| kveta19 |
 |
(5.11.2007 15:34:56)
Ted o vikendu jsem se setkala se znamou,ktera mi vypravela,jak jeji 14 leta neter mela 3 promile.Vypila 250ml vodky na ex.
Povidali jsme si o tom,jak tomu predchazet...???
Neter sportuje,vyrusta v milujici rodine,tak kde se stala chyba?
A je spravne,davat detem od malinka "ochutnat"?(ja jsem proti,ale je to tim,ze mam 3 letou dcerku,takze mozna za 12let zmenim nazor :-)) )
Nebo detem striktne alkohol zakazovat???
Jenze,to pak zase NESMI videt rodice ze sklenickou,nebo po ni.
Drogy jsou jiste velky strasak,ale alkohol mi prijde dostupnejsi a daleko strasnejsi.Nez aby sla banda pubertaku sehnat jointa,nebo tripa,je pro ne mnohem snazsi koupit si flanderu v samosce.
|
| Linda | •
|
(5.11.2007 15:46:29)
No tak to je fakt síla, s tou neteří :-(
Jinak si myslím, že je lepší dát dětem "ochutnat" a jít příkladem (= občas si nějaký alkohol klidně dát, ale kultivovaně a střídmě), než dělat z alkoholu tabu. Když jsem byla malá, docela pravidelně jsem vídala přítele mé matky opilého a bylo to pro mě dost nechutné, totálně mě to odradilo od jakýchkoliv experimentů s alkoholem v pubertě a doteď mám k alkoholu dost rezervovaný vztah a k opilcům odpor. Negativní příklad taky příklad :-( Ale to asi není ta správná cesta...
|
|
| LENKA, Alešek, Lucinka | 
|
(5.11.2007 16:27:41)
a to tak, že k nim musela přijet záchranka, protože je našel ležící nedaleko hospody učitel. Jedna se z toho dostala celkem snadno a druhou museli oživovat skoro hodinu a poté ležele asi 4 dny na ÁRU. Hrůza. Bylo jim asi 12let a vypily dohromady whisku (lahev). To mne napadlo v souvislosti s tím alkoholem. JInak se také děsím puberty svých dětí.
|
|
| Lizzie | 
|
(5.11.2007 16:52:31)
Cheorchio,
s alkoholem je to podobné jako můj předchozí názor výš. Spadli do něj - rovnýma nohama - právě ti, kterým byl striktně zakazován. Mám kamarády - zapřísáhlé abstinenty - a jejich názor i životní postoj plně respektuji, alkohol není důležitý k životu, na stranu druhou, já si ráda sem tam pivko dám. Myslím, že u tvé neteře se TO prostě stalo a pokud si je vědoma důsledků a rodina to s ní pořeší, bude zas dobře, podobným excesům (byť 3 promile jsou mazec) nelze nikdy spolehlivě předejít...I s našima, jako dospělá dcerka:-), na to pivko zajdu, víno dáme, ale odmala jsem věděla, že pokud to někdo přehání je zle, a pití si jej velice snadno zotročí...
Pokud vím, jako malá jsem s oblibou ulízávala vánočního vaječného koňaku, ochutnala rumové pralinky a napila se piva..Rodiče se přede mnou napili - ale s mírou, což fakt dělá dost. Je dobré vědět o rizicích toho a toho, když se děcku něco zakáže bez vysvětlení, nedělá to dobrotu, neboť zvědavost je mrcha..
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(5.11.2007 17:08:47)
no, já jsem teda abstinent. když vyrostete s alkoholikem, tak vám o prostě nějak zvlášť nechutná :) teda mám jednu vyjímku - mám ráda šampaňský :) a to si dám tak půl skleničky a mám dost :)... Manžel respektuje můj postoj, že doma v zásadě nechci mít alkohol, a začal kvůli mě pít nealkoholické pivo. Občas nám někdo, kdo o tom neví, něco věnuje, tak to manžel holt vypije :) Nemám problém v tom, když jsme někde s kamarádama, kteří si dají alkohol. S čím problém mám a co mi fakt vadí, je, když mi ho někdo vnucuje. Zažila jsem to žel mnohokrát.
