Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(9.11.2016 12:40:48) No když se kouknete, tak ta stávka se týká jak dětí, tak studentů na SŠ. Tam mi přijde, že "přirozeně, při procházkáh, hravou formou...." už nedáte nic. Tam prostě musí mít student "sicflajš" a studovat (od toho ten název "student"). Nevím, kolik se učení věnují doma vaše děti, ale moje na ZŠ snad max. půl hodiny denně (a mně se to naopak zdálo málo), na SŠ už to bylo více, ale zase bych neřekla, že by byli nějak přetížený. Brala bych jako přiměřeně na I. stupni tu půl až max. hodinu denně, na II. stupni hodinu až 1,5. No a na střední 1,5 - 2 hodiny UČENÍ. Tedy - jak říkám dětem - "soukání informací do hlavy". To, že si rovnají sešity do tašky na střední škole za učení už nepovažuji .
|
Hanina | •
|
(9.11.2016 23:14:43) Předpokládám, že nějaký dohled potřebuje tak žák 1.stupně základní školy, menší žák 2.stupně. Student střední školy se snad učí sám, je na to snad dost velký, ne? my jsme jako studenti měli doma docela dost povinností a škola byla zcela NÁŠ problém, u mně pěstouni pomalu nevěděli, kde nějaká střední škola vůbec je, natož aby se starali, co a jak se učím. To byl přece výhradně MŮJ problém. Stejně tak to měly moje děti. Copak jsem se měla starat, co se mají učit? To byl proboha JEJICH problém! Nechceš se učit? Prima, tak jdi pracovat. Ale uvědom si, že pokud nemáš maturitu, máš jen základní vzdělání, s tím se díra do světa dělá těžko.
|
Hanina | •
|
(10.11.2016 13:23:25) Jentakj, to máš tak: někdo si prostě tu cestu vybere a nehneš s ním ani o fous. Neteř zabalila školu před maturitou, prostě přestala chodit do školy. Dneska maká ve fabrice na pásu a pokud by si stěžovala, tak jen na sebe. Kamarádky vnuk zabalil školu ve druhém ročníku střední školy a pracuje jako skladník. A nejlepší story mi vyprávěla paní, když jsem byla v lázních a povídali jsme si o rodinách. Její syn nebyl kdovíjaký student, na základce měl trojky i čtyřky, ale miloval cestování. Ona ho dala do učení na kuchaře, ale on do školy nechodil a v nějakých 15 letech ho tu přivezli policajti z Českých Velenic, kde bez pasu přecházel hranice a ještě předtím, než jsme vstoupili do EU, se stopem dostal až do Španělska, odkud ho Policie deportovala postrkem, protože byl v té době ještě nezletilý. Říkala, že ho dovedla do školy, tam ho převzal učitel, ale než došla na vrátnici, syn utekl oknem a byl pryč. Nakonec se sebral a utekl z domova a ona ani neví, kde milý syn je, už ho prý neviděla možná deset let. On jí jen jednou za půl roku pošle pohlednici, tu z Jižní Amerky, tu z Hongkongu, odkud měla i zprávu, že pracuje na lodi a že se mu vede dobře. Ona by mu v cestování nebránila, chtěla jen, aby cestoval jako vyučený kuchař, že by se mu cestovalo jednodušeji. On si ale vybral svou cestu, tak říkala, že jen doufá, že bude ve svém životě spokojený. A tak to máš i s ostatními dětmi. Pokud nechtějí studovat a vyberou si svou životní cestu, můžou si pak stěžovat jen samy na sebe.
|
|
|
|