| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Šestinedělí - ženská záležitost, o které se nemluví

Jako stromPodle času
 Celkem 121 názorů.
 Vladan 


Konečně matka, která není ze všeho jen nadšená 

(26.2.2007 9:35:39)
Jsem rád, že se ozval i někdo, kdo připouští, že správné kojení se NEMUSÍ naučit automaticky, že péče o dítě NENÍ hračka a nedá se zvládnout levou zadní, že hormony v šestinedělí pracují a dokáží změnit i jinak rozumný pohled na svět.
Je fajn, že někdo dokáže psát nejen o tom, jak je silný a všechno zvládá, ale připustí si i nějakou tu slabost. Přeju pohodu a štěstí v dalších levelech mateřství:-)
Odpovědět
 lady-mar, syn 16 let, syn 6 měsíců 
  • 

Re: matka, která není ze všeho jen nadšená 

(26.2.2007 11:19:28)
Nemyslím si, že jsou většinou matky nadšené ze všeho co obnáší mateřství. Možná to je tím, že všechny problémy a těžkosti vyváží pocity neskonalého štěstí když drží svého broučka v náručí (nejlépe spícího). A co se týká kojení, mé zážitky nepřeji ani nepříteli. Vzhledem k tomu, že šestinedělí následuje hned po porodu, měla jsem srovnání, a prohlašuji, že kam se kojení hrabe na porod a poporodní bolesti po císařském řezu. Každé kojení bylo spojené s příšernou-příšernou bolestí procházejí skrz celý prs, mimochodem také velikosti E. Bradavky jsem měla celé rozbolavělé, a také se mi udělaly ragády. Mimo to, mě prsa bolela i mezi kojením - prostě bez příčiny a nebo když jsem se podívala na hodiny a viděla, že se blíží čas kojení. Také jsem hledala na internetu techniku kojení, ale nějak se mi nedařilo vidět jak je synek přisátý, a mé připomínky aby otevřel víc pusinku nějak nebral na vědomí. Jen jsem si řekla, že to musím kvůli němu vydržet 6 týdnů (ani o hodinu déle), a to mě drželo při životě. Den před skončením šestinedělí ta ukrutná bolest přešla, trvala pouze cca 2 minuty při každém kojení - a to také asi ve 3 měsících polevilo. Takže kojím dodnes. Kvůli kojení jsme si od rodičů přivezli houpací křeslo, a tam jsem skutečně (jako mnoho jiných) trávila celý den. Na 8 týdnech a pak na 3 měsích přišel skok v množství mléka, co synek chtěl. Tak jak lékařka říkala, trvá to 3 dny, než se vytvoří více mléka (tak jak je poptávka). Takže jsem kojila 20 minut z jednoho prsu, 20 minut z druhého, a 20 minut jsem měla na přebalení (u toho malý nebrečel). A zase znovu kojení z jednoho, kojení z druhého, 20 minut pauza. A tak dokola. Bohužel synek stále plakal, měl málo, a já věděla, že když půjdu k doktorce, že mi stejně řekne ať kojím a kojím. Čtvrtý den jsem už plakala s ním, slzy mi kapaly na jeho hlavičku když papal, a zlobil se, že tam není mlíčko. A čtvrtý den večer najednou méko bylo, a krize byla za námi. Jen to prostě chce vydržet a obrnit se trpělivostí, protože naděje umírá poslední. Teď je malému 6 měsíců, je najedený za 6-7 minut, a já nemusím nic převářet, nic sterilizovat, nic ohřívat. A jsem velmi ráda, že jsem se překonala a vydržela, protože věřím, že mateřské mléko je pro naše drobečky to nejlepší, a hlavně nezanáší jim to střeva jako přípravky z kravského mléka.
Takže závěrem shrnu, že problémy jsme měli, možná se další objeví časem, ale takový je život, a po čase se na to špatné zapomene a zůstanou nám jen vzpomínky na naše miminka, jak byla malinká, krásná a hodná...
Odpovědět
 Katerina&Honzulka 


Re: Re: matka, která není ze všeho jen nadšená 

(6.3.2007 18:57:18)
To je zvlastni. Konecne ctu, ze nekdo prizna problemy s kojenim. Taky si myslim, ze kojeni s vetsimi prsy (80F) je i vetsi problem. Mlicko se mi vytvorilo az na konci tretiho dne po porodu a bylo ho tolik, ze se Honzulka nemohl prsat. Z toho byly puchyrky a ragady a cele sestinedeli jsem probrecela, protoze jedine, co jsem cetla vsude mozne, bylo, ze kojeni nesmi bolet. Po trech tydnech jsem dostala zanet prsu, takze depka se jen prohlubovala. Tezko se ale dalo zkontrolovat, jestli je Honzulka prisaty, protoze pres "cisternu" na nej nebylo videt. Nakonec kontroloval manzel a moje mamka,jestli dumla i dvorec a nejakym zazrakem na konci sestinedeli, kdyz uz jsem chtela kojeni uplne vzdat, se vsechno spravilo. Ted nam kojeni jde a oba nas bavi. Pravda, nemuzeme si u kojeni cist, jako jine maminky, protoze by "cisterna" rozmackla Honzulkovi hlavicku, ale casem to mozna pujde.
:-) Inu vydrzet, to se musi. I kdyz se to ted lip rika, nez dela.
Odpovědět
 terapeutka 


Re: Re: Re: matka, která není ze všeho jen nadšená 

(7.3.2007 21:21:05)
Já taky přiznávám, že jsem měla s kojením problémy, bradavky mi naštěstí nepraskaly a prsa se mi nalily mlékem asi druhý den po porodu tak rychle a lehce, že kdyby mi to sestra neřekla, tak to ani nevím...ale ta bolest!!! Pokaždé, když jsem malou přiložila, mi vytryskly slzy...V porosnici mě sestry "nutily" přikládat přesně co tři hodiny napřed k jenomu a pak k druhému prsu (aby pila z obou). Jsem však bytost svéhlavá a nenechám se do ničeho nutit, Malou jsem přikládala tak jak jsem sama uznala za vhodné (když byla vzhůru, nikdy jsem ji nebudila!) a hlavně vždy jen k jednomu prsu (aby si to druhé "odpočinulo". Malá i přes námitky sestřiček, že kojím málo krásně přibírala a navíc tím, že jsem ji nikdy nebudila, se učila spát dýl a dýl a ve dvou měsících mi prospala celou noc!!! (já jsem sice měla ráno v promočené podprsence 2 obrovské melouny, ale byla jsem ráda, že nemusím vstávat co 2hodiny jako spousta jiných maminek.
Moje maminka mi řekla , že dělám dobře, ať dám sama na své pocity. Pak mě ovšem spražila poznámkou, že ji kojení (mě) bolelo pokaždé a celé 4měsíce, co to vydržela, probrečela.
ALE naštěstí to tak většinou není (abych nikoho neděsila) - dřív se o tom prostě nepsalo, nemluvilo, prostě buď umíš a jde to, nebo dáš sunar. Dnes už je to jiné, informace a rady kojícím maminkám jsou snad všude.
Mě to taky bolelo míň a míň. Nakonec jsem to ani necítila. Asi je fakt, že i ty bradavky si na tu dětskou papulku musí zvyknout.
Odpovědět
 due soli 


??? 

(26.2.2007 12:57:35)
Příjde mi to psané s nadsázkou.. Ale kromě kojení (to mi taky nešlo) mám naštěstí opačnou zkušenost! Hormony trochu v šestinedělí pracují, ale rozhodně ne tak, jak bylo popsáno!!
Doufám, že jsi tím nevyděsila všechny prvorodičky, co si to přečetly, opravdu to takhle namají všechny matky!!
Odpovědět
 Zuzka 
  • 

Re: ??? 

(26.2.2007 13:27:32)
OK, u teba mozno bolo vsetko v pohode ale preco ten absolutisticky zaver ze homony sice pracuju ale rozhodne nie ako to popisala pisatelka. Nechaj kazdemu slobodu prejavu. Ja s pisatelkou uplne suhlasim (a nepovazujem sa tym samozrejme za reprezentativnu vzorku) ale mam okrem tych bradaviek presne tie iste spomienky. Kedze zijem v zahranici nepomohli ani babicky, 24 hodin po porode som uz bola doma, manzel na treti den odletel na sluzobku a ja som ostala doma ubolena, zufala, prekvapena ze to nejde podla knih, ze mimco nespi ocakavanych 16hodin, ba dokonca ani 2hodiny v kuse, vystavena, vysilena, hladna, spotena, neosprchovana. Malinka ma dnes uz 8 mesiacov a mame riadny rezim a vsetko je ok, naucila som sa byt zeleznou zenou ale stale ma mrazi pri spomienke na prve dni po porode. Dalsie miminko az ked sa mala bude schopna aspon sama obliect.
Odpovědět
 Bara 
  • 

Re: Re: ??? Pro Zuzku 

(26.2.2007 14:49:43)
Zuzinko, tleskam Ti, mas naprostou pravdu, presne tak jsem to chtela napsat ja. Synovi je ted 4,5 roku a teprve poslednich par mesice uvazujeme a dalsim mimi - ale opravdu jen uvazujeme!! Neni to pro me jednoduche, kdyz vim, co me muze cekat - a treba i neco horsiho...
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Pro Zuzku A SPOL 

(26.2.2007 15:31:23)
Mám 3 letého syna. Od malička odnošený na rukách, strašný ukřičenec, mímo a vlastně celkově dítko, které potřebuje neustále něčí pozornost. Původní náš "plán" byl mít do 3 let Ondrova věku dalšího caparta. A nakonec, zatím co okolo nás všichni vesele rodí, my jsme naše plány přehodnotili, já se tak na dva roky vrátím do práce a až bude synáček zajetý v kolejích, kdy bude chodit do školky, zjistí, že existují i jiní lidé než jeho rodiče, až vlastně bude samostatnější, tak teprve potom si s klidem půjdu "odpočinout" na další mateřskou dovolenou. Prostě jsme naše rozhodnutí přehodnotili a věřím, že jsme udělali dobře. Každý se nám diví, proč to neodbydeme najednou, ale stálo nás to hodně přemýšlení a debat a usoudili jsme, že my počkáme. Taky jsme to probírali se všema možnýma kamarádkama, ale nenalezli jsme žádný klíč k tomu, co je lešpí, jestli mít děti hned po sobě, nebo s větším odstupem. Doufám, že toho jednou nebudeme litovat, ale zatím jsme ve všem postupovali "srdcem" a vyplatilo se (i v tom nošení, kojení a zase kojení a zase nošení a neustálé péči o malého).
Odpovědět
 Tina , dve deti 
  • 

kazde dite je jine, stejne, jako kazde sestinedeli....:-)) 

(26.2.2007 20:22:37)
U nas to bylo stejny v blede modrym. Malej rval a rval a tak jsme nosili a nosili.Nespal snad vubec:-) a az od tri let spal celou noc... ted mu budou ctyri a je v pohode.Ma malou sedmimesicni sestricku, u ktere jsme se ozbrojili satkem na noseni v pripade, ze by dite c2 bylo stejne, jako c1.Kamaradky me pripravovaly na nejhorsi napriklad vetami: To se z toho zblaznis, nebo prave : Priprav se na nejhorsi. apod. Opak byl pravdou. Narodila se nam krasna hocicka, nerve, spi a je proste v pohode.Takze nam nepomuze nic, jen vlastni zkusenost a ne srovnavani s kamaradkami, nebo s kymkoliv jinym....
Ja si myslim, ze to autorka napsala moc hezky.
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: kazde dite je jine, stejne, jako kazde sestinedeli....:-)) 

(27.2.2007 8:32:06)
My jsme se nakonec prostě rozhodli, že ještě chvíli počkáme. Myslím, že je to tak 50 na 50, že to bude buď hodné dítko a nebo, že to bude stejná potvůrka jako to první. Nebudu riskovat svůj zdravý rozum :) Moje kámoška ta má obě děti (my to nazýváme ležáky), které jsou hodné, leží v postýlce, nevyžadují kromě krmi žádnou další aktivitu a nezná probrečené noci, nebo řvoucí dítko v kočárku. Holt někdo má štěstí. Já například byla dítě, které kam ho položili, tam ho za pár hodin našli a dala jsem najevo pouze to, že mám hlad (výmluvné je to, že jsem v 1 roce vážila 15 kg), manžel prý byl rovněž pohodový kliďas a ejhle náš potomek se zvrtnul nejspíš někam k uřvaným opičkám.
Odpovědět
 Leona 
  • 

Re: Re: Re: ???souhlasím 

(1.3.2007 20:23:28)
Souhlasím s vámi, souhlasím.
Druhé těhotenství, které jsem prožila bylo znatelně horší než první, a druhé šestinedělí nesrovnatelně horší!!!!
Co se mnou ty hormony dělaly! Vůbec jsem se nemohla z miminka radovat, které absolutně nespalo. Nevěděla jsem proč, když mé první dítě spalo i 5h v kuse. Kojila jsem, do toho přikrmovala, jezdila neustále s kočárkem, protože tam malá alespoň relativně lépe spala, trápily nás prdíky, něco jako domácnost a vaření jsem neznala.
Vybec to nebylo pěkné období, večer jsem uléhala se strachem jaká bude noc, někdy se i stalo, že jsem kojila od půl druhé v noci do rána.
Přesně tak, byla jsem zpocená, obtloustlá, bolely mě hrozně záda, unavená a nevyspalá.
A tyto stavy netrvaly jen 6 týdnů.Mé šestinedělí bylo snad tříměsíční.
Ovšem nyní?
Miluji svou dcerušku, je krásná, roztomilá, začíná lézt, má dva zoubky a jsem nesmírně šťastná, že ji mám. Vše přejde a to zlé se zapomene. Mít zdravé dítě je největší dar, který tady na světě člověk může mít.
Já za to mnohokrát děkuji....
Odpovědět
 Katka. 


Šestinedělí - moje noční můra!!! 

(27.2.2007 11:37:58)
Moje šestinedělí byl jedním slovem horor.
Měla jsem velké poporodní deprese a došlo to až tak daleko, že jsem neměla o miminko žádnej zájem. Nakonec jsem brala silná antidepresiva.

Všude se píše o tom, jak po porodu matku zahalí šílenej pocit štěstí a lásky k dítěti.
Já jsem byla překvapená a hodně zaskočená, že se u mě nic takovýho neobjevilo.
Jediný, co mě po porodu zajímalo, jak se zbavit té šílené zimnice.
Byla jsem tak vyčerpaná, že si ani nepamatuju, že jsem po porodu měla syna v náručí a u prsu...

Zní to asi krutě, ale první týdny jsem k synovi necítila NIC!!!!
Vůbec NIC a to byl přímo vymodlený miminko.
Brala jsem ho jako "něco" co chce už zase jíst a už zase potřebuje přebalit........
Až postupem času se to zlepšovalo.

Teď, když toto píšu, tak brečím, protože je mě moc líto, že jsem si syna neužila jako miminko, že jsem měla tak šílené depresivní stavy.

