychle... ještě rok počkám. Ohledně řešení do budoucna, po třetím dítěti si tuším můžeš zažádat o sterilizaci Držím palce, aby vše vyšlo dobře. Odpovědět

Dana, dvě děti    •  neplánované těhotenství  (12.9.2008 15:06:18) Když bylo mému dítěti tři roky, nedrželi mi v práci místo a chtěli mě vyhodit. Týden po jednání otěhotněla kolegyně, která mi ,,zabírala " místo. Vzali mě a já byla šťastná. Po měsíci jsem otěhotněla,přestože jsem myslela, že děti už mít nemůžu.Rizikové těhotenství.Dneska mám dvouletého syna a vím, že mi v práci opět nedrží místo. Začnu podnikat a za dítě jsem šťastná. Odpovědět

Darka, 4+1    •  Nelánované ale respektované těhotenství  (12.9.2008 16:31:19) Když bylo našim holčičkám 2r9měs a 17měs, narodil se jim bráška. Byl to úžasný hodný chlapeček, jako by chtěl dát najevo, že je mu u nás dobře. Na počátku jeho života jsem ale byla moc unavená a nešťastná, ty dvě mrňky mě dávaly dost zabrat, tělo jakoby chtělo nabrat nové síly, manžel celé dny v práci, na vše jsem byla sama a teď nové těhotenství....Nebyly peníze, jen samé dluhy. Vzpomínám, že jsem plakala. Myslím, že ti dobře rozumím. Ale manžel mi tenkrát řekl: neplač, třeba to bude kluk. Bylo mi úplně jedno jestli kluk nebo holka, ale vzpamatovala jsem se a nikdy jsem nelitovala. Později jsem si vyčítala, že jsem ho nepřivítala s radostí, ale jak už psáno výše, není to v životě vždycky tak jednoduché. Je to dnes báječný muž a otec dvou dětí, o které se dobře stará. Jsem na něj hrdá. Odpovědět

huhu, holky 5.5, 3.5 a 7tt    •  u nas taky :-)  (12.9.2008 16:42:42) metty, ja mam holky 5.5 a 3.5 a letos jsme si po letech vyjeli neco jako na druhou svatebni cestu, do hor. Bylo nadherny, byli jsme uplne fyzicky vyflusli, ale hlavne kolem nas nikdo nejecel, nehadal se, nevriskal, tak jsme - odpocati, stastni - zvazovali, co kdybysme do tretiho ditete sli (puvodne jsme planovali 4, ale zbabele priznam, ze psychicka narocnost pece o deti nas zaskocila a totalne vysala). Zadarilo se, jenze jsme se vratili, spadli do klasickeho maratonu, me zacalo byt ukrutne zle a zacala jsem si nad zachodovou misou nadavat, jak ja blba, ted, kdyz konecne zacinaji byt holky samostatne a ja si muzu psychicky oddychnout, jak jsem si mohla myslet, ze to pujde. Dneska jsem byla u doktora, pan doktor se rozzaril, ze to je dneska konecne dobra zprava a ze to je vynikajici, protoze rodit umim, ze jsem sikovna, takze nebudou zadne komplikace . Pravda, pak kouknul do karty a zkonstatoval, ze teda pri prvnim diteti jsem jeste rodit neumela (CS), ale pak jsem se to naucila . Koukala jsem na UZ, jak tluce srdicko a zacaly mi tect slzy. Vis - ja bych brala i ty dvojcata. Kdyz vidim nejakou rodinu, kde je vic deti - je to fajn. A co se tyka krouzku - jsou drahe krouzky a levnejsi krouzky. Trebas krouzky v ramci Sokola nebo telovychovnych jednot stoji cca 100-300/cely rok, zatimco v ramci mistniho DDM to je cca 1200/rok. Ono to nejak pujde. Navic casto nabizi sourozenecke slevy. Sama jsem ze 3 sourozencu a klidne bych jeste nejakeho brala. Mozna se i my jeste rozhodneme do 4-teho. Koupime vetsi auto, lyze a kola si deti dedi mezi sebou uz ted, na hory nepojedem do luxusniho hotelu v lyzarskem centru, ale pronajmem si vzdalenejsi chalupu a na sjezdovku budem dojizdet. Jediny ceho se bojim, jestli to zvladnu psychicky. Holky se na mimi uz tesi, resi jestli musi bumbat od maminky nebo z flasky, trenujou davani plinek na panenkach, aby se mohly o miminko plnohodnotne starat (smarja!) metty, drzim palce, ono to nejak pujde, se zamestnavatelem si hlavu nelamej. Odpovědět

Květa    •  Těžké rozhodování  (12.9.2008 17:14:21) Až najdete sílu číst si tyto řádky,zřejmě už budete víceméně vědět, co dál. Situaci nemáte opravdu jednoduchou, navíc jen čas teď ukáže, zda se udrží oba tvorečci. Příroda si zřejmě poradí sama...hlavně vám přeji hodně zdraví, a pokud těhotenství bude pokračovat, ať je vše v pořádku. Také moc fandím všem, kteří neberou v potaz při rozhodování finance. Samozřejmě pokud situace není opravdu krizová . Já si vždycky říkám (to se mi to mluví, když v podobné situaci nejsem), že jediným důvodem k ukončení těhotenství by pro mě byl špatný zdravotní stav plodu nebo můj(i to je relativní). Také bych zvažovala své fyzické síly na zvládnutí nového mateřství. Není mi sympatická tolikrát zmiňovaná věta - abych mohla dopřát dítěti dostatek kroužků. Vždyť ani zapsání dítěte na několik kroužků naráz mu nezaručí, že v životě obstojí, že najde místo mezi vrstevníky. Vím o tom, že si děti už na prvním stupni porovnávají kvalitu svých mobilních telefonů a ošacení, ale také jsem se už mnohokrát ujistila v tom,že značkový obal dítěte je jen krásné pozlátko, které nakonec ani v dětském kolektivu neobstojí. Jenom vy a váš manžel víte, jestli se o dítě (děti) chcete a dokážete dostatečně postarat. Hodně sil a pevné nervy! Odpovědět

Iveta    •  Práce jo x ne?   (12.9.2008 18:20:21) Druhé dítě jsme chtěli, ale přišli o něj na jaře. Teď jsem 14 dní na neschopence (rizikové těhotenství vzhledem k události z jara), kam jsem odešla rovnou po dovolené. Pro zaměstnavatel rána z čistého nebe, protože o jarní události nevěděl. A v práci to vážně přežili, i když mně vedoucí často říkal "opovaž se ZROVNA TEĎ otěhotnět". Věřte tomu, že pro zaměstnavatele není nikdy "vhodná doba". Odpovědět

Tvoje horší já  Chci a nechcí  (12.9.2008 18:23:20) Máme tři děti, před rokem jsem se vrátila do práce. Nezdá se mi rozumné chtít čtvrté dítě, je mi 36, v práci s dalším těhotenstvím určitě nikdo nepočítá, předchozí těhotenství byla riziková. Přesto před každou menstruací tajně doufám, že nepřijde a nějak tak neplánovaně otěhotním. No, zatím nic. Odpovědět  Kohnova    •  Re: Chci a nechcí  (12.9.2008 20:14:44) Budilka: 36 to neni poreprodukcni vek:) a ve skole ti nic neutece, ta tam bude stat a nehne se . Akorat se na tebe bude kdekdo koukat jak na dvouhlave tele a zjistovat, jestli nejsi v nejake sekte ci tak neco... nekteri lidi nechapou ani tri deti, ale vic nez tri uz nechape t e m e r nikdo. Odpovědět  Teraza Horáková  Re: Chci a nechcí  (12.9.2008 20:49:52) budilko, co to v nás je??? já jsem antiko chráněná, v hlavě vím, že to nemůžeme, bylo by to nezodpovědný, za chvíli mi bude 40, manžel je o hodně starší a přesto.... kdyby se stalo.... to jsou věci. Odpovědět  Kohnova    •  Re: Chci a nechcí  (12.9.2008 21:05:16) Terezo, to je ve skutecnosti uplne prirozeny zivotni pocit, takhle to ma byt, protoze jsme zdrave, silne, dobre zivene a tim padem plodne, dokonce mame zazemi blahobytneho domova a zadouciho muze. Je to neskutecny luxus a zivotni klika, kterou kdyz uz mame, tak bychom se mely reprodukovat na plny plyn , jenze doba je jaka je a lidi uz to takhle nevnimaji, spis s stresuji tim, co vsechno jeste budou "muset" koupit (to je vcetne tech krouzku pro deti, jazykovek, cestovani.....), protoze vsichni kupuji. Pocit sounalezitosti se skupinou je taky hodne silny pud, je to taky mechanismus umoznujici preziti, stejne jako reprodukce. A tak se nam muze zdat, ze jsme divne, kdyz chceme mit deti :). Odpovědět  Teraza Horáková  Re: Chci a nechcí  (13.9.2008 16:13:59) Kohnová, asi ano...... jenomže právě ta rizika.... život není jen o penězích, mám na mysli ta zdravotní pro mne a náš věk mne odrazují... Odpovědět  Cindule 37 + 1 ještěrka (21 m)    •  Terezko,  (14.9.2008 14:53:11) věk není tak úplně podstatný. Moje babička začala rodit v 26 a pak tak nějak postupně, co ukončené kojení, to další těhotenství. Co někdo před 50-70 lety věděl o antikoncepci, navíc na vesnici a navíc silně věřící katolíci. Když se babičce narodila moje mamina, tak měla babička na krku 4 křížky a poté se ještě narodili 2 další sourozenci. Poslední v babiččiných 46 letech. A všechny děti (kromě 2 úmrtí - 1. dítě se narodilo mrtvé a 4. mělo vrozenou srdeční vadu a zůstalo na stole při operaci cca v 10 letech)vychovala do dospělosti, vychovala je k práci a ke skromnosti. Nemohla si nějak moc vyskakovat, protože děda umřel poměrně brzy a jí zůstalo "na krku" ještě 5 dětí. Takže pokud ještě chceš děťátko, tak rozhodně nejsi stará. Navíc jsou dnes skutečně mnohá vyšetření, která stav mimíska zjišťují průběžně a mnohé je pod kontrolou. Odpovědět  Stáňa 3 děti    •  Re: Chci a nechcí  (13.9.2008 19:31:43) Oceňuji tvou odvahu a smekám. Odpovědět

Bridgetta  Děťátko je dar  (12.9.2008 18:31:13) Ahoj, já myslím, že počít dítě je takový malý zázrak a když už se to stane, tak to maličké stvoření má právo na život. Vše se nějak vyřeší, hlady neumřete a nakonec budeš moc moc šťastná, že toho broučka máš. Věřím, že ses už rozhodla - a správně. Odpovědět  Karkulka+2kluci  Nebojte se !  (12.9.2008 21:27:34) přidávám se k zástupu těch, kdo jsou PRO život ! Určitě přijdou i těžké chvilky, ale těch krásných bude mnohonásobně víc. A nic na světě je nemůže vynahradit. Odpovědět

Lenka, 2 děti    •  děláš dobře!  (12.9.2008 20:46:54) Ahoj, jsem přesvědčená, že děláš dobře!...Pokud dítě chceš vnitřně je to v pořádku a má to tak být (předesílám, že nejsem věřící! ). Všechno ostatní se srovná, i když rozum velí momentálně jinak a eventuální obavy např. z finančních problémů jsou...Jdi do toho, bude to fajn! držim palec...L Odpovědět

Astrit  Devět císařů  (12.9.2008 20:48:05) U nás žije paní, která určitě o potratu nikdy nepřemýšlela, protože má devět dětí (tedy devět jich měla před třemi lety, kdy se ta informace ke mně dostala). Problém je, že je všechny porodila císařským řezem. Lékaři si ji předávali jako horký brambor, protože si to žádný z nich nechtěl vzít na triko (ale nakonec museli). Už při třetím porodu ji hrozila ruptura dělohy. Z mého pohledu šílenost, ale zároveň ji obdivuji za odvahu. Její důvody byly náboženské. Já osobně si myslím, že bůh by se na ni nezlobil, kdyby používala antikoncepci. Vždyť při každém těhotenství jí hrozilo, že z dětí co už má budou sirotci. Ale bůh při ní evidentně stál, protože to všechno přežila Odpovědět  Katka    •  Re: Devět císařů  (12.9.2008 20:59:06) Před rokem jsem slyšela, že má být zapsána do Guinessovy knihy rekordů. Odpovědět  Iva, Viki (8/05), Áda (1/08)  Re: Devět císařů  (14.9.2008 11:04:12) ahoj, není ta paní náhodou z Valašska? Taky jsem o podobném případu slyšela? Odpovědět  ninuszka  Re: Devět císařů  (15.9.2008 9:35:56) Podle mě by tam měli zapisovat pouze ty, kteří něco dokázali. O čemž u téhle paní dost pochybuju. Odpovědět  Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06  Re: Devět císařů  (13.9.2008 7:21:04) Upřímně, nevidím nic, co bych na tomhlo mohla obdivovat - klidně se mohlo stát, že díky svému riskování za sebou mohla nechat pět, šest, sedm, osm dětí ... nemám nic proti tomu, že má žena hodně dětí, pokud je zdravotně v pořádku, tenhle případ mi zavání fanatismem. Odpovědět  Lizzie  Re: Devět císařů  (13.9.2008 9:50:32) Také na tom nevidím moc k obdivu. Stejně jako nevidím moc k obdivu na tom, že kamarádka z věřící (a velice početné) rodiny na tom v dětství byla tak, že naprosto běžné jídlo pro ně byl ,,luxus"..holt hodně sourozenců. Ale na ní se to bohužel podepsalo i jinak... Odpovědět

Radka,2 holky a malý Tomi    •  Dát šanci...  (12.9.2008 22:54:29) Ahoj, držím palce,ať se rozhodnete,co bude pro Vás všechny nejlepší! Měla jsem obdobný problém. V zaměstnání jsem se dostala na lepší místo,na které jsem čekala 4 roky,a byla hodně spokojená a zároveň pyšná.Doma dvě holky,15 a 12. A pak se to stalo,najednou jsem byla těhotná. Musím přiznat,že jsem hodně přemýšlela,co dál.Holky byly dávno soběstačné,manžel snil o synovi,navíc bylo jasné,že musíme vyřešit bydlení,protože jsme měli jen velké 1+1. A při pomyšlení,že v práci oznámím,že odcházím,když jsem se ještě zaškolovala.... Ale nakonec jsme si malé nechali. A je to naše zlatíčko,tedy všech,protože v rodině jiný chlapeček není.Holky se sice musely hodně uskromnit,ale ne kvůli malému,ale kvůli hypotéce na dům,který jsme si koupili v jedné malé vesničce. A v práci,mimochodem samé ženské,sice si povzdechly,ale moc mi to přály. Dlouho mi trvalo,než jsem si byla jistá,že to bylo správné rozhodnutí,ale při pohledu do očí teď už skoro tříletého rošťáka,určitě bylo! Radka Odpovědět

Stáňa 3 děti    •  Ta by tu nemusela být???????  (12.9.2008 22:57:07) Milá Matty, my tu situaci řešili, respektive se s ní pouze vyrovnávali, protože jsme věřící. Splácíme hypo a kvůli třetímu mimi i větší auto, dá se to... Já si i přes svou důvěru Bohu vybojovávala vnitřní klid. Nicméně na miminko jsem se začala těšit a přestala řešit, jak to zvládneme apod. Jako věřící, jsem to prostě hodila na Tátu, on ví.... Ale co chci sdílet s tebou jsou pocity, které jsem prožívala po narození miminka. Říkala jsem si...a ta tady nemusela být, kdybych nebyla křesťan???? Je úžasná, oba s manželem si ji užíváme tak nějak víc..možná je to věkem, možná právě tím, že jsme si ji nenaplánovali..je to takový dáreček(je jí 8 měs.). A ti dva starší? Berou ji jako samozřejmost. Neřeší to. Celé těhotenství jsme o miminku společně mluvili, jen co jsme se dozvěděli, že to bude holčička, dostala jméno a jinak už jsme o ní nemluvili. No a tak v polovině těhotenství už děti(7 a 5) sami od sebe začali říkat, že nás je pět. Né bude, ale je. Tohle je můj příběh a tobě fandím, ať se rozhodneš správně. A nejen ty, ale i tvůj manžel. Odpovědět

Mana.  Nahled  (12.9.2008 23:17:24) Metty, situace silena, ale zkus si sama sebe predstavit za dost let pozdeji, podivej se zpatky a predstav si obe situace. U ktere budes mit lepsi pocit, tak tu zvol. A ja bych si jeste postavila otazku tak, jestli bych treba vymenila sourozence za vic hmotneho uspokojeni v detstvi. A to mi vychazi jasne, ze ani za nic.:) To bych se radsi klidne na vsem uskrovnila, ale hlavne ze mam sourozence. Mnohem lepsi nez nejake krouzky, na ty si v dospelosti clovek ani nevzpomene, zatimco vztahy se sourozencema budou porad. Odpovědět

Hanka, 3 děti    •  Pět nás už je.  (13.9.2008 8:03:13) Máme 3 děti, 1, 3, a 5 let. Když jsem byla těhotná se 3., někdy jsem si říkala, že by snad bylo lepší, kdybych potratila (hrozná myšlenka, vím...), že by se spousta věcí vyřešila. Teď celé dny lítám kolem dětí, ale víte co? Oni jsou krásné živé samostatné bytosti, takové malé zázraky. Jsem ráda, že jsou, že žijou a že jsou v pořádku!!! Už bych nikdy nechtěla, aby některé z nich nebylo... Myslím, že život má přednost a děti všechno vrátí tím, že jsou... A dokonce k mému velikému překvapení teď vidím, že mít 3 nebo 4 děti už by nebyl takový rozdíl (i když to bych si nikdy nepomyslela, ani 4. neplánujeme). Prostě se člověk se situací mění... Tuhle jsem se dívala na nějaký dokument o indiánech z Jižní Ameriky, tam jeden muž (!) řekl "děti jsou pro nás prostě nejdůležitější". A bylo vidět, že je to pro něj celý svět. Bylo to tak zvláštní, že mi to zůstalo v hlavě. My jsme už úplně jiná společnost. Někdy si říkám, že je to spíš k naší škodě... Držím moc a moc palce všem maminkám, které se musejí rozhodovat. Vím, že to není jednoduché. Ale lidská bytost je nesmírně vzácná, ať jsi to Ty, maminka, nebo Tvoje maličké, rostoucí děťátko.... Hanka Odpovědět

Luďka  Chceme třetí dítě  (13.9.2008 9:34:56) Máme dvě děti, 5 a 2 roky a už plánujeme třetí. Někteří lidé z našeho okolí se na nás dívají, jako bychom spadli z višně. "Tři děti??? Nechápu, nerozumím. V dnešní době?" Mně přijdou tři děti tak akorát. Neumím si naopak představit, že bych měla jen dvě. Samozřejmě kdyby to z nějakého důvodu nešlo, tak budu šťastná za ty naše štěstíčka. Autorka opravdu nemá lehké rozhodování, přeju hodně síly. Odpovědět  Luďka  Re: Chceme třetí dítě  (13.9.2008 9:38:11) Jo a bohatstvím v žádném případě neoplýváme. Odpovědět  Markéta, 3    •  Re: Chceme třetí dítě  (13.9.2008 11:08:51) Nikdy jsem nijak neplánovala kolik dětí chci nebo nechci v životě mít, jenom jsem vždycky věděla, že je určitě jednou chci. Mám tři, dvě holčičky 8 a 4,5 roku a chlapečka 9měsíců. Nejsme nijak bohatí, nemáme z mého pohledu zrovna to nejoptimálnější bydlení, neskáču radostí, že asi budu muset dceři zaplatit 3500,- Kč za týden školy v přírodě, ale taky vím, že jsme s mým mužem svým dětem nemohli dát nic cennějšího než jejich sourozence. Ty,kteří s nimi jednou budou jako jediní mít společnou minulost, zážitky, vzpomínky...Byť se holčičky perou o hračky, občas se dost výživně hádají atp., pohled na to, když se mazlí s bráškou, v určitých situacích mají starost jedna o druhou i o malého a ve skutečnosti při sobě drží, to několikanásobně vynahrazuje. Mám asi výhodu, že lidské štěstí (ač to zní jakkoliv pateticky a kýčovitě) nevidím v exkluzivních dovolených, drahých autech a spoustě jiných dalších zbytečných věcí. Musím ale taky na druhou stranu poctivě přiznat, že mám to štěstí a nemusí děti šatit po seconhandech a zdlouhavě přemýšlet nad cenou jogurtu(občas mám dokonce intenzivní pocit, že by ten náš chlapeček možná potřeboval brášku ). Ale pravda je, že já si žiju v luxusu toho, že všechny moje děti byly plánované a chtěné. A tak to do této diskuze vlastně asi ani nepatří. Odpovědět  Mili+2  Re: Chceme třetí dítě  (13.9.2008 15:20:56) k tomu bohatstvi- pred rokem "89. se ,znamo, nekonaly cesty letadlem na Maledivy, Bora Boru, Kanary, a dokonce ani do toho Egyptu a Turecka jako dnes,leda tak pod stan k Machaci, maloktera rodina vlastnila vic jak jedno auto, a decka nemusela mit tenisky Nike a dva mobily. A ejhle, taky jsme vyrostli! Odpovědět  lklasinka  Re: Chceme třetí dítě  (14.9.2008 16:17:15) mám stejně staré děti jako ty, a taky to tak nějak zvažujeme, manžel hrozně chce, já taky ale rozum velí jinak, připadám si trošku vyhaslá, chybí mi kontakt s lidma, chtěla bych alespoň na chvilku do práce, tak nějak pořád uvažuju jestli jo nebo ne. Odpovědět

Kamča(tři potomci)    •  těžké rozhodování  (13.9.2008 10:41:49) Jsme s přítelem spolu už 12 let a jelikož mám dvě děti z nepovedeného manželství,společné dítě jsme neplánovali.Ve svých 39 letech jsem otěhotněla a my stáli před naprosto stejnou otázkou :uživíme další dítě?A hlavně : nejsem stará?Jelikož jsem byla 3 měsíce po konizaci děložního čípku, rozhodli jsme se pro přerušení.Byl pátek když jsem to řešila se svým lékařem ,vyšetření před zákrokem však odložil na pondělí.Byla jsem přes víkend na zhroucení.Můžu to tomu drobečkovi udělat?? No a pak (ačkoli byl původně rázně proti)mi přítel řelk,že si broučka necháme.Byla to jedna z nejkrásnějších chvil v mém životě.Dnes nám doma běhá 2,5 letý chlapeček my jsme rádi,že jsme se pro něj rozhodli. Váš příspěvek jsem dočítala v slzách.....nezávidím Vám to rozhodování....naštěstí už to nikdy nezažiju ( byla jsem na sterilizaci),puklo by mi asi srdce.Ať se rozhodnete jakkloliv,přeji Vám ať svého rozhodnutí nikdy nelitujete. Odpovědět

Mirasol, Neli04, Mája07  Rozhodnutí  (13.9.2008 12:06:59) Spousta z nás s tebou cítí a já chci říci jen toto: ať se rozhodneš jakkoli, vždycky to bude špatně..... Takovéhle situace by v životě být neměly, není to spravedlivé.......... je mi z toho smutno za tebe... Odpovědět  Dáša + 3    •  Re: Rozhodnutí  (13.9.2008 21:24:36) Milá Metty, moc Ti držím palce. Vždycky jsem si dvojčata moc přála, ale nikdy se mi to nesplnilo. Máme 3 holčičky, zvládnout se to dá v pohodě. Samozřejmě nevím, jaké je to se čtyřmi dětmi, z toho jedna dvojčátka, ale člověk nakonec zvládne všechno, zvlášť když zapojí rodinu. Je to samozřejmě Tvoje rozhodnutí, ale i tak bych se přimlouvala za šanci pro ta miminka. Myslím, že kromě uskromnění a starostí by vám všem přinesla spoustu radosti. Odpovědět

Ivča, 2 děti    •  Jak poznáte těhotenství s tělískem?  (13.9.2008 12:29:54) Chtěla jsem se všech, kteří neplánovaně otěhotněly, jak to poznaly? Některá tělíska totiž způsobují to, že žena nemá menstruaci a jiné příznaky jsem neměla, i když nevolnost byla, ale to pak můžete přičítat kde čemu. Známá to poznala až v 5. měsíci. Tělísko plánuju, tak bych chtěla vědět co nejvíc informací. Odpovědět  Kamča(tři potomci)    •  Re: Jak poznáte těhotenství s tělískem?  (13.9.2008 17:28:04) Nevím jakou zkušenost mají jiné ženy,ale já měla tělísko 2x a vždy jsem měla pravidelnou menstruaci. Odpovědět  olsche  Re: Jak poznáte těhotenství s tělískem?  (14.9.2008 15:50:43) S tělískem jsem měla normálně pravidelně menstruaci. Měla jsem nehormonální tělísko. Otěhotněla jsem, dostala jsem týden na rozmyšlenou, jestli si mimi necháme nebo ne. Dnes jsou malé tři roky. Je to naše třetí dítě a nelituji samozřejmě. Ale rozhodování to bylo těžké. Odpovědět  Astrit  Re: Jak poznáte těhotenství s tělískem?  (15.9.2008 15:04:35) Já jsem si nechala zavést tělísko před deseti dny, mám dvě děti a třetí neplánuju. Záměrně jsem si pořídila hormonální tělísko Mirena, protože to způsobuje takové snížení děložní sliznice, že i kdyby náhodou došlo k oplodnění vajíčka - což je velmi nepravděpodobné, protože spermie se k němu nedostanou, tak se nemá kde uhnízdit. To nehormonální tělísko neumí. Benefitem Mireny je v důsledku snížení děložní sliznice snížení intenzity menstr. krvácení nebo dokonce jeho úplné vymizení (když nekrvácíte, nehrozí chodokrevnost). Mirena je navíc k organizmu velmi šetrná, působí totiž jen lokálně a nezatěžuje zažívání. Návrat plodnosti je ihned po jejím vyjmutí. Nehormonální tělísko je sice levnější, tuším kolem 1000Kč (na 5 let), ale menstruační krvácení bývá intenzívní, delší a u někoho i bolestivější. Mirena stojí cca 5200 Kč, ale vzhledem k tomu, že je na pět let, tak měsíčně vychází ani ne na stovku, je tedy levnější než pilulky. Nevýhodou všech nitroděložních tělísek ale je, že se musí hlídat, stále musí být vlákna systému hmatatelná v pochvě. Může se prý stát, že při menstruaci, kdy děloha kontrahuje, dochází k vypuzení systému nebo jeho posunutí a antikoncepční schopnost tak zaniká nebo se snižuje. Takže chce si to pohlídat. Mám z toho trochu nervy, ale jsem vděčná za to, že nemusím na nic myslet. Braní pilulek mě deptalo a často jsem se v noci probudila s vytřeštěnýma očima, že jsem zase zapomněla a nepomohla ani výstraha v mobilu. Odpovědět

Tereza    •  Neměla jsem být  (13.9.2008 12:32:44) Když bylo mojí mamince 27, neplánovaně otěhotněla. Potřetí. Měla dvě dcery, jedné bylo 5 a druhé už 8 let. Její manžel vlastně nechal celé rozhodnutí na ní. Ona se rozhodla si dítě nechat. Narodila se jí třetí dcera - já. Můžu být za svůj život vděčná hlavně jí. A jsem. Odpovědět  Štěpánka    •  Re: Neměla jsem být  (13.9.2008 14:55:24) Taky jsem jedna z neplánovaných. Mamce bylo 33, já jsem už byla třetí, sourozenci jsou ode mne 14 a 7 let. Jsem mamce moc vděčná, že mne nedala. Mám teď malého syna a ten nebýt mamky taky nemusel být, takže jsem jí vděčná dvakrát. Ona si to také uvědomuje, že nebýt jejího rozhodnutí, tak neměla takového krásného vnuka. Jo a s mamkou si ruzumím asi nejlíp ze všech dětí. Nedej ho! Odpovědět

Alča 2 kluci    •  Pohlaví podle krve  (13.9.2008 15:03:00) Ahojki. Chtěla jsem se Vás zeptat jestli někdo nemáte zkušenosti s pohlavím dítěte zjištěné podle stáří krve. Máme dva kluky a chtěli by jsme v pozdějších letech holčičku. Ikdyž kluk by mi už nevadil, protože mám dva užasné syny. Odpovědět  Insula  Re: Pohlaví podle krve  (14.9.2008 8:56:32) Nefunguje. Všechno je 50:50. Odpovědět

jana+dani  je to jen Tvoje rozhodnuti  (13.9.2008 15:07:39) Je to strasne tezke se rozhodnout.Zvlaste kdyz uz mas 2 deti a dokazes si predstavit jak t treti bude vypadat.Ja bych osobne na potrat nesla,ale tohle je jen na tobe.Nikdo Te nema pravo soudit protoze to nikdo za Tebe nevyresi.Hodne stesti,dzim palce,at se rozhodnes jak chces. Odpovědět