S dětmi mluvíme o tom, jak alkohol funguje, že nní špatný sám o sobě. Děti si hodně všímají, kdo alkohol pije a kdo ne a kolik :) a někdy to poněkud nevhodně komentují :D
|
| suzann | •
|
(6.11.2007 10:59:56)
jo Ráchel, vnucování taky nesnáším. Ovšem v rodině manžela se vnucuje všechno. Jídlo, peníze, i ten alkohol. Už si zvykli, že já prostě řeknu ne a myslím tím ne. Hihi. Ostatním to vnucujou půl hodiny a nakonec často vnutěj. Já řeknu ne, oni "ne" a konec :-D
|
|
|
| fisperanda | 
|
(5.11.2007 17:13:30)
Se mnou todlenc mamka vyřešila raz dva. Ještě než se mnou začla lomcovat puberta, strčila mi cigáro do pusy a řekla, ať si před ní v obýváku zapálím, že to stejně jednou budu chtít zkusit a ona chce mít jistotu, že nebudu někde sbírat vajgly po zemi, případně blít za školou :o)
|
| fisperanda |
|
(5.11.2007 17:14:50)
A s alkoholem to teda bylo stejně, abych se držela tématu. Na Silvestra sem se v patnácti mohla napít, příp. přiopít. Byla sem pod kontrolou, bylo to ó ká.
|
|
| Lizzie |
|
(5.11.2007 17:18:47)
:o) No, co rodiče byli taky mladí:-)) I ti moji, je fajn, že mají takový realistický pohled na věc..
|
|
| JiBi* | 
|
(5.11.2007 18:12:42)
no a jak to dopadlo, byl to tvuj zacatek, nebo konec?... myslim koureni, samozrejme :-)).
|
| fisperanda |
|
(5.11.2007 18:22:22)
Já jsem kouřit samozřejmě začla (nó, já jsem takovej nezmar), ale později... brácha si prošel stejnou "školou" a nikdy nezačal, a je abstinent.
Asi to vliv nemělo na nic, ale jenom se mi líbil ten přístup, co k nám naši měli a mají.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(5.11.2007 19:25:28)
Já až na to přijde čas vezmu syna někam na detox nebo do léčebny a řeknu mu - tohle dělaj s lidma drogy, ale samozřejmě pokud se rozhodneš je brát, je to tvůj život a tvoje volba... zjednodušeně řečeno.
No a pokud je začne brát - myslím tvrdé drogy IV - tak si vyměním zámek u dveří, aby se mi nedostal do bytu, protože NENÍ žádný jiný řešení než v tom to dítě nechat vykoupat se vším všudy.
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(5.11.2007 19:40:13)
Monty nejsem si jistá jestli zamknout dveře a nepustit dovnitř je to dobrý.Já bych před tím dala jasná pravidla,která bud budou dodržovat..jakože např nebudou v bytě požívat a vařit drogy a ni jinak s nima manipulovat,nebudou krást atd a teprve po jejich porušení bych radikálně dveře zavřela s tím,že je ráda otevřu až na to přijde...
ale nevim,nevim,mě je tehdy naši zavřít tak už se nevrátím.Počítám,že bych dneska byla mrtvá.tak díky Bohu za moje rodiče že to neudělali
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(5.11.2007 19:43:57)
Jířo, nemyslím si, že to je o tom nepodat tomu dítěti (teda spíš už skorodospělému) pomocnou ruku, když bude chce skutečně pomoct. Nevím, co máš za zkušenosti a jak jsi byla "daleko", ale já viděla příliš zblízka rodinu, kde tomu klukovi ty dveře znovu a znovu otevírali... jen aby je zase podvedl, okradl, rozmlátil nábytek... byl to děs.
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(5.11.2007 20:01:08)
Ráchel řekla bych že jsme na mě byla dost daleko.Tohle by na mě prostě nezabralo.Vím,že já bych se domu už prostě nikdy nevrátila. Ani do normálního života.
Jinak chápu že to je strašně těžká věc, vím,že jinak to s lidma jako jsou třeba moji klienti už nejde(ale to už jsou většinou lidi dospělí a jaksi samovolně odejití a utečené z rodin)Ale jasně ..vím že při porušení pravidel bych byla neoblomná.
No ale především věřím,doufám,že budu připravená naslouchat až to bude potřeba
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(5.11.2007 20:04:12)
No vidíš Monty a z mejch známých jsou zase mrtví ti,které hned vyhodili.
