| Markéta K | •
 |
(27.1.2016 9:13:03)
Možná má autor se socializací i pravdu, není to tak jednoduché. Za sebe i přes občasnou bezmoc a rozladění, že si je (děti) to (učivo) stejně musím doučit doma a že něco nefunguje, tak si myslím, že k vývoji patří se setkat s různými přístupy. Tím myslím i nepříjemné záležitosti, kdy mám pocit, že si "na mě někdo zasedl", že mi někdo nerozumí. Nesmí to převládat, nesmí to dojít šikany, ponižování (tam rodiče naprosto chápu, že pro dítě po takovém zážitku vyhledají alternativní cestu). Nejde jen o efektivnost učení, v tom mají zastánci domácí školy pravdu, při individuálním promyšleném přístupu dokážou víc. Nepatří však k vývoji i setkat se se situacemi, které milující rodič ani nemůže z principu simulovat ? Nebudou ochuzeny o "jiný přístup" ve vyučování (učitel trochu cholerik, flegmatik, bazíruje si na něčem jiném), neošidí je to v oblasti pochopení druhých, tolerance ? Tolerance není jen výběrové vedení k charitě nebo k nějaké vybrané skupině lidí, to je poprat se i s faktem, že na zeměkouli jsou i mně nepříjemní lidé, které nechápu. Lidé, kteří toto v dospělosti nemají vyřešené, jsou někdy dost problematičtí. Můj příspěvek není myšlen negativně, ale jako výzva k zamyšlení a reakci.
|
| Jana K. 3 děti | •
|
(27.1.2016 10:11:51)
Jde o to, že právě ti dospělí, kteří to dnes nemají vyřešené se s tím setkávali už jako děti a tehdy se s tím neuměli poprat a někteří to neumí ani dnes. Takže si myslím čím dospělejší se s tímto dítě setká, tím si s tím umí lépe poradit, nikoli naopak, to je můj názor
|
|
| Jajapta | •
|
(27.1.2016 10:50:29)
Pochopení a tolerance? To jako tolerovat učitele blba, který nás nic nenaučí? Když jsem byla na střední škole, dělali s námi takové experimenty, proti kterým jsme jako studenti byli naprosto bezmocní. Vychovatelka, která byla velmi silná kuřačka, dělala přednášky o škodlivosti kouření. Matematiku učil lesní inženýr, který ji absolutně neuměl, navíc mu podle osnov nařídili, aby nás učil množiny, které se tehdy děsně moderně zaváděly a na které měli učitelé na základkách zvláštní školení. To on neměl, nebyl matematik. Další rok nás matiku učil akademický malíř, který sice matiku taky neuměl, ale doufal, že mu to Doma vysvětlí syn, který měl toho roku z matiky maturovat na gymplu a on že nám to nějak přetlumočí. Co mu taky jiného zbývalo, když neměl plný úvazek hodin výtvarné výchovy, že? Stačil ale jediný dotaz a byl v koncích. Naštěstí matematika nejsou jen rovnice o jedné a více neznámých, ale třeba deskriptivní geometrie, jejíž krásy jsme pak celý rok nadšeně objevovali, protože nám nějaké počítání neznámých nic neříkalo. Taky dodnes umím jen sčítat, odčítat, násobit a dělit a z vyšších funkcí chápu průměr a medián. Tam moje matematické znalosti končí.
Podobné učitele jsme měli i na základce. Matikářka v 9.třídě matice nerozuměla, ale my se ji museli doučit sami, protože nás čekaly příjmačky, u kterých jsme nemohli říct, že učitelka je na nic. Pokud budou ve škole učitelé, kteří své předměty znají, může dítě chodit do školy. Pokud tam ale nejsou, je to zabitý čas.
|
| Markéta K | •
|
(27.1.2016 15:20:25)
Taky mám pár špatných zkušeností včetně cíleného ponižování před celou třídou, bazírování na jedné pravdě,atd... Nemám pocit, že by mě to zničilo, ale řekněmě vystavilo určitým zkouškám. Abych se nekácela, stačila mi podpora rodiny (tichá). V pracovním procesu mi tedy situace přijde mnohem horší.
Označit někoho za blba je podle mě extrém a právě to jsem měla na mysli. Někdy i ten blb je v něčem zase fajn a pro někoho přínosný. Často jsem sama změnila názor na věc. A někdy jsem dokonce připustila, že něco dělám blbě já. Blb se dá udělat z každého a pro každého je blb někdo jiný.
Kdybych učila doma, tak bych tlačila do dětí jen sebe a sebe. Jinak doma učící obdivuji, mám zkušenost, že respekt k vlastnímu rodiči a chuť k učení je doma manší.
|
| Jajapta | •
|
(27.1.2016 18:39:23)
Markéto, nevím, pro koho je přínosný učitel, který vystudoval aprobaci, ale nenaučil se učit. Mladého člověka můžu omluvit nezkušeností, učitele s praxí ale ne a pro mne je to prostě blb. Pár jsem jich zažila. Jak může být učitelem člověk, který nejenže nedovede dětem látku vysvětlit, ale propadne alkoholu a se svými žáčky ze základky ještě chlastá v hospodě? I takového jsem potkala, ne teda jako žačka, ale kolegyně na základce. V r. 1989 ještě učil, po r. 1990 byl ze školství odešen mezi prvními.
|
|
|
|
| arsiela, | 
|
(27.1.2016 11:25:31)
Markéto budu mluvit jen za nás.Syn rozhodně nežije v žádné bublině.Chodí na kroužky,kde se setká i s přístupem,který se mu nelíbí,ale musí ho zvládnout.Upřímně velmi mě překvapilo,že s tím neměl žádný problém.Třeba na aj bere,že učitel učí naprosto jinak,než se učí doma,že ostatní děti třeba ruší,že musí počkat,přiznat,že něco neumí atd.Stejně tak chápe princip chování k cizím,prostě se to učí stejně jako každej jinej,jen při jiných příležitostech.A že netoužím po tom,aby byl od první třídy terčem šikany,no netoužím,předpokládám,že ve vyšším věku to bude už o něčem jiném,z obou stran,jak od spolužáků tak i on bude mít sám k sobě poněkud jiný přístup.Ale třeba se pletu,to ukáže čas.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)