Správce - Snažíme se  Opačný extrém  (13.9.2008 19:45:59) Ahoj, tvou situaci ti nezávidím. Myslím, že to rozhodnutí není jednoduché, ale nikdo ho za tebe neudělá. Já bych na potrat nešla, i za cenu toho, že bych dalších několik let měla "daleko do úst". Je to můj názor. Nerozhoduji za tebe, neznám zcela tvou situaci. Já momentálně řeším opačný problém. Nejvíce ze všeho na světě bych si přála druhé dítě (s prvním dítětem jsem otěhotněla zcela bez problémů během 6 týdnů). Ale nedaří se nám už 21 měsíců. Zkoušeli jsme vše možné, různé metody. Nyní jsme v počátcích péče Centra asistované reprodukce. Mám kamarádku, které se "povedlo" to samé, co tobě. Mají s manželem jednu dceru, která už je velká (10 let) a jakž takž se vyhrabali z finančních problémů. Manžel druhé dítě nechtěl, kamarádka tiše doufala. Je těhotná - otěhotněla přes antikoncepci. Jsou zmatení, znovu rovnají život. Asi to není taková situace, jako ta tvoje, ale je to dost podobné. Ze své pozice si říkám, jak je možné, že to, co by mě udělalo ohromnou radost, jiným tolik komplikuje život. Ale asi to tak má být. Tak jako tak, nic s tím nenaděláme. Moc přeju, aby bylo vše O.K. , abys udělala to správné rozhodnutí a aby to vyši rodinu moc nezatížilo. Hodně štěstí! Odpovědět

Jana+2kluci    •  Cekáme třetí  (13.9.2008 20:19:36) Asi před měsícem jsem měla stejné překvapení v podobě dvou čárek...neplánovaně.Mám dva kluky 3,5+2 roky....těšila jsme se jak začnu zase pomalu pracovat..zhubla jsem ..nakoupila nové oblečení...a a a otěhotněla nečekaně ..neplánovaně.Byl to šok...myšlenky na potrat byli taky..jak to zvládnu....ale nějak to zvládnu....bydlet kde máme..manžel pracuje..jsme zdravý a nikdo neví co nás v životě potká a co krásného nám to třetí přinese.... Odpovědět

Mirka,dve deti    •  VER MI ZE TO ZVLADNES  (13.9.2008 21:58:51) Je to to najkrajsie, co sa ti mohlo stat, aj ked to mozno teraz tak nevyzera. Deti, ktore sa rodia v tejto dobe su male svetielka, ktore maju tu na Zemi uzasnu ulohu: rozjasnit nase duse, priniest radost a svetlo. Nie je to nahoda, vstupujeme do uzasnej doby, zvysuju sa vibracie nasej planety a my vsetci budeme svedkami a zaroven sucastou uzasnych zmien. Urcite ste poculi o indigovych, krystalovych a duhovych detoch (ak nie, precitajte si na internete, urcite lepsie pochopite svoje deti). Je to pozehnanie, ze tvoje dieta si vybralo za maminu prave teba. Drzim ti palce a hlavne ked sa ti to mimco narodi, nevycitaj si, ze si niekedy uvazovala o jeho osude. Sme len ludia a mame pravo na omyly. Odpovědět

Iveta    •  Proboha, nedávej  (13.9.2008 23:12:41) Není pravda, že atˇ se rozhodnete jakkoli, něco ztrácíte. Můžete naopak hodně získat. Kariéra v práci se dá vybudovat i po čtyřicítce. Moc bych si přála, abyste dali dvojčátkům šanci, a hlavně abyste se rozhodli brzy a pak už to hlavně neřešili. Myslím, že rozpolcenost a stres mámy jim neprospívá. Ad příspěvky Katka + Katka - a´t už do této či jiných diskusí - musím nad nimi vždy kroutit hlavou, protože na mne z nich vždy dýchne sobectví. Asi je dobře, že se rozhodli pro jedináčka, i když já bych jím být určitě nechtěla, přes tu výhodu, že je to dítko jistě po všech stránkách zabezpečené, naočkované, pojištěné a vše má dopředu promyšlené. Mám šest plánovaných dětí, bez náboženských důvodů. Už během těhotenství s třetím dítětem jsem si našla práci na částečný úvazek a u posledních dvou dětí jsem ji v podstatě ani nepřerušovala během mateřské. Všechno jde nějak zařídit, když si člověk věří, že dělá správnou věc a snaží se. Je pravda, že pracujeme skoro pořád, ale práce at už v práci či kolem našich prtˇat nás těší a odměna stojí za to !! Jsou každý svůj, dobrá parta, učí se dobře a život není nuda! Šla bych do toho hned znovu, klidně i víckrát. Škoda, že dvojčátka se nám nepovedla, brala bych je všema deseti. Škoda, že nemůžu ty Vaše adoptovat. Je pravda, že i my počítáme penízky, zejména teď na začátku školního roku. Ale nějak se to vždy udělá, a jak už tady někdo napsal, kroužky nejsou jenom ty drahé. Kroužky jsou trochu móda, většinou nemají na vývoj dítěte až tak podstatný vliv a počáteční nadšení dítěte vyprchá na třetí lekci, když zjistí, že jde o další povinnost. Čím s nimi máme větší zkušenost, tím pečlivěji ˇ(a menší množství) vybíráme. Držím pěsti dvojčátkům, aby to s nimi dobře dopadlo. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Proboha, nedávej  (14.9.2008 8:19:07) Ivet, každý na to máme jiný názor. Kariéra po čtyřicítce samozřejmě jde, ale jen těžko pokud si před tím strávila pomalu 8 let doma s dětmi, více méně vše ze školy, z praxe si pozapomněla, nebo se úplně změnilo. Zvlášť katastrofální sitauce je s cizími jazyky, když nemluvíš, nepoužíváš, zapomeneš. Na rovinu jazykové kurzy nejsou levné. Já v práci používám jen angličtinu, nicméně umím ještě němčinu a nechci jí zapomenout (když už jsem se jí tak složitě učila, takže si platím kurz (není z nejlevnějších, ale ani z nejdražších). Ročně je to 12 000 Kč. A po mateřské tyhle peníze prostě hledáš jen "horko těžko". Autorka psala něco o rozestavěném baráku a hrabání se z dluhů po mateřské, z mého pohledu to není ideální situace pro příchod dvou dětí, někdo to může vidět jinak. Já jsem ráda, že žiju v domě, který není na spadnutí, je náš, takže nám ho nikdo nevezme, nemusím se rozhodovat, jestli koupím boty dítěti nebo sobě a jsem za to fakticky ráda. Ale jsou lidé, kteří radši budou bydlet v domě na spadnutí, ale hlavně že jich tam bude mnoho. Je to o prioritách, ne o sobectví. Já jsem třeba rodičům vděčná za to, že jsem jedináček, neměli peníze na mé studium na VŠ, musela jsem si vydělávat a byla to hodně náročná doba, mamka mi jen přispívala nepatrnou částkou (samozřejmě i za tu jsem vděčná). Jenže kdyby jsme byli dva nebo dvě, tak bych prostě studovat nemohla. Jsem ráda, že tohle moje dcera nezažije. Samozřejmě někdo zase může říct - klidně bez VŠ, bez vzdělání, hlavně že mám sourozence. Jak to budou vidět děti, člověk pozná, teprve až vyrostou. Odpovědět  Axela  Musím se tě zastat,  (14.9.2008 10:00:59) - nikdy bych se neodvážila do podobné diskuse napsat, či dokonce autorce radit. Nicméně, Tvůj příspěvek se mi jako jeden z mála zdál poměrně racionálně napsaný, bez výkřiků typu "Proboha, nedávej je pryč!" apod., které nepovažuji za dobře míněné rady, nýbrž prosté citové vydírání. Rozhodně z Tebe nemluví sobeckost, ale schopnost uvažovat. To jen, že jsi se v minulém příspěvku obhajovala. Úplně zbytečně. Odpovědět  Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06  Re: Musím se tě zastat,  (14.9.2008 12:37:35) Přesně s tím souhlasím, to je samé, proboha ne, nedávej to dítě pryč ... jak se pak asi autorka článku má cítit?! Taky mi přijde, že to nejsou rady, ale těžký nátlak na psychiku a svědomí. Odpovědět  luca+ 2 holky    •  vševědoucí  (14.9.2008 14:00:49) Taky souhlasím s katkou, každý to má jinak, jsem ráda, že se ozval někdo, kdo je trochu racionální a chápe, že každý je jiný, někdo zvládá hodně dětí, někdo ne. My máme 2 a vůbec se nedivím, pokud někdo nechce žádné. Autorce hlavně přeji, ať se rozhodne sama za sebe (popř. s manželem) a opravdu se nedá v tomto těžkém citlivém období ničit některými názory. Leká mě, jak jsou někteří "vševědoucí" a každopádně ví, že všechno dobře dopadne. A mimochodem, když nejsou peníze, je to fakt průšvih. L Odpovědět  Kimmy, 2 deti    •  Re: Proboha, nedávej  (15.9.2008 8:17:27) Souhlasim, Katko. Karieru po ctyritce udelaji jen velmi vyjimecne zeny a navic dle meho nazoru se zadna velka kariera se tremi detmi moc delat neda, pokud clovek nema velice chapaveho manzela a fungujici babicky. Ja zas musim kroutit hlavou nad lidmi, kteri nedokazou nebo nechteji premyslet nad dlouhodobou perspektivou nebo nad tim, ze ne kazda zena sdili jejich touhu travit zivot predevsim peci o deti. Ne kazda zena ma dano byt uzasnou matkou, ne kazde dite je stastne.. Kimmy Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Proboha, nedávej  (15.9.2008 8:56:36) Nejde jen o kariéru... myslím, že lidé nevidí - nechtějí vidět? - žádné jiné způsoby seberealizace než práci a péči o děti. Odpovědět  10.5Libik12  Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 9:37:31) Karieru? Co to je? jako, že žena, věnující se pracovnímu procesu například v organizaci a administrativě se ve 40 rozhodne být kosmonautem a ono ne? Tady se část diskutujících tváří, že existuje volba mezi miminem a karierou bruselského úředníka či jednoho z hlavních manažerů významné olejářské společnosti, zatímco realita je taková, že volba je mezi tím, jít do práce ve svém oboru nebo tam jít až za čas. Kdo je karierní typ v dobrém slova smyslu, tak má ve 40 slušně naběhnuto, kontakt s oborem drží a je zvyklý a schopný přijímat rozhodnutí a čelit stresu, jít šancím vstříc ,v čemž mu dítě nepřekáží. Kdo takový není, je pro něj 40 věkem, že už by neměl čekat, že po letech ztaženého žaludku z nutnosti sebeprezentace se náhle něco rozetne, pokud si řekne "teď jdu na potrat, by mě kariera neminula" Kdo to má v sobě, může mít 16 dětí, kdo ne, tak to ve 40 ví. Pocit, že předmětné místo v účtárně, na recepci nebo tak podobně, je životní šance, která se nevrátí, dovolte? Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 9:43:41) Libiku, no dobře, chápu, že slovo "kariéra" zřejmě nevystihuje skutečnou podstatu věci. Tak užijme např. termín "seberealizace". Nechápu, proč si většina lidí (alespoň zde to bude většina) představuje, že ke štěstí musí být člověk buď bruselský úředník nebo matka s patnácti "zářezy na pažbě". Osobně jsem byla asi nejšťastnější, když jsem neměla naprosto nic a jezdila si stopem po republice, nevěděla kde budu spát, v kapse měla pas, cigára a složenou stovku. A to s dítětem taky nejde, aniž by to byla jakákoli kariéra... Odpovědět  10.5Libik12  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 10:41:39) Monty, dobrá, můžeme navrhnout zakladatelce ještě cestu Kerouaca, nicméně já jsem se chtěla vyjádřit v tom smyslu, že mi připadají třasy o naše malé karierky uměle vyvolávané a že je v podstatě šumák, jestli půjde někdo zpět prodávat (učit, organizovat, úřadovat) o 2 roky déle nebo ne a že mi rádoby chytrá vyhlášení o nutnosti budovat karieru (tím nemyslím tebe) připadají mimořádně veselá, pokud si uvědomím, že se bavíme o realitě průměrné české ženy v průměrném Česku. Že zkrátka někdo je na cestě, někdo je karierní typ a někdo ne, každý si jede to svoje a jedna mateřská na tom máloco změní. Možná jenom jestli "teďkon" půjdu dělat, rodit nebo stopovat. Ovšem, co znamenají 2 roky? Opravdu někomu 2 roky života zásadně změní povahu, cíle, priority a schopnosti? Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 11:03:55) Libiku, to jistě nezmění - ale s každým dalším dítětem se situace komplikuje např. v tom smyslu, že děti chodí do různých škol, kroužků, mohou mít problémy a nemusí být vážné, stačí "obyčejná" logopedie, o nemocech vůbec nemluvím... mám jedno dítě a vím, jak moc mi komplikuje život, když onemocní... když onemocní tři, to si vůbec neumím představit. Ať si to přiznáme nebo ne, resp. ať už to pro nás je nebo není důležité, děti omezení jsou a záleží na každém člověku, jestli se chce omezovat nebo nechce. Protože o dva roky jistě nejde - jde o celý další život. Nemusíme mluvit o nějaké "kariéře", stačí obyčejné věci, výlet s přáteli, návštěva kina, to všechno se s přibývajícím počtem dětí začíná být problém. A opravdu není každý "matkou od Pánaboha". Někdo potřebuje i svou dávku svobody, zábavy, rozptýlení BEZ dětí. Ať už to přijde těm "druhým" hnusné nebo sobecké... prostě je to tak. Odpovědět  Sylva2    •  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 11:11:00) Libiku můžou, ale nabrat jiný směr je často k lepšímu. Já se svojí dcerou jsem taky otěhotněla neplánovaně, taky to byl dost boj. Původně jsme chtěli zůstat u jednoho dítěte. A moje druhá mateřská vypadala na čirou finanční katastrofu. Jenže nakonec nás oba, mě i MM tahle katastrofa ( tím myslím finance, rozhodně ne narození malé) posunula profesně dopředu. Protože jsme byli nuceni udělat kroky, ke kterým bychom se za standartní situace asi neodhodlali. A jsme oba profesně vepředu a ty dva a půl roku co je malá na světě, mi překvapivě přinesly profesně mnohem víc, než kdybych je trávila v řádném zaměstnání, kam se již mimochodem nechci vracet ani náhodou. A jsem teď mnohem šťastnější a spokojenější, než předtím, protože mě to donutilo skloubit práci a rodinu do mnohem těsnějšího spolufungování. Děti mi rostou před očima a ne jako předtím, kdy jsem ráno odjela do práce a večer se sešla s dcerou po celodenním maratonu. A vlastně mi tak spousta hezkého uniklo. Není to vždycky zrovna jednoduché, i u nás jsou časté krize, když vypadne hlídací teta nebo není čas na úklid. Ale pořád je to lepší než to co bylo předtím. Takže vlastně myslím, že tyhle problémy mohou člověka i dost posunout, donutit ho srovnat si priority a vybudovat si kariéru tam, kde by to rozhodně nečekal. Odpovědět  Iveta    •  Přesné  (17.9.2008 0:04:00) Do puntíku tak. Odpovědět  Iveta    •  Jedno, nebo žádné ´= vždy ztráta  (17.9.2008 1:14:44) Ještě k tomu problému, připadá mi hrozné takové rozhodnutí, že jestliže jedno umře, tak to druhé si necháme, jestliže ale to druhé přežije, půjdou pryč obě. Nevím, tohle je příšerné. Třeba právě by bylo dobře, kdyby byly spolu. Škoda Metty, že nebydlím poblíž. Hlídala bych Ti je zadarmo. (I když co vím, možná bydlím za rohem.) Odpovědět  MSteflova  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 12:39:44) Monty, a skutečně jsi byla šťastná? Já měla život taky celkem dobrodružný, ale spíše to bylo "jednou nahoře, jednou dole", často jsem neměla ani tu stovku a bydlela jsem dokonce jeden čas i bez vody a elektriky. Nacestovala jsem se dost, dobře se o tom vypráví - ale někdy mívám při těch vzpomínkách husinu, protože v tom neustálém hledání byl člověk taky často osamělý a zmatený. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 13:05:43) Byla jsem šťastná. Resp. byla jsem spokojená, trvale šťastní jsou leda tak těžce mentálně postižení. Byla jsem spokojená, protože jsem měla svůj život ve svých rukou a nemusela se starat o nikoho jiného než sama o sebe. Povinností jsem měla dost. Pocit, že se nemůžu sebrat a jít je pro mne nejvíc frustrující věc na světě. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 13:19:42) Upřesňuji - pokud člověk nemá nikoho, kdo by mu pomohl, kdo by pro něj byl oporou, na koho by se mohl obrátit, když je mu mizerně, ale naopak má neustále na hrbu lidi, kteří něco chtějí, potřebujou a citově vydírají, má asi jinou představu o tom, co je to spokojený život. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 13:59:53) Monty, nikdo ti tu zamrzlou pubertu v podobě postbeatnictví nebere, jenom přemýšlím jaká je vlastně tvoje rada autorce. Já si nemyslím, že je reálné, že by v sobě najednou našla Jarního kurýra:))) Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 14:06:02) Libiku, proč myslíš, že je to zamrzlá puberta? Ony jsou nějaké závazné směrnice pro to, jak se pozná zodpovědný a dospělý člověk? Nikde jsem nepsala, že se má autorka sbalit a vyrazit na nejbližší výpadovku... nicméně, mám kolem sebe pár matek od tří dětí a aniž by byly dle tvého úhlu pohledu pubertální, stejně si chtějí občas někam vyrazit, zajít na koncert, na skleničku s kamarádkou. Počtem dětí se možnosti snižují. Jakékoli možnosti. Nebo přinejmenším komplikují. A pak je tu ještě jedna věc - může se stát, že ženská na ty děti zůstane sama. Co potom? Pořád idylka, pořád pohodička a báječné mateřství? Odpovědět  10.5Libik12  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 17:00:15) Myslím si, že je to zamrzlá puberta, páč tím každý prošel a kdekoho to opustilo v pravou chvíli. Takový ten slogan "sebrat batoh a jít" je hodně známej a pro lidi nad třicet většinou znamená zidealizované vzpomínky na vlastní hlad a nejistotu kompenzovanou schopností kalit 3 dny v tahu. Ale měj si klíďo píďo pocit, že stopáž z Práglu do Krkonoš o francouzské holi s inkontinentními kalhotkami je to pravé ořechové:), jenom si myslím, že pokud autorka článku má 2 děti, čeká další a patři-la li by do kategorie "věčně mladých" cestovatelů, tak už je celkem fuk, kolik potomků s ní pojede příležitostnými náklaďáky napříč juesej, ne? Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 17:07:43) Libiku, možná měl ten kdekdo štěstí, že se mu v životě naskytla nějaká příjemnější a pohodlnější možnost existence. Já jsem žádný lepší nenašla, neboť jsem to štěstí neměla. Takže ta svoboda je to jediné, co mám a co si budu hýčkat, ať už si o tom myslí kdo chce co chce. Třeba v příštím životě budu mít kliku a budou se o mne starat rodiče, chlapi... v tomhle už mně to prostě minulo. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 18:57:52) Monty, jako,že mě na tebe nesere celkem nic a myslím, že jsi zábavným osvěžením Rodiny, tak trochu mě sere tenhle ten příběh o svobodné holčičce, co se na rozdíl od nás pipin, hezky uživí, protože dle vlastních slov vezmě batoh a jde. Tvoje jakási potřeba demonstrovat jedinečnost je na hranici posedlosti. Ty vole, nebudeš tomu věřit, ale v případě nouze se uživí každá prodavačka, i bez batohu. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 19:07:08) Libiku, to je klidně možné, pokud jí ovšem nevadí bydlet v azyláku a jíst i s dětmi čínské polévky - na větší luxus plat prodavačky nestačí. Nesnažím se nikomu nic dokazovat, i kdyby to tak dle tvého mínění vypadalo. Pravdou je, že ve svém okolí neznám moc žen, které by s nulovou pomocí rodičů, manžela, přítele nebo státu spokojeně vegetovaly a na tváři jim povlával šťastný úsměv. A mně to sakra nebaví, takže to není nic ke chlubení. Jen se domnívám, že se dá těžko posuzovat, jaké něco je, pokud to člověk nezažil. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 19:20:58) Monty, ty přispíváš do diskuse, kde se řeší nečekané těhotenství v rodině. Pokud ti tedy zcela ouchylně podsouvám sebezvýrazňování, tak mi, sím tě, odhal v čem je tvůj nezávislej život poučením pro zmíněnou situaci. Jinak dost devalvuješ postavení ženskejch v rodině, děláš-li z nich závislačky.Ty si totiž neumíš sama představit, že v dohodnutém partnerství neznamená vyšší příjem jednoho závislost druhého. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 19:24:47) Libiku, třeba si to představit umím, ale pouze teoreticky, protože jsem nikdy takový druh soužití neprovozovala. Já si i umím představit, že by mi to vyhovovalo, ale bohužel, nenarazila jsem na muže, který by byl ochoten mi to zabezpečit. Jinak přispívala jsem nikoli proto, abychom zde hovořily o svobodomyslnosti a autostopu, nýbrž abych prezentovala svůj názor, že každé další dítě v rodině výrazně snižuje akční rádius rodičů a ve většině případů se odrazí i na životní úrovni rodiny. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 19:28:57) No vzhledem k tomu, že máš jedno, tak je to teorie, co? Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 19:45:52) Ano, mám jedno, ale nežiju na pustém ostrově, takže kolem mne žije dost lidí, co mají děti dvě i tři. K druhé části - nevím, zda je to krajem, ale ještě jsem nepotkala chlapa, který by se společně se mnou chtěl na něčem podílet v rámci partnerského vztahu. Zjevně na mne vyzbyli samí nekvalitní jedinci. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 19:47:15) Resp., abych se i já s nimi chtěla na něčem podílet v rámci partnerského vztahu, když mám být přesná. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (15.9.2008 19:34:23) Posloucháš se? nenarazila jsem na muže, který by mi byl ochoten to zapezpečit Většina mužů svým ženám nic nezapezpečuje, tímméně z ochoty. Normální muž zabezpečuje spolu s manželkou rodině životní styl, na kterém se dohodli, on tím, že nosí kačky, ona tím, že hlídá děti, dočasně a dobrovolně. Přicházíš z krajů gejš nebo co? Odpovědět  Iveta    •  Monty, to je relativní!  (17.9.2008 1:31:14) Zpočátku mi to připadalo tak, jak píšeš. Pak jsem to obrátila ve výhodu - díky prťatům jsem se dostala na různá místa a seznámila jsem se s různými lidmi...což by mne jinak v životě minulo. Např. jednou i díky kojeneckému průjmu, na dětském odd ). Postupně jak děti rostly, začaly mne obohacovat. Činnosti, které provozovaly...prostředí, ve kterém byly...příležitosti, které se před nimi a tím i před námi otvíraly. Z kraje tohoto měsíce např. mistrovství republiky v rychlém šachu, báječné místo -krásný hotel v horách, chytří a vtipní lidé.. Zpočátku tě dítě omezuje, za dvacet let se můžeš díky němu seznámit třeba se studentským životem v Lisabonu nebo se senátorem, v jehož kanceláři pracuje, nebo tě aspoń bude brát na volňásek na taneční koncerty, kde dělá zvukaře..) Odpovědět  sdafdsdf sydfsaf  Re: Monty, to je relativní!  (17.9.2008 13:22:18) Neni nic horsiho nez "progamove" odmitani poznani cehokoliv, k cemu ma clovek prilezitost. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Monty, to je relativní!  (18.9.2008 9:03:16) Netvrdím, že dítě neobohacuje život. Ale mně na to obohacení prostě jedno dítě bohatě stačí. Ano, je to něco jiného, přináší to nové možnosti, nicméně každé další dítě by mi ubíralo ty "staré". A já mám ty staré docela ráda. Odpovědět  lila    •  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (16.9.2008 11:52:17) tak to buď ráda že tě někdo neznásilnic a pak nerozřezal i s chlupama, že byl tenkrát ještě klid. dnes už bys ten autostop tak v klidu asi neměla Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (16.9.2008 12:31:21) lilo, moje babička říkávala - kdo se bojí, se*e v síni... Taky jsem narazila na pár vlezlých týpků a některé historky ze stopu připadají zábavné jen mně. Každopádně si nemyslím, že by byl svět plný psychopatických násilníků toužících po krvi (jistě nějací jsou, ale nebude jich zřejmě tolik, jak se může zdát z četby a sledování televizního zpravodajství) a pokud bych si měla vybrat mezi nechtěným sexem s nějakým obejdou a fyzickým násilím, které může skončit smrtí, je výsledek naprosto jednoznačný. :o) Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Kariera? Bavíme se o normálních lidech v Česku, že?  (16.9.2008 21:01:18) Jé, moje babička taky. I když neznám souvislosti.. A znáš toto: Darovanému koni z pr..le voní? No nic, jen taková vsuvka jadrných podob známých přísloví. Odpovědět

ninuszka  Re: Proboha, nedávej  (15.9.2008 9:16:35) Katko, lépe bych to nenapsala. Já sama jsem jedináček a nikdy jsem neměla pocit, že by mě rodiče o něco ošidili a mám jedno dítě. Druhé se nedařilo ze zdravotních důvodů, ale to je vedlejší. Rozhodně je pro mě lepší pocit, že mé dítě je zabezpečené, než denně přemýšlet nad dluhy, což rodinné idylce moc neprospívá. Nedávno jsem jedináčky obhajovala na jiném webu a dost mě štvaly názory typu, dítě musí mít sourozence, aby si mělo s kým hrát nebo šílenost typu, kdyby ti jedno umřelo, zbyde ti druhé. Jsou to jen předsudky. Takže ať se Metty rozhodne, jak se rozhodne, bude to jen její volba a nikdo nemá právo jí soudit a útočit na city právě zmiňovaným příspěvkem. Odpovědět

simona, 3děti    •  Re: Proboha, nedávej  (15.9.2008 23:57:51) Katko, já musím nesouhlasit. respektuju tvůj názor, proč to dětem neulehčit, proč jim nedopřát to nejlepší co můžu. ale osobně si myslím, že jsou hodnoty, které svým dětem dám tím spíš pokud mají sourozence, jsou občas nuceni se uskrovnit. minimálně je učím tomu, že nejsou na světě samy, že není jenom já já a zase já, ale třeba já a můj brácha/ségra, takže tu tabulku čokolády, kterou bych jinak snědla sama, rozdělím. sdílela jsem pokojíček s 2sestrama, no nebylo to lehký, ale víš co? jsem za to vděčná. naučila jsem se uskrovnit, respektovat potřeby druhého. tohle všechno se určitě naučí i jedináček, to bezpochyby, ale není to trochu snažší a přirozenější tam kde je dětí víc? taky rekonstruujeme dům, za pochodu, stylem co se ušetří z výplaty. no a co? nevidím nic špatného na tom, že jsme jednu dobu spali všech 5 v obýváku, protože ložnice a pokojík nebyly ještě hotové. a byla to docela i romantika )))) Odpovědět

10.5Libik12  Re: Proboha, nedávej  (16.9.2008 0:12:49) Teěsně po revoluci proběhl televizí trezorový dokument z 60. let(taková vkusnější podoba Morava a spol.), kde investigativní (tenkrát se tomu tak neříkalo) reportér Fairaizl (dej mu Pán Bůh věčnou slávu) nabídl na oko inzercí v novinách fiata za dítě. Dostal hodně odpovědí. Dneska když se na ten typ auta podíváš, nemá naprosto žádnou cenu a nejezdí s ním ani dědové o Dušičkách. Tolik k těm prioritám Odpovědět

Ilona a její holčičky    •  Re: Proboha, nedávej  (15.9.2008 14:58:22) Rozhodně si nemyslím, že kroužky pro děti nemají velký smysl. Už jenom to, že je to pro děti povinnost má smysl. Když neznají povinnost, jak se budou v budoucnu chovat? Já tedy svým dětem kroužky ráda zaplatím, protože mám jistotu, že mi nelajdají po městě, protože já jsem v práci a nemůžu na ně dohlédnout a také si jsem jistá, že se tam něco hodnotného naučí. Odpovědět