Bojím se, že se to bude v dalším šestinedělí opakovat.......

Proč se tak málo mluví o poporosních depresích?

Ano, šestinedělí může být VELMI kruté a přizám se, že se nedivím, že matka někdy ublíží svému miminku.
Kdybych tomto období neměla VELMI SILNOU podporu a pomoc celé rodiny a přátel, nevím, jak b to dopadlo.....................
Odpovědět
 Zuzana+Terezka 


Re: Šestinedělí - moje noční můra!!! 

(27.2.2007 11:52:36)
I já měla párkrát hrozný pocit, že najednou chápu matky, které svým dětem ublíží. A pokaždé mně to strašlivě vyděsilo, že nejsem normální, že jsem přímo magor.... P.S. Koukám, že se vaše mimi narodilo úplně ve stejný den jako moje :-)
Odpovědět
 čaroda 


Re: Šestinedělí - moje noční můra!!! 

(4.3.2007 23:31:57)
Souhlasim s autorkou ze 6tinedeli je VELMI narocne a prevratne obdobi. Hlavne diky hormonum se zenska stava mnohem citlivejsi az precitlivela. U me to bylo tak, ze po porodu ktery povazuji za VELMI silny zazitek (kulantne receno) prislo neco jeste horsiho.
Porod byl na prvorodicku pomerne rychly (od prasknuti plodove vody 9,5 hodiny), s velmi silnymi kontrakcemi (rikal pan primar, kteremu se prubeh moooc libil-myslela jsem ze ho prastim) a bez jakehokoliv umrtveni. Myslim ze fyzickou bolest snasim obecne dobre, delala jsem bojove sporty a jsem i dost zvykla jet na rezervy. Ale porod!!!?? Fakt jsem si sahla na dno a uz vim co to znamena "lezu z toho po zdi". Doslova jsem po ni splhala, ne ze by to pomahalo :) K tomu kontrakce trvajici minutu s hroznymi krizovymi bolestmi a mezi tim 10 sekund pauza na nadechnuti. jak autorka uz jinde psala...kdyby mi rekli ze mi uriznou hlavu tak bych souhlasila :)
Je fakt ze po tomhle vykonu mi prislo normalni ze jsem mimo a necitim hned zadny zazracny prival citu. Ale hned jak jsem si odfrkla tak jsem mela prcka na pokoji a szivali jsme se uplne vpohode. Po 5ti dnech jsme sli domu, tam jsme se zabydleli a mela jsem pocit ze vse bude ok. Kojeni jsme zvladli hned v porodnici, sice zrejme nahodou protoze mi nikdo nepomahal, ale mimco se chytilo skvele. Muzu vas ubezpecit ze i se spravnou technikou,normalnimi bradavkami a velikosti (80C) me kojeni nebylo prijemne cele prvni 2 mesice. Malej sal 45 minut, stacil mu jeden prs pri jednom krmeni. Mezi tim prebaleni, nutna hygiena a neco snist a mohla jsem jit kojit zase. Spal max 20 minut mezi kojenimi (jen diky dudliku) a kojil se po 2 hodinach. Verim tomu ze kdybych mu ten dudl nedala tak me sezral :)
Ale k tem hormonum. Vubec jsem se nepoznavala jaka jsem najednou citlivka, moje hlavni vytka k manzelovi byla ze mi nedava dostatecne najevo svou lasku. V televizi jsem nemohla videt cokoliv spatneho o miminkach, Rodinku jsem radeji necetla nebot se vzdy nasel clanek ktery me rozplakal :)
Ale uplne nejhorsi byli pribuzni. Moje matka me zacala bombardovat zadostmi o kazdodenni navstevy i kdyz poslednich 7 let ji stacilo mne videt maximalne jednou za 14 dni..ze me nema rada mi rekla uz v 19ti, smirila jsem se s tim asi po 5ti letech a najednou ohromny zlom a vydirani. No, ustoupila jsem (blbka) a poslouchala pomluvy co kdo o me oskliveho rekl a za co vsechno v jejim zivote muzu. Vydrzela jsem to mesic a od te doby drzim navstevy na frekvenci max1 za tyden a dost. Tim se samozrejme potvrdilo jak jsem hrozna dcera a jak ji trapim. Muj otec ma zase ve zvyku pouze zavolat ze je na ceste k nam a ze se jede na maleho kouknout. Je dost cholericky a fakt si ke kojici matce zadne servitky nebere. Navic neuznava myti rukou a hrozne se urazil kdyz jsem to po nem 5. den po porodu chtela. Predtim hladil psy. Takze se opakuji pri kazde navsteve, tuhle proste odmitl a uz mi dava najevo ze ja ho nezajimam, jde za vnukem... jak mile.. No a tchanoic se urazili kdyz jim manzel sdelil ze bez ohlaseni prijet nemuzou neb mame vlastni zivot a ze je to slusnost. Proste kdyz uz jsem se v sestinedeli mohla chvili vyspat tak jsem nemohla usnout premyslenim o svem zivote, o tom jak mi kdy matka ublizila a jak jsem byla hloupa kdyz jsem myslela ze nasi nekdy uznaji svoji chybu. BYla jsem psychicky uplne na dne..Hormonum neporucite :))) Hruza.
Fyzicky -tak jak pisete, klasicky kolobeh. Jo...moje varianta...varila jsem vecer kdyz malej usnul-v nejdelsi pauze, pak zase po 2 hod vstaval. Proste jsme jedli ohrivane jidlo.
No, prekonala jsem to, urcite me to nejak do budoucna posililo i kdyz jeste nevim presne jak. S tchanoic uz vychazime dobre, nasi jsou horsi. Jak rikala kamaradka...oni si musi zvyknout na to ze je taky najednou neco podle tebe a ne vse podle nich. Zrejme s tim budu bojovat s kazdym dalsim kruckem naseho ditete a snad najdeme nejakou spolecnou cestu.
Tuhle manzel nadnesl (malemu je pul roku) ze bychom mohli splodit hned dalsiho potomka. Udelalo se mi uplne spatne!!! Nejde o ten porod, 9 hodiny se da vydrzet i pod vodou, ale tech 6 tydnu...to uz fakt jen tak ne!!!
Odpovědět
 Síma 
  • 

Re: ??? 

(1.3.2007 21:29:12)
Hmmm, tak to bych Tě chtěla vidět na mém místě. Já, hrdinka, která neukápla slzu před manželem za celých patnáct let, jsem v šestinedělí byla naprosto závislá, ubrečená a tak dále....mažel mě nepoznával. Přestalo se mi dělat mlíko po devatenácti dnech kojení a najednou šestinedělí bylo fuč. Tak tu netvrď něco, co jsi nezažila
Odpovědět
 katy 
  • 

Re: ??? 

(5.3.2007 9:50:16)
Mila Margret, myslim, ze to co je tu popsano je cista pravda. Ja jsem to tak citila. Uplne na 100%.

Prvorodicky neni cim vydesit. Kazdy si to musi prozit ::))
Odpovědět
 M. 
  • 

Re: Konečně matka, která není ze všeho jen nadšená 

(26.2.2007 16:14:26)
Moje sestinedeli bylo taky probrecene, byla jsem na vsechno sama, manzel v praci, prarodice "nefunkcni."
Ted uz to je zas dobry. Ale cekame druhe mimi a ja mam spis takovy prakticky otazky k sestinedeli. Jak to zvladnu, 2 lety dite + miminko, ktery chce co hodinku kojit, porad nosit, nespi... Co to dvoulety mezitim? Rozboura pul bytu nez nakojim mimi? Bude muset prestat jezdit na cviceni a plavani protoze nevyspala nesednu do auta. S mimi se bude muset jezdit na ockovani a pozdeji treba cviceni, kam s tim 2 letym, kdyz hlidani neni? Nejak to zvladnout musime, ale nemam zatim predstavu jak. Nechci moc planovat, protoze pak to bude jinak a ja budu na nervy z toho ze si neumim zorganizovat cas a zvladnout svoje deti. V prvnich 2 mesicich svyho prvniho ditete jsem si casto rikala, ze to nezvladnu, ze to dite budu muset jit nekam odevzdat, nastesti nebylo kam :) Budu rada, kdyz sem nekdo pripisete sve zkusenosti s 2. mimi, kdy jste na vse byly vetsinou samy. Vsem maminkam preju hodne sil, trpelivosti a skvely pomocniky a nakonec stastnou a zdravou rodinku.
Odpovědět
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Konečně matka, která není ze všeho jen nadšená 

(26.2.2007 17:03:03)
M, jestli můžu radit, neřeš to předem. Já mám holky taky o dva roky, první byla nespavý uječenec ... a druhá je sluníčko sluníčkovaté, od 4 týdnů se v noci kojila jen jednou a od půl roku vůbec, přes den se leckdy zabavila sama, takže na starší je čas pořád. Navíc, zcela upřímně, kde jsem k první letěla přes překážky, tam na druhou houknu "počkej, teď nemůžu" a věnuju se jí, až to jde ...
Odpovědět
 Lavanda 


Re: Re: Konečně matka, která není ze všeho jen nadšená 

(26.2.2007 17:45:13)
První dvě děti mám od sebe dva roky a bylo to opravdu náročné. Malý ještě nebyl moc samostatný a miminko trošku nedonošené, kojila se v krátkých intervalech, ale za to půl hodiny i dýl. První půlrok hodně těžký.
Třetí se narodilo, když bylo dětem šest a čtyři. A to už bylo mnohem snazší, opravdu. Starší děti byly už dost samostatné, i když zase první třída staršího synka, to se taky hůř slaďovalo s novorozencem...
Odpovědět
 Iva, holcicky 2roky+1 mesic 
  • 

Re: Re: Konečně matka, která není ze všeho jen nadšená 

(27.2.2007 0:16:04)
Já mám zkušenost, že se i dvouleté dítě a miminko dá zvládnout. Ale člověk se prostě nesmí hroutit, když mimi chvíli pláče, když například dáváte větší dítko na nočníček - prostě si musí zvyknout, že vždycky všechno nedostane hned. Starší si zase musí zvyknout, že není samo o koho se staráte. Také mám vyzkoušené, že i unavený tatínek ,,vyměknul", když už jsem byla na dně a miminko s rýmou pořád plakalo a chtělo nosit a já jsem mu oznámila, že dítko pláče v postýlce v patře a já jsem unavená, takže si jdu odpočinout dolů do obýváku. Načež tatínek zastřelil na PC posledního,,Němčoura" a šel místo relaxace chovat. Ovšem nevím, co bych dělala, kdyby se ,,nechytl". To bych musela odhodit svoji drsnou slupku a jít zpátky plakat k miminku.
Odpovědět
 Šipka 


šestinedělní historka 

(27.2.2007 11:41:03)
Syn se narodil, když měla starší slečna 5 let.. Máme báječnou histtorku:

Manželovi zvoní mobil:

Dcera: Tati, asi budeš muset přijet!!!! Šimon řve na balkoně, mamka brečí v ložnici a já mám STRAŠNÝ HLAD!!!!!

:-))))))))

Tak si myslím, že je to prostě všude stejné....
Odpovědět
 blikk 


Re: šestinedělní historka 

(28.2.2007 9:13:16)
:-))

Jé, tak to je přesné :-)) Mám děti od sebe také 4,5 roku :-)) Z počátku se opravdu - hlavně večer - stávalo, že Honzíček brečel v postýlce, Terezka brečela (žárlila) a já měla nervy v kýblu.
Odpovědět
 XY 
  • 

nejsem exibicionistka 

(26.2.2007 9:41:01)
trosku jse mi zda ze jste exibicionistka :-))
Odpovědět
 Zuzana+Terezka 


Osmiměsíční šestinedělí 

(26.2.2007 9:45:59)
Zdravím všechny, je super, že byl napsán článek o šestindělí. Jen byl napsán ještě hodně "zlehka". Myslím, že maminka měla tisíc dalších pocitů a dva tisíce dalších emocí, já zažívala lásku, beznaděj, nenávist, totální vyčerpání a pak o to větší lásku a o to větší beznaděj atd atd... Všichni říkali, že to přejde, že miminko jednou přestane řvát. "Nejspíš ve 3 měsících". "No tak možná v 6 měsících". "No, víte maminko, až začne lézt, tak se jí uleví a bude to lepší". "Tak si to tak neberte, jsou děti, které brečí celý první rok". UUUFFF. Jak já proklínala všechny doktory, babičky, které toho řvouna nechtěly (teď vím, že ani strachy nemohly) hlídat, tatínka, kterého z práce BOLELY NOHY (no já myslela, že ho fakt zabiju) a ostatní maminky, kterým dítě spinkalo.... No, zjistilo se, že Terezka trpí intolerancí laktózy, že musí mít opravdu velké bolesti ("ale maminko, prdíky mají všechny děti") a najednou nikdo nechápal, jak jsem to mohla přežít. No, přežila, ale žádná sláva to nebyla. Moc si toho z prvního půlroku nepamatuju, jen vím, že jsem mimi nosila, nosila a nosila a kojila a kojila a nosila.... V 8 měsících jsme dostaly bezlaktózovou umělou výživu a naše Terezka byla poprvé šťastná. Je to hrozné, že až tehdy jsme se začaly s malou opravdu poznávat. Jaká vlastně je, jak je ohromně veselá a paličatá atd. Do tédoby jen plakala.
A co jsem tím vším vlastně chtěla říct ? Že je 100% pravda, že když v mateřství už nemůžete, tak ještě třikrát můžete. Protože jak psala autorka, "ostatní můžou, vy MUSÍTE".Tak hodně sil maminky, nikdo v sobě té síly nemá tolik jako vy!
Odpovědět
 mishulle+prcek/06 


Re: Osmiměsíční šestinedělí 

(26.2.2007 10:25:58)
je to jinak, když už nemůžete tak ještě 20x můžete. Mateřství dá ženě obrovskou sílu, nikdO jiný na světě nedokáže sebrat tolik síly a odvahy jít pořád dál a dál a vydržet, jako matka malého dítěte. A jsem ráda za to, co řekla Jolka Krásná:V ŠESTINEDĚLÍ SI HRÁBNETE NA DNO.Někdy mám pocit že jsem si hrábla ještě níž. Dneska je prckovi rok a já na to na všechno vzpomínám už jen s úsměvem.Držím všem čerstvým maminkám palečky a přeji hodně sil.
Odpovědět
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Osmiměsíční šestinedělí 

(26.2.2007 10:52:43)
to je desne hezky.. fakt!
jedna kamaradka mi pred prvnim porodem rekla, ze po poodu nebyla na dne , ale pleskala se v etch sr.... pod dnem :-D
tehdy jsem ji mela za blazna, dnes vim jak velkou pravdu mela
Odpovědět
 Vesmirna a UFO 
  • 

Odcizeni versus laska 

(26.2.2007 10:22:55)
Ahoj! Ja jsem taky vysazena na obdobi sestinedeli, protoze tehotenstvi pro me byla "prochazka ruzovym sadem", porod zajimava zkusenost, zejmena co se tyka odhaleni moznosti meho vlastniho tela, ale sestinedeli....Na to vas nikdo a nic nemuze pripravit, to proste musite prozit a hlavene prezit. Chtela jsem se s vama ale podelit o jeden pocit, o kterem jsem snad nikomu jeste nevypravela, totiz, jak jsem se naucila milovat svoje miminko. Laska k novorozenemu (i kdyz chtenemu) diteti u me nebyla zdaleka tak automaticka, jak se popisuje v knizkach. Kdyz se dite behem bezproblemoveho porodu narodilo, koukala jsem na nej a nic v nem nepoznavala - zadnou podobu, proste nic, citila jsem, jako by to bylo cizi dite, jako by ke mne priletelo odnekud z vesmiru. Nekolik prvnich tydnu po porodu jsem ho ani neoslovovala jmenem, rikala jsem mu "ufonek". Myslim, ze se tyhle pocity urciteho odcizeni zlomily nekdy mezi 4- 6 tydnem po porodu, kdy se dite poprve usmalo, a to me fakt dostalo. Postupne jsem si k diteti hledala cestu, szivala se s nim a naucila se reagovat na jeho plac. Plac miminka je totiz dalsi velmi stresujici faktor, se kterym se musi kazda maminka naucit zit. Teprve po 3 mesicich, kdy se ustalily nektere zakladni ritualy dne a noci, jsem si poprve trochu oddychla....
Odpovědět
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


materska laska = pud?? 

