| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

 Celkem 100 názorů.
 Monika, 2 děti 
  • 

Nevím, jak jinde 

(29.3.2005 9:45:30)
Nevím, jak je to v jiných zemích, ale u nás v Česku má soutěžení o to, v kolika měsících se dítě přetočí, kdy začne lézt, kdy chodit, velkou tradici.
Zvláštní kapitolou je učení dětí na nočních. Kolik rodičů je frustrováno z toho, že jejich děcko ještě stále nosí plenky. Zvlášť, když se v jejich okolí vždycky najde dobrá duše, která se pochlubí, že její dítě nemělo pleny už v deseti měsících a ještě přidá dovětek, že dnešní rodiče jsou moc pohodlní a líní. Nejvíc těchto "šikovných a pracovitých" rodičů je mezi babičkami a prababičkami.
A potom je tady celá řada drobných epizodních soutěží: Už smrká? Už sám jí? On si ještě nedovede sám zavázat tkaničku? ...
Máme to zapotřebí? Nakonec se všechny děti naučí smrkat, chodit na záchod a zavazovat si tkaničky. Až budou v dospělosti někde žádat o místo, jistě se jich nikdo nebude ptát, kdy se poprvé otočili na bříško.
Monika
 Blaňulák, 12/03, 07/05, 06/08 


Nocnik 

(29.3.2005 10:29:00)
Jojo, nocnik je nase vecne tema. Ale uz jsem prisla na to, jak je totalne odzbrojit! Na vsechny vety typu: A to ti jeste nechodi na nocnik? Odpovidam s prehledem: Ne, nechodi, ja se o nej nestaram! Tohle vsechny odzbroji natolik, ze mam klid:)))

A vsem, co maji problemy, ze jim dite "pozde" sedi, "pozde" chodi, "pozde" ... vzkazuju, ze to taky neni zadny med, kdyz vam dite brzy drzi hlavicku (jiz v porodnici), brzy se otaci (jiz ve 3,5m), brzy leze (to bylo snad nejhorsi 4m), brzy stoji (6m), brzy chodi kolem nabytku (6,5m) a brzy chodi - beha jako drak (10m)...

Hihi, ale stejne me dorazil tchan, co prohlasil, ze ON chodil uz v 8m:)))
 Pawlí 


Re: Nocnik 

(29.3.2005 10:49:39)
Tak něco velmi podobného máme za sebou i my. Sedí od 4 měsíce, od 7 chodí kolem nábytku a od roku chodí, ale to se postavil sám na nohy uprostřed místnosti a začal běhat. Navíc je Jenda dlouhodobě kojené dítě a tak když se mi všichni dokola stále ptali "Ještě kojíš?" Zpočátku jsem říkala ano a sáhodlouze vysvětlovala že si myslím že psychický vývvoj je podle mě minimálně stejně důležitý, časem jsem přešla na "Protože ho miluju" a v poslední fázi na "Je to nejlevnější!".
Samostatnou kapitolou jsou mamky které navléknou dítě do značkového oblečení a pak mu hlídají každý pohyb...
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(29.3.2005 14:40:51)
Nezdá se vám že už jste také zabředly do srovnávání, které samy tak odsuzujete???
 Pawlí 


Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(29.3.2005 16:14:58)
Katko,
to se mi tedy opravdu nezdá. Jak jsi na to přišla?
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(29.3.2005 16:56:14)
Přečti si svůj příspěvek. Máš geniální dítě to jsi chtěla slyšet?
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(29.3.2005 17:10:28)
Vím co jsem psala nemusím si to číst! A na podobné "inteligentní" poznámky jsem zvyklá, mám totiž geniální dítě už 4 rokem. A nastydím se za to. Ani za to projevit názor. Což je něco co jsem u Tebe nepostřehla. Umíš jen rýpat nebo zastáváš nějaký názor o který se podělíš?
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(30.3.2005 11:06:16)
Nejsem matka, ale mam par kamaradek, ktere maji ruzne stare deti a Pawli ma skutecne velice nadaneho chlapecka, takze se nedivím, ze je na nej hrda. Ktera maminka by nebyla pysna na dite, ktere ve 3 letech plynne mluvi do telefonu ma velmi bohaty slovnik, nestydi se, mluvi primerene hlasite a dokaze i vylicit kratky dej. Vetsinou to vidim u deti kolem 5-6 let a jeste ne prilis casto.
 Tana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(4.4.2005 18:53:59)
Presto to ale neni smerodatne pro jeho dalsi zacleneni do kolektivu a pozdejsi pracovni uplatneni.Fakt.Na to,kdy zacal curat na nocnik,kdy zacal chodit a mluvit se ho opravdu v zivote nikdy nikdo nebude ptat.A jestli zacne cist ve 4 nebo v 6letech je taky jedno,hlavne,ze se prece nauci cist a porozumet textu,ne?Vubec nevim,co je na tom k chlubeni.
 Ivana Procházková 


Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(4.4.2005 21:03:26)
Aha, takže nebudeme své děti chválit a nebudeme pyšné na to, co umí. A ještě lépe, budeme všem říkat "No jo, vždyť to nic není. To nestojí za řeč.." - když je náhodou pochválí nahlas někdo cizí...?
Jo, to byla filozofie mojí maminky - hlavně děti moc nevychvalovat, aby maminka nevypadala před ostatními nafoukaně a aby si lidi snad proboha nemysleli, že se chce s dětmi vytahovat... Však jsem si z toho léčila mindrák a pocit méněcennosti ještě v začátku dospělosti.
 Ajina2 


Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(4.4.2005 22:25:23)
...Já si myslím Ivule, žeb tady jde o něco jiného - spíš o srovnávání s druhými dětmi - co, kdy ,jak dřív, nebo později dělaly...
Já měla absolutně "netabulkové děti" a užila jsem si s tím srovnáváním svý a taky jsem se musela ozbrojit.
Jinak samozřejmě chválit je, podporovat, povzbuzovat - zvláště ty, které to hodně potřebují. /Jsou i děti přirozeně, ale i přehnaně sebevědomé, kde se musí zase trochu brzdit, aby nebyli namyšlené, či pohrdavé./ Tady jde spíš o tu soutěživost některých rodičů... A přitom je to tak malicherné, protože děti vyrostou tak rychle /a jdou si vlastním tempem za svým./
 Ivana Procházková 


Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 12:32:56)
No moje dítě je taky ve vývoji línější ("netabulkové" :)) a než jsem se začetla do místní diskuse, tak jsem netušila, že bych měla mít problém, když mi náhodou nějaká maminka radostně vypráví, že to její leze UŽ v 6 měsících apod.. No tak z toho má úplně přirozenou radost, jakou budu mít i já, až se ten můj buřtík začne taky plazit někdy kdoví kdy... To abychom se pak báli náhodou prohodit, že nám dítě udělalo něčím novým radost, protože okamžitě budeme ti nepřátelsky soutěživí vůči ostatním?? A navíc, kdyby moje dítě "trhalo rekordy", asi bych z toho byla taky pěkně na větvi a ráda o tom pokecala s ostatními (aha, ale podle zdejších názorů bych se vytahovala geniálním dítětem..).

 Ajina2 


Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 13:19:38)
...No to já tedy byla na větvi z úspěchů svých dětí..i když nešlo o žádné rekordy. Byla jsem na té větvi i když syn začal sám chodit až v 18 měsících, když konečně v sedmi a půl letech vyslovil R...i když to bylo podstatně později, než je "BĚŽNÉ".
Ty bys byla pyšná jen na rekordy? Trochu to tady z tvého příspěvku vyplývá.
Není to samozřejmě černé a bílé. Když se kamarádky v parku baví o tom, co jejich dítě umí, co udělalo..atd, to je normální a bylo by divné, kdybychom z úspěchů druhých dětí /dětí svých kamarádek/ neměly radost a cítily nějakou závist atd.
Ovšem jiná situace už je, když se někde sejdeme - kde si nejsme až tak blízké.../čekárny v ordinacích, mateřská centra.../ Vždy se tam najdou maminy, které srovnávají - nemyslím chválí a chlubí se - ale srovnávají...A o tom tato diskuze je - Věty - jé, ještě vám neleze? To náš už měsíc...atd. Však to všichni známe.
Jinak si myslím, že prostě není vůbec důležité, co říká okolí...Hlavní je, aby to dítě vědělo, že má podporu ve svých rodičích a bylo mu to dáváno najevo hlavně rodiči /že je šikula..apod./

 Ivana Procházková 


Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 13:46:43)
Ajino, měla bych úplně stejnou radost z "rekordů" jako "nerekordů". U těch rekordů bych asi byla ještě navíc překvapená, že k tomu došlo tak brzo - to jsem chtěla vyjádřit tím, že bych "z toho byla na větvi".
Já si nemůžu pomoct, mě fakt věty typu "Vám ještě neleze? Nám už měsíc." nepřipadají nijak škodlivé. No, možná mám ještě dítě moc malé a neslyšela jsem je tolikrát - za rok mě třeba už vytáčet budou :))
 Ajina2 


Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 16:31:21)
...věty typu - "Vám ještě neleze? Nám už měsíc." jistě nejsou škodlivé, ale nepříjemné. Řečené ještě s takovým "MILÝM" tonem...Tak to jsem asi měla na mysli.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 19:55:07)
Já zas mám panickou hrůzu z toho, že tohle udělám nevědomky. Naše dítě je zaplaťpánbu dost šikovné a v necelých dvou letech mu už pusa jede jako namazaná. Když si toho někdo na pískovišti všimne a pochválí to, tak mám tendenci spíš to trochu shodit "no jo, my jsme u nás ukecaní všichni", aby to nevypadalo, že se vytahuju. Nebo případně pochválím to druhé dítko, pokud je na něm taky něco ke chválení.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Chválení 

(5.4.2005 20:37:47)
Šári, asi na každém dítěti je něco ke chválení.

