Kája (jedna Anička) | •
|
(28.8.2007 9:48:54) Ahoj Maceško. Začínáme si doma povídat o adopci dítěte. A řešíme i téma výchova a geny. Opravdu něco málo vím z teorie. Dítě si nese do života geny - v podobě temperamentu. My je vychováváme - lépe řečeno působíme na něj - a ono si utváři charakter. Charakter znamená to, jak jedná, jak se chová na venek... Jestli to můžu tak zjednodušeně ještě říct. Výchova se "láme" s temperamentem. My budeme ukazovat vzorce chování, role. A např.co se týká agresivity, pokud bude dítě vrozeně impulzivní a my budem předvádět agresivní chování - dítě se bude hned nebo později, doma nebo jinde, chovat agresivně. No a nebo nebudeme agresivní....
Když naše Anička "zlobí", někdy jí to polopatě říkám (ne vdžycky): " mám tě ráda, ale nelíbí se mi, když tohle říkáš, takhle se chováš apod." Neplácáme jí a nejsme agresivní... Jestli nás jednou "názorově opustí" (tak bych odhadla tu vaši situaci), pak doufám, že se zase vrátí, protože my jí máme rádi, jen se nám nelíbí, když...
No a k té adopci. Říkám si: Stejně jsem jen člověk, co když se někdy neudržím a probudím v adoptovaném dítěti TŘEBA agresi. Už nejde jen o mne a manžela, ale také o naši dceru. Protože nejsme z Prahy, budem čekat tak dlouho na adopci miminka, že bude mezi dcerou a miminem velký věkový rozdíl - možná si spolu ani nebudou hrát. Když přijmeme starší dítě, bude poznamenané problémy z kojeneckého - dětského domova. Nehceme jen být čtyři, nechceme jen pro dceru "něco" na hraní, chceme i někomu pomoci, ale možná nám chybí sebedůvěra. Můžete třeba poradit nějaký server, kde píší rodiče, kteří už doma děti mají. Kde píší lidé, kteří jen o adopci přemýšlejí. Děkuju
|
1.3Magráta13 |
|
(28.8.2007 10:15:32) Moc hezký článek. Obdivuji vaši odvahu, trpělivost a víru, že vše dopadne dobře. Vždy jsem zastávala názor, že výchova je důležitější než genetická výbava. Po určitých životních zkušenostech už jsem trochu na pochybách, i když stále svou teorii bráním. Ideální by bylo, kdyby adoptivní rodiče mohli přijmout dítě genově podobné. Ale je to vůbec možné? Lze vůbec zjistit genetické vybavení jedince a srovnat ho s genetickou výbavou "cizích" lidí? Osobně se adopce obávám. Nejspíš bych neustála ten obrovský strach a napětí z toho, zda budu dostatečně silná a odolná abych pochopila odlišnosti svého přijatého dítěte. I když ani u biologicky vlastních dětí není nic takového vyloučeno. Občas trnu hrůzou z toho, když se mé dítě chová jako jeden člen naší rodiny, který mě svým jednáním velice zklamal a naší rodině velmi ublížil.
Asi musí mít lidé jen pořádnou dávku štěstí...
|
Insula |
|
(28.8.2007 10:49:25) Také si říkám, že záleží na výchově, ale na svých vlastních dětech vidím, jakou sílu mají geny. A nic moc se s tím dělat nedá. :-) Ale za snahu to stojí. :-)
|
Simona Dlouha ,Sarah 8,Martin 9 | •
|
(30.10.2007 3:16:53) Martinka jsme adoptovali ,kdyz mu bylo sedm mesicu.Dnes je mu devet a pul! Sarinka se nam narodila 17 mesicu po adopci..... milujeme je oba.Bylo to nejlepsi rozhodnuti,ktere jsme s manzelem spolecne ucinili.Samozrejme vidime v Sarince geny po nas a podobu.Ale z Martinka mame stejnou radost.Nekteri lide jsou prekvapeni,ze neni biologicky nas! Ze je podobny muzovi,tak to nas i Martinka tesi.O adopci vi,davam mu stejnou lasku a pozornost jako male.Denne se mazlime a povidame,nikdy nezapomenu po poprani dobre noci mu rict jak ho mam rada a jak jsme radi ,ze je nas. Nevim co budoucnost prinese,zatim si uzivam materstvi jako matka dvou deti,s kterymi nemam zadne problemy s chovanim. Jako verici je oba ucime tez moralnim zakonum, dochazi do krestanske skoly.Verim,ze to ma ne velky vliv.Rikame mu,ze se pro nas narodil.Pan Buh nam ho dal.To je tedy moje zkusenost.Macesko,preju Vam plno sil,trpelivosti, viry a nadeje!