Ariete  Díky za třetí nechtěné dítě  (14.9.2008 0:03:15) Díky za třetí nechtěné dítě, protože právě takovým je můj manžel. Rodiče měli dva kluky 15 měsíců po sobě. Malý byt a třetí rozhodně neplánovali, navíc před revolucí se prý ještě chodilo ke komisi, kde musela žena vysvětlovat, proč dítě nechce, což muselo být dost potupné, k tomu všemu, co si musela v hlavě rozhodovat sama. Nakonec si řekli, že zvládli dva raubíře, třeba se jim teď povede holčička. Pak se tak těšili, že ani neměli připravené jméno pro kluka. No a je tady, dneska mu je 32 a mám s ním dvě krásné děti a moc děkuji tchyni, že ho mám. Metty, přeji Ti ať se rozhodneš,co nejlíp. My jsme si naopak vždycky plánovali tři (možná i kvůli manželovi), teď mám prvňáčka a dvouletou holčičku, která prochází obdobím vzdoru, častečně pracuji a občas už nemám dost síly na ty jejich "moje" bitky a křik. Když je pak ale vidím, jak se vítají, objímají a pusinkují. Jak je každý měsíc znát v lepším vztahu mezi nimi, hned bych si to třetí pořídila. Ale pak mě zase hned usadí na zem. Za Tebe už to rozhodování kdy, udělala příroda. Přeju hodně štěstí. Odpovědět

Petr (taky nás je 5)    •  Jsem pro 5 - děláte dobře.  (14.9.2008 0:58:09) Jako podrazák si určitě nepřipadejte !!!! , máte-li alespoň mírně inteligentního šéfa, tak to musí pochopit a ještě Vám pogratulovat. (a mít radost, že bude na světě další přispěvovatel na jeho důchod) Moje manželka byla v práci po prvním dítěti necelý půlrok. Co se týká financí, tak např. u nás to zatím nějak extra necítíme, jelikož děti po sobě věci dědí. Akorát jídlo pro mimina leze do peněz, tedy pokud nekojíte. Když už se pak vaří, tak to taky není tak hrozné. Odpovědět

malatovic rodinka  pro METTY  (14.9.2008 0:59:10) MILA METTY KDYZ UZ SE STANE NECO TAKOVEHO MELA BYS DAT TOMU DETATKU SANCI NA ZIVOT.VERIM ZE TO VSE ZVLADNETE A BUDE LIP.HOLT SE BUDETE MUSET USKROVNIT ALE MYSLIM ZE ZA TEN PRVNI USMEV A SLOVO MAMA TO VAZNE STOJI.HODNE STESTI PREJI JA A MOJI DVA KLUCI MANZEL A SYNEK Odpovědět  Pampela  Re: pro METTY  (15.9.2008 12:24:16) Metty, neboj se ničeho, až se miminka narodí - ať už jedno nebo dvě - budeš si říkat: "Jak jsem mohla uvažovat, že je dám pryč..?" Zvládnete to, a už proto, že je to tvůj život, nemusíš se cítit trapně vůči zaměstnavateli. Život to tak chtěl a dvojčátka - to je dar dvojnásobný! Neboj se, určitě to zvládnete, a ráda Ti někdy děti pohlídám, když budeš potřebovat. Odpovědět

Petra-4děti(15,12,8let a 3roky  Nás je šest  (14.9.2008 2:38:32) Já mám 4děti,plánované,doma jsem už 14let,ale nikdy bych mimčo pryč nedala,snad jen ze zdrav.důvodů.Myslím, že každá situace se dá zvládnout,sice nemají vše,nemáme barák,auto,ale nežijeme jako sociální případ,to né. Nikdo neví co bude.Když jsem měla 5dní před porodem druhého syna přišel manžel o práci.Syn musel od 5.týdne mít zvláštní antirefluxní mléko,které v té době nebylo levné. Manžel byl bez páce 18.měs. bylo to finančně velmi náročné,ale užil si syna,zjistili jsme, že se dá žít i s málem a naše manželství bylo skvělé.Ale přesto bych si to nerada zoopakovala,ale vím, že člověk nemůže dopředu vědět co bude.Když jsem čekala třetí přišel manžel opět o práci,byla jsem v 8.týdnu,ale vůbec mně nenapadlo přemýšlet o přerušení,naštěstí byl bez práce jen 2.měs. Cokoliv se může změnit v okamžiku.Chtěla jsem mít 5dětí,manžel jen dvě, po dvou klukách jsem ho přesvědčila a naplánovali jsme si třetí(toužila jsem po holčičce,podařilo se) a nebylo to lehké.A když jsem po mateřské dělala rekval.kurs najednou manžel nečekané až překvapivě chtěl čtvrté dítě a já se nebránila,ikdyž jsem také měla pocit zrady,neboť jsem po kursu měla nastoupit do práce.Jsem šťastná.A pro mně je to dobré i z hlediska, že můžu mladší děti odvádět na kroužky a starší se netoulají po ulici.Rozhodnutí je nejvíce na Tobě,ty budeš muset vyjít s penězi,ty se budeš starat,ale manžel by měl být pro tebe oporou.Aby jste si za čas něco nevyčítali.Přeji jen to pro Vás nejlepší rozhodnutí. Petra. Odpovědět

Vláďa, 2 děti    •  určitě bych do toho šla  (14.9.2008 6:42:13) Metty, taky jsem řešila problém, jestli jít na potrat, otěhotněla jsem neplánovaně, když dceři byly 4 měsíce!!! Taky jsme přemýšleli, jak to všechno zvádneme. Když jsem ale na utz viděla bít srdíčko, rozhodla jsem si mimčo nechat. Teď, když máme 2 holčičky s věkovým rozdílem 13 měsíců, hrdě si je vozím v dvojkočáru.A když vidím mladší Markétku, při myšlence, že jsem ji chtěla nechat dát zabít, mně běhá mráz po zádech. Nedala bych ji za nic na světě. Zvládám vše ok, všechno ze začátku vypadá jako nepřekonatelný problém, ale teď to berem úplně v pohodě a časem se vše poddá! Určitě bych si třetí mimi nechala, když vidím kolem sebe, jak páry usilují o miminko a nejde to, tak jsem ráda, že se k nim nemusím řadit. Držím palečky!!! Odpovědět

Markéta    •  Děti  (14.9.2008 7:46:03) Prý se říká : Jedno dítě je pro strach, dvě pro zlost, tři a více pro radost. (to o těch dvou bych brala s nadsázkou, samozřejmě). Odpovědět  Kaaja  Re: Děti  (14.9.2008 13:30:15) no tak to abych si to třetí rychle pořídila - momentálně to teda pro zlost je! Odpovědět

Petronela, 2 andílci    •  Nedávejte si ho pryč  (14.9.2008 9:48:32) Prosím, nedávejte si ho pryč. Já přišla během min. roku o 2 děťátka - v 16tt a v 10tt. Kluk a holka. Buďte ráda, že je vašemu miminku v bříšku dobře a chce k vám. Pokud nebude chtít, odejde samo. K andílkům. Neodhánějte ale bytost, která nemůže za selhání moderních zlepšováků naší doby. A mít dvě nebo tři děti už skutečně není až takový rozdíl (horší je to mezi tím mít jedno a dvě). My jsem byli 4 a bylo to super. Dvě děti jsou sice lepší než jedno, ale dětsví ve třech a čtyřech je podle mě mnohem zajímavější naučí se víc myslet jeden na druhého, pomáhat si, ochraňovat se... je to krásné mít tři děti. Nebojte - vše bude super! Odpovědět

Iva, Viki (8/05), Áda (1/08)  nechej si broučka  (14.9.2008 10:09:42) ahoj, já jsem sice podobnou situaci neřešila, ale vím, že bych miminko určitě pryč nedala. Jen se mi před páru lety zpozdila o 2 týdny menstruace kvůli antikoncepci (což jsem ovšem nevěděla, domnívala jsem se, že jsem, asi těhotná). Tou dobou jsem zrovna nastoupila do zaměstnání, po kterém jsem léta toužila. Byl to záskok za mateřskou dovolenou s příslibem smlouvy na dobu neurčitou, kterou bych ovšem v případě otěhotnění určitě nedostala.Hlavou se mi honily různé myšlenky, včetně potratu. Gynekoložka mě ujistila, že těhotná nejsem a já byla ráda, že nemusím přemýšlet, jak dál. Naše máma z toho ale byla smutná, v duch už se těšila na vnoučátko. Dnes jsem ráda, že jsem tehdy těhotná nebyla a nedej Bože nešla na potrat, protože máma 2 roky poté umřela a já bych musela žít s vědomím, že jsem ji připravila o šanci na vnoučátko a toho malého človíčka o život. Nedokázala bych žít s vědomím, že kvůli mě někdo umřel. Peníze a práce nesou všechno, člověk se vždycky nějak uskromní. I když to třeba chvilku bude náročnější, určitě budeš šťastná, až si k sobě přitulíš to malé teploučké a úžasně voňavé štěstíčko Dnes mám dva malé zdravé čertíky a možná jim pořídíme ještě třetího do party. Přeji hezké těhu a zdravé miminko. Iva Odpovědět

Míša    •  U nás rozhodl rozum  (14.9.2008 10:13:37) I my s manželem řešili tuto situaci, malé 3,5 roku, já půl roku v práci, a buch, selhala antikoncepce. Z pohledu rozumu to bylo jasné - těžký první porod, málo peněz, vyšší věk a díky tomu hrozící komplikace při těhotenství a riziko poškození miminka, manžel byl jenoznačně proti ale klasicky pravil - je to tvoje tělo, rozhodni sama, podpořím tě. No dušička a hormony pracovali, vím že malá by si sourozence přála. Zvítězil rozum, sice to duši chvíli dost bolelo a navíc jsem se neměla komu vypovídat - jediná kamarádka touží po druhém miminku a stále se jim nedaří. Jaký paradox. Hlavně je důležité si sama sobě své rozhodnutí nevyčítat, neříkat si stále co by kdyby. Občas to přijde, ale prostě to musím vymazat, zbláznila bych se. Nešlo to jinak. Prostě ne. i život mi dal za pravdu, manžel přišel o práci a byli bychom skutečně na mizině. Nesnáším řeči že když se uživí jedno, tak druhé taky. Odpovědět  Marie    •  Re: U nás rozhodl rozum  (14.9.2008 10:19:09) Můj čistě subjektivní názor je, že pokud by rozhodl rozum, tak by se miminko narodilo. Odpovědět  Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06  Re: U nás rozhodl rozum  (14.9.2008 12:40:30) Můj čistě subjektivní názor je, že tohle se lehce říká, hůř někdy dělá, proto bych nikoho neodsuzovala. Ať si tohle každý rozhodne sám ... Odpovědět  Marie    •  Re: U nás rozhodl rozum  (14.9.2008 13:49:53) S tím souhlasím. Nic není černobílé. Jenom mi to vyznělo tak, jakože byl potrat rozumná věc. Pro pisatelku evidentně ano a pak je asi dobře,že se tak rozhodla. Nechci ji soudit a ani na to nemám právo. Ale potrat prostě odsuzuji (nehovořím o zdravotních důvodech, znásilnění). Odpovědět  Míša    •  Re: U nás rozhodl rozum  (14.9.2008 21:25:44) Byla to rozumná věc, jinak to nešlo. Kdybych byla mladší, asi by to rozhodování dopadlo jinak. Proto jsem brala antikoncepci, rozhodli jsme se po zralé úvaze, že mimi už ne. A ta bestie zradila. Samozřejmě, že hormony pracovaly, nebylo to jednoduché. Dost jsem to vytěsnila, ale někde hluboko to pořád je. Proto si myslím, že se sem neozve moc žen, které to takhle radikálně řešily. Prostě se o tom blbě mluví. Odsuzuji potraty jako formu antikoncepce, ale pokud se někdo chová zodpovědně, a ono to selže, už nejsem tak striktní. A pak samozřejmě v případě, kdy jde o zdraví. Jedna známá nepoužívá antikoncepci, ale každý měsíc vyšiluje, že je těhotná, a jak by nezvládla potrat. A proč nebere antikoncepci? protože "přece nebude zbytečně vyhazovat prachy, nechá si napsat potrat ze zdravotních důvodů zadarmo" tak tohle je fakt nad moje chápání. Odpovědět  lklasinka  Re: U nás rozhodl rozum  (14.9.2008 16:54:35) přesně tak tohle je asi každého věc, a nikdo nemá právo někoho soudit za to či ono. Já mám děti dvě, na vánoce jsem zjistila že čekám třetí, s manželem jsme měli radost,i když jsem měla strach jak to zvládnem, naši byli rádi, tchýně na mě začala, že jsem nezodpovědná,a jak budu odstrkovat ty dva, švagrová s jejím jedináčkem něco podobného, bylo to na štědrý den, ten jsem celý prořvala,bylo mi na nic, že z toho nemají radost, na nový rok jsem o mimi přišla a celý život si budu myslet, že za to můžou ony, protože mi ho nepřáli, naše vztahy tak ochladli, že nechodí ani za vnoučkama, a až se rozhodnu pořídit si třetí, určitě jim to neřeknu, ale to je z jiného soudku. Takže ať se rozhodneš jak chceš, je to tvoje rozhodnutí, nejlepší by bylo na pár dnů jet pryč, sama, nemuset skákat okolo dětí a prostě v relativním klidu přemýšlet.Ať se rozhodneš jak chceš, oboje bude náročné, přeju hodně pevné nervy a ODVAHU Odpovědět  +++zuzee  Re: U nás rozhodl rozum  (14.9.2008 14:21:10) Já nechtěně otěhotněla když bylo synovi 10 měsíců. Prostě taky selhala antikoncepce. Byly jsme z toho z manželem dost nešťastní - bydleli jsme v malém bytě, finančně jsme taky na tom nebyly lépe... A taky jsem se bála jak to se dvěma dětmi zvládnu. Už jsme měli nachystané peníze na potrat... Ale nedokázala bych to maličké dát pryč. Když jsem ho pak viděla na ultrazvuku. Tak jsme se rozhodli, že si malé necháme. Našli jsme si větší byt, rodičák se později zvýšil - to taky pomohlo. Nějaké věci zůstaly po synkovi.... Teď máme 16 měsíční holčičku, a když si vzpomenu, že stačilo málo a nemusela tu s námi být, tak mám slzy v očích. Je to naše sluníčko. A výchova dvou malých dětí se dá taky zvládnout. I když jsme si přáli mít druhé dítě asi o rok později. Naplánovat se 100% nedá nic. Odpovědět  Zuzka    •  Re: U nás rozhodl rozum  (14.9.2008 23:58:43) U nás to bylo podobné, i když jsem neplánovaně otěhotněla až když měl syn 2 roky. Nechtěla jsem dítě, protože jsem se už těšila do práce a taky jsem brala léky na deprese. Bylo to hrozné, nemohla jsem se s tím dlouho srovnat, navíc mi bylo příšerně zle, ale rozhodla jsem se nakonec pokračovat v těhotenství. Musím přiznat, že to bylo hlavně ze zbabělosti. Neměla jsem psychicky na to jít na potrat a taky jsem měla strach, že pak budu mít nějaké komplikace. Byla jsem prostě srab. Navíc když jsem brala ty léky, musela jsem je převážně vysadit. No a teď mám krásnou, zdravou 3-měsíční holčičku a děkuji Bohu, že ji mám a že jsem to tehdy nevzdala. Doufám, že se nikdy nedoví, že jsem ji "nechtěla". Odpovědět

Andrea a 2 kluci    •  Jsem pro 3 miminko :-))  (14.9.2008 15:51:02) Metty po přečtení tvého článku mě donutlo se zamyslet, ale ne na moc dlouho. Píšeš, že jste si už finan.trošku přilepšili, protože jsi už v práci 1 rok, takže bych to s mateřskou a rodič.příspěvkem cca 7600 určitě šlo zvládnout. ;-) Navíc jsi naopak po roce práce odpočatá, takže já bych určitě na Tvém místě vůbec naváhala a do třetího bych šla. S manželem je to určitě potíž, protože dítě už nechce, to už ale musíš vědět sama,zda Tě manžel podpoří. Pokud víš, že ano, tak už není o čem pochybovat.Ty první dva-tři roky utečou tak rychle.... a najednou budeš zase řešit, že musíš do práce a dítko do mateřské školy. )) Budu ráda, když napíše jak jsi se rozhodla a co na to vaše rodinka. Přeju zdravíčko a štěstíčko. Andrea Odpovědět

Lada syn 02/02, TP 6.1.05  Pohled z druhé strany  (14.9.2008 15:53:16) Jsem v pořadí třetí dítě. Mé sestře byly 4roky, bratrovi ještě o 5 víc, když moje maminka zjistila, že je potřetí těhotná (selhalo jí tělísko). Byli z toho tehdy zoufalí, byli již nějak zaběhnutí a další miminko by to všechno narušilo. Navíc tehdejší finanční situace při mateřské nebyla dobrá. Můj život zachránila babička, když nekompromisně řekla, že když zvládli dvě děti, zvládnou i třetí, tak ať o přerušení ani neuvažují. Narodila jsem se v 7. měsíci s váhou 1,5kg a všichni o mě měli velký strach. Asi jsem jim chtěla tak trochu "vrátit" ten svůj strach o život . Naštěstí jsem zdravá. Maminka se mi už mockrát omlouvala, že mě tehdy nechtěla. Zůstala jsem s ní bydlet v domě (sourozenci se odstěhovali) a ona je šťastná, že není v domě sama. I naše dvě děti jsou jejím dalším smyslem života. Přeji šťastné rozhodnutí i do budoucna! Odpovědět

Lenka Červová, 3 děti    •  3. miminko  (14.9.2008 15:58:08) Milá maminko, Nedávno jsem byla v úplně stejné situaci. Manžel byl proti, také si už připadal starý. Já jsem ale miminko nedala a nyní je Jakoubkovi 1,5 roku. Máme z něj velkou radost, je to pohodové a usměvavé dítě. Adam, 9 let a Evička, 4 roky ho mají moc rádi. Manžel se v něm vidí a navíc je mu jako jediný z našich dětí podobný. Jsem moooc ráda, že Kubíska máme. Je to přínos pro celou rodinu. Ano, je to někdy makačka s těmi třemi rarášky. Ale 2 nebo 3 děti už opravdu není takový rozdíl. Přeji Vám at se rozhodnete jen a jen podle sebe a at se máte moc hezky. Hodně štěstí Vám přeje Lenka Červová Odpovědět

Jitka pět dětí    •  Blahopřeju  (14.9.2008 16:49:08) Blahopřeju a miminko nedávej !!! Odpovědět

Boudicca  Nevím, jestli je to možné....  (14.9.2008 17:53:13) Nevím, jestli je to možné a jestli to ve vašem případě přichází v úvahu, ale nemůžete současně s mateřskou dovolenou pracovat na částečný úvazek - "vlk by se nažral a koza zůstala celá" jak se říká... Vím, že ne každý zaměstnavatel je v tomoto směru vstřícný, ale možná by to byl vhodný kompromis.... Papírování se dá dělat i z domova přes počítač a pokud Vaše práce vyžaduje pobyt v terénu, možná se tato činnost dá vtěsnat do 1-2 dní..... Ale je to jenom takový nápad..... Odpovědět

Veronika, tři děti    •  To je radost  (14.9.2008 18:50:56) Ahoj, já mám tři dětičky, dvě plánované a to třetí se jaksi přihodilo před 4 lety. Manžel z toho zprvu moc nadšený nebyl, ale co se dalo dělat. Já bych na potrat nikdy nešla. Detátko je veliký dar a veliký zázrak. Manžel si nakonec té naší nejmladší holčičky užil ze všech tří nejvíce, vozil, vstával, přebaloval, choval, mazlil...a ted když nám začala chodit do školky a já do zaměstnání, tak přemýšlí nad ještě jedním miminkem. Určitě se neboj, ono má vše své řešení a to miminko vám přinese spoustu štěstí a radosti. Velká rodina je úžasná a moc krásná.Moc gratuluji! Odpovědět

anka + 3 kluci    •  nevratnost rozhodnutí  (14.9.2008 21:00:33) když jsem četla tvůj článek, měla jsem pocit, že si čtu svoji současnou situaci přes kopírák, jen jsem o 2 týdny probdělých nocí dál. také jsme plánovali 2 děti, tomu druhému se k nám moc nechtělo, po 2 letech snažení přišly dvojčata. měla jsme dvojnásobnou radost, pocit, že se mi ty 2 roky dobře zúročily, jenže klukům je 1,5 roku a jsem přes tělísko těhotná. a reakce mého muže je naprosto stejná jako tvého, snad i slovosled. vím, že je to rouhání a zní to plytce, ale já už nechci trávit dlší 2 roky u podlahy, neustále s nějakým dítětem na pohotovosti apod. ale hlavně, při předchozích těhotenstvích jsem byla smířená s rizikem, že děti nemusí být zdravé, že se o ně stejně chci starat. pokud by moje další neplánované dítě zdravé nebylo, budu si vyčítat, že jsem na interupci nešla. myslím, že je to i otázka kapacity, kolik dětí zvládněš a kolik zvládne tvůj muž. já jsem při dvojčatech viděla, že je to u něj na hraně, pokud by se vytratil s dalším dítětem, ani bych mu to nezazlívala. samozřejmě, že také cítím, že ničit něco, co si ve mě spokojeně roste a vypadá na uz stejně, jako moje děti, je nesprávné, proti přírodě atd. cítím to hodně silně, pokud bych měla možnost na 6 měsíců vypadnout od rodiny, volila bych adopci. ale mám pocit, že takový příklad svým dětem dát nemůžu. nevím, jestli dokážu na interupci dojít, ale děsím se toho, pokud ne. a děsí mě i ta nevratnost rozhodnutí to dítě si nechat, nejen nevrwtnost je zabít. Odpovědět  luca    •  nemoci  (15.9.2008 0:57:03) My máme sice "jen" 2, ale s těma nemocema si to napsala přesně. Je to ubíjející. Odpovědět  Pampela  Re: nemoci  (15.9.2008 12:29:32) Ubíjející to je, když jsou děti nemocné, to je ravda... Ale je to jen na pár let, čím budou větší, tím to bude lepší... A jednou z nich budou pravděpodobně zdraví dospělí lidé a budete rádi, že jsou, a že jsme se rozhodly to všechno přečkat, a že se to nakonec dalo zvládnout... Ta doba mateřské, i když je náročná, není celý život... Ani doba celého dětství dětí není celý život, a jednou se ohlédneme a řekneme si: Udělaly jsme to dobře a na světě je tak o pár skvělých lidí víc... Odpovědět  luca    •  jo jo  (15.9.2008 13:44:55) máš asi pravdu, já jsem v tomhle slaboch, nervy udržet na uzdě mi jde čím dál hůř, což ani pro děti není to nejlepší. Kdyby se to tak dalo vše zvládat rozumem. Odpovědět  metty, 3 kluci  Re: nevratnost rozhodnutí  (18.9.2008 9:52:09) Anko, prosím, jak jsi se rozhodla? Už týden mě ničí úplně stejné otázky. Nedovedu si představit, že bych šla na potrat, nedovedu si představit, že bych s tím mohla po zbytek života žít, už teď vím, že bych to manželovi v duchu vyčítala, i když bych tam šla ze své vůle, nevím, jak by vypadal potom náš intimní život. Život se čtyřma dětma si ale nedovedu představit taky. Bydlíme v 2+1, manžel dělá v zemědělství, já ve státní správě, znamenalo by to odsoudit se k doživotní chudobě. Už teď vidím, že čím je dítě starší, tím je finančně náročnější. Co když budou chtít studovat? Navíc cítím tlak i ze strany rodičů, pro které je víc dětí v naší situaci šílenství. Už takhle domácnost zvládám jen stěží, spíš, jí nezvládám, co jsem začla chodit do práce, je doma i na zahradě neskutečný bordel, jsem trvale unavená. Pokud můžeš, prosím odpověz. Odpovědět

zuzana    •  :)  (14.9.2008 21:40:07) Ahoj Metty, tvoji situaci chápu a nezávidím Ti ji. Jsme v podobném období, ale jsme už na jednom břehu řeky a druhý se nám vzdálil v nedohledno. Ale na první týden, kdy jsem zjistila, že čekáme neplánované čtvrté dítě nezapomenu. Jak jsem se těšila, že se začnu seberealizovat, když nejmladší člen rodiny nastoupí do školky, rok dálkového studia za mnou, děti v mnoha situacích samostatné, všechno funguje doma hladčeji, protože nejmladší není plačícím miminkem, ale členem rodiny, který má svůj názor, by"t názor tříletého dítěte, ale je i z ní komunikativní partner. A najednou přišla pro mne v tu chvíli rána z čistého nebe. Další miminko, se kterým jsem vůbec nepočítala a které naruší náš zaběhlý chod pětičlenné domácnosti. Když jsem zprávu oznamovala manželovi, překvapil mě svým postojem a musela jsem se uvnitř zastydět, jak sobecky jsem po spatření dvou čárek na těhotenském testu přemýšlela. I děti, které dostaly zprávu o očekávaném sourozenci za vysvedčení se těší, řeší s námi jména a jsou ke mně ohleduplnější, více pomáhají, protože mamča má přece mimčo v bříšku. Jsme v šestém měsíci a těším se na každou poradnu, že budu mít možnost vidět na ultrazvuku našeho drobka a doma všem nedočkavcům líčit, co zase vyváděl. Jednou děláme dřepy, napsledy jsme zívaly, pusinu dokořán, a mě je na kontrole do breku dojetím. Těšíme se, všichni, byť to budou fofry. Spoustu věcí nyní neřeším, čas ukáže. Takže od října pokračuji ve studiu, děti navštěvují spoustu mimoškolních akcí, kam je musím vozit já, protože manžel je zaneprázdněn. Nevím, jak to bude po narození, co budeme zvládat a co ne, ale to není podstatné. Podstatné je, abychom byli všichni doma zdraví, tolerantní k sobě, věděli, že jsme na svém místě, v rodině s velkým R, i když problémy byly, jsou a budou. Jsem ateista a myslím, že v takových situacích se má každý rozhodnout sám za sebe, zvážit důkladně všechna pro a proti, a rozhodnout se zodpovědně. Každý žijeme v jiných podmínkách, každý uneseme na zádech jinou zátěž. Myslím, že když už to rozhodnutí padne a nedá se vzít zpátky je zbytečné se zatěžovat myšlenkami, jaké by to bylo kdyby... Obě situace budou mít svá pro a proti. Myslím na tebe a přeji hodně odvahy. zuzana Odpovědět  jana, dvě děti    •  POTRAT NE!  (14.9.2008 23:47:34) NEBLÁZNI! JEDNOU BY SIS TO VYČÍTALA! KARIÉRA SE TI MŮŽE ZE DNE NA DEN ZTRATIT, AŽ TI DAJÍ V PRÁCI PADÁKA, ALE DÍTĚ JE TVOJE INVESTICE DO BUDOUCNA, DEJ MU ŠANCI. A TŘEBA TO BUDE TA HOLČIČKA. Odpovědět  jana, dvě děti    •  POTRAT NE!  (14.9.2008 23:47:55) NEBLÁZNI! JEDNOU BY SIS TO VYČÍTALA! KARIÉRA SE TI MŮŽE ZE DNE NA DEN ZTRATIT, AŽ TI DAJÍ V PRÁCI PADÁKA, ALE DÍTĚ JE TVOJE INVESTICE DO BUDOUCNA, DEJ MU ŠANCI. A TŘEBA TO BUDE TA HOLČIČKA. Odpovědět

Madlaaa    •  Přeji hodně štěstí  (15.9.2008 0:32:47) Hodně štěstí při rozhodování. Není to jednoduché, sama jsem podobný problém řešila před 3 měsíci. Šla jsem na přerušení. Je mi skoro 40let, máme dva puberťáky a jedno 19 měsíční batole. Na mateřské doma externě pracuji pro firmu, kde jsem zaměstnaná. Čtvrté dítě by bylo za hranicí našich možností. Každý má hranice jinde a je potřeba zvážit, jestli to zvládne. Odpovědět

