socializece jinak

Možná má autor se socializací i pravdu, není to tak jednoduché. Za sebe i přes občasnou bezmoc a rozladění, že si je (děti) to (učivo) stejně musím doučit doma a že něco nefunguje, tak si myslím, že k vývoji patří se setkat s různými přístupy. Tím myslím i nepříjemné záležitosti, kdy mám pocit, že si "na mě někdo zasedl", že mi někdo nerozumí. Nesmí to převládat, nesmí to dojít šikany, ponižování (tam rodiče naprosto chápu, že pro dítě po takovém zážitku vyhledají alternativní cestu). Nejde jen o efektivnost učení, v tom mají zastánci domácí školy pravdu, při individuálním promyšleném přístupu dokážou víc. Nepatří však k vývoji i setkat se se situacemi, které milující rodič ani nemůže z principu simulovat ? Nebudou ochuzeny o "jiný přístup" ve vyučování (učitel trochu cholerik, flegmatik, bazíruje si na něčem jiném), neošidí je to v oblasti pochopení druhých, tolerance ? Tolerance není jen výběrové vedení k charitě nebo k nějaké vybrané skupině lidí, to je poprat se i s faktem, že na zeměkouli jsou i mně nepříjemní lidé, které nechápu. Lidé, kteří toto v dospělosti nemají vyřešené, jsou někdy dost problematičtí. Můj příspěvek není myšlen negativně, ale jako výzva k zamyšlení a reakci.