(26.2.2007 10:44:09)
Hned po nekolika tydnech?? Tak to jsi na tom dobre. Ja mam i ted zpetne pocit, ze jsem si uvedomila pocit materstvi, az kdyz mi syn rekl poprve mama.
:-DD
A automaticky se proste materstvi naucit neda, myslim, ze ani v genech to clovek nema - nejak zahadne se to ziskava. Ale netusim kdy a jak.. :-)
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: materska laska = pud?? 

(26.2.2007 12:08:24)
Myslím, že je to v nás dano, ovšem každý máme dispozice trochu jiné. Normálně hormony způsobí, že na porodní bolest maminka zapomene. Často je to popisováno. "Po porodu jsem si říkala, že tohle už nikdy no a do týdne bych rodila znovu". Např. No a u některých maminek se hormony takto nevyplavují a proto jsou i takové, které kvůli bolesti rodily jednou a naposledy.

Takže někomu je asi dáno, že mateřský pud cítí hned po narození ne-li v těhotenství, někdo to má jinak.
Odpovědět
 Agnes (1,5 dítěte) 


Re: Odcizeni versus laska 

(26.2.2007 10:46:33)
Tak to já obě svoje děti milovala od prvního okamžiku. Ani jsem je nechtěla nechat vozit v kočárku samotnému manželovi (jen v mé přítomnosti), natož babičkám. Samozřejmě, že jsem uvažovala racionálně, a aby si neťukali na čelo, jsem kočárek půjčila ;-). Ale ta láska byla a dosud je OBROVSKÁ.
Odpovědět
 Dana, Kubík 4/05 
  • 

Re: Odcizeni versus laska 

(26.2.2007 10:59:00)
Mám podobnou zkušennost. A také jsem malému říkala "ufonek" - měl po porodu úžasně protáhlou hlavičku a z jedné strany zploštělé čelíčko :-).
Teď už se tomu usmívám, ale také jsem měla problém najít lásku ke svému miminku...
Odpovědět
 lenka 
  • 

UFONCI A JINI  

(26.2.2007 14:54:10)
my jsme meli "zluty E.T." , a po dost dramatickem porodu mi trvalo nekolik dni uverit tomu,ze je muj a ze opravdu zije. nemela jsem ho u sebe-byl u sestricek "na pozorovani" a taky na fototerapii kvuli zloutence ,dali mi ho na pokoj az posledni noc v porodnici a pripadala jsem si jak kdyz ho mam pujcenyho - o to vetsi sok to byl po prichodu domu. 3 tydny jsem "spala ve stoje" a vybavovaly se mi sceny z am.komedie Kdopak to mluvi?, kde rozespala, vysilena hlavni hrdinka uprostred noci lije do kojenecke lahve kafe a dite rve a rve..... A NEMOHLA JSEM POCHOPIT, JAK JSEM SE TOMU MOHLA KDY SMAT ?.........vetsinu noci jsem prosedela na gymnastickem mici a v mirnem pohupovani sledovala ztlumene zaznam z jednani parlamentu, protoze jsem se bala pohnout a prepnout program......
bylo to priserny!!!!!!!!! trvalo to nastesti jen tech 6 nedel
A DNESKA UZ SE TOMU ZASE SMEJU
Odpovědět
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Odcizeni versus laska 

(26.2.2007 11:33:28)
Vesmírno, měla jsem to s prvním dítětem podobně - měla jsem radost, to jo, navíc to byla moje vysněná holčička, a přesto mi trvalo pár týdnů, než mi začalo na ni sedět léta vybrané jméno a než mi přestalo připadat, že je to něco zcela cizího - zato pak už ta láska jen rostla. S druhým to bylo dost jiné, milovala jsem ji od první chvíle, ale přesto mi trvalo půl roku, než jsem se zcela a naprosto smířila s tím, že je holčička :))))
Odpovědět
 Bludička + 3,5 roku a rok 
  • 

Re: Re: Odcizeni versus laska 

(26.2.2007 14:06:29)
tak já to měla úplně obráceně :), prvorozenou jsem milovala od prvního okamžiku a u druhorozeného, i když byl v 6 ti nedělí velmi nenáročné miminko, a tak mi nedělalo problém zvládat kolem něj "servis" a byla jsem v pohodě (žádné psychycké dno), mi až po šestinedělí!!!! došlo, že je náš a ne půjčený od sousedů (do té doby jsem měla pocit jako bych hlídala cizí dítko)
Bludička
Odpovědět
 Helena + Domi15měs 
  • 

Re: Odcizeni versus laska 

(26.2.2007 21:50:43)
Jsem velmi mile překvapena Vašimi příspěvky na téma mateřská láska! Jsem moc ráda, že ze sebe všechny neděláte "supermatky", které "své dítě milují ještě před tím, než ho spatří" apod.! Samozřejmě - na své dítě jsem se také mooooc těšila, byla jsem šťastná, že jsem těhotná, to určitě. Ale přeci jen - bylo to najednou něco nového, nový človíček, o kterém vlastně ještě nic moc nevím... Myslím, že je přirozené, že i matka (natož další lidé v okolí) k tomu novému človíčku musí najít cestu, sbližují je společné zážitky, překonané krize, první pokroky... I dneska mám pocit, že svou dceru miluji každý den více, a tuším, že to tak bude i nadále. Mateřská láska není automatická, musíte se k ní také dopracovat. Ale je to nádherná práce :-))) !!!
Odpovědět
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Odcizeni versus laska 

(27.2.2007 11:33:04)
Hm, taky jsem po porodu čekala, jak mě zalije vlna lásky, a ono nic! Pocit dobře odvedené práce, hrdosti, úlevy, že je vše v pořádku, to ano. Z porodnice jsem po třech dnech šla absolutně grogy, malý pořád křičel a křičel a sosal a sosal. Doma jsem ještě v jedenáct dopoledne chodila v noční košili a jedné ponožce, k obědu jedla studený párek a kus čokolády, a večer manželovi brečela, že je to hrůza, a všechno je tak jiné ach ach. Prcek mi přišel jako vetřelec. A to musím podotknout, že v okamžiku, kdy se mi udělalo dost mléka (asi dva dny od příchodu z porodnice) malý naskočil na celkem pravidelný režim po třech hodinách, takže kromě občasného křiku kvůli bolavému bříšku byl hodný. A pak se to najednou zlomila, tak tři týdny po porodu a najednou bylo vše v růžových barvách a do prcka jsem se úplně zamilovala. A už mi to zůstalo. Jsem zvědavá, pokud se nám zadaří ještě jeden kousek, jestli to bude stejné, anebo jestli už ten šok z toho, jak je vše najednou naruby, už nepřijde.
Odpovědět
 Hanka, 3 děti 
  • 

Úplně jsem se poznala 

(26.2.2007 10:23:37)
Ahoj, Romy!
Číst Tvůj článek bylo pro mě tolik osvobozující! Už sice jenom ve vzpomínkách, ale pořád živě si pamatuju na své první šestinedělí, kdy jsem měla téměř všechny pocity jako Ty. Celé těhotenství jsem se na mimi těšila, dceru jsem od narození milovala, ale přesto když manžel přišel večer z práce, tak jsem mu jí (já uřvaná, ona uřvaná) podávala se slovy: "já už ji nechci." Ale to už je dávno, dcera už chodí do školy, miluji ji pořád, chci ji pořád a dokonce jsem dobrovolně podstoupila ještě další dvě šestinedělí. A můžu Tě ujistit, že i když jsem vždy čekala, až zase příjde ta "hrůza", už nikdy to nebylo tak složité, jako poprvé a další dvě šestinedělí byly docela v klidu. Možná je to právě tím, že už jsem věděla, že to musím zvládnout a když jsem zvládla jedno mimi, tak musím zvládnout i jedno mimi s dvěma sourozenci. Takže díky za krásný vtipný inteligentní článek a hlavu vzhůru, za krátko to bude jenom krásná vzpomínka na těžké začátky.
Odpovědět
 Soňa 
  • 

Re: Úplně jsem se poznala 

(26.2.2007 21:12:04)
Krásný článek. Hodně maminek se v něm určitě poznává. Skutečně je to s dalším šestinedělím v pohodě. Měli jsme uřvané, nespavé první dítě, že nám, každý kdo nás zná říkal, že horší snad už nemůže být. Může, druhé bylo ještě více uřvané a nespavé, já spala cca 2hodiny denně, dítě cca 6h.Přesto mě přišlo druhé šestinedělí i ty léta potom daleko snadnější.Už víte do čeho jdete a klidně si půjdete vyčistit zuby a dítě necháte řvát.Možná to nevědí ty maminky, které mají moc hodné první dítko a potom se jim narodí nespavec a uřvanec :-) Kdyby manžel chtěl další dítě, hned bych do toho šla.Počítám i s tím, že to třetí by bylo ještě více nespavé.Ale co na tom, ono to snad za tři roky dítě přejde. Ta naše mladší bude mít totiž tři a stále se v noci budí, ale konečně za celý den spí i s poledním spánkem 8hodin.
Odpovědět
 Mája a Vojta (7m) 
  • 

tak,tak ....  

(26.2.2007 10:43:25)
Moc pěkný článek, sice napsaný s trochou nadsázky (a to je dobře), ale jinak dobře popsal dosti pocitů, které jsem taky zažívala v šestinedělí .....včetně neskutečných problémů s kojením (velká prsa, malé bradavky - doteď kojíme v pohodě s kloboučky, mléko se mi udělalo až po týdnu - prý se každý rozkojí do 3 dnů .. ha,ha, 5 měsíců kvasinková infekce na prsou - to nepřeju nikomu, od třech měsíců zubaté dítko, které se chechtá když mě kousne). Tedy rozhodně ale nepatřím k matkám, které i přes těhotenství, porod a péči o mimi neustéle jedou v maximálním pracovním tempu, "zvládají spoustu činností pracovních a starostí o dítko" .. osobně říkám, já bych to nechtěla všechno (ne)zvládat. Taky jsem žila prací, užívala si svých zájmů a zároveň jsme se ale několik let marně snažili o potomka. Dopadlo to dobře, díky centru asist. reprodukce, přes proležené těhotenství jsme se dočkali a máme doma naše zlatíčko - a kašlu na "skoro" všechnu práci, doma uklízím trochu, manžel naštěstí taky pomáhá a hlavně si moc a moc užívám svého synka a myslím, že i tato péče zabere celých 24 hodin. Jen ještě jeden zážitek z šestinedělí, třeba má některá ze čtenářek podobný zážitek ... celých 6 týdnů, kolem 18 hodiny mě přepadal hrozný pláč (a to se nepovažuju za nějakou plačku) - ať jsem v tu chvíli byla v pohodě nebo unvavená a ve stresu. Po týdnu už jsem byla připravená, měla jsem poblíž krabici kapesníků, manžela (ten se mě snažil ukonejšit), maminku (která naopak říkala, jen plač, plač, když to pomůže)... někdy jsem se chechtala a přitom jsem musela pořád brečet a brečet (a přitom třeba kojit) ... no prostě jsem byla v tu chvíli jeden velký hormon.
Odpovědět
 Mili, Miluška 2 roky 
  • 

Re: tak,tak ....  

(26.2.2007 12:02:23)
Naprosto tě chápu, taky jsem v šestinedělí propadala neovladatelnému pláči, při kterém jsem někdy smíchy nemohla zavřít pusu. Naštěstí manžel je skvělý, vždy mě pohladil po vlasech a smál se se mnou. Šestinedělí jsem měla spíš jako šestiměsíční, měla jsem zánět, další problémy, opravdu na zadek jsem si sedla až po šesti měsících a děkuji tomu, kdo vymyslel plavací kruh. Teď čekám druhé dítě a občas mě děsí pocity, jestli to bude stejné jako předtím.
Odpovědět
 Siki,7 dětí 
  • 

šestinedělí 

(26.2.2007 11:01:24)
Šestinedělí je doba, kdy můj manžel kolem mě chodí pěkně opatrně, protože(nejspíš v důsledku obrovských hormonálních změn) je hodně lehké mě vytočit. Takže pokud je doma a nespí, snaží se mi pomáhat, umožní mi se vyspat např. v neděli ve dne, bere děti ven apod. Přesto dochází k hádkám, ale od druhého šestinedělí máme "hlášku": "Víš co, rozvedeme se až po šestinedělí!" Dost to zabírá, ta jistota, že to přejde, že ta uřvaná ženská zmizí, vyspíme se, vylepšíme systém naší péče o děti atd. a zase bude u nás fajn. Takže přeji všem maminkám VYDRŽET. Siki
Odpovědět
 Luci+Luk 


Re: šestinedělí 

(26.2.2007 11:32:50)
U mě 6nedělí byla dost velká psychická tragédie a to jen kvůli tomu,že jsem kojila...No a o tom že mě rozbrečel a naštval papírek u koše,snad ani nemusím psát.Jinak přítel taky dost pomáhal!
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: šestinedělí 

(26.2.2007 13:20:47)
Hezký. U nás by mohlo fungovat i rozvedeme se až po menstruaci :)
Odpovědět
 Hanka mimčo+ 3,5 rok Honza 
  • 

šestinedělí o dvou dětech 

(26.2.2007 11:03:14)
Ahoj
při prvním klukovi jsem měla pocit že už nemůžu, vstával na krmení co hodinu snad do půl roku , spát celou noc se nám podařilo až ve dvou letech, ted náme další uzlíček je to lepší úplně jiné holt víc zkušeností ale... když zchvátila celou rodinu chřipka to byla sranda manžel byl za 2 dny fit a já bojovala týden je to hrůza nemáte ani čas se nějak vyležet dvě děti na krku a manžel v práci a o tom že by jste spali když mimimko spí si můžete jen zdát,takže mamky jednoho uzličku věřte že to může být i horší :) Hanča
Odpovědět
 Barča, 2 kluci (16,7) 
  • 

Re: šestinedělí o dvou dětech 

(26.2.2007 14:21:34)
No u mě první těhotenství trošinku problémové, porod bezvadný a šestinedělí si ani moc nepamatuji. Zopakovala jsem si to po 9letech a šla jsem do toho z nadšením a přesvědčením, že je to brnkačka. OMYL !! Celé těhotenství mi bylo špatně, jedla jsem jen rohlíky zapíjené mlékem (fakt) kynula jsem a kynula (1těhotenství 8kg - mimčo 2,95kg, 48cm; druhé těh. 24kg - mimčo 4,18kg, 55cm). Porod byl horor - po celodenních bolestech, dvou kapačkách na vyvolání (první byla špatně napíchnutá - neskutečně nateklá ruka), mi porodní asistentka (výborná a velmi hodná a trpělivá) tlačením na mé obrovské břicho dopomohla k porodu. Porodnice celkem v klidu a pak přišel návrat domů a začala pravá hrůza. Neustále unavená, plačtivá, urážlivá prostě každou chvíli psychycky jinak naladěná - bomba. dopadlo to tak, že jsem se během šestinedělí 2x totálně složila. Manžel musel zůstat doma protože jsem nebyla schopná dítě ani sama nakojit, ani přebalit. Tyto stavy trvaly opravdu vždy jen 2dny. Doktor říkal, že to je normální a někdy se to stává, ale já myslela, že je to můj konec.
Tak to byly moje zkušenosti s šestinedělím
Odpovědět
 Lassie 
  • 

Jak si to kdo udělá... 