Naše velká holka, když byla v první třídě, měla paní učitelku, která na třídních schůzkách hodnotila jedno dítě po druhém (zeptala se, zda chceme do třídy chodit jednotlivě když jsme řekli, že ne, že může přede všemi nahlas, tak to tak dělala). A ta dokázala každé dítě na úvod pochválit. např:

Janička je moc hodná, vůbec neruší a dává pozor (z dalšího vyplynulo že Janička sedí celou hodinu jako pecka a ruku nezvedne).

Evička je pohotová, živá a je aktivní (z dalšího vyplynulo, že Evička vykřikuje, nehlásí se a v hodině běhá po třídě).

A tak to šlo dítě po dítěti. Moc se mi to líbilo, jak dokázala každé dítě pochválit. Věřím, že když budeme chtít, tak na každém dítku se něco najde.

Simča
 Ajina2 


Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 21:09:20)
Šáry, mě se ale tvoje odpověď - "my jsme doma ukecaní všichni" zdá docela vtipná, v pohodě - žádné sebeshazování... Byla bys mi sympatická, kdybych byla v parku se svým synkem, který měl ve dvou letech svých pět slovíček a dost.. - /dnes jich ovšem má až dost/
Víš šikovnost to je široký pojem - je spousta dětí, které brzy mluvily, brzy chodily, stavěly z lega, krásně zpívaly...brzy psaly perem, dobře počítaly...udělaly přijímačky, vyhrály zeměpisnou olympiádu...a tak bych mohla pokračovat celé dětství - které se skládá z malých i velkých úspěchů a neúspěchů...Na každém dítěti je co pochválit.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 21:20:42)
Ajino,

spousta mých kamarádek teď má malé děti, a já vidím, jaké jsou mezi nimi rozdíly, aniž by to znamenalo cokoli do budoucna.

Některé jsou velké, jiné malé, někdo začne chodit a mluvit brzo, jiný později, někdo děsně zlobí, někdo nechce chodit na nočník... ale všechny jsou víceméně v pohodě, a když se budou hlásit do práce, tak nebudou vyplňovat žádný dotazník, v kolika se přestaly počůrávat do plínem :o)).

Já jsem ráda, že naše dítko je skoro ve všem (až tedy na ten nočník :o)) docela vepředu, jsem na to samozřejmě patřičně hrdá, i když to není tak docela moje zásluha :o)), ale dávám si pozor, abych tu hrdost neprojevovala moc prvoplánově, protože bych si připadala jako ta děsná protiva, která říká : Ten váš ještě nechodí?To ten NÁŠ chodil už v šesti měsících a v roce si četl Hospodářské noviny."

A máte pravdu, že na každém dítěti je co pochválit, jen je to jednodušší, když ho dobře znáte. Ale všechny děti mají krásný oči :o))
 Ivana Procházková 


Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(4.4.2005 22:18:57)
P.S.: Jo, a jsem ráda, že jsi mi vysvětlila, že do svého C.V. nemusím uvádět, kdy jsem začala čurat na nočník a kdy chodit a mluvit...
 Petra, syn 5, dcera 1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(7.6.2005 11:00:47)
Hm, označovat dítě za geniální jen proto, že ve třech letech zvládne plynule vylíčit děj je trošku nadsazené, ale budiž. Syn také chodil v devíti měsících, teď se naučil číst, hraje tenis a chodí do sportovní gymnastiky a dcera, které je rok a jeden týden ještě nechodí stěží zvládne 7 slov a v plavání také není tak talentovaná jako její starší bráška. Jenže za 15 let může být všechno úplně jinak a zřejmě také bude! Každě dítě se vyvíjí svým tempem.
 Daria+1 


Re: Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 10:56:24)
Katko, a to tě štve, nebo proč tak rýpeš?
Já jako matka 9ti měsíčního prcka co si ještě neumí sednout si ráda poslechnu, že jsou naopak i děti které to dovedou daleko dřív než by se čekalo. A nebo ještě později než náš mrňous. Jen mi to potvrzuje že každé dítě je jiné a nelze je mačkat do nějakých tabulek. A taky si myslím, že Pawlí mimo jiné chtěla poznamenat, že zatímco maminy "línějších" dětí ty svoje drobky v půlroce našly tam, kde je položily, tak ji už mrňousek tou dobou dával dávno pořádně zabrat.
Myslím že by sis měla ten její příspěvek přečíst znova a dvakrát a nepsat takové blbosti...
 Daria+1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nocnik pro Pawlí a Blaňuláka 

(5.4.2005 10:58:57)
Nějak mi Pawlí s Blaňulákem splynuly :-)))
Myslela jsem Blaňuláka, ale Pawlí na tom byla docela podobně :-))Tak to je asi fuk :-))
 Misa3 


Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 16:30:40)
Moje mati na mne byla hrda v jednom jedinem ohledu( za muj cely, pres 40let trrvajici zivot(silne pochybuji, ze bych jeste do smrti stacila udelat neco, co by to trumflo:-)))):Ja v porodnici lezla. Sice prohnuta vzad a odrazejic se hlavickou a nohama(videla jsem to nedavno v jednom hororu) ale lezla. Chodili se pry na mne divat lekari.

Byvala kamaradka-detska lekarka mi rikala, ze to bylo spis patologicke a ze je to zpusobeno nejakym predrazdenim mozku nebo co. Proc jsem lezla a co jsem tim sladovala, skutecne nevim.

Ale mati byla hrda.
 Martina  
  • 

Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 17:04:16)
Tak takhle lezl Libásek taky, sice trochu později (už přesně netuším, ale bylo to ještě v kolíbce), takže jsi mi svou poznámkou o patologickém podráždění mozku neuděla moc velkou radost:-(
Zato další pohybové aktivity vypadaly v jeho podání spíše jako "chci a nemůžu". Ležet v klidu rozhodně nevydržel snad víc jak deset minut, takže jsem ho měla opravdu z velké části dne v jeho prvním roce na rukách(a to narozdíl ode mě nebyl žádné tintítko). I proto jsem ostatním matkám šikovné a pohyblivé děti pochopitelně záviděla - a doufám, že se za to na mě nebudou zlobit.
 Misa3 


Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 17:12:24)
Martino, neboj, mozek je jedna z mala veci, kterou mam jakz takz v poradku, takze poznamka byvale kamaradky byla treba zavist, co vis :-)))Rozhodne Tvuj chlapecek je a bude O.K. Kazdy si proste leze a vyviji se jak to jde a vetsinou to dozene, nebo jine aktivity zase predezene. Klidek.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 17:28:13)
Marti, naše děti to dělaly taky (v porodnici ne - v zavinovačce ani neměly šanci, ale někdy v šestinedělí). Manžel (studuje biologii - i když člověka jen okrajově) říkal, že se o tom učili jako o běžný záležitosti - že jde o reflex, který pomáhá dítěti plazit se k potravě (např. když jsem ležela na zádech a dala si dítě do pasu, doplazilo se k prsu). Říkal, že to časem vymizí (s utvrzením, že máma se postará) a taky že jo.
Jinak se prý taky učili, že když novorozence pověsíš za ruce na prádelní šňůru, tak se tam udrží, ale to jsem odmítla zkoušet. :-)
 Líza 


Re: Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 17:30:13)
Měl by se udržet, ale tenhle reflex slábne hrozně rychle, tak jsem taky nikdy neměla odvahu zkoušet, jestli to v těch knížkách píšou správně :-))), časem z toho je pak jen takové to klasické chycení za palec, ale už se na tom neudrží celou vahou :.-)

 *Aida* 


Re: Re: Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 17:37:30)
Jeno a Lizo,
jste normalne mekky (mekke?). Kdyz to tam pisou, tak Vy jste to ani nevyzkousely? No ja to netusila, tak jedine ze bych mela jeste dalsi dite. Akorat bych se bala, jestli si neudela neco s ramenama nebo zapestim?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 18:03:27)
No, jsem měká... přiznávám. :-)
Já se teda bála hlavně o hlavičku - že ji ještě neudrží, když by se pustilo a my bychom ho měli chytit ve vzduchu.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 18:05:08)
Lízo a měli jste v knížkách taky jen kreslený obrázky? Já manželovi říkala, že jim to asi ještě žádná matka nedovolila, když tam nemají fotku :-)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 18:22:01)
Já viděla jednu fotku, jak dítě visí v úchopu za jeden palec :-)))
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 18:36:06)
Teda holky, jak vás tu tak čtu, napadá mě, že jsem s tím naším dítkem asi fakt málo "cvičila":-))).
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(29.3.2005 18:59:58)
Jak je to se šňůrou na prádlo nevím, ale je fakt že "chvilku" potom co jsem si Jendu přinesli z porodnice domů ho můj větší miláček nesl kolem vysoké police a Jenda se přitáhl a "zmizel" mu z náruče. Oba jsem z toho bylo dost v šoku :-).
 Misa3 


Re: Re: Re: Styl pavouk, jiz v porodnici. 

