| sisa | •
 |
(18.10.2006 10:41:18)
divny. ja nemela problem jit do novy skoly ktera je o 20 min dal, ani ze nekde nemaji stejny zachod. asi to berete trochu dramaticky. dite se taky musi ucit, ze nejde vsechno jen tak jak chce ono. ja se do skoly spis tesila, a i kdyz jsem nevedela co me ceka, proste mi bylo receno ze jdu a ja to neresila.Vedela ze jiny deti tam budou taky tak jakypak copak. na co tropit sceny. Deti nekdy prijmaji se zvlastnim klidem novy zmeny kdyz maji pozitivni vysvetleni rodicu.
|
| Petr | •
|
(18.10.2006 12:05:06)
zapomnela si dodat: A kdyztak mu dame parchantovi par facek, at nebuli.
Asi sis nevsimla, ze autor pise, ze ve vetsine pripadu to jde bez problemu, tzn. ze nekdy ne vis.
|
| sisa | •
|
(19.10.2006 9:16:29)
tak proc teda vubec neco pise?
|
|
| Martina, matej 09/03, Kuba 25.5.05 | •
|
(19.10.2006 13:38:26)
Mnoo,
tak mojí segru nadvakráte rodiče hodily do vody a poznamenalo ji to dost. Sama o tom často mluví, jak to pro ní bylo hrozný a bála se s takovou putomostí sveřit.
1. Ve školce (tenkrát nebyly smíšené třídy) dostala odklad, je na pdzim, takže šla 2x do tehdy 3. třídy a nikdo ji nepřipravil nato, že tam budou jiné děti a proč ona nejde do školy jako ty ostatní děti, co s níc chodily do školky celé 3 roky. Nesla to dost těžce a připadala si méněcenná .-)
2. V 1. třídě pak měla spoustu kamarádek a kamarádů, patřila mezi takové uličnice :-) během roku se dozvedela, že se postěhujeme do prahy. řekla to dětem ve třídě, Praha tehdy frčela :-) a hele, její nejlepší kamarádka si našla jinou nejlepší kamarádku (to holčičky dooost těžce nesou) a i ostatní se s ní přestali tolik kámošit. Je to logický, vedeli, že už tam pak nebude a zůstali by oni sami. Do 2. třídy nastoupila mezi neznáme děti zamindrákovaná, že jí opustili kamarádi a že je asi špatná. Nikomu to neřekla. nikdo jí to nevysvetlil pritom by to pomohlo. A byla z ní až do 8. třídy tichá hodná princezna, do toho jí moc nešel tělák, a i když byla hezká štíhlá holčička, špička třídy jí moc nebrala.
V 8. třídě na konci se nechala ostříhat a máma někde sehnala nějaký super oblečky, tak na ní spolužáci lehce zmenili pohled.
No a rozhodla se, že se na střední šíleně změní a zapíše se jako děsná šoumenka. To se jí povedlo, ale v prváku skoro propadla a vyváděla máme hrozný věci. Začala si užívat, že "je brana".
Ted je z ní spořádaná sebevedomá matka od rodiny, veselá, ale myslím, že to v ní nekde je a dodnes z toho má mindrák :-(
Martina
|
| Milan | •
|
(23.10.2006 11:40:21)
Potreboval bych poradit, protoze tenhle problem je u me prave aktualni. Dcera se prestehovala s matkou do Prahy letos v kvetnu a zacala samozrejme navstevovat mistni zakladni skolu. Jen pro lepsi informovanost se musim zminit, ze s matkou dcery jiz 5 let nezijeme ve spolecne domacnosti a v soucasne dobe se rozvadime. Nicmene vztahy mezi mnou a jiz temer exmanzelkou jsou jiz jiz cca 3 roky normalni, bezne spolu komunikujeme a snazime se najit spolecnou rec co se tyka vychovy a uspokojeni potreb nasi dcery. To tedy na okraj, k osvetleni situace. S dcerou se vidam pravidelne jednou za 14 od patecniho odpoledne do pondelniho rana a jeste v jedno odpoledne v tydnu. Mame spolu velmi silny citovy vztah, sice to bude znit pro nekoho mozna nadnesene, nebo usoudi, ze kazdy rodic z rozvedeneho manzelstvi se citi byti tim lepsim rodicem nez druhy, presto je to fakt. Manzelka nepochybne na dceru v nekterych vecech pusobi vychovne lepe nez ja, to priznam, ale chybi mezi nimi takova duvernost...proste s bolistkama se dcerka sveruje me. Je to hezka holka, celkem dobre se uci, na svuj vek je fyzicky i dusevne vyzralejsi tak o dva roky, ale je pravda, ze je hodne citliva. V nove tride se zatim ne zcela adaptovala, spoluzacky se s ni sice bavi, pokud je oslovi, ale vyslovene ji zatim nevtahuji do svych her a zalezitosti. Trida podle vypraveni asi neni soudruznym kolektivem, spise jsou tam skupinky, ale ta devcata, ktera by dceri temperamentem vyhovovala se chovaji odtazite, neutralne. Dcera se zkratka citi osamocene. Vim, ze tohle si musi kazdy vybojovat sam, ale presto me to trapi a chtel bych ji pomoci. S manzelkou se na to tema nema moc cenu bavit, nektere veci zkratka vidime jinak. Lepsi by to bylo s manzelcinym pritelem, se kterym si dcera nastesti rozumi a take je to fajn chlap...ale na druhou stranu beru to, ze oni dva ( manzelka a on ) budou drzet jeden pri druhem. Tak co ted? Dekuji moc za pripadne rady.