Verulka    •  Drzim palce  (15.9.2008 8:02:28) Ahoj, nestihla som precitat celu diskusiu, len pridam vlastnu skusenost..Mam 4 deti ( a vsetky nie uplne planovane ). tri starsie maju 10,8,a 6 rokov a teraz mame skoro 5mesacneho drobca. 1.septembra 2007 som sa dozvedela ze som tehotna a ostala som brutal v skou, kedze som brala HA. Navyse, TP mi vychadzal 4.5. a12.5. som mala statnice...Nas plan bol, ze dokoncim skolu a najdem si novu rbotu a potom za apr rokov budeme mat este jedno babo..takyto vyoj nas dooost zaskocil. My sme na interupciu ani nepomylseli, vsak nesla som ked som otehotnela ako 16r, tak prec teraz...nakoniec som 23.4. porodila krasneho synceka( mam prvu dceru a potom 3 chlapov), 12.5. som zostatnicovala a teraz si uzivam MD. Jasne, ze moje deti nemaju uplne vsetko, ale maju seba navzajom..ked vidim ako sa s babatkom nadsene hraju ,ako ho lubia, tak som si ista, ze by ho nevymenili za nic na svete. Nech si sa uz rozhodla alebo rozhodnes akokolvek, drzim velmi palce a zelam vela sily ;-) Odpovědět

Iveta    •  Pro Katku a Katku, Terezku a spol. a Libíka a ostatní  (15.9.2008 10:36:07) Jen krátká reakce - díky, Libíku, myslím, že jsi to vystihla, s tou kariérou. Čtu ráda Tvé příspěvky, máš neotřelé a originální myšlení, vždy mne překvapíš (pozitivně). ještě jednou dík. Tedˇ Katce - jsi fajn, že ses neurazila, dovolila jsem si být upřímná. Mám šest dětí a má kariéra není v tahu, aspoń si to myslím. učím na VŠ (medicína), i když te´d jen malý úvazek. Super placený džob to není, ale dělám to ráda. Jazyky jsem se učila než jsem dospěla, resp. měla děti. Mluvím dost dobře několika jazyky, tím pádem učím i anglicky mluvící studenty a mohu děti leccos naučit a to samé se týká hudebky. Taky doufám, že mé děti vystudují. Za prvé je předpokladem, aby na to měly rozumově - prozatím se to jeví dobře, syn je už v deseti na osmiletém gymplu. Za druhé, aby na to měly finančně, a to je tedy pravda pravdoucí, že na studia všech nevyděláme. Leda bych to na fakultě zabalila a šla za lepším třeba do ciziny, což ale nechci, mám to tu ráda. To ale neznamená, že vzdělání není naší prioritou, přesně naopak. Atˇ si pomohou sami, že ? ono to tuží charakter. Jistěže ve štychu je úplně nenecháme, ale k troše té ekonomické samostatnosti je povedeme. Tedˇ si při studiu nějaká ta korunka vydělat jde, za socialismu ˇjsem žila z prospěchového stipka (tehdy to šlo, pětistovka na měsíc v pohodě) a táta mi posílal rodičovský příspěvek, co na mne dostával, (ten jsem spořila).ˇ Máme rodinný domek,. a tak nic víc neřešíme. Jistěže bychom si žili pohodlněji a víc "na úrovni" kdybychom měli méně dětí, a taky bych už za své jméno možná řadila nějaký ten titul, ale je to o prioritách, připadá mi, že tím, co dělám, odvádím větší hodnotu. Proto se přimlouvám, a´t dá Metty dětem šanci, protože kde je vůle, tam je cesta (where is the will, there is a way). Co kdyby promluvila s důvěryhodnými lidmi kolem sebe? Třeba by se našla nějaká paní v důchodu, nebo dvě, které třeba neměly děti nebo jim vzdálené děti chybí a v takovémto případě, kdy jde o bytí a nebytí, by byly ochotny rády pomoci třeba i zadarmo nebo za rodičovský příspěvek. Mne od jednoho roku vychovávala stará hodná paní, které tragicky zahynula dcera. Tím, že se starala o mne, našla nový životní smysl a elán. Dále jsou různé help-linky pro ženy, které čekají nečekaně dítě. Pomáhají v jejich individuální situaci právně, hmotně, zdravotně, poskytnutím třeba i dočasných státem prověřených pěstounů atp. Já znám např. Hnutí pro život (lze najít na internetu). Pokud vím, je sice na křesťanské bázi, ale nesnaží se na ni nikoho obracet. Než hned myslet na potrat, je dobré zvážit i ty jiné cesty. Můj názor (vzniklý pozorováním života kolem sebe, i mých bývalých pacientů) je ten, že když se nám v životě něco takhle neplánovaně, "zásahem shůry", stane, většinou to má vždy nějaký smysl, který není vždy hned patrný. Ale postavíme-li se proti osudu, jakoby "rozumem" o něco, o šanci, se připravujeme. Kamarádka podstoupila UPT, protože nechtěla pozdní dítě. Za dva roky se její jeiný syn zabil na motorce. Tři roky se snažili o otěhotnění, ted už je to passé. Kdysi jsem nedostala práci, o kterou jsem moc stála, šla jsem nerada jinam, a později jsem viděla, jak super to dopadlo. Před měsícem jsme četli o tom byznysmenovi, který si rval vlasy, když mu uletělo letadlo, které pak následně ale spadlo. ˇJedna naše pacientka byla nešťastná, že místo na závodech je s úrazem v nemocnici, tam ale potkala svou životní lásku. A tak dále. Jistě byste něco našli i vy u sebe či v okolí. protože náš rozum neví, co se stane a co by se stalo kdyby byla ta druhá cesta, v těchto případech dávám vždy na svědomí a na své srdce. Nikoho nechci citově vydírat. Píšu jen zkušenost více než čtyřicetiletého života. Odpovědět  Jana a 3 děti    •  Iveto a Libiku,  (16.9.2008 8:46:02) děkuji. Libikovi za definici "kariéry" a Ivetě za její příběh. Jsem VŠ, manžel taky, máme už 3 děti, už tomu se všichni diví a já moc toužím ještě po jednom dítěti. Příjde mi, že děti jsou moje hlavní životní poslání. Jen mi do toho pořád všichni cpou "kariéru". Aby bylo jasno, já taky nejsem úplně domácí typ, během téměř všech mateřských pracuji na částečný úvazek a dále se vzdělávám, takže na své "kariéře" pořád pracuji. Taky nechci zahodit roky, které jsem studiu obětovala. Ale tak jak to píše hlavně Iveta, myslím, že když se chce, tak to jde. Zatím nestrádám já ani děti, takže snad se čtvrtým to nebude až taková zásadní změna. Takže holky díky, třeba se i díky vám narodí další človíček.Pomohly jste mi totiž v rozhodování. Odpovědět  Cindule 37 + 1 ještěrka (21 m)    •  Krásně napsáno!  (16.9.2008 15:44:41) A o těch "náhodách nenáhodách" je to přesné! Vzpomínám si jednu drobnost, např. jak mi jednou před nosem ujel autobus z Prahy k nám domů. Říkala jsem si, zda to mělo nějaký význam. A ejhle, vedle mě si sedl pán, ve kterém jsem poznala jednoho našeho klienta z banky. Dokonce jsme se domluvili i na určitém obchodu. (a ještě douška příběhu - Po pár letech jsem zjistila, že ten samý pán se sám teď stará o své 3 děti, poté, co jeho ženu zavřeli, když tajila těhu a po porodu doma dítě zabila; nyní je vyšetřovaná na svobodě a porodila další dítě jinému partnerovi...) Vzpomínám si, jak po 11. září se v některých novínách také objevily příběhy těch, kteří "náhodou" nestihli do letadla smrti nastoupit. Přítel mé kamarádky za ní kdysi jel na motorce. Cestou měl nehodu. Když k ní dorazil, říkala, že v jeho očích byla smrt. Za týden sedl do auta a při nehodě zahynul... Takových "náhod" každý z nás zná určitě nespočet, jen se trochu zamyslet... Odpovědět

Iveta    •  Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (15.9.2008 10:58:51) Katko, přemýšlím také tak, že kdyby se s námi rodiči, jedním či oběma, něco stalo, děti budou vždy mít o koho se opřít - jeden o druhého. Samozřejmě se občas i pohádají, ale to je jen na povrchu, když jde do tuhého, vím, že při sobě automaticky stojí a pomáhají si. V životě jsou situace, kdy finanční zabezpečení není vše. Vědomí, že nejsem sama, že kolem existují velmi blízcí a důvěrně známí lidé, se kterými mohu spoluprožívat radosti i smutky, obrátit se na ně v nouzi, pomoci jim v jejích těžkostech, to si myslím, že je velká hodnota. proto si myslím, že svým dětem neškodím tím že je jich více, i když na zájezdy na Mallorku to není. Taky jsem četla o tom posledním již nechtěném dítěti, co po několika letech zachránilo život staršímu chtěnému dítěti (nešlo o dárcovství krevní dřeně, i když i to se stalo, ale o poskytnutí první pomoci a přivolání sanitky). takže nikdy nevíme, co bude, proto rozhodnout se rozumem není úplně relevantní. Odpovědět  Axela  Moc se mi líbí,  (15.9.2008 11:15:20) co jsi napsala. Přimlouváš se za život, ovšem s moc hezkými nehysterickými argumenty, řekla bych vlastně rozumem. Rozum se přece s morálkou nevylučuje. Odpovědět  Pampela  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (15.9.2008 12:38:11) Díky, Iveto, za tvé příspěvky... Vystihla jsi úplně přesně, jak to vidím i já... Jen jsem to nedovedla tak vyjádřit. Odpovědět  luca    •  Ivetě  (15.9.2008 13:35:58) Klobouk dolů, tak vyrovnaný, milý postoj je tady málokdy vidět. Já si sice myslím, že to vždycky nedopadne tak idylicky a lidi zažívají i zkoušky, které nezvládnou, ale jde vidět, že ty to máš srovnané, netlačíš na pilu. Odpovědět  Jíťa    •  Mě trošku zaráží  (15.9.2008 14:38:19) ten přístup chlapů k tomuto problému. V článku i mnoha dalších příspěvcích se objevuje, že manželé se k tomu staví tak: "nechci dítě, ale budu respektovat tvé rozhodnutí." Vlastně tím celou odpovědnost za budoucí osud rodiny hodí na ženu. Co kdyby to bylo naopak, žena řekla muži: "čekám dítě, chci ho, ale budu respektovat tvé rozhodnutí..." a pak si počkala, jak si to ten chlap rozmyslí? Pro ty sečtělé, které dokážou chápat v souvislostech, dodávám, co tím básník chtěl říci: Je to problém obou partnerů, oba by si měli sednout, zvážit svá přání a možnosti a oba společně se k tomu nějak postavit. Nemělo by to být rozhodnutí jen jednoho z nich. Odpovědět  Markéta    •  Zcela mimo tuto diskusi - pouze pro Jíťu  (15.9.2008 14:56:41) Jíťo, tebe ta moje poznámka o čtení nějak vzala. Ale proč své reakce taháš do téhle diskuse a nepokračuješ v debatě tam, kde začala? Na tomhle místě to asi málokoho zaujme. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Zcela mimo tuto diskusi - pouze pro Jíťu  (15.9.2008 15:29:56) Třeba proto, že mě při čtení téhle diskuze napadá to, co píšu. A jak jsem zjistila, právě ty sečtělé, co chápou v souvislostech, nerozumí mému způsobu uvažování a vyjadřování, tak jsem jim to tam rovnou vysvětlila, aby nedocházelo k zbytečným nedorozuměním. Odpovědět  Sylvie  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 15:47:30) Nemělo by to být rozhodnutí jen jednoho z nich. No, Jíťo, ovšem těm, co chápou ještě ve větších souvislostech ;o) zajisté neuteklo, že ať už se oba partneři rozhodnou tak nebo onak, ten rozhodující čin (dítě porodit nebo nechat potratit) je stejně na bedrech ženy. Takže pokud jeden z partnerů chce porod, druhý potrat, tak jako tak je to stejně žena, která zvážení všechna pro a proti, která jí z toho vyplývají a podle toho se rozhodne. Ono stejně kdyby měla potratit/porodit JENOM PROTO, aby si udržela partnera, tak je to dost krátkozraké řešení, ptž ono by se stejně v partnerství odrazilo, kdyby proti své vůli zabila dítě nebo proti své vůli snášela útrapy těhotenství - porodu - nevyspání s miminem... Odpovědět  Jíťa    •  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 16:13:02) Já chápu, že větší část odpovědnosti za to rozhodnutí je na bedrech ženy. Máš pravdu, ona to bude, která půjde pod narkózu v případě potratu, nebo pokud se rozhodne dítě donosit bude to zase ona, kdo bude ráno zvracet, mít další problémy a nakonec bude muset v bolestech porodit. Přesto si troufám tvrdit, že by se na tom rozhodnutí měl podílet i partner. Je to snad i jeho rodina a jeho život. I jemu dítě přinese nějaké omezení o která zřejmě zatím nestojí. Odpovědět  Markéta    •  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 16:15:00) "Podílet se na rozhodnutí" je nesmyslná formulace. Zavání tím, že partner ženu přemlouvá tak nebo onak. Nakonec se žena vždycky rozhoduje sama. A na partnerovi je jen to, aby ji podpořil. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 16:24:23) Tvoje formulace (Nakonec se žena vždycky rozhoduje sama. A na partnerovi je jen to, aby ji podpořil.) zase zavání podpantoflizmem. Podílení se na rozhodnutí předpokládá nějakou diskuzi, v rámci které partneři předkládají své argumenty. Tzn. že oba mají možnost druhého přemlouvat, aby ustoupil. Odpovědět  Sylvie  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 16:38:11) Jíťo, akorát že jsou ženy, kterým v případě potratu nejde jenom o "tu narkózu" a zabít počaté dítě, ptž se partner nechce uskromnit je pro ně stejně nepřijatelné, jako zabít dědečka, aby se po něm mohlo dědit ;o) A obávám se, že pokud by žena potrat podstoupila, ačkoli je přesvědčená, že zabít vlastní dítě je špatné, tak že stejně další partnerství s chlapem, který by k potratu přesvědčil, moc velkou budoucnost nemá Nepopírám, že stejně pravděpodobně bude platit i v opačném případě - tedy pokud by žena podstoupila potrat nebo porod proti vůli partnera - ale holt příroda to zařídila tak, že opravdu žena je ten, kdo dítě v těle nosí a tudíž má rozhodující slovo. Odpovědět  Markéta    •  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 16:13:31) Třeba bys mohla větu partnera "je to na tobě" číst takto: Kdybych se (já, otec) rozhodoval je sám za sebe, dítě bych nechtěl. Ale jsme dva, jsi moje žena a matka toho dítěte a rozhodující slovo máš ty. Pokud tedy dítě chceš, přijmu tvůj názor a společně to zvládnem. A nebo naopak - pokud otec dítě chce, měl by v takové situaci stejně nechat konečnou volbu na partnerce - protože ona ponese největší náklad práce i případných zdravotních rizik. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 16:29:14) Třeba bys ji mohla dešifrovat také takto: Mám nějaké přání, ale nestojí mi za to se s tebou o tom dohadovat, tak raději ustoupím. Odpovědět  Markéta    •  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 16:56:36) Jistě, dešifrovat lze různě. Já nabízím různé způsoby pohledu na (velmi složitou) životní situaci. Tvůj postoj je mnohem jednodušší - ty prostě VÍŠ, že to v rodině autorky článku funguje špatně, a jsi pevně přesvědčená, že tvé řešení je jediné správné. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Mě trošku zaráží  (16.9.2008 10:25:41) Já jsem nikde nepsala, že to u nich funguje špatně. Jen mě překvapuje, že spousta chlapů (nejen ten autorčin, zaznělo to několikrát i v diskuzi) se k tak závažnému rozhodnutí staví pasivně. Proč to tak je? Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Mě trošku zaráží  (15.9.2008 20:23:41) Jíťo, doslovnou formulací, kterou jsi napsala, a to: "Co kdyby to bylo naopak, žena řekla muži: "čekám dítě, chci ho, ale budu respektovat tvé rozhodnutí..." a pak si počkala, jak si to ten chlap rozmyslí?" by v podstatě nešlo o rovnoprávnost muže a ženy, ale o to, že má žena nižší postavení než muž. Nevím. Sama za sebe bych rozhodně měla potřebu si o tomhle rozhodnout sama, S PŘIHLÉDNUTÍM k názoru manžela - nikoliv se mu podřizovat. Diskutovat s ním o tom, probírat společně různé možnosti, různá pro a proti, ale NE se podřídit jeho vůli. V dnešní době totiž není problém, aby sice muž vahou své osobnosti donutil ženu k donošení dítěte, ale ve chvíli, kdyby ho přestalo bavit se o rodinu starat, ve skutečnosti může kdykoliv vzít roha za mladší a třeba taky BEZDĚTNOU . Odpovědět  Jíťa    •  Re: Mě trošku zaráží  (16.9.2008 10:40:13) A co věta: "nechci dítě, ale budu respektovat tvé rozhodnutí." První, co mě při jejím čtení napadlo, že ten chlap je pod pantoflem.(je mi jasné, že to nemusí být pravda) Tak jsem si to v duchu zkusila obrátit a zajímá mě, jestli to někdo vidí podobně. Obě ty věty mi znějí tak, že se nejedná o rovnocené partnerství. V obou případech cítím, že jeden je podřízen tomu druhému. Měli by se na tom dohodnout společně, oba přednést své argumenty a společně dospět k nějakému řešení. Žena by se měla dozvědět, proč muž to dítě nechce, jaké k tomu má důvody. A na druhou stranu by mu měla říct své důvody, proč ho chce. Konečné rozhodnutí bude sice stále na ženě, ale ten chlap u toho aspoň nebude páté kolo u vozu. Dítě není dovolená, o té může rozhodnout jen jeden a ten druhý to ty dva týdny přežije. Dítě je na celý život. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Mě trošku zaráží  (16.9.2008 11:02:24) Jo, tohle se mi, Jíťo líbí . Takhle bychom to řešili doma nejspíš taky. Odpovědět  peggy+2  Re: Mě trošku zaráží  (16.9.2008 15:26:41) Ta rovnoprávnost a rovnocennost postavení je sice teoreticky naprosto v pořádku, ale jaksi nelze hlasovat s výsledkem jedna k jedné. Nějaký výsledek musí získat nadpoloviční většinu. Pokud muž bude pro dítě a žena proti, jak to nakonec dopadne? Kromě toho na rozhodování nejsou roky, během nichž se názory třeba změní, ale pouhé týdny. Buď by tedy musel jeden s druhým manipulovat, aby se mu ten nepoddajný a neposlušný podřídil - a kde je pak rovnocennost? - a nebo prostě jeden musí mít právo veta. A to v tomto případě bude každopádně žena, žádné jiné řešení nám naše fyziologie nenabízí. Metty držím palce, ať svého jakéhokoliv rozhodnutí nelituje. Odpovědět  Petra    •  jak to bylo u nás...  (16.9.2008 0:39:15) Chápu pisatelku, že prožívá těžké období a tohle rozhodování je strašně těžké... kdybych se měla rozhodnout já, tak ale volím variantu nechat si třetí dítě. Nedávala bych ho pryč kvůli práci - ne že by pro mě práce nebyla vůbec důležitá, ale děti jsou pro mě přece jen mnohem víc a nového života si vážím mnohem víc a byl by pro mě mnohem, mnohem cennější než nějaký kurs v práci a pěkné místo (nehledě na to, že víte, jak to chodí... vy se dnes budete rozhodovat i podle toho, aby si o vás v práci něco nepomysleli a neudělala jste jim problémy a třeba za dva, tři, čtyři... roky se změní vedení, dojdou peníze, firma zkrachuje, prostě se ukáže, že vás nepotřebují, nechtějí a čao, hledejte si místo jinde. :-( ). A nedávala bych ho pryč ani z finančních důvodů. Protože já mám taky nečekaně dva sourozence - ten poslední, jak mi v dospělosti matka vyprávěla, byl taky těžce neplánovaný a udělal čáru přes finanční rozpočet, takže my jsme taky museli doma velice šetřit a nemohli nám rodiče všechno dopřávat atd. Ale vždycky jsem byla radši, že mám dalšího sourozence a že jsme na všechno v životě tři a nikdy bych ho "nevyměnila" za nějaký kroužek v dětství navíc nebo za dražší oblečení a lepší dovolené.... Tak přeju moc síly pro rozhodování a hlavně si v žádném případě svou volbu, ať bude jakákoliv) nevyčítejte! Odpovědět  katka+katka    •  Re: Mě trošku zaráží  (16.9.2008 7:59:34) přesně tak, udělali dva, právo rozhodnout mají také oba dva Odpovědět  katka+katka    •  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (16.9.2008 7:57:58) Samozřejmě je důležité mít se o koho opřít, ale nemusí to být sourozenec. My máme několik hodně blízkých lidí a víme, že se na ně můžeme 100% spolehnout. Naopak moje nejbližší kamarádka má sestru (dvojče) a tají před ní, kde bydlí, že má už dítě apod. Protože je to člověk, který jen hledá způsob, jak jí ublížit, zradit, uškodit apod. Odpovědět  Hana    •  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (16.9.2008 22:04:29) Katko, vůbec to nemyslím zle, ale jenom přemýšlím, co je pro tebe v životě nejvíc důležité? Opravdu mě to zajímá, protože jsem asi úplně jiná než ty a právo na své odlišné názory a životní postoje máme obě dvě. Co nechápu: ty máš jednu Katku, když byla malá, dalas jí do jeslí,abys mohla vystudovat druhou VŠ, byla jsi ochotná jít s druhým dítětem na potrat, aby nebylo. Z toho mi teda vyplývá, že smyslem tvého života je tvá práce a kariéra? Přiznám se, že mně by to nestačilo, ale právě proto je dobré, že jsou lidé odlišní. Třeba v té práci dokážeš něco, co já nikdy. Já totiž do práce chodím hlavně proto, abych uživila své děti, občas mě to i baví. Ale zase kdyby všichni lidé byli jako ty, tak fakt lidstvo vymře a pro koho bychom vytvářeli potom ty "hodnoty"? Odpovědět  katka+katka    •  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (17.9.2008 7:48:13) Katka nešla do jeslí kvůli mé VŠ,ale hlavně kvůli práci. Práce je pro mě důležitá, vím, že bych bez práce byla nešťastná. Ale stejně tak bych byla nešťastná bez dítěte. Vycházím z toho, že pro dítě je lepší šťastná a spokojená matka, která s ním netráví 24 h denně, než matka, která se od dítěte nehne, ale je nešťastná, že pracovat nemůže. V našem případě se mi to dokonale potvrdilo. Proč máme jedináčka? To je na dlouhé povídání, takže jenom v bodech 1) je nám to s manželem "pocitově bližší", když vidíme rodinu se dvěma a více dětmi nesedí nám to, není to "ono" (prostě je to jen pocit) 2) práce, mám to štěstí, že jsem si dobře vybrala školu a dělám práci, která mě baví, skutečně baví. Nevzdychám jako někteří lidé v mém okolí - musím do práce, ach jo. Práce je můj koníček a něčeho jsem v ní dosáhla, jsem na to pyšná a chci v tom pokračovat (původně měl být s Katkou doma manžel) 3) finance, jsme zastánci toho, že je lepší živit jedno dítě nadprůměrně, než více podprůměrně, sama jsem poznala, co to je nemít peníze, studovat a muset u toho pracovat, upřímně říkám svému dítěti bych to nikdy neudělala, i kdybych se měla zadlužit apod. 4) těhotenství, těhotenství jsem měla dost problematické a bylo to nejhorších 38.týdnů v mém životě, které už nechci zažít To jsou naše hlavní důvody, samozřejmě je to jen ve zkratce (jinak by to byl příspěvek o rozsahu diplomové práce) Odpovědět  sextánka  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (17.9.2008 14:57:58) Katko, napadlo mě, co bys dělala, kdyby byla Katka z dvojčat /nedejbože trojčat/? Odpovědět  katka+katka    •  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (17.9.2008 18:41:00) Upřímně jsem moc a moc ráda, že jsme se téhle situaci vyhnuli a nemuseli rozhodovat, ale pravděpodobně bych podstoupila redukci nebo interupci. Odpovědět  sextánka  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (17.9.2008 18:54:43) Taky upřímně - tos mi teda vyrazila dech. A můžu se ještě zeptat, kolik je ti let? Zajímá mě teda i obor tvého podnikání, ale to asi neprozradíš, že? Odpovědět  sextánka  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (17.9.2008 19:04:06) Já sice nechápu ani to, že když už Katku Katka má, další už nechce, ale budiž. Ale tak militantní postoj - buď jedno nebo žádné /i s rizikem už nikdy žádné/ - to přesahuje hranice mého chápání. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (18.9.2008 7:11:02) 38 let, obor v současné době účetnictví, ekonom.analýzy. Jak to s tím souvisí? Odpovědět  sextánka  Re: Ještě k tomu osudu, Katce a Katce  (18.9.2008 8:03:06) Jen jsem vyloučila mladickou nerozvážnost a zjistila jsem atraktivnost oboru. Odpovědět

