Milá Maceško,

nejsem žádný odborník, ale myslím si, že u každého člověku bude poměr geny/výchova jiný. Pokud se nepletu, je Tvoje dcera stále v pubertě, což bohužel znamená, že to, jak jste byli s výchovou úspěšní, poznáte teprve, až bude puberta zcela pryč. Obábám se, že v tuto dobu nemůžete rozpoznat zhola nic - sestra mého muže, biologické dítě z bezproblémové rodiny, okolo které rodiče od narození doslova skákali, nalezla v pubertě zalíbení v člověku už soudně trestaném za nějaké krádeže prostě proto, že byl tak "jiný" než rodiče a oproti jejímu otci, domácímu kutilovi, tak "mužný". Přesto, že se rodině podařilo ji nakonec od tohoto přítele odpoutat, nebyl následující výběr mužů o mnoho lepší. Naštěstí neotěhotněla, i když se stihla ještě před třicítkou vdát i rozvést (chtěla to "zkusit", ostatní kamarádky už byly vdané). Dlouho byla nezaměstnaná, i když má střední školu a vůbec není hloupá - problém je, že nechce dělat jakoukoli práci se zodpovědností vyšší než má vrátná. U žádné záliby nevydržela, protože ji doopravdy nic nebaví a nemá žádné ambice, kromě péče o domácnost, přesto se však zdá, že nyní po třicítce konečně našla partnera, který je prima, a že už vydrží i v zaměstnání (posledních několik let dělá v recepci jedné firmy). Zvítězily konečně geny nebo výchova? Nebo jen zestárla a dostala rozum? Těžko se na to odpovídá, ale někdy se to prostě tak semele a puberta se trochu protáhne. Jen tím chci říct, že někdy nezbývá, než si sednout a počkat, jak to dopadne. Moje děti, které jsou v NRP, mají pubertu naštěstí ještě dlouho před sebou, ale když vidím manželovu sestru (on tedy ani manžel neměl pubertu úplně lehkou, celou střední školu strávil po hospodách a vracel se pravidleně domů zcela opilý v době, kdy jeho rodiče odcházeli ráno do práce), tak mám pocit, že některé roky svých dětí (jakýchkoli) člověk vůbec nemůže počítat a jen se musí modlit, aby to už přešlo.