(26.2.2007 11:27:55)
U nás proběhlo šestinedělí celkem v klidu, také díky tchýni, která mi hodně pomohla. Je pravda, že ne vždy je soužití s tchýní ideální(bydllí vedle nás). Pochází ze staré školy a je zvyklá každého opečovávat, včetně mého 25 letého švagra, kterému dodnes dělá i svačiny. Jednou přišla na návštěvu a povídá:"Máte tady na kamnech prach". Odvětila jsem jí, že momentálně kojím, ale jestli jí to hodně vadí, může ho setřít - hadr je pod umyvadlem. Což udělala, společně jsme se zasmály a od té doby mám klid. Nemám sice doma všechno nablýskané, ale taky si z toho nikdo nedělá nervy.
Odpovědět
 Lenka Nova 


Tak nevím 

(26.2.2007 11:56:15)
Zvláštní, mám pocit jako bych ani šestinedělí neprožila (kromě toho, že mě rozbrečela každá blbost). Mám 2 děti, žádné babičky na hlídání, manžel si vzal týden dovolenou, aby mi pomohl a během toho týdne se to zaběhalo.
Odpovědět
 Kristain 


Re: Tak nevím 

(26.2.2007 12:40:13)
No každá to pržíváme jinak, já měla super těhotentsví, super porod a pak to začalo-uřvané dítě, které je dodnes (1r9m) mamánek, do roka se chtěl furt nosit a kojit, prořval celý pobyt v porodnici a já s ním, nervy v kýblu, kojení moc nešlo....takže asi tak. Záleží na psychické odolnosti každé z nás jednak a druhak na povaze dítěte které se narodí. Když jsem viděla kámošky, co děti nakojily, dítko samo uslo v postýlce či bez řevu v kočáru, a pak spalo 3 hodiny a tak dokola, byla jsem bez sebe. Já to prožívala dost podobně jako autorka článku, byla jsem zoufalá. A lásku k synovi jsem si musela vypěstovat postupně. Ted čekáme druhé dítko, tak doufám, že už to bude snadnbější a dítě méně vyžadující kontakt.
Odpovědět
 Pavlína a Brečoun 


Re: Re: Tak nevím 

(26.2.2007 14:17:14)
Kristain, prožívám to samé.
Vynervovaná vychrtlina Pavlína:-)
Odpovědět
 Micka+ Přemeček 


Re: Re: Tak nevím 

(26.2.2007 15:03:11)
Já jsem na tom byla stejně. A nejhorší na tom je to, že všechny ty nepříjemné záležitosti jako bolavé bradavky, bolestivá jizva,zdivočelé hormony, uřvané a nespavé dítě jsou naráz. Kdyby se mi to nějak rozfázovalo postupně do těch 6-ti týdnů, pak by pro mě moje šestinedělí nebyl jeden velký stres.
A na druhé dítě ( malý má 7 měsíců ) momentálně nemám ani pomyšlení, protože stále je dost náročné miminko.
Odpovědět
 ivana a markétka 
  • 

poraďte 

(26.2.2007 12:43:12)
Zrovna prožívám 2.týden šestinedělí..na internet jsem si odskočila, protože malá spí /od půl jedné ráno dokonce hodinu a půl v kuse/, potřebuju se zeptat, za jak dlouho se vstřebají stehy po šití. Nástřih jsem neměla, jen drobné 4 ranky zevně, doktor říkal, že do dvou týdnů se vstřebají, ale mně se nezdá, že by ty tlusté nitě nějak mizely :/ kdyžtak poraďte, děkuji a mnoho sil.
Odpovědět
 Agnes (1,5 dítěte) 


Re: poraďte 

(26.2.2007 12:54:32)
jen vydrž, prťka, vydrž! já si už nepamatuju, jak dlouho to trvalo u mě, měla jsem taky jen jeden "kosmetický" steh, ale jednou jsem při utírání po čůrání našla na toaletním papíru kousek nitky... trvalo to pak už jen pár dní, než se to "vydrolilo" úplně.
Odpovědět
 ivana a markétka 
  • 

Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 13:01:04)
Díky, já už se trochu začala bát, že se třeba doktor spletl, protože jsou to fakt jakoby provázky než nitě. Teď ještě aby kojení nebolelo..je pravda, že používáním kloboučků se snižuje schopnost prsu vytvářet mléko? Já vím, že nejsem jediná, kterou bradavky při kojení bolí, ale kojit chci dlouho a jsem asi sráča, ale tu bolest fakt nedávám a závidím všem, co se doby, kdy přichází kojení neděsí. Navíc malá pořád blinká a dnes se celá osypala mezi nožičkama. Připadám si hrozně. Asi budu brečet.
Odpovědět
 Siki 
  • 

Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 13:25:44)
Mně na popraskané a tedy bolavé bradavky poradila sestra mast Calcium pantotenikum, že prý nevadí, když ji pak dítě trochu ocucá při kojení a moc mi pomáhala. Mezi nožky jsem mazala "rybí" mast, ale když nestačila, použila jsem Pityol, ten pomohl vždycky. Není zdravé ho používat často, jednou za čas ale neublíží. Chtělo by to vyslat manžela do lékárny:-)
Odpovědět
 Marcela,Terka12/05,Matyáš06/08 


Re: Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 13:38:41)
Ahoj,
mě na bolavé bradavky poradila dětská doktorka tu fialovou vodičku, co mají děti na afty. Bolavé a prasklé místo nemokvalo, spíš to vysoušela, moc mi pomohla. A taky jsem mazala Bepanthen, taky nevadí, když to mimi olízne. Klouboučky jsem při kojení používala, měla jsem bradavky navíc vpáčené, bez nich to šíleně bolelo a malá se moc nenapila, nebo cucala krev :-(
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 13:52:00)
A co takhle Bepanthen ? Na bradavky i na opruzeniny. Malý se mi po Rybilce v zásadě oprudil ještě víc a pomáhal mi jen ten Bepanthen a potom ještě krém a opruzeniny od Nivey (podstatně levnější varianta). Na Rybilku jsme přešli až hodně po půl roce, to už malému nevadila. A Pytiol mi doporučila doktorka, ale myslím, že v příbalovém letáku píšou něco o věku až od 8 let??? Tak jsem ho rovnou vrátila do lékárny. Jo a ještě to taky může být plenkama. My jsme v zásadě nemohli jiné plenky, než papírové, nebo bavlněné (neexistovalo levné plenky s igelitem).
Odpovědět
 Tina, dve deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 20:52:09)
Me pomohl strasne PURELAN. Nevim , zda v to v CR maji,ale pokus se zeptat, zda ti to objednaji...Normalne se to natre pred a po kojeni a mimcu to nedela vubec nic.
Odpovědět
 Tina, dve deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 20:52:21)
Me pomohl strasne PURELAN. Nevim , zda v to v CR maji,ale pokus se zeptat, zda ti to objednaji...Normalne se to natre pred a po kojeni a mimcu to nedela vubec nic.
Odpovědět
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: poraďte 

(27.2.2007 10:55:34)
No nevím, na příbalovém letáku Pityolu píší, že je pro děti až od 10 let..
Odpovědět
 sonata 
  • 

Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 13:39:33)
Nebreč,
to bude všechno v pohodě. Moje dcerka měla gastroezofageální reflux - blinkala téměř neustále od cca 2. týdne do 6,5 měsíců, připadala jsem si, že nedělám nic jiného, než že kojím, peru a žehlím. Do jejích asi 2 měsíců jsem ji nosila na ruce, uspávala v náručí, na balonu (v náručí samozřejmě), v autosedačce, v kočárku - pozor! nesměla jsem zastavit, byla hned vzhůru, no prostě očistec! Kolem toho 2 měsíce se to najednou změnilo, začala se smát, komunikovat (tak jako chrčela), brát si hračky a bylo to najednou dobrý. Jasně, jsou chvíle, kdy by člověk (teda máma) nejraději utekl, ale když se to pak na vás usměje a zabrouká, je to jako osmý div světa!!! Byli jsme s manželem úplně vyřízení, ale teď už je to dobrý. Káje je 8 měsíců. A s tím exemem si dojdi, pro jistotu. Hodně štěstí, výdrže, trpělivosti a sil. Sonata
Odpovědět
 jana 
  • 

Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 13:40:25)
Já jsem musela používat kloboučky 2,5mesíce v kuse a v žádném případě se mi produkce nesnížila.Ta je podmíněna poptávkou!Měla jsem velice citlivé bradavky(ani ragády,ani špatná technika kojení,ani žádná infekce,opravdu jen vysoká citlivost-dodnes je mám občas odřené dokonce i o oblečení).Občas jsem si přetřela bradavky argentnitrátem-musí ti napsat lékař-někdy kalciovkou(MUSÍ se před kojením odstranit!!!),někdy jsem u kojení brečela,ale vydržela jsem.Nakonec jemná kůžička zesílila,takže jsem mohla kojit bez kloboučků,ato krásné tři roky.Ps:vůbec nejsi zbabělec já si taky mnohokrát říkala:tak dneska naposled a od zítřka sunar-a ten moje holčička ani neochutnala.Držím palečky
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


kojení s kloboučkem 

(26.2.2007 13:45:16)
Já kojila s kloboučkama cca 1 měsíc a potom, co se mi podařilo, že se na jednom prsu udělala ragáda, tak jsem se ke kloboučku ještě vrátila, než se vše zahojilo. Nijak to neovlivňovalo množství mléka. Kloboučky jsem odložila, až když kojení bylo bez nějaké bolesti. Vždycky jsem bradavky namazala Bepanthenem a nechala chvilku větrat. Hlavně koj, když bude malá potřebovat. A co se týče těch stehů, ono se to zahojí, neboj, taky už si nepamatuju jak dlouho to trvalo, ale hlavně jsem každou volnou chvilku, kdy to šlo, ránu sprchovala vlažnou vodou, aby se to lépe hojilo.
Odpovědět
 azul 


Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 18:45:02)
Ivanko nebreč, to bude dobrý.bradavky větrej a nech si na nich trochu mateřského mléka, to samé s prdýlkou dcerušky. Osvědčený recept na zapařené zadečky a kožní nešvary. Přímo jí to z prsu nastříkej na postižená místa. zabírá to bezvadně a je to úplně přírodní. A ještě jeden recept na bolavá prsa, ale to je na bolesti při nalívání, nebo zánět, retenci mléka. Tvaroh z lednice naplácat na obklad a šup s tím do podprsenky. Až uschne tak obměnit, a měnit dokud prsa bolí. zabírá úžasně, okamžitě uleví od bolesti a vyhneš se antibiotikům.fakt funguje, několikrát jsem ověřila na vlastní kůži, tedy prsa.
Odpovědět
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: poraďte 

(26.2.2007 20:24:51)
Ahojky, taky chci trošku poradit. Jestli mimi často blinká, s tím ti poradí váš pediatr, předepisujou takokovej prášek na zahuštění mlíčka v bříšku (Nutriton), na bradavky nám pomohla ta obyč fialová vodička z lékárny a pomáhá i na plíseň na bradavkách (náš případ, bolest ukrutná) a na silné opruzeniny je super Imazol, je to taková bílá pasta, nám pomohla přímo zázračně. Tak držím palce a ahojky
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Re: Re: poraďte 

(27.2.2007 8:35:12)
Jo, ještě jedna rada pro novopečené maminky. Nějak se o tom moc neví, nebo nepíše, ale já se to dozvěděla, až malému bylo skoro půl roku, ale třeba i na rýmu je nejlešpí děťátku kapat do nosu mateřské mléko. Na rozdíl od různých kapek můžeš kapat kolikrát denně chceš a jak dlouho chceš. Na našeho prcka to fungovalo báječně a prakticky kažou rýmu jsme mlíčkem vyléčili.
Odpovědět
 Agnes (1,5 dítěte) 


Re: Re: Re: poraďte 

(27.2.2007 13:29:49)
Mě kojení bolelo jen u prvorozené, ale časem (nevím už, jak dlouho) se to srovnalo. U synka už to bylo v pohodě, asi je to zkušenostmi, něco jsem zezačátku dělala špatně.
Co se týká oblasti plenek, preventivně jsem nikdy nepoužívala žádné mazání, jen ty vlhčené ubrousky a pokud se oprudili, tak Bepanthen nebo Menalind (Hartmann). Někdy to ale není opruzení, ale takové spíš pupínky, to je pak plíseň (nelekej se, nám se to stalo v létě, když se malá zapařila, je to hned) a na tu se nám osvědčil Pevaryl. Přeju hodně úspěchů a klidně se vybreč. Já taky v šestinedělí řvala...
Odpovědět
 Moruše, Barunka 21 měsíců 
  • 

Re: poraďte-mateřské mléko 

(5.3.2007 0:41:19)
Doporučuji mimo jiné také zkusit mateřské mléko (už to tu někdo zmiňoval u kapání do nosu).Fakt funguje, nedávno ho vyzkoušela i švagrová u své dvouměsíční holčičky na zánět spojivek, když jí ho kapala do očíčka.Taky zabralo. Po nakojení miminka stačí rozetřít pár kapek zadního mléka a nejlépe nechat volně uschnout, aby k bradavkám mohl vzduch. A pokud je miminko opruzené a pupínky mají jakoby bílé čepičky, je to asi kvasinkové a dobře zabírá Pevaryl. Dá se koupit v lékárně bez předpisu asi za 140,-Kč, ale paní doktorka vám ho předepíše na předpis a myslím, že se něco doplácí, ale není to tak hrozné.
Odpovědět
 KLara 
  • 