Iveta    •  Tentokrát jsem se nespletla,  (17.9.2008 1:08:19) naprosto přesně tento typ odpovědi jsem očekávala i s jejími oběma částmi, tj. že nemusí to být sourozenec, a jže sou i hrozní sourozenci. Doplnila bych to ale o názor, že vůbec životní zkušenost ovlivněnou existencí sourozence, bytˇne ideálního, člověk s kamarády nedohoníˇa může mu v životě zatraceně k něčemu být - např. i k získání životního partnera, po kterém touží. Vysvětlím. To že člověk byt nedobrovolně se denně, ne jen tehdy, když se mu to hodí, musí nějak vypořádat s náladami, vlastnostmi, činy druhého jedince, v některých případech se dokonce i o něj postarat, vede přece jen k přirozeně empatičtějšímu jednání s lidmiˇa k jistým životním schopnostem (minimálně ke schopnosti účelně čelit nejrůznějšímu stresu, vyrovnat se s častými čárami přes rozpočet). Podle toho, co pozoruji ve své rodině, bych skoro parafrázovala heslo - "kolik sourozenců máš, tolikrát jsi člověkem" - snad se nikdo neurazí a nevezme to jako protijedináčkovský slogan,takže objasním: Např. má osmiletá dcera, původně nevýrazné dítě, zaujala k mému údivu postupně významné místo ve třídní hierarchii, a to před obdivovanou baletkou, vtipným chytrým klukem a jinými z mého pohledu atraktivnějšími a průbojnějšími jedinci. Taky má tradičně vynikající vztahy se všemi typy učitelů. Přímo vidím, jak to vznikalo - během denní zkušenosti s bráchy a sestrou - jeden vztekloun, jeden flegmoš, další trošku zlomyslný, další trudnomyslný, další přecitlivělý...Původně to drhlo, ale děti objevují, jak spolu jednat, jakou použít motivaci, kdy už u koho překročily míru, atp......a nejen, že dovedou vyjít i s protiklady, ale i jim se jejich hrany obrušují (u dcery to byla nesmělost). Všímám si s podivem, jak se rychle učí a dovede odhadovat duševní rozpoložení a vhodně a celkem správně volit své jednání v různých situacích s různými typy lidí. Domnívám se, že bude mít velkou výhodu při navazování vztahů s opačným pohlavím, protože své čtyři bratry má dobře zmapované a klukům rozumí a nebojí se s nimi jednat. Mně toto v dospívání chybělo, v podstatě jsem se kluků bála, zkušenost s mužským přemýšlením mi chyběla, v jejich přítomnosti jsem se tak trochu styděla natož abych je něčím dovedla zaujmout.Byl to handicap, který se mi jen těžko dařilo překonat. Když jsem o někoho stála, vůbec jsem netušila, jak se mám zachovat, o čem a jak se mám bavit, abych se neztrapnila.A tak jsem byla dost dlouhou dobu ne příliš šťastná. Mužskému světu jsem porozuměla a oblíbila si mnohé jeho "jiné" než naše ženské kvality v podstatě až s narozením a poznáváním synů, díky za to obohacení. Odpovědět  .    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (17.9.2008 1:15:26) No jo, ale to by potom mělo platit, že na čelních místech bývají převážně lidi s větším počtem sourozenců - mám dojem, že tomu tak vůbec není. Aspoň co já pamatuju, tak děti z velkých rodin co znám, nebývaly nijak nahoře, tam končily děti s 0-2 sourozenci. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (17.9.2008 7:50:05) Tak s tímhle skutečně nemůžu souhlasit a vycházím ze zkušeností svých i jiných jedináčků. Odpovědět  Iveta    •  Použitá měřítka  (17.9.2008 9:12:15) Asi záleží na tom, co považujete za úspěch, podle mne je úspěch to, když si to člověk v životě dokáže zařídit tak, jak to chce a aby byl štastný (a aby jako své štěstí prožíval i štěstí jiných lidí, aspoń k tomu děti vedu, čili aby nebyl šťastný na úkor jiných). Pravděpodobně jste to pochopily prvoplánově a počítáte, kolik sourozenců mají generální ředitelé, vlivní manažeři, primáři, velvyslanci a vrcholoví sportovci. Podívejte se ale spíše na to, do jaké míry jsou tito lidé štastní a jak se jim daří sladit život se svými představami. jejich postavení a zodpovědnost může být pro ně dost omezující. Nakonec to, čeho dosáhli, pro ně ani pro ostatní nemusí mít hodnotu toho, čeho se vzdali. Zdaleka ne všichni chytří lidé po pozornosti okolí a exponovaných postech toužíˇ!! Spíše naopak. Je možno žít příjemněji a přitom dokázat záslužnější věci a mít čistější svědomí. Dokonce si vydělat i více peněz, jestli vám jde o tohle. U nás v práci se vůbec nikdo z nás nepřihlásil do konkursu na šéfa ústavu. Každý si uvědomuje, že takový šéf je kontrolovaný ze všech stran, zavalený papíry, na výzkum mu nezbývá čas, na rodinu taky ne a to, co může za tu cenu vykonat např.pro ústav, není mnoho. Na takový pos aby se obětovalt šikovný vědec s rozhledem je škoda! Ten si raději nerušeně v labině hraje s tím, co ho baví a pomáhá vyvinout látku, která zachrání dost lidí a vydělá majlant. Díky ní se dostane na sympozia a jednání po celém světě. Beztak je to podobné i v jiných sférách lidské realizace. I oblíbená učitelka v MŠ která svou práci "žere" v dobrém slova smyslu a denně se může "krmit" pozitivními ohlasy dětí i jejich rodin je daleko šťastnější než uštvaná a otrávená ředitelka a neměnila by ani s ní, ani s velvyslancem. Její práce má obrovskou hodnotu, pomáhá rozvíjet něco, co bude k užitku v budoucnu mnoha lidem. Pravděpodobně kamkoli ve svém okolí šlápne, má fůru lidí, kteří ji dobře přijímají a ještě v sedmdesáti když půjde k zubaři, kterého kdysi učila, bude radostně a dobře ošetřena. Odpovědět  Iveta    •  A ještě k té statistice  (17.9.2008 11:18:29) jestli ta vaše statistika není silně ovlivněna prostě generací, kdy je norma v průměru dvě děti. Kdyby to tak bylo vždy, neměli bychom dnes ani Smetanovy skladby (byl myslím osmé dítě),ani genetiku (Mendel byl 9. dítě). Zakladatel našeho státu Masaryk byl také z více dětí.I nyní u nás bylo již několik ministrů z rodin s více dětmi, a převážná většina sourozence měla. Asi se mezi nimi vyskytli i jedináčci, zaslouživší se výrazněji o stát, ale nemám tak podrobně to neznám. Odpovědět  Iveta    •  Pokus o konsenzus  (17.9.2008 9:50:11) Asi se všichni shodneme na tom, že výchova dítěte je (apoň na začátku jeho života, pak to může být naopak) pro rodiče obětˇ, snad nikdo si nevysvětluje pravdivé rčení o tom, že dítě je dar, prostě tak, že mu bude přinášet jen samé pozitivní a šťastné chvíle (někteří, podle mne zcela zbytečně,protože všechny tady jsme s tím obeznámeny, tady pořád ty hrůzy mateřství evokují). Jde zde hlavně o to, kolik chce člověk v životě, která má jen jeden, získat a co je pro svou odměnu připraven podniknout a dát. Odměna oběť většinou mnohonásobně převyšuje, ale bez oběti ji nelze nijak získat. Jistě, dnes má každý možnost volby a kdo to podstupovat nechce, nemusí. Atleti obětují roky svého života tvrdému tréninku pro získání olympijské medaile, kterou dostanou jenom tři z nich. . V rodičovství jsou ve hře mnohem úžasnější a trvanlivější ceny a jsou při troše píle takřka jisté. Jsou lidé, kteří svou odměnu nepoznají a těžit z ní nedokáží. Reptají na obtížný šutr v botě a nepoznají, že je to kus zlata. Jsou ale i rodiče, kteří mají děti postižené a ti by defakto mohli si stěžovat a reklamovat. Kupodivu vidím, že většina z nich je šťastnější než výše jmenovaná skupina lidí. Radost jim přinášejí i drobné pokroky, to, jak se jejich dítě těší ze života a někdy prostě jenom to, že přežilo zdravotní krizi a je tu s nimi dál,je pro ně úžasné. Myslím, že tak nějak to je. Odpovědět  Markéta    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 9:20:30) Právě že ze zkušeností jedináčků. Já jsme taky jedináček, uvažovala jsme přesně jako ty, plánovala jsem jedno dítě a chtěla ho obklopit vším potřebným a vychovat jako v bavlnce. Osud rozhodl jinak máme dva kluky půldruhého roku od sebe, a vidím teď dobře, oč bych jedináčka ošidila (a oč jsem byla - ne z toho důvodu, že by rodiče nechtěli, prostě to nešlo - ošizená já). Argumenty rodičů jedináčků, že jejich dítě má spoustu kamarádů atd., jsou naprosto zcestné - což samozřejmě tito rodiče, pokud jsou sami jedináčci, nikdy nepochopí. Jistě, život je pohodlnější. S kamarádem se rozloučím, sourozence mám doma pořád, od probuzení do usnutí, když na něj mám náladu i nemám, den za dnem se musím učit s ním vyjít, přizpůsobit se mu v dobrém i zlém a to je škola k nezaplacení. A že jsou na nejvyššího postech politiky, byznysu a vědy jedináčci, kteří nemohou než být egocentričtí a orientovaní hlavně sami na sebe - s tím se nic nenadělá, ale svět samých jedináčků by byl k nepřežití. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 11:15:34) Budu zase trochu rýpat, navíc se opakuju, ale vy fakt žijete ve světě, kde si sourozenci i v dospělosti jsou oporou a jsou rádi, že se mají? Netvrdím, že takoví nejsou, ale když se tak podívám kolem sebe, tak vztahy mezi dospělými sourozenci zas až taková idyla nejsou. A v dětství často taky ne. :o) Idylické představy inspirované četbou Káji Maříka jsou fajn, ale s realitou obvykle nemají nic společného. A k dotazu, kdo zná někoho, kdo by litoval, že si nechal nechtěné dítě - moje matka toho lituje už čtyřiatřicet let. Odpovědět  sextánka  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 11:31:29) Monty, moje sestra je pro mě /teď už vedle manžela/ nejbližší člověk na světě a vždycky byla. Když mám problém, VŽDY zavolám nejdříve jí. Třeba jenom, aby mě vyslechla. A naopak to funguje taky tak. Nejsme dvojčata, ale naši mužové a i známí říkají, že jsme "klonované". Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 11:59:43) Milado, já nechci jít proti všem, mne to prostě jenom překvapuje, protože v reálném životě to kolem sebe vidím jinak. Ne že by se sourozenci v dospělosti prali a žrali, až tak obyčejně ne, ale prostě jde každý svou vlastní cestou a setkávají se maximálně na svatbách a na pohřbech... Odpovědět  sextánka  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 12:07:57) Monty, ti sourozenci můžou žít třeba stovky kilometrů od sebe, ale společné dětství, tu původní rodinu, zážitky a vztahy jim nikdo nevymaže. My se ségrou se někdy třeba taky pár měsíců nevidíme, ale nic to nemění na tom, že o sobě neustále víme. Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 12:22:09) Monty, ac vim, ze to nemas zapotrebi, tak se te musim zastat - na sourozence mam naprosto stejny nazor a osobne neznam zadne dospele sourozence, kteri by si byli oporou a milovali se. Spis si delaj to nejhorsi, v lepsim pripade se ignoruji a setkaji se fakt na tech pohrebech, ovsem po nich pak zacne bitka o dedictvi a pripadne souzneni tak konci docela. Ja proste na sourozence coby oporu neverim a to nejsem jedinacek. Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 12:34:12) Milado, dvojcata ale jsou neco jineho - ty si vlastne nikdy nekonkurovali, zadne nebylo prvorozene a podobne. Ten vcerejsek jsem videla a ty holciny lituju, ale troufam si tvrdit, ze to opravdu bylo spis tim, ze to byla dvojcata. Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 12:41:23) Tak ale to se vi vseobecne, urcite to neni z me hlavy, ale pokud s nekym travis devet mesicu v deloze, od malicka si s nim 24/7 a okoli vas vychovava vicemene stejne, tak to proste je uplne jine, nez kdyz si dite chvili vyzkousi byt hvezda rodiny coby jedinacek a pak mu tam privedou vetrelce, se kterym se musi o vsechno delit. Jiste se to povede nejak sklepat, aby se deticky nepovrazdily doma, ale v dospelosti se tohle pak projevi. Ted cekame planovane drue dite, ale urcite jsme ho cilene nevyrabeli jako sourozence pro Adriana. Neocekavam, ze ho bude milovat a neocekavam, ze az zavru oci, padnou si do naruci a budou si oporou. Pokud to tak bude, tak jedine dobre, ale silne o tom pochybuju. Dite si porizuju pro sebe a ne jako sourozence pro syna. Odpovědět  simona, 3děti    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 13:56:59) Skramuško, tvoje druhé dítě se ještě nenarodilo a ty už teď silně pochybuješ, že by mohl být oporou svému bratru. nechápu. a víš co? my dvojčata máme, a nevychováváme je jako jednoho člověka "na druhou", tj. úplně stejně, ale respektujeme to, že každý z nich má jinou povahu, jinou osobnost, jinak se projevuje (a odlišně a způsobem sobě vlastním se začali projevovat už v porodnici). a podle toho k nim přistupujeme, jeden je divoch, leze všude kam nemá, druhý je klidas a potřebuje o to víc stimulace a povzbuzování. nezlob se, ale tvoje představy o sourozeneckých vztazích jsou zkreslené, předpokládám že ovlivněné špatnou zkušeností (?). a to je myslím škoda. Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:04:50) Simono, jak jsem psala, zadnou spatnou zkusenost se sourozencem nemam. Ale proste mi prijde divne porizovat jednomu diteti druhe pro radost, oporu nebo co. Chci mit dve osobnosti a netrvam na tom, ze se musi mit radi. Musi spolu slusne vychazet dokud budou bydlet s nami, ale to je vse, vic od toho necekam.Pokud se budou mit radi, branit jim v tom nebudu, ale necekam, ze tu bude jedem pro druheho,stejne tak jako necekam, ze se o mne ve stari nekdo z nich postara. Co je na tom tak tezky pochopit? Odpovědět  MSteflova  No teda  (18.9.2008 14:09:59) Skramuško, tím výrokem: "Pokud se budou mit radi, branit jim v tom nebudu...", tím jsi mě dostala. Odpovědět  simona, 3děti    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:11:23) já tě ale chápu dost dobře. prostě si jenom pod pojmem sourozenecké vztahy a vůbec vztahy obecně představuju něco jiného než ty, to je celé. mám to prostě jinak, od svých sourozenců, přátel, rodiny apod očekávám to, co jsem sama schopna jim nabídnout. Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:30:59) Ale ja ti to nevymlouvam, jen sama za sebe spoleham proste bud na sebe nebo na manzela, ostatnim rada pomuzu, kdyz muzu, ale necekam vdek ani odplatu. A v zivote spis sazim na pratele, protoze ty si vybirame, kdezto sourozenec se doma proste vyskytne, bez moznosti vyberu, takze v idealnim pripade si s nim sednu, v beznem pripade to nejak prezijem do dospelosti. Nevidim na tom nic skandalniho. Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:48:12) A co mi jeste vadi na tech typickych rodinach je to, ze porad nekdo ma na cloveka nejaky ocekavani a jenom proto, ze jste se narodili do stejnyho hnizda se ceka, ze prani bude splneno. Chce se po vas zit zivot druhych - viz napriklad svatby - tam ma hodne mladych predstavu jednoducheho obradu s minimem lidi a jak to nakonec dopada? Babicka ci teticka by nerezily, kdyby se neucastnily, takze misto pekne svatby pro snoubence je tyjatr pro rodinu, kde si to nakonec neuzije nikdo, stoji to penize a v zaveru vas stejne pomluvi. Neni to sice muj pripad, ja si delam co chci, ale vidim to u kamaradek - hodne z nich nam zavidelo nasi mini svatbu, kde se vsechno delo jen podle nas, ale nakonec vsechny tu svou jen nejak prezily, protoze z jejich puvodnich zameru zbylo malo, prave kvuli rodine - a to i tehdy, kdyz jim to rodina neplatila. Odpovědět  Vaclavka  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 16:35:50) Skramuško, v něčem ti docela rozumím... Hodně jsem svoje starší dítko prudila kvůli tomu, že není zrovna dvakrát odvázaná ze své sestry. Jako jedináček toužící po sourozencích jsem si to prostě nedovedla představit, že nejuchá radostí. Teď už se tomu smějeme, ale k smíchu to nebylo... A se svatbami máš svým způsobem taky pravdu. Na jednu stranu pro mne za mne, ať se vezmou kde chtějí a jak chtějí (když už na tom trvají)... ale ve skrytu dušičky doufám, že aspoň svoje nejbližší pozvou... Odpovědět  simona, 3děti    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 18:22:04) Vaclavko, jasně že pozvou :))) my svoji svatbu dělali pro sebe, rodičům jsme to oznámili, sdělili termín, pozvali přátele. kdo chtěl, přišel, kdo ne, nepřišel (tchán vzkázal po tchyni, že nemůže, neb hlídá barák :)))) a švagr, který měl dělat fotografa, ten ani nevzkázal nic :) Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:33:39) Pokusím se formulovat to, co cítím pod tím propagováním VLASTNÍ RODINY. Majetnictví a strach, to především. Jakási iluzorní jistota, že krev není voda. Ten člověk je přece MŮJ (otec, matka, bratr, sestra...), patří mi, protože jsme z jedné krve. Takový Capuletovský motiv. :o) Strach otevřít se světu za hranicemi rodiny, která je "moje", která mi byla dána a je to moje jistota. Ona přece musí, musí mne brát takového, jaký jsem, zatímco cizí lidé jsou zlí a mohli by mi ublížit. Možná je to do jisté míry archetypální chování, ale v podmínkách, které už dávno nejsou na tohle pojetí soudržnosti koncipovány. Dnes nikdo nezemře, když opustí rodinu/klan, nemusí být zavržen a vyobcován. Co je doma, to se počítá. Je to MOJE. Logiku to má, ale vychází z pocitů, který jsou mi naprosto cizí a vzdálený. Odpovědět  MSteflova  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:01:34) Já očekávám, že se mé děti budou milovat, pokusím se je k tomu vést. I nás rodiče vždy vedli k tomu, že máme jeden druhého a jestli mě někdy někdo podržel, když mi bylo nejhůř, tak to byl mladší brácha... Počítám s tím, že se mohou nepohodnout (jako já momentálně s mladším bráchou ), ale doufám, že k sobě budou mít vždy blízko. Nechápu rodiče jedináčků, co se obhajují tím, že jejich dítě nutně potřebuje nové lyže nebo VŠ a že by se muselo díky případnému sourozenci omezovat. Já pocházím z opravdu nuzných poměrů, ale kdybych nebyla blbá, studovat jsem mohla, alespoň při zaměstnání. Každého věc, kolik dětí má, ale mám radši, když někdo natvrdo řekne - druhé dítě nemám, jelikož na to nemám nervy, nechci podruhé rodit, chci být nezávislá...cokoliv. Jen se nevymlouvat na potřeby prvorozeného. Odpovědět  MSteflova  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:11:21) Také dobří přátelé mnohdy pomohli, abych na ně nezapomněla... Odpovědět  MSteflova  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 22:10:07) Milado, já jsem reagovala na Skramušku. Odpovědět

16.5Salám&Lajka14  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:27:26) Milado, ty máš tu generalizaci jako strašáka, podle všeho. :o) Nepsala jsem přece, že to tak NIKDY není, ale že v mém okolí to tak OBVYKLE nebývá. Babička byla ze čtyř dětí, měli možná hezký vztah, ale 4x za rok si napsali (na Vánoce a na Velikonoce, k svátku a k narozeninám), viděli se max. 1x za rok dva, a to mluvím jen o sestře, s bratry se neviděla třeba taky deset let. Matka má jednoho bratra, bydlí ve stejném městě, nevolají si, vidí se 2-3x za rok. Mám sestru, sice nevlastní, ale taky jsme spolu víceméně vyrůstaly. Bydlí ve stejném městě a vídáme se asi tak se stejnou frekvencí. A není to o tom, že bych ji neměla ráda. Jen mi nechybí, je to úplně jiný člověk než já, nebudu přece dalších 50 let vyhledávat člověka, který je mi názorově, způsobem života, chováním naprosto cizí jen proto, že jsem jí kdysi kuchala medvídka a splachovala panenky do záchoda. Přijde mi to prostě divný, jako teorie, která by měla fungovat, protože to někde psali v novinách, ale podle mého názoru je to úplně jinak. Opakuji se - přátelé jsou ta rodina, kterou si vybíráme, jsou to lidé, se kterými nás něco spojuje, máme něco společného a vybrali jsme si to sami, nevybrali to za nás rodiče. Já vídám své přátele podstatně častěji než rodinné příslušníky a mám dojem, že to tak má kolem mne většina lidí. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 21:54:10) Milado, co sem pořád taháš tu generalizaci, to je tvoje nejmilejší slovo? Když bych zůstala u tvých citací, tak on taky dost často na Rodině někdo píše, jak to u něj v rodině (s matkou, otcem, sestrou, bratrem) stojí za ho*no. Čehož sis zjevně nebo záměrně nepovšimla. Takže specielně pro tebe - i kdyby byl poměr spokojených a harmonických rodin k dysfunkčním 50:50, není to pro mne relevantní důvod pořizovat dítěti sourozence, aby nebylo samo. Nikdo nemusí být sám, pokud se pro to svobodně nerozhodne - na straně druhé můžu porodit dětí jako průměrný hlodavec v jednom vrhu a samy můžou zůstat všechny. Čili - všechno je relativní. Opravdu nevím, kdo tu generalizuje. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 22:12:10) Milado, nepotřebuju studijní materiál o sourozencích, on je na tenhle sběr reálnej život stejně daleko lepší, protože je opravdovej. Tady je to dost často jako v anketě na téma "Na jaký televizní kanál se díváte nejčastěji". Nejen papír, ale i monitor unese všechno. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 22:22:41) Milado, řekněme že jsem zvídavé děvče a zajímá mne, jestli opravdu žiju na jiné planetě nebo si holt lidé na tomto serveru přikrášlují realitu k obrazu svému. Jinak si totiž neumím vysvětlit ten naprosto diametrálně odlišný svět "3D" a virtuální realitu zde. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 22:52:02) Monty, kdo jinej než brácha ti zaručí úvěr na 28 let? Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 22:59:08) Libiku, to nevím, já bych si úvěr v životě nevzala. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 23:04:52) Nikdy neříkej nikdy, sejme tě berňák, doměřej ti pomůckou půl mega + penále a co s tím:) Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (19.9.2008 8:29:22) Monty, my se taky nakonec stýkáme spíš s rodinou. Manžel strávil značnou část prázdnin u babičky se svou ségrou a bratrancem, blbnuli po lese, hráli formule a monopoly. Vídáme se sice méně často - bydlíme 200 km od sebe, ale máme se docela rádi a docela rádi hodíme pokec. Bráchova manželka má dvě ségry; jako mamina dvou malých holek se stýká s oběma - jedna jí dost často holky pohlídá, tu starší třeba vezme někam na nějakou akci apod., ta druhá má holčinu o měsíc mladší než je ta starší holčička - děvčata jsou skoro jako dvojčata, nedají na sebe dopustit. Ačkoliv všichni mají své známé neodvislé od rodiny, stejně se rádi vídají a tráví spolu fůru času. A vypomáhají si i tím zmiňovaným ručením. Sami máme jedináčka, ale nemá to nic dělat s přesvědčením o sourozenectví - každopádně "dát" dítěti sourozence je dobrá investice - i kdyby to bylo těch 50 na 50. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (19.9.2008 9:02:24) A určitě je z toho hrooooooozně vodvázanej... Ty bys bráchovi taky ručila? Nejspíš jo, já samozdřejmě taky. Otázka je, jaký bys z toho asi měla pocity? Odpovědět

simona, 3děti    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 23:41:08) Milado, já sem chodím hodně málo, tak mi trochu trvalo než mi došlo že s Monty se o tomhle nemá cenu bavit :) no teď už vím. ono se totiž docela těžko o fungující rodině mluví s někým, kdo jim sám nemá (což Monty nemá, jak jsem pochopila, když je sama s dítětem). Odpovědět

Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 12:31:59) Milado , to asi je, jen jsem chtela pridat svuj nazor, protoze se zrovna s tim jejim v tomhle dost shoduje. Ja proste neznam ze sveho okoli zadne fungujici sourozence, zato opacnych historek mam v zasobe hodne. Pokud nekdo nekomu dokaze udelat to nejhorsi, vzdycky jsou to sourozenci. Asi je to logicky, protoze se tak dobre znaj, ze vedi, kde a jak nejlepe tit do ziveho. Odpovědět

Vaclavka  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 12:38:43) Skramuško, nebuď k sourozeneckým vztahům tak skeptická... Moje mamka má dvě ségry, co si pamatuji, tak se po celý život jejich maminky - mojí babičky u ní jednou za čtrnáct dní scházely. Stýkají se dodneška, zrovna v sobotu máme rodinnou oslavu srpnových a zářijových svátků či narozenin. Takže to nemusí být jen svatby a pohřby. Manžel se sice se svou sestrou vídá jen velice málo, ale vztah mají dobrý. Totéž měl můj táta se svou sestrou, tchýně se svou sestrou taky vychází dobře. Já jsem bohužel jedináček, jen věřím, že mým dítkám vydrží ten jejich zdravý sourozenecký vztah ještě dlouhá léta... Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 12:45:55) Tak ja holt znam tu druhou stranu - babicka byla ze tri sester, z nichz vzdy dve spolu proste nemluvily a ta teti se to snazila hrat na obe strany, takze s ni stridave nemluvila jedna nebo druha. Neurovnalo se to ani na pohrbu. Moje mama ma taky skvelou sestricku, obrala ji o vsechno a jeste se ji podarilo dedovi nakukat, ze je to naopak, takze deda umiral s tim, ze moje mama je ta, co stopila penize za restituovany dum - pritom mama byla ta, co celou rodinu presvedcila, ze si nechaji dum vratit a cele to zarizovala. A to jsou jen priklady z prime rodiny, v okoli takovych znam dost a dost - v praci toho clovek vyslechne celkem dost. Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 13:16:17) Milado, ja si nejsem jista, ze bych tvrdila, ze NIKDY, ale je mozny, ze jak jsem napsala, ze souhlasim s Monty, tak to z toho vyplyva. Osobne si myslim, ze nejake vyjimky se vyskytnout mohou, ale jsou to ty potvrzujici pravidlo. Jedinacky nepropaguju ,s dobrym vzdelanim taky souhlasim. Prave proto vim, ze za sebe chci maximalne dve deti a pres to vlak nejede. I kdyz s potratama prilis nesouhlasim, tak pokud by selhala HA, treti bych si nenechala, nejsem na to natura. Na dobre vzdelani jsou potreba penize a i kdyz jich umime vydelat celkem dost, staci to na prijemny zivot pro dva dospele a dve deti, vic jich u nas misto proste nema. Nastesti uz vim, ze necekam dvojcata, takze nemusim resit coby kdyby. Odpovědět

simona, 3děti    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 13:43:21) Skramuško, ale to že ty jsi měla se svým sourozencem špatnou zkušenost, neznamená že nikdo jiný to nemůže mít jinak. nemám ráda řeči tohohle typu, zavání mi to trochu alibismem a pocitem hořkosti (když ne já, tak nikdo; tedy když nemám dobrýá vztah s bráchou/sestrou já, tak nikdo jiný ho taky nemůže mít dobrý). stejně jako to někdo psal, i pro mě jsou moje sestry jedni z nejbližších lidí co mám). Odpovědět  Pole levandulové  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 13:47:07) Simono, blbe ctes -ja se svym sourozencem problem nemam, bracha je na vozejku a mentalne postizeny, takze to neni sourozenecky vztah v pravem slova smyslu.Psala jsem o babicce a moji mame, ale muzu pridat x historek o mych zakaznic - to pro pripad, ze bys chtela treba tvrdit, ze jsem jen z divne rodiny. Stejne tak nema skvele vztahy se sourozenci muj byvaly pritel a ani muj manzel se se svym bratrem nestyka. Proste z toho, co jsem kdy slysela ci zazila osobne neznam zadny idealni sourozenecky vztah, kde, kdyz by slo do tuheho, by si sourozenci vyrazne pomohli - spis pomahali cizi. Odpovědět  simona, 3děti    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 14:06:30) já to ale pochopila, že tím myslím sourozenecké vztahy všeobecně. i u mě v rodině se leccos najde, ale to fakt neznamená že já to musím mít stejně. moje matka se se svým bratrem nestýká, nevycházejí spolu, ale myslím že právě o to víc se snažila, aby to u nás bylo jinak. já to beru tak, že moje rodina je moje rodina, nehledě na předchozí špatné či dobré zkušenosti. já mám zodpovědnost za svoje děti, za vztah s mým manželem, a na tom stavíme. Odpovědět

katka+katka    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 18:29:57) Chystala jsem se napsat téměř do písmene to samé. ¨Znám jen jedny sourozence, kteří jsou si oporou, tráví spolu (zcela dobrovolně svůj volný čas), zbytek se skutečně v nejlepším případě ignoruje, v horším si provádí naschvály apod. Na otázku, kde žijeme, můžu odpovědět jako malá v JH, pak v Praze, nyní nedaleko Prahy Odpovědět

Jíťa    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (19.9.2008 8:35:36) Monty, víceméně s tebou souhlasím. Sourozenci se obvykle v dětství perou o hračky aj, v pubertě mají každý úplně jiný svět a i 2 roky jsou propastný rozdíl. V dospělosti si najdou partnery se kterými se ten druhý příliš nemusí. Pak zemřou rodiče a přijdou tahanice o dědictví..... To je taky realita. Odpovědět

jak  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 12:34:59) Monty, ty proste musis byt jina:) Ja mam brachu rada, on me, navstevujeme se a on hlida casto moje dite ( nekdy mam az pocit, ze jsou stejne stari.) Tak nevim, ale pro me je rodina dulezita ( myslim tim i tu puvodni, rodice a sourozence.) Odpovědět

simona, 3děti    •  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (18.9.2008 13:32:58) Monty, mám 2sestry, z toho jednu o 11měs mladší, druhou mladší o 5let. vztahy máme výborný, opravdu jsem vděčná za to že je mám, i jejich manžely vycházíme skvěle, prostě jsme si "padli do oka". já naopak znám takových lidí docela dost. Odpovědět

ninuszka  Re: Tentokrát jsem se nespletla,  (17.9.2008 9:10:57) Váš článek je pěkný, ale nemůžu s ním souhlasit. Vycházím u vlastní zkušenosti, kdy jsem se mužů nebála, s manželem jsem 10 let bez vážnějších problémů, mám spoutu přátel. U svého syna nepostrádám odvahu či komunikaci. Od dvou let navazuje kontakt s kýmkoliv, ve školce má učitelky omotané kolem prstu a nouzi o přátelství nezná. Chápu, že patřím do menšiny, ale jedináčky prostě musím obhajovat. Tak jak psala Katka, hodně se doma odráží to, že jsme oba v práci štastní, ikdyž se někdy celý den nevidíme. Že můžeme cestovat, neřešit, kdo si koupí bundu a kdo boty. Prostě jsme v pohodě a já jsem si jistá, že se 4 dětmi bych šťastná nebyla. Ještě k Metty, hodně lidí píše, že to hravě zvládne, ale já si tím nejsem tak jistá. Těhotenství, ze kterého nebude mít radost, děti se mohou narodit předčasně, kdo pohlídá zbývající dvě, po dobu pobytu v nemocnici? Manžel asi těžko, když potřebují peníze. Pakliže má kočárek a oblečení po dětech, na dvojčata jí to bude tak nějak k ničemu. Takže další velká investice. Rodičovský příspěvek zůstává stejný, ať má jedno nebo trojčata. Manžel má do toho hodně co mluvit a pokud děti spíš nechce, může se stát, že od rodiny odejde. Nevím, ale takhle rodinné štěstí a pohoda nevypadá. Odpovědět