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(5.11.2007 20:11:47)
asi je potřeba taky umět odhadnout v tu chvíli to konkrétní dítě... ale nevím, jestli toho je rodič v tu vypjatou situaci sám schopen. kéž bych se do něčeho takového nedostala, protože to musí být hrozně těžké...
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.11.2007 20:18:17)
No Jířo, ale vidíš sama, psalas - při porušení pravidel bych byla neoblomná. MOJE pravidlo je: žádný drogy nitrožilně. A při porušení bych taky byla neoblomná. :o)
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(5.11.2007 20:24:33)
Monty jojo ale nejdřív bych dala šanci :-) ale pak bych nesnesla ani trávu a i jinak než IV užívané drogy.
Ovšem mám obavy abych rovnou dětem kdyby něco nedala pár facek,což vím,že je o ničem. Tak doufám,že nebudu muset to vůbec kdy řešit.
|
|
|
|
| aja | •
|
(5.11.2007 22:06:32)
no holky, to me desi, ale nebyl to spis vztek? Ja bych byla spis pro prevenci, anebo se venovat tem nasim malym prdolkum odmala poradne, ono je to vsechno o psychice, i kdyz co prijde to prijde, ze. Hlavne bych pred nima nezavirala dvere, kam uz maji jit, kdyz ne domu.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.11.2007 22:12:47)
Kamkoli jinam. Nejsem člověk, kterej by hromadil věci, ale ani to málo, co mám a na čem mi záleží jsem si nepořizovala proto, aby to nějaká smažka řachla v zastavárně za litr a běžela si za to koupit piko...
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(6.11.2007 7:47:13)
ajo
samozřejmě že nejlepší je prevence..jen nic není 100%.
Veselá - pervitin
|
|
| Bell | •
|
(6.11.2007 9:32:43)
Monty, dlouho jsem se rozhodovala, jestli napsat. Nakonec jsem se rozhodla, že jo, že asi potřebujete slyšet pár příběhů ze skutečného života. Nebudu tady psát o heroinu, ten se asi v našem městě nevyskytuje, alespoň ne v době kdy já byla v pubertě. Mám na mysli pervitin. Psala jsi, že jakmile se dozvíš, že si tvé bere nitrožilně nějakou drogu,zavřeš před ním dveře, vyměníš zámky a necháš ho v tom pořádně vymáchat. A mám dojem, že si myslíš, že mu tak pomůžeš. Musím Ti říct, že se ale velice mýlíš.(podle mých zkušeností)
Asi to bude docela dlouhé, tak se nezlob.
Od nějakých 16-ti let jsem se pohybovala mezi lidma, kteří tíhli k drogám. Nebyla to nějaká jedna konkrétní parta, jednalo se o spoustu různých lidí, s kterýma jsem se potkávala v různých hospůdkách a clubech. Nebyli to jen lidi z rozvrácených rodin a z rodin, kde na ně neměli čas a vynahrazovali jim to penězi. Byli to i lidé z rodin, kde se jim maximálně věnovali, jezdili na hory, trávili spolu spoustu času a měli s rodiči perfektní vztahy. (je ale pravda, že takových bylo nejmíň).
Ze všech těchto lidí znám tři(na které jsem si momentálně vzpoměla),před kterými rodiče zavřeli dveře. Ani jeden nedopadl dobře. S jedním se potkávám doteď. Drogy začal brát v 15-ti, má 30 let. Jeho vlastí matka ho nenávidí. Před dvěmi lety se rozhodli, že půjde na léčení, byl asi půl roku pryč, když se vrátil bydlel v nějakém chráněném bydlení v jiném městě, našel si práci. Jenomže v bydlet tam nemohl do nekonečna, kam měl však jít, když matka mu nehodlala pomoci? Našel si podnájem. Z počátku chodil do práce, drogy nebral, myslím, že tak rok dohromady s léčbou vydržel. Teď je zase zpátky tam kde byl.