(30.3.2005 10:49:54)
Che-che, koukam, ze jsem na matcin vztah k materskym povinostem mela svuj nazor uz po nekolika dnech:-)))
 Lída+2 


Re: Nocnik 

(29.3.2005 15:55:33)
Za to,.že mi dítě lezlo na 4měsících jsem se styděla. Doktorka mi nadávala a já z toho byla na nervy. Nic jsem ho neučila. přišlo se na to až když k nám někdo zavítal na návštěvu. jo a tohle abnormálně rychlé dítě mělo ještě před 5rokem kolečka na kole.protože se bálo.
Né všichni se dítětem chlubí když se někdo zeptám odpovím. Jo a tyky náš syn vyděsil návštěvu když si coby 7měsíční stoupnul a začal chodit kolem gauče. Měla jsem ho někam přivázat?
no asi jo,aby nevybočoval.
 Pawlí 


Re: Re: Nocnik 

(29.3.2005 16:18:05)
Lído,
já se za to že Jenda sedí nestyděla, ale taky jsem si od doktroky užila poznámky: "Jak to že sedí? To mu musíte zakázat!" Jak to mám udělat už mi neráčila říct. Ale jí ne nelíbilo ani to dlouhodobé kojení "protože na mě bude závislí" a tak jsem změnila doktorku a je klid :-).
 Ivana Procházková 


Re: Nocnik 

(29.3.2005 23:23:30)
Pawlí, víš, co na ty otázky k dlouhodobému kojení taky můžeš odpovídat?

Že vám to oběma vyhovuje.

Krátké a taky to umlčí. (Pokud dotyčný nezačne polemizovat, co ti na tom vlastně tak může vyhovovat... Ale i těch důvodů lze vyjmenovat hodně.)
 katka 
  • 

Re: Re: Nocnik 

(29.3.2005 23:41:32)
Jo, přesně tak to říkám i já. V zimě by jí při čůrání do sněhu přece umrzl zadek ... No, uvidím, co si vymyslím na léto.
 Ivana Procházková 


Re: Nocnik 

(30.3.2005 9:46:06)
Já tu poznámku sice mínila k dlouhodobému kojení, ale koukám, že ani k nošení plín nebude od věci :)))))

Třeba by se na léto dalo použít, že nechceš, aby v trávě chytila při čůrání klíště (to se mimochodem stalo mé sestře, která má chlapečka - tedy tomu chlapečkovi, ne ségře).

Hezký den, I.
 jenovéfa 


Re: Re: Nocnik 

(3.4.2005 22:38:13)
Jak mohl KLUK chytit klíště z trávy? Kluci přece MUSEJÍ čůrat ve stoje.
 jenovéfa 


Re: Re: Re: Nocnik 

(3.4.2005 22:38:55)
to byla ironie :-)
 Arka 


Re: Re: Nocnik 

(30.3.2005 14:01:47)
Srovnavani jsem vzdala. Nase dite je tezce prumerne. Otaceni provedlo v predpokladanem mesici, ale stylem ... mam splnit tabulky? Dobre ... a pak se na nejake otaceni na dalsi dva mesice vykaslalo.
Stat - ano. Ve 4 mesicich. Dite neslo polozit, posadit, telo nasponovane a divalo se po okoli - tzn. nikdy se nepritulilo, byl to pruzkumnik. Jenze ... sedelo snad az v deseti mesicich, takze dochazelo k absurdnim situacim, kdyz z kocarku s lezicim ditetem - tezce se hroutilo pri pokusu o zvednuti operky, jsem vytahla dite, ktere zvedlo ruce a chtelo chodit.
Jinak samostatne chozeni, opet tezky prumer - tri tydny pred rokem.
Nocnik? Ano v 18 mesicich uz vi, ze se s nim zabavne jezdi po podlaze a kdyz si do nej stoupne dosahne vys. Nenecham se traumatizovat genii. Ja chodila v 10 mesicich a nejaky hlubsi prinos do zivota jsem z toho nepocitila. Urcite se me na to nikdo neptal pri pohovoru v praci a na plate jsem to taky nepoznala :)
 sally 


Srovnávací metody... 

(30.3.2005 4:26:37)
... zjistila jsem, že je také důležité prozkoumat, kdo co považuje za "odškrtnutou" zdatnost. Naše nedonošené mimi si prošlo různými fázemi od šlapání po břiše v okamžiku, kdy ho chtěl člověk pochovat, přes stavění se u nábytku, po dva krůčky spojené s třetím cíleným pádem k rodiči, chození za kočárkem či odrážedlem až po skutečné samostatné chození (nikoliv náhodné krůčky, ale cílevědomá chůze používaná na dlouhé tratě a častěji než lezení)... ale pokud někdo považuje za "chodící" dítě to, že prověšeného kojenečka vláčí s vykoubenýma ramínkama, nebo že ho nechá půl dne trčet v chodítku... tak pak mu holt dítě "chodí" třeba v šesti měsících.
Podobně sezení - když přivážete mimi na nočník širokým šálem ke špruslím postýlky, tka přeci taky "sedí" - a ještě můžete odškrtnout i ten nočník - klidně třeba ve třech měsících :-)))

No a co jídlo? To, že mi Tom v cca roce stáhnul se stolu bomboniéru a požváchal několik bombónů (ta hrůza když jsem najednou spatřila mimi s hnědým flekem od pusinky až na bříško - myslela jsem, že krvácí) neznamená že "jí čokoládu" nebo že mu dokonce "čokoládu už dávám"... :-))
 Misa3 


Re: Srovnávací metody... 

(30.3.2005 10:56:48)
Teda Sally predstava neboheho miminka prevazaneho sirokou salou k nocniku a postylce me velmi nepeknym zpusobem rozesmala. Ty ses ale saďour.:-)))Jeste ze si jsem jista, ze bys to zadnemu miminku neudelala.
 Jana,Vendy 5/96,Káťa 10/00 
  • 

Re: Re: Srovnávací metody... 

(30.3.2005 11:53:22)
Míšo,nechci zklamat Tvou víru,že to snad už dnes není ani možné,ale bohužel je.Moje blízká příbuzná(má holčičku o 3 týdny od Katky,tak o srovnávání "něco"vím!!!)to praktikovala od třetího měsíce!!! Sice nebyla přivázaná,ale jakmile se zavrtěla,nebo v nich vzbudila dojem,že se chystá vyměšovat,okamžitě ji popladli,svlékli a drželi na nočníku třeba půl hodiny.Oblíbená průpovídka nad mým "posraným" dítětem(cca do 1,5roka!) byla o tom,jak neměli pokakanou plínku od tří měsíců?!?!A chození? K vánocům dostala chodítko(je narozená v listopadu) a od té doby "chodila".Nikdy nelezla,nedostala k tomu ani příležitost.Stále s ní někdo chodil za ruce(ona to prý "vyžadovala",no nevím,mě nic takového neříkala)nebo byla v chodítko či ještě lépe skákátku mezi futry(zvláště nebezpečný vynález pro kojence!).A poznámky "Vy ještě nechodíte,vy máte pleny?"jsem utínala přednáškou na téma prospěšnosti období lezení pro další vývoj dítěte,tak jak mě poučila rehabilitační doktorka.P.S.Definitivně bez plen jsme byli o měsíc dřív,ale ne že bych chtěla srovnávat.Ha,ha Pa Jana
 sally 


Re: Re: Srovnávací metody... 