Iva 6dcer    •  Jdi do toho  (15.9.2008 11:20:13) Vím, jak je to těžké.Rozhodnout se, jak to dál bude vypadat.Já jsem toto prožívala nedávno.Mám 3již dospělé dcery.před rokem a půl jsme si vzali do pěstounské péče 2 holčičky-sestřičky 3 a 5 let.A ve stejném okamžiku, kdy děti přišly k nám jsem neplánovaně otěhotněla.Také jsme probírali vše pro a proti, nakonec zvítězilo moje mateřství.A tak teď máme doma 10měsíční miminko.A vůbec nevadí, že je nás 8.Držím Vám pěsti. Odpovědět  miaa    •  Právě usnul  (15.9.2008 12:01:20) Právě usnul náš 4. poklad. Jak moc jsem šťastná, že ho máme, tak moc bylo těžké se vyrovnat po 10 letech MD, že si ještě jednou zopakujeme plínky, kočárky, noční vstávání... Obrečela jsem to, 3 měsíce jsem bojovala sama se sebou. Až když se ocitlo miminko nakrátko v ohrožení, zjistila jsem, že ho miluju od chvíle, kdy ve mně začalo žít, že se o něj bojím a že po něm toužím. Ne, není to legrace, je to zodpovědnost, dá to práci se každému z nich věnovat a někdy to ani dokonale nejde. Ale vyrostou a budou mít jeden druhého. My rodiče tu věčně nebudem. A velmi toužím děti vychovat k tomu, aby se měli rády a držely spolu. Aby si nezáviděly a naopak jeden druhému přály to lepší. No, uvidíme. Hodně sil všem k opatrování dětí! Odpovědět

Jeanine, M 3/05 a M 10/06 a //  Až těď mě mateřská začala bavit :-)  (15.9.2008 13:01:46) Ahoj, já to také znám. Neplánovaně jsem otěhotněla 9 měsíců po 1. porodu císařským řezem a rok po 2. porodu císařským řezem. Jsem také z těch, co otěhotní jenom co se na ní mužský hezky podívá. Měla jsem rozhodování o to jednodušší, že jsme odjakživa chtěli velkou rodinu, takže z tohoto hlediska to bylo bez problémů. Větší starosti rodině dělali ty císařské řezy, ale dr. mě podpořil a řekl, že to není tak veliký problém jak se mnohým jeví. Teď mám doma tři rarášky - Matíka 3,5 roku, Mája oslaví za měsíc 2 roky a 3 měsíční cácorku Alžbětku a neměnila bych ani za nic. CHvilkami je to samozřejmě záhul, ale stojí to za to. Pravda mám manžela, který se snaží mi hodně pomáhat, a to je opravdu potřeba. Ale vážně až teď mě ta mateřská začala bavit a připadám si opravdu plně vytížená. Také mám pocit, že nás právě tento počet dětí naučil dávat dětem mantinely chování a také jim stanovit pravidelný režim...najednou není problém je nahnat v osm večer do postele, abychom měli také čas na sebe. Prostě pud sebezáchovy velí ujmout se opratí a vést smečku. Dneska to vím, že to takhle prostě mělo být a potřebovali jsme to. Teď naše rodina fakt bezvadně funguje. Materiálně to je také v pohodě, protože látkové plenky i oblečení mimčo podědilo po své starší sestřičce a bráškovi, vlastně jsem pro malou zatím nic zvláštního nepotřebovala. Hraček je doma plno, podnětů pro duševní a fyzický rozvoj mimča nepočítaně a pro sociální chování všech dětí je to škola jak se patří. Zatím toho o moc víc nepotřebují. Jediné, čeho je mi líto, že mi ty dětičky hrozně rychle rostou...jsem sama zvědavá, jestli si za svými slovy budu stát, až nás nevštíví puberta :-P. A také doufám, že ,se souhlasem doktorů, si časem pořídíme ještě jednoho smolíčka. Když už, tak už. Odpovědět  Piru  Opravdu těžké rozhodování  (15.9.2008 13:41:51) Doufám, že nebudu muset nikdy řešit podobný problém. Mám 2 kluky, 8 a 2 roky a přijde mi, že se jim můžu opravdu věnovat. Dopoledne tomu menšímu, odpoledne školákovi. Vozím ho na kroužky, pokud to jen trochu jde, hlídá mladšího taťka. je to hodně i o jeho pracovní době. Ne každý taťka je doma z práce ve 4 nejdýl....Další dítě zatím neplánujeme, půjčujeme si na byt a očekáváme finanční problémy. Kdyby se ale stalo, ještě jedno dítě bych si nechala bez rozmýšlení. S dvojčaty by už byl problém. Nové auto, kočárek, postýlka. V tohhle obdivuji manželovu maminku. Měla 4 děti, jak sama říká první dvě plánované, kluci (1975 a 1977) a další dvě neplánované ale chtěné (kluk 1978 a holka 1979). Po 4. porodu se rozhodla pro sterilizaci. Doma na výpomoc měla maminku, kočárek pro dvojčata a manžela ve dvou zaměstnáních, aby měli co jíst. Nejmladší holčička ve dvou letech onemocněla a zemřela. Lékaři v nemocnici zrovna měli stejně starou chuděrku, nechodila, tělíčko samá jizva (rodiče ji neměli zrovna rádi), která potřebovala pěstouny. Brzy jich bylo doma zase 6,odstěhovali se od maminky (nedělá to dobrotu) a všichni dospěli. Netvrdím, že to nebyli průšviháři, ale všichni 4 jsou kdykoli ochotni nezištně pomoci i cizím lidem a nikdo z nich se nebrání většímu počtu dětí. Odpovědět  Iveta    •  Re: Až těď mě mateřská začala bavit :-)  (16.9.2008 4:06:33) Dík, cítím to hodně podobně. Odpovědět  Jeanine, M 3/05 a M 10/06 a //  Re: Až těď mě mateřská začala bavit :-)  (16.9.2008 12:33:43) Iveto, nápodobně. Pod Tvé příspěvky bych se s klidným srdcem podepsala. Neumím to tak dobře vyjádřit ale mluvíš mi z duše. Odpovědět

Blanka,dvouletý syn    •  URČITĚ SI TO MIMINKO NECHEJ  (15.9.2008 13:01:52) Milá pisatelko, je to pro Tebe nelehká situace,ale kdybych se rohodovala já, tak si to miminko nechám. Třeba se narodí holčička a bude to pro celou Vaši rodinu obrovská radost a nebo to bude kluk, ale na pohlaví nazáleží, hlavně že bude miminko zdravé.Mám dvouletého syna a moc si přejeme další miminko.V dnešní době je tolik manželských páru, kteří nemohou mít děti, tak otěhotnět přirozeně je velké štěstí.Určitě bych do toho šla.Příležitostí k zaměstnání ještě bude, ale další miminko už třeba nikdy. Ještěš se napracujeme v zaměstnání až až. Co se týká antikoncepce, tak používáme s manželem symptotermální metodu, měřím teplotu a selduji hlen. Pokud se dodržují pravidla, má vysokou spolehlivost. i tady na rodině je tato metoda dobře popsaná. Držím palce a přeju hodně štěstí. Odpovědět

evicka7  jsem pro miminko  (15.9.2008 14:02:44) Ahoj, chápu, že Tvé rozhodování je nesmírně složité, ale myslím si, že je mnohem lepší si celý život vyčítat, že se nemám tak skvěle, než si vyčítat ukončení těhotenství. Držím palce. Odpovědět

Piďalka    •  Bude nás pět!  (15.9.2008 14:43:17) Milá pisatelko! Nelehký úkol máš před sebou, ale já jsem ho měla před sebou taky. Máme už 2 kluky (8 a 5let)a v lednu jsem začla konečně po mateřské a ročních návštěvách úřadu práce pracovat. Jenže osud tomu asi tak nechtěl, po 5ti měsících v práci jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo mi asi tak, jako tobě. Konečně jsme začli jakž takž žít, nemuseli jsme převracet každou korunu 3x v ruce než jsme něco koupili... Manžel 3. dítě nechtěl, ten byl od začátku pro interupci.Nehledě na to, že jsme měli nějaké problémy ve vztahu. Zvažovala jsem, co dělat. Pomyšlení na to, jak to řeknu v práci...bylo mi hrozně. Jenže už kdysi jsem těhotenství přerušila, byla jsem mladá, chodila jsem do školy a moje maminka rozhodla za mě, že musím dodělat školu.Školu jsem zdárně dokončila, i když jsem za to ráda,ale zjistila jsem, že ji mám na nic:)) ... A stále myslím na to,jak by to vypadalo, kolik by bobkovi bylo, a tak různě-kdyby... Nakonec jsem se rozhodla pro to 3. dítko i přesto, že manžel s tím nesouhlasil. I kdybych měla být se třemi dětmi sama. Vždy se ten jeden krk navíc uživí.V práci to přežili, i když nadšení nebyli, ale je to můj život. Určitě si brzy nějakou náhradu najdou-nikdo není nenahraditelný:)! A teď jsem ve 22. týdnu těhotenství a čekáme holčičku! Moc se všichni těšíme-kluci, já a dokonce i manžel:) Takže držím palce, ať se rozhodnete jakkoli! Hodně štěstí do budoucna:) Odpovědět

VV    •  Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 16:02:28) Ahoj, jsem, teda byla jsem, ve stejné situaci. Dvě děti, hypotéka na byt a já se čerstvě vrátila do práce na částečný úvazek, šéf mi ihned zvednul plat. Čtrnáct dní po nástupu do práce jsem zjistila, že jsem nečekaně těhotná Taky jsme nevěděli, co dělat. Ale dítě jsme si nechali a za dva týdny budu rodit. Nelituju, i když musíme teď dost počítat peníze a je to přesně o tom, že se musím rozhodovat mezi prioritami - které dítě potřebuje víc nové boty, atd. Budu muset holt při mateřské pracovat doma. Myslím, že se to dá. Až se ti dítě narodí, budeš vědět, že to bylo správné rozhodnutí. Žádné pochyby. A peníze vem čert. Potrat je VELMI psychicky náročný "zážitek". Co když se s tím nevyrovnáš? Můžeš si to pak vyčítat do konce života... Narození třetího dítěte si vyčítat nebudeš. Záleží tedy na tobě, nakolik se cítíš být silná a myslíš, že bys interrupci ustála. Ale věz, že rodin, které mají víc dětí a málo peněz, jsou hromady. Všechny nějak přežijí, musí. Štěstí není o tom, jestli má dítě nové nebo starší boty a k snídani jen rohlík s máslem nebo prvotřídní šunkou... Štěstí je úplně někde jinde. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 16:06:18) Aneb chudoba cti netratí. Malej Bobeš hadr. Já teda nevím, ale připadala bych si dost blbě, kdybych měla dítěti mazat včerejší rohlíky nějakým laciným margarínem a rozhodně bych přitom neměla šťastnej úsměv ve tváři... Odpovědět  VV    •  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 16:16:05) No já bych se zase cítíla asi blbě, kdybych nechala zabít své dítě jen pro to, aby moje dvě předchozí děti mohli denně královsky snídat. Ale věřím (i když nechápu), že někdo jiný by z toho měl úsměv na tváři. Každý holt máme své priority někde jinde. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 16:19:25) O zabíjení nebyla řeč, pokud vím, tak na adopci čeká čím dál tím víc lidí. Odpovědět  VV    •  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 18:23:48) Myslím, že když si žena projde procesem těhotenství a porodem, tak se pak jen velmi těžko vzdává narozeného dítětě... Ty bys byla schopna dát dítě k adopci? Já teda asi ne. Leda v případě, že bych věděla, že třeba do dvou let na 120% s manželem zemřeme nebo že by nám to miminko umřelo doma hlady. Ale tam, kde se najedí čtyři lidé, tam se jich nají i pět Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 18:26:35) Já ano, protože bych ho prostě nezvládala uživit, ale nedokázala bych ho zabít. Kde se nají čtyři, nají se i pět je hezké za předpokladu, že těch pět nemusí živit jeden člověk a mít k tomu ještě x dalších povinností typu "kdo vyzvedne dítě ze školky, kdo s ním bude doma, když onemocní, kdo s ním pojede na kroužek". Se dvěma dětmi bych těžko zvládala svou práci a z minimální mateřské bychom fakt moc nevyžili. Odpovědět  VV    •  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 18:36:39) Jasně, ale já třeba taky při mateřský pracuju, abychom vyžili. Dokonce i teď dva týdny před porodem třeba šest hodin v noci, když děti spí. Furt mi přijde snazší takto pracovat, než jít na potrat nebo dát to mimi k adopci. A jestli zvládnu vozit děti a kroužky? Tak to nechám v tuto chvíli koňovi, stejně tak jako otázku typu "v jakém hrnci budu vařit, až budou kluci v pubertě" Tyhle věci se nějak vyvrbí a mně život vždycky zatím ukázal, že když je vůle a chuť, jsou i možnosti. Jen třeba v momentě rozhodování nejsou úplně viditelné. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 18:41:52) VV, jo, ale předpokládám, že máš nějakého manžela, který se na finančním zabezpečení rodiny podílí. Což já nemám. Odpovědět  VV    •  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 18:56:26) Hele, já musím vařit pro tři hladový mužský krky a ne si tady povídat ) Já taky nereagovala na tvůj článek, ale na článek autorky, která je v hodně podobné situaci jako já. Má taky manžela, hypotéku, čerstvou práci a zvedlý plat... Předpokládám, že ty ve tvé situaci, pokud jsi sama a nemáš ani přítele, který by ti pomohl, asi zas nemáš moc šancí neplánovaně a nechtěně otěhotnět. A kdyby se náhodou stalo, asi bych na takový článek vůbec nereagovala. A abych to trochu odlehčila, já sice mám manžela, ale taky máme hypotéku Víc jak půlka jeho platu jde právě na tu debilní hypotéku, druhá půlka na inkaso a všedchny další pravidelný platby. Z mojí mateřské bychom vyžili těžko, pracovat prostě musím. Odpovědět  Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05)  Re: Ve stejné situaci :-)  (16.9.2008 13:13:12) To mi připomíná, že nikdo nekoupil pečivo, takže včerejší pečivo to jistí (k snídani předvčerejší). A není to z důvodů chudoby, ale špatné logistiky kombinované se sklerózou. Děti zatím neprotestují, manžel je na to zvyklý z dětstí a já, zvyklá, že mi maminka každý den nosila čerstvé teplé houstičky můžu akorát spílat sobě, že jsem cestou do školky nezabrdila u pekárny... Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 18:34:01) Když to je hrozně diskutabilní. Neměl by být luxus mít možnost živit rodinu zdravými jídly, po kterých není rakovina ani alergie. Neměl by být luxus kupovat dětem boty, ve kterých se nepotí noha, nevsakují se karcinogenní látky a které udrží klenbu ve zdravé poloze. Neměl by být luxus oblékat kvalitní spodní prádlo, které je příjemnější na tělo i zdravější. A ovšem - neměl by být luxus umožnit dítěti rozvíjet své schopnosti, například prostřednictvím zájmových kroužků; jednak jako prevence kriminality a užívání omamných látek, jednak jako vodítko napomáhající dítěti s výběrem profese. To všechno by mělo být samozřejmou součástí života lidí: zdravá strava, zdravotně nezávadné předměty používání, možnosti smysluplně trávit volný čas (nikoliv např. v hospodě nebo fetováním v nějakém smrdutém brlohu). Jenže není: spousta lidí si tohle dovolit nemůže. Je mi jasné, že spousta rodin volí plastové boty pochybného původu, lacinou uzeninu, která maso neviděla, prádlo z nekvalitních umělých vláken atd. Ale rozhodně bych z toho nedělala kdovíjakou přednost. Ne, není to přednost, je to pouze nutnost. Proto chápu, že mnozí lidé hodně váhají, jestli do chudších poměrů pořídit víc dětí, anebo pořídit raději méně dětí, a těm dopřát (včetně ovšem zbytku rodiny) zdravější stravu, oblečení, obutí, smysluplné volnočasové aktivity. Ale pozor, neříkám tím, že jít na potrat je správné. Jen upozorňuji na to, že tahle konkrétní otázka není ani zdaleka tak jednoduchá. Každopádně musím souhlasit s Monty. Ani já nejsem blahem bez sebe, pokud mám problém pořídit dítěti zdravější varianty oblečení nebo stravy. Štěstí? Co to je vlastně štěstí? Samozřejmě, že štěstí nespočívá v tom, aby dítě (rodina) mohla žít v luxusu. Ale nevidím štěstí ani v tom, když díky nevhodné stravě nebo obuvi nastanou zdravotní potíže. Odpovědět  VV    •  Re: Ve stejné situaci :-)  (15.9.2008 18:49:15) Tak ještě zareaguju tady,aby to nevypadalo, že jsem propagátor mnohačetných rodin, žádné antikoncepce a nelegálního dovozu zboží z vlasti našich šikmookých spoluobčanů Jen mi přijde absurdní uvažovat o zabití dítětě jen kvůli tomu, aby se dva předchozí kousky měly o něco lépe. Pokud by daná rodina měla fakt velký existenční problém uživit děti tři, tak i pro ty dvě musí nutně už teď nakupovat u rákosníků... Při rozdílu dvou a tří dětí už ty výdaje na nejmladšího nijak dramatické nejsou. Dyť ta děcka do nějakých pěti šesti let po sobě všecko dědí - oblečení, hračky.... Pokud ovšem nechceme každé z dítek oblékat do nových věcí u Versaceho, zahrnovat každé haldou přepychových hraček a cpát je od mala do předražených soukromých francouzských liceí. Odpovědět  cyann  Re: Ve stejné situaci :-)  (17.9.2008 21:58:45) No ten rozdíl asi není v nákladech, ale v příjmech - další mimino znamená další roky bez jednoho příjmu. Aspoň v ČR. Nebo práce matky po nocích, která ale není u všech povolání možná a ani pro pohodu všech žádoucí. Odpovědět

Wolfy  Přimlouvám se za miminko,  (15.9.2008 17:04:51) Metty, já jsem byla 3krát těhotná a mám dvě děti. 4letého chlapečka a 11měsíční holčičku.Mezi nimi jsem byla těhotná, manžel mimčo ještě nechtěl, týden se mnou nemluvil, když jsem řekla, že ho pryč nedám. Bojovala jsem dál. V devátém týdnu se doktorům mimi zdálo malé, v 11 týdnu, zase málo vyrostlo a v 15 týdnu mi řekli, že mu chybí spodní část páteře a má rozštěp bříška a orgány venku. Pomalu umíralo, pokud by se dožilo porodu, zemřelo by v nemocnici na přístrojích brzy po porodu. Bylo to hrozný rozhodování, nakonec jsem se rozhodla, že ho nebudu trápit a šla na potrat. Rodila jsem normálně,tzn. 12hod bolesti atd...Dodnes si to vyčítám, že jsem na to neměla právo,třeba to nebylo tak horký jak mi to servírovali a další výčitky. Není dne, abych si na to nevzpomněla. Nadruhou stranu, syna jsem měla císařem a toto mimi, pokud bych ho donosila do porodu, by muselo taky ven císařem a další už bych mít nemohla. Po narození druhého dítěte-císařem, jsem se nechala sterilizovat, protože jsem věděla, že další těhotenství u mě ze zdravotních důvodů nebylo možné a při selhání antikoncepce bych musela na potrat a to bych nedokázala. Radši bych umřela já, než znovu udělat tu chybu a denně si to vyčítat. Dej prosím tomu miminku šanci.Přeju Ti hodně síly....Wolfy Odpovědět

Andrea(dcery 14 a 7let)    •  Bude nás pět?  (15.9.2008 17:17:50) Dobré odpoledne,i nám se stala takováto věca a já jsem i přes tělísko otěhotněla.Když jsem to zjistila,nebylo mi zrovna ouvej,čekala mne operace krčních mandlí,jelikož jsem měla nagíny už skoro po dvou měsících,takže jsme zobaala antibiotika snad permanentně.No a ted jsem se měla rozhodnout zda si miminko,po kterém jsem toužila nechat nebo ¨podstoupit ten potupný zákrok.Bohužekl jsem moc dobře věděla co mne čeká,nebot jsem ještě ke všemu zdravot.sestra.Mnželův názor zněl....!dělěj jak to cítíš,já tě do ničeho nenutí".Tak jsem šla,šla jsem se sklopenou hlavou,jak jsem se styděla a bylo strašně moc ouvej,ale co čert nechtěl,paní doktorka,která mi zákrok prováděla tam jaksi pozapomněla ještě jeden plůdek,takže při následné kontrole jsme zjistily,že jsem stále těhotná.Takže znovu a to už bylo i na mne moc.Letos v listopadu by drobečkům byly 2 roky.Nyní užívám hormonální antikoncepci ,ale touha po třetím miminku je tu stále,bohužel manžel už nějak nechce. Odpovědět

dasinka,11/2001,10/2005,Krýša  Není to lehké, jsem v podobné situaci  (15.9.2008 17:38:54) Je to poprvé, co zde na rodince reaguji na článek z hlavní strany. Nás bude za 2 měsíce taky 5 a po třetí jsem otěhotněla naprosto neplánovaně. Mám taky syna, který chodí do 1. třídy a 3 letou dcerku. Žijeme v Praze.... Také rozvážím děti do kroužků, platíme fotbal, plavání a cvičení.... jsem v jednom kole. A taky jsem se těšila do práce,jsem doma s dětma již 7 let a budu další 4. Rozhodli jsme se přesevše ihned si miminko nechat a moc se na našeho chlapečka těšíme. Ale vše je na mne. Manžel dojíždí každodenně 70 km do práce a já jsem ten, kdo vše doma táhne. Ale dle mého názoru, děti jsou dar, podruhé jsem otěhotněla s pomocí lékařské vědy a teď i přesevšechnu tu domácí dřinu a únavu se už nemůžu dočkat, až se syn narodí. Věřím, že se rozhodnete správně a nebudete tohoto rozhodnutí litovat. Držím Vám a Vaší rodině palečky. Odpovědět

Réza    •  Opravdu vážný důvod k potratu  (15.9.2008 18:14:00) Jen stručně : Připadá mi opravdu šílené uvažovat o zabití dítěte z Vámi uvedených důvodů. Vašim strastem sice rozumím, ale věřím, že ani psa byste nezabila jenom proto, že Vám ubude peněz, starostí a pohodlí. Nezlobte se za moji přímočarost, ale já Vaše uvažování opravdu nechápu. Předesílám, že na event. pobouřenost kohokoliv nebudu reagovat. Odpovědět  +++zuzee  Re: Opravdu vážný důvod k potratu  (16.9.2008 13:54:20) A když někdo nemá na to další dítě uživit? to má dělat co? Já sama bych na potrat nešla, ale neodsuzuji to. Určitě není těm ženám do smíchu. (nepočítám ty co berou potrat jako způsob antikoncepce). Ale co mají dělat když na tom nejsou finančně dobře, nemají kde bydlet apod. Odpovědět

Réza    •  Opravdu vážný důvod k potratu  (15.9.2008 18:16:02) Jen stručně : Připadá mi opravdu šílené uvažovat o zabití dítěte z Vámi uvedených důvodů. Vašim strastem sice rozumím, ale věřím, že ani psa byste nezabila jenom proto, že Vám ubude peněz, starostí a pohodlí. Nezlobte se za moji přímočarost, ale já Vaše uvažování opravdu nechápu. Předesílám, že na event. pobouřenost kohokoliv nebudu reagovat. Odpovědět

Réza    •  Potrat jen z vážných důvodů  (15.9.2008 18:25:43) Jen stručně : Připadá mi opravdu šílené uvažovat o zabití dítěte z Vámi uvedených důvodů. Vašim strastem sice rozumím, ale věřím, že ani psa byste nezabila jenom proto, že Vám ubude peněz, starostí a pohodlí. Nezlobte se za moji přímočarost, ale já Vaše uvažování opravdu nechápu. Předesílám, že na event. pobouřenost kohokoliv nebudu reagovat. Odpovědět  Kačka    •  Hodně síly a štěstí  (16.9.2008 14:54:02) ať už se rozhodnete jakkoliv.... zkuste si na papír napsat pro a proti, to vám třeba pomůže při rozhodování... je pravda, že máte "v rukách" život človíčka, ale taky je fakt, že jste otěhotněla neplánovaně, nechtěně a přes antikoncepci.... promluvte s manželem, sedněte si a proberte to a po rozhodnutí nelitujte, ani varianty, že vás bude pět, ani varianty, že zůstanete čtyři. Přeji hodně síly a hodně štěstí. Odpovědět

cekanka    •  3 děti - to funguje!  (15.9.2008 21:36:52) Ahoj, mám 3 deti. 6, 4 a 1,5. Vsechny deti jsme chteli a planovali. Narozdil od tebe jsem stale na materske a souhlasim s tebou, nekdy je to hoooodne tezke. Ale delam to rada a deti se mi odmenuji. Uz jen tim, ze tu jsou. Nejsem superzena a nerikam, ze vsechno vzdycky zvladam. Nekdy i nezvladam. Nejsem nicim vyjimecna a proto si myslim, ze to, co umim ja, dokaze uz kazdy. Verim, ze se rozhodnes pro miminko a ze ti vsechny tve deti budou dlouho delat radost. Odpovědět

Evik,babička,5 vnoučat    •  Metty  (16.9.2008 8:01:15) Napiš nám, prosím tě, jak jsi se rozhodla a co k tě k tomu rozhodnutí vedlo, případně, zda ti pomohly názory čtenářek. Odpovědět  ivana sest deti 24,20,17,15,7a8mesicuasicu    •  Re: Metty  (24.9.2008 19:55:49) chtela bych napsat ze mam krasnych a zddravych sest deti a jsme s manzelem moc stastny kdybych znovu otehotnela urcite si mimco nechame je to nejvetsi dar na svete nic uz tak krasneho neni jako se starat o deti moc jsme radi ze jich mame tolik starsi dve uz jsou dospeli a uz nebydli doma a me moc chybi strasne to vsechno utika a deti si ziji svym zivotem jsem rada ze jsou spokojene ale doma uz chybi mame 8mesicni slunicko z ktereho mame radost na materske jsem se nikdy nenudila a ted si to uzivam nejvice peneze nenahradi to stesti a prace taky neutece do duchodu je jeste dost daleko neni tedy opravdu kam spechat a pekne si uzit tu radost s detmi doma za nic na svete bych nemenila a klidne bych jeste brala jednu zdravou holcicku vsem preji to same rozhodnuti ivana Odpovědět

Evik,babička,5 vnoučat    •  Metty  (16.9.2008 8:03:13) Napiš nám, prosím tě, jak jsi se rozhodla a co k tě k tomu rozhodnutí vedlo, případně, zda ti pomohly názory čtenářek. Odpovědět

Numen  je nás pět  (16.9.2008 8:36:06) Mám tři kluky: 16,14 a 4 roky a toho posledního jsem měla v 37 letech.Dva první kluky mám z prvního manželství.To třetí těhotenství jsem brala taky jako víceméně nedopatření.Měla jsem nějaké gynekologické problémy a v průběhu léčby jsem otěhotněla.Pan doktor řekl,že je to nezodpovědnost,ale že by to mohlo vyjít.Prodělala jsem spousty vyšetření,kde mi naštěstí všude sdělili,že je vše v normálu.A teď k těm financím.Na dovolenou jezdíme ke známým na chatu,5km od domu(je tam krásně).Barák máme stále rozestavěný.Oba starší kluci hrají fotbal a ten nejmenší navštěvuje kroužky v rámci školky.V práci si opět buduji určité postavení.A když se doma sejdeme u stolu,to mi je opravdu moc krásně na dušičce.Stačí,sestavit si správně žebříček hodnot a řešení je hned na světě!!!! Odpovědět

anička    •  třetí dítě  (16.9.2008 9:53:47) samozřejmě nechat, já měla tři děti hned po roce a čtvrtý jsem si taky nechala vzít,kvůli stavbě domku a málo penězům, stejně jsme ale po dvou letech to čtvrtý dítě měli, máme dva kluky a dvě holky a dodnes je to už 32let si to vyčítám ,že jsem byla na interupci, celý život hlodá červík co to mělo být a psychicky to bylo kolik let opravdu deprimijící.Na okraj ještě uvedu nejstarší syn už má dětí 5 a nedali by ani jedno za nic na světě, peníze štěstí v rodině nezaplatí. Odpovědět