Re: Re: Re: poraďte 

(5.3.2007 0:44:38)
Ivano,
pro tak malé dítě lepší než dávat do autosedačky - tou přece jen trpí páteř a pokud tam dítě usne, člověku se málokdy chce ho z ní vyndavat :)) , je polohovat matraci v postýlce. Pokud máš tuhou matraci, může stačit jí z jedné strany podložit třeba dekou, ale lepší jsou polohovací rošty, které se prodávají a jdou vložit do běžné postýlky pod matraci. Taky si nakup hromadu froté bryndáčků na sucháč (nejlépe nepromokavých) a dávej jí dceři při a po kojení přes oblečení, ať jí nemusíš pořád převlékat... Taky je rozdíl jestli ublinkává (mléko jen jakoby samovolne vytéká) a nebo zvrací prudce - to by pak chtělo se poradit s lékařem. Na zadeček jsem dávala třeba i jen větší vrstvu modré indulony - a často jsem přebalovala. Důležité je nechat po přebalování kůži pořádně vyschnout a pak teprve natřít.
Přeji pevné nervy.....
(a běž spát ;-)
Odpovědět
 Jana 
  • 

Re: poraďte 

(26.2.2007 13:16:42)
No ja byl uplne zahojena po porodu az za rok a to jsem jeste musela brat nejake enzymy na zahojeni, ale asi jsem byla extrem.
Odpovědět
 BellaDonna 
  • 

Re: poraďte 

(26.2.2007 23:11:21)
Myslím, že mi stehy (a že jich bylo!) vypadaly později než za 2 týdny, ale zas tak moc si z šestinedělí nepamatuju (byla jsem jaksi mimo :-)). Na zadeček používám od začátku jenom krém od Weledy, sice trochu dražší špás, ale zato ho stačí malinko, a slečna se opravdu pořádně oprudila jenom jednou, loni v létě ve vedru a hoooodně laciných plínkách. Zachránil to Bepanthen. A hlavně nezoufej - taky jsem měla pocit, že mi hrábne, život skončil, do smrti budu už jenom kojit a tak, ale pak jsem s údivem zjistila, že ne, začala jsem si zase čistit zuby, česat vlasy a převlékat se přes den z noční košile do normálního oblečení :-).
Odpovědět
 Karin80 


No tak děkuju... 

(26.2.2007 12:35:17)
No tak pěkně děkuju, jsem z toho zděšená předem... :(
Odpovědět
 tequila 
  • 

Klídek, bude hůř! 

(26.2.2007 13:32:49)
Skvěle napsané, jak ze života - mého
:-) Jinak mám pro Tebe překvapení, bude opravdu hůř. Když batole pozná, k čemu všemu jsou dobré ruce a hlavně nohy, pak teprve začíná opravdová mateřská dovolená!
Ale vážně, ikdyž teď musím mít opravdu oči i na zádech, neměnila bych a šestinedělí mi opravdu nechybí. Malý bude mít dva roky, už mi rozumí, občas řekne něco, čemu zase pro změnu rozumím já. Kdyby se tak děti rodily už dvouleté, měla bych jich třeba deset. Momentálně jsem však názoru, že dvě jsou tak akorát pro zachování duševního zdraví. Dětem zdar!
Odpovědět
 Pájina 
  • 

Re: Klídek, bude hůř! 

(26.2.2007 15:24:51)
No... teda, je z článku opravdu zřejmé, jak to každý prožívá úplně jinak. Já jsem případ matky, která ležela čtyři měsíce na kapačkách, porodila dítě, které označili lékaři jako podvyživené, a okamžitě ho odebrali do nemocnice ve vedlejším městě, a přesto jsem ho rodila dvanáct hodin, případ matky, která po porodu dostala okamžitě transfúzi pro velkou ztrátu krve, zánět močových cest, o zánětu prsů nemluvě, protože jsem dítě dostala několik dní po porodu, s jeho maličkou tlamičkou jsem měla bradavky rozkousané do krve...
Pro mě už šestinedělí bylo jen procházkou růžovým sadem. Procházkou růžovým sadem k rozkvetlé růžové zahradě... Opravdu. Přeji všem maminkám, aby to všechno zvládly, aby byly statečné a silné, aby se toho nebály, aby si věřily a důvěřovaly. Nic víc. Celé je to náročné, a celé je to těžké, pro někoho horší těhotenství, pro někoho horší šestinedělí, pro někoho kojení... Prostě musíme být silné :-)
Odpovědět
 Bumbi&05,08,10 


Re: mě by stačily 15měsíční :-) 

(26.2.2007 16:34:13)
U mě se to zlomilo, když bylo synovi 15 měsíců... Kdyby se děti rodily 15 měsíční, brala bych jich třeba 5 najednou :-DDDD

Ale musím říct, že od těch 15 měsíců je to jen a jen lepší - dítě samo jí, obleče si fusky, samo čurá, samo si řekne o jídlo a pití (ale taky chce "samo" dělat spoustu jiných, ne zas tak žádoucích věcí, že?)...

Je to víc parťák a už se dohodneme i na programu a mám prostor i pro sebe...

B.
Odpovědět
 Pišta kája5 david20 bára21 
  • 

Re: Klídek, bude hůř! 

(28.2.2007 12:03:20)
Nevím jak deset dětí, mám 3 dvě už velké 20a 21 let a třetí ve školce, šestinedělí už si tak dobře nepamatuju,jenom stres že mrňouskovi nerozumím co chce, ale mateřská 3 roky je celkem dobře vymyšlená protože první rok to šestinedělí plínky,kojení láhev první lezení a krůčky prostě horor na hlídání, druhý roh ještě větší horor při hlídání kam vleze, kde spadne co sní a hlavně co zase vymyslí na a ten třetí rok je opravdová dovolená nejsou plíny, nehledá se dudlík, jí jako dospělý, spí jako dospělý, dá se jít skoro kamkoliv. Aspoň mě to tak připadalo.
Jinak ale platí věřte mi čím větší dítě tím větší starosti. Dle mé zkušenosti není vetšího strachu když vaše milovaná skoro dospělá dcera nebo syn odejde s kamarádkami a v domluveny čas např.22.30hod nepřijde domů, nebere mobil/na diskotéce není slyšet/ a dostaví se sněkolikahodinovým zpožděním s úsměvem že to tam bylo fajn. Zase budete ponocovat a nezamhouříte oko v noci a ten strach je nezměrný s něčím co jsem zažívala v té době s mým třetím dítětem v šestinedělí.Ale zvládnout se dá všechno a převáží ty krásné chvíle,miminko,kočárek,úspěchy ve školce ,škole, dovolený,vánoce, a po ukončené pubertě i rozumné velké děti s kterými se dá postupem času pokecat a najednou si jich začne člověk vážit za to co umí a čím se snaží být.
Odpovědět
 Martísek + holčička 4 roky 
  • 

s troškou do mlýna 

(26.2.2007 14:17:35)
Chtěla bych také přidat s troškou do mlýna - co se týká vztahu s manželem (přítelem) v šestinedělí i déle. Taky jsme si s naší holčičkou pěkně užili! Do 15-ti měsíců jsme se nevyspali celou noc a to od tohoto věku také nebylo vždy. Malá od svých 14-ti dnů pořád brečela, přes den ani v noci toho moc nenaspala, nejlépe se jí spalo v kočárku, který ale nesměl stát a při sebemenším hluku se probudila, no přiznám se, že na to moc nerada vzpomínám a závidím maminkám, které s nostalgií a chvěním v hlase vzpomínají na své ratolesti coby miminka. Ale přes to všechno si vzpomínám na to, že naopak byl náš vztah s manželem o to pevnější a na tuto etapu manželského života naopak vzpomínám ráda a i sex po porodu (3 měsíce) byl perfektní. Teď budou naší malé 4 roky, já chodím do práce (už rok) a zase jsem z ní někdy mírně - více nervózní, to víte 4-letá holčička už toho ví a ze všech nejlíp. Ono si holky nebyberete, každý věk dítěte s sebou nese to horší i to lepší, i když ne vždy ve vyváženém poměru. Já však doufám a pevně v to věřím, že mé druhé plánované těhotenství, porod i miminko bude jiné a lépe si to dokážu se svými nabytými zkušenostmi užít - možná od toho nebudu tolik očekávat jako poprvé.
Mějte se všechny hezky a doufejme v lepší zítřky.
Odpovědět
 Dáša a Maruška (2005) 
  • 

Překoná to všechny představy 

(26.2.2007 15:00:27)
Ahojky, i já se hlásím se svým asi půl ročním šestinedělím. U mě to ale již začalo těhotenstvím, které bylo od začátku ne úplně v pohodě a po třetím měsíci jsem byla odeslána na amniocentézu a pak už to šlo jako po drátkách...o stres zkrátka nebyla nouze...výskledky amnio byly ok, tak jsme si chvilku vydechli a pak porod. měli jsme s manželem za sebozu kurz, měli jsme připtravené olejíčky, Cd atd...no a problémy a císař a stres...a kojení do teď nezapomenu na hrůzu když jsem po lokální anestézii musela ležet 1ě hodin bez hnutí a sestřička mi přišla doslova připlesknout na prso malou...Já jsem ani pomalu nevěděla co se tam děje...no a jednou si nějak zapomněla pro ni přijít...malá řvala, já se nemohla pohnout...super...No a pak malá pořád brečela, kojení byl horor...Bydleli jsme v garsonce, s mým milovaným jezevčíkem...ten ovšem musel k našim... Můj vysněný příchod s miminkem totiž vypadal tak, že jsem donesla malou (zabalenou jak vánočku - byl totiž prosinec) a pes na ni skákal, štěkal, ona brečela, já jsem brečela...super...a pak pořád plakala, měla koliku, plakala v noci i ve dne, kojení byl celodení zápas a horor, prsa tvrdla, měla jsem i skoro 39 teplotu...Všichni mi něco radili nebo se naopak ptali jak jsem nadšená a rozplívám se, že mám doma to miminko...postupně jsem už ani nechtěla brát tetefon, abych to nemusela poslouchat (cokoliv). Do toho mi bylo líto, že opravdu tu velkozu lásku necítím a začala jsem se obviňovat jaká jsem špatná matka... a malá stále plakala...nakonec jsem měla pocit, že dny i noci splívají a vše se změnilo v jediný boj přežít to a alespoň trochu si udržet zdravý rozum...Také jsem zažívala krizi osobnosti, svého místa v životě, najednou jako bych to pochopila, tu zodpovědnost, tu ztrátu svobody do nejmenšího detailu...(často jsem v noci plakala kvůli svému pejskovi, se kterým jsem dlouho žila sama)...
No od 4 měsíce kolika začala ustupovat, kojení se zlepšilo a malá začala i lépe spát...třeba i 3 hodiny v noci vtahu ...huráááá....Když jí bylo 8 měsíců přestěhovali jsme se do 3+1 a konečně si mohli popovídat s manželem i večer :)))
Naše Maruška je úžasná velmi živá a šikovná 14ti měsíční holčička, kterou jsem milovala už v bříšku a miluju každým dnem víc a víc.
Vždycky jsem měla děti moc ráda, ráda jsem se jim věnovala, naše miminko bylo chtěné a plánovala jsem velkou rodinu (po narození Marušky jsem si říkala, že budeme mít jedináčka). Zkrátka to, co jsem zažívala po jejím narození překonalo všechny moje představy - nejprve v tom záporném, potom v kladném smyslu...Myslím, že na to být maminkou žádná knížka ani nic jiného nepřipraví, to se musí prožít...
Dnes se hrozně těším na jaro, léto jak budeme chodit na výlety a na písek a jak budeme seznamovat Marušku s pejskem, který už trvale zůstane u mých rodičů. No a říkám si po létě bychom mohli začít na nějakém tom dalším miminku, ne?:)))))
Ale nezapomněla jsem a jsem ráda a někdy se i divím, že jsem neskončila v blázinci.
Všem novopečeným maminkám přeju silné nervy a nebojte bude líp.!!!
Dáša a maruška
Odpovědět
 Jahůdka, tři děti 
  • 

Nebude líp, bude spíš hůře ... 

(26.2.2007 21:32:51)
Obdivuji Vaše představy, že porod, kojení a šestinedělí je to nejhorší, co Vás a děti mohlo potkat a že "bude líp". Moje babička a maminka mi říkaly "malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti". Tím Vás nechci strašit, ale trošku pravdy na tom je.
Odpovědět
 Karolína 
  • 

J A R D O V I 

(26.2.2007 14:55:05)
JARDO, nechceš nám opět sdělit něco překvapivého, nyní o šestinedělí, když jsi takový borec, který všechno zná a všechno ví nejlíp???? :-)))))
Odpovědět
 Peggy, 1 syn 
  • 

Re: J A R D O V I 

(26.2.2007 17:20:27)
Taky tady Jardu marně hledám :-)))))))
Odpovědět
 Róza 
  • 

Re: J A R D O V I 

(26.2.2007 17:28:53)
A proč se do něho tak zbytečně navážíte?
Odpovědět
 Peggy, 1 syn 
  • 

Re: Re: J A R D O V I 

(26.2.2007 17:36:49)
Aby necítil diskriminaci pouze ženským tématem a mohl se taky vyjádřit. Bez ironie: nechci téma šestinedělí zlehčovat, taky jsem si hodně hodně užila s kojením, hormony, nespícím dítětem, totální vyčerpaností atd., ale už se k tomu asi nedá říct nic víc, než co je tu napsané. No tak mě prostě zajímal erudovaný názor Jardy, protože zatím jsem si nevšimla, že by na něco názor neměl:-)
Odpovědět
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: J A R D O V I 

(26.2.2007 17:59:49)
Me to teda taky prijde trochu zbytecne...kdyz vam vadi, ze se do vseho navazi on, proc delate to same...navic tady uplne bez priciny ?
Odpovědět
 Jahůdka, tři děti 
  • 

JARDA je na mrtvici asi už ... 