(30.3.2005 22:25:53)
Míšo, to s tím přivazováním kdysi radila mojí mámě jedna dobrá tetička s geniálními dětmi :-(, když jsem nepodávala (tetičkou) očekávané výkony. Od té doby se to u nás traduje jako taková veselá historka - i když je to spíš smutné...
 Lucka a Týna 
  • 

Re: Nocnik 

(18.4.2005 8:18:11)
Tak tam taky tak nějak cejtim to vytahování a soutěžení!
 Helena, dva kluci 
  • 

U nás. 

(29.3.2005 10:35:53)
Když muj syn zacal chodit tri dny pred svym prvnim rokem, bylo to u nas naopak. Babicka zdravotnik mi div nevynadala, proc uz chodi, ze ho to ucim ,ze by bylo lepsi , kdyby jeste lezl, ze si znici pater ...
Janicek byl vysoke, v roce dvanactikilove dite, takze mela pravdu. Porodni vaha 4,16/54 , / to pro ty, ktere by mely dojem ,ze prekrmuju deti /.Nikdo ho chodit neucil, v jeho roce jsem byla rizikove tehotna a uplne bez ambici na to, aby mi zdrhal rychleji , nez po ctyrech.
Musim dodat, ze si z celeho vyvoje kojencu pamatuji prave jen ten chodici moment. Kdyz se pak rozchodil druhy synek, vzpominala jsem na dobu, kdy mi utikal jen jeden, jako na chvile nicnedelani. Lezl do svych ctrnacti mesicu. Alespon jsem na hlidani mela jen jeden a pul ditete. Jsou rok a pet mesicu po sobe, cili zadna materska dovolena se nekonala . Dneska ten mladsi " linejsi " utece tomu, co v roce chodil, uplne hrave, takze vazne o nic nejde. Asi by clovek mel mit obecne povedomi, kdy co normalni dite umi, ale pokud je jinak v poradku, maminky, nenechte se zblbnout okolim. Prave treba to podporovani chuze je pro dite vyslovene spatne. Jen at leze, ale dokonce UCIT dite ze sedu rovnou chodit je nerozum. Nikdy jsem dite do zadneho choditka nedala, nikdy jsem ani jednoho neucila chodit, naucili se sami okolo postylky, nebo kde , ja nevim... Hlidala bych limitni doby, aby se neco nezanedbalo, ale jinak je to opravdu jedno...Helena
 L+2 
  • 

Re: Nevím, jak jinde 

(29.3.2005 14:47:14)
Ja si take myslim, ze toto je zalezitost dosti specificka v Cechach. Holky vyrustaly v UK a ti maji k vyvoji ditete dosti laksni pristup, resp., dokud nehori, tak se nic nedeje.
Takze, me holky nejen ze na nocnik v 10ti mesicich nechodily, ale v te dobe ani nelezly, ani se neotacely a ani nesedely. Tudiz, pod natlakem z ceske strany pribuzenstva, ktere me naprosto vystresovalo a oznamilo mi, ze me deti bez Vojtovy metody budou do smrti na invalidnim vozicku, jsem se vydala navstivit specialniho pediatra (musela jsem si ho zaplatit, jelikoz statni "sestricka" mi rekla, ze deti jsou naproso v poradku a doporuceni na pediatrii mi neda). Tak jsem nasetrila a vyrazila. Pan doktor se me nejprve zeptal, co mam za problem, pote prohledul holky a potom se me znovu zeptal, jak jsem prisla na to, ze by holky mely mit problem. Tudiz jsem mu sdelila obavy pribuzenstva a doporucene rady vzdalenych lekaru z CR (ktere moje holky nikdy nevideli, upozornuji, ale doporuceni na Vojtu by jim dali i pres telefon). No, pan doktor se na me soucitne podival se slovy, ze tento problem, je mozna muj problem, ale holky jsou naprosto v poradku a at jdu domu, a necham je svobodne rust a vyvijet se.

Holkam jsou skoro 4 roky, jsou extreme vysoke, krasne, pohyblive, tancuji, skacou, zpivaji,..... proste uplne normalni zdrave deti. I kdyz v 10ti mesicih ani nesedely (ani se neotacely) ve 14 mesicich obe chodily. Bez plinek jsou od 2 let, tak jak normalne deti byvaji (prestoze nocnik poprve videly az tesne pred druhym rokem). takze maminky, relax, kazde dite je jine a kazde potrebuje na ruzne veci ruznou dobu.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Nevím, jak jinde 

(29.3.2005 17:17:37)
Jéje, možná by to pro některé závodnice chtělo uspořádat do UK exkurzi :-)

Jinak za článek děkuju - fakt mě pobavil :-)
 sojka+07+09 


netabulkové děti 

(22.3.2008 20:31:32)
Moje holčička je netabulková a tak to rozhodně neřeším, nemůžu protože bych byla pořád v depresi. Proto hledám bystrost kde se dá, raduju se z každého pokroku. Považuju holt svoje dítě za osobnost, která si to prostě dělá po svém. Nenutím jí zatím k ničemu, nemá to smysl. Je jí rok a o chození nemůže být ani řeč. Uměla by to, ale nechce. Nakonec se to ukázalo jako chytré, protože má podle fyzioterapeutky slabá záda a musí ještě posilovat lezením. Když někdo srovnává, tak řeknu, no jo, ona je prostě línější. A všichni říkají, no jo, každé dítě je jiné. (no a v duchu se asi radují,že to jejich je šikovnější, ale no a co) A když dám ruku na srdce, tak nemůžu říct, že jsem nikdy nesrovnávala to bych lhala. Ale pak se na to vždycky vykašlu
 Katka,2 kluci+brisko 
  • 

Nejenom v Cechach 

(4.4.2005 0:58:37)
Mile damy,
mozna Vas muzu uklidnit. Bydlim v Egypte, manzel je Egyptan. Nase prvni dite bylo prvni vnouce a vubec prvni miminko v pomerne siroke rodine. Bohuzel - nemela jsem moc co srovnavat - takze jsem musela on neceleho pul roku poslouchat rady: ze manzel i jeho 2 sestry brzo chodili, brzo mluvili, od 8 mesicu za sebou tahal manzel nocnik, kdyz se chtel vycurat a nase dite bylo ve vsem opozdene (takze asi po me). Nastesti nekolik manzelovych znamych si poridilo miminka, ktera jsou o mesic nebo 2 starsi - takze bylo videt, ze jsme v norme a nekde lepsi a v necem horsi. Navic rozumny pan doktor nektere veci vysvetlil.
Ted je svagrova taky tehotna - tak jsem zvedava :-))

Preji Vasim detem hlavne hodne lasky.
 miriammm 


Re: Nevím, jak jinde 

(25.3.2008 9:09:18)
Moc jsem se pobavila a zasmála.Tento článek a příspěvky se opravdu povedly.
Mám syna, který byl a je tzv.rychlé dítě.Z toho jak moc byl rychlý a brzy si stoupnul/tím pádem ještě neměl natrénované a připravené svaly/ má ploché nohy. Mám také mladší dceru /ta se ještě v 5 měsících neotáčí/ a vůbec to neřeším / protože od lékařky vím, že je zcela vývojově v pořádku.Takže rychlost ještě neznamená kvalitu nové dovednosti.
 Mirka 
  • 

Znám to dobře 

(29.3.2005 11:21:16)
Ahojky,
smála jsem se, ale trochu hořce. Pokud dítě není přesně podle tabulek, užijete si někdy i od doktorky a podle babiček, tetiček a sousedek není nikdy dost vyspělé a vy dobrá matka. Zvláštní je, že jsem tyhle sudičky po padesátce nikdy neslyšela říct, co jim nešlo, v čem jejich dítě bylo pozadu apod. Časem jsem našla dost sebevědomí a poslala je do háje, teď mě to bude čekat podruhé. Ale někdy jsem fakt ráda, že z mé vyhublé, uřvané, plešaté, nelezoucí holčičky (do 9 měsíců) je krásná, štíhlá, nohatá, blonďatá, kudrnatá a užvaněná 3,5 letá slečna (už půjde do školy?).
Mirka
 Líza 


Re: Znám to dobře 

(29.3.2005 11:33:55)
Já jsem naštěstí velmi brzo zjistila, jak to je s těma dokonalýma dětma tetiček a babiček. Ségra mi totiž půjčila zápisník, kam si zaznamenávala, kolik dítě kdy vážilo, kolik měřilo, co jedlo a tak. No a ukázalo se, žemá normální paměťový klamy. V běžným hovoru (aniž by chtěla lhát, sama tomu věřila) bájila o chození na nočník v 10 měsících (zápisník: bez plen ve dvou letech), o velikosti 98 v roce (zápisník délka v roce 84cm), o lezení v 6 měsících (zápisník - lezení v 8 měsících) a tak dál. Od té doby to všechno beru s dost velkou rezervou.
A že některé děti chodily, lezly, skákaly a běhaly dřív než Verča a byly nebojácnější? Ona zas dřív mluvila a kreslila.
Jsme přece různí už od malinka :-)
 Sylvie 


Re: Re: Znám to dobře 

(29.3.2005 12:00:58)
Lízo, to je přesný :o) Mně máma taky vykládala, jak jsme někdy v osmi měsících chodili na nočník... no, asi chodili, no. Jenom to táta upřesnil - když nás na něj máma včas posadila. Brácha byl ťuňta, vydržel prý na nočníku sedět klidně hodinu a hrát si přitom... u mne to bylo o včasném odlapení. Bez plen jsme byli v plus mínus dvou letech... Přes den.