Janina    •  Touha a strach  (16.9.2008 12:37:27) Metty, jsem matka jednoho uličníka. Snažíme se o mimi už pět let....i kdybych teď čekala čtyřčata tak by mě nikdo nepřinutil k potratu a to ani naše finanční stránka a ani nově získaná dobře placená práce......jenom tě prosím, ať bude tvé rozhodnutí jakékoliv napiš nám to sem. Jsem velmi zvědavá co ti letí hlavou a jak to hlavně vše dopadne. Drž se a podle mého názoru si obě mimi nechej. Držím palce Ahojky Janina Odpovědět

Liška s banem :)  bohužel, ať se rozhodneš jakkoliv  (16.9.2008 13:51:08) nebude to dobré rozhodnutí. Ve tvé situaci bych opravdu být nechtěla a vůbec netuším, jak bych to řešila. Píšeš, že jsi v cca 5.týdnu - to já považuji teprve za potenciální dítě. Hodně žen v této fázi přirozeně potratí. Proto pokud se rozhodneš pro potrat, udělej to hned. Čím déle budeš čekat, tím to pro tebe bude horší. Když se rozhodneš si dítě nechat, nebude úplně chtěné a to ho může dost ovlivnit na psychice (já jsem se jako batole pokusila o sebevraždu a pořád to ve mně zůstává - smrt tak láká - mamka se chtěla během těhotenství zabít a i mě, nenarozené dítě, brala jako jeden z důvodů jejích obtíží). Odpovědět  Honza Bl. (3holky+1kluk)  Re: bohužel, ať se rozhodneš jakkoliv  (16.9.2008 14:31:11) Hm, tohle sem asi nepatrilo, co? Nekdy je lepsi se prastit pres ruku, nez napsat neco podobneho... Odpovědět  lklasinka  Re: bohužel, ať se rozhodneš jakkoliv  (16.9.2008 14:34:35) tak tohle asi pisatelce opravdu pomůže a podpoří. Odpovědět  10.5Libik12  Re: bohužel, ať se rozhodneš jakkoliv  (16.9.2008 15:54:55) Liško, autorka má 5 pohromadě, takže jí tvůj "postřeh" nevykolejí. Ono totiž kdyby přicházely na svět jen plánované děti, tak lidstvo vyhyne. Hele, když už jsi na morbidní vlnce, pokus se mi přiblížit, jak batole páše sebevraždu. Tipla bych, že třeba tím, že se užere želatinovejma medvídkama:) Odpovědět  Liška s banem :)  Re: bohužel, ať se rozhodneš jakkoliv  (16.9.2008 18:51:05) Libíku, už jsem si všimla, že co tvůj komentář, to perla! Nechtěla bych být členem tvé rodiny, protože ty jsi fakt dáreček, tzv. studený čumák. Odpovědět  Honza Bl. (3holky+1kluk)  Re: bohužel, ať se rozhodneš jakkoliv  (17.9.2008 13:22:11) Tak stale nevim, zda si delas legraci nebo to myslis vazne. Vnucujes nam tady sebevrazedne myslenky a jeste nekompromisne soudis ostatni... Copak je to za experiment, ktery tady zkousis? To mas na diplomku??? Odpovědět  sextánka  Libiku,  (16.9.2008 21:49:41) já bych tě naopak chtěla mít doma, protože co já si myslím, tak ty krásně zformuluješ a napíšeš to tak, že to má hlavu a patu. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Libiku,  (16.9.2008 23:33:43) Dík, dneska nebyl moc dobrej den a ejhle Odpovědět  Zcela výjimečně anonymně    •  Re: bohužel, ať se rozhodneš jakkoliv  (16.9.2008 16:17:36) Lištičko, neblázni. Fakt je příběh Tvůj a Tvé mámy tak smutný? Je mi do breku, protože vím; nám se desetileté (postižené) dítě několikrát pokusilo skočit z okna... Bere antidepresiva, takže se teď hodně zlepšil. Život jde dál, ale ve mně ta bolest pořád zůstává: přijít o dítě, to je jedna z nejhorších věcí, které žena může zažít... Odpovědět  iVETA    •  lIŠKO,  (16.9.2008 22:54:26) to jsou příznaky deprese! A dá se s tím vypořádat. Rozhodně si nemyslím, že by celý svět měl být usměvavý, ale tohle je moc.Proč by to mělo být nafurt? snad to už stačilo. Nejsem velkým příznivcem prášků, ale možná jednou z možností je sama sobě uvěřit, že je dost důležitých důvodů pro to, abys byla na světě a že atˇuž byl problém Tvé mámy jakýkoli, zrovna tebe a tvou osobnost postihl nezaslouženě prostě slepou náhodou - vždyt vůbec neznala tvou podobu. Prostě jsi k tomu přišla, jak se říká, "jako slepý k houslím" protože rodičku sis nevybrala. Takže za tě její stav v té době asi sotva týká, mohlo a může se to stát úplně komukoli a je to jen otázka náhody, že to postihlo zrovna tebe (určitě však i dost velkou řadu dalších). Je to sice pech, protože tě ty negativní okolnosti bohužel postihly, ale méně citlivý jedinec to asi tak neprožívá. Vždytˇlidi v životě postihují i problémy atragedie mnohem většího kalibru. Myslíš si , že by měla máma tak jednoznačný, vážný a nemalicherný důvod tě "dát pryč" , i kdbyby tě mohla dopředu vidět a poznat? Nebo se přenést o pár let do budoucnosti a vidět to z jiné perspektivy?Či se jednalo v podstatě o nějaký sice nepříjemný, ale přesto přechodný citový a hodnotový zmatek , indispozici atd? Zkus to vidět taky z té stránky, vždyt podle mého názoru jsi mnohem spíš obět, než viníkˇ, za jakého se asi v hloubi duše pořád tendenci se považovat. Než trpět, skoro bys mohla "nárokovat odškodné" - no aspoň od života, vykompenzovat si to, snažít se užít si ho, v tom dobrém slova smyslu..Ňení důvod, proč bys měla na sobě nechat ulpět negativa té dávné věci, snad jediným důvodem,proč to v tobě zůstává,je tvoje pravděpodobně vysoká citlivost. Odpovědět

Clarins + 2 děti    •  Neboj se, všechno zvládneš  (16.9.2008 16:58:52) Otěhotněla jsem taky neplánovaně, sice s druhým dítětem, během dálkového studia VŠ. Měli jsme starost finanční,ale během těhotenství jsem měla vedlejšák a přivydělala jsem si na vše co nám pro mimčo chybělo. Mateřskou jsme nějak zvládli a po návratu do práce se mi dost zvedl plat. Nevím jak je to jinde, ale s počtem dětí se u nás zvyšuje životní úroveň, takže bych se více dětí vůbec nebála. Odpovědět  Karla    •  Re: Neboj se, všechno zvládneš  (16.9.2008 19:00:48) Taky jsem nechtěné dítě...a někdy se stane, že mu matka tu "nechtěnost" nikdy neodpustí a i pak mu to často později "vpálí"...obzvlášt tehdy, když se vlivem dítěte její život zamotá tak, jak si teda vůbec nepředstavovala. Jsou ženy, co se s tím smíří a dítě vnitřně přijmou, ale jiné nikdy. Nikdy ho už pak nemají rády jako třeba dítě další, které chtěly a očekávaly. A v tom dítěti to už taky zůstává v podvědomí: "jsem smolař, nechtěli mě tu, nemělo jsem se narodit" - často celý život...snížené sebevědomí, nemá se rádo. ZAKLADATELKO, KAŠLI NA TO, CO TI TADY KDO RADÍ. Rozhodni se budto rozumem nebo citem - podle sebe. A jak se rozhodneš, tak si to zdůvodni a na tu druhou stránku věci zapomen. Taky nejsem zrovna pro potraty...ale taky neuznávám demagogické výkřiky některých tady: PROBOHA NECHTE HO ŽÍT!!!!!! ono totiž tyhle "radilky" za měsíc už nebudou vědět, že nějaké xy cosi radily, zatímco ty se svým rozhodnutím budeš muset žít celý život. Po duševní i hmotné stránce. Dělej jen to, na co se opravdu cítíš a na co se cítí tvůj muž. Zase nesouhlasím s demagogickými výkřiky: Co je chlapovi do toho! Rozhoduje jen matka...ano, jak už tu bylo napsáno, pokud je matka připravena třeba zůstat se všemi dětmi sama nebo snášet manželskou krizi, pak at se rozhodne jen sama za sebe. Věc je totiž složitější dámy - ten chlap není jen "oploditel", ale i táta a živitel, druhá osoba, která nese zodpovědnost za děti minimálně dvacet let. Odpovědět  ninuszka  Re: Neboj se, všechno zvládneš  (16.9.2008 20:48:30) Fakt by mě zajímalo, kde berete tu jistotu. Copak se peníze válí na ulici? Nebo jim snad budete všichni finančně přispívat??? Odpovědět  10.5Libik12  Re: Neboj se, všechno zvládneš  (16.9.2008 20:57:42) ty znáš nějaký ověřený příběh o tom, kterak se středostavovská rodina poté, co se u nich narodilo třetí dítě, stala bezdomovci a následně zahynula hlady? Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Neboj se, všechno zvládneš  (16.9.2008 21:01:40) Odpovědět  ninuszka  Re: Neboj se, všechno zvládneš  (16.9.2008 22:13:25) Nevšimla jsem si, že by se tady někdo zmiňoval, že umřou hlady. Odpovědět  luca    •  Re: Neboj se, všechno zvládneš  (17.9.2008 1:36:46) souhlasím s tebou. A nejde jen o peníze, jak někdo cizí může vědět - "Všechno zvládneš!" Odpovědět  katka+katka    •  Re: Neboj se, všechno zvládneš  (18.9.2008 8:34:52) Přesně tak. Ale stejně pokud by se našla ulice, kde se jen tak válejí peníze, dejte mi vědět Odpovědět  Iveta    •  Jedno, nebo žádné = vždy ztráta  (17.9.2008 1:16:11) Ještě k tomu problému, připadá mi hrozné takové rozhodnutí, že jestliže jedno umře, tak to druhé si necháme, jestliže ale to druhé přežije, půjdou pryč obě. Nevím, tohle je příšerné. Třeba právě by bylo dobře, kdyby byly spolu. Škoda Metty, že nebydlím poblíž. Hlídala bych Ti je zadarmo. (I když co vím, možná bydlím za rohem.) Odpovědět

Iveta    •  Jedna věc mne zaráží  (16.9.2008 23:50:16) Stále tady postrádám důležitou věc...Metty, jste oba jedináčci, sirotci? Jsou Vaši rodiče těžce nemocní, nepoužitelní, bydlí vaši v Bratislavě, a co sorozenci ev. další spřízněné duše? myslím totiž, že o tom to hodně je. Že výchova dětí se stala výhradně zodpovědností páru, vše na jeho bedrech, je to vlastně to brané jako náročné soukromé hobby, ne služba společnosti. Často na to zbude jednotlivec sám. Dříve tu byla rodina a komunita. Dnes bylo v novinách(MF Dnes), že předčasně zemřelý jedince, např. při úraze v dětství, znamená pro společnost v průměru ztrátu dvanáct milionů Kč (hlavně dańové odvody, vyprodukované hodnoty). A co jedinci, kteří se nenarodí? ....Stěží si dovedu představit, že by moje děti někdy řešily takto závažný problém a neobrátily se ke mně a zbytku své rodiny - tátovi, sourozencům,...) o pomoc. Cítila bych se moc mizerně, pociťovala bych to jako selhání veškeré upřímnosti našeho žití, založeném na sice neformálních a dosti svobodných, ale a citově snad pevných a těsných vztazích. Psala jsem tu,že děti vedeme k samostatnosti, jinak to ani nejde. ale taky na jistotu, že na řešení závažných životních situací nejsou sami (hle k čemu zázemí větší rodiny). Taky vím, jak bych se zachovala. Přežila jsem noci s postupně šesti kojenci, snad neohrožená bába zvládne i ta dvojčata, za cenu občasné nevlídné nálady a vysacích pytlů pod očima. Na vnoučátka dvojčátka bych se pravděpodobně nemístně těšila a přeštrikovávala capáčky a čepičky, které se pak stejně použijí jednou či vůbec ev. se na první vycházce ztratí. Nabídla bych bezvýhradně své služby do té míry, jak si to rodiče určí, třebas i v plném rozsahu. I kdybych měla vyžít jen z toho rodičovského příspěvku, z mého pohledu drobné uskromnění nehraje roli v případě tak báječné investice do budoucnosti, jako je lidský život a zde dokonce dva. Odpovědět  Medunka_  Re: Jedna věc mne zaráží  (17.9.2008 8:14:03) Ivet, máš pravdu, taky to tak cítím. Takhle to ale často nefunguje, mám takovou osobní zkušenost v jiné souvislosti. Teď funguje trend:" ty ses rozhodla mít děti a nelze očekávat pomoc babiček a dědečků". Nespoléhala bych na to, že prarodiče pomůžou. Odpovědět  ninuszka  Re: Jedna věc mne zaráží  (17.9.2008 8:43:29) On je průšvih ještě jedna věc, kterou řeším sama, byť mám pouhopouhé jedno dítě. Zvyšuje se věk, kdy se odchází do důchodu, takže moji rodiče půjdou do důchodu až bude synovi 15. To už nám to nebude moc platné. Navíc já ty rodiče mám 80 km daleko. Takže si živě dokážu představit nadšení 50ti letého člověka, který má zdravotní problémy, vrátí se v 6 večer domů z práce a má ještě hlídat 4 děti. Já měla prarodiče v důchodu, když jsem začala chodit do první třídy. A to mě mamka měla v 21. Odpovědět  metty, 3 kluci  Re: Jedna věc mne zaráží  (18.9.2008 9:15:24) Nejsme sirotci, ale manželův tatínek je poměrně vážně nemocný a mamince zabere většinu času péče o něj, takže hlídání miminka nepadá v úvahu. Moji oba rodiče pracují, bydlí jinde, navíc moje sestra bude mít v listopadu svoje první miminko. Kluky si na víkendy berou pravidelně a až mi někdy přijde, že už toho sami mají dost, ale chtějí to. Ale nacpat jim do domu k trvale bydlícímu miminku ještě 3 - 4 další děti na víkend to už je pro mě nemyslitelné a zavání to zneužíváním rodičů. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Jedna věc mne zaráží  (18.9.2008 9:27:14) Metty, jak to u vás vypadá? Ať se rozhodnete jakkoli držím palce! Odpovědět  kytka TS + Eliška + 15.3.2014  Re: Jedna věc mne zaráží  (18.9.2008 13:46:48) Drahá Iveto a Medunko, rozhodnutí jestli si mohu dovolit mít další děti je vždy na rodičích, není to jen otázka financí ale i času který jsem schopna a ochotna dalšímu dítěti věnovat. Házet tu odpovědnost na rodiče a sourozence mi přijde jako největší "drzost". Nejvíc mě vždycky dostanou takový ty rádoby křesťani, který by dítě zanic na světě nedali pryč, ale zodpovědnost za výchovu ať si vezmou všichni kolem. Nevím jestli si dovedete představit tu idilku, kdy mají rozestavěný dům dva kluky který se nezastaví, manžela který další dítě nechce, ale tak to tak necháme ono to nějak dopadne? Všichni máme jen určité možnosti a je potřeba zodpovědně zvážit, jestli mám dostatečnou podporu manžela (protože ten je především ten který by měl pomoci), jestli mám možnost se dalšímu dítěti věnovat tak, aby z něj vyrostla normální osobnost (to ostatně platí i o bou kluků které Metty už má)a samozřejmě můžu počítat s pomocí rodičů a sourozenců, ale ne na prvním místě - to je záležitost rodičů. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Jedna věc mne zaráží  (19.9.2008 8:08:19) Přesně tak, děti jsou záležitostí rodičů, nikoli sourozenců nebo prarodičů. Takže starat by se měli hlavně rodiče. Samozřejmě jsou výjimečné situace, kdy je potřeba pohlídat, ale rozhodně by to nemělo být pravidlem. Vůbec pokud si představím, že už mám vnoučata, tak bych byla ráda, kdyby mi je Katka půjčila třeba na dva týdny přes prázdniny, určitě bysme s manželem pomohli v případě nějaké "životní krize", ale rozhodně bysme nebyli k dispozici jen proto, že by si pořídila hodně dětí (stylem Mami, tati, mám hodně dětí, nestíhám, pojďte se taky starat - to bych jí dost rychle vysvětlila její děti, její zodpovědnost) Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Jedna věc mne zaráží  (19.9.2008 8:37:37) Katko, ano, děti jsou od své podstaty záležitostí rodičů. Ale nepochybuji, že jsou zajisté i sourozenci, kteří se rádi vídají, a společně jim vyhovuje, když jednou mrňata pohlídá jeden a podruhý pohlídá ten druhý. A druhá podstatná věc - můžeš si plánovat jakkoliv báječný a růžový život, ale nikdy nemůžeš vyloučit, že se někde něco poto, např. se narodí dítě postižené, a najednou to biologičtí rodiče sami přes veškerou snahu a píli nezvládají. Pak je opravdu výhoda, jestli vládnou v rodině dobré vztahy a pocit sounáležitosti, které samy vedou rodiče rodičů k tomu, že pomohou - protože v případě postižení dítěte je péče určitě složitější, více vyčerpává, a kolikrát to nezvládne ani ten chlap - otec dítěte, žena na děcko zůstane sama atd. atd. Že se v našich zeměpisných šířkách až příliš často vyskytují rodiny, které sotva utáhnou rodinný život, natož aby si mohly platit chůvy, pečovatelky a asistentky, o tom se snad nemusím zmiňovat, to "nevidí" jen mimoni. Odpovědět  katka+katka    •  Re: Jedna věc mne zaráží  (19.9.2008 8:48:16) postižené dítě samozřejmě patří pod pojem "životní krize" v mém příspěvku, ale reaguju hlavně na vlákno, kde se předpokládá, že když si pořídím hodně dětí, mám do toho zatáhnout prarodiče a je to vlastně normální. A asi netřeba zdůrazňovat, že řada prarodičů je dnes pracujících (ať už kvůli vyššímu věku odchodu do důchodu, nebo kvůli rozptýlení). Pokud jde o placené hlídání, dřív jsem si myslela to samé co ty. Teď mám trošku smíšené pocity. Ceny se pohybují zpravidla 120-150 hodin za hlídání (pokud nepožaduješ zdravotní sestru). To samozřejmě není málo a tvrdí to i má sousedka, na druhou stranu s manželem kouří a bez cigarety je prakticky nevidíš (vlastně jsem je ještě bez ní neviděla) a alkohol taky kupují skoro pořád a rozhodně ne ten nejlevnější. Takže určitě jsou rodiny, kde se šetří každá korunka a není na to, ale je i dost rodin, kde by na to bez problémů bylo. Navíc si můžeš sehnat i hlídání "na černo", většinou studentky, neplatíte ani jedna soc. a zdrav.pojištění a daně. Já si takhle přetáhla jednu holčinu z agentury, kde jsem platila 150 Kč/hodina, nabídla jsem jí 90Kč/hodinu a měla velkou radost, takže ani nechci domýšlet, co jí z těch 150 Kč vypláceli. Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Jedna věc mne zaráží  (19.9.2008 9:04:02) Já v podstatě souhlasím s tím, že bych se jako matka (a otec) dětí měla snažit vidět věci reálně, tj. mám-li pocit, že s jedním dítětem zvládám tak tak tak, už si nepořizuju druhé dítě s automatickým předpokladem "no však máma vypomůže" - to by bylo hodně sobecké. Přesně tím se řídím, a jsem černá ovce rodiny, protože máme jedináčka... Na druhou stranu při pohledu do historie - dřív bylo úplně normální spousta věcí, které dnes v životě chybí. Třeba už jen to, že dřív táta (zpravidla) pracoval doma - děti viděly, jak je šikovný a vážily si ho, na druhou stranu on čas od času měl možnost věnovat dětem čas - nejmenšímu vyřezal ze dřeva hračku, nejstaršího učil řemeslo... Nebo velké rodiny s více generacemi, s tím, že hlavní slovo měl "staršina", tedy nemuselo být pravidlem, že by se dospělé děti vzepřely vůli rodičů a vznikaly tak hádky. Více generací pod jednou střechou - vždycky se našel někdo, kdo měl volné ruce, když maminka potřebovala honem něco zamíchat apod. Co je správné, co je lepší a co horší, co z toho chybí a u čeho je lepší, že už to není, to je věcí spíš pro odborníky než pro laiky. Laici totiž nemusí vidět všechny souvislosti... Odpovědět  Jíťa    •  Re: Jedna věc mne zaráží  (19.9.2008 9:09:41) To, že to tak máš ty, ještě neznamená, že je to tak všude. Máma je z 5-ti dětí = moje nejmladší sestřenice je stejně stará jako moje dcera. Já mám 1 bráchu, jsme 2 roky od sebe. Moje děti 17 a 1 rok, jeho 6 let. Nehledě na to, že o výchovných metodách své švagrové si nedělám iluze (před pár lety koupila holce pivo - ještě jí nebylo ani 15, a jejich syn se stravuje stylem: máš hlad, tady máš tatranku). Odpovědět  MirkaEyrová  Re: Jedna věc mne zaráží  (19.9.2008 9:24:02) Jíťo, já nepředpokládám, že to tak je všude. Však jsem psala: "děti jsou od své podstaty záležitostí rodičů. Ale nepochybuji, že jsou zajisté i sourozenci, kteří se rádi vídají, a společně jim vyhovuje, když jednou mrňata pohlídá jeden a podruhý pohlídá ten druhý". Čímž jsem nechtěla říct, že to tak musí mít přece každý, ale to, že je sourozenectví je investice do budoucnosti jak vlastní, tak těch dětí. Ano, ono to, řekněme, v 50 % nemusí vyjít, ale řekněme v 50 zbývajících % může být další dítě pro prvorozeného fajn parťák a můžou se doplňovat. To je dobrá investice. Samozřejmě jako rodič více dětí do toho musím investovat i já, protože spousta prvorozených má v prvopočátcích pocit, že se jim děje něco, co není OK - rodiče už na ně nemají tolik času, už se netočí vše okolo nich - žárlí, mohou dělat naschvály, protože se cítí nemilované a odstrčené. Je na rodičích, aby se pokusili pocity nemilovanosti zahnat, a aby se pokusili podpořit dobré vztahy mezi sourozenci. Řeknu ještě jednu konkrétní zkušenost z našeho života. Manželova sestra má čtyři děti (s jedním manželem). Dvě starší jsou už skoro dospělé, prostřední - kluk - je jen o rok a půl starší než náš syn, celkem jsem předpokládala, že si kluci budou rozumět. A ono ne, jejich povahy se míjejí, mají úplně jiné zájmy; nerozumějí si. Švagrovci si v závěru pořídili (plánovaně) ještě holčičku - je o rok a půl mladší než náš syn. A oni dva si rozumějí báječně, tráví spolu část prázdnin, blbnou a vymýšlejí ptákoviny, hrají si spolu a taky se občas pohádají... Syn těžko navazuje kontakty s cizími dětmi, takže pro něj je tato jeho sestřenice dar z nebes . Odpovědět  Iveta    •  Mezigenerační solidarita  (26.9.2008 23:26:18) Katuš,jak tak pročítám ty naše příspěvky a snažím se pochopit tvé stanovisko, mám pocit - nemáš trochu problém s přijetím - druhých ˇ,- dětí? Víš, bereš je automaticky jako rušiče života, nežádoucí element, jakousi zátěž, která druhé odvádí od životních radostí. Mně třeba hlídá děti moje máma a dělá to ráda. Ďokud neměla vnoučata, nebyla šťastná, přesto, že i ona je profesionálka a práce ji baví (pracuje ted na zkrácený úvazek a já taky). Zrovna tak i já, doufám, budu jednou ráda chovat vnoučata. Je to o lásce. Můžeme mít rádi druhého víc než svou vlastní realizaci nebo pohodlí. I když nadáváme, že nám dítě ruší poslech oblíbeného seriálu, no, i když nám zruší daleko víc věcí, stojí nám to za to. I s tím, že víme, že nám to třeba nikdy zpátky nevrátí. Představ si. I když jsem někdy přetažená nebo si zakleju, což je fakt, a často se cítím jako Bellana na dětském hřišti, ráda dávám a jinak bych nechtěla. I já mám zodpovědnou profesi,kde je třeba se stále vzdělávat, a svou práci miluji. Ale bez lásky bych ji dělat nemohla. Nedává mi smysl, starat se o zdraví a životy lidí a jiné lidi, tedy děti(ani tady tak nehraje roli, že jsou moje, přijala bych i nalezence) přitom nemít ráda a odepsat. Mohla bych mít pohodlí, klid, seberealizaci i hmotné zajištění, ale ten cit mi dává víc. Prarodič, který je ochoten vzít vnoučata na čtrnáct dní v létě, ale jinak dětem vysvětlí, že jeho starost nejsou a tímto se odmítá citově angažovat, to je zvláštní a zdá se mi, že tam jde o nějaké uzavření, nějaký blok a o samotu. Možná ten člověk nepociťoval sám dostatek opravdu úplné lásky. Té se nic nevyrovná. Co já vím. Nevím, jestli bych k takové babičce nebo dědečkovi, kteří by o mne mimo vymezené kalendářní dny prostě jednoznačně nestáli, jezdila na ty prázdniny ráda.¨ Není to myšleno jako kritika, nestavím se vzorem, protože ten. kdo to tak necítí, by to stejně nepřijal. Nejsem ani právě opičí matka, ale snažím se dát dětem všechno, co si myslím, že je podstatné. Samozřejmě že starání se o někoho nese s sebou plno odříkání. Ale dokážeme-li mít někoho rádi,jsme jako by propojeni. To, co děláme pro něj, děláme vlastně i pro sebe. Např. to, že se dětem nebo někomu jinému, koho mám ráda, někde líbilo, má pro mne větší cenu, než kdybych si místo té činnosti dělala svou vlastní, pro mne daleko přitažlivější program. A tak dále. Nemyslím si, že k vnoučatům bych z nějakého důvodu byla chladnější jen proto, že jsou to vnoučata a ne mé vlastní děti. Jistěže budu unavenější, ale spoluzodpovědnost za ně cítit pravděpodobně budu. Odpovědět

Iveta    •  Pokus o konsenzus  (17.9.2008 10:47:11) Asi se všichni shodneme na tom, že výchova dítěte je (apoň na začátku jeho života, pak to může být naopak) pro rodiče obětˇ, snad nikdo si nevysvětluje pravdivé rčení o tom, že dítě je dar, prostě tak, že mu bude přinášet jen samé pozitivní a šťastné chvíle (někteří, podle mne zcela zbytečně,protože všechny tady jsme s tím obeznámeny, tady pořád ty hrůzy mateřství evokují). Jde zde hlavně o to, kolik chce člověk v životě, která má jen jeden, získat a co je pro svou odměnu připraven podniknout a dát. Atleti obětují roky svého života tvrdému tréninku pro získání olympijské medaile, kterou dostanou jenom tři z nich. . V rodičovství jsou ve hře mnohem úžasnější a trvanlivější ceny a při troše snahy a píle jsou takřka jisté. Nejsou-li člověk, nebo rodina připraven k oběti třeba i ve chvíli, kdy se jim to nehodí, nepokusí-li se (v případě neúspěchu jsou zde záchranné sítě, možnosti pěstounství a jiné)už nikdy svou odměnu nepoznají. Vlastně zasáhli do svého osudu. Nebudou li úplně šťastni (jak můžeme vědět, jestli jsme prožili úplné štěstí pro nás určené?), mohou žehrat jen sami na sebe, protože všechno mohlo být úplně jinak. Kdyby se babička rozhodla nemít moji tetu, ta by neseznámila svou sestru s úžasným mužským a naši by spolu spokojeně nežili už padesát let. Odpovědět  Květa    •  Re: Pokus o konsenzus  (17.9.2008 12:16:59) S vašimi příspěvky nelze jinak než souhlasit, avšak uvědomila jste si, že někde zkrátka rodina nefunguje jako rodina? Ti, kteří vyrůstali v nestálém prostředí, v rodině, která žila uzavřena před širším příbuzenstvem, v domácnosti s jedním rodičem, nemohou snad ani mávnutím kouzelného proutku předat svým potomkům to, co jim nikdo nedal, co nikdy nezažili. Natož např.starat se o vícečetné potomstvo. Vím, že tady se hodně vzdaluji tématu diskuse, neboť o Metty nic bližšího nevím. Ostatně nezapomeňme, že mateřství je ryze soukromou záležitostí, o které my tady budeme jen debatovat, ale do rozhodnutí pisatelky nemůžeme zasahovat cituplnými radami. Ani mě nenechává osud Metty a její rodiny chladnou,moc jí fandím jako všem, kteří se denodenně snaží vytvářet pro svou rodinu příjemný domov. Odpovědět  xxx    •  náhoda opačně  (23.9.2008 15:01:26) No pokud berš náhody takhle, tak třeba - pokud by mě moje maminka neměla ještě před maturou, mohla si najít možná lepšího partnera, se kterým by jim to klaplo a možná by měla víc dětí než 1 atd... Já např. vím, že mě naši ze začátku nechtěli, netrápím se tím vůbec. Odpovědět