Druhý, kdysi můj velice dobrý kamarád. Toho matka vyhodila z domu v 17-ti, bydlel v azylovém domě a šlo to s ním z kopce. Byl na tom stále hůř. Stále však docházel do školy. V době před maturitou přestal brát a učil se(nevím kde, protože z azyláku ve kterém přespával musel v určitou hodinu ráno vypadnout a v určitou hodinu večer se mohl vrátit), nakonec ji udělal. Potkala jsem ho v obleku se slzami v očích, s maturitním vysvědčením v ruce, jak šel od matky. Přišel se ji pochlubit a ona mu řekla, že maturitu má v dnešní době každý blbec. Brát začal znova, pak zmizel a nikdo o něm neví. Už spoustu let jsem ho neviděla.
třetí případ nebudu rozepisovat, je to v podstatě totéž, jednalo se pouze o dívku a vyhodili ji z domu v 16-ti, co mohla dělat? Chytla se vařiče!
Naproti tomu znám desítky lidí, před kterými rodiče dveře nezavřeli.(včetně mě) Spousta z nich žije spořádaný život, mají děti, vysoké školy(najde se tam i jeden lékař). Někteří jsou už několik let v zahraničí. Jeden z největších "jezdců" jak se říkalo má teologickou školu. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Samozřejmě jsou i takoví, kteří i když jim vyšli rodiče vstříct, nikdy nepřestali, ale není jich moc.
A konkrétně já - dva roky nitrožilně pervitin, od té doby, je to už deset let, nic. Mám jedno dítě, druhé na cestě a perfektního partnera. Rodiče mi taky nezavřeli dveře před nosem.
|
| Cow :-) | 
|
(6.11.2007 10:45:40)
jsem ráda, že jsi se rozepsala, ikdyž jsi váhala:-)))
Můžu se zeptat? Píšeš, že jse se potkávali v klubech a hospůdkách...
Zajímá mě, co jste tak mladí dělali v těch podnicích??? Šlo o partičky, které dělaly muziku nebo jen tak??? A jestli jen tak, tak proč???
Ptám se proto, že to chci slyšet od někoho, komu fungovala rodina a prošel tím...
|
| Bell | •
|
(6.11.2007 11:28:39)
Cow, ano také to byli lidé, kteří dělali muziku, všechny nás tak nějak spojovala láska k rockové hudbě. Scházeli jsme se v Jazz clubu, to byla taková hospůdka pro mladé, u čaje, později u pivka. Bylo to jediné místo, kde jsme se mohli všichni potkat.
Samozřejmě, že drogy nebrali všichni, aspoň ne tvrdé. Určitě nás byla menšina. Když jsem se k drogám dostala, poznávala jsem i jiné a jiné lidi z úplně jinými zájmy. Lidi odlišné, se kterýma bych asi v jiných situacích do styku vůbec nepřišla.
|
|
|
| Bell | •
|
(6.11.2007 11:20:43)
Milado, tady snad nešlo o otázku bydlení, tady šlo o podporu lidí, kterým by mělo na tobě záležet. Vyhodila ho z domu už dávno, když ale měl snahu, mohla ho podpořit, ne? Tebe by rodiče poslali neznámo kam, kdyby jsi za nima teď přišla s tím, že tě např. vykopl manžel a nemáš kde bydlet. Řekli by, že v takovém věku s tebou nebudou otázku bydlení řešit?
Před tím bydlel vždycky s nějakým zavislým, tam se měl vracet? Ono to jde lehce vyřešit všechno tvým způsobem. Třeba kdyby ho nevyhodila v době, kdy ještě vetšina lidí nemá bydlení vyřešené, dopadl by jinak. To už se ale nikdo nedozví.
Mmch tento človíčk je jeden z nejhodnějších lidí co znám, nikomu by neublížil, matku neohrožoval, nevodil si nikoho domů
|
| Bell | •
|
(6.11.2007 11:53:43)
Milado, ty by ses třeba vykopnout nenechala, ne každý má nárok na byt, ve kterém bydlí a ne každá žena je tak silná jak ty. Kdyby k tomu skutečně došlo, za kým jiným by jsi měla jít než za rodiči? Nevím každá na to máme názor jiný, ty bereš všchno podle sebe, jak to máš v životě zařízené ty. Tebe, ale rodiče nevykopli v nejtěžší situaci a ve věku kdy si sama se sebou nevíš rady.
Chceš mi říct, že neznáš nikoho kdo nebydlí ve 30ti s rodiči? :-) Tomu nevěřím.