Ale jinak na to samé "trpí" můj manžel, když porovnává naše holky. To je pořád: "Ale Verunka už v Ladině věku..." Prdlajs. Já sice mám paměť nic moc, ale z časů VErunku občas najdu nějaký zápisek v počítači, takže mám srovnání. A to není tak dlouho, mezi holkama je rozdíl dva roky...

S.
 Líza 


Re: Re: Re: Znám to dobře 

(29.3.2005 12:07:10)
Sylvie, já zas až po narození druhé dcery pochopila do důsledků, jak je to srovnávání s vrstevníky nesmyslné, ale svoje děti vlastně srovnávám.
Takže ti můžu říct, že ta starší je prostě děsně chytrá,"intelektuálka" už od mimina (a není už podstatný, že je trochu nemehlíčko :-) a citlivka). A ta mladší je šikula obratná, která si asi půjde vydělávat k cirkusu a v životě ji nic hned tak nerozhází (no a co sejde na tom, že ve třech letech její obrázky vypadají jak Verunčiny v roce a půl a hůř se soustředí). Prostě si užívám, že každá z nich má jiné SILNÉ stránky :-))))))))
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Znám to dobře 

(29.3.2005 12:22:36)
Ale jo, Lízo, takovýhle srovnání si taky občas pro sebe udělám :o) Když u nás byl průšvih v tom, že mezitím co Verča jako mimino byla hodně živá a nespavá, tak Lady naopak spala naprosto ukázkově. No a manžel si vzal do hlavy, že je "nějaká podezřele klidná" a že teda bude nejspíš mentálně postižená. Věčně zkoumal, co dělá a nedělá a jak to, že to taky ještě nedělá? :o)

S.
 jitka (dcery skoro 12 let a 3 roky) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Znám to dobře 

(29.3.2005 13:06:33)
Ahoj,souhlasím s Monikou,že v dospělosti nikdo nepozná kdy se poprvé otočili na bříško a v kolika začali chodit atd.Já jsem si říkala jak si druhé dítě vychutnám,to miminkovství,ale opak byl pravdou.Dcera od 5m(8,20kg)lezla,od 6m seděla,od 7m začala okolo nábytku chodit,od 10m sama chodila,v roce se sama najedla,vysmrkala a oblékla(ikdyž ne zrovna dobře) a nyní ve třech se sama učí ze slabikáře .Taky sme museli na ultrazvuk mozku ,protože rostla na horní hranici normy a podle nich měla větší hlavičku,ale bylo to ok,my jsme oba velký no.Taky nemám ráda to věčný srovnávání,že ten už to umí a ten ještě ne,však se to každý jednou naučí.První dcera taky nebyla co se týká té fyzické stránky tak dobrá jako ta druhá a chodit začala až po prvním roce.A co se týká plen,tak první dcera je v noci měla do 3 let a ta druhá do dvou a půl a na nočník sem je nenutila,když nechtěli,tak sem nad nima nestála jak dráb,jen aby splnily nějakou tu normu odpovídající jejich věku.Něco už mám za sebou a hodně sem toho s dětmi zažila a nejen se svými a můžu poradit,abyste nepropadali panice,když ještě nebude něco umět,každej prcek si jede svým tempem.
 Zdeňka 
  • 

Radosti a strasti...:-) 

(29.3.2005 13:23:43)
Na Elišku jsem si trpělivě počkala do svých 36 let. Většina mých vrstevnic už měla děti a já pořád nic. Vyslechla jsem si toho dost o moderních ženách, o biologických hodinách, které už klepou naléhavě na dveře, atp. Necítila jsem se na to, abych každému, kdo se zeptá, vyprávěla o svých zdravotních potížích. V mých 25 letech byl můj zdravotní stav velmi vážný a lékaři se obávali toho, zda se z toho všeho dostanu alespoň živá...:-)

Přestože moje vyhlídky do budoucna nebyly příliš nadějné, krok za krokem se můj zdravotní stav zlepšoval a téměř po 11 letech se mi narodila zdravá holčička. S trochou nadsázky - navzdory tomu, co se píše v lékařských knihách. Můj ošetřují lékař, pan profesor Marek, se z mého těhotenství a z narození Elišky radoval jako kdyby to byl "náš dědeček"...

Těhotenství jsem prožila celkem příjemně a bez větších zdravotních problémů, na porod mám krásné vzpomínky.
Eliška při narození vážila 3,080 kg měřila 50cm. Za měsíc přibírala průměrně 600g. Moje mamka se obávala, aby Eliška nestrádala a nehladověla. Paní doktorka mě uklidnila, že je vše v pořádku, protože Eliška nejevila známky podvýživy. Váhové přírůstky byly pravidelné a stále stoupaly krok za krokem výš. Nicméně pro moji mamku to nebyl dostačující argument, neboť děti v okolí vážily podstatně více. Přítelkyně z Prahy se rovněž podivovala a říkala mi, že děti "musí" přibrat každý týden alespoň 200g.
Dalším tématem bylo - čím miminko přikrmovat a od jakého měsíce. Jiný kraj, jiný mrav. V Trutnově jsme dostali jiné doporučení než v Pardubicích, to je trochu jiné než v Chrudimi a to je zase úplně jiné než v Praze...Pak to bylo koupání, pasení koníků - Eliška pást koníka na bříšku prostě nechtěla, lezení, prořezávání zoubků...,atd.
Elišce bude tento týden 8 měsíců, koníky pase ráda, pokouší se lézt. Pije z hrnečku s pítkem i bez pítka, bez problému jí krmíme lžičkou. Jí velmi ráda a stále více po nás "loudí" to, co máme na talířich my. Přesto si ještě ráda dáva mlíčko od mámy.
Pro mě je důležité, že je Eliška spokojená a veselá. Paní doktorka nám říkala, že je napřed v psychickém vývoji a ve fyzickém není také nějak pozadu.
Každé dítě je prostě jiné a vyvíjí se svým vlastním tempem. A to je dobře.

Přeji všem krásné jarní dny, radost a pohodu v rodinách.


 Catharine kluk 5 holky 2,5 a 0,9 
  • 

Re: Radosti a strasti...:-) 

(5.4.2005 22:32:24)
Moc hezky jsi to napsala a já z tebou vřele souhlasím. Navíc to "loudění" taky moc dobře znám . Děti jsou moje zlatíčka a tak je nechám na pokoji a budu doufat, že jim jejich mínusy nezůstanou a plusů bude čím dál víc. Spokojená mimča a veselé děti vám přejí Stráčata.
 Bibi* 


Peklo srovnávání 

(29.3.2005 22:17:23)
Když jsem čekala dvojčata,nikdy mě nenapadlo, že budu mít tento problém,i když o sobě dal vědět už v těhotenství.Asi od 25. týdne už měly děti v břiše svá místa,takže jsem je mohla sledovat(měla jsem na to i spoustu času,ležela jsem na rizikovém).Kuba se jevil jako flegma,Terka trochu jako hysterka.
Po narození to bylo dobré,přibývali přibližně stejně,doteď jsou oba stejně oteklé nitě(stejná velikost oblečení i bot).Problém nastal,když se Kuba začal zpožďovat v PMV.Potom se mi každý den naskýtal pohled na Terku krásně lezoucí,stoupající si u nábytku, a na Kubu, volně se povalujicího na zádech.Občas se natočil na bok a podal si hračku,to byla veškerá snaha.Pokud máte toto neustále před očima,věřte mi, znervózníte.Chodili jsme na rehabilitaci, cvičili jsme.Časem jsem však zjistila, že zatímco Terka se vyvíjí postupně, Kubík to dělá skokem.Asi v 15 měsících se srovnali a bylo to bez problémů.Jenže ta možnost bezprostředního srovnávání obou dětí tu bude i v budoucnu, zejména ve škole to může být problém.Můj však už ne, jsem dostatečně poučená, že každé dítě je úplně jiná osobnost,potřebuje trochu jiný přístup a jiné množství času ke zvládnutí problému.Snažím se tak teď k dětem přistupovat a jsem celkem v pohodě.

