| Eva, 1 holčička 5 let | •
 |
(16.11.2007 9:05:43)
Nesouhlasím, protože:
1)Porod opravdu bolí!
2)Lhát se nemá!
Je pravda, že stresovat se dopředu nemá cenu, ale tohle už je opravdu moc. Když má někdo obavy, tak si prostě uleví epidurálem (a nebo se dohodne na císařském řezu - a neříkejte, že se to neděje).
Je lepší si říkat, že to zvládnu, ale takhle si nalhávat...
|
| Raduna | •
|
(16.11.2007 15:59:19)
Konecne nekdo normalni!!!!:-))))))
|
| Simča | •
|
(16.11.2007 20:03:13)
Přesně tak, souhlasím 100%.Poctivě jsem pročetla příspěvky a fakt mám dojem, že toto je jeden z mála normálních příspěvků.Co si pořád nalháváme?Že jsme hrdinky,které pro dítě (někdy i pro "oči" manžela) vydrží bolest, která každý, ale OPRAVDU KAŽDÝ, porod provází.Můžu vás z vlastní zkušenosti ujistit,že hrdinky,které přišly na porodní sál s tím, že s láskou a úsměvem na tváři vypustí duši, se nakonec v mnoha případech chovaly jako hysterky žadonící o jakoukoliv úlevu.Narozdíl od žen,které přišly k porodu dopředu s tím,že to bolet opravdu bude a že pokud to jde,tak si maximálně uleví(ať už epidurálem, nebo CŘ).
|
| Lada_ | 
|
(17.11.2007 11:21:23)
Pokud jsi to pročetla opravdu poctivě, četla jsi o několika zkušenostech s bezbolestným porodem. Nevěříš jim? A já znám osobně minimálně dvě ženy, které bezbolestně porodily; jedna z nich dokonce dvojčata. Prostě jenom cítily stahy, ale ty je nijak nebolely. Škoda - sama si svým neústupným postojem zhoršuješ situaci (jestli ještě budeš někdy rodit).
|
| Simča | •
|
(17.11.2007 20:45:11)
Lado, tak jestli sis všimla,tak nejsem neústupná ve svých názorech,spíš vstřícná různým pohledům ale s tím, že neustoupím od názoru,že porod OPRAVDU BOLÍ-at už připravenou nebo nepřipravenou rodičku.Mě články podobného typu vyznívají tak nějak "duchovně" až mysticky já si myslím,že nelze porodit ve stavu štastného nevědomí, s vypnutím mozku atd.Mám za sebou 3 různé porody,pokaždé jsem taky zažila stav bláznivé euforie,ale přiznám se,až potom,s odstupem několika dní nebo týdnů,....euforie z toho, že to mám za sebou,že jsem to zvládla a že mám krásné zdravé dítě.
|
|
| DENISA | •
|
(20.11.2007 3:29:15)
Ty znas DVE zeny ktere bezbolestne porodily, ja jich znam nejmene 20 (vsechny mely epidural):-)). Ale kdyby ho nemely, tak by bezbolestne nerodily a tudiz bych neznala zadnou. Takze budu spolehat na statistiku a jedna co bezbolestne rodila vuci tisicum co bolestne rodily - radeji si nebudu nic nalhavat.
|
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(17.11.2007 11:49:09)
Ono to je tak že není bolest jako bolest! Trvá-li byť běžně bolestivý porod krátce, tak není důvod aby ho žena popisovala a také na něj vzpomínala jako na bezbolestný! To není žádná lež!
Popis vnímání porodu a bolesti je taky relativní - jestliže někdo má bolesti při porodu 1h tak při porovnání s bolením zubů, záchvatem žlučníku nebo pooperačními stavy, je takový porod opravdu jako procházka růžovým sadem! A nemyslím si, že je lež nebo přetvářka, když rodička s takovou zkušeností líčí svůj porod jako bezbolestný!!!
I kdyby každý porod více nebo méně bolel, tak je důležité jak umí rodička s bolestí pracovat a buď s ní spolupracovat nebo proti ní bojovat! A bojovat proti ní nejde, jen si brát jako spojence a snažit se s ní dobře vyjít!
|
|
|
|
| Jardine |
|
(17.11.2007 15:48:31)
Článek má hodně "duchovní" vyznění .... sama jsem si "duchovědou" prošla v dřívějších letech, zkoušela jsem meditace, pozitivní myšlení a další metody ovládnutí těla a mysli. Přesto můj porod bolel. Kontrakce po 2-3 minutách plných 12 hodin bez přestávky a bez úlevy. Pokud je pro tělo nachystán takový "nářez", žádné mantry a krasoduchovnění prostě nepomůže (a epidurál mi odmítli dát). Přesto mi něco pomohlo. Ve chvílích kontrakcí (a že jich bylo ...) jsem se tomu, co se se mnou dělo, plně odevzdala a řekla si je to jen chvilička, přejde to, musím to zvládnout. Bolelo to stále, ale já k té bolesti nepřidávala svůj vlastní odpor, vztek, bezmocnost ... takové to lidské "ne ne ne", které z bolesti činí utrpení. Nakonec jsem tím proplula bez komplikací, porodila krásnou holčičku a díky "zapomínacímu hormonu" na porod vzpomínám docela dobře. To nejmoudřejší, co jsem o něm kdy slyšela, je nikoli že "nebolí", ale že nám Příroda nikdy nenaloží víc, než vydržíme. A vydržet se to dá, věřte.