Aby bylo jasno, chtěla jsem poukázat na to jak dopadli lidé, kterým rodiče nastavili záda a jak dopadla většina lidí, kterým ne. Nějak nechápu, proč sis z mého příspěvku vybrala zrovna tohle.
|
| MSteflova | 
|
(6.11.2007 16:37:58)
Bell, znám pár lidí, co bydlí v tomto věku s rodiči. Nevzpomenu si ani na jednoho z nich, kdo by se snažil to řešit. Vyhovuje jim to. Např. bratr mého přítele - nechá se obskakovat rodiči a nevěřím, že kdy přestane natahovat ruku s tím typickým "mami dej".
Já tohle nechápu, také bych se musela propadnout hanbou. Své děti se vždy budu snažit vést k samostatnosti a zodpovědnosti za svůj život. Podpora je podpora, využívání je využívání.
|
| Lizzie |
|
(7.11.2007 8:14:41)
Lassie,
naprosto souhlasím. Také bych se musela hanbou propadnout, kdybych ve 30 bydlela s rodiči, co ve 30 i v 25 by mě to štvalo a styděla bych se, když už (např. přechodně) přispívala bych jim částí příjmou, protože nechat se živit a ještě říct MAMI DEJ je fakt hrůza. Naštěstí jsem byla vedená k určité samostatnosti, u rodiny vždycky najdu podporu, ale vím,že by mě jako výdělečně činnou ,,jen tak neživili"..
Stejně to nechápu, vždyť člověk žijící u rodičů (pokud zrovna nemá vlastní patro, ale to už je trochu jiná situace...) je dost omezen v soukromí..Ale ani to ty ,,mamánky" nevyburcuje..
|
|
|
| Jaholle | •
|
(11.11.2007 15:54:48)
Milado,
souhlasím s Bell. na jejím příspěvku bylo opravdu důležité něco jiného, než bydlení třicetiletého chlapa u rodičů. Ono pohybovat se deset let v podstatě na ulici, mezi vařiči a po půlročním detoxu, kdy tyhle lidi nechceš potkat, abys do toho zase nespadl, je trochu odlišná situace. Po tak dlouhé době, už nesmažících přátel moc nemáš... Když budeš chtít přestat pít, tak si taky první den nepůjdeš sednout do hospody... Smažky potřebujou cítit, že něco ztrácí, ale v okamžiku, kdy sami chtějí přestat, tak jim člověk musí nabídnout pomocnou ruku, aby se z toho dostali..
|
| štěpánka | •
|
(11.11.2007 22:47:31)
Teď, Milado, nad Tvými příspěvky, jsem si uvědomila jednu velkou pravdu. Matkou svému dítěti nejsem do jeho 18, nebo do 25, nebo než dostuduje, nebo do těch 30, ale prostě a jednouduše - navždy, až do smrti (a pevně doufám, že do mé). Takže já bych svému dítěti pomohla i ve 30. Ne tak, že u mě může nafurt bydlet. Ale tím, že u mě může bydlet, než se vzpamatuje, najde si práci a vlastní bydlení.
Promiň, ale to Tvé radikální NIKDY bych nežádala rodiče o pomoc, je to moje starost, apod. Co bys tedy dělala, kdybys vyhořela nebo, kdyby se Ti jako mé rodině stalo, že po návratu z dovči nemůžeš domů, protože v Praze jsou záplavy a na potvoru bydlíš u Vltavy? Sorry, mě jako první napadlo požádat o přespání u rodičů, ne v hotelu, v azylu nebo pod mostem (tam teda bylo podstatně mokřeji než v našem bytě ve 3. patře, leč v policejně uzavřené oblasti). Život mě naučil a NIKDY neříkám NIKDY! Ale chápu, že někdo má s rodinou takové vztahy, že jde radši do hotelu nebo do azylu.....
|
| štěpánka | •
|
(12.11.2007 20:16:41)
Milado, promiň, nemyslela jsem to zle a že už nemáš rodiče jsem něvěděla. Nechtěla jsem se Tě dotknout. Ale v té diskusi jsem to pochopila jako prosbu o krátkodobou pomoc, byť dospělému dítěti.
Já se snažím nenechat se dětmi "zotročit" už teď (bude jim 11), nemám pocit, že se jim obětuji zcela (i když samozřejmě život není jako ten bezdětný). Ale když v budoucnu budou mít krizi, doufám, že budu první "na ráně" ke komu přijdou. Míra pomoci - to ukáže čas.