Milan
|
| žinča | 
|
(23.10.2006 12:26:30)
Ahojky, mám taky nevlastní dceru, kterou máme každý víkend a s její mámou vycházíme perfektně. Je jí dnes 16. Byla a je velice citlivá osobnost, empatická a milá. Ale zároveň introvert, navíc s výraznými autoritářskými sklony (těžko pochopit, že?:-) S kamarády ve škole měla problémy vždy. Nikdo jí nikdy neubližoval, ale nikdy neměla pocit, že by kamarádku opravdu měla, cítila se často osamocená. Teď je na gymnáziu a zdá se mi šťastnější, ale přesto pořád bez opravdové přítelkyně. Bohužel nemám pocit, že by rodič v tomhle případě mohl nějak výrazně pomoci. Jenom radou, povzbuzením, jinak nemůže dělat nic. Kamarády své dceři bohužel vy najít nemůžete, na tento problém je sama. Když jsme to s dcerou třeba rozebíraly, často přiznala, že se cítí odstrčená, touží se přidat k holkám, které se ve třídě baví spolu a domlouvají si spolu program na odpoledne. Přitom se k ní nechovaly nějak odtažitě, ale zároveň ji nikdy nepozvaly, aby se k nim přidala. Řekla mi, že prostě neumí jen tak přijít a říct: hele, můžu s váma? i když vnitřně cítila, že by ji pravděpodobně neodmítly. Moje sestra a máma byly bohužel podobného ražení, máma dodnes vzpomíná na školní léta s nechutí.
Jediné, co vám můžu z vlastní zkušenosti poradit je: mějte dceru rád a podporujte ji jako doposud. A doufejte, že si přítelkyni najde.
Jinak si zkuste promluvit s exmanželkou, jestli nepomůže zapsat ji do nějakého zájmového kroužku. Tam budou děti s podobným zaměřením a možná bude mít větší naději najít s nimi společnou řeč.
|
| Milan | •
|
(23.10.2006 12:58:00)
Ahojky,
dekuji moc za prispevek, je dobre slyset, respektive cist nazor ci zkusenost nekoho, kdo resil stejne problemy. Kdyz jsem si cetl Vase radky, tak jsem kracel v mysli trochu zpet do minulosti a uvedomoval jsem si, ze dcera skutecnou pritelkyni nemela ani v zadnem z predeslych kolektivu. Kamaradek par ano, ale to je tak vse. Rozdil je jen v tom, ze v tridni hierarchii asi zaujimala jine postaveni nez ted. Na krouzky dcera jiz chodi, navstevuje Aikido a tam problemy nema, jak se rika zajmy sblizuji. Asi to opravdu bude chtit pomalu prekonavat z jeji strany komunikacni barieru a snazit se i za cenu pripadneho odmitnuti se nejak stat plnohodnotnou soucasti tridniho kolektivu...ja jsem dokonce zvazoval, treba jen tak hodinovou konzultaci dcery a detskeho psychologa....myslite, ze je to zbytecne? Dokonce jsem si v duchu rikal, ze treba za dva, tri roky, az se ji "zapali lytka" ( doufam ze s nejakym spravnackym klukem :-), ji svet kolem vic zruzovi:-)
Milan
|
| žinča |
|
(23.10.2006 13:23:26)
nemůžu mluvit za vaši dceru, ale návštěvu psychologa bych já moc nedoporučovala. Podle mě ji tím, že ji odvedete k lékaři jen více upozorníte na to, že má problém a na to,že by mu měla dávat více váhy než prozatím zřejmě dává. Ale to je jen můj názor, vím, že naši Domi bych tam nedostala ani heverem :-). Můžete se zkusit nějakého odborníka zeptat, jestli by to pomohlo. Bohužel ani v pubertě se ten stav u nás nezměnil, naopak to bylo spíš horší, protože v tomto věku se každé dítě přeje "zařadit" do skupiny vrstevníků. Podle mě prostě existují lidé,kteří se jako samotáři rodí. Já rozhodně neházím flintu do žita, věřím, že jednou si Domi najde někoho, kdo pro ni opravdový kamarád bude, snad to bude partner. Momentálně zase řešíme trochu drama, že ještě nemá přítele, to víte je v 16ti beznadějně out:-).
Jediné plus, které vám to přinese je , že dál budete pro svou dceru zajímavý, že nepřestane jezdit řidčeji a řidčeji, protože pro ni budou přednější kamarádi. To je jediné, trochu sobecké plus. Přeju hodně štěstí a nezoufejte - i vy jste její velký kamarád :-)
|
| Milan | •
|
(23.10.2006 13:33:15)
Žinče - děkuji ještě jednou za názor, taktéž Vám přeji hodně štěstí při zdolávání případných životních peripetii Vašich i Domči:-)
Hezký den.
Milan
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)