(26.2.2007 21:19:38)
Já myslím, že on už má plné zuby těch řečí kolem porodů, kojení, šestinedělí prakticky denně a pořád dokola.
Nedávno tu psal, že by rád jiné téma. Já se mu teda nedivím. Na druhou stranu mu nikdo nebrání, aby sám napsal nějaký článek na titulní stranu (třeba o stavbě baráku, politice nebo krizi středního věku) a tím nastartoval diskusi i na jiné téma než porod - kojení - šestinedělí. My to určitě uvítáme.
Odpovědět
 Karolína 
  • 

Pro Jahůdku a pro Jardu 

(28.2.2007 12:29:01)
Když toho má plné zuby, tak proč ho to tak láká, číst o porodech? Tady v šestinedělí není, ale ejhle, v článku DALŠÍ POHODOVÝ POROD už zase trousí "moudrosti", proč asi???? Můj názor je, že je lepší něco takového, klidně do bezvědomí, rozebírat zde na NETU, říkat si svoje zážitky, ty dobré i špatné a nemluvit o tom furt dokola doma, člověku se jaksi uleví a nezatěžuje své blízké. Já sama mám už děti větší, ale toto téma mě vždy bude zajímat, právě proto, co jsem si taky prožila. A koho to nezajíma, tak ať sem neleze, nebo vás snad někdo nutí násilím??? Jo, a na ten Jardovo článek bych fakt byla zvědavá, tak ať se ukáže, frajer :-)))
Odpovědět
 Petra 
  • 

Re: J A R D O V I 

(26.2.2007 18:35:20)
To mě pobavilo, taky se divím, že se tu Jarda zatím neukázal.
Odpovědět
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Moje šestinedělí 

(26.2.2007 15:48:43)
Těhotenství a porod, to jsou věci na které vzpomínám s nadšením, ale ještě teď je mi ze slova šestinedělí doslova a do písmene na blinkání (i když v duchu si to říkám ještě hůř).
S Terezkou to bylo tak, že 9. den po porodu mi klesl tlak na 65/20 a já jsem se při každém pokusu o zvednutí (samozřejmě zásadně bez dítěte) poroučela k zemi. S poklesem tlaku, klesla hladina mléka na 0 a bylo po kojení. Naštěstí se o mě i o miminko postarala moje milovaná maminka, která mi podávala do postele čaj a balila nohy do ledových zábalů. Bojovala jsem s tím týden, než jsem skončila v nemocnici, kde jsem díky nedokrvenému mozku tak nějak matně vzpomínala, že mám dítě. Za další týden to přešlo, ale i tak, než jsem se vůbec shrabala dohromady, trvalo to daleko více, než předepsaných šest týdnů.
S Michalkou to bylo taky k popukání. Kojení nám nešlo, malá nepřibírala a sedm týdnů vkuse prořvala, než se to zlomilo a bylo z ní normální snesitelné dítě. Do toho mi totálně vypověděla službu imunita a já se plácala z jedné nemoci do druhé, z horečky do horečky, kolikrát tak slabá, že musel manžel v noci vstávat a malou mi nosit, aby mi neupadla. Znovu mi pomáhala mamka. Nakonec jsme si s manželem prožili pěknou střevní chřipku, kdy jsme si doslova s klikou od záchodu předávali na rukách i Míšu. A víte, jak je to při dvou dětech. V noci Míša řvala a ráno v šest už vstávala Terezka. Stávalo se mi, že jsem naspala tak osm - devět hodin, ale bohužel za tři noci.
Docela závidím všem maminkám, které si šestinedělí chválí (většina mých kamarádek - miminko spinká, nakrmí se a zase spinká), moje tělo zaplavené hormony to prostě nedalo a je to moje nejhorší vzpomínka, co se vůbec dětí týká.
Odpovědět
 Nasuada 


šestinedělí 

(26.2.2007 15:57:14)
Autorka článku mi připoměla ty nedovařené obědy, rychlé odchody z toalety, sprchy a od jídla. Ty propocené noční košile a naprostou ztrátu orientace v času a prostoru než jsem si zvykla, že teď se budu v noci budit co dvě hodiny. Naštěstí nevím co je to bolest při kojení a když si čtu vaše příspěvky mám pocit jako bych byla jediná...? Popovídání si s kamarádkou, která měla stejně staré dítě bylo uklidňující (měly jsme podobné problémy) a zároveň zneklidňující (její dítě bylo poněkud více spavé). A brečení? No to bylo na pořadu dne. Ale vážně některé ženy to tak neprožívají. Moje příbuzná od chvíle co přišla z porodnici klidně přijímala návštěvy jednu po druhé, pendlovala mezi Moravou (má tam rodiče) a Prahou a vůbec se tvářila jako, že se nic nezměnilo.
Odpovědět
 Markéta 
  • 

tyden dovolene 

(26.2.2007 16:16:47)
doporucuji vsem budoucim maminkam,aby se s manzelem domluvili, at zustane po jejich prichodu z porodnice alespon tri dny doma (aleradeji tyden). trochu se totiz zabehate a naucite se stihat alespon zakladni veci.
hrozne to pomuze, mate pocit, ze nic nestihate, ani si dojit na zachod. miminko se rozplace a vy vyletite namydlene ze sprchy (pokud do ni vubec vlezete, vetsinou ne) a jdete ho chovat a brecet s nim, bezmoci, proc place prave jsem nakojila a prebalila a pred chvilickou spinkal. pokud je doma manzel, tak muze poponaset mezi kojenim, prebalovat a uvarit (nebo aspon ohrat, nestihla jsem si nic ani ohrat) a kdyz budete mit stesti na miminko co spi vic jak hodinu v kuse, tak si diky tomu mezi kojenim ve dne i zdrimnete. ten pocit, ze se o miminko nekdo stara vam to dovoli.
moje skusenost je, ze manzel s dobrou vuli je lepsi (i kdyby byl uplne neschopny a obe ruce leve) nez vlastni maminka nebo tchyne. miluju svoji maminku a prijela pomoct po trech tydnech a opravdu pomohla, ale jeji rady, jak mam prebalovat, ze pri tom jak to delam se miminko urcite oprudi a dalsi podobne, mi pekne mavaly s psychikou, chtela jsem ji poslat do haje zelenyho. manzela tam poslat muzete u maminky nebo tchyne to az tak moc nejde :-)
Odpovědět
 Róza 
  • 

Re: tyden dovolene 

(26.2.2007 17:15:22)
Musím jedině souhlasit. Já jsem se zase po porodu strašlivě oprudila. Nemohla jsem sedět, ležet ani stát. Bylo mi fakt hrozně. A do toho to naše koťě. Nedovedu si představit přítomnost maminky ani tchýně. Celé týden jsem doma chodila pouze v tričku a musela "větrat" svého vlka. Manžel zůstal týden doma a za tu dobu jsme se výborně sehráli, takže jsme zvládali v klidu i občasné návštěvy babiček a dědečků v našem 1+1.
Odpovědět
 čaroda 


6 týdnů hormonální smršti :) 

(4.3.2007 23:28:41)
Souhlasim s autorkou ze 6tinedeli je VELMI narocne a prevratne obdobi. Hlavne diky hormonum se zenska stava mnohem citlivejsi az precitlivela. U me to bylo tak, ze po porodu ktery povazuji za VELMI silny zazitek (kulantne receno) prislo neco jeste horsiho.
Porod byl na prvorodicku pomerne rychly (od prasknuti plodove vody 9,5 hodiny), s velmi silnymi kontrakcemi (rikal pan primar, kteremu se prubeh moooc libil-myslela jsem ze ho prastim) a bez jakehokoliv umrtveni. Myslim ze fyzickou bolest snasim obecne dobre, delala jsem bojove sporty a jsem i dost zvykla jet na rezervy. Ale porod!!!?? Fakt jsem si sahla na dno a uz vim co to znamena "lezu z toho po zdi". Doslova jsem po ni splhala, ne ze by to pomahalo :) K tomu kontrakce trvajici minutu s hroznymi krizovymi bolestmi a mezi tim 10 sekund pauza na nadechnuti. jak autorka uz jinde psala...kdyby mi rekli ze mi uriznou hlavu tak bych souhlasila :)
Je fakt ze po tomhle vykonu mi prislo normalni ze jsem mimo a necitim hned zadny zazracny prival citu. Ale hned jak jsem si odfrkla tak jsem mela prcka na pokoji a szivali jsme se uplne vpohode. Po 5ti dnech jsme sli domu, tam jsme se zabydleli a mela jsem pocit ze vse bude ok. Kojeni jsme zvladli hned v porodnici, sice zrejme nahodou protoze mi nikdo nepomahal, ale mimco se chytilo skvele. Muzu vas ubezpecit ze i se spravnou technikou,normalnimi bradavkami a velikosti (80C) me kojeni nebylo prijemne cele prvni 2 mesice. Malej sal 45 minut, stacil mu jeden prs pri jednom krmeni. Mezi tim prebaleni, nutna hygiena a neco snist a mohla jsem jit kojit zase. Spal max 20 minut mezi kojenimi (jen diky dudliku) a kojil se po 2 hodinach. Verim tomu ze kdybych mu ten dudl nedala tak me sezral :)
Ale k tem hormonum. Vubec jsem se nepoznavala jaka jsem najednou citlivka, moje hlavni vytka k manzelovi byla ze mi nedava dostatecne najevo svou lasku. V televizi jsem nemohla videt cokoliv spatneho o miminkach, Rodinku jsem radeji necetla nebot se vzdy nasel clanek ktery me rozplakal :)
Ale uplne nejhorsi byli pribuzni. Moje matka me zacala bombardovat zadostmi o kazdodenni navstevy i kdyz poslednich 7 let ji stacilo mne videt maximalne jednou za 14 dni..ze me nema rada mi rekla uz v 19ti, smirila jsem se s tim asi po 5ti letech a najednou ohromny zlom a vydirani. No, ustoupila jsem (blbka) a poslouchala pomluvy co kdo o me oskliveho rekl a za co vsechno v jejim zivote muzu. Vydrzela jsem to mesic a od te doby drzim navstevy na frekvenci max1 za tyden a dost. Tim se samozrejme potvrdilo jak jsem hrozna dcera a jak ji trapim. Muj otec ma zase ve zvyku pouze zavolat ze je na ceste k nam a ze se jede na maleho kouknout. Je dost cholericky a fakt si ke kojici matce zadne servitky nebere. Navic neuznava myti rukou a hrozne se urazil kdyz jsem to po nem 5. den po porodu chtela. Predtim hladil psy. Takze se opakuji pri kazde navsteve, tuhle proste odmitl a uz mi dava najevo ze ja ho nezajimam, jde za vnukem... jak mile.. No a tchanoic se urazili kdyz jim manzel sdelil ze bez ohlaseni prijet nemuzou neb mame vlastni zivot a ze je to slusnost. Proste kdyz uz jsem se v sestinedeli mohla chvili vyspat tak jsem nemohla usnout premyslenim o svem zivote, o tom jak mi kdy matka ublizila a jak jsem byla hloupa kdyz jsem myslela ze nasi nekdy uznaji svoji chybu. BYla jsem psychicky uplne na dne..Hormonum neporucite :))) Hruza.
Fyzicky -tak jak pisete, klasicky kolobeh. Jo...moje varianta...varila jsem vecer kdyz malej usnul-v nejdelsi pauze, pak zase po 2 hod vstaval. Proste jsme jedli ohrivane jidlo.
No, prekonala jsem to, urcite me to nejak do budoucna posililo i kdyz jeste nevim presne jak. S tchanoic uz vychazime dobre, nasi jsou horsi. Jak rikala kamaradka...oni si musi zvyknout na to ze je taky najednou neco podle tebe a ne vse podle nich. Zrejme s tim budu bojovat s kazdym dalsim kruckem naseho ditete a snad najdeme nejakou spolecnou cestu.
Tuhle manzel nadnesl (malemu je pul roku) ze bychom mohli splodit hned dalsiho potomka. Udelalo se mi uplne spatne!!! Nejde o ten porod, 9 hodiny se da vydrzet i pod vodou, ale tech 6 tydnu...to uz fakt jen tak ne!!!
Odpovědět
 Helena + Domi15měs. 
  • 

Také se musím připojit 

(26.2.2007 21:38:28)
Nedá mi to, abych nepřipojila svou zkušenost se šestinedělím. Někdo možná má to štěstí, že žádné změny nezpozoruje, sžije se s miminkem ani neví jak, necítí žádné bolesti, možné to je. Ale spíše to bývá jinak - a je to tak přirozené. Jak už tu bylo napsáno - Matka to MUSÍ přežít... :-)
Měla jsem naprosto pohodové těhotenství, porod proběhl také pěkně, byl to krásný zážitek, opravdu! Jedinou nevýhodou bylo to, že jsem už byla skoro týden hospitalizovaná v porodnici, neboť jsem přenášela. Hrozili mi vyvoláváním porodu (a já blázen si to docela i přála, abych to už měla za sebou). Nakonec se porod opravdu na poslední chvíli rozběhl sám a vše bylo přirozené. Jenže já už byla týden zavřená v porodnici. Následoval další téměř týden, kdy už byla Domča na světě, ale stále jsme byly v porodnici. Potom jsme byly KONEČNĚ doma, jenže ouha - Dominika se narodila na počátku prosince, venku haldy sněhu, zima - a my stále nemohly ven!!! Nikdy jsem si neuměla představit, jak je příšerné být zavřená doma a nemoci alespoň na 10 minut na procházku, jenom obejít park, jenom na chvilku!!! To je převládající pocit z mého šestinedělí - ten pocit domácího vězení! Nakonec jsme šly poprvé ven i přes nesouhlas paní MUDr., na 10 vytoužených minut!!! Možná se Vám to zdá nezodpovědné, ale já bych se OPRAVDU ZBLÁZNILA!!! Samozřejmě, že jsem dceru 20 min. oblékala, balila do všeho možného, pak jsme byli všichni 10 min. venku a zase jsem jí 15 min. svlékala, ale byla jsem neskutečně šťastná za tu chvilku!!!
Hormony se mnou cloumaly i jinak - pořád jsem měla pocit, že vůbec nic nestíhám (taky to byla pravda), jen kojím, doma nepořádek, nestíhala jsem jíst, jít na záchod, osprchovat se... Brečela jsem, že jsem strašná matka, hospodyňka, manželka... Naštěstí mě obrovsky podržel manžel, který mi do zblbnutí opakoval, jak jsem úžasná a že se o domácnost stará opravdu docela rád...
Nikdo si neumí představit tu změnu, dokud jí sám nezažije. Nechci nikoho strašit, ono se to srovná, ale ta změna je prostě nepředstavitelná!
Takže se nehruťte, počítejte s tím, že to bude šílené (ono to stejně bude ještě šílenější :-)), ale věřte, přežijete... Nic jiného Vám totiž nezbývá :-)))
A to mimi Vám to 1000x vynahradí!!!
Odpovědět
 Damila 


Heleno 

(26.2.2007 22:25:29)
Jsem ráda, jaks to úpopsala.
Ano, taky jsem se cítila jako ve vězení, dítě navíc stále řvalo, manžel rád "utekl" se psem či do práce o něco dřív...
Depka jak vyšitá. K tomu byl podzim, pochmurné večery s plačícím mimčem, horou nádobí a nevyžehleného prádla, třeštící hlavou, kojením každou hodinu,...
a pak přišel manžel a řekl:" cos celý den dělala, že není nic hotovo?!"
Co dodat?
Ještě že se to u druhého dítka neopakovalo!
Odpovědět
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