Mimochodem, opravdu jsi přesvědčená, že byť 30letý člověk si ze dne na den sežene bydlení i práci? To přeci nějaký den až týden trvá? Na tu omezenou dobu si právě myslím, že bych mu pomohla. Ty myslíš, že ne. Máš jiný názor, ale kdoví jak to bude ve skutečnosti - u mě i u Tebe. Třeba to já neudělám a Ty z nejrůznějších důvodů ano.
Ještě jednou se omlouvám, pokud jsem se Tě dotkla.
|
| štěpánka | •
|
(13.11.2007 18:39:31)
Milado, já Tvůj postoj chápu. Taky mi bude 60, až dětem bude 30 a omém muži nemluvě...... Jen mi připadá, že člověk nikdy nemá říkat nikdy. Kdo ví, jak s námi i našimi dětmi život zacloumá, kdo ví co bude a kdoví jací budeme my a zda vůbec budeme schopni dětem pomoci a nebude to třeba naopak. Jen si teď v tuto chvíli myslím, že bych pomohla (pokud bych toho tedy byla schopná). Toť vše. Měj se hezky, Tví 2 školáci ať Tě nezlobí (reaguji na Tvůj "podpis" v diskusi)a hlavně přeji nám oběma, abychom to v těch 60ti letech nemuseli takovou situaci o které teď diskutujeme, řešit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bell | •
|
(6.11.2007 11:53:49)
Milado, ty by ses třeba vykopnout nenechala, ne každý má nárok na byt, ve kterém bydlí a ne každá žena je tak silná jak ty. Kdyby k tomu skutečně došlo, za kým jiným by jsi měla jít než za rodiči? Nevím každá na to máme názor jiný, ty bereš všchno podle sebe, jak to máš v životě zařízené ty. Tebe, ale rodiče nevykopli v nejtěžší situaci a ve věku kdy si sama se sebou nevíš rady.
Chceš mi říct, že neznáš nikoho kdo nebydlí ve 30ti s rodiči? :-) Tomu nevěřím.
Aby bylo jasno, chtěla jsem poukázat na to jak dopadli lidé, kterým rodiče nastavili záda a jak dopadla většina lidí, kterým ne. Nějak nechápu, proč sis z mého příspěvku vybrala zrovna tohle.
|
|
| suzann | •
|
(6.11.2007 14:02:33)
Milado.. tohle si myslím taky (Bydleni je moje starost, stejne jako cely zivot moje starost, moje bydleni fakt neni starost mych rodicu. ) , a myslím že takových je nás málo... Např. rodiče mého manžela nám neustále "drží flek"... je mi z toho trapně, a každý o mě ví (naštěstí) že bych k nim bydlet nešla. Příde mi maximálně trapné (vyloženě trapné) když třeba 25letý člověk bydlí s maminkou a tatínkem.
Když mi bylo 20 a už jsem měla práci, rodiče na mě silně naléhali, abych si našla vlastní bydlení. Brácha, který studuje na VŠ, bydlí také sám (má pouze brigády). Není to tak, že je chudák student a musí bydlet u rodičů, dokud nedostuduje. Je to jen o nastavení zvyků (tedy zvyk osamostatnit se/ nechat děti osamostatnit se - to je možná pro některé rodiče těžké...) a o tom, že když se chce tak to jde - viz brácha studující a přesto bydlící samostatně...
|
|
|
|
|
| suzann | •
|
(6.11.2007 11:07:30)
bell, hezký příběh... Taky si nemyslím, že je dobré okamžitě na dítě zanevřít, spíš bych udělala asi to, že by byla jasná pravidla,která bud budou dodržovat.. jakože např. nebudou v bytě požívat a vařit drogy ani jinak s nima manipulovat, nebudou krást atd. a teprve po jejich porušení radikálně dveře zavřít s tím, že je ráda otevřu až na to přijde.. Protože opravdu pak může dojít k situaci, kdy "dítě" (dospělé) příjde domů rozmlátit nábytek a ukrást co se dá... nejhorší je pak že dost lidí ty dveře znova otevře..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.11.2007 11:14:29)
suzann,
nevím kolik jsi viděla feťáků, ale ujišťuju tě, že na taková pravidla se v určité fázi závislosti každý vykašle. Maximálně se bude snažit, aby ses to jako rodič nedozvěděla. A sorry, jaký je rozdíl v tom, jestli si dítě šlehne ve sklepě nebo doma v pokojíčku?
