Re: Re:kdo mi poradí?

Ahojky, mám taky nevlastní dceru, kterou máme každý víkend a s její mámou vycházíme perfektně. Je jí dnes 16. Byla a je velice citlivá osobnost, empatická a milá. Ale zároveň introvert, navíc s výraznými autoritářskými sklony (těžko pochopit, že?:-) S kamarády ve škole měla problémy vždy. Nikdo jí nikdy neubližoval, ale nikdy neměla pocit, že by kamarádku opravdu měla, cítila se často osamocená. Teď je na gymnáziu a zdá se mi šťastnější, ale přesto pořád bez opravdové přítelkyně. Bohužel nemám pocit, že by rodič v tomhle případě mohl nějak výrazně pomoci. Jenom radou, povzbuzením, jinak nemůže dělat nic. Kamarády své dceři bohužel vy najít nemůžete, na tento problém je sama. Když jsme to s dcerou třeba rozebíraly, často přiznala, že se cítí odstrčená, touží se přidat k holkám, které se ve třídě baví spolu a domlouvají si spolu program na odpoledne. Přitom se k ní nechovaly nějak odtažitě, ale zároveň ji nikdy nepozvaly, aby se k nim přidala. Řekla mi, že prostě neumí jen tak přijít a říct: hele, můžu s váma? i když vnitřně cítila, že by ji pravděpodobně neodmítly. Moje sestra a máma byly bohužel podobného ražení, máma dodnes vzpomíná na školní léta s nechutí.
Jediné, co vám můžu z vlastní zkušenosti poradit je: mějte dceru rád a podporujte ji jako doposud. A doufejte, že si přítelkyni najde.

Jinak si zkuste promluvit s exmanželkou, jestli nepomůže zapsat ji do nějakého zájmového kroužku. Tam budou děti s podobným zaměřením a možná bude mít větší naději najít s nimi společnou řeč.