Lenka K.(3děti, 6 a 3 roky holky a 10m kluk)    •  u nás je zažitej průměr 2 děti  (17.9.2008 11:57:02) V ČR je zažitej průměr mít 2děti a dost, hodně to působí psychologicky. Já mám děti 3 a než se mi narodil Kubíček, tak jsem si myslela, jaká nebudeme výjimka. Ovšem v poslední době zjišťuju, jak se rozhlížím kolem, že dneska je takových rodin k mému úžasu poměrně dost. Mimichodem my jsme o třetím dítěti uvažovali a říkali si, že uvidíme, zvažovali jsme finanční důvody a náročnost zvládnutí výchovy tří dětí, ale rozhodování jsme odložili na neurčito, s tím, že zatím nevíme a když tak, že někdy později. No a nakonec se nám přihodilo, totéž co vám a byli jsme dost překvapeni, ba zaskočeni a začali jsme se znovu probírat těma nedořešenýma otázkama. Já si taky nebyla zcela jistá, ale představa přerušení těhotenství ..., ne já jsem si to neuměla představit, já tuhle myšlenku nějak vnitřně zavrhovala od počátku. A tak jsem přemýšlela, jak to uděláme, jak se smáčknem v našem 3 pokojovém bytě (60čtver.metrech), jak v budeme jezdit v autě se 3ma sedačkama, jak budu chodit ověnčená děckama kolem kočáru z obou stran,jak to zvládnu celý den sama (když chlap jezdí po 18té z práce), jak je budu vodit do a ze školy, školky po kroužkách a doktorech (a to mě ještě děsila představa, co když to náhodou budou dvojčata). Byla jsem z těch představ pěkně orosená, ale vnitřně jsem cítila, že se vlastně těším. Vždyť je to obrovský dar (dnes kdy mnoho párů nemůže počít). Neuměla jsem si to sice dost dobře představit, ale byla jsem rozhodnutá. Dnes musím říct, že první půl rok byl docela drsnej, to jsem by la totálně zničená, klimbala jsem u každýho kojení, lítala všude spocená a většinou pozdě, ale zvládla. No a finančně to taky nějak jde, děcka mají věci po sobě, nemusí mít taky vše extra, stejně z toho vyrostou. Než půjdu do práce tak se uskromníme a pak budem řešit větší byt. Do práce se taky už sice těším, doma je to furt stejný, a dokola ..., ale ty děti to umí vrátit (ten jejich bezstarosný úsměv mě vždy dostane), rozhodně vydržím. Až půjdu do práce tak to bude taky stereotyp, a do důchodu to se ještě hodně napracuju, rozhodně doba strávená na mateřské je vůči tomu zanedbatelná. Být tebou neměla bych vůči zaměstnavateli výčitky, nebyl to tvůj záměr, ale situace je taková. Člověk by měl brát život jaký je a ne jaký by mohl být, kdyby...., kdyby... Rozhodnutí je ovšem na tobě. Držím palce. Já nelituji, dnes vím, že další děti již nechceme, ale když by se náhodou zadařilo, tak vím,že nás bude zkrátka víc. Odpovědět

Iveta    •  Výzva  (17.9.2008 13:47:30) Tahle diskuse je myslím hodně dobrá, ale měla bych jeden podnět. Píšou sem dost lidé, kteří si nechtěné dítě nechali a teď jsou za to vděční, a taky pár lidí, kteří byli na UPT. Napište spíš,upřímně, jestli někdo z vás má nechtěné dítě - třetí, čtvrté - a teď je ze svého rozhodnutí lituje. Diskuse je anonymní a s pocity stejně nic nenadiskutujeme. (Zatím jsem četla jen jeden příspěvek, pojednávající o nějaké známé rodině, od které narozením třetího dítěte odešel otec k nějaké jiné ženě, u které nehrozilo dítě. Neví se ale, jak tento fakt subjektivně prožívala matka jeho dětí. I když tři děti potřebují po finanční a personální stránce druhého rodiče, já bych pravděpodobně odchod takového manžela brala jako bonus. Nemohla bych nikdy žít s mužem, který by se mnou byl jen na základě nějakých podmínek, a ne proto, že je se mnou rád a rád mi v dobré věci pomáhá.Kterému, když budu mít o jedno dítě víc, ke všemu jeho, už nestojím za to, aby zůstal. Za ukončení takového vztahu a prohlédnutí, co v mém manželovi vlastně bylo, bych byla spíše vděčná. Brala bych raději ten azylový dům. Samo že bych po této společenské stránce nebyla právě odvázaná, ale ˇneradovat se vůbec z mimina, i za těžkých životních okolností, to bych nedokázala. Pořád o dost lépe než v utečeneckém táboře v Afghanistánu za války a epidemií a i v těchto beznadějných podmínkách se lidé ze svých dětátek dokážou radovat. Co tomu řeknou ostatní, na to bych nedala, jednak bych měla pocit, že jsem cti netratila, a jednak brzy budou mít jiná "sousta" a za pár let může být vše jinak. Odpovědět  Honza Bl. (3holky+1kluk)  Re: Výzva  (17.9.2008 13:59:36) No, nevim, uz kvuli tomu "nechtenemu" diteti by to zadna "normalni" matka asi nemohla napsat. Pocity ditete, ktere by si to precetlo a naslo se v tom, to bych teda asi neskousnul... Jaky vyznam ma brecet nad rozlitym mlekem? Odpovědět

zuzula81+Paťulka09  asi tak  (17.9.2008 14:38:40) asi tak..co já bych dala za to kdybych normálně otěhotněla, nedejbože přes antikoncepci. natož se 3 dětmi...můj sen. Buď ráda, že můžeš mít děti..... Odpovědět

Hanka, 3děti /12,8,4/    •  život je dar  (18.9.2008 6:53:03) Byla jsem v podobné situaci. Po 8 letech mateřské dovolené jsem nastoupila do zaměstnání. Moc jsem se těšila, že se jako rodina posuneme trochu jinam, tzn. nebudeme muset počítat každou korunu atd. Do práce jsem nastoupila v březnu 2000 a v polovině dubna t.r. jsem zjistila, že jsem neplánovaně v jiném stavu. Byl to hrozný šok! Chtěla jsem jen 2 děti! Nemohla jsem se s tím smířit a přiznám se že mě napadaly hrozné myšlenky :-( které jsem neměla sílu udělat. První 2 děti byly hodně nemocné, když byly malé, tak jsem měla strach i z toho. Prostě jsem si neuměla představit, že nás bude 5. Vše jsme ale zvládli, děti se na miminko těšily, v práci to taky vzali nad očekávání dobře a nám se narodila krásná zdravá dcera. Letos jí bude 5 let a vždy když ji vidím tak si říkám. JAK JSEM MOHLA MÍT TAKOVÉ MYŠLENKY, VŠE SE PŘECI DÁ ZVLÁDNOUT, KDYŽ JSOU NA TO 2. Je to prostě naše zlatíčko a nedovedu si představit, že bychom ji neměli. ŽIVOT JE DAR. Odpovědět

Hanka, 3děti /12,8,4/    •  život je dar  (18.9.2008 6:54:27) Byla jsem v podobné situaci. Po 8 letech mateřské dovolené jsem nastoupila do zaměstnání. Moc jsem se těšila, že se jako rodina posuneme trochu jinam, tzn. nebudeme muset počítat každou korunu atd. Do práce jsem nastoupila v březnu 2000 a v polovině dubna t.r. jsem zjistila, že jsem neplánovaně v jiném stavu. Byl to hrozný šok! Chtěla jsem jen 2 děti! Nemohla jsem se s tím smířit a přiznám se že mě napadaly hrozné myšlenky :-( které jsem neměla sílu udělat. První 2 děti byly hodně nemocné, když byly malé, tak jsem měla strach i z toho. Prostě jsem si neuměla představit, že nás bude 5. Vše jsme ale zvládli, děti se na miminko těšily, v práci to taky vzali nad očekávání dobře a nám se narodila krásná zdravá dcera. Letos jí bude 5 let a vždy když ji vidím tak si říkám. JAK JSEM MOHLA MÍT TAKOVÉ MYŠLENKY, VŠE SE PŘECI DÁ ZVLÁDNOUT, KDYŽ JSOU NA TO 2. Je to prostě naše zlatíčko a nedovedu si představit, že bychom ji neměli. ŽIVOT JE DAR. Odpovědět

jitucha    •  ať se rozhodneš jakkoli, rozhodneš se správně  (18.9.2008 11:19:56) milá metty, sice se ptáš, ale jak to tak po tobě čtu, myslím, že už jsi pevně rozhodnutá dítě si nechat. tvoje pochybnosti týkající se manžela, loajality k zaměstnavateli, vzdělání atd. se mi zdají být hlavně projevem toho, že si uvědomuješ, že to nebude úplně lehké, a taky toho, že nejsi nezodpovědný sobec. jestli máš jen malou pochybnost o tom, že potrat je pro tebe to pravé, věř své intuici. myšlenka na to, že jsi kdysi zkomplikovala život kolegovi nebo že nevyspalý manžel po ránu vrčel nikdy nebude tak zlá jako úvahy o tom, "kolik by mu dnes bylo". držím ti palce, a tvojí rodině taky, vy to zvládnete Odpovědět

evičkakaka čtyři děti(19,17,5,3)    •  bude nás pět???nééé - 7!!!!  (18.9.2008 18:52:58) všechny zdravím,moc zajímavé názory a hlavně Metty se vůbec neboj.3 děti,to zvládneš. Momentálně jsem na tom asi stejně. Právě jsem zjistila, že jsem těhule.Pilulka mně neochránila a vzhledem k tomu, že mám jen jeden vejcovod a otěhotněla jsem už vlastně po třetí, jestli to není osud. Jenže já se rozhoduji jestli ke svým 4 dětem pořídit další. Za měsíc mi bude 40, a opravdu nevím jak to mám říct manželovi, dětem (19,17,5,3), rodině a co asi naše malé město ??? Už teď jim připadám trochu divná, protože v dnešní době mít 4 děti....!Takže, držím ti taky palce, ať se rozhodneš nejlíp. evičkakaka Odpovědět

evičkakaka  bude nás pět???nééé - 7!!!!  (18.9.2008 18:55:03) všechny zdravím,moc zajímavé názory a hlavně Metty se vůbec neboj.3 děti,to zvládneš. Momentálně jsem na tom asi stejně. Právě jsem zjistila, že jsem těhule.Pilulka mně neochránila a vzhledem k tomu, že mám jen jeden vejcovod a otěhotněla jsem už vlastně po třetí, jestli to není osud. Jenže já se rozhoduji jestli ke svým 4 dětem pořídit další. Za měsíc mi bude 40, a opravdu nevím jak to mám říct manželovi, dětem (19,17,5,3), rodině a co asi naše malé město ??? Už teď jim připadám trochu divná, protože v dnešní době mít 4 děti....!Takže, držím ti taky palce, ať se rozhodneš nejlíp. evulenka Odpovědět

sdafdsdf sydfsaf  Jen muj nazor, ktery nechci nikomu vnucovat...  (19.9.2008 11:10:22) Predesilam, ze nejsem krestan ani pravoverny ateista .... a jsem maminkou jen jednoho ciperneho pulrocniho prince (zatim, snad nas bude vic ), bydlime v chaloupce u lesa a v soucasne dobe provadime rekonstrukci, pekne "od podlahy". Nejsme milionari, vse tahneme od vyplaty k vyplate ... .... Myslim si, ze vsechny duvody pro i proti je treba vzit v uvahu, ale ... pokud se TO uz stalo, neni co resit. Zkratka Vas bude vic ... Cas uz zpatky nikdo nevrati. Proste nastalou situaci musite zvladnout ... "smirit" se s ni a zit dal. Mozna to bude znit jako klise, ale co nas nezabije, to nas posili... prece se nebudeme chovat jako spartane a hazet nemohouci a "nechtene" ze skaly ... a jeste jedna vec k zamysleni, jeste ze nikdy nevis, co Te ceka .... Prosim, nekamenujte me Tento clanek a prispevky k nemu sleduji s trnutim v ocich celou tu dobu a uz mi to zkratka nedalo ... Odpovědět  Stáňa 3 děti    •  Re: Jen muj nazor, ktery nechci nikomu vnucovat...  (25.9.2008 19:41:35) Tvůj názor je dobrý, proč kamenování? Souhlasím, že následky si musíme nést. Dneska je děsně moderní, ze všeho se vykroutit. Ještě, že existuje antikoncepce, jinak tu máme hejna těhotných "holčiček". Společnost je benevolentní a humanistická. Vždyť ať si děti užijou....musí poznat víc partnerů....No a kdyby něco, medicína je pokroková.....co třeba raději výchova k zodpovědnosti.... No, jen můj názor....není mířen na Metty, to je dospělá ženská, která se k problému postavila čelem. A že i ona uvažovala o potratu? Uvažovat můžu o čemkoli, hlavní je, jaký bude můj čin... Třeba teď taky schytám nějaký ten kámen, co? Odpovědět  Madla    •  Re: Jen muj nazor, ktery nechci nikomu vnucovat...  (28.9.2008 21:39:53) Mám dvě malé děti a je mi 40. Na jaře jsem nedostala menses, což se mi stalo pouze 2x v životě - vždy, když jsem otěhotněla. Překvapilo mě, že ta situace (neplánované otěhotnění) se řeší stejně špatně v 18-ti, jako ve 40-ti, a stejně špatně svobodné jako vdané. Velmi nerada bych šla na potrat, a nikdy bych se s tím nesmířila. Přesto (manžel dítě už nechce a já se cítím velmi velmi unavená), jsem šla na gyndu s rozhodnutím - jdu na potrat. Byla to velká úleva, že došlo jen k hormonální poruše. Že bych děti připravila o sourozence, o tom jsem skutečně nepřemýšlela. Já sourozence mám, nevyrůstal se mnou, a nestýkáme se spolu, přestože o sobě víme a bydlíme blízko sebe. Odpovědět  emma    •  Re: Jen muj nazor, ktery nechci nikomu vnucovat...  (29.9.2008 21:12:21) Stano, mela jsem skutecne husi kuzi pri cteni tve reakce! Kamen do ruky urcite neberu!Vystihla jsi to presne!Ja bych to tak v par vetach popsat nedokazala!Diky za skvely nazor!!! Odpovědět

metty, 3 kluci  Bude nás pět!  (22.9.2008 11:26:31) Kontrolní ultrazvuk prozradil, že jedno embryo neroste a už se téměř vstřebalo, ale druhé miminko se zdárně vyvíjí. Takže je rozhodnuto. Nikdo si nedovede představit, jak si mi ulevilo, když jsem mohla plánovaný termín interupce zrušit. A ještě něco: po tomhle strašném týdnu mi bylo najednou úplně jedno, co na to řeknou v práci. A v práci to přijali s klidem, vedoucí řekla, že jí to sice vůbec neulehčuju, ale co se dá dělat, nějak se to zařídí :o) Odpovědět  Květa    •  Re: Bude nás pět!  (22.9.2008 12:45:55) Tak to je prima zpráva. Takže co vám popřát? Samozřejmě zdravé miminko a spokojenou celou rodinu. Mějte se krásně. Odpovědět  lklasinka  Re: Bude nás pět!  (22.9.2008 13:38:25) před chvilkou jsem vložila článek, asi asi to nefunguje nebo co, takže jestli se tam neobjeví, znovu obrovské gratulace k rozhodnutí, všechno dobré, a přeji jen a jen pohodové miminko. Odpovědět  MarkétaP + 4 dcerky  Re: Bude nás pět!  (22.9.2008 13:58:28) Metty, blahopřeju a ať jde vše jak má! Odpovědět  kaMyš  Re: Bude nás pět!  (22.9.2008 15:19:31) Metty, ač tě vůbec neznám, moc jsem na vás myslela a doufala jsem, že se ozveš, jak to vypadá. Tvůj příspěvek zní hrozně pozitivně, zdá se mi, že se na miminko už těšíš, to je skvělé Přeju, ať je všechno v pořádku Odpovědět  Lenka    •  Re: Bude nás pět!  (23.9.2008 10:36:00) Je fajn, že to dopadlo aspon takhle a částečně to vyřešila příroda. Jen Metty, zaměstnavatel není až tak podstatný, ale ještě bych si fakt ujasnila postoje manžela. Chápu, že se na dítě těšíš...ale...on ti musí pomoct celkovou situaci zvládnout...výchovu, uživení, dluhy...takže bych ho neignorovala ani jeho signály při svém rozhodnutí, měla bys z něj cíti jednoznačný souhlas a podporu. Odpovědět  Hankaaa  Re: Bude nás pět!  (22.9.2008 18:20:29) Celych 10 se kazdy den divam, jak "to" dopadne ;-) Uzijte si tehu a nebojte, urcite to zvladnete!!!!! Odpovědět  Luďka  Re: Bude nás pět!  (22.9.2008 19:25:11) Metty, to je skvělá zpráva. Jsem ráda, že jsi napsala, jak to dopadlo. Moc ti fandím!!! Odpovědět  eli, 3 děti    •  Re: Bude nás pět!  (22.9.2008 21:04:57) Metty, děláš dobře, nebudeš litovat. Děti ti to stonásobně vrátí (i když někdy třeba zlobí jako čerti, stojí nás spoustu peněz, nervů a starostí). Pro všechny jsi nahraditelná, jen pro své děti budeš vždycky ta jediná na světě Jsem z Brna, kdybys byla někde odtud, nabízím pomoc. Tak si toho mimča a těhotenství užívej, ať jste obě v pořádku!!! Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Bude nás pět!  (22.9.2008 21:33:03) Je to super, co dodat. Odpovědět  Jana Dušková - kluk 16let a dcera 5 let    •  Re: Bude nás pět!  (23.9.2008 10:06:13) No tak to moc gratuluji!!! Přestože jsem se do diskuse nezapojila, tak jsem ale tvůj článek četla a přečetla také všechny názory ostatních žen (a věř mi, že jsem u toho pročítání strávila přes tři hodiny!!!) Je dobře, že se celá situace vyřešila a ty si se pro mimi rozhodla!! Ještě jednou gratuluji a držím palečky, aby bylo celé těhotenství od teď už jen OK a v pohodě, aby se i zbytek rodiny těšil a ty se cítila dobře a miminko bylo v bříšku spokojené!! Doufám, že se dočkáme nějakého pokračování (třeba až si na UZ vyšetření necháš říct, co to bude, anebo až se kulíšek narodí ... - jak ostatní okolo z malého mrňátka jihnou ..... nebo tak něco..) Zdravím a přeji pěkné dny!! Jana Odpovědět  LENÍK 06  Re: Bude nás pět!  (23.9.2008 22:34:03) Matty, držela jsem Ti celou dobu palce, aby jsi se rozhodla, tak jak jsi se právě rozhodla. Vím, že to bude náročné, ale ty to určitě zvládneš. Přeji moc, moc štěstíčka, především zdravé miminko a spokojenou celou rodinku. Lenka Odpovědět  stanousek  Re: Bude nás pět!  (24.9.2008 11:14:40) Ani nevíš,jakou mám radost. Už sem chodím týden okukovat,jestli dáš vědět,jak jste dopadli. Držím palce a ať je všechno jenom dobrý. Odpovědět  Betull  Re: Bude nás pět!  (24.9.2008 16:20:56) Diky za zpravu, diky, ze vime, jak to nakonec dopadlo Jsem rada, ze se miminko narodi. A prace bude i potom, urcite Odpovědět  Medunka_  Re: Bude nás pět!  (25.9.2008 12:02:40) Metty, ještě jsem nakoukla, moc mě zajímalo, jak to dopadlo, jak se daří. Tvůj příběh mě dost oslovil. Mám fakt velkou radost, je to bezva zpráva. Přeji moc zdraví oběma a vlastně všem pěti!! Odpovědět  Kopretin@  Re: Bude nás pět!  (25.9.2008 13:27:25) Metty,přijmi gratulaci!!¨ ¨Přeji celé rodině štěstí a radost z nového člena! Odpovědět  *Niki*  Re: Bude nás pět!  (25.9.2008 15:02:30) Gratuluji k rozhodnutí, moc vám to přeju Nás je také 5 a poslední těhotenství jsem také řešila, zda ano či ne... no a mám Sáru, svou vysněnou holčičku... A přemýšlím, zda by nás nemohlo být i 6... nebo 7... kdo ví? Odpovědět  Stáňa 3 děti    •  Re: Bude nás pět!  (25.9.2008 19:29:22) MOc Vám blahopřeju, a fandím Vám! Určitě to bylo těžké rozhodování, když tě to dohnalo až sem na rodinku. Jsem přesvědčená, že jste se rozhodli dobře. Manžel je kádr, když se mu do toho nechtělo, ale respektuje tvé rozhodnutí. Klidně bych se vsadila(a to nedělám), že maličké bude jeho mazlíček. Užívej si těhotenství a těším se na nějakou informaci, až se miminko narodí. Takže... už jen hodně sil do tloustnutí. pá Odpovědět  Teraza Horáková  Re: Bude nás pět!  (25.9.2008 19:34:10) METTY, VEEEELIKÁ GRATULACE Odpovědět  helena 6    •  Re: Bude nás pět!  (26.9.2008 11:40:44) Držím pěsti ať se mimčo zdravé a v pohodě a Vy také! Odpovědět  Iveta    •  Metty, díky, žes napsala,   (26.9.2008 22:33:31) kéž Vám dětˇátko přinese tolik radosti, že to za tu námahu bude stát. Věřím, že kluci budou ze sourozence nadšení. Asi k sobě všichni měli patřit. Vím, že finanční stránka věci je ne úplně příjemná, ale alespoń pro mne a mé rozhodování, lidský život má hodnotu před penězi. Peníze jsou v zásadě často věc přechodná,někdy dokonce imaginární( viz současné miliardové pády ve světovém hospodářství), lidský život hodnota existující, trvalá a většinou hodnoty přinášející. Vím, že to zní jako planá filosofie, zejména ten týden před výplatou, ale věřím, že se najdou možnosti, jak vyjít - jako je našli všichni ti v podobné situaci, co psali před vámi. Odpovědět

Petr, 2 hošani  manžel  (22.9.2008 17:09:00) Ach jo, my chlapi jsme ale zbabělci! Místo toho, aby vám řekl něco jako "neboj, to zvládnem, budeš skvělá matka všech třech dětí", tak celou zodpovědnost nechává na vás. Ale to dítě je taky jeho, ne? Ten by ale zasloužil mírný průplesk! Prosím vás, vzkažte mu, ať se "pochlapí" a přestane se za vás schovávat, a že jste si ho vzala právě proto, abyste nebyla na věci sama. Správně cítíte, že zabít vaše třetí dítě není správné a stala byste se vedlejší obětí tohoto činu, jak se dnes pěkně říká "collateral damage" (to jako když shodíte bombu na dům teroristy a zrovna jde před domem někdo po chodníku). Nebuďte ani pachatelem, ani obětí. Chraňte své dítě, sebe, manželství (je možné, že byste manželovi jeho selhání být vám oporou těžko odpouštěla) a naši budoucnost. Vaše dítě může být za nedlouho mým lékařem, učitelem mých dětí (vnuků), vědcem nebo řemeslníkem, co mi správí prasklé potrubí. Budu ho nebo ji určitě potřebovat. Děkuji vám! Odpovědět

Bára    •  Odvahu :-)  (24.9.2008 21:19:17) Ráda bych Vám vyjádřila nějak podporu ve Vašem rozhodnutí děťátko si nechat .... Určitě je to správná volba, život má přece větší cenu, než kroužek plavání a v zaměstnání se jistě nějak dohodnete. Výčitky, že jste zabila vlastní dítě, jsou k neunesení a Vaše starší děti Vám určitě NIKDY nevyčtou, že mají dalšího sourozence Myslíme si, kdoví co dětem nedáme tím, že je pošleme do hromady kroužků, že s nima pojedeme nevím kam a přitom to, na čem opravdu záleží, jim můžeme dát úplně zadarmo .... Až budou velcí, určitě daleko víc ocení, že mají bráchu (ségru), se kterou zažijí spoustu věcí, budou si navzájem oporou a to je určitě víc, než vzpomínka na dovolenou s rodiči u moře ... A manžel, až bude hrát fotbal se třema dětma, bude taky rád )) Odpovědět

Llůca  Jak to dopadlo?  (14.7.2009 10:21:58) Chci se jen zeptat, jak to dopadlo? Jsem nyní ve stejné situaci, vlastně už kousek dál... měl ajsem jít na přerušení, nakonec mě manžel tam odtud vytáh, že to spolu zvládnem... Od druhého dne tomu však už zas tak nevěřil, ale já už nedokázala, podstoupit tu hrůzu znova, takže miminko - pokud nenastnou jiné potíže - bude!! Hrozně bych se chtěla začít těšit, být šťastná,... užívat si to, jako s předešlíma dvěma holčičkama, ale manžel je stále zamklejší a zamklejší,... a podpora od něj je téměř nulová... Tajně doufám, že až mi začně růst bříško, až ucítí pohyby, že se to v něm zlomí, a bude zase ten báječný táta, který byl při předešlích těhotenstvích... a jak dopadl tenhle příběh?? Lucka Odpovědět  Brudaska  Re: Jak to dopadlo?  (9.9.2009 12:06:06) Také bych ráda věděla, jestli jste stále 4 nebo už 5. Jsem na tom teď totiž úplně stejně. Dvě děti, třetí těhotenství neplánované. Já ho nedám, manžel ho nechce. Zvládnu to se třemi, zvládneme to finančně...atd. Jestli nakouknete, dejte prosím vědět. Moc děkuji Katka Odpovědět  Brudaska  Re: Jak to dopadlo?  (18.9.2009 21:07:18) Tak já už to vím :))) Psala jsem si s autorkou článku a mají už 5 měsíčního Martinka!!! Mamince moc gratuluji, velice obdivuji(po tom co všechno zvládla po porodu) a přeji mnoho zdraví celé rodině!!! Odpovědět  ma+ell+vi  Re: Jak to dopadlo?  (23.10.2009 16:25:57) Můžu se optat jak pokračujete?Já sama mám dvě děti a ted jsem na začátku třetího těhotenství,s kterým se manžel nechce smířit a pro něj existuje jediné řešení potrat.Já ho odmítám,ale bojím se,že jeho tlaku podlehnu. Odpovědět  marketa    •  Re: Jak to dopadlo?  (23.10.2009 18:24:36) to ne, to by sis nikdy neodpustila a jemu taky ne. drz se! deti jsou dar. Odpovědět  ma+ell+vi  Re: Jak to dopadlo?  (24.10.2009 13:03:19) Díky za podporu.Dnes to vyvrcholilo hádkou před dětmi a před nima mi dal na vybranou buď potrat nebo nás opouští.Starší 6-ti letý syn se z toho počural a s dcerou brečeli v pokoji kam utekli-on nehnul ani brvou a neustale před nima opakoval že odchází kvůli mě dokud jsem nepodlehla a řekla ,že to udělám a nechám si to vzít.Hrozný nikomu nic podobného nepřeji. Odpovědět

Lenka + dvě    •  chápu  (16.10.2012 19:11:33) Ahoj, jsem ve zcela stejné situaci, mám 2 děti 9 a pět let, začali jsme stavět barák. A teď jsem zjistila, že jsem těhotná, nikdy mě nenapaklo, že budu plakat, neštěstím. Vůbec jsme to neplánovali. A co teď nechat si ho, nebo ne. Dlouhé večery jsme to s manželem probírali. Vždy jsem si myslela, že bych se mohla po všech úvahách rozhodnout, že už nechci další. Mám děti ráda, dělám ve školce, takže jich mám opravdu dost. Dcera dělá poměrně finančně náročný koníček, je velice chytrá, Jak jí jednou vysvětlím, že nemůže jít studovat, protože má jěště sourozence. Miminko je krásná věc a krásná představa, ale co do budoucna?? Rodiče jsou už oba po 60 a rodiče manžela taky. Chápu, všem se to krásně říká a radí. Ale realita je někde uplně jinde. Hlavu vzůru, rozhodnutí je jen na vás. Odpovědět