Pro mne jsou v tomhle pravidla jasný - chceš si píchat nějaký svinstvo? OK, je to tvoje věc, ale v tom případě si bydli kde chceš a s kým chceš, se mnou ovšem ne.
|
| suzann | •
|
(6.11.2007 14:07:47)
Monty, ale vždyť o tom píšu.
Uvažuju teoreticky: moje dítě začne brát drogy... dozvím se o tom... řeknu mu, že u mě bydlet může, pokud dodrží pravidla, a asi bych mu řekla, že by si mělo začít hledat jiný flek, protože drogy neschvaluju, a nebudu trpět... dítě bydlí dál u mě... dítě přestane dodržovat pravidla... vědělo, co bude následovat, proto mu zůstane můj byt zavřený... ale jinak ho budu milovat dál, jako každý rodič své dospělé dítě... budeme se stákat, navštěvovat, ale trvalé bydlení už bude nepřípustné
|
| fisperanda |
|
(6.11.2007 15:20:01)
Já si myslím, že to sou teorie. Jakože nemám to nikomu za zlý, protože to člověka obšas napadne, jako co by kdyby... vím, že nejlepší věc, kterou bych mohla pro dítě udělat, kdyby začlo brát drogy, krást doma a tak, tak bych mu musela zavřít dveře před nosem a zdarec. Jenomže byla bych toho schopná? To fakt momentálně nedokážu posoudit. Celý den myslet na to kde asi je, v noci přemýšlet, kde spí, jestli mu není zima... a čekat, jestli u mě nezazvoní policajti.
Jednou dávali v telce reportáž, kde rodiče zavřeli holku takle doma, z baráku udělali nedobytnou pevnost aby nemohla ven... a čekali, že to k něčemu bude. nebylo. Když ji nechali jít, bylo to eště horší. Celá rodina vzhůru nohama... hrůza. Nechci takovou situaci zažít, ani náhodou.
Docela trefně je to všechno popsaný v knížce "Matka Davida S.", to je dobrej nářez.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.11.2007 15:52:19)
Jo, jsou to teorie... ale podle mého názoru když člověk zjistí (pokud si to ještě je schopen uvědomovat), že už se MUSÍ spolehnout jen sám na sebe, tak se buď sebere a udělá to, nebo se ufetuje k smrti. Když si to už není schopen uvědomovat, je stejně všechno snažení nanic.
Pokud si někdo vybere, že se chce ufetovat, ať si zničí svůj život, ale proč by měl ještě navíc ničit můj? Já jsem se za něj nerozhodla drogy brát. O tom si rozhoduje každý sám. Toxikomanie nejsou planý neštovice. Buďto moje dítě stojí o vztah se mnou a bude respektovat moje pravidla, nebo o něj nestojí a nazdar. Nevím, podle mne jsou tyhle rodičovský snahy o záchranu feťáků jen špatný svědomí, jen vlastní pocit selhání, není v tom špetka racionálního uvažování. Pokud jsem si plus mínus jistá, že jsem udělala všechno proto, aby si moje dítě drogy nevybralo a ono si je přesto vybere, respektuju jeho volbu, i když to pochopitelně není snadný a může to hodně bolet.
|
| fisperanda |
|
(6.11.2007 17:02:18)
Monty, nechci tě urazit, já tě respektuju, ale připadá mi, že jako matka myslíš spíš hlavou, než srdcem. Což nijak nesnižuje tvoje mateřský kvality, jenom mě to tak napadlo. Že se spíš chováš jako otec.