|
| AUTORKA ČLÁNKU | •
|
(17.11.2007 16:56:27)
Jardino, bezbolestný porod je výsledek práce na sobě v několika oblastech.Ono v životě platí "Čemu se bráníš - to trvá" Tvé pochopení "bolesti" je velice správné.Ve chvíli kdy něco pochopíme, nepotřebujeme tuto zkušenost už zažívat.Ale zažívat u porodu bolest, jen pro to, že si myslím, že je to nutnost - prostě to k porodu patří - je podle mne škoda.Kdyby se více rozšířila zkušenost,že zdravý porod nebolí,v případě opaku by musela vzejít otázka :"Proč?" "Proč zrovna mne bolel?" Kde nastala ta příčina?
Ve chvíli kdy se dokola budeme ujišťovat, že my nejsme ti zodpovědní,neplyne z toho ani motivace něco na sobě změnit.Posunout se v sobě,jako člověk.A období těhotenství k tomu velice vybízí a zároveň napomáhá.Fakt že:"ŽIVOT NIKOMU NENELOŽÍ VÍC NEŽ UNESE"je pravda.Já k tomu dodávám :"JE ZBYTEČNÉ NOSIT VÍC, NEŽ JE POTŘEBA" :-)Lucie
|
| Jardine | •
|
(17.11.2007 19:23:20)
Milá Lucie, vážím si Vašeho názoru, rozhodně je moudřejší než přehnaná panika z porodu, která mnoha maminkám kazí radost z těhotenství. Přece nemohu souhlasit ... Indiáni říkají, že druhého nepochopíme, pokud jsme se neprošli v jeho mokasínách. Tj. například i pokud jsme na vlastním těle neprožili jeho porodní bolesti. Sama jsem před porodem byla "vzorem" pozitivního myšlení ... strach nulový, pevná víra, že to bude bez bolesti, těhotenství strávené cvičením, posloucháním relaxační hudby, pitím maliníku .... skutečnost byla ale jiná: deset hodin jsem se neotevírala, úporné křížové bolesti, které už nešly ani rozdýchávat (natož si namlouvat, že mě nic nebolí), zvracení ... nemyslím, že to bylo tím, že "jsem udělala něco špatně". Prostě to byla kombinace věku (31 let) plus mojí genetické výbavy.
Přesto, a to znovu opakuji, na porod nevzpomínám ve zlém - naopak. Jsem hrdá, že jsem jej zvládla (bez jediného výkřiku, poznamenávám). Ale hrdé mohou být i maminky, které křičely nebo požádaly o epidurál. Porod je prostě těžká i krásná životní zkouška a spíše než maminkám nemlouvat, že je to nebude bolet, je podle mě produktivnější povzbuzovat je v tom, že to zvládnou, ať už ve vaně, v kleče, ve sprše, manželovi v náručí nebo s epidurálem. Učit je s bolestmi spolupracovat, protože mají svůj smysl, mi připadá lepší než hlásat, že to nebolí. Protože každé tělo je jiné a bolest druhých bychom neměli bagatelizovat.
|
| Jana Šrámková, dcera /3/ a syn/1/ | •
|
(17.11.2007 21:17:05)
Úplně s Vámi souhlasím - lepší je ženám přímo říci: porod bude dost bolet, připravte se na to a naučte se tuto bolest přijmout, spolupracovat s ní a nebojovat proti ní.
Slyšela jsem několik příběhů o porodu (připomínám, že zde v ČR, ne někde v domorodých indiánských kmenech), který nebolel, věřím, že je to skutečně možné - jedná se o nějakou dokonalou souhru povahy rodičky, genetické výbavy, . . . prostě se to "výjimečně nějak podaří". Je to určitě fajn, když to takto vyjde. Ale nevěřím, že je to věc nějakého duševního tréninku. Podle mého to prostě nestačí. Jsme lidé vyrůstající v konkrétním prostředí této společnosti, naší rodiny a porod je tak silná zkušenost, taková zkouška, že tento psychogenní trénink nestačí.
Takže určitě gratuluji všem ženám, které zažily porod téměř bezbolestný. Jestli Vám nějaký trénink pomohl, možné to je, ale těch skutečností se tam sešlo jistě více!