 16.5Salám&Lajka14 


Nevím jak kdo, 

(29.3.2005 22:39:53)
ale já třeba "srovnávala" děti z úplně jinýho důvodu, než se to obvykle dělá. Když jsem se jedné známé udiveně zeptala, jak je možný, že její 10ti měsíční dítě ještě neleze, tak jsem tím opravdu nechtěla říct, že je opožděný. To byla bledá závist, protože naše dítě v tom věku lítalo jako neřízená střela. :o) Dítě s vleklejším psychomotorickým vývojem bych jedině uvítala. :o)
 Blaňulák, 12/03, 07/05, 06/08 


Re: Nevím jak kdo, 

(29.3.2005 22:42:10)
Monty, ach jak ja ti rozumim! Ja chci mimi, co poleze az v roce!!! (ale asi nemam sanci...)
 Martina 
  • 

Re: Nevím jak kdo, 

(29.3.2005 23:01:54)
Jen si to Monty moc nemaluj:-)
Že moje dítě nelezlo, ještě neznamená, že by se spokojilo s rolí ležícího pozorovatele, spíš jsem v té době potřebovala asi deset párů rukou :-(. V klidu uměl být Libásek asi tak, že jakmile zvládl alespoň otočku, pro příště se i u kojení otáčel dokola, samozřejmě prso nepustil. Jakmile se dokázal postavit, už nikdy si v kočárku nesednul, několikrát se mi stalo, že ho kolemjdoucí přiběhli zachraňovat, to když se třeba spustil dozadu po hlavě dolů. No ale aspoň chvíli se zabavil a vydržel:-) I já pojmu "hyperaktivita" rozumím už více než dobře. Zanedlouho bude mít dva roky a je to adept na výškové práce...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Nevím jak kdo, 

(29.3.2005 23:16:47)
No jo, ale já měla kolem sebe vždycky jen samý hodný, klidný, téměř statický děti. Krom mý sestry, ta byla v raném dětství na zabití. :o)
A to je pak srovnání, ze kterýho vycházím docela blbě. Vsadím se, že mě řada lidí podezírala, že dávám dítěti nějaké stimulační drogy. :o)
 Katka a holčička 
  • 

ach ty normy 

(29.3.2005 23:40:07)
Holky, moje dítě bylo od začátku mimo normu, nejdřív moc malý (nedonošený) a hubený, o pár měsíců moc oplácaný (tedy "pastózní", neboli těstovitý), pak se zase nehýbalo tak, jak má, a naopak se hýbalo tak, jak nemá. Samozřejmě hned cvičit Vojtovku ... Kdo ví, co znamená, nemít dítě přesně podle norem, umí si to asi představit. Já osobně jsem tolik neprožívala tázavé pohledy okolí (například proč skoro roční dítě nesedí), ale spíš neustálé srovnání s normou ze strany nejrůznějších lékařů, které jsme potkávali. Kdyby byla dcera aspoň narozená v termínu, ale takhle je prognóza vždy jen s otazníkem a každá necitlivá poznámka může napáchat spustu škody. Když si vzpomenu, jak jsme s manželem neustále pozorovali, co dítě dělá, pořád v úzkosti, že bude pozadu, že něco zanedbáme... Člověk měl tolik starostí, že prostoru pro obyčejnou radost z miminka moc nebylo. Někdy jsem měla pocit, že si k různým lékařům chodíme jen pro další dávku negativních výroků o naší holčičce. A když nám jednou při běžné kontrole na kožním jedna lékařka řekla něco milého (jako že je to šikula), byla jsem z toho vedle.
Ale chtěla jsem jen říct, že nakonec jsem na srovnávání nedala, rady a pokyny jsem upravila tak, aby neodporovaly zdravému rozumu. Vojtu jsme necvičili, protože ho špatně snášela. Přesto (i když podle mě spíš právě proto) se vyvíjí dobře a "v normě"... Jen škoda, že jsem to nevěděla tenkrát...
 Denisa 
  • 

Re: ach ty normy 

(30.3.2005 5:14:32)
Myslím, že by alespoň lékaři měli mít více pochopení pro nestejně se vyvíjející děti a když matku bombarduje okolí - babičky, tetičky, sousedky - měli by to být právě oni, kdo by se měli snažit matku uklidnit. Moje matka mě měla v poměrně mladém věku, tudíž neměla žádné skušenosti. Zdála jsem se všem v okolí strašně hubená až podvyživená. Znáte to - babičky mají rády faldíčky. Tak do mě rvala potravu horem dolem a já nechtěla, hodně se natrápila. Největším stresem byla vždy prohlídka u dětské doktorky, která vždy ječela, že je nezodpovědná matka a nechá mě umřít podvýživou. Naštěstí v době největší krize onemocněla naše dětská a zastupovala ji podstatně mladší doktorka. Mé matce třesoucí se strachy a omlouvající se, že jsem zase nepřibrala podle tabulek, povídá: "maminko a chcete prasátko nebo dětátko? jednou to vaše dítě ocení, uvidíte". A matka se přestala stresovat a já dnes, možná díky tomu, nemám problémy s nadváhou, na které velmi často zadělají matky v ranném věku dítěte, protože faldíčkaté děti vypadají lépe než ty kost a kůže.
 Cita 


Re: Re: ach ty normy 

(30.3.2005 12:02:36)
Jo, jo Deniso..Já to znám zase z druhé strany...jaktože to dítě tolik váží? To ho překrmujete? Musíte ubrat...No tak to už by nejedl vůbec nic. Jsme na bílých jogurtech, bramborech, vařeným masu, ovoci a zelenině. Co je čokoláda, nebo dokonce dětský piškoty prcek neví..A vysvětlovat každýmu, že měl velkou porodní váhu? Nebo, že má prostě dispozice po nás? Taky občas odseknu, že ho překrmuju abych vedle něj neměla komplexy..
 & 


ach ty normy - take moje cerne sny 

(30.3.2005 9:38:49)
Ahoj Katko,
Popsala jsi to uplne presne. Syn se narodil 10.11.2004 v 31tt. Mel 2035g a 45 cm. Mel se narodit 9.1.2005.
Dnes ma 56cm a 4600g. Zadnou rehebilitaci nedelame a doktor se tvari, ze se Martas vyvyji pomaleji, ale vyvyji. Ma takovy graf kolik ma dite vazit a merit v urcitem veku. Syn stale kopiruje tu spodni hranici. Kdyz nas vidi nekdo na ulici tak mu odhaduji tak mesic. Rehabilitaci jdeme na moji zadost. Ja sama rozhodne nejsem nejak uzkostna, ale nechci neco zanedbat. No znate to...
Moje obavy zacaly, kdyz jsme sli do poradny s "normalnima" detma a tam byly deti narozene v lednu a ty byly vetsi a aktivnejsi nez Martin.
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Re: ach ty normy - take moje cerne sny 

(30.3.2005 12:16:23)

Hanyzko, buď v pohodě. Já se pořád taky trápila s grafy. Moje Verunka nekopíruje tu spodní čáru, ona se od ní stále více odklání směrem dolů. Když jsem si postěžovala doktorce, řekla mi: koukněte se na sebe, co chcete? Prostě je po vás.
Verunce včera bylo 10 měsíců. Má 64 cm. Stále ji kupuju 68 velikost, pomalu odkládáme velikost 62. A vývoj? Chvíli se zdokonaluje v řeči, chvíli v motorice. Oboje najednou nestíhá. Vypadalo to, že bude brzo chodit a zatím nechodí a já jsem ráda.
Lidi jí hádají 5 měsíců, když jsem šla kupovat botičky, protože začíná chodit podel nábytku, tak mi prodavačka řekla, ať ji nenutím, že je ještě malinká! Jako bych ji nutila.
Znám lidi, co porovnávají, konkrétně jednoho člověka. Já si ho neberu, ale kamarádce dost ubližuje. Není to dobrý. Nechápu to.
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Re: Re: ach ty normy - take moje cerne sny 

(30.3.2005 12:18:27)

Jo, a Verunka je přenášená. Žádné předčasně narozené dítě.
 & 


Re: Re: Re: ach ty normy - take moje cerne sny 

(30.3.2005 13:20:02)
Mas urcite pravdu. Ale on Martas nema byt po kom maly. Ja mam 182cm a pritel 190cm. O me si zase mysleli, ze jsem hodne opzdena ve 4 letech jsem vipadala na 7. Taky se bojim, ze doktor jednou rekne ze mam prejit na umelou stravu, aby synek pribyval.
 Mirča a chlapeček 
  • 

Re: ach ty normy 

(30.3.2005 22:54:52)
musím říct, že mám úplně stejný zkušenosti, jenom s chlapečkem. Taky jsme byli nedonošený, pozdě seděli, pozdě chodili a pozdě mluvili. Když jsem od okolí slýchala co děti ve stejném věku dělají, měla jsem z toho obavy -zda-li jsme normální. Dneska si říkám, že můžeme být rádi za zdravé děti a ať se učí, tak jak na to sami mají. Vychovávat dítě, přeci není závod a nakonec si říkám, jak to bylo pěkný, když ležel v postýlce a jenom si broukal. Dneska mi přijde, že jsem si tu dobu moc neužila.
 Marsy 
  • 

Nemluví 

(30.3.2005 18:48:18)
V roce a půl chtěli po našem synovi na prohlídce jednoduché věty. On ale spíš ovládá pár jednoduchých slov. Je v normě???
 Líba +2 kluci 
  • 

Re: Nemluví 

(30.3.2005 20:19:45)
V roce a půl můj starší syn (3,5roku) uměl říci cca 3-5 slov. Bez problémů si o všechno uměl říci gesty. Mluvit začal ve 2,5 letech - slova. Od tří let mluví plynule v souvětích, jen ta výslovnost je horší. Mladší syn (1,5 roku) začal mluvit od jednoho roku slova, nyní používá kratší věty. Myslím, že je to u každého dítěte individuální, důležité je zda rozumí a zda má v pořádku sluch. Podle dětské doktorky by mělo dítě začít mluvit do tří let (naštěstí jsme to stihli).
 Reneta(kluci, 28 a 5 mesicu) 
  • 

má ta rychlost také praktické výhody? 