U nás to samé 

(27.2.2007 13:39:55)
Dcerka se sice narodila až v březnu, ale tehdy zrovna docela dost mrzlo a venku padal sníh. Já nepřenášela, naopak jsem rodila o měsíc dřív, takže na procházku jsme mohli až měla malá tři kila. Jedenáct dní strávených v porodnici jsem hypnotizovala váhu ať už konečně ukáže vyšší číslo a před raní vizitou jsem vytrvale kojila, aby vážila Helča co nejvíc, celou dobu tam jsem probrečela. I doma jsem ještě pár dnů vytrvale brečela, řvoucí dítko v náručí, chtělo se mi na záchod a byla jsem vděčná když se přítel vrátil z práce a já se šla vysprchovat a konečně si vyčistit zuby... Nevyspaná, unavená, ale ze všeho nejhorší bylo opravdu to "domácí vězení", ven jsme totiž šly až po měsíci...
Odpovědět
 Wilma 


Re: Také se musím připojit 

(28.2.2007 1:13:13)
Tak přesně ten pocit mám spojený s šestinedělím - pocit domácího vězení. Malá se narodila na Silvestra 2005, a prakticky celý leden a únor se s dítětem nesmělo vycházet ven, byly děsné mrazy. Takže jsem seděla doma zavřená a čekala, jestli někdo nepřijde domů. Hrůza! Za celou tu dobu jsem byla venku jednou, a to mi pak ještě vynadali že riskuju zdraví dítěte.
Jinak naštěstí jsem takové stavy jak tu popisujete neměla, a malá byla taky docela hodný miminko. Teda relativně.
Odpovědět
 Kočanská 


šestinedělí? .... a to je jen začátek 

(26.2.2007 22:20:47)
Zdravím všechny,
Jarda mě dnes trochu zklamal, protože uhýbá od tématu. Škoda, vždycky čtu jak rozpoutá diskusi a takhle po večerech se tím rozptýlým.
Jak už z názvu mého přízpěvku vyplývá, já sama jsem přesvědčená, že by si člověk měl užívat relativní klid s malými dětmi (i v šestinedělí), protože jak dítě roste, přibývají i starosti. Přeci jen se z něj stává čím dál víc rovnocenný partmer - i když to samozřejmě je už od narození. A výchova dětí je pěkná fuška... ono se toho dá udělat hodně dobře, ale taky hodně špatně. Takže šestinedělí ať je jaké je, je pouze začátek...
Odpovědět
 Damila 


Ivano32 

(26.2.2007 22:28:08)
Buďme rády, že Jarda chvíli nerýpe.
Možná konečně téma, do kterého nemá čím přispět, ale kdyby chtěl, něco si najde, tak jako u porodů apod.
Může tu být chvíli klid, ne?
:o)
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: šestinedělí? .... a to je jen začátek 

(27.2.2007 8:51:20)
Jasně, šestinedělí je jen začátek. Když jsme měli našeho prcka malého, tak jsme si pořád říkali, už aby byl větší, už aby s ním byla "sranda" a nechápala jsem, proč mi kamarádka, která má o 10 měsíců starší holčičku, říkala: "Jen si užívej relativního klidu, ono bude hůř". A věděla už o čem mluví. Každý věk nese svá specifika. Narození, šestinedělí - opravdu jen slabý začátek. Jak dneska vzpomínám na ty prokojené hodiny "klidu", když se dohaduji se svým synem, jaké tričko chce nebo nechce a proč si v zimě nemůže vzít ven sandálky a proč tohle a proč támhleto. Tohle je teprve ono, když už se svým dítětem musíte vést věčné diskuze o tom, co ano a co ne a proč maminka a tatínek mají většinou pádný důvod zakazovat to či ono. No a čekají nás hořší věci (puberta, učení, první lásky atd atd). Teprve teď člověk může s klidným svědomím říct, že naši rodiče jsou vlastně téměř svatí, a že jim máme být za co vděční a když ne přímo vděční, tak k nim můžeme chovat alespoň hlubokou úctu, že to s námi vydrželi.
Odpovědět
 Dáša a Maruška (2005)  
  • 

Re: šestinedělí? .... a to je jen začátek 

(27.2.2007 9:57:20)
Souhlasím, že je to jen začátek celého mateřství, které je vlastně doživotní velmi těžká "role".Taky myslím, že každé období má to své krásné a to své horší.Šestinedělí (tedy spíš první 3-4 měsíce) pro mě ale stále opravdu zůstávají tím "nejhorším".Určitě u každé maminky souvisí víc věcí dohromady...a já jsem byla rozhozená jak psychicky tak fyzicky...Vzpomínám si jak jsem slyšela malou plakat pořád...i když ji mamka vzala ven, abych si lehla...slyšela jsem ji..., ležela jsem ve strnulé poloze na posteli a nebyla jsem schopná se uvolnit... a ani spát. U mě to asi byla psychika, stresové těhotentsví,stále plačící miminko únava, špatné kojení, izolace (byla zima a dlouhá) - no prostě opravdu hrůza. Chvílemi jsem si myslela, že to opravdu nepřežiju. Měla jsem normálně regulérní deprese.
A teď i když je to s dcerou náročné (bude jí 15 měs.), nesmím z ní spustit oči, stále někde něco vymýšlí a vyvádí a padá (je hodně živá) a samozřejmě vzdoruje... a já jsem unavená atd...nedá se to srovnat...Těžko se to vysvětluje teď už jsem to zase já, já ne jako před tím, ale já jako maminka, přesto já... po porodu jsem myslela, že jsem se kamsi rozplynula. Navíc teď můžu večer klidně odejít s kamarády na decko, začala jsem chodit cvičit, s malou můžem na návštěvy,chodíme plavat, v létě se chystáme na výlety...Když byla úplné miminko seděla jsem s ní doma na balóně a koukala do čtyř zdí (bydleli jsme v garsonce).
Uf, přesto si troufám na druhé miminko (až tedy po létě), ne že bych tolik věřila, že bude jiné (i když doufám, že bychom mohli mít prozměnu spáče), ale věřím (doufám), že tím, že vím do čeho jdu už mě to tolik neporazí.
Tak spavé děti všem. Jo my spíme celou noc od 7 večer do 4-6 hodin ráno (kdy dáme většinou ještě mlíčko a doufáme ještě ve spánek)tak už poslední tři čtyři měsíce. Ale taky už nekojím.
Dáša
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: šestinedělí? .... a to je jen začátek 

(27.2.2007 10:07:55)
Já naštěstí na šestinedělí nevzpomínám nejhůř, až na pobyt v nemocnici, kdy jsem tři týdny po porodu byla s akutním zánětem slepého střeva. Tu noc, kdy mě operovali, si pamatuju jako nejhorší noc svého života. Čekání na první životní operaci, narkózu, zůstala jsem sama, bez malého, probrání se z narkózy celá mokrá od toho, jak mlíčko stříkalo a já 12 hodin po narkóze nemohla kojit, i když rozum velel kojit a hned. Strašné. Ondra je také hodně živé dítko, nikdy jsem ho nemohla nechat o samotě byť jen 10 vteřin - vždycky něco provedl a v garsonce jsme bydleli do jeho 1. narozenin. Byla hrůza, když už začal být živel a byli jsme třeba nemocní, to jsem byla úplně na dně (třeba týden zavřená s prckem v tom malém prostoru). Jinak teď už je to celkem fajn. Zrovna teď jsem vyprávěla kolegyni (chodím totiž už do práce), jak jsem včera ukázala Ondrovi novou letní košili, co jsem mu koupila. On že jí chce hned zkusit. Zkusil jí a já mu jen tak říkám a teď můžeš dělat kinga. On vlítnul do ložnice, začal skákat po posteli a křičel kinga, kinga, kinga .... Bylo to k popukání. Tak ať máte samé radosti a druhé dítko ať je to za odměnu, které bude klidnější než větší sestřička :)
Odpovědět
 Petra 
  • 

2 děti, jedno "šestinedělí" 

(26.2.2007 22:55:13)
Mám dva kluky 3,5 a 2 roky.Moje první šestinedělí bylo hrozný(a nebylo to tím, že bylo první). Syn řval snad 24 hodin v kuse. Pořád jsem ho nosila, kojila, doma jsem neudělala skoro vůbec nic. Občas na chvilku usnul, ale nechápala jsem, že tak malé miminko může naspat tak málo hodin. Mám naštěstí manžela, který mi pomohl, tak jsme se v noci střídali v uspávání, zkoušeli jsme ho samozřejmě nechat brečet, ale neměli jsme na to nervy, brečel furt.Byla jsem zralá na prášky, ale s odstupem času si myslím, že to hormonama nebylo. Taky jsem měla poporodní problémy(sednout jsem si mohla bez plavacího kruhu až tak po měsíci), ale nebyl čas se tím zabývat. Šestinedělí se protáhlo na půl roku, pak začal syn lézt a byl klid. Když bylo synovi rok a půl narodil se ten mladší. Žádné šestinedělí nebylo. Byl tak hodné miminko, že jsem žasla, že takové děti existujou. Nemít starší dítě, na mateřské bych se nudila. Krásně spinkal, dokonce i v noci(až na pár výjimek), hezky papal, skoro vůbec nebrečel, jen, když měl hlad.
Tímto příspěvkem nechci říct, že neexistují ženy, co na ně nepůsobí v šestinedělí nějaké hormony, nebo že neexistují poporodní deprese, ale já jsem žádné neměla, měla jsem jen první dítě extrémně uřvané(už jsem mu odpustila, vždyť za to nemohl, miluju ho), tak jsem na tom nebyla psychicky nejlíp.Myslím si, že stav matky v šestinedělí závisí i trošku na tom, jaké povahy je její miminko.
Mimochodem má zlatíčka teď zlobí tak, že je to skoro srovnatelné s mým prvním šestinedělím, ale to už je na jiné téma.
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

na šestinedělí si nepamatuju... 

(26.2.2007 23:26:39)
Jak si tady čtu všechny příspěvky, tak musím říci, že se na šestinedělí v podstatě nepamatuju a to co teď napíšu, vím v podstatě z vyprávění. Jediné co si pamatuju živě byly problémy s kojením, které byly v postatě stejné, jak tu psaly ostatní účastnice (nedonošená dvojčata, nesála, moje prsa velká, plná mléka, ale děti měly žloutenku a rozkousaly do krve bradavky a nic nenasály.....). Naštěstí pediatr moje utrpení ukončil, chvíli měli odstříkané a pak už nic. Zbytek mám v mlze. Mám pocit, že jsem asi 3 měsíce vstávala, jak děti chtěli jíst, krmila, chystala mléko, prala, věšela a spala, zcela bez ohledu na denní dobu. Tatínek se zapojoval dost, ale dětí bylo na nás dva akorát a přes den byl v práci. Kdyby nám nenavařily ochotné babičky a nenaplnily mrazák, asi bychom my dospělí nejedli. Chodila jsem ven jenom k lékaři - dětmi, jinak ne. Naštěstí venku mrzlo a nedonošencům se pobyt v mrazu nedoporučuje. Mě to naštěstí asi bylo tak nějak jedno, jediné co mě zajímalo, bylo, zda jsou děti ok (což teda zase tak moc nebyly). Látkové nakoupené pleny (100 ks) skončily ve skříni a nakoupili jsme jednorázovky. Kdo by pral a žehlil plíny, nevím. Ostatní nám vyžehlila moje máma.
Dodatečně jsem zjistila, že leckteré maminky dvojčat to mají podobně.
Po 3 měsících jsem se tak nějak probrala ze "sna". Možná byl ten průběh milostivý, že to mám v mlze, kdoví jak bych na to jinak vzpomínala.
Po třech měsících totiž milánkové začali spát od 8 večer do 5-6ti ráno, to se znovu nacpali a spali do 10. No a my, rodiče se probrali. Teprv teď jsem ocenila pravdivost nového názvu pro mateřskou dovolenou, který vymyslela jedna moje kamarádka v době, kdy ona děti měla a já ještě ne. Jistě se mnou budete souhlasit, že než "dovolená" je výstižnější "žrádlo a prádlo"
Odpovědět
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: na šestinedělí si nepamatuju... 

(27.2.2007 9:00:23)
Hezké. Abych pravdu řekla, obdivuju každého, kdo zvládnul dvojčata. Můj muž dokonce párkrát vypustil z pusy něco o tom, že mít dvojčata by bylo fajn. Ale pro koho ? On by se taky samozřejmě zapojil, ale "odpočíval" by svých 9 hodin denně v práci. Nevím, jsem ráda zatím za to svoje jedno štístko, které mi dalo taky zabrat a dvojčátka s radostí oželím :)
Odpovědět
 arsiela, 


Re: Re: na šestinedělí si nepamatuju... 

(27.2.2007 10:15:41)
taky obdivuju maminky dvojčat,jo můj manžel občas prohlásil něco o tom,že dvojčata by byla fajn a nechápal,proč se zásadně tvářím jak když ho chci zabít.
Já nějak šestinedělí proplula přímo ukázkově,dodones nechápu jak se mi to povedlo.Rozhodně jsem měla víc štěstí než rozumu.Asi mě zachraňovala moje mladická nerozvážnost a to že jsem absolutně netušila do čeho jdu.Internet před 12 lety neexistoval a nikdo z mých kámošek dítě neměl.Hned po šestinedělí jsem s klukem jezdila do školy,kojila v kabinetě a podobně.No blázen.Po večer jsem se učila.Manžel pracoval mimo domov,jezdil sem jen na víkend,babičky neexistovali.Šílené období pro mě nastalo až když jsem musela přestat kojit,absence rychlovarky byla opravdu síla.Než se uvařila voda,tak malej vzbudil celej barák,než se napil a zase uklidnil,pomalu se mi ani nevyplatilo chodit spát.To mě teprve začali chytat opožděné deprese a pocit ,že absolutně nic nezvládám.Lidi,co mě říkali jak si užívám na mateřské jsem vraždila pohledem.
Takže každá maminka si sáhne někdy na dno,některá hned v šestinedělí,některá později.
U nás zas období prvního vzdoru přechází plynule do puberty,občas říkám,že raději ubrečené mimčo,než tohle co mám doma.To je totiž taky místy na mašli.
Odpovědět
 anny 
  • 

Re: Re: Re: na šestinedělí si nepamatuju... 

(4.3.2007 14:11:28)
Máme dvojčátka a taky slýchám "Jé to bych chtěla taky", ale říkají to jen bezdětné a chlapi:-) První půlrok jsem byla taky v mlze, až po roce jsem si uvědomila, jak jsem byla vyčerpaná, protože po porodu jsem si to ani neuvědomovala a hlavně by mi to bylo naprd. Manžel nepomáhal a od té doby to mezi námi hapruje, babičky pracují. Také jsem nechápala, jak všichni v porodnici říkali, jak mám krásné děti, necítila jsem k nim nic, měla jsem problémy sama se sebou a jak jsem se necítila fit, tak jsem nebyla schopná se radovat. Občas mám slzy v očích, když si vzpomenu na začátek, že jsem si nevychutnala období miminek. Po půlroce se to nějak spravilo a jak začaly děti lézt, tak přestal brekot. A tak vím, že žádné miminko nechci. Děti jsou zdravé a moc fajn a dělají mi velkou radost.
Odpovědět
 LaPepa 
  • 

dalo se to přežít 

(27.2.2007 1:04:55)
Nejhorší bylo tak prvních 14 dní (z toho asi 9 v porodnici, kde jsme byli kvůli žloutence). Byla jsem velmi teoreticky vybavená, ale podcenila jsem fakt, že komunikaci se vzdálenějším okolím (sestry v porodnici, pediatr, tchýně) mi bude ztěžovat fakt, že se po dvou slovech rozbrečím.