|
| manina | 
|
(6.11.2007 19:09:40)
Přispěvatelka nereaguje jako otec, ačkoliv se snaží do té role za každou cenu stylizovat, ale jako tvor bez zkušenosti s problémovým drogujícím dítětem. Reaguje jako literát a exibionista a reaguje tak velmi často.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.11.2007 19:40:10)
manino,
je mi líto, ale mýlíš se. Já třeba 15ti letou (o 9 let mladší) sestru na drogách považuju za dítě; jak to máš ty, to nevím. Nemám potřebu se do ničeho a nikoho stylizovat, ovšem co člověk, to názor. :o)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.11.2007 19:44:04)
Sorry, nechci se nikoho dotknout, ale někdy mi přijde, že svět vyloženě přetejká lidma ražení mojí tchýně, která prostě TRVÁ na tom, že člověk má dvě nohy, KAŽDEJ člověk, a kdo ne, tak je přinejmenším divnej, podezřelej nebo se snaží na sebe za každou cenu upozornit... :o)))
|
|
|
|
|
|
| suzann | •
|
(7.11.2007 9:39:00)
jj fisperando... toho jsem si absolutně vědoma, že jsou to jenom teorie, kdyby se mi to stalo, budu tak jednat opravdu? Toť otázka. A stejně by odpověď byla zřejmá až v případě případné praxe :-)
|
|
|
|
|
| Bell | •
|
(6.11.2007 11:36:05)
Jo Suzann, taky znám takové, kterým rodiče dávají pořád novou a novou šanci a oni se jim odvděčí tím, že jim vykradou byt. S takovýma to opravdu nemá cenu. Ale nevyhazovat 16ti leté dítě z domu, hned když se dozvíte, že v něčem jede. Jsem si jistá, že kdyby mě mamka tehdy z domu vyhodila, nejsem tam kde teď. Určitě bych kvůli tomu nepřestala a nešla ji odprosit.
A Monty tobě je opravdu zbytečné něco říkat, můžeš mi jen říct jaký je rozdíl v tom, jestli si člověk píchá nebo šňupe? Výsledek je snad stejný, ne?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.11.2007 11:42:49)
Bell,
je v tom velký rozdíl.
Nejen v tom, jak to funguje (přes sliznice účinkuje droga jinak než při aplikaci IV), ale hlavně co do vzniku závislosti.
Když moje ségra jela v drogách, vždycky jsem jí říkala - ber si co chceš, pokud možno to se mnou zkonzultuj, ale jestli jednou zjistím, že sis něco píchla, nechoď mi na oči.
Zrovna dneska mi volala, že se sešla s mým exmanželem, který tohle její stádium zažil a vyprávěl jí o tom, co dělala a jak se chovala. Řekla mi, že je ráda, že jsem o tom před ní nikdy nemluvila a že je jí strašně trapně. Mám lehce dobrej pocit z toho, že jsem ji svým způsobem zachránila od toho nejhoršího.
Znám opravdu hodně málo feťáků, kteří se dokázali vrátit "zpátky" od jehly. Od šňupání vcelku no problem.
|
| Bell | •
|
(6.11.2007 12:03:57)
Psala jsem, že ve výsledku je to stejné. Pokud někdo doma chce krást, bude krást i když šňupe. Mě nemusíš vykládat jaký je rozdíl mezi stavem, když si šňupneš a když si píchneš. Zažila jsem obojí. A znám jen jednoho člověka, který zůstal jen u toho šňupání. A jak říkáš "od jehly" se vrátila většina z mých známých. Ale pokud mluvíš o heroinu, tak to je jiná.
Toto je můj poslední příspěvek, nerada na toto období v mém životě vzpomínám, nedělá mi to dobře a jelikož v jiném stavu, nechci se zbytečně vracet do minulost a rozčilivat se nad mou tehdejší blbostí.
Už mě to rozhodilo dost. Je na každém ať si sám zváží, jak se v případě závislosti svého dítěte zachová. Jen jsem tak nějak chtěla podat svědectví.
Všem Vám přeji, ať se nikdy nemusíte s tímto problémem potýkat.
|
|
|
|
|
| Ana | •
|
(30.10.2009 10:13:45)
Mám syna 16 let co denně kouří marihuanu, nemůže si pomoci. Dostala jsem ho z toho,ale spadl mi zase zpátky. Měli jsme hezký vztah, který se tím samozřejmě narušuje. Jak mám reagovat ? Co mám dělat ? Přispívá to k jeho zdravotním potížím. Doporučují mi ho poslat na Detox, na psychiatrii atd. Před půlrokem zkusil i lysohlávky,ale s tím přestal, to jen vyzkoušel. Jeho kamarádi už toho začínají mít také dost, nelíbí se jim, že do toho tak spadl. Měl by zůstat doma ? Táhne se to už 2.rok a nějak se z toho nedaří vymotat,je nějaká rada ? Děkuji.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)