(31.3.2005 10:25:19)
Já osobně si stěží pamatuji, kdy se začal Lumík přesně obracet a pod., proto mě fascinují babičky, které si to pamatují i po 30 letech.
Některým dětem by skutečně měli v porodnici přidělovat soutěžní čísla.
Ve skutečnosti geniální děti sice brzo chodí, mluví, používají nočník, ale ještě jsem neslyšela, že by nějaké brzo žehlilo, mylo nádobí, vynášelo koš nebo vysávalo.
Chci tím říct, že se mi zatím nepovedlo zjistit, jakou to má výhodu(kromě chlubení), že vám mrňous v sedmi měsících chodí a ne leze?


 Pavlína, Michal - 14 dnů 
  • 

Pěkný fejeton 

(1.4.2005 13:23:36)
Opravdu pěkný fejeton, pobavil mě:-). Neuvažuješ o poslání článku do Betynky nabo Maminky? Myslím, že článek je opravdu povedený.
 Dašula 


Re: Pěkný fejeton 

(2.4.2005 23:26:39)
Také se mi fejeton líbí.Řekla bych,že s vtipem kritizuje právě onen srovnávací syndrom.Téměř všechny maminky v diskuzi však využily možnosti pochlubit se a srovnat své dítě(děti).

Můj prvorozený sen se narodil hypotonický,cvičili jsme Vojtovu metodu a ve vývoji vždy zaostával o nějaký ten měsíc.Každý pokrok jsme si museli vydřít. Když jsem pak na pískovišti slyšela jen chlubení se ostatních maminek svými dětmi,které se nemuseli snažit a dítko vše dokázalo téměř bez jejich přičinění (mám i zdravé děti,tak vím,jak to jde samo),otrávilo mě to a stáhla jsem se do izolace. Raději jsem se stýkala jen s lidmi,kteří situaci znali.Je fakt těžký,čelit tomuto syndromu...
 Kopretinka 


Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(1.4.2005 14:53:35)
Můj nejmladší si taky dával se vším načas, seděl na 10-ti měsících, nelezl, jen se tak koulel, ale dostal se kam potřeboval,chůze na 14-ti měsících, nočník jsme teda vynechali, nastoupil rovnou záchod na dvou letech. Dudlík odložen na třech a noční pomočování zvládáme týden. Je narozen v listopadu 2000. Ale hlavičku držel už v porodnici, tak nevím proč se tak zasekl. Starší děti byly spíš rychlíci. Jo, ještě jsem zapoměla na samostatné jídlo, to zvládl taky kolem dvou let, štítil se jídla, nemohl na něj sáhnout! Bylo to komické, asi na roce a půl jsem si řekla, že to už není možné a nechala ho u stolu s nakrájeným jablkem bez pomoci a nenápadně sledovala. Když se pokusil jablko uchopit, klepal se jak ratlik, nakonec jedl jako pes rovnou z misky. tak jsem ho radši krmila a na řeči reagovala, že to je můj poslední mazánek. Ať si každej myslí co chce.
Ale teď mám něco, v čem mě každý nedostihne! Naučil se číst! Není mi úplně jasné, jak to zvládl, ale spolehlivě zná číslice, včera jsem zjistila, že i dvoumístné. Dostal k vánocům takové ty molitanové puzzle s písmeny a číslicemi a pořád se ptá co to je. Tak mu odpovídáme a najednou nám to začal číst sám. Zvládá i písmena, ale ne všechna. Takže: na start!!! :-)
 Ajina2 


Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(1.4.2005 15:21:14)
...jo a o tom právě ten článek je. Jak je nesmyslné srovnávat.
A ty to děláš taky - ve spoustě částí svého příspěvku: stačí ovšem citovat jen jedinou větu: "Ale teď mám něco, v čem mě každý nedostihne!"

Já mám prostě takový názor, že nejdůleitější je, aby byly naše děti šťastné, spokojené a vyrůstali v klidném, ne příliš soutěživém prostředí. Soutěž jako hru nezavrhuju - je to motivační.

Horší je soutěž rodičů...


 Ajina2 


Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(1.4.2005 15:22:43)
...OMLUVA ZA HRUBKU - DĚTI VYRŮSTALY....
 Kopretinka 


Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(4.4.2005 7:25:38)
Jo,jo a nadsázka je ti pojmem neznámým. Trochu úsměvu ti neuškodí. Znmačka :-) je pro mne naprosto vypovídající!
 Ajina2 


Re: Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(4.4.2005 9:37:16)
..a poradíš, jak z psaného projevu poznat nadsázku, když se navíc ještě vůbec neznáme? Jinak beru, smysl pro humor taky mám, jen rozeznat, kdy jde o humor:-))))
Mě na tom zaujala ta věta - ve smyslu - A ted mám něco, v čem mě hned tak někdo nedostihne. Do Komentářů k danému článku to prostě sedělo, tak jsem musela reagovat - pokud to byl humor, tak potom se směju.
Ale ne fakt - já si užila se srovnáváním své - mám tři syny - každý jiný a každý uměl spoustu věcí v jinou dobu, než to bylo v tabulkách. Navíc je i ve škole srovnávali..atd.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Proti srovnávání 

(4.4.2005 12:26:06)
Já jsem se také bála, že budou naše holky ve škole srovnávat. Starší je a byla vyloženě studijní typ - to bylo zjevné už v předškolním věku - velice zodpovědná a pořádná, ale trošku bez vloh múzických. Tanec, zpěv, recitace, nástroje jí nic neříkaly. Ta malá je na školu dost lempl - ne že by byla hloupá, jen se nechce s takovouto "maličkostí" zatěžovat, když je na světě tolik jiných zajímavých věcí.... Už jsem to viděla, jak pořád poslouchá: "...ale to Elinka psala mnohlem pěkněji...." a podobné žvásty. A tak jsem dala Aninku na jinou školu (máme tu dvě a důvodů bylo pravda ještě více, ale toto byl jeden z hlavních).
Měla štěstí na úžasnou paní učitelku (i když její slovní hodnocení tu někteří debatující dost kritizovali, ale pro mne je důležité, jak se dětem věnuje, jak ji děti berou a jak ona zvládá akceptovat i tak živelné dítě, jako je naše Ája) a věnuje se intenzivně hudbě, tanci, pohybu, zpěvu a hře na hudební nástroje. Když cvičí na flétnu, je tak soustředěná, že při jiných příležitostech je to věc naprosto nevídaná. Je to pro mne příslib, že se třeba časem naučí soustřeďovat i na jiné činosti......
Myslím si, že zvláště tam, kde jsou děti výrazně jinak nadané je dobře vyhnout se srovnávání a to i ve škole.
Simča
 Ajina2 


Re: Proti srovnávání 

(4.4.2005 12:51:05)
Simčo - souhlas. A taky máš pravdu, že učení na hudební nástroj hodně zvyšuje pozornost a soustředdění zvláště pro hyperaktivní děti je to opravdu dobré. Mám vlastní zkušenost se svým hyperaktivním syne
Naše kluky srovnávali, starší klidas-lenoch, mladší-hyperaktivní, nejmladší-něco mezi...Všichni jsou individuality se svýma chybami a klady. Jinak to srovnávání je opravdu nepříjemné a můžou z toho být mindráky, špatné sebevědomí..atd.
Tak přeju hodně štěstí - a žádné srovnávání.
 Kopretinka 


Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(4.4.2005 7:26:48)
Hm, tak zase nic :-(
 Dana 
  • 

Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(5.4.2005 21:32:32)
Věřte nevěřte, můj syn ve 3,5 letech četl slova a už tehdy mu lecjaký prvňáček mohl závidět. O měsíc později začal psát písmena a z nich slova, začal na jménu paní učitelky ze školky. Je to docela užitečné, ledacos si přečte sám a neptá se pořád, ale na druhou stranu se děsím toho, jak se bude nudit ve škole. Teď je mu 5,5 a čte naprosto plynule... A to má štěstí, že se narodil v srpnu. Být to o pár dní později, strávil by ve školce ještě další rok!
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(5.4.2005 21:59:42)
Ale ještě musím dodat, že ze začátku to taky nebyla žádná sláva. První otočení až po 6 měsících, v 7 měsících narozdíl od všech vrstevníků neseděl ani neříkal "t", posadil se až v 8 měsících, lezl až v 10. Dokonce i první zoubek až v 10 ;-). Chodit začal až skoro ve 13 měsících, ale k tomu měl pádný důvod a první nechvalné prvenství - narozdíl od vrstevníků si v 11 měsících banálním pádem zlomil nohu a dostal na měsíc sádru ;-). Potom ale nastal prudký obrat, rychle se rozmluvil, v roce a půl nebyly problémem slova o 5 slabikách, skládal věty o 5 slovech, znal a pojmenoval barvy. Ve 2 letech poznal všechna písmena a číslice, napočítal do 10, krátce poté mu začalo jít "r" a ve 2,5 letech uměl i "ř" a dvojciferná čísla...