Když nás pustili domů, dost se to zlepšilo a kojení nám šlo, i když to otužování bradavek nebylo bezbolestný.

Dítě jsem chovala skoro pořád, vysvobození v podobě šátku/vaku jsem objevila až později. Automaticky, když se mi podařilo dítě odložit, udělala jsem kolečko WC, koupelna, převlíknout, napít, najíst, prádlo do pračky. Většinou jsem stihla jen ty nejvíc urgentní položky.
Hodně mi pomohl manžel a fakt, že i přes to všechno jsem byla šťastná a hormony mně dávaly sílu. Dokonce jsem si říkala - při tom mém řežimu, v tom kalupu, vždyť už jsem měla být dávno na dně a já ještě žiju a je mi fajn, jak je to možný!!!!!

Ale objektivně, dítko nebylo nijak extrémně uřvané a vlastně jsme neměli žádné komplikace, po porodu jsem nebyla vůbec zdrchaná.
Trochu se hrozím, že bych podruhé nemusela mít takové štěstí, což v kombinaci s velmi tvrdohlavým dvouletým batoletem nebude asi idylka.

LaPepa
Odpovědět
 lela, rosa 
  • 

Re: dalo se to přežít 

(27.2.2007 14:12:10)
Mile maminky,

i ja zazila uplne krasne tehotenstvi, mnohem horsi porod a potom uplne silene tri mesice - ci pulrok, ci cely rok, rok a pul ? I ja, ktera se tak na miminko tesila, ze zacatku hledala tu materskou lasku a tu silu, abych vydrzela to rvani a nespani a zoufalost.A mela u toho silene pocity, ze jsem nsprosto neschopna a spatna matka. Dnes jsou dcerce dva roky a jsem zamilova a hrda matka, presvedcena o nejinteligentnejsim diteti pod sluncem.
jen se tak sama ptam, jak to zvladaly zeny driv, kdyz mely kolem sukne tucet deti, zadnou pracku ci mycku....no asi nechaly dite rvat,.... jak mi vypravi babicka.
Myslim si, ze rozdil je take v tom , ze vetsina matek jsou dnes aktivni, nezavisle mlade zeny, ktere ta nesvoboda a neorganizace casu silene zaskoci !!!!
Nebo mate jiny nazor ?
Odpovědět
 lela, rosa 
  • 

Re: dalo se to přežít 

(27.2.2007 14:12:12)
Mile maminky,

i ja zazila uplne krasne tehotenstvi, mnohem horsi porod a potom uplne silene tri mesice - ci pulrok, ci cely rok, rok a pul ? I ja, ktera se tak na miminko tesila, ze zacatku hledala tu materskou lasku a tu silu, abych vydrzela to rvani a nespani a zoufalost.A mela u toho silene pocity, ze jsem nsprosto neschopna a spatna matka. Dnes jsou dcerce dva roky a jsem zamilova a hrda matka, presvedcena o nejinteligentnejsim diteti pod sluncem.
jen se tak sama ptam, jak to zvladaly zeny driv, kdyz mely kolem sukne tucet deti, zadnou pracku ci mycku....no asi nechaly dite rvat,.... jak mi vypravi babicka.
Myslim si, ze rozdil je take v tom , ze vetsina matek jsou dnes aktivni, nezavisle mlade zeny, ktere ta nesvoboda a neorganizace casu silene zaskoci !!!!
Nebo mate jiny nazor ?
Odpovědět
 J 
  • 

JSI BLBÁ 

(27.2.2007 18:52:40)
JE BLBOST SPOLÝHAT SE NA CHLAPA A NA PŘÍBUZNÝ, JÁ JSEM UŽ PŘED PORODEM PČÍTALA S TÍM, ŽE SE NA MĚ KAŽDÝ VYKAŠLE A TÍM PÁDEM JSEM BYLA PŘIPRAVENÁ NA VŠECHNO A VYPLATILO SE. VŠE JSEM OD ZAČÁTKU ZVLÁDALA NAPROSTO V POHODĚ, VČETNĚ KOJENÍ. MANŽEL JE PRACOVNĚ TAK VYTÍŽENÝ, ŽE S JEHO POMOCÍ POČÍTAT NELZE I PŘESTOŽE BY RÁD POMOHL, KDYBY NA TO MĚL ČAS. A BABIČKY MI SVOU POMOCÍ JEN ,,PŘIDĚLÁVALY" PRÁCI TÍM, ŽE MAŘILY MOU SNAHU NAUČIT DÍTĚ SPRÁVNÝM STRAVOVACÍM NÁVYKŮM A O ROZMAZLOVÁNÍ A VÝCHOVĚ ANI NEMLUVÍM. JÁ JSEM MATKA TAK SE MUSÍM POSTARAT NA PLNÝ ÚVAZEK. TAK TO VIDÍM A TAK MI TO VYHOVUJE.
Odpovědět
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: JSI BLBÁ 

(27.2.2007 19:12:26)
J, je velmi individuální, jestli se můžete nebo nemůžete spolehnout na příbuzné včetně svého muže. Vy máte zkušenosti takové, že se na vás každý vykašle, já naopak vím, že pomoc od příbuzných a známách očekávat můžu. Jiná věc je ta, jestli tu pomoc jsem ochotná přijmout - někdy ano, někdy ne. Například když mi moje teta nabídne, že vyzvedne synka ze školky a pohlídá ho, abych mohla zůstat déle v práci, když to potřebuji - přijmu to. Tetě důvěřuju. Když mi tchýně nabídne, že u ní synek může být po dobu nemoci, před očima mi proběhne nízký sporák plný kastrolů s vařícím jídlem, neopatrně skladované léky, ohromná kamna v úzké chodbě, absolutně neposlušný šedesátikilový pes na zahradě a nervově labilní tchán - a řeknu ne. Radši si práci udělám po nocích.
Odpovědět
 Vojtíškova máma 


Nejsem blázen :-) 

(27.2.2007 19:30:03)
Díky za skvělý článek! Velmi obdobně probíhalo moje první šestinedělí a kromě toho, že jsem byla unavená, vyčerpaná, s rozbolavělými bradavkami, děsy z toho, že malej bude mít zase hlad a já ho budu muset s bolestí zase nakojit, několika nočními krmeními, s neuklizeným barákem...etc., jsem měla navíc pocit, že jsem asi blázen. Že přestože mám úžasného chlapečka, zdravého, hodného a moc šikovného, že zkrátka nic nezvládám, že jsem na všechno sama, že mi každej křivdí...Samozřejmě, že to tak nebylo. Jsem moc ráda, že jsme šestinedělí společně spíš přetrpěli (zpětně mě mrzí, že jsem nebyla schopná víc si mrňouska užít ve větší duševní pohodě)a teď už je z nás sehraný tým. U nás byly dva zlomy. Jeden, jakmile skončilo šestinedělí. A nebylo to jen tím, že po probuzení mě ten den syn obdařil tím nejkrásnějším vědomým úsměvem :-) A druhý zlom byl po třetím měsíci. Od začátku nám spolu bylo dobře, ale nějakou dobu trvalo, než jsme si na sebe zvykli a zamilovali se do sebe. Bylo to tam od začátku, ale teď si to už naplno užíváme. Celá rodina. Včetně poněkud depresivní a trudnomyslné (v těch mizerných šesti týdnech) matky :-) Vyplatí se vydržet!
Odpovědět
 Dasulika, Lukýšek 10,5 měs. 
  • 

Re: Nejsem blázen :-) 

(27.2.2007 21:11:55)
Pod tvůj příspěvek se podepisuju:)) U nás naprosto to samé. Já 14 dní přenášela, porod mi vyvolávali od pátku od rána, porodila jsem v pondělí dopoledne, takže tři noci a čtyři dny beze spánku, na oddělení šestinedělí jsem první noc nemohla spát vůbec (nadopovaná hormonama, že jsem dokázala i já porodit své miminko:)), další tři dny a noci prokřičel Lukýšek, protože se mě neudělalo mléko. Týden beze spánku, myslela jsem, že už umřu vyčerpáním. Za čtyři dny od porodu nás pustili domů, kde jsem jak blbka měla pocit, že musím nadále stíhat všechno, vaření, prádlo, úklid, k tomu miminko, co se nechtělo nechat nakojit a řvalo, k tomu velké problémy s nastřiženou hrází......dopadlo to jak muselo, dostala jsem vysoké horečky, a nebyla schopná už vůbec nic. Docela dlouho a pomalu jsem se z toho lízala. Ale přejde to, svého Lukýška miluju jako nic na světě. Ale šestinedělí pro mě opravdu byl obrovský záhul, totální ztáta svobody, být 24 hodin neustále k dispozici......ale teď už to dělám ráda a moc mě to baví:)))
Odpovědět
 Majalenka 
  • 

Super 

(28.2.2007 17:12:46)
Po dlouhé době jsem si už nic tak záživného, vtipného a srozumitelného nepřečetla.Moc se mě to líbilo.V březnu se mě má narodit miminko, tak jsem zvědavá, jak to s manželem zvládneme, trochu mám obavy, že nebudu vědět co a jak, ale snad to zmáknem.
Článek se mě moc, moc, moc líbil, jen tak dál :-D
Odpovědět
 ismy 


souhlasím-úplně! 

(1.3.2007 10:57:44)
Díky za článek!Jako by byl o mně!Mám teď syna-půl roku a přesně tak jsem vše prožívala-byla jsem aktivní mamina-paní doktorkou přezdívaná perpetuum mobile- a přesvědčená o tom,že za půl roku jdu do práce a hlídat bude manžel.Taky jsem měla depky a všechny nesnášela a přitom měla ráda.Vše je jinak a je to tak,jak má být!

Jak já Vás chápu!

Hodně štěstí!
Odpovědět
 ismy 


souhlasím-úplně! 

(1.3.2007 10:59:25)
Díky za článek!Jako by byl o mně!Mám teď syna-půl roku a přesně tak jsem vše prožívala-byla jsem aktivní mamina-paní doktorkou přezdívaná perpetuum mobile- a přesvědčená o tom,že za půl roku jdu do práce a hlídat bude manžel.Taky jsem měla depky a všechny nesnášela a přitom měla ráda.Vše je jinak a je to tak,jak má být!

Jak já Vás chápu!

Hodně štěstí!
Odpovědět
 ismy 


:-) 

(1.3.2007 11:00:04)
Díky za článek!Jako by byl o mně!Mám teď syna-půl roku a přesně tak jsem vše prožívala-byla jsem aktivní mamina-paní doktorkou přezdívaná perpetuum mobile- a přesvědčená o tom,že za půl roku jdu do práce a hlídat bude manžel.Taky jsem měla depky a všechny nesnášela a přitom měla ráda.Vše je jinak a je to tak,jak má být!

Jak já Vás chápu!

Hodně štěstí!
Odpovědět
 Lenka 
  • 

:-) 

(4.3.2007 22:33:23)
Moc pěkný článek, krásně psaný, řekla bych s nadhledem. Některé pocity jsme měla v šestinedělí podobné :-)
Odpovědět
 Novali 


je to tak... 

(6.3.2007 9:29:51)
no fajn že taky někdo o sobě napsal jak byl "zaujatý" k ženám co se starají o děti a pořád si ztěžují že nemají na nic čas ale je zase moc hezké že napsal o sobě jak se změnil a miluje své dítě a všechno co dělá už je z lásky k němu.
Byla jsem taky taková syn se mi narodil před osmi lety a já lítala ve dne v noci jen kolem něj manžel nevyspalý ještě budil nás svým chrápáním a myslela jsem že zešílím pomoc jsem čekala ode všech a nakonec zklamaná protože dítě si půjčili jen když nekřičelo jakmile začlo pečlivá tchýně která mu nacpala ve dvou měsících dva pribináčky že má hlad když před tím vypil své mi ho zase řvoucího nesla zpátky s tím že má hlad to už jsem šla do mdlob! chudák dítě přecpaný tukem ještě dvě hodiny ublinkávalo a hekalo :-( dnes čekám další děťátko a doufám že budu dlouho i kojit a sama ve svém bytě se společně s manželem a synkem (s tím moc nepočítám) se o něj postarám
Odpovědět
 30letá, s půlročním Ondráškem 


Mám obavy... 

(10.4.2007 23:16:57)
Ale snad se to nějak zvládne, prověří se naše vztahy s manželem a já uvidím, co ve mě je..
Odpovědět
 Elíláma 


cokoliv lepší než bolest 

(20.6.2010 12:32:03)
Děkuju za vtipný článek, je pravda, že o šestinedělí se moc nepíše, mě nejvíc překvapil strach, že nevím, jak se co dělá, nemít internet, asi bych se zbláznila (např. jsem měla strach, jestli má ode mě dost mlíčka, v poradně psali jak podle stoličky a kolik má přibývat a že je nějaký růstový spurt; nebo co na bolení bradavek, co na stehy, kdy dávat/nedávat dudlík atd.).
Moje šestidedělí právě končí a já jsem v eufórii - jakto? Máme vcelku spokojené dítko (aktivní ale ne uřvané), ale celé první týdny překryla šílená bolest z odlučování stehů (nástřih byl úplně v poho, ale malej mě natrhl uvnitř) a neskutečná bolest jedné bradavky (ragády ze špatného přiložení - z mé blbosti, šla jsem přes bolest), ragády se včera dohojily (po 3 týdnech!!!) a kojení už skoro nebolí, stehy najednou vypadaly a po týdnu jsme se zkusili už i milovat - a nevěřila bych tomu, ale nebolí to no prostě šestinedělí je psycho, ale bez bolesti se dá zvládnout všechno!!! Jediné, co se dá v šestinedělí, je vydržet (a spát kdekoliv kdykoliv jak jen to jde).
Odpovědět
 Dupinka. 


Bláznivé začátky 

(12.8.2013 21:22:09)
Skvěle napsaný článek, u kterého jsem se opravdu zasmála při vzpomínce na naše začátky. Které byly dosti podobné. Nejprve velké těšení na miminko a pak bláznivé šestinedělí a tak trochu zklamání z toho, že nic nejde podle mých plánů, ale že se všechno řídí podle miminka, jehož pláči ne vždy rozumím. Problémy s kojením taky byly (hodně mléka, které teklo rychle a syn kvůli tomu po každém kojení hodně zvracel), ale během šestinedělí se vše zlepšilo. No a nakonec postup do vyššího levelu, ve kterém je péče sice náročnější, ale odměnou je úsměv miminka. A samozřejmě i pocity lásky a strachu o někoho blízkého, které člověk pozná až když má doma miminko.
Píši o tom na svém blogu (nejen pro mé známé, ale i pro maminky, které teprve začínají, aby věděly, že je to běžné) http://hananadovolene.blogspot.cz/
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.