|
|
|
Hvězdule | •
|
(28.8.2007 14:59:48) Magráto, zmiňujete, že vaše dítě se chová jako člověk, jež ublížil Vaší rodině....Úplně mi to zacinkalo v uších, tohle je případ pro rodinné konstelace. Děti mají tendence přebírat problémy lidí nějakým způsobem vyloučených z rodiny. Vůbec nejde o to jestli ten člověk je lump a zloduch. Jde o to že byl vyloučen z rodiny, kde má právo být.Ono to zní asi podivně, ale chce to si něco o tom přečíst. Promiňte, že reaguju, ale přišlo mi to tak typické...
|
Lizzie |
|
(28.8.2007 20:38:12) No, Hvězdule, rodina je rodina, ale právo být s ní v kontaktu má ten, který se určitým způsobem chová a té rodině neubližuje. Sorry, ale nezastávám názor, že máme akceptovat kdejakého zloducha jen proto, že je z rodiny..
|
novule | •
|
(28.8.2007 22:00:42) Milá Lizzie, právo být v rodině má KAŽDÝ, kdo se do ní narodí. Neříkám, že také každý musí být všemi akceptován (a často ani v praxi nebývá). Holt, přátele si volíme, do rodiny se rodíme ...
|
Lizzie |
|
(28.8.2007 22:29:54) Novule, dobré rodinné vztahy nelze držet s každým a někdy je pro rodinu opravdu úlevou, když se jim někdo, kdo jim pěkně ztrpčuje život ztratí z očí. Víš, máme svá práva, ale též POVINNOSTI. I vůči rodině.
|
|
|
|
|
|
Iva,2 adopt.děti) | •
|
(2.9.2007 0:01:38) Milá Maceško,Váš článek byl pěkný,ale myslím si,že každé dítko je opravdu jiné a potřebuje jiný přístup. Vím o čem mluvím,protože mám 3 dospělé děti vlastní a 2 malé adoptované(5 a 3).U vlastních dětí můžu říct,že pubertu prožíval každý jinak(syn byl velmi klidný a poslušný,jedná dcera samý průšvih a problém,mladší dcera až na drobnosti v pohodě) a to byli vychováváni všichni stejně.I dnes v dospělosti je každý úplně jiný a to je jedině dobře,protože nikdo není dokonalý. Co nás čeká u dětí adoptivních ještě nevíme,ale myslím si,že to bude podobné.Takže na závěr každé dítko je osobnost ať je vlastní,nebo adoptované a podle toho se k němu musí přistupovat.
|
|
Lucie Kreclová |
|
(2.9.2007 8:33:00) Pokud někdo neví kam s obrátit tak ať si přečte prve stránky www.adopce.com, jsou tam super témata, hodně se člověk dozví o adopci, jsou tam přízpěvky lidí co již adoptovali, takže pokud někdo hledá,tak určitě tam
|
|
Jumi | •
|
(5.9.2007 22:14:06) Zkuste nadační fond pro opuštěné ženy ROZUM A CIT. www.rozumacit.cz. Pořádají setkání pěstounů a mají vůbec dost informací.
|
Jumi | •
|
(5.9.2007 22:16:12) Pardon, pro opustene deti...:-)
|
|
|
|