Ovšem každý má něco, problémy byly třeba s odložením dudlíku nebo plínek ;-). A teď bude důležité, na jakou učitelku narazí v 1. třídě. Jestli ho dokáže zabavit na úrovni, nebo mu jen bude dávat poznámky tak dlouho, až se číst naučí i ostatní děti...
 Jarka, učitelka 1. stupeň 
  • 

Re: Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(5.4.2005 23:41:05)
Dano, neboj - nudit se nebude. Ono škola není jen o čtení, psaní a počítání. Ono je i dost dalších věcí, které se v první třídě děti učí. Není kolikrát jednoduché vysvětlit rychlejším dětem, že vlastně není ničím vyjimečné, jen umí něco o něco dřív. Brzy se to vyrovná a pomalejší děti tyto nadanější mnohdy předeženou už v pololetí...
 Jarka, učitelka 1. stupeň 
  • 

Re: Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(6.4.2005 0:03:57)
...Ještě jedna malá poznámka - píšeš jen o čtení. Takže psát psacím asi ještě neumí. Tak to se myslím opravdu nudit nebude. Taky počítáme.Šikulům já dávám zvláštní úkoly, nebo dělají to, co jim tolik nejde. Nesetkala jsem se s dítětem, které by umělo uplně všechno... Občas kouknu na druhý stupeň, jak si vedou moji bývalí žáčkové. No někdy ti premianti z prvního stupně mě překvapí ne moc dobrými výsledky...a naopak. Pravidlem to ale není - ale stává se to.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(6.4.2005 13:46:45)
No, přála bych si, aby narazil na učitelku jako jsi Ty, která mu dokáže vymyslet zvláštní úkoly a zabavit ho. Jinak zatímco ostatní se naučí učit se, on se naučí někde v koutě flákat a samozřejmě pak prošvihne ten okamžik, kdy přestává všechno znát. Bohužel to znám z vlastní zkušenosti, učitelka mně dokázala tak akorát vynadat, že zase dělám něco napřed. A jsou takové pořád, jak už tady na rodině někdo napsal, naše školství si spíš poradí s dyslektiky a dysgrafiky, než s nadanými dětmi. Tak mi zbývá jen doufat, že bude mít štěstí na učitelku, která mu jeho touhu po vzdělávání neznechutí.

PS: Co se týče psaní psacího písma, tak to naštěstí fakt neumí (teda kromě l, e, n, m a nevím, jestli náhodou nepochytil i něco dalšího ;-). Občas nás ale překvapí, když je třeba název pohádky v televizi psacím, že to normálně přečte. Naštěstí ale čitelné psací písmo se v praxi téměř nikde nevyskytuje, takže se s ním nesetkává, tudíž ho logicky nezajímá.
 Martina 
  • 

Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(1.4.2005 15:33:30)
Kopretinko já tě chápu, taky na náš "velký" úspěch nedočkavě čekám;-)
 Kopretinka 


Re: Re: Konečně se taky můžu pochlubit :-) 

(4.4.2005 7:30:54)
Neboj dočkáš se, největší úspěch ale je, když vidím, jak si spokojeně hraje a když mne pak obejme, to jsem celá blažená. Ale to víš, takové řeči si tu nepotřebujem psát.
 Ajina2 


Krásná knížka 

(10.4.2005 13:27:32)
Nejen na toto téma je knížka, která mě provází už od r. 1994, kdy jsem si ji koupila a byla jsem jí přímo okouzlena a ráda se k ní pořád vracím, všude ji doporučuju.
Jde o knížku spisovatelky Martiny Drijverové - To první a to druhé dítě. K mému velkému potěšení jsem zjistila, že znovu vyšla v r. 2004 - druhé vydání. Doporučuju - je krásná a vydrží vám celé období rodičovství...od mimi do dospělosti vašich dětí.
 Ajina2 


To první a to druhé dítě 

(10.4.2005 13:45:30)

Ještě ke knížce:

Martina Drijverová
To první a to druhé dítě

Průvodce po (dobrodružném) životě s dítětem – od jeho narození až do dospělosti

"...Je opravdu mateřství nejradostnější čas v životě ženy, nebo jeden velký horor? Může být převážně krásné, když dokážeme čelit zdánlivě beznadějným problémům s úsměvem, jak nás učí tato humorná, a přitom moudrá a laskavá knížka...

Každý jsme jiný a každý máme jiné děti (zaplať pánbůh). Je tedy nesmysl pronášet věty typu: „V tomhle věku už by měl...“ „Ona ještě neumí...?“ „Naučte ho...“ a tak dále. Zde je dobré uvědomit si, že skoro všichni dospělí si dokážou zavázat boty, jíst příborem a smrkat do kapesníku – a je celkem lhostejné, kdy se to naučili..."


 Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 


Re: To první a to druhé dítě 

(23.3.2008 22:13:57)
Super článek, a ta knížka je taky moc fajn, četla jsem už v těhu a je fakt skvělá!! Mně vždycky pobaví sousedky, které se ptají, zda můj 6měsíční syn(ale už tak před měsícem) sedí, a dnes jsem si opět vyslechla sousedku v důchodovém věku, jak její dcera ve 4 měsících lezla a v 7 měsících chodila:-) Jen jsem se usmívala a povídám jí "no to víte, kluci jsou pomalejší" :o)) (moje v poslední době celkem oblíbená věta:-)) a vždycky si vzpomenu na tu knížku na pasáž "zatím nesedíme - no a, milá paní?" o té lstivé osobě co vyztužila synka v kočárku Atlasem světa :-D ) a je mi fajn...
 Láďa 
  • 

Původ článku 

(15.4.2005 14:18:38)
http://www.vasedeti.net/clanky.php?clanek=158
 Ditu a 2 cácorky 


A byly maminky co srovnávají také v dětství "geniální"??? 

(23.3.2008 10:55:31)
Mě by zajímalo, jestli ty maminky, které se moc rády "chlubí" - někdy stylem aby druhé dítko i maminku "shodily", jestli byly v dětství také tak "geniální" a šikovné jako jejich děti....
Např. já vůbec nevím v kolika měsících jsem se otočila, v kolika jsem začala lézt a chodit.... a když jsem se ptala mojí mamky, tak odpověďěla...."no kdy, normálně, copak já už vím, tak nějak jako ostatní děti".... v tom nevidím ale nic srovnávacího, normálně může být v půl roce nebo klidně i v deseti měsících. Kdo dnes už ví, jestli nějaký kandidát věd chodil na nočník už na roce???? :-))

S tím čtením a psaním a počítáním bych byla o něco opatrnější. Je to sice chválihodné, děti jsou šikulky, ale k čemu jim to bude "dobré"? Nebudou se v první třídě nudit, když už to budou umět? Nebo naopak, nebudou je ostatní děti brát za "snaživky" a "šprty"?

Nedávno bylo v Sama doma o "nadaných" dětech nebo jak to správně nazvat. Nadanost neznamená to, že se ve třech letech naučí dítě číst - to je jen naučené, nadání je něco, čemu se dítě věnuje samo, systematicky, u čeho dokáže vydržet hodiny, samo to vyžaduje ...zaměřuje se hodně na tuto činnost a díky tomu může "zaostávat" v jiné činnosti....

Jenže některé maminky mají prostě "nadané děti" ve všech směrech...

Já mám snad "normální" dítě (2 a půl roku).... umí moc hezky mluvit, zná desítky básniček, plynule vypráví, je vnímavá....je úžasně neohrabaná, manuálně taková malá nešikulka, vůbec není zdatná na jemnou motoriku, neumí malovat.... ale je zdravá a to je nejúžasnější....

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.