A gratuluji i všem ženám, které si prožily ten "obyčejný" porod s bolestmi (tak jako já) a zvládly to, nakonec porodily a setkaly se s děťátkem. Takových žen je většina, takže jestli máte porod před sebou, připravte se na tuto variantu. I ta je snesitelná. Ta úleva, kterou potom pocítíte, ten pocit, když se setkáte s děťátkem . . . to prostě stojí za to!!!
|
|
| AUTORKA ČLÁNKU | •
|
(17.11.2007 21:36:37)
Není to o bagatelizaci bolesti a už vůbec né o jejím vytěsňování.O bolesti je v knížce připravovaná celá kapitola:-)
Já ve Vašem příspěvku vidím hned několik věcí,které mohli ovlivnit Váš porod.Ale rozhodně se nechci stavět do role toho "kdo všechno ví"Moje zkušenost nebyla náhoda,ale dost těžce vysledovaný proces, který dokáži dekódovat a vysvětlit.Ale tady na to není prostor.Není to univerzální návod, ale zkušenost.A článek neposkytuje tolik možností vše popsat.Je to jen prostředek k zamyšlení,inspiraci či možnost upevnění si svého vlastního názoru.At´je jakýkoliv.A také protiváha k převažujícím názorům,že porod bolí - musíme to vydržet.
Ps.:Třeba zrovna to zvracení je naprosto v pořádku.Tělo se čistí, aby mělo co nejvíce energie na porod samotný.Takže zkušený pozorovatel ví,že porodní proces probíhá v naprostém pořádku....Za všechny příspěvky velice děkuji.Jsou podnětné.
|
| Jana Šrámková, dcera /3/ a syn/1/ | •
|
(17.11.2007 21:58:25)
Díky za odpověď, myslím, že Vám rozumím, když píšete: "není to universální návod, ale zkušenost" - to mi dává smysl, jasně, jsou takové ženy, pro které to může znamenat cestu, které jsou na toto připravené /fyzicky i duševně, svou minulostí, tím, co prožily, tím, jakou povahu mají apod./ a podobný trénink funguje. Takže určitě pro určitý typ žen význam má, jen si myslím, že u nás, v této kulturní oblasti, je to něco výjimečného.
Například já - do takového tréninku bych se mohla pustit, ale nebyla bych to prostě já, moje povaha, nevyšlo by to, nezapřela bych svou osobnost, nějaký okultista by možná řekl, že ta bolest ke mě patří, že si ji potřebuji prožít, že se přes ni dostanu dále . . .
nějak se do toho zaplétám, tak raději končím, moc to komplikuji, omlouvám se
|
|
| jana š, dcera syn | •
|
(17.11.2007 22:09:17)
Ještě naposled - článek je jako podnět k zamyšlení a inspiraci úžasný!!! Bohužel téma bolesti u porodu je tak složité - tedy téma "vnímání bolesti, nebo vnímání porodu ženou obecně", takže dobrat se nějakého konce, "pravdy", snad ani není možné, jde snad jen přidávat další a další příspěvky, číst další a další články, pokud to člověka zajímá, a potom si vytvářet skládačku té zázračné doby porodu, té naprosto universální lidské zkušenosti, a přitom nepochopitelné . . .
|
|
|
|
| štěpánka | •
|
(18.11.2007 15:12:41)
ŽIVOT NIKOMU NENALOŽÍ VÍC NEŽ UNESE. Tak to nevím. Zkusila jste někdy tohle říci třeba pacientům psychiatrie? Lidem, kterým bylo naloženo tolik, že to prostě neunesli? Tuhle větu si přece můžou říct jenom ti, které jakkoli těžký život nepoložil a oni to "unesli" Ti co neunesli se léčí, berou antidepresiva, nebo jsou mrtví, protože spáchali sebevraždu. Každý má jinou míru toho co unese. Někdo přežil hrůzy koncentráku a nesložil se, jiný je na prášky po rozchodu s partnerem... Soudit nelze nikoho. Každý máme jinou náturu a odolnost.
|
| Jardine | •
|
(20.11.2007 12:04:29)
Tuhle větu jsem si nevymyslela, pronesla ji jedna zkušená porodní asistentka, která už odrodila stovky maminek. Mluvila o porodech a nikoli o psychiatrických pacientech či sebevrazích. Analogie, které zmiňujete, žádné mamince se strachem z porodu nepomohou.
|
| Raduna | •
|
(20.11.2007 15:52:02)
Jardino, a Zeme je placata, vid? To taky prohlasoval sbor moudrych knezu po letitych zkusenostech s ovladanim lidi.
|
| Jardine | •
|
(20.11.2007 17:20:45)
Milá Raduno, tady přece nejde o exaktní vyzkoumání toho, kolik procent lidí uneslo, co jim příroda naložila. Jde o to, aby maminka šla k porodu s pocitem, že je schopná jej zvládnout .... že porod může i bolet, ale že má na to, aby vše zdárně překonala. Ono rčení je formulka na povzbuzení, nikoli výsledek vědeckého výzkumu á-la je Země koule nebo rotační eliposid? Nebo vy místo toho chcete maminky do porodnice vybavit